Svobodný stav — Jeho výhody a příležitosti

1. Jaký názor mají mnozí lidé na svobodný stav a proč?

JEDNÉ jednadvacetileté učitelky se zeptala starší přítelkyně: „Ty se nechceš vdát?“ Tato mladá učitelka, která si vážila výhod svého svobodného stavu, odpověděla: „Myslím, že jsem o tom nikdy vážně nepřemýšlela.“ Přítelkyně byla touto odpovědí překvapena. Řekla: „Počkej, až budeš starší, budeš litovat, že jsi o tom nepřemýšlela. Každý by měl vstoupit do manželství.“ Když vidíš, kolik Božích služebníků je v manželství, můžeš pochopit, proč si mnozí myslí, stejně jako tato dobře smýšlející přítelkyně, že svobodný stav je nežádoucí situace, v níž není život člověka úplný.

2. Proč by se o náš námět měli zajímat svobodní křesťané i ti, kteří žijí v manželství?

² Někdo je snad svobodný proto, že je příliš mladý nebo že z jiných důvodů nemůže přijmout odpovědnosti manželství. Jiní ztratili manželského druha rozvodem nebo smrtí. Ve Spojených státech je běžné, že jednu ze tří domácností vede osoba, která není v manželství. V pouhých deseti letech vzrostl počet lidí, kteří žijí sami, o 64 procent. A tak je pravděpodobné, že je v tomto stavu někdo tobě blízký, pokud ty sám nejsi svobodný. Jak můžeš ty jako křesťan žijící v manželství mít lepší „pochopení“ pro svobodné, kteří tvoří důležitou součást Boží domácnosti? Jestliže jsi ovšem svobodný, pak dobře víš, jak je obtížné být svobodný a přitom šťastný v takové společnosti, v níž se manželství považuje za předpis. Jak se máš dívat na svůj svobodný stav? — 1. Petra 3:8.

3. a) Jak se lidé dívali na svobodný stav v Ježíšově době? b) Jak se díval Ježíš na svobodný stav „pro království“?

³ Ježíš Kristus ukázal, že svobodný stav „pro království“ je darem od Boha. To bylo docela nové pojetí, protože Židé v jeho době považovali manželství za „všeobecnou povinnost“ a svobodný stav za potupu. „Kdo nemá manželku, není řádný muž“ — to byl jeden z výroků židovských rabínů. Ježíš však povzbudil své učedníky, aby ‚učinili místo‘ pro dar svobodného stavu a aby se necítili povinni vstoupit do manželství. — Mat. 19:10–12.

4. Jaká byla životní dráha mnoha křesťanů a jak smýšleli o své situaci?

⁴ A tak manželství i svobodný stav jsou dary od Boha. Stejně jako v raných křesťanských dobách, tak i dnes mnozí usilují o život ve svobodném stavu, „pro království“.a Mnozí z nich nelitují své životní situace, ale naopak cítí totéž, co jedna křesťanská žena, které je 41 let a nikdy nebyla vdaná. Nedávno řekla: „Za nic bych nedala ta léta, která jsem strávila jako svobodná.“ Proč mají mnozí takový pocit?

ROZŠÍŘENÉ MOŽNOSTI

5. Jak mohou křesťané, kteří nejsou v manželství, využít příležitostí, které jim poskytuje jejich situace?

⁵ Příklady křesťanů, kteří žili v manželství, jako byli Ježíšovi apoštolové, a také Akvila a Priscilla, ukazují, že manželské dvojice mohou cenným způsobem přispívat k Boží službě. (Sk. 18:26–28; 1. Kor. 9:5) A přece apoštol Pavel ukázal, že svobodný člověk má rozšířené pole služby. Napsal: „Neženatý muž [nebo nevdaná žena] je úzkostlivý o Pánovy věci, jak by získal Pánovo schválení. Ale ženatý muž [nebo vdaná žena] je úzkostlivý o světské věci, jak by získal schválení své manželky [nebo manžela], a je rozdělený.“ (1. Kor. 7:32–34) Svobodný člověk není „rozdělený“ následkem manželských odpovědností, které přinášejí „soužení v. . . těle“, a proto může být „úzkostlivý“ neboli dychtivý pro duchovní věci. Povšimni si, do jaké míry takové posvěcené skutky naplňovaly život těch, kteří jsou uvedeni v rámečku. Možnost věnovat se „bez rozptylování“ Boží službě, která především zahrnuje kazatelskou práci, je velkým pokladem. Lidé, kteří nejsou v manželství, mají obvykle více času ke studiu a přemýšlení. To může zlepšit „ducha“ neboli vnitřní pohnutky a může to přivést člověka blíže k Jehovovi, protože se takový člověk soustřeďuje na to, aby byl ‚svatý na těle i na duchu‘. Mnozí, kteří nemají manželské druhy, se naučí silně se spoléhat na Boha a hledat jeho vedení a radu. Křesťané, kteří nejsou v manželství, mohou často přijmout služební přednosti, které manželské dvojice přijmout nemohou. Není proto divu, že přednost zůstat svobodným křesťanem je „dar“! — Mat. 28:19, 20; 1. Kor. 7:28, 35.

6, 7. a) Má-li někdo dar svobodného stavu, znamená to, že jej již nepřitahují osoby opačného pohlaví a že nikdy nevstoupí do manželství? b) Co je míněno tím, že někdo ‚učiní rozhodnutí ve svém srdci‘? c) Jakou otázku si možná kladou někteří svobodní?

⁶ Ti, kteří ‚činí místo pro ten dar‘ nemusí být lidé s nějakým zvláštním „darem“ ve svém citovém založení, takže by se již necítili přitahováni osobami opačného pohlaví. Neučinili žádný slib celibátu, jako kdyby nikdy neměli v úmyslu vstoupit do manželství, ale „rozhodli se“, neboli usoudili ve svém srdci, že dobře využijí svého svobodného stavu.b (1. Kor. 7:37) Takoví lidé zvážili ve svém srdci výhody svobodného stavu. Na základě tohoto ‚důkazu‘ začalo jejich srdce ‚posuzovat‘ svobodný stav jako „dar“ a oni pro něj ‚činí místo‘. — 1. Kor. 7:38.

⁷ Co však, máš-li silnou touhu vstoupit do manželství? Cožpak Pavel neřekl, že je lépe vstoupit do manželství než vzplanout vášní? — 1. Kor. 7:9.

PROČ VZNIKÁ TAKOVÁ SILNÁ TOUHA?

8. a) Proč snad mají někteří svobodní mladí lidé silnou touhu po manželství? b) Proč je výhodné odložit manželství, dokud nepomine ‚rozkvět mládí‘?

⁸ Je jen přirozené, že člověk chce vstoupit do manželství. Bůh nás stvořil s tímto přáním. (1. Mojž. 2:18) Vzniká však tato silná touha proto, že člověk prožívá „rozkvět mládí“, kdy pociťuje první projevy sexuálního pudu? Pavel doporučil, aby manželství bylo odloženo, až toto období „pomine“. Mladým lidem se může zdát, že nemohou tak dlouho čekat. V prvním století si někteří také mysleli, že prostě musí vstoupit do manželství. Ale zatímco tito ‚hledali manželku‘, druzí, kteří byli v manželství, ‚hledali uvolnění‘ ze své situace. Manželství sice může sloužit jako ochrana před nemravností, ale přece neřeší všechny problémy. Jeden pětatřicetiletý svobodný křesťan řekl: „Když jako starší vidím, jak je lidský život ničen špatným manželstvím, vede to ke střízlivosti. Nejsem proti manželství, ale mám pocit, že není třeba spěchat.“ Průzkumy ukazují, že pro americké ženy, které se vdaly před svým osmnáctým rokem, je třikrát větší pravděpodobnost, že se rozvedou, než u žen, které se vdaly teprve po svém čtyřiadvacátém roce. Rozvodovost u manželů do dvaceti let je ve Spojených státech třikrát vyšší než u ostatního obyvatelstva. Svobodní lidé mohou moudře využít svých mladých let tím, že si vytvářejí krásný vztah k Jehovovi a získávají také vlastnosti a praktické znalosti, které jsou potřebné k tomu, aby se člověk stal dobrým manželským druhem. — 1. Kor. 7:27, 36.

9. a) Co učinili někteří, protože toužili po společnosti? K čemu to často vedlo? b) Kterou otázku si v tomto směru musí zodpovědět svobodní?

⁹ Mnozí křesťané dosáhli staršího věku, aniž vstoupili do manželství. Časem někteří z nich tak toužili po společnosti, že ukvapeně uzavřeli manželství s nevěřícím, protože si mysleli, že jakýkoli manželský druh je lepší než žádný. Znáš možná některé, kteří tak jednali, ale potom zjistili, že vlastně zůstali osamělí, protože mají manželského druha, s nímž si nemají co říci. Ale jak může svobodný člověk zůstat ‚rozhodnutý ve svém srdci‘? — 1. Kor. 7:28, 37, 39.

TĚŽIT ZE VZÁJEMNÉHO POVZBUZENÍ

10. Po čem toužil apoštol Pavel podle slov v Římanům 1:11, 12? Jaký užitek mu to přineslo?

¹⁰ Křesťané, kteří nejsou v manželství, ale mají přitom úspěch, jsou zaměřeni na lidi. Apoštol Pavel, sám svobodný, napsal: „Toužím vás. . . vidět, abych vám předal nějaký duchovní dar, abyste byli upevněni, nebo spíše aby byla mezi vámi vzájemná výměna povzbuzení.“ (Řím. 1:11, 12) Pavel měl upřímný zájem o lidi a chtěl poskytnout svým spoluvěřícím „duchovní dar“. Dostal za to povzbuzení. Totéž platí i dnes.

11. Která skutečnost ukazuje, jak může být někdo povzbuzen, jestliže poskytuje „duchovní dar“?

¹¹ Jedna osmadvacetiletá svobodná křesťanka pozvala mnohé z mladších sester ve sboru k sobě domů k malému setkání. Toužila po tom, aby si sdílely „duchovní dar“ pravým společenstvím. Druhý den jedna sestra, které ještě nebylo dvacet let, ji objala a řekla: „Ani nevíš, co pro mne znamenalo toto setkání a jak jsem potřebovala povzbuzení. Myslela jsem si, že už nevydržím ty problémy doma s mou nevlastní matkou. Teď mám pocit, že se s tím mohu vyrovnat.“ Když svobodná sestra vyprávěla tuto zkušenost, řekla se slzami v očích: „Nikdy na to nezapomenu. Ve skutečnosti mi opravdu projevila laskavost, protože jsem měla tak dobrý pocit z toho, co řekla.“ Je správné, pěstujeme-li osobní zájem o druhé v naší ‚duchovní rodině‘. Může to pomoci překonat osamělost. Je však nutné úsilí, abychom si vytvořili hodnotná přátelství. — Mar. 10:29, 30.

12. Jaké příležitosti poskytuje dílo, při němž jsou činěni učedníci?

¹² Ale kromě příležitosti uvnitř křesťanského sboru, kde můžeme poskytovat ‚duchovní dary‘, jsou také příležitosti v díle, při němž jsou činěni učedníci. Ten, kdo dává, získá často osvěžení, když vidí, jaký pokrok činí ten, kdo se učí, a když pozoruje, jak trvalou útěchu může poskytnout biblická pravda. Jestliže se tedy ‚ujímáš vedení‘ a projevuješ lásku těm, kteří jsou v Boží domácnosti, i těm, kteří jsou vně, bude tvůj vlastní život bohatší a zjistíš, že je snadnější zůstat, ‚rozhodnutý ve svém srdci‘. — Řím. 12:2; Kaz. 11:1; Luk. 6:38.

ZÍSKÁVEJ SÍLU SHORA

13. Jaké povzbuzení mohou načerpat obzvláště svobodní křesťané ze slov ve 2. Timoteovi 4:17?

¹³ Když byl apoštol Pavel vězněn v Římě, musel čelit zcela sám obtížné situaci. Napsal: „Ale Pán stál při mně a vlil do mne sílu.“ (2. Tim. 4:17) Z této síly byl Pavel věrný a byl zachráněn buď doslovně nebo symbolicky „ze lví tlamy“. Když symboličtí „lvi“ vniknou do tvého života, obracíš se ke svému něžnému Otci o pomoc? Vyléváš mu své srdce s vědomím, že on rozumí tvým potřebám a bude ti blízko, i kdyby nikdo jiný jim nerozuměl? — 1. Petra 5:6–9.

14. a) V jaké tísni se ocitla jedna svobodná sestra a jaké dostala požehnání? b) Jakou důvěru by v nás měla vyvolávat slova v 1. Korintským 10:13?

¹⁴ Jedna třiapadesátiletá svobodná sestra byla sklíčená, když ztratila práci. „Prosila jsem Jehovu, aby mi pomohl najít nějakou práci, jen abych měla to nejnutnější. Než uplynul týden, měla jsem nové zaměstnání. Od toho dne jsem se rozhodla, že si vezmu vždy každý druhý den volno a budu se spoléhat na Jehovovu péči. Nikdy mne neopustil.“ V roce 1982, po šestadvaceti letech průkopnické služby, byla vyslyšena její prosba, aby měla duchovně způsobilého manželského druha. Stala se manželkou jednoho cestujícího dozorce, který ovdověl. Je pravda, že Jehova nevyslýchá naše modlitby vždy právě takovým způsobem, ale posílí nás, abychom zvládli jakékoli problémy. — 1. Kor. 10:13.

SEBEOVLÁDÁNÍ

15. a) Co si musí člověk uvědomit, má-li ovládnout sexuální touhy? b) Jak to ukazuje 7. kapitola Přísloví?

¹⁵ Jedna křesťanská žena napsala: „Mám pocit, že to už sama nezvládnu. Mám silné sexuální puzení a celá léta nemohu najít vhodného křesťanského manžela. Říkají mi, abych šla domů a ovládala se. Ale jak?“ Není snadné vyrovnat se s takovými pocity. Má-li svobodný člověk zvládnout sexuální touhy, musí si uvědomit, kdy má začít uplatňovat sebeovládání. Přísloví 7:6–23 například popisuje mladíka, který ztrácí sebeovládání a v sexuálním vzrušení ‚jde za‘ prostitutkou. Do tohoto stavu se však nedostal ihned. Předcházelo tomu několik kroků: 1. Chodil v noci její ulicí, 2. dovolil, aby ho políbila, a 3. naslouchal jejím nemravným návrhům. Každý z těchto kroků stále více ztěžoval sebeovládání, až byl návrat zcela nemožný. Jakmile viděl, že podniká první krok, měl se zastavit! — Gal. 5:22, 23.

16. Ačkoli by žádný skutečný křesťan nešel ve stopách takového nemravného muže, čeho by se přece mohl dopustit?

¹⁶ Žádný skutečný křesťan by nenásledoval doslovně kroky tohoto muže, ale jak je to s myšlenkami? Může se člověk duševně začít ‚ubírat cestou k jejímu domu‘ tím, že se zabývá nemravnými myšlenkami? Právě v tu chvíli zabrzdi! Pokud to člověk neudělá, může to vést k tomu, že myšlenkově postupujeme k dalším krokům, jako je masturbace nebo nakonec sexuální nemravnost.

17. a) Proč je nezbytně nutné přibít na kůl tělo spolu s jeho vášněmi? b) Jak to křesťan dělá?

¹⁷ Nesprávné žádosti jsou našemu nedokonalému tělu příjemné, a proto není možné snadno se jich zbavit. „Ti, kteří patří Kristu Ježíši, přibili na kůl tělo spolu s jeho vášněmi a žádostmi.“ (Gal. 5:24) Přibití na kůl byla tvrdá, bolestná poprava. Proto podnikni tvrdé kroky k sobě, abys umrtvil neboli „zabil“ takové nesprávné žádosti — hned na začátku, než se zakoření. Jestliže nějaký televizní program začíná vyvolávat sexuální vzrušení, okamžitě jej vypni nebo přepni na jiný program. Buď obezřetný, pokud jde o filmy, na které se díváš, nebo o literaturu, kterou čteš. Dávej pozor na to, o čem mluvíš a jak se díváš na osoby druhého pohlaví. — Mat. 5:28–30; Kol. 3:5.

18. Jak jednali někteří svobodní křesťané, aby umrtvili nesprávné sexuální žádosti? K čemu to vedlo?

¹⁸ Když nadejde čas pro osobní nebo sborové studium Bible, odoláme všemu, co by nám v tom mohlo zabránit? Když jeden křesťan pociťoval mimořádně silně nečisté žádosti, snažil se je přibít na kůl tím, že se přinutil vstát v noci z lůžka a nahlas četl z Bible, a pak ústně shrnoval každý odstavec, dokud se neuklidnil. Křesťané se někdy právě v tu chvíli přinutili k modlitbě, aby jim Jehova pomohl. Pokud se křesťan upřímně snaží přibít na kůl „pohlavní choutky“, pravděpodobně nedospěje ke smilstvu. — Žid. 4:16.

ÚSILÍ SE VYPLATÍ!

19. Závisí náš vztah k Bohu na tom, zda jsme v manželství nebo zda jsme svobodní?

¹⁹ Jak svobodný stav ‚pro království‘, tak i manželství jsou dary od Boha. A přece obojí vyžaduje úsilí, má-li mít křesťan úspěch. Bez ohledu na to, v jakém jsme stavu, můžeme si vytvářet blízký vztah k našemu Bohu a žít plným životem. I když ‚učiníš místo‘ pro dar svobodného stavu jen na krátký čas, je důležité, zda jej užíváš moudře.

20. a) Jak by se měli všichni zralí křesťané dívat na svobodný stav? b) Jakou jistotu mohou mít svobodní ohledně budoucnosti?

²⁰ Uvědom si, že Ježíš ukázal dar dobrovolného svobodného stavu ve velmi vznešeném světle. Každý zralý křesťan by měl smýšlet stejně jako Ježíš a neměl by se domnívat, že to je situace hodná politování. Oběti, jež přináší svobodný křesťan, který se rozhodl konat to, v čem má Jehova zalíbení, mají před Jehovou velkou hodnotu. (Srovnej Izaiáše 56:4, 5.) Jehova na ně nezapomene. Někteří z těch, kteří přežijí na novou zemi, se možná budou těšit z předností manželství a jako Noemovy děti po světové potopě budou mít příležitosti účastnit se plnění božského úkolu, aby byla ‚naplněna zem‘. (1. Mojž. 9:1) Svobodní křesťané již zakoušejí mnohá požehnání, a takové požehnání jim ještě může být přidáno. Bůh ve svém novém pořádku ‚uspokojí touhu všeho živého‘ a dá všem ‚přání jejich srdce‘. Buď tedy ujištěn, že všichni dojdou plného štěstí v souladu s tím, co bude v té době Boží vůlí. — Žalm 37:3, 4; 145:16.

21. a) Jak učitelka, o níž byla zmínka na začátku, využila svého života jako svobodná? b) Jak mohou jiní svobodní křesťané smýšlet stejně?

²¹ Bývalé učitelce, o níž byla zmínka v úvodním odstavci tohoto článku, je nyní 83 let a je stále svobodná. Strávila 57 let ve službě království plným časem, z toho 56 let ve světovém ústředí svědků Jehovových. Co si myslí o svém životě? „Jsem se svým životem a se svou prací naprosto spokojená. V díle, které tak velice miluji, mám nyní více práce než kdy předtím,“ řekla tato křesťanská žena překypující energií. „Nemám čeho litovat. Znovu bych se rozhodla stejně.“ Ano, jsi-li svobodný, můžeš mít i ty takové uspokojení, jestliže úspěšně využiješ svého svobodného stavu — využiješ-li plně jeho předností a příležitostí.

[Poznámky pod čarou]

◆ Jak se máme dívat na svobodný stav ‚pro království‘?

◆ Jaké rozšířené příležitosti mají svobodní křesťané?

◆ Proč je lépe nevzdávat se ukvapeně svobodného stavu?

◆ Které tři věci potřebuje svobodný člověk, má-li zůstat ‚pevný ve svém srdci‘?

[Rámeček na straně 10]

Některé biblické osoby, jež nebyly v manželství

Ježíš: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ — Jan 4:34.

Pavel: ‚Sloužil jsem jako otrok pro Pána a důkladně jsem svědčil. Vůbec si necením svou duši jako drahou.‘ — Sk. 20:19 až 24.

Jeremiáš: „Jehovo, má sílo a má pevnosti a místo, kam uprchnu v den tísně.“ — Jer. 16:19.

Jefteho dcera: ‚Nikdy neměla styky s mužem. Rok co rok chodívaly dcery z Izraele k ní do svatyně, aby jí chválily.‘ — Soud. 11:39, 40.

Anna: ‚Byla vdova, které nyní byly osmdesát čtyři roky, jež nikdy nechyběla v chrámu a prokazovala svatou službu v noci i ve dne s posty a úpěnlivými prosbami.‘ — Luk. 2:37.

Dorkas: „Oplývala dobrými skutky a dary milosrdenství.“ — Sk 9:36.