Prohlášeni za spravedlivé „k životu“

„Skrze jeden skutek ospravedlnění dojde k tomu, že . . . budou prohlášeni za spravedlivé k životu.“ — ŘÍMANŮM 5:18.

1. Kdo hladoví a žízní po spravedlnosti a jak bude jejich tužba uspokojena?

„ŠŤASTNÍ jsou ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, protože budou nasyceni.“ (Mat. 5:6) Taková žízeň po spravedlnosti bude plně ukojena nejen u těch, jimž „patří nebeské království“, ale i u těch, kteří „budou vlastnit zemi“. (Mat. 5:10; Žalm 37:29) Obě třídy se podílejí na naději, kterou vyjádřil apoštol Petr, když napsal: „Jsou . . . nová nebesa a nová země, které očekáváme podle jeho [Božího] zaslíbení, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Ano, Jehova Bůh slíbil spravedlivou novou nebeskou vládu, „království nebeské“, a spravedlivou „novou zemi“ neboli lidskou společnost na rajské zemi.

2. Jaký vztah je mezi Jehovou, spravedlností a naší nadějí na pokojný nový pořádek?

² Ale co vlastně máme rozumět slovy spravedlivá nebesa a spravedlivá země? Znamená to, že jak nebeská vláda, tak i lidstvo na zemi, nad nimiž bude tato vláda panovat, musí uznávat Boží měřítko na to, co je správné a nesprávné. Jehova je „místo pobývání spravedlnosti“. (Jer. 50:7) Spravedlnost je přímo základem jeho svrchovanosti neboli jeho panovnického postavení ve vesmíru. (Job 37:23, 24; Žalm 89:14; 89:15, „KB“) Má-li panovat ve vesmíru mír, musí tvorstvo uznat, že Jehova má právo stanovit měřítka na to, co je spravedlivé a co je zlé. Řečeno z jiného pohledu, naše naděje na spravedlivý nový pořádek závisí na tom, že Jehova zůstane věrný svým měřítkům. — Žalm 145:17.

3. Která otázka nám přichází na mysl, vezmeme-li v úvahu Jehovovu absolutní spravedlnost?

³ Nyní vzniká otázka, jak může svatý a spravedlivý Bůh Jehova jednat s nespravedlivými hříšníky. (Srovnej Izajáše 59:2; Habakuka 1:13.) Jak mohl zůstat věrný svým vznešeným měřítkům spravedlnosti, a přitom si z hříšníků vybrat ty, kteří mají patřit ke spravedlivě vládnoucím „novým nebesům“, a přijmout za své přátele ty, kteří budou patřit ke spravedlivé „nové zemi“? Máme-li odpovědět na tyto otázky, musíme rozumět biblické nauce o ospravedlnění neboli prohlášení o spravedlnosti.

Milosrdný dobropis

4. Proč je padlé lidstvo těžce zadluženo Bohu a proč se nemůžeme sami zprostit tohoto dluhu?

⁴ V Písmu jsou hříchy přirovnány k dluhům. (Viz Matouše 6:12, 14; 18:21–35; Lukáše 11:4.) Všichni lidé jsou hříšníci, a jsou proto před Bohem těžce zadluženi. „Mzda, kterou platí hřích, je . . . smrt.“ (Řím. 6:23) Adam ‚zaprodal‘ své potomky „hříchu“, a proto se sami nemohou od tohoto tíživého dluhu osvobodit. (Řím. 7:14) Může jej smazat pouze smrt dlužníka samotného, protože „kdo . . . zemřel, je osvobozen od svého hříchu“. (Řím. 6:7) Žádné dobré skutky, které konal hříšník za svého života, nemohly vykoupit to, co Adam ztratil, ani mu nemohly poskytnout spravedlivé postavení před Bohem. — Žalm 49:7, 9; 49:8, 10, „KB“; Řím. 3:20.

5. Jak opatřil Jehova hříšnému lidstvu vykoupení, zatímco si zachoval dokonalou spravedlnost?

⁵ Jak mohl Jehova poskytnout padlému lidstvu vysvobození, aniž přitom porušil svá měřítka spravedlnosti? Z odpovědi je patrná Jehovova moudrost a nezasloužená laskavost. Apoštol Pavel to krásně vysvětluje ve svém dopise Římanům. Píše: „Je to jako velkorysý dar, že jsou [hříšníci] z jeho nezasloužené laskavosti prohlašováni za spravedlivé prostřednictvím vysvobození výkupným, jež zaplatil Kristus Ježíš. Bůh ho vystavil jako oběť, aby vírou v jeho krev došlo k usmíření. To proto, aby dal najevo svou spravedlnost, protože odpouštěl hříchy, které se staly v minulosti, zatímco Bůh projevoval shovívavost, aby tak dal najevo v tomto přítomném období svou spravedlnost, aby byl spravedlivý, i když prohlašuje za spravedlivého člověka, který má víru v Ježíše.“ — Řím. 3:24–26.

6. a) Jak bylo Kristovou obětí učiněno zadost Jehovovým měřítkům spravedlnosti? K čemu je proto Jehova ochoten? b) Jak může Bůh přičíst spravedlnost tomu, kdo má víru?

⁶ Svou nezaslouženou laskavostí přijal Jehova Ježíšovu oběť ve prospěch Adamových potomků. (1. Petra 2:24) Byla to oběť stejné hodnoty neboli odpovídající oběť, protože Ježíš jako dokonalý člověk koupil zpět to, co ztratil dokonalý člověk Adam. (Viz 2. Mojžíšovu 21:23; 1. Timoteovi 2:6.) Spravedlnosti bylo učiněno zadost a Jehova Bůh je ochoten „vymazat“ neboli ‚smazat‘ „člověku, který má víru v Ježíše“, hříchy, jež na něm spočívají. (Iz. 44:22; Sk. 3:19) Jestliže takový člověk zůstane věrný, nejenže mu Jehova ‚nepočítá jeho přečiny‘, ale ve skutečnosti připisuje spravedlnost k dobru jeho účtu. (2. Kor. 5:19) Pomocí tohoto milosrdného dobropisu byli „mnozí učiněni spravedlivými“. (Řím. 5:19) To je jedno hledisko ospravedlnění, skutku, při němž Bůh považuje člověka za nevinného. (Sk. 13:38, 39) Kteří lidé již byli v tomto systému věcí ospravedlněni neboli prohlášeni za spravedlivé?

144 000 „svatých“

7. V jakém směru byl Kristus prohlášen za spravedlivého a co se tím umožnilo?

⁷ Kristu samotnému nemusela být ovšem připisována spravedlnost, protože on byl skutečně spravedlivý. (1. Petra 3:18) Ježíš se prokázal věrným až do smrti jako dokonalý člověk („poslední Adam“) a obětoval své právo na život na zemi, a proto jej jeho Otec, Jehova, vzkřísil. Ježíš byl „prohlášen za spravedlivého v duchu“, to znamená prohlášen ve své podstatě spravedlivým na základě vlastní zásluhy a vzkříšen jako „životodárný duch“. (1. Kor. 15:45; 1. Tim. 3:16) Svou obětní smrtí poskytl základ, aby Jehova mohl mužům a ženám víry připsat k dobru spravedlnost. — Řím. 10:4.

8, 9. a) Které osoby mohou mít jako první užitek z toho, že jim je připočtena spravedlnost a proč? b) Z koho se skládají „nová nebesa“ a nad čím budou panovat?

⁸ Je logické, že první, kteří mají mít v tomto systému věcí plný užitek z tohoto milosrdného opatření, jsou ti, které Jehova vybral, aby tvořili spravedlivá „nová nebesa“ neboli vládu království pod Králem Ježíšem Kristem. V Danielově knize je vylíčen obřad v nebesích, při němž Kristus, Syn člověka, přijímá „panství a důstojnost a království, aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky [na zemi]“. Potom Daniel ukazuje, že „království a panování“ je také dáno těm, „kteří jsou svatými Nejvýše postaveného“, Jehovy. — Dan. 7:13, 14, 18, 27; srovnej Zjevení 5:8–10.

⁹ Je zjeveno, že počet těchto „svatých“, kteří jsou vybráni, aby panovali s Beránkem Ježíšem Kristem na nebeské hoře Sionu, je 144 000. „Byli koupeni z lidstva.“ (Zjev. 14:1–5) Ti společně s Kristem tvoří spravedlivá „nová nebesa“ Jehovova nového systému věcí.

Počítáni za spravedlivé — Jak a proč?

10. a) Která biblická kniha mluví nejpodrobněji o ospravedlnění a komu byla napsána? b) Koho se v první řadě týká biblická nauka o ospravedlnění?

¹⁰ Biblická kniha, která mluví nejpodrobněji o tom, že Bůh prohlásí lidi za spravedlivé, je Pavlův dopis Římanům. Je zajímavé, že tento dopis adresoval těm, „kteří jsou . . . povoláni, aby byli svatí“. (Řím. 1:1, 7) To vysvětluje, proč je nauka o „ospravedlnění“ neboli prohlášení za spravedlivé, jak ji vytyčil Pavel, užívána ve spojitosti se 144 000 „svatých“.

11. Jaký vztah je mezi vírou, skutky a ospravedlněním?

¹¹ Hlavní myšlenka Pavlova dokazování v dopise Římanům je, že ani Žid, ani pohan nemůže získat před Bohem spravedlivé postavení svými skutky, ať již byly konány proto, aby se vyhovělo mojžíšskému Zákonu, nebo prostě z úcty k mravnímu zákonu, který je člověku vlastní. (Řím. 2:14, 15; 3:9, 10, 19, 20) Židé stejně jako pohané mohou být prohlášeni za spravedlivé jedině na základě víry v Kristovu vykupující oběť. (Řím. 3:22–24, 29, 30) Ale rada v závěrečných kapitolách dopisu Římanům (12–15) ukazuje, že taková víra musí být podložena zbožnými skutky, jak to vysvětluje i Jakub. (Jak. 2:14–17) Takové skutky prostě dokazují, že ospravedlněný křesťan má víru, která je předpokladem pro ospravedlnění od Boha.

12, 13. a) Proč potřebuje 144 000 „svatých“, aby byli prohlášeni za spravedlivé? b) Co činí s právem na život, které dostávají?

¹² Ale z jakého naléhavého důvodu musí být křesťané, kteří jsou „povoláni, aby byli svatí“, prohlášeni spravedlivými? Zde vyvstává druhé hledisko ospravedlnění, totiž že Bůh prohlašuje člověka za hodného toho, aby žil jako jeho dokonalý lidský syn. 144 000 se musí kvůli úloze, kterou mají mít ve spravedlivých „nových nebesích“, vzdát navěky jakékoli naděje na věčný život na zemi a obětovat ji. (Žalm 37:29; 115:16) V tomto smyslu umírají obětní smrtí. ‚Poddávají se smrti podobné Kristově‘. — Fil. 3:8–11.

¹³ A podle zásady vytyčené v mojžíšském Zákoně musí být každá oběť předložená Jehovovi bez vady. (3. Mojž. 22:21; 5. Mojž. 15:21) O 144 000 „spravedlivých“ se mluví jako o „spravedlivých, kteří byli učiněni dokonalými“. — Žid. 12:23.

Přijati za duchovní syny

14, 15. a) Které změny podstupuje 144 000, pokud jde o hřích? b) Jakým způsobem jsou vzkříšeni k „novotě života“?

¹⁴ Ještě za svého života v těle podstupují tito „spravedliví“ symbolickou smrt. Apoštol Pavel vysvětlil: „Vzhledem k tomu, že jsme zemřeli, pokud jde o hřích, jak v něm máme ještě dále žít? Nebo nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, jsme byli pokřťěni v jeho smrt? Svým křtem v jeho smrt jsme tedy byli pohřbeni s ním, abychom — stejně jako Kristus byl prostřednictvím slávy Otcovy vzbuzen z mrtvých — i my také chodili v novotě života . . . , neboť víme, že naše stará osobnost byla přibita na kůl s ním, aby naše hříšné tělo bylo uvedeno do nečinnosti, abychom již dále neotročili hříchu. Kdo totiž zemřel, je osvobozen od svého hříchu.“ — Řím. 6:2–7.

¹⁵ 144 000 „svatých“, z nichž zbývá v dnešním čase konce na zemi jen malý ostatek, za svého pozemského života ‚umírá, pokud jde o hřích‘. Po své symbolické smrti jsou ti, kteří byli „povoláni, aby byli svatí“, vzkříšeni k „novotě života“. Když je Jehova prohlásil za spravedlivé, může je zplodit svým duchem jako své duchovní „děti“. ‚Narodí se znovu‘ a jsou přijati za „Boží syny“. (Jan 3:3; Řím. 8:9–16)a Stávají se duchovními izraelity a jsou přijímáni do nové smlouvy. — Jer. 31:31–34; Luk. 22:20; Řím. 9:6.

Dědici kněžství a kralování

16. Co zdědí 144 000 „svatých“?

¹⁶ „Svatí“, jichž je 144 000, se jako Boží přijatí duchovní „synové“ stávají také „dědici“. (Gal. 4:5–7) Pavel napsal duchem zplozeným spolukřesťanům: „Jsme-li tedy děti, jsme také dědicové; vskutku Boží dědicové, ale spoludědicové s Kristem, za předpokladu, že spolu trpíme, abychom také byli spolu oslaveni.“ (Řím. 8:17) Co je Kristovo dědictví? Jehova jej učinil knězem a králem „navždy . . . po způsobu Melchizedekově“. (Žid. 6:19, 20; 7:1) Jako „spoludědicové“ s Kristem jsou duchem zplození křesťané také od Jehovy pomazáni jako duchovní kněží. (2. Kor. 1:21; 1. Petra 2:9) Ostatně jeden z hlavních důvodů, proč jsou od Jehovy ospravedlněni, tkví v tom, aby později ‚vládli v životě jako králové prostřednictvím toho jednoho, totiž Ježíše Krista‘. — Řím. 5:17.

17. a) Co musí denně činit pomazaní křesťané, ačkoli byli prohlášeni za spravedlivé? b) Jak dostanou svou odměnu?

¹⁷ Ačkoli jsou tito pomazaní křesťané prohlášeni za spravedlivé, musí za svého života na zemi stále ještě bojovat proti svým hříšným sklonům. (Řím. 7:15–20) Potřebují Kristovu krev, aby mohli být očišťováni od svých každodenních hříchů nedokonalosti. (1. Jana 1:7; 2:1, 2) Zůstanou-li věrní až do konce svého pozemského života, doslova zemřou a budou vzkříšeni „k neporušitelnému a neposkvrněnému a nevadnoucímu dědictví“ jako součást spravedlivých „nových nebes“. — 1. Petra 1:3, 4; 2. Petra 3:13.

‚Očekávat zjevení Božích synů‘

18, 19. a) Nač čeká lidské „stvoření“? b) Jak budou ‚zjeveni‘ „Boží synové“ a proč to lidské „stvoření“ dychtivě očekává?

¹⁸ Jak se to všechno dotýká těch, kterých je daleko více než 144 000 duchovních „synů Božích“ a kteří také hladoví a žízní po spravedlnosti, ale mají naději, že budou vlastnit zemi? Apoštol Pavel o nich píše: „Tvorstvo totiž vyhlíží s dychtivým očekáváním zjevení Božích synů. Vždyť tvorstvo bylo podrobeno nicotnosti . . . na základě naděje, že i tvorstvo bude osvobozeno ze zotročení zkaženosti a bude mít slavnou svobodu Božích dětí.“ — Řím. 8:19–21.

¹⁹ Lidské „tvorstvo“, které doufá, že bude žít navždy na rajské zemi, žije „s dychtivým očekáváním“ doby — nyní již velmi blízké –, kdy král Ježíš Kristus a vzkříšení „Boží synové“ budou ‚zjeveni‘ tím, že zničí přítomný zlý systém věcí a pak budou panovat jako králové a kněží „tisíc let“. (Zjev. 20:4, 6) Během Kristovy tisícileté vlády bude i lidské „tvorstvo . . . osvobozeno ze zotročení zkaženosti“.

20. O čem bude pojednávat další článek?

²⁰ O tom, jak dosáhnou nakonec lidé žijící na spravedlivé „nové zemi“ „slavné svobody Božích dětí“ a jak se jich biblická nauka o ospravedlnění týká již dnes, bude pojednáno v následujícím článku.

[Poznámka pod čarou]

Otázky v souvislosti s tím, že Bůh prohlašuje lidi za spravedlivé

◆ Co je v Bibli míněno slovy spravedlivá nová nebesa a spravedlivá nová země?

◆ Proč se musí lidstvo vyrovnat s Jehovou?

◆ Jak bylo učiněno zadost Jehovovým měřítkům spravedlnosti?

◆ Proč jsou ti, kteří patří ke 144 000, první, kdo byli prohlášeni za spravedlivé, a co činí s právem na život, které dostali?

◆ Co dědí 144 000 společně s Kristem?

[Rámeček na straně 25]

Jsou dvě hlediska ospravedlnění neboli prohlášení za spravedlivé:

1. Bůh prohlašuje takovou osobu za nevinnou.

2. Bůh prohlašuje takovou osobu za dokonalou a hodnou věčného života na zemi.

Pomazaní křesťané, jichž je 144 000, jsou prohlášeni za spravedlivé v obou ohledech. Obětují své právo na lidský život a jsou zplozeni jako duchovní „synové“, kteří jsou povoláni, aby se stali králi a kněžími s Kristem v „nových nebesích“.