Svatá služba v tomto „čase konce“

1. Jak víme, že žijeme v „čase konce“? Co o tom říká Daniel 12:4?

VE světle rozpečetěných biblických proroctví bychom měli bez obtíží vidět, že žijeme v předpověděném „čase konce“. O tomto kritickém období říká proroctví u Daniela 12:4: „Ale ty, ó Danieli, zavři ta slova a zapečeť tu knihu až do času konce; mnozí budou pobíhat sem a tam a vzroste poznání.“ („Americká židovská vydavatelská společnost“; „Leeser“, angl.) Překlad řecké „Septuaginty“ zní: „A ty, Danieli, zavři ta slova a zapečeť tu knihu do času konce; dokud mnozí nebudou poučeni a nevzroste poznání.“ („Bagster“; „Thomson“; latinská „Vulgata“; Lamsova „Svatá bible ze starověkých východních rukopisů“, angl.) „Velký zástup“, který je popsán v poslední knize Bible, má užitek z toho, že vzrostlo poznání a porozumění Bibli. — Zjev. 7:9–17.

2. a) Proč je důležité, jak „velký zástup“ prokazuje „svatou službu“? b) Jaký je rozdíl mezi řeckým slovem překládaným jako „sloužit“ a mezi slovem překládaným výrazem „svatá služba“?

² Od roku 1935 n. l. , kdy začal být shromažďován tento „velký zástup“, ‚prokazuje. . . svatou službu‘ Jehovovi Bohu. Je velmi důležité, jak to dělá. Proč? Protože Ježíš Kristus řekl svým jedenácti věrným apoštolům během poslední noci, kdy byl s nimi: „To jsem k vám mluvil, abyste neklopýtli. Lidé vás vyženou ze synagógy. Ano, přichází hodina, kdy se každý, kdo vás zabije, bude domnívat, že Bohu prokázal svatou službu.“ (Jan 16:1, 2) Místo výrazu „svatou službu“ říká „Jeruzalémská bible“ (angl.) „svatou povinnost“; „Nová anglická bible“ (angl.) říká „náboženskou povinnost“; Rotherhamova „The Emphasised Bible“ říká „božskou službu“. Původní řecké slovo, které je takto překládáno, zní latreiain. Slovesná forma od řeckého podstatného jména je latreuein. Liší se od řeckého slovesa diakonein, jež znamená „sloužit“. Užívá se jej i v běžných, obyčejných světských věcech, jež nejsou svaté, například u Matouše 8:15.

3. Proč si Židé, lpějící na smlouvě Zákona, mysleli, že nemohou jednat nesprávně, jestliže zabijí Ježíše a budou pronásledovat jeho učedníky?

³ Saul z maloasijského Tarsu byl kdysi svedeným Židem, který pronásledoval křesťany, dokud se neobrátil. O svých židovských soukmenovcích řekl, že to jsou „Izraelité, jimž náleží přijetí za syny a sláva a smlouva a dání zákona a svatá služba a zaslíbení; jimž patří předkové [Abrahám, Izák a Jákob] a z nichž vzešel Kristus podle těla“. (Řím. 9:4, 5) Nevěřící Židé lpěli na této „svaté službě“ ustanovené ve smlouvě Zákona, a proto si mysleli, že nemohou dělat nic nesprávného, jestliže přibijí na kůl Ježíše Krista a pronásledují jeho věrné učedníky až k smrti.

4. Jak mluví Pavel o službě kněží v odděleních stanu? Co tyto úkony symbolizovaly?

⁴ V době, kdy byla smlouva Zákona v platnosti, tato „svatá služba“ pod ní byla namístě a byla Bohu přijatelná. Proto ji apoštol Pavel vyzdvihuje, když říká: „Pokud tedy jde o dřívější smlouvu, ta mívala ustanovení svaté služby [latreia] a své svaté místo na této zemi. Bylo totiž postaveno první oddělení stanu, kde byl svícen a také stůl a vystavené chleby, a to se nazývá ‚Svaté místo‘. Ale za druhou oponou bylo oddělení stanu nazvané ‚Nejsvětější‘. . . Když byly věci takto postaveny, vcházejí kněží v každé době do prvního oddělení stanu, aby konali svaté služby [latreia].“ (Žid. 9:1–6) Tato obřadná svatá služba byla ve spojitosti s oběťmi obětovanými za izraelský národ. Nevztahovala se na každodenní věci lidu. Jak zdůrazňuje apoštol Pavel, veškerá taková „svatá služba“ pod starou smlouvu Zákona byla symbolická a předstiňovala křesťanské věci.

5. Je činnost, kterou mají vykonávat křesťané podle Pavlova pokynu v Římanům 12:1, něco obyčejného? Jak to nazývá?

⁵ V souladu s tím řekl Pavel ve svém dopise křesťanům v Římě: „Proto vás tedy, bratři, skrze Boží slitování snažně prosím, abyste předkládali svá těla jako živou, svatou, Bohu přijatelnou oběť, jako svatou službu [latreia] se svou silou rozumu. A již se přestaňte utvářet podle tohoto systému věcí.“ (Řím. 12:1, 2) Jestliže tedy dělali něco obětního, bylo to něco mimořádného, něco, co nekřesťanští lidé tohoto světského systému věcí všeobecně nedělali.

6. Když Izraelité vstoupili prostřednictvím Mojžíše do smlouvy Zákona, jakou povinnost k Bohu na sebe přijali? Co o tom řekl mučedník Štěpán?

⁶ Když byl izraelský národ vyveden z domu otroctví ve starověkém Egyptě, byla mu dána organizovaná forma svaté služby Bohu. Křesťanský mučedník Štěpán to řekl slovy: „ ‚A ten národ, kterému budou sloužit jako otroci, budu soudit,‘ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou mi prokazovat svatou službu [latreuein] na tomto místě‘ “ (Sk. 7:7) Když Izraelité vstoupili do smlouvy Zákona s Jehovou Bohem skrze Mojžíše jako svého prostředníka, přijali povinnost prokazovat Bohu svatou službu. Později si většina Izraelitů, kteří byli vázáni smlouvou, zvolila uctívání jiných bohů. Štěpán dále řekl: „Bůh se tedy odvrátil a vydal je, aby prokazovali svatou službu [latreuein] nebeskému vojsku, jak je to napsáno v knihách proroků: ‚Nedávali jste přece mně obětní zvířata i oběti čtyřicet let v pustině, izraelský dome?‘ “ — Sk. 7:42.

7. a) Co podle Pavlových slov prokazovali Židé Bohu, aby získali splnění Božího zaslíbení? b) Co prokazoval Bohu svých předků apoštol Pavel, ačkoli jednal podle toho, co Židé označovali jako sektu?

⁷ Mnoho let po tom, kdy Jehova Bůh zrušil svou smlouvu Zákona s přirozeným domem izraelským, řekl apoštol Pavel při soudním výslechu před králem Agrippou v Césareji: „Našich dvanáct kmenů doufá, že dosáhne splnění tohoto zaslíbení tím, že mu [Bohu] vřele prokazuje svatou službu [latreuein] v noci i ve dne. Pro tuto naději jsem Židy obžalován, králi.“ (Sk. 26:7) Protože bylo proti Pavlovi takové obvinění, mohl před římským vladařem Felixem říci za přítomnosti židovských žalobců: „Přiznávám ti však, že podle té Cesty, kterou nazývají ‚sektou‘, takovým způsobem prokazuji svatou službu [latreuein] Bohu svých předků, poněvadž věřím všemu, co je vyložené v Zákonu a napsané v Prorocích.“ — Sk. 24:14; 28:22.

8. a) Co je tato „sekta“, podle které i dnes „velký zástup“ uctívá Jehovu? b) Proč je velké nebezpečí, že by někdo mohl prokazovat „svatou službu“ nesprávným způsobem? Co je podle Pavlových slov ochranou?

⁸ Takzvaná kacířská „sekta“, podle níž Pavel uctíval Jehovu jako Boha, bylo křesťanství. (Sk. 11:26; 1. Petra 4:16) Dnes ti, kteří patří k „velkému zástupu“, veřejně uznávají, že jsou křesťanskými svědky Jehovovými, a proto musí dávat velmi dobrý pozor na to, jak se snaží sloužit Jehovovi svatým způsobem. Od začátku „času konce“ na konci „časů pohanů“ v roce 1914 se rozmnožil počet falešných bohů a falešných pánů. (Luk. 21:24, „KB“) Již před 19 stoletími považoval apoštol Pavel za nutné připomenout „křesťanům“ v hlavním městě římské říše, že židovští odpadlíci „vyměnili Boží pravdu za lež, zbožňovali stvoření a prokazovali mu svatou službu [latreuein] spíše než Tomu, který stvořil.“ (Řím. 1:25) Ukázal, co ho chránilo před tím, aby se ve svaté službě nedal svést. Řekl: „Ačkoli jsou takoví, kteří jsou nazýváni ‚bohové‘, ať v nebi či na zemi, jako jsou mnozí ‚bohové‘ a mnozí ‚páni‘, pro nás je skutečně jen jeden Bůh, Otec, z něhož jsou všechny věci a my pro něj; a je jeden Pán, Ježíš Kristus, jehož prostřednictvím jsou všechny věci a my skrze něj.“ — 1. Kor. 8:5, 6.

JAK JE PROKAZOVÁNA A KDY

9. Kdy začalo být nesprávné snažit se prokazovat Bohu „svatou službu“ podle mojžíšovské smlouvy Zákona? Proč?

⁹ Během 1 545 let, kdy byla smlouva Zákona v účinnosti pro židovský národ, v letech 1513 př. n. l. až 33 n. l. , prokazovali Židé Jehovovi Bohu to, co mu bylo přijatelné jako „svatá služba“. Jakmile však byla tato smlouva Zákona odstraněna v době, kdy oslavený Ježíš Kristus zprostředkoval novou smlouvu v nebi v roce 33 n. l. , nebyla již mojžíšovská smlouva Zákona vhodným prostředkem, jímž by bylo možno prokazovat takovou svatou službu, kterou by Jehova, Bůh nové smlouvy, schválil. (Žid. 8:10–13) Aby byla náboženská služba schválena Jehovou Bohem, museli ji Židé prokazovat skrze prostředníka většího, než byl Mojžíš, skrze Ježíše Krista, Syna Božího, ‚semeno Abrahámovo‘. (Gal. 3:16) O tom byla zmínka onoho jarního dne roku 2 př. n. l. , když židovský kněz Zachariáš prohlásil, že jeho osmidenní syn se má jmenovat Jan.

10. a) Co řekl Zachariáš v den obřízky svého syna o Božím předsevzetí s jeho lidem? Co měli prokazovat Bohu, když byli osvobozeni od svých nepřátel? b) Předchůdcem koho se stal Jan? Jak to odpovídalo smlouvě, která byla potvrzena přísahou?

¹⁰ Inspirovaný Zachariáš tehdy mluvil o tom, že Bůh má předsevzetí, „aby projevil milosrdenství ve spojitosti s našimi předky a připomněl svou svatou smlouvu, přísahu, kterou přísahal našemu předku Abrahámovi, aby nám, když jsme byli vyproštěni z rukou nepřátel, poskytl přednost přinášet mu nebojácně svatou službu [latreuein] s věrnou oddaností a spravedlností před ním po všechny naše dny“. (Luk. 1:59–75) Zachariášův syn Jan se stal předchůdcem Ježíše Krista, toho, kterého Bůh použil k vyplnění smlouvy, již uzavřel s Abrahámem a potvrdil nezměnitelnou přísahou. — 1. Mojž. 12:3; 22:15–18; Gal. 3:8, 16; Žid. 6:13–17.

11. a) Kde se dnes „velký zástup“ snaží prokazovat Bohu „svatou službu“? b) Jaká otázka ohledně „velkého zástupu“ vzniká ve spojitosti s 1. Korintským 10:31?

¹¹ Členové „velkého zástupu“ jako lidé, kteří již mají požehnání prostřednictvím abrahámovské smlouvy, nacházejí se na pozemských nádvořích Jehovova duchovního „chrámu“ a snaží se prokazovat nebojácně „svatou službu“ Abrahámovu Bohu. Ale jak? Je pravda, že slova apoštola Pavla v 1. Korintským 10:31 platí „velkému zástupu“ stejně jako ostatku 144 000 duchovních izraelitů. Je tam řečeno: „Proto ať jíte nebo pijete nebo činíte cokoli jiného, všechno čiňte k Boží slávě.“

12. Stává se z těchto věcí „svatá služba“ jen proto, že máme odlišný názor a děláme tyto běžné věci jako křesťanští svědkové Jehovovi, nebo to tak není?

¹² Míní apoštol Pavel těmito slovy, že všechno, co nyní děláme jako křesťané, se stává „svatou službou“ (latreia), protože máme jiný názor na tyto věci? Proč by to tak mělo být? Když jíme, pijeme, spíme a děláme věci, jež musí dělat všichni ostatní lidé, aby žili, komu ve skutečnosti sloužíme? Přirozeně sami sobě. Ano, činíme-li nyní tyto věci, máme na mysli Boží slávu. Proto se nepřejídáme tak, že by nám bylo špatně nebo že bychom byli nenasytní; nepijeme alkoholické nápoje do té míry, že bychom se opili; nespíme pravidelně příliš dlouho, takže bychom byli líní nebo loudaví. Když však nyní jíme, pijeme, spíme, a neseme přitom náboženské jméno křesťanští svědkové Jehovovi, činíme totéž, co dělají všichni ostatní lidé pod svými náboženskými jmény; změní to samo tyto základní, podstatné skutky lidského života ve „svatou službu“? Ne; a proč také?

13. Proč je to něco jiného, když pomazaní svědkové Jehovovi slaví každoročně ve správný den Pánovu večeři?

¹³ Něco jiného ovšem je, když křesťanští svědkové Jehovovi, kteří jsou pomazáni jeho svatým duchem, slaví každoročně Pánovu večeři. Tehdy jarní noci 14. nisana jedí nekvašený chléb a pijí červené víno, což činí na příkaz Ježíše Krista. Má to hluboký význam, který Ježíš těmto věcem přisoudil. Je to tedy důležitá část „svaté služby“, kterou tito členové Kristova duchovního těla prokazují Bohu. 1. Kor. 11:20–26; Mat. 26:26–30; Luk. 22:19, 20.

14. Proč je správné jednat podle slov v Římanům 13:1–7? Jestliže to děláme, lišíme se od všech ostatních občanů země, kteří zachovávají zákony?

¹⁴ Když na druhé straně všichni křesťanští svědkové Jehovovi dělají to, o čem jim apoštol Pavel dává pokyny v Římanům 13:1–7, činí jen to, co se vyžaduje od všech ostatních občanů nebo cizích usedlíků v nějaké zemi. Je správné, děláme-li to jako dobří a pořádní lidé, a tak se nedostaneme do těžkostí s „vyššími mocemi“. Činíme to však také s pohnutkou, abychom si zachovali dobré svědomí a ocenění pro to, co je správné a vhodné. Ale to, že nyní jednáme tímto způsobem jako křesťanští svědkové Jehovovi, nemění automaticky naše správné chování v biblickou „svatou službu“. Všichni ostatní občané, kteří zachovávají zákony, dělají stejné věci, i když nemají stejné pohnutky jako my. Čím se tedy od nich v těchto směrech lišíme?

15. Jestliže se vzepřeme lidským zákazům uctívat Jehovu, a tak děláme něco, co ostatní občané nedělají, jakou službou se to stává a proč?

¹⁵ Ale dejme tomu, že úřady v nějaké zemi nám zakáží vykonávat naše uctívání křesťanských svědků Jehovových. Co když nyní uplatníme slova Kristova apoštola: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi“? (Sk. 5:29) Děláme-li dále to, co všichni ostatní občané nedělají, abychom poslouchali to, co Bůh přikazuje svým oddaným, pokřtěným svědkům, pak to, co činíme, zůstává svatou službou jemu. To platí i tehdy, jestliže úřady a jiní občané země to označí jako ilegální, nezákonné.

16. Jaký příklad povinné „svaté služby“ je uveden v Židům 10:23–25?

¹⁶ Boží slovo například přikazuje: „Držme se pevně bez kolísání veřejného prohlašování své naděje, protože je věrný ten, který dal zaslíbení. A dbejme jedni o druhé, abychom se podněcovali k lásce a ke znamenitým skutkům, a nevzdávejme se svého shromažďování, jak to někteří mají ve zvyku, ale povzbuzujme se navzájem, a to tím více, když vidíte, že se ten den blíží.“ — Žid. 10:23–25.

17. Mění se něco na duchovní podstatě našeho způsobu jednání tím, jak „vyšší moci“ podle svých zákonů označují naši poslušnost božského napomenutí?

¹⁷ Posloucháme-li toto inspirované vybídnutí, i když za to trpíme z ruky lidí, je to nepochybně svatá služba nejvyšší bytosti, Jehovovi Bohu. Ať již to „vyšší moci“ země, jež to nelibě nesou, označí podle svých zákonů, jak chtějí. — 2. Tim. 2:8–10.

18. Jaké vlády se týká ‚veřejné prohlašování naší naděje‘? Která slova Ježíšova příkazu se tedy na ně vztahují?

¹⁸ Vyznání neboli „veřejné prohlašování naší naděje“ má spojitost s Božím mesiášským královstvím, které bude vládnout k požehnání všech rodin země. Když Ježíš prorokoval o „skonávání systému věcí“, řekl o takovém „veřejném prohlašování“ tato přikazující slova: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec [telos].“ (Mat. 24:3, 14) „Budete kvůli mně. . . stavěni před vladaře a krále, jim na svědectví. Také musí být ve všech národech nejprve kázáno dobré poselství.“ — Mar. 13:4, 9, 10.

19. Kdo musí ve skutečnosti plnit tato prorocká slova? Součástí čeho je takové jednání?

¹⁹ Kdo má splnit tato proroctví, aby se prokázala jako pravdivá? Nikdo jiný než oddaní, pokřtění učedníci dárce těchto proroctví, Ježíše Krista, ti, jimž byla proroctví dána. Vidí svou povinnost a účastní se uplatňování těchto proroctví, a to patří ke „svaté službě“, od které nesmějí ustoupit.

20. Co řekl Ježíš svým učedníkům na jedné hoře v Galileji? Jak to dokazuje, že jeho učedníci musí konat tuto „svatou službu“? Co tedy musí činit ti, kteří žijí v době „skonávání systému věcí“?

²⁰ Když se vzkříšený Ježíš objevil asi pěti stům učedníků na jedné hoře v „Galileji národů“, podpořil skutečnost, že jeho učedníci mají pokračovat v této „svaté službě“. Přikázal jim: „Jděte proto a čiňte učedníky z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání [synteleia] systému věcí.“ (Mat. 28:19, 20; 4:15; 1. Kor. 15:6) Od konce „časů pohanů“ v roce 1914 žijeme ve „skonávání systému věcí“. A proto nám všem oddaným, pokřtěným učedníkům vzkříšeného, zplnomocněného Ježíše Krista platí příkaz, který nám uložil, abychom vykonávali tuto „svatou službu“. Musíme to dělat až do konce tohoto „skonávání systému věcí“ a nikdy nesmíme polevit.

21. a) Jaké výsady budou uděleny těm, kteří se dostanou do nebeského Nového Jeruzaléma? b) Jaká přízeň bude poskytnuta těm členům „velkého zástupu“, kteří prokáží svou věrnost až do konce „velkého soužení“?

²¹ O 144 000 duchovních izraelitů, kteří získávají přístup do nebeského města, Nového Jeruzaléma, je napsáno: „A již nebude žádná kletba. Ale ve městě bude trůn Boží a Beránkův a jeho otroci mu budou prokazovat svatou službu [latreuein]; a uvidí jeho obličej a jeho jméno bude na jejich čelech.“ (Zjev. 22:3, 4) Věrní, poslušní lidé, z nichž se skládá nespočetný „velký zástup“, získají požehnání v podobě „záchrany“ z „velkého soužení“, jímž skončí tento „čas konce“. Pod tisíciletým královstvím Beránka Božího budou dále ‚prokazovat [Bohu] svatou službu‘ na pozemských nádvořích jeho duchovního chrámu. „A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“ — Zjev. 7:9–17.