Vánoce — Máme tímto způsobem vítat Ježíše?

NAROZENÍ Zachránce, dlouho očekávaného Mesiáše, bylo skutečně časem k jásání. „Pohleďte,“ ohlásil anděl pastýřům v okolí Betléma, „oznamuji vám dobrou zprávu veliké radosti, kterou budou mít všichni lidé, protože se vám dnes narodil v Davidově městě Zachránce, který je Kristus, Pán.“ Připojilo se množství andělů, kteří chválili Boha: „Sláva Bohu ve výšinách nahoře a na zemi pokoj mezi lidmi dobré vůle.“ (Lukáš 2:10–14) Někdo z toho snad usuzuje, že by křesťané měli napodobovat tyto anděly v projevech radosti z toho, že tehdy Kristus přišel na zem.

Není to první biblická zpráva o andělech, kteří se dali do chvalozpěvu. Když byl položen základ země, ‚jitřní hvězdy spolu radostně provolávaly a všichni Boží synové začali pochvalně křičet‘. (Job 38:4–7) Přesné datum této události není v Bibli zaznamenáno. (1. Mojžíšova 1:1, 14–18) Tato událost, při níž andělé vyjadřovali chválu, byla jistě velice radostná, a přece křesťané netvrdí, že by proto měli každoročně oslavovat stvoření země a že by snad měli na památku této události převzít nějaký pohanský svátek.

Právě to však dělají s narozením Ježíše Krista lidé, kteří oslavují vánoce. Jediným pohledem do většiny spolehlivých encyklopedií zjistíme pod heslem „vánoce“, že datum Ježíšova narození není známé. Bible o tomto datu nic neříká.

‚Jestliže trubka vydá nezřetelné zatroubení‘

„Bůh. . . není Bohem nepořádku, ale pokoje,“ napsal apoštol Pavel, když káral sbor ve starověkém Korintě za nepořádnost. V téže souvislosti se zeptal: „Jestliže trubka vydá opravdu nezřetelné zatroubení, kdo se přichystá k bitvě?“ (1. Korinťanům 14:8, 33) Kdyby tedy Bůh pořádku chtěl přimět křesťany, aby slavili pozemské narození jeho Syna, ponechal by na nedokonalých lidech, aby o své vůli vybrali z pohanských svátků nějaké datum a aby přijali bezbožné zvyky?

Prozkoumáme-li několik biblických příkladů, jasně poznáme, že tímto způsobem Jehova Bůh se svým lidem nejedná. Když Bůh vyžadoval, aby Izraelité pod mojžíšským Zákonem konali každoroční oslavy, výslovně k tomu určil data a řekl lidem, jak mají dodržovat tyto slavnostní příležitosti. (2. Mojžíšova 23:14–17; 3. Mojžíšova 23:34–43) Ježíš Kristus sice nikdy nepřikázal, aby se oslavovalo jeho narození, ale přikázal svým následovníkům, aby dodržovali jedno určité datum. „V tu noc, ve které měl být vydán“, 14. nisana roku 33 n. l., Ježíš zahájil slavení Pánovy večeře a použil přitom nekvašený chléb a víno. Přikázal: „Stále to čiňte na mou památku.“ (1. Korinťanům 11:23, 24) Zatroubení trubky, pokud jde o to, kdy a jak se má zachovávat Pánova večeře, je jasné a neklamné. A jak to je s vánocemi? Nikde v Bibli nenacházíme žádný příkaz, aby se slavilo Kristovo narození, a Bible nám také neříká, kdy a jak by se to mělo dělat.

‚Získat lidi‘

„Samozřejmě vím, že vánoce jsou pohanského původu,“ řekl jeden duchovní v tokijském Siónském kostele, „ale pokud se obyčejní lidé 25. prosince zajímají o křesťanství a přijdou, aby se dověděli o tom, čemu učil ctihodný Ježíš, mají vánoce v křesťanství své místo.“ Mnozí s touto úvahou souhlasí. Měli bychom si snad myslet, že jsou takové kompromisy správné?

Někteří lidé tvrdí, že i apoštol Pavel činil kompromisy, aby získal věřící. „Učinil jsem se otrokem všech,“ napsal, „abych získal co nejvíce lidí. . . Když pracuji u pohanů, žiji jako pohan, mimo židovský Zákon, abych získal pohany. . . To všechno dělám kvůli evangeliu, abych se podílel na jeho požehnáních.“ (1. Korinťanům 9:19–23, Today’s English Version) Opravňují tato slova k přejímání pohanských svátků, aby byli pohané přilákáni ke křesťanství?

Pozorně prozkoumejme souvislost Pavlova výroku. Ve verši 21 řekl: „To neznamená, že neposlouchám Boží zákon; skutečně jsem pod Kristovým zákonem.“ (TEV) Ve věcech, které by byly překročením Kristova zákona, se tedy nedopustil žádného kompromisu, ale ‚žil jako pohan‘ v tom smyslu, že respektoval místní obyčeje a zvyky, pokud neodporovaly Kristovým přikázáním.a

Mějme to na paměti, když uvažujeme o tom, že byly pohanské svátky pod jménem vánoce přijaty do „křesťanství“. Jak by se to jevilo ve světle následujícího biblického příkazu: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a bezzákonnost?. . . Nebo jaký podíl má věřící s nevěřícím?. . . ‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého‘, ‚a já vás chci přijmout.‘ “ (2. Korinťanům 6:14–17) Ať je věc omlouvána jakkoli, znehodnocování křesťanství pohanskými svátky není způsob, jímž bychom měli vítat Ježíše jako Zachránce. V prvním století, když Ježíš přišel v těle, by to bylo nesprávné, a stejně nesprávné to je dnes nebo v budoucnosti, až Kristus přijde jako Král, aby vykonal Boží rozsudky. (Zjevení 19:11–16) Ti, kteří raději slaví pohanské svátky pod rouškou „křesťanství“, mohou tím ve skutečnosti zapírat Ježíše Krista.

„Skrytí křesťané“ se nevrátili do původního stavu

Vezměme si poučení z toho, co se stalo katolíkům v Japonsku za vlády šógunů. V roce 1614 začal být katolicismus potlačován a přibližně 300 000 japonských katolíků mělo trojí volbu: stát se mučedníky, zříci se své víry, nebo přejít do podzemí. Těm, kteří přešli do podzemí, se říkalo skrytí křesťané. Aby svou víru zastřeli, přizpůsobili se různým buddhistickým a šintoistickým obyčejům. Ve své liturgii užívali Maria Kannon, což byla Marie pod rouškou buddhistické bódhisattvy v podobě matky držící dítě. V jejich svátcích se smísil buddhismus, katolicismus a lidové náboženství. Když však byli nuceni účastnit se buddhistických pohřbů, odříkávali křesťanské modlitby a prováděli modoši, obřad, který měl zrušit platnost buddhistické bohoslužby. Co se stalo z takových „křesťanů“?

„U většiny kirišitanů [křesťanů],“ vysvětluje kniha The Hidden Christians [Skrytí křesťané], „se vytvořila taková náboženská vazba, že pro ně bylo obtížné opustit uctívání šintoistických a buddhistických bohů.“ Když byl zákaz zrušen a katoličtí misionáři se vrátili do Japonska, většina těchto „skrytých křesťanů“ se přidržela svého typu smíšeného náboženství.

Bylo by logické, aby katolická církev kritizovala tyto „skryté křesťany“, kteří se nechtěli vrátit k římskokatolictví? Katolická církev rovněž přijala mnoho pohanských nauk a svátků, včetně vánoc. Jestliže však o sobě katolíci a protestanté tvrdí, že jsou křesťané, ale způsobili, že přijetím pohanských svátků jejich „křesťanství“ zpohanštělo, nemohlo by se také stát, že by zavrhovali Ježíše Krista?

Návrat k pravému křesťanství

Setsuko, která byla třicet šest let oddanou katoličkou, si to nakonec uvědomila. Po druhé světové válce se pokoušela vyplnit svou duchovní prázdnotu tím, že se spojila s katolickou církví. ‚Pociťuji takové uspokojení!‘ říkala si, když se účastnila vánoční mše a viděla uvnitř v kostele i před ním obrovské vánoční stromy. „Byla jsem hrdá na naši krásnou výzdobu, která předčila výzdobu v okolních chrámech,“ řekla. Setsuko však ve skutečnosti katolickým naukám nerozuměla, ačkoli dokonce nějaký čas vyučovala v nedělní škole. Když se tedy chtěla více zapojit do církevní činnosti, položila knězi několik otázek. Kněz jí však na její otázky neodpověděl a spíše se k ní choval přezíravě. Byla zklamaná a rozhodla se, že bude studovat Bibli sama. Za čtrnáct dní ji navštívili svědkové Jehovovi a ona souhlasila s domácím biblickým studiem.

Říká o tom: „Bylo bolestné setkávat se s biblickými pravdami, které byly v rozporu s mými dřívějšími názory. Dokonce se u mne objevila alopecia neurotica, ztráta vlasů následkem rozrušení. Postupně však začalo do mého srdce pronikat světlo pravdy. Ohromilo mě, když jsem se dověděla, že se Ježíš nemohl narodit v chladném, deštivém prosinci, kdy by pastýři nebděli v noci nad svými ovcemi venku. (Lukáš 2:8–12) Otřáslo to mou představou o Narození Páně, protože při zdobení výjevů s ovcemi a pastýři jsme používali vatu jako sníh.“

Když se Setsuko přesvědčila, co skutečně učí Bible, rozhodla se, že přestane slavit vánoce. Nemá už jednou za rok „vánoční náladu“, ale každý den se u ní projevuje duch radostného křesťanského dávání.

Jestliže upřímně věříme v Krista, nepozastavujme se s nelibostí nad tím, jak pohané poskvrňují vánoce. Vracejí se jen k tomu, čím byly vánoce původně — k pohanským svátkům. Vánoce nikoho nepodněcují k tomu, aby vítal Ježíše Krista, který se již neviditelně vrátil jako nebeský Král. (24. a 25. kapitola Matouše, 13. kapitola Marka, 21. kapitola Lukáše) Praví křesťané raději projevují po celý rok ducha podobného duchu Kristovu a oznamují dobré poselství o Království, jehož se stal Ježíš Králem. Proto Bůh chce, abychom vítali Ježíše Krista jako našeho Zachránce a Krále Království. — Žalm 2:6–12.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 7]

Praví křesťané ctí Ježíše po celý rok