KOROPTEV

[heb. qo·reʼʹ].

Pták z řádu hrabavých. Je zavalitý, menší než bažant. Dokáže běhat a velmi hbitě se pohybovat. Málokdy však létá, a pokud už vzlétne, rychle se unaví. V Palestině se vyskytují dva druhy koroptví — koroptev arabská (Ammoperdix heyi) a orebice horská (Alectoris graeca). Koroptev arabská žije v pouštích a na skalnatých svazích, orebice horská se vyskytuje převážně v horských oblastech řídce porostlých vegetací.

Hebrejský název tohoto ptáka znamená „volající“. Koroptve se ozývají zvonivým voláním, a proto si někteří znalci myslí, že hebrejský výraz pro koroptev má připomínat pronikavé čiřikání, které pták vydává, když je vyrušen.

Koroptve mají jemné maso, a proto je už od starověku lidé lovili; lovci často používali vrhací hole, kterými ptáka srazili, když vyrazil z úkrytu. Hrozí-li koroptvím nebezpečí, snaží se utéci, uskakují za skály a jiné překážky a hledají úkryt ve skalních rozsedlinách nebo v podobných skrýších. Když se tedy David ve snaze uniknout neúprosnému pronásledování ze strany krále Saula stěhoval z úkrytu do úkrytu, vhodně sám sebe přirovnává ke ‚koroptvi v horách‘. (1Sa 26:20; srovnej Ná 3:52.)

Předmětem mnoha debat je text v Jeremjášovi 17:11, kde je muž, jenž nespravedlivým způsobem shromažďuje bohatství, přirovnán ke ‚koroptvi, která shromáždila [nebo možná „vyseděla“], co nenakladla‘. Někteří starověcí pisatelé sice popisují, že koroptev bere vajíčka z cizích hnízd a sedí na nich, ale dnešní přírodovědci tvrdí, že žádný z ptáků řazených mezi koroptve, takový zvyk nemá. Nicméně Lexicon in Veteris Testamenti Libros mluví o tom, že židovský zoolog Israel Aharoni (1882–1946), pisatel knih o životě zvířat v Palestině, nalezl „v jednom hnízdě dvě snůšky po 11 vejcích od dvou různých koroptví“. (L. Koehler a W. Baumgartner, Leiden, 1958, s. 851) V díle Encyclopaedia Judaica (1973, sv. 13, sl. 156) se tedy píše: „Dvě slepice někdy nakladou vejce do jednoho hnízda; v takovém případě jedna slepice tu druhou přemůže a z hnízda ji vypudí; její malé tělo však není schopné zahřát tak velký počet vajec, a proto zárodky nakonec odumřou. Právě na to poukazovalo to přísloví [v Jeremjášovi 17:11], v němž se mluví o člověku, který druhého připraví o majetek, aniž z toho nakonec má sám užitek.“

Jeremjáš 17:11 v Kralické bibli zní: „Koroptva škřečí, ale nevysedí. Tak kdož dobývá statku však s křivdou, v polovici dnů svých musí opustiti jej, a naposledy bude blázen.“ Tato další možnost překladu je podpořena slovy Johna Sawyera, který uvažuje, že „pointou je příslovečná zranitelnost koroptvího hnízda, které není nijak chráněno před mnoha druhy loupeživých dravců, srovnávaná se zranitelností blázna, který vkládá důvěru ve falešný zisk“. John Sawyer dále říká, že v přísloví v Jeremjášovi 17:11 „nejde o proradnost koroptve sedící na vejcích, ale o její zranitelnost, jež je srovnávána s falešným pocitem bezpečí, který má blázen, jenž si myslí, že může vystačit se svou trestuhodnou hrabivostí . . . a neuvědomuje si nebezpečí, které mu hrozí, a svou bezbrannost, až přijde pohroma“. (Vetus Testamentum, Leiden, 1978, s. 324, 328, 329)