Co říká Bible

Je etnická nenávist oprávněná?

JAK byste se cítili, když by vás někdo pokládal za úskočného, násilného, hloupého nebo nemorálního jenom proto, že patříte k určité etnické skupině?a Jistě by se vám to nelíbilo. Žel, něco takového zažívají miliony lidí. Navíc v průběhu dějin bylo kvůli své rase nebo národnosti nesčetné množství lidí týráno, a dokonce zabito. I dnes je většina krvavých konfliktů podnícena etnickou nenávistí. Nicméně takové násilí je mnohdy podporováno lidmi, kteří o sobě tvrdí, že věří v Boha a v Bibli. A někteří z nich prohlašují, že rasismus byl a bude vždycky, protože je součástí lidské povahy.

Omlouvá Bible etnickou nenávist? Je za určitých okolností správné nenávidět lidi jiné kultury či rasy? Existuje nějaká naděje, že etnická nenávist v budoucnu zmizí? Co o tom říká Bible?

Souzeni podle svých skutků

Povrchní pohled na to, jak Bůh kdysi jednal s lidmi, by mohl vést k nesprávnému závěru, že Bůh etnickou nenávist v podstatě podporuje. Cožpak některé biblické příběhy nevykreslují Boha jako vykonavatele rozsudku nad celými kmeny a národy? To je sice pravda, avšak při hlubším zkoumání zjistíme, že Bůh tyto lidi neodsoudil kvůli jejich etnickému původu, ale kvůli tomu, že byli nemorální a pohrdali jeho zákony.

Jehova Bůh odsoudil Kananejce kvůli zkaženým sexuálním a démonským rituálům. Tito lidé dokonce upalovali své děti jako oběť falešným bohům. (5. Mojžíšova 7:5; 18:9–12) Někteří však projevili víru v Boha a činili pokání. Jehova je tudíž ponechal naživu a navíc jim žehnal. (Jozue 9:3, 25–27; Hebrejcům 11:31) Kananejka Raab se dokonce stala jedním z předků slíbeného Mesiáše, Ježíše Krista. (Matouš 1:5)

Boží Zákon, který dostali Izraelité, ukazuje, že Bůh není stranický. Naopak, projevuje upřímný zájem o blaho všech lidí. Ve 3. Mojžíšově 19:33, 34 dává Bůh Izraelitům tento soucitný příkaz: „V případě, že s tebou přebývá cizí usedlík jako někdo cizí ve vaší zemi, nebudete ho týrat. Cizí usedlík, který s vámi přebývá jako někdo cizí, by se měl pro vás stát jako váš rodák; a budeš ho milovat jako sám sebe, neboť jste se stali cizími usedlíky v egyptské zemi. Já jsem Jehova, váš Bůh.“ Podobné příkazy nacházíme i ve Druhé a Páté knize Mojžíšově. Je tedy zřejmé, že etnickou nenávist Bůh neschvaloval. Vyžadoval, aby mezi etnickými skupinami byl soulad.

Ježíš podporoval etnickou snášenlivost

Když byl Ježíš na zemi, měli Židé a Samaritáni sklon opovrhovat jedni druhými. Jednou se stalo, že lidé v jisté samařské vesnici odmítli Ježíše přijmout jen kvůli tomu, že byl Žid a šel do Jeruzaléma. Jak byste na takové odmítnutí reagovali vy? V postoji Ježíšových učedníků se zřejmě projevily tehdejší předsudky, protože se ho zeptali: „Pane, chceš, abychom řekli ohni, aby sestoupil z nebe a vyhladil je?“ (Lukáš 9:51–56) Připustil však Ježíš, aby ho rozhořčení učedníků nějak ovlivnilo? Naopak, pokáral je a pokojně vyhledal ubytování jinde. Krátce nato uvedl podobenství o milosrdném Samaritánovi. Působivě ukázal, že etnický původ sám o sobě nečiní z nějakého člověka nepřítele. Může se totiž jednat o velmi dobrého člověka.

Etnické skupiny v křesťanském sboru

Během pozemské služby se Ježíš zaměřoval především na to, aby činil učedníky z lidí svého národa. Ukázal ale, že nakonec se jeho následovníky stanou i jiní lidé. (Matouš 28:19) Dostanou však tuto možnost lidé ze všech etnických skupin? Ano. Apoštol Petr prohlásil: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) Tento názor později podpořil i apoštol Pavel, když jasně prohlásil, že v křesťanském sboru nehraje etnický původ žádnou roli. (Kolosanům 3:11)

Další doklad toho, že Bůh přijímá lidi všech etnických skupin, najdeme v biblické knize Zjevení. Apoštol Jan dostal inspirované vidění o tom, že Bůh zachrání „velký zástup . . . ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků“. (Zjevení 7:9, 10) Tento „velký zástup“ bude základem nové lidské společnosti, ve které budou lidé různého původu spolu žít pokojně, protože je bude sjednocovat láska k Bohu.

Do té doby by křesťané měli odolávat sklonu posuzovat jiné lidi podle jejich původu. Je správné a láskyplné dívat se na druhé ne jako na členy etnické skupiny, ale jako na jednotlivce, protože tak se na ně dívá Bůh. Jistě byste si i vy přáli, aby na vás lidé tak pohlíželi. Ježíš nás vhodně vybízí: „Všechno tedy, co chcete, aby vám lidé činili, budete také podobně činit jim.“ (Matouš 7:12) Život bez etnické nenávisti je velmi příjemný. Vede k většímu pokoji mysli a k pokoji s druhými. A co je důležitější, umožňuje nám, abychom byli v souladu s naším nestranným Stvořitelem, Jehovou Bohem. To je pádný důvod, abychom etnickou nenávist zcela zavrhli.

[Poznámka pod čarou]