Otázky čtenářů

◼ Jak dalece je moudré připustit, aby vaše dítě žilo u světských příbuzných jen proto, že mohou dítěti nabídnout hmotné výhody?

Písmo ukazuje, že rodiče mají výsadu a odpovědnost pečovat o své děti. K tomu patří i poskytování potřebné duchovní péče. Bylo by krátkozraké, kdyby křesťanští manželé nedbali tohoto úkolu od Boha jen proto, aby dítě získalo hmotné výhody z toho, že by žilo s příbuznými, kteří nejsou křesťany.

V některých zemích je zcela běžné posílat dítě k příbuzným, aby u nich žilo delší čas. To často dělají rodiče, kteří žijí v odlehlých místech, kde jsou omezené možnosti vzdělání. Posílají dítě k příbuzným do města (nebo do internátní školy), aby dítě mohlo získat lepší vzdělání nebo aby se dostalo do prostředí, kde je pokročilejší způsob života. Obvykle se očekává, že dítě bude vykonávat nějakou práci doma nebo že nějakým jiným způsobem splatí příbuzným to, že ho přijali do svého domova.

Panuje názor, že toto opatření přináší hmotné výhody, ale ty možná nejsou tak velké, jak se zdají. Zkušenosti často ukazují, že na dítě špatně působí, když je vytrženo z prostředí, které dobře znalo, a je nuceno žít v domácnosti svých příbuzných, daleko od svých rodičů. Často se stává, že s dítětem nezacházejí stejně jako s ostatními dětmi v domácnosti, že je považováno v domácnosti za sluhu a stavěno na nižší úroveň. Můžeš si představit, že v mladém člověku obvykle vznikne pocit zklamání a nechuti, když má pocit, že se s ním bez příčiny zachází nečestně. (Srovnej 1. Mojžíšovu 27:30–41.) To vede k citovému rozrušení a nešťastnému pocitu, který může narušovat všechno, co se snad i v dobré škole naučil. Je to tedy skutečně užitečné? Zločinnost je jiným častým následkem toho, že je dítě ochuzeno o pravidelnou kázeň, kterou mu poskytovali milující rodiče.

Rady Božího slova pomáhají předcházet takovým smutným následkům. V podstatě Bible rodiče, nabádá aby pečovali o své děti. Jehova Bůh ovšem věděl, že mohou nastat mimořádné situace, kdy se budou muset o děti starat jiné osoby než jejich rodiče.a Radil proto svým služebníkům, aby byli nápomocni dítěti bez otce nebo těm, kteří osiřeli, když jim zemřeli oba rodiče. (5. Mojž. 14:28, 29; 16:9–14; 24:17–21; 26:12, 13; Žalm 10:14; Jak. 1:27) Hlavní důraz však Písmo klade na to, že rodiče mají pečovat o hmotné, duchovní i citové potřeby svých dětí. — Srovnej 1. Timoteovi 5:8.

Bůh dal rodičům radu ohledně svých slov: „Budete o nich také poučovat své syny, takže o nich budeš mluvit, když budeš sedět ve svém domě a když půjdeš po cestě a když si lehneš a když vstaneš.“ (5. Mojž. 11:18, 19) Mohli by to rodiče dělat, kdyby dobrovolně poslali své děti na delší čas ke světským příbuzným? Ne, rodiče musí být se svými dětmi, aby jim pravidelně poskytovali rodičovské poučení i nápravu a také laskavé prostředí, které mladí lidé tolik potřebují. (Ef. 6:4; Přísl. 6:20) Je zřejmé, že trvalému (a dokonce ani věčnému) blahu křesťanského dítěte by neprospívalo, kdyby bylo posláno ke světským příbuzným, aby mohlo dostat světské vzdělání, a to na úkor duchovního poučování, které by mohlo mít ve vlastní rodině. Křesťané po celém světě vědí, že vychovat v tomto systému věcí mladého člověka, aby sloužil Jehovovi, je těžká práce, která vyžaduje soustavný rodičovský dohled. Vyhlídka na úspěch by byla jistě ještě menší, kdyby dítě bylo odříznuto od křesťanské domácnosti jen pro hmotné výhody.

Přemýšlej v tomto ohledu o příkladu Ježíše, který byl vychován v odlehlém galilejském městě Nazaretě. Josef a Marie poslouchali Boha a ponechali Ježíše, aby žil s nimi v Nazaretu, kde ‚dělal pokroky v moudrosti a v tělesném růstu a v přízni u Boha a lidí‘ — Luk. 2:41–52.

Nynější systém věcí zdůrazňuje vzdělání a finanční úspěch. Můžeme slyšet, jak světští rodiče říkají například: „Nechci, aby byl z mého syna domovník.“ I křesťanští rodiče se mohou nakazit takovým názorem na vzdělání a hmotné výhody. Ale rodiče, kteří důvěřují v Jehovovu moudrost, dají přednost tomu, aby si jejich dítě položilo ‚znamenitý základ pro budoucnost, aby se chopilo skutečného života‘. — 1. Tim. 6:9, 19.

◼ Jak se dá Zjevení 7:17 uplatnit na dnešní křesťany, když přece stále ještě někdy pláčeme?

Zjevení 7:17 říká o „velkém zástupu“, který má naději na věčný život na zemi: „Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.“

Apoštolu Janovi bylo řečeno, že velký zástup jsou ti, kteří „vycházejí z velkého soužení“. (Zjev. 7:9–14) Rozumíme tomu, že Zjevení 7:14–17 se vztahuje na osoby, které se dnes staví na Boží stranu, přijímají Kristovu krev a přežijí, až nynější systém věcí skončí ve „velkém soužení“.

Zjevení říká, že ‚vyprali svá roucha v Beránkově krvi, nehladoví a nežízní již a nebije na ně slunce‘ a „Bůh setře každou slzu s jejich očí“. Tato slova nelze brát v doslovném, tělesném smyslu. Proč ne? Vždyť přece nevyprali své roucho v doslovné Kristově krvi. A příležitostně cítí hlad a žízeň, jako je cítil i dokonalý člověk Ježíš. (Luk. 4:2; Jan 4:7, 8; 19:28, 29) Prvotní uplatnění Zjevení 7:14–17 musí být tedy symbolické čili duchovní.

Tyto verše vysvětluje kniha „Potom je ukončeno Boží tajemství“, strany 207, 208, angl. Ukazuje, že velký zástup nyní nehladoví a nežízní duchovně; živí se Božím slovem a podílí se na službě Bohu, což mu může být jako pokrm a nápoj, stejně jako tomu bylo u Ježíše. (Jan 4:32–34) Necítí žár Boží nelibosti a ani jej nepocítí během velkého soužení. Také již nepláče (jako snad dříve) nad tím, že nezná Boha nebo že k němu má špatný vztah. V tomto smyslu již Bůh ‚setřel každou slzu s očí‘.

Ale později, ve Zjevení 21:3, 4, jsme ujištěni, že po velkém soužení a ustanovení nového spravedlivého systému zakusí věrní lidé tělesná požehnání, mezi která bude patřit zánik truchlení, křiku a bolesti. Potom již skutečně nepotečou žádné slzy bolesti, zklamání a hoře.

[Poznámka pod čarou]