Moudří, rozumní a zkušení muži vedou Boží lid
„A dám vám pastýře podle svého srdce a ti vás jistě budou živit poznáním a pochopením.“ — Jeremiáš 3:15.
1. Co vedlo k Mojžíšovu jednání, které je popsáno v 5. Mojžíšově 1:12, 13?
IZRAEL byl na Moábských rovinách a váhal přejít Jordán a vstoupit do kanaánské země. Mojžíš k jejich dobru obšírně vypočítával, jak s nimi Bůh během 40 let v sinajské pustině jednal. První část toho období byla bouřlivá, a to zejména pro Mojžíše, vzhledem k nesprávnému sklonu, který v národě převládal. Nyní jim Mojžíš připomněl, jak se cítil být neschopen dále nést sám břemeno svárlivého lidu a jak uposlechl Jetrovy rady a řekl lidu: „Vyberte moudré a rozumné a zkušené muže ze svých kmenů, abych je dosadil jako hlavy nad vámi.“ — 5. Mojž. 1:3, 12, 13; 2. Mojž. 18:17–26.
2. Proč nebylo použití takových mužů k řešení problémů vcelku nic nového a zvláštního?
2 Při výběru těchto mužů byl Mojžíš veden tím, co — jak se zdá — byla nejstarší forma řízení obce. Rady neboli shromáždění starších působily u starých národů od nejranějšího období lidských dějin. Izraelité si sami pamatovali, že jako Jákobovi potomci měli styk s radami starších v Egyptě, Moábu a Madiánu. (1. Mojž. 50:7; 4. Mojž. 22:4, 7) Šejkové arabských národů byli zároveň kmenovými staršími, protože arabské slovo šeikh znamená prostě „starší“ nebo „starší muž“. (1. Mojž. 36:15) Již před tím, než byl Mojžíš pověřen, aby vedl lid, Izraelité měli již takové starší a Mojžíš byl poučen, aby právě jim předložil důkaz svého božského pověření. (2. Mojž. 3:16, 18) A tak Mojžíšovo pozdější jednání na Sinaji, které vedlo k tomu, že získal pomoc starších při projednávání problémů, nebylo nic nového.
3. a) Jaké uspořádání pro vedení sboru učinil větší Mojžíš? b) Jak se dají srovnat vlastnosti starších, které vybral Mojžíš, s vlastnostmi těch, kteří slouží jako křesťanští starší?
3 V Bohem určeném čase vznikl křesťanský sbor jako duchovní národ, který se rozšířil po celé zemi. Boží Syn jako větší Mojžíš zajistil, aby vedení bylo vykonáváno sborovými radami starších. Je zajímavé povšimnout si vlastností, které Mojžíš hledal při určování izraelských starších, aby konali odpovědné práce, a srovnat je s vlastnostmi křesťanských starších. Podobnost je zřejmá z přiložené tabulky:
4. Jakou úlohu plnily rady izraelských starších v Zaslíbené zemi a jakou úlohu plní křesťanští starší?
4 Když se Izraelité usadili v Zaslíbené zemi a žili ve městech a vesnicích, rady starších řídily a pomáhaly všem obcím. (Joz. 20:4; Soud. 8:14, 16; 1. Sam. 16:4) Měly udílet moudré rady, pomáhat s problémy, chránit před odpadnutím a tak sloužit pokoji, pořádku a duchovnímu zdraví svých obcí. Občas byly povolány, aby plnily soudcovské úkoly, usmiřovaly pře nebo ochraňovaly obec. (5. Mojž. 16:18–20; 19:12; 31:9; Rút 4:1–11) Měly být pramenem útěchy a síly v kritických dobách. (Iz. 32:1, 2) Neměly však své spoluobčany pohánět do práce, ani nebyly pověřeny nebo odpovědny předpisovat druhým, jak mají žít. Křesťanští starší dnes slouží ve svých odpovědných postaveních podobným způsobem. (Srovnej Sk. 20:28–35; 1. Kor. 3:4, 5, 21–23; 2. Kor. 1:24) A navíc má křesťanský sbor za úkol oznamovat dobré poselství o Božím království všem lidem.
JAK DNES NAJÍT ZPŮSOBILÉ MUŽE
5. Co může dnes pomoci k moudrému výběru starších?
5 Máme-li na mysli historii rad starších, může nám to pomoci, abychom měli dobrý úsudek ve výběru dnešních starších. Můžeme si jednotlivý sbor představit jako malou vesničku v Izraeli. Můžeme se ptát: Kteří muži ve sboru by dobře sloužili jako starší na nějaké vesnici, byli by schopni dávat moudré a zdravé pokyny a prokazovali by se jako rozvážní, vyrovnaní a soudní?
6. Jak může také pomoci znázornění rodiny, když uvažujeme o způsobilosti mužů, kteří mají sloužit jako starší?
6 Celosvětový sbor Božích služebníků se v 1. Timoteovi 3:15 nazývá „Boží domácností“ („Boží rodinou“ v „Jeruzalémské bibli“). Proto si také můžeme představit jednotlivý sbor jako velkou rodinu. Jestliže hlava rodiny není osobně přítomna, členové rodiny často čekají od starších synů, aby zastupovali a podporovali měřítka a příkazy hlavy rodiny. Proto se můžeme ptát: Kteří muži jsou v „domácnosti“ víry podobni starším bratrům v rodině, na něž by se členové rodiny přirozeně obraceli, aby obdrželi zdravou radu a citlivou pomoc? — Srovnej 1. Tim. 5:1, 2.
7. a) Jak je to obyčejně s muži, kteří jsou navrhováni jako starší? b) Dává jmenováni nějakému muži vlastnosti staršího? Co je tím jen potvrzeno?
7 Ano, ve většině případů by měl již být muž, který je doporučen, aby sloužil jako sborový starší, známý členům sboru jako ‚starší bratr‘ v tom smyslu, že si již získal jejich úctu a důvěru, protože projevoval pochopení, vyrovnanost a soudnost. Nikdo nemůže někoho „učinit“ starším, jen on sám se jím může stát svým duchovním růstem, vývojem a zkušeností. (Přísl. 1:2–5; 4:7–9; Jak. 3:1, 13) Když je takový muž vybrán, aby sloužil v této odpovědnosti, jeho jmenování je ve skutečnosti potvrzením a uznáním žádoucích vlastností staršího, které již projevuje. Ve starém Izraeli, jakož i v jiných zemích, to bylo zřejmě tak, že když na sebe nějaký muž upozornil místní radu starších svými vlastnostmi, jako je božská moudrost, soudnost a rozvážnost, byl pozván, aby tvořil součást rady a účastnil se jejích jednání a rozhodnutí. — 1. Tim. 5:22, 25.
8. Co si může vysloužit ten, kdo slouží po léta věrně jako služební pomocník?
8 O „služebních pomocnících“ píše apoštol: „Slouží znamenitým způsobem, získávají pro sebe znamenité postavení a velkou volnost řeči ve víře ve spojitosti s Kristem Ježíšem.“ (1. Tim. 3:12, 13) Nikdo by si neměl myslet, že když má určitý úkol, může si prostě „vysloužit“ právo být starším v Božím sboru. Co si může vysloužit, je úcta a ocenění bratrů za pilnou a věrnou službu, a stejně tak důvěra v Boha, která mu umožní mluvit s ‚velkou volností řeči‘. To je už samo o sobě znamenitou odměnou za věrnou službu.
ZKUŠENÍ MUŽI
9. a) Co naznačují Písma o věku, pokud jde o způsobilost starších? b) Na kterou skutečnost by se měl brát ohled u mladých lidí?
9 V Bibli není určena věková hranice pro ty, kteří slouží jako starší. Výraz „starší“ již sám naznačuje určitý věk, ačkoli se musí uznat, že se tím zdůrazňuje spíše hledisko duchovní než fyzické. Sám věk není rozhodujícím činitelem; a přece již Mojžíš poznal, že zkušenost je velmi cenným majetkem pro muže, kteří se snaží o vážné odpovědnosti. (5. Mojž. 1:13) Přísloví 20:29 říká: „Krása mladých mužů je jejich síla, a nádhera starých mužů jsou jejich šediny.“ Jestliže snad mládí projevuje mnoho energie a nadšení, není to ještě důkazem moudrosti. Je-li však někdo věkem starší, což je patrno z jeho šedých vlasů, většinou je možno očekávat i větší míru moudrosti. Jak řekl Job: „Není moudrost mezi letitými a porozumění v délce dnů?“ (Job 12:12; srovnej verš 20; 32:6, 7) Mladý člověk může být ochotný, dokonce horlivý, aby sloužil, a je příslibem pro budoucnost. Ale nedostatek životní zkušenosti může být pro něho velkou nevýhodou, když má pomáhat starším osobám v jejich životních problémech. Nedá se čekat, že jeho slova, i když upřímná, budou mít tutéž váhu jako slova toho, kdo má za sebou již mnoho let života.
10. Zmenšuje snad odpovědnost daná Timoteovi hodnotu věku a zkušenosti u starších?
10 Timoteus byl asi 30 let starý, když apoštol Pavel napsal: „Ať nikdo nepohlíží svrchu na tvé mládí.“ (1. Tim. 4:12) I v tomto věku mělo mnoho jeho současníků sklon považovat jej za „mladého“. Měli bychom si však uvědomit, že Timoteův pokrok a svěřené odpovědnosti byly výjimečné, neobvyklé. Znal Písma od dětství a dělal znamenité pokroky již předtím, než jej apoštol Pavel vybral za svého společníka na cestách. (2. Tim. 1:5; 3:14, 15; Sk. 16:1–3) Potom léta, která strávil s Pavlem a druhými, mu nashromáždila bohatství cenných zkušeností a vědomostí, jaké by jinak získalo málo lidí v jeho věku.
11. Jak mohou starší pomoci jiným, aby na sebe vzali větší náklad odpovědnosti?
11 Pavel povzbuzoval Timotea, aby pomáhal jiným starším, aby měli užitek z toho, čemu se naučil: „Věci, které jsi slyšel ode mne za podpory mnoha svědků, ty věci svěřuj věrným lidem, kteří zase budou dostatečně způsobilí vyučovat jiné.“ (2. Tim. 2:2) Stejně tak mohou pomáhat starší jiným bratrům ve sboru, aby se duchovně rozvíjeli, a mohou se snažit předat jim své užitečné zkušenosti a vědomosti. Nejde jen o to pomoci jim naučit se nějaké duchovenské povinnosti ve sboru, ale pomoci jim rozvíjet soudnost, pochopení a schopnost předávat druhým zdravé zásady Božího slova. Jako měl Pavel za průvodce Timotea, když plnil svůj úkol apoštola pro národy a sloužil jako pastýř Božího stáda, tak mohou starší pozvat jiné muže, kteří činí ve sboru pěkné pokroky, aby je doprovázeli, když slouží podobným způsobem. — Přísl. 1:4, 5; 13:20.
12. a) Jakou úlohu ve způsobilosti ke službě starších hraje zkušenost? b) Proč byla Pavlova rada v 1. Timoteovi 3:6 zvlášť vhodná v Efezu?
12 Délka doby, po kterou někdo sbírá zkušenosti jako křesťanský učedník, není sama o sobě rozhodujícím činitelem pro starší, stejně jako věk. Je to činitel relativní, a jeho důležitost se řídí aspoň částečně danými okolnostmi. Pavel napsal Timoteovi, aby při výběru starších pro efezský sbor nevybíral ‚nově obráceného, aby nezpyšněl‘. (1. Tim. 3:6) V Efezu bylo pravé křesťanství uvedeno asi deset let předtím, a proto by bylo zvláště nevhodné vybrat pro službu staršího některého z novějších učedníků.
13, 14. a) Které příklady ukazují, že při získávání zkušenosti u jednotlivce mohou hrát úlohu různé okolnosti? b) O čem se však má ve všech případech v prvé řadě uvažovat?
13 Když psal Pavel Titovi na Krétu, necítil stejnou nutnost tohoto varovného napomenutí a nevložil je také do svých poznámek o výběru starších. Zřejmě na to měla vliv okolnost, že pravé uctívání bylo na Krétě zřízeno teprve před relativně krátkým časem. Víme, že při první misionářské cestě Pavel a Barnabáš oznamovali „dobré poselství“ ve městech Lystře, Ikonii a Pisidské Antiochii a pak, během téže cesty, se vrátili a ‚jmenovali pro ně starší ve sboru‘. (Sk. 13:14, 42–52; 14:1–7, 20–23) Jelikož se zdá, že celá misionářská cesta netrvala déle než dva roky, je zřejmé, že aspoň někteří z těchto mužů neměli mnohaleté zkušenosti jako křesťanští učedníci. Ale protože mezi nimi byli židovští věřící, nepochybně mnozí — ne-li všichni — z vybraných mužů měli dobrý základ vědomostí z Bible a zkušenost, jak uplatňovat zásady Hebrejských písem, ještě než se stali křesťany. Museli ovšem přizpůsobit své myšlení pravdám, které pramenily z vývoje čistého uctívání, který s sebou neslo křesťanství. Sám apoštol Pavel byl vybrán Ježíšem Kristem hned od doby svého obrácení jako ten, kdo měl být použit zvláštním způsobem, a později projevil vlastnosti vyžadované u starších. (Gal. 1:15 až 2:2; Sk. 13:1–4) V jeho případě ovšem působila okolnost, že byl oddaným židovským ctitelem Jehovy Boha, který má dobré poznání Svatých písem, k tomu, že činil rychlé pokroky, když mu bylo pomoženo poznat a přijmout Mesiáše. — Sk. 9:15–18, 20, 22, 26–30; Gal. 2:6, 7.
14 A proto spíše, než abychom se snažili určit přesné hranice, musíme se dát vést moudrostí a zdravým úsudkem a vážit okolnosti vzhledem ke zkušenosti, kterou mohl budoucí starší získat v pravém uctívání. Ve sboru, kde je mnoho členů v pravdě již po desetiletí, může se muž, který byl pokřtěn před pouhými třemi roky, zdát relativně „nový“. Ale v nově utvořeném sboru, kde většina členů teprve nedávno přijala pravdu, zkušenost takového člověka by se zdála dosti dlouhá ve srovnání se zkušeností ostatních. Ať je tomu jakkoli, vždy je důležité, aby takový muž projevoval moudrost, rozvážnost a zdravou soudnost, má-li vykonávat závažné odpovědnosti spojené s pasením Božího stáda.
POKROK V PROJEVOVÁNÍ MOUDROSTI A ROZLIŠOVACÍ SCHOPNOSTI
15. Jakého ducha mají projevovat starší, pokud jde o zlepšování vlastních způsobilostí a schopností?
15 Timoteus byl již zkušeným starším, když jej apoštol Pavel vyzval, aby se zabral do duchovních záležitostí, aby jeho „pokrok byl zjevný všem“. (1. Tim. 4:15, 16) Moudrý člověk není tvrdohlavý a nemyslí si, že již nemůže být poučen nebo pokárán. „Kdo je moudrý a rozumný mezi vámi?“ napsal učedník Jakub. A dodal: „Ať dokáže svým znamenitým chováním své skutky s mírností [skromností, „Nová anglická bible“], jež patří k moudrosti.“ Takový duch působí v radě starších soulad a vylučuje neshody, žárlivost a svárlivost. — Jak. 3:13–18.
16. a) V jakém smyslu si jsou starší rovni? b) Jak může být zjevný jejich pokrok, a to k většímu duchovnímu prospěchu všech v Božím stádu?
16 I když starší jsou si „rovni“ v odpovědnosti a autoritě sloužit a pracovat ve prospěch stáda, nejsou stejní v jiných ohledech. Někteří nashromáždili daleko větší zkušenost v životě i v pravdě a vzhledem k dlouholetému pečlivému studiu a úsilí získali více moudrosti než druzí. Každý má své silné a slabé stránky. Uznáme-li a využijeme-li silných stránek druhých, můžeme také my ‚učinit svůj pokrok zjevný všem‘. (Řím. 12:3–10, 16) Za pomoci takových pokorných, svědomitých a bohabojných pastýřů, kteří mají poznání a pochopení, se prorocké slovo ukáže jako pravdivé a dnešní Boží stádo ‚se rozmnoží a ponese ovoce v zemi‘, vše k Boží věčné slávě. — Jer. 3:15, 16
[Tabulka na straně 24]
IZRAELŠTÍ STARŠÍ KŘESŤANŠTÍ STARŠÍ
(2. Mojž. 18:21; 5. Mojž. 1:13) (1. Tim. 3:1–7; Tit. 1:5–9)
Schopní, moudří Způsobilí učit, schopní
napomínat a kárat
bojící se Boha spravedliví, milující dobro,
pevně se přidržující v učení
slov víry
důvěryhodní bez obvinění, věrně oddaní,
znamenité svědectví od
mimostojících
nenávidějící nespravedlivý zisk ne chtiví nečestného
bohatství nebo milovníci
peněz
rozumní umírnění ve zvycích, zdravé
mysli, rozumní
zkušení otcové rodin (v mnoha
případech), ne nově obrácení