Nejopomíjenější umělec naší doby

„Příroda je uměním Boha.“ (Sir Thomas Browne, lékař ze 17. století)

LEONARDO DA VINCI, Rembrandt, van Gogh — to jsou jména známá milionům lidí. O těchto mužích víte, že byli velkými umělci, i když jste snad žádný originál jejich maleb nikdy neviděli. Tito muži jsou díky svému umění v jistém smyslu nesmrtelní.

Zachytili na plátno prchavý úsměv, působivou podobiznu či záblesk krásy, která je patrná ve stvoření, a jejich díla stále podněcují divákovu představivost. Jsme okouzleni tím, co okouzlilo je — přestože nás oddělují staletí.

Nejsme možná ani umělci, ani výtvarní kritici, ale přesto můžeme vnímat umělecké mistrovství. Stejně jako umělec, jehož dílo obdivujeme, máme i my smysl pro krásu. Schopnost vnímat barvu, tvar, vzor a světlo možná považujeme za samozřejmou, nicméně je součástí našeho života. Bezpochyby rádi zdobíme svůj domov předměty a obrazy, které lahodí oku. Každý člověk sice může mít jiný vkus, ale přesto — citem pro krásu je obdařena většina lidstva. A je to dar, který nás může přivést blíže k našemu Stvořiteli.

Dar krásy

Smysl pro krásu je jedním z mnoha znaků, kterými se lidstvo odlišuje od zvířat. Dílo Summa Artis—Historia General del Arte (Zevrubné pojednání o umění — Obecné dějiny umění) uvádí, že „člověk by mohl být definován jako živočich, který má schopnost estetického vnímání“. Lišíme se od zvířat, a proto vidíme stvoření v jiném světle. Což nějaký pes obdivuje krásný západ slunce?

Kdo nás tak udělal? Bible vysvětluje, že „Bůh pak stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu“. (1. Mojžíšova 1:27) Ne že by naši první rodiče vypadali jako Bůh. Bůh je však obdařil vlastnostmi, které má on sám. Jednou z těchto vlastností je schopnost ocenit krásu.

Lidský mozek nějakým nevyzpytatelným procesem krásu vnímá. V první řadě, naše smysly předávají mozku informace o zvucích, vůních, barvách a tvarech předmětů, které upoutaly naši pozornost. Ale krása je mnohem víc než souhrn těchto elektrochemických impulsů, které nám pouze říkají, co se kolem nás děje. Strom, květinu nebo ptáka nevidíme stejným způsobem, jako je vidí zvíře. I když nám tyto objekty nepřinášejí žádný okamžitý praktický užitek, přesto nám působí potěšení. Náš mozek nám umožňuje, abychom vnímali jejich estetickou hodnotu.

Tato schopnost působí na naše emoce a obohacuje náš život. Marie, která žije ve Španělsku, si živě vzpomíná, jak před několika lety, jednoho listopadového večera, stála na břehu odlehlého jezera a pozorovala západ slunce. „Blížili se ke mně jeřábi, hejno za hejnem, a volali na sebe,“ říká. „Tisíce těchto ptáků byly rozptýleny po karmínové obloze a tvořily pavučinové vzory. Jejich každoroční tah z Ruska a Skandinávie je přivedl na toto španělské místo odpočinku. Ten zážitek byl tak krásný, až jsem se rozplakala.“

Proč ten dar krásy?

Pro mnoho lidí je smysl pro krásu jasnou známkou toho, že existuje milující Stvořitel, který chce, aby se jeho inteligentní stvoření těšilo z jeho umění. Jak logické a uspokojivé je přičítat náš smysl pro krásu milujícímu Stvořiteli! Bible vysvětluje, že „Bůh je láska“, a podstatou lásky je sdílení. (1. Jana 4:8; Skutky 20:35) Jehovu těší sdílet s námi své tvůrčí umění. Kdyby nějaké mistrovské hudební dílo nikdo nikdy neslyšel nebo kdyby nějaký nádherný obraz nikdo nikdy neviděl, byla by jejich krása ztracena. Umění je zde proto, aby bylo sdíleno a aby přinášelo potěšení — bez diváků je jalové.

Ano, Jehova stvořil krásné věci za určitým účelem — proto, aby jejich krása byla sdílena a přinášela potěšení. Domovem našich prvních rodičů byl rozlehlý rajský park nazývaný Eden, což znamená „Rozkoš“. Bůh nejen naplnil zemi svým uměním, ale také dal lidstvu schopnost je vnímat a oceňovat. A jaké bohatství krásy zde můžeme spatřit! Jak uvedl Paul Davies, „někdy se zdá, že si příroda ‚dala zvlášť záležet‘ na tom, aby vytvořila zajímavý a bohatý vesmír“. Zjišťujeme, že vesmír je zajímavý a bohatý právě proto, že Jehova si ‚dal zvlášť záležet‘ na tom, aby nás stvořil se schopností vesmír studovat a těšit se z něho.

Nepřekvapuje tedy, že vnímání přírodní krásy a snaha napodobit ji je společná všem kulturám, od jeskynních umělců až po impresionisty. Před tisíci lety obyvatelé severního Španělska v jeskyních Altamira (Cantabria) názorně zpodobnili zvířata. Více než před sto lety impresionističtí malíři vyšli ze svých ateliérů a snažili se zachytit změť barev polního kvítí nebo měnivé odlesky světla na vodní hladině. I malé děti si živě uvědomují hezké věci. Většina z nich, když dostane do ruky pastelky, ráda namaluje cokoli, co podnítilo jejich představivost.

Dnes si mnozí dospělí, když chtějí mít vzpomínku na krásný pohled, který na ně zapůsobil, raději udělají fotografii. Ale i bez fotoaparátu je naše mysl schopna vybavit si krásné obrazy, které jsme viděli před desítkami let. Je zřejmé, že Bůh nás udělal tak, abychom se mohli těšit ze svého pozemského domova, který nám tak nádherně vyzdobil. (Žalm 115:16) Existuje však další důvod, proč nám Bůh dal smysl pro krásu.

‚Jeho vlastnosti jsou jasně patrné‘

Bude-li se naše ocenění pro umění v přírodě prohlubovat, může nám pomáhat, abychom poznávali našeho Stvořitele, jehož díla nás obklopují. Při jedné příležitosti Ježíš řekl svým učedníkům, aby se dobře podívali na polní kvítí, které rostlo v Galileji. „Vezměte si poučení z polních lilií,“ řekl, „jak rostou; nelopotí se ani nepředou; ale říkám vám, že ani Šalomoun v celé své slávě nebyl oděn jako jedna z nich.“ (Matouš 6:28, 29) Krása nevýznamného polního kvítí může sloužit k tomu, aby nám připomněla, že Bůh není lhostejný k potřebám lidí.

Ježíš také řekl, že člověka je možné posoudit podle jeho „ovoce“ neboli skutků. (Matouš 7:16–20) Dá se tedy jedině očekávat, že Boží umělecká díla nám umožní, abychom hlouběji porozuměli Boží osobnosti. Které ‚jeho vlastnosti jsou jasně patrné od stvoření světa‘? (Římanům 1:20)

„Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo!“ zvolal žalmista. „Všechna jsi je udělal v moudrosti.“ (Žalm 104:24) Boží moudrost může být vidět dokonce i v barvách, které použil při „malování“ pozemské flóry a fauny. „Barva skýtá velké potěšení pro ducha a pro oči,“ zdůrazňují Fabris a Germani ve své knize Colore, Disegno ed estetica nell’arte grafica (Barva — Výtvarné zpracování a estetika v grafice). Harmonické a kontrastní barvy, které jsou pastvou pro oči a pozvedají ducha, jsou všude. Ale snad nejnápadnější jsou barevné efekty způsobené iridescencí — zářivé duhové barvy jsou úžasným svědectvím moudrého plánu.

Duhové barvy jsou zvlášť obvyklé u kolibříků.a Jak je možné, že jejich opeření je tak zářivé? Horní třetina jejich jedinečných per totiž rozkládá sluneční světlo na jasné duhové barvy — vypadá to podobně jako rozklad světla hranolem. Lidové názvy kolibříků, například rubín, safír a smaragd, významně svědčí o tom, jak třpytivě červené, modré a zelené barvy zdobí tyto ptáčky, kteří se podobají drahokamům. „Jaký má účel ta skvostná roztomilost těch nádherných tvorů?“ ptá se Sara Godwinová ve své knize Hummingbirds (Kolibříci). „Pokud to věda může určit, nemá žádný jiný účel než omámit pozorovatele,“ odpovídá. Žádný lidský umělec jistě nikdy nevládl takovou paletou!

Ve hřmících vodopádech, v přílivu a odlivu, v příboji narážejícím na pobřeží nebo ve vysokých lesních stromech, které se kymácejí ve vichřici, můžeme vidět Boží moc. Toto dynamické umění může být stejně působivé jako klidná krajina. Slavný americký přírodovědec John Muir kdysi popsal, co dělala bouře se skupinou douglasek v Sierra Nevada v Kalifornii.

„Přestože byly douglasky poměrně mladé, byly asi sto stop vysoké a jejich ohebné vrcholky podobné kartáčům se otřásaly a vířily v divoké extázi . . . Štíhlé vrcholky se třepotaly a zmítaly v prudkém lijáku, ohýbaly se a vířily dozadu a dopředu, stále dokola, a opisovaly vertikální i horizontální křivky v nepopsatelných kombinacích.“ Jak před tisíci lety napsal žalmista, ‚bouřlivý vítr chválí Jehovu‘ — je pro nás ukázkou Boží neobyčejné moci. (Žalm 148:7, 8)

Pro Japonce je již dlouho symbolem lásky jeden pták. Je to krásný jeřáb mandžuský, jehož náročné tance při dvoření jsou půvabné jako nějaký balet. Tito ptačí umělci jsou v Japonsku tak váženi, že byli označeni za „zvláštní přírodní pozoruhodnost“. Jeřábi tvoří páry na celý život, který může trvat padesát i více let. Proto je Japonci považují za ztělesnění manželské věrnosti.

A co Boží láska? Je zajímavé, že Bible přirovnává láskyplnou ochranu, kterou Jehova poskytuje svým věrným, k tomu, když ptačí rodič svými křídly poskytuje mladým útočiště před nepřízní počasí. Pátá Mojžíšova 32:11 mluví o orlu, který „natřásá své hnízdo, plachtí nad svými opeřenými mláďaty, rozestírá křídla, bere je, nosí je na svých perutích“. Orlí rodič to dělá proto, aby povzbudil své mladé k opuštění hnízda a k létání. Je to sice vidět málokdy, ale jsou popsány případy, kdy orel pomáhal svému mláděti tím, že ho nesl na křídlech. (Žalm 17:8)

Když se podíváme blíže na svět přírody kolem nás, všimneme si, že existují určité principy, které nám také odhalují určité stránky Boží osobnosti.

Rozmanitost je kořením života

Rozmanitost Božích děl je něco, co je okamžitě zjevné. Rozmanitost rostlin, ptáků, savců a hmyzu je ohromující. Na pouhém hektaru tropického pralesa může žít 300 různých druhů stromů a 41 000 druhů hmyzu; na třech čtverečních kilometrech může žít 1500 druhů motýlů; a jeden jediný strom může být domovem pro 150 druhů brouků! Žádní dva lidé nejsou úplně stejní, a totéž se dá říci o dubech nebo o tygrech. Originalita, která se u lidských umělců vysoce cení, je neoddělitelnou součástí přírody.

Jistě, dotkli jsme se několika stránek umění v přírodě jen letmo. Budeme-li je pozorovat důkladněji, můžeme si všimnout mnoha dalších stránek Boží osobnosti. Ale abychom to mohli dělat, musíme být vnímaví k mistrovským dílům — využívat schopnost, kterou máme od Boha. Jak se můžeme naučit lépe oceňovat umění největšího Umělce?

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček a obrázek na straně 7]

Potřebujeme vědět, kdo nás sem postavil

Překladatel Bible Ronald Knox kdysi vedl teologickou diskusi s vědcem Johnem Scottem Haldanem. „Což není pravděpodobné,“ argumentoval Haldane, „že ve vesmíru, který obsahuje miliony planet, se alespoň na jedné z nich objeví život?“

„Pane,“ odvětil Knox, „kdyby Scotland Yard našel ve vašem kufru mrtvolu, řekl byste jim: ‚Na světě jsou miliony kufrů — v jednom z nich rozhodně musí být mrtvola‘? Myslím, že by přesto chtěli vědět, kdo ji tam dal.“ (The Little, Brown Book of Anecdotes)

Kromě toho, že ukojíme svou zvědavost, je i další důvod, proč bychom měli vědět, kdo nás sem postavil — totiž proto, abychom mu za to projevili uznání. Jak by asi reagoval nadaný umělec, kdyby nějaký arogantní kritik napsal, že jeho dílo není nic jiného než nehoda v obchodě s malířskými potřebami? A podobně, čím bychom mohli urazit Stvořitele více než tím, že jeho umění připíšeme slepé náhodě?

[Podpisek]

S laskavým svolením ROE/Anglo-Australian Observatory, foto David Malin

[Obrázky na straně 8]

Tah jeřábů

Jeskynní malby v Altamiře (Španělsko)

[Obrázky na straně 9]

Delfíni, kolibříci i vodopády — to vše odhaluje jisté stránky osobnosti Velkého umělce

[Podpisky]

Godo-Foto

Godo-Foto

G. C. Kelley, Tucson, AZ