Jak pomáhat sklíčeným, aby znovu získali radost

EPAFRODITUS, křesťanský učedník v prvním století, byl sklíčený. Byl poslán, aby pečoval o potřeby uvězněného apoštola Pavla, ale vážně onemocněl. Ačkoli se Epafroditus uzdravil, byl pak sklíčený, protože v jeho domovském sboru, který ho poslal do Říma, „slyšeli, že onemocněl“. (Filipanům 2:25, 26) Byl od nich tak daleko, ale chtěl je uklidnit, a to ho deprimovalo. Měl pravděpodobně také pocit, že je podle jejich názoru zklamal. Bylo možné mu nějak pomoci, aby znovu získal radost?

Epafroditus byl poslán zpět domů do Filip a nesl tam dopis od apoštola Pavla. V něm dal Pavel sboru pokyn: „Přivítejte ho. . . podle zvyklosti v Pánu se vší radostí; a važte si neustále takových mužů.“ (Filipanům 2:27–30) Filipští křesťané byli nabádáni, aby dali Epafroditovi pocítit svůj vřelý vztah způsobem, odpovídajícím charakteristickému druhu přátelství, jímž se vyznačuje křesťanský sbor. Z jejich utěšujících slov měl poznat, že pro něho mají velké ocenění, ano, že si ho ‚váží‘. Tato potěšující pozornost mu mohla velmi pomoci a ulevit jeho duševní depresi.

Z tohoto příkladu vidíme, že se křesťané jako celek sice ‚radují v Pánu‘, ale přitom někteří z nich trpí různými druhy deprese. (Filipanům 4:4) Těžká duševní deprese je vážná emocionální porucha, která může dokonce vést k sebevraždě. Někdy mohou být narušeny chemické pochody v mozku a mohou také působit jiné tělesné vlivy. Často se však může deprese zmírnit, když druzí poskytnou rozumnou pomoc. Pavel proto nabádal: „Mluvte utěšujícím způsobem ke sklíčeným duším.“ (1. Tesaloničanům 5:14) Sbory svědků Jehovových by proto měly radostně poskytovat citovou podporu sklíčeným duším. Tuto odpovědnost uznala novodobá křesťanská organizace již v roce 1903, kdy byl ve Strážné věži výrok: „Malomyslní a slabí potřebují pomoc, podporu, povzbuzení.“ Ale jak můžeš pomoci sklíčeným duším?

Především projev „soucit“, a tak se ti možná podaří pomoci sklíčenému, aby prozradil, jaká „úzkostlivá péče“ sužuje jeho srdce. Potom mu může tvé „dobré slovo“ pomoci, aby se rozradostnil. (1. Petra 3:8; Přísloví 12:25) Velkou úlevu mu může přinést již to, že ho necháš mluvit a dáš mu najevo, že se o něj zajímáš. „Měla jsem několik přátel, kterým jsem mohla opravdu vylít své srdce,“ vysvětlila Marie, křesťanka, která je svobodná a zápasila s depresí. „Potřebovala jsem, aby mi někdo naslouchal.“ Když máme někoho, komu můžeme sdělit své nejvnitřnější myšlenky o životních strastech, může to znamenat velmi mnoho.

Je však třeba víc než jen naslouchat a dávat takové povrchní rady, jako například: „Musíš brát život z lepší stránky“ nebo „Uvažuj pozitivně“. Takové výroky by mohly svědčit o tom, že se neumíš vžít do situace postiženého, a pro deprimovaného člověka by mohly být naprosto nevhodné, jak to naznačuje Přísloví 25:20: „Kdo v chladném dnu odnímá oděv, je. . . jako zpěvák s písněmi pro pochmurné srdce.“ Nerealisticky optimistické poznámky také mohou toho, kdo je postižen depresí, ještě více rozrušit. Proč? Protože takové snahy nesměřují k příčinám jeho deprese.

Posilovat slovy

Ten, kdo je postižen těžkou depresí, není jen smutný, ale má možná pocit zbytečnosti a beznaděje. Řecké slovo překládané výrazem ‚sklíčené duše‘ znamená doslova „ti s malou duší“. Jeden znalec řečtiny toto slovo definuje: „Ten, kdo se namáhavě prodírá takovými těžkostmi, že mu srdce klesá.“ Jeho citové rezervy se tedy vyčerpaly a jeho sebeúcta klesla. — Srovnej Přísloví 17:22.

Patriarcha Job řekl: „Posiloval bych vás slovy svých úst.“ (Job 16:5) Hebrejské slovo pro „posilovat“ se někdy překládá výrazem „opevnit“ nebo „posilnit“. Používá se ho při vylíčení, jak byl chrám ‚zesílen‘ opravami konstrukce. (Izajáš 41:10; Nahum 2:1; 2. Paralipomenon 24:13) Svými slovy musíš obratně, jakoby cihlu po cihle, obnovit v deprimovaném člověku sebeúctu. Přitom se musíš dovolávat jeho ‚síly rozumu‘. (Římanům 12:1) Ve výše uvedeném vydání Strážná věž z roku 1903 uvedla o osobách trpících depresí: „Mají nedostatek. . . sebeúcty, a proto musí být trochu postrkováni dopředu, aby skutečně vynikly jejich talenty, což povzbudí je samotné i celou domácnost víry.“

Biblický příklad Elkany a jeho sklíčené manželky Hany ukazuje, jak můžeme někoho posilovat slovy stejně jako kdysi Job. Elkana měl dvě manželky. Jedna z nich, Penina, měla několik dětí, ale Hana byla neplodná. Hana měla pravděpodobně pocit, že je zbytečná. (Srovnej 1. Mojžíšovu 30:1). Jako kdyby to břemeno nebylo dost těžké, Penina ji sužovala tak, že Hana plakávala a ztratila chuť k jídlu. Elkana si neuvědomoval, jak hluboce se Hana trápí, ale když viděl, v jaké je situaci, vyptával se: „Hano, proč pláčeš a proč nejíš a proč se tvé srdce cítí špatně?“ — 1. Samuelova 1:1–8.

Elkana se vyptával laskavě, nic jí nevyčítal, a tak měla Hana příležitost vyjádřit své pocity slovy. Ať již odpověděla nebo ne, měla možnost si rozebrat, proč se asi cítí zbytečná. Sklíčená duše si tedy také možná říká: ‚Jsem prostě špatný člověk.‘ Můžeš se však zeptat: ‚Proč si to myslíš?‘ Pak pozorně poslouchej, až si před tebou bude vylévat srdce. — Srovnej Přísloví 20:5:

Elkana potom položil Haně povzbuzující otázku: „Nejsem pro tebe lepší než deset synů?“ Připomněl Haně, jak ji má rád, i když je neplodná. Považoval ji za cennou, a ona proto mohla dojít k závěru: ‚Vždyť vlastně vůbec nejsem tak zbytečná. Svého manžela opravdu hluboce miluji!‘ Jeho slova Hanu posílila, a ona začala jíst a odešla do chrámu. — 1. Samuelova 1:8, 9.

Elkana mluvil přesně a obrátil pozornost své manželky na závažný důvod, proč může mít lepší mínění o sobě. Stejně musí jednat ti, kteří chtějí pomáhat sklíčeným osobám. Například jedna křesťanka jménem Naomi řekla, co jí pomohlo znovu získat radost: „Někteří přátelé mě chválili za to, jak jsem vychovala svého syna, jak udržuji v pořádku svou domácnost a dokonce i za to, že i při své depresi dbám o svůj zevnějšek. Toto povzbuzení pro mne znamenalo opravdu mnoho.“ Ano, zasloužená pochvala pomáhá sklíčené duši vidět své dobré vlastnosti a získat náležitou sebeúctu.

Je-li tvá manželka sklíčená, proč by ses nepokusil povzbudit ji podle slov v Přísloví 31:28, 29? Říká se tam: „Její majitel povstává a chválí ji. Je mnoho dcer, které projevily schopnost, ale ty — ty jsi je všechny převýšila.“ Manželka, která trpí depresí, však možná takové ohodnocení nepřijme, protože snad má pocit, že selhala, když se jí nedaří starat se o úkoly v domácnosti tak dobře, jak by podle svého názoru měla. Když jí však připomeneš, jakou ženou je uvnitř a jaká byla, než ji postihla deprese, podaří se ti možná přesvědčit ji, že tvá chvála není jen prázdné lichocení. Také bys mohl projevit uznání, že to, co dělá teď, dělá s největším úsilím. Mohl bys říci: ‚Vím, co tě to stálo, abys to dokázala. Opravdu tě musím pochválit, že se tak snažíš!‘ Pochvala od těch, kteří nás znají nejlépe, od manželského druha a od dětí, je pro obnovení sebeúcty nesmírně důležitá. — Srovnej 1. Korinťanům 7:33, 34.

Použití biblických příkladů může tomu, kdo trpí depresí, pomoci poznat, jak má změnit svůj způsob myšlení. Někdo je snad přecitlivělý například na to, co si o něm myslí druzí. Můžete si promluvit o příkladu Epafrodita a můžeš se zeptat: ‚Co myslíš, proč podlehl depresi, když se dověděl, že v jeho domovském sboru slyšeli o jeho nemoci? Opravdu někoho zklamal? Proč Pavel řekl, že si ho mají vážit? Záležela skutečná hodnota Epafrodita jako člověka na tom, jakou měl služební přednost?‘ Takové otázky mohou křesťanovi, který je postižen depresí, pomoci, aby tyto myšlenky uplatnil sám na sebe a aby si uvědomil, že nikoho nezklamal.

„Podpírejte slabé“

Bible nabádá: „Podpírejte slabé.“ (1. Tesaloničanům 5:14) V pravém náboženství najdeme křesťanské přátele, kteří jsou mezi sebou spojeni a mohou poskytovat praktickou péči, což je jeho další výhoda. Praví přátelé jsou ti, kteří ‚se narodili pro čas tísně‘ a k tomu, který je postižen depresí, opravdu lnou. (Přísloví 17:17) Když se apoštol Pavel cítil ‚zkroušený‘ a měl „obavy uvnitř“, byl potěšen „Titovou přítomností“. (2. Korinťanům 7:5, 6) Sklíčené duše také pravděpodobně hluboce ocení naši srdečnou návštěvu a telefonické zavolání ve vhodné době. Mohl by ses zeptat, zda můžeš poskytnout nějakou praktickou pomoc, například vyřídit nějaké pochůzky, udělat nějakou domácí práci nebo něco podobného.a Křesťanka jménem Marie říká: „Když jsem měla depresi, několikrát mi napsala jedna přítelkyně a vždy uvedla povzbuzující biblické texty. Ty dopisy jsem četla znovu a znovu a přitom jsem plakala. Takové dopisy byly pro mne jako zlato.“

Když Pavel povzbudil sbor, aby pomáhali „sklíčeným duším“, říká: „Buďte ke všem shovívaví. Dohlédněte, aby nikdo nikomu neoplácel urážku urážkou.“ (1. Tesaloničanům 5:14, 15) Trpělivost je nezbytně nutná, protože následkem duševní bolesti, negativního myšlení a pro vyčerpání z nedostatečného spánku může ten, kdo je postižen depresí, reagovat „neuváženým povídáním“ jako kdysi Job. (Job 6:2, 3) Rachelle, křesťanka, jejíž matka trpěla těžkou depresí, přiznala: „Maminka řekla často něco velmi nehezkého. Když se to stalo, většinou jsem se snažila uvědomit si, jaká maminka opravdu je — milující, laskavá a štědrá. Poznala jsem, že lidé postižení depresí často říkají věci, které tak vůbec nemyslí. Nejhorší, co člověk může udělat, je odpovědět ošklivými slovy nebo činy.“

Některé zralé křesťanky jsou možná mimořádně schopné přinášet úlevu jiným ženám, které jsou v citovém napětí. (Srovnej 1. Timoteovi 5:9, 10.) Tyto schopné křesťanky mohou při vhodných příležitostech záměrně mluvit utěšujícím způsobem s takovými osobami. Někdy je vhodnější, když ženě dále pomáhají spíše zralé křesťanské sestry než bratři. Křesťanští starší mohou věci organizovat a řádně nad nimi dohlížet, a tak se mohou starat, aby sklíčené duše dostaly potřebnou péči.

Starší se vzdělaným jazykem

Duchovní starší musí mít především „poznání a pochopení“, aby ‚uměli zemdleného podpírat slovem‘. (Jeremjáš 3:15; Izajáš 50:4, EP) Pokud však starší není opatrný, neúmyslně může sklíčenému ještě přitížit. Tři Jobovi přátelé například přišli Jobovi „projevit účast a utěšit ho“. Ale jejich slova, k nimž je vedl nesprávný názor na Jobovy nesnáze, ho spíše ‚drtila‘, než utěšovala. — Job 2:11; 8:1, 5, 6; 11:1, 13–19; 19:2.

Různé články v publikacích Strážné věže vyjádřily zásady, které můžeme uplatnit, když radíme jednotlivým osobám.b Starší většinou takovou látku uplatňují. V některých případech však bezmyšlenkovité výroky starších — ať již v osobním styku nebo v proslovech — způsobily velkou škodu. Ať tedy starší nemluví ‚bezmyšlenkovitě, jako by bodali mečem‘, ale uzdravujícím „jazykem moudrých“. (Přísloví 12:18) Jestliže starší přemýšlí o možném účinku svých poznámek dříve, než promluví, mohou být jeho slova konejšivá. Starší, pohotově proto naslouchejte, ale závěry vyvozujte pomalu, pokud nemáte o věci ucelený obraz. — Přísloví 18:13.

Pokud mají starší o sklíčené osoby upřímný zájem, cítí takoví lidé, že jsou milováni a že si jich někdo váží. Taková nesobecká péče je může přimět k tomu, aby různé skličující poznámky přehlédli. (Jakub 3:2) Sklíčení lidé trpí často nepřekonatelným pocitem viny a starší jim mohou pomoci k vyrovnanému názoru na věci. I když došlo k těžkému hříchu, může duchovní péče ze strany starších pomoci k tomu, aby ‚chromé bylo uzdraveno‘. — Hebrejcům 12:13.

Když mají sklíčené osoby pocit, že jsou jejich modlitby neúčinné, mohou se starší modlit s nimi a za ně. Když s nimi starší čtou biblicky podložené články pojednávající o depresi, mohou tak ‚potírat‘ tyto osoby uklidňujícími duchovními slovy. (Jakub 5:14, 15) Starší také mohou pomoci sklíčenému člověku podniknout biblické kroky, aby mohl vyřešit osobní rozpory, které snad s někým má, pokud v tom tkví nějaký problém. (Srovnej Matouše 5:23, 24; 18:15–17.) Často bývají příčinou depresí právě takové konflikty, a to zejména v rodinách.

Uvědom si, že uzdravení vyžaduje čas. Ani Hana se okamžitě nezbavila deprese, když se jí Elkana snažil s láskou pomoci. K úlevě nakonec vedly její vlastní modlitby a posila, kterou jí poskytl velekněz. (1. Samuelova 1:12–18) Buď tedy trpělivý, je-li odezva pomalá. Starší ovšem nejsou obvykle lékaři a v některých případech zjistí, že mají jejich snahy určité hranice. Společně s členy rodiny toho, kdo je postižen depresí, budou snad muset postiženého povzbudit, aby vyhledal odbornou pomoc. Pokud je třeba, mohou starší nebo členové rodiny jasně vysvětlit odborníkovi, že je důležité, aby bylo respektováno náboženské přesvědčení postiženého.

Dokud nepřijde Boží nový svět, nebude nikdo dokonale zdravý tělesně, duševně ani emocionálně. Do té doby může každý křesťan, který ztratí následkem deprese radost, čerpat sílu nejen od křesťanského sboru, ale také od našeho nebeského Otce, „který těší sklíčené“. — 2. Korinťanům 7:6, EP.

[Poznámky pod čarou]

[Rámeček na straně 29]

Jak mluvit utěšujícím způsobem

◆ POZORNĚ NASLOUCHEJ — s rozlišovací schopností dávej otázky, abys ‚načerpal‘ ze srdce člověka jeho pocity. Pohotově naslouchej a závěry vyvozuj pomalu, dokud nebudeš mít ucelený obraz. — Přísloví 20:5; 18:13.

◆ PROJEV SCHOPNOST VŽÍT SE — ‚Soucit‘ by měl být spojen s „něžným slitováním“, když se snažíš citově se ztotožnit se sklíčeným. ‚Plačte s tím, který pláče.‘ — 1. Petra 3:8; Římanům 12:15.

◆ BUĎ SHOVÍVAVÝ — Rozmluvy se možná budou muset opakovat, proto buď trpělivý. Přehlížej „neuvážené povídání“, k němuž vede sklíčeného jeho pocit nezdaru. — Job 6:3.

◆ POSILUJ SLOVY — Pomáhej sklíčenému, aby viděl své dobré vlastnosti. Pochval ho za něco určitého. Ukaž, že problémy, minulé špatné zkušenosti ani nedostatky nerozhodují o hodnotě člověka. Vysvětli, proč se Bůh o postiženého stará. — Job 16:5.