Zůstávej blízko Jehovovi

„Vytrvávejte v modlitbě.“ — ŘÍMANŮM 12:12.

1. Jaká je Jehovova vůle ohledně modlitby a jaké povzbuzení vzhledem k modlitbě dal apoštol Pavel?

JEHOVA je „Bůh, který dává naději“ všem ze svého věrného lidu. Je ten, ‚který slyší modlitbu‘, a proto jim naslouchá, když ho úpěnlivě prosí, aby jim pomohl dosáhnout té radostné naděje, kterou jim předkládá. (Římanům 15:13; Žalm 65:2) A prostřednictvím svého Slova, Bible, povzbuzuje všechny své služebníky, aby k němu přicházeli, kdykoli chtějí. Je vždy ochoten pomáhat a přeje si, aby mu svěřili to, čím se v hloubi srdce zabývají. Ano, vybízí je, aby ‚vytrvávali v modlitbě‘ a aby ‚se ustavičně modlili‘.a (Římanům 12:12; 1. Tesaloničanům 5:17) Je Jehovovou vůlí, aby se k němu všichni křesťané neustále obraceli v modlitbě, aby mu přitom vylévali své srdce a aby to činili ve jménu jeho milovaného Syna, Ježíše Krista. — Jan 14:6, 13, 14.

2, 3. a) Proč nás Bůh vybízí, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘? b) Jaké máme ujištění, že si Bůh přeje, abychom se modlili?

² Proč nás k tomu Bůh vybízí? Protože nás životní těžkosti a úkoly mohou tak zatížit, že bychom se mohli zapomenout modlit. Nebo bychom mohli podlehnout svým problémům, takže bychom se přestali radovat z naděje a již bychom se nemodlili. Potřebujeme v tomto směru připomínky, které nás povzbuzují, abychom se modlili a abychom se velmi přibližovali ke zdroji pomoci a útěchy, k Jehovovi, našemu Bohu.

³ Učedník Jakub napsal: „Přibližte se k Bohu a on se přiblíží k vám.“ (Jakub 4:8) Ano, Bůh není ani příliš povznesený ani příliš vzdálený, aby nemohl slyšet, co mu říkáme — i když jsme jako lidé v nedokonalém stavu. (Skutky 17:27) A také není netečný ani lhostejný. Žalmista říká: „Jehovovy oči jsou upřeny na spravedlivé a jeho uši na jejich volání o pomoc.“ — Žalm 34:15; 1. Petra 3:12.

4. Jak můžeme znázornit, že Jehova věnuje pozornost modlitbám?

⁴ Jehova vybízí k modlitbě. Mohli bychom to přirovnat k nějakému setkání, kde spolu mluví mnoho lidí. Jsi tam a posloucháš, jak si druzí povídají. Máš úlohu pozorovatele. Náhle se však k tobě někdo obrátí, osloví tě jménem a to, co říká, platí tobě. To výslovně upoutá tvou pozornost. Podobně Jehova naslouchá těm, kteří patří k jeho lidu, ať jsou kdekoli. (2. Paralipomenon 16:9; Přísloví 15:3) Můžeme tedy říci, že slyší naše slova, a svůj lid pozoruje, chrání a zajímá se o něj. Když však vzýváme Boží jméno v modlitbě, upoutá to jeho pozornost a přímo se nyní na nás soustředí. Svými silami může Jehova dokonce i odhalit a pochopit tichou naléhavou prosbu, kterou člověk vyjádří v nejvnitřnějších hlubinách svého srdce a mysli. Bůh nás ujišťuje, že se přiblíží ke všem, kteří upřímně vzývají jeho jméno a snaží se zůstávat mu blízko. — Žalm 145:18.

Bůh nás vyslýchá v souladu se svým předsevzetím

5. a) Co ohledně našich modliteb poznáváme z rady, abychom ‚vytrvávali v modlitbě‘? b) Jak Bůh vyslýchá modlitby?

⁵ Z rady, abychom vytrvávali v modlitbě, je patrné, že Jehova někdy může připustit, abychom se o něco modlili nějaký čas, než se pozná, že nás vyslyšel. Dokonce bychom mohli být náchylní k pocitu únavy z toho, jak naléhavě prosíme Boha o přízeň nebo o milující laskavost, kterou, jak se nám snad zdá, potřebujeme tak nutně, ale dlouho ji nedostáváme. Proto nás Jehova Bůh důrazně žádá, abychom žádnému takovému sklonu nepodléhali, ale abychom se modlili dále. Měli bychom ho stále úpěnlivě prosit ohledně věcí, které nám působí starost, a měli bychom se spoléhat na to, že bere naše modlitby v úvahu a splní naše skutečné potřeby, a ne to, co jsme si snad sami vymysleli. Jehova Bůh bezpochyby zvažuje naše prosby podle svého předsevzetí. Naše žádost může mít například nějaký vliv na druhé. Můžeme to přirovnat k situaci otce, kterého prosí jeho syn o kolo. Otec ví, že když tomuto synovi kolo koupí, bude chtít kolo i jeho druhý syn. Jeden ze synů je možná ještě příliš malý na to, aby měl kolo, a proto se otec rozhodne, že zatím žádné nekoupí. Podobně rozhoduje náš nebeský Otec ve světle svého předsevzetí a podle svého časového plánu, co je opravdu nejlepší pro nás a pro jiné. — Žalm 84:8, 11; srovnej Habakuka 2:3.

6. Jaké podobenství ohledně modlitby uvedl Ježíš Kristus a důkazem čeho je vytrvalost v modlitbě?

⁶ Pozoruhodné je podobenství, kterým Ježíš ukázal, že se jeho učedníci potřebují „vždy. . . modlit a nepolevovat“. Jedna žena, která se nemohla dovolat spravedlnosti, tak dlouho žádala jakéhosi lidského soudce, dokud jí nakonec nebylo zjednáno právo. Ježíš dodal: „Opravdu, nezjedná tedy Bůh jistě právo pro své vyvolené?“ (Lukáš 18:1–7) Vytrvalost v modlitbě je důkazem naší víry, našeho spoléhání na Jehovu, naší ochoty zůstat mu nablízku a předkládat mu svou prosbu, přičemž výsledek ponecháváme v jeho rukách. — Hebrejcům 11:6.

Příklady těch, kteří zůstali Jehovovi blízko

7. Jak můžeme napodobovat Abelovu víru, když zůstaneme blízko Jehovovi?

⁷ V Bibli je velmi mnoho zpráv o modlitbách, které pronesli Boží služebníci. Byly napsány „pro naše poučení, abychom měli naději prostřednictvím své vytrvalosti a prostřednictvím útěchy z Písem“. (Římanům 15:4) Budeme-li uvažovat o některých příkladech lidí, kteří zůstali Jehovovi blízko, posílí se tím naše naděje. Abel přinesl Bohu přijatelnou oběť, a ačkoli nemáme zprávu o žádné modlitbě, bezpochyby se obracel k Jehovovi s modlitbou, aby jeho oběť byla přijata. Hebrejcům 11:4 říká: „Vírou obětoval Abel Bohu cennější oběť než Kain a skrze tuto víru obdržel svědectví, že je spravedlivý.“ Abel věděl o Božím slibu v 1. Mojžíšově 3:15, ale ve srovnání s tím, co víme nyní my, toho věděl jen velmi málo. Abel však jednal podle poznání, které měl. I dnes jsou lidé, kteří se teprve krátkou dobu zajímají o Boží pravdu a nemají ještě mnoho poznání. Modlí se však a využívají co nejlépe poznání, které mají, stejně jako kdysi Abel. Ano, jednají ve víře.

8. Proč si můžeme být jisti, že Abraham zůstal Jehovovi blízko, a jakou otázku bychom si měli klást?

⁸ Jiným Božím věrným služebníkem byl Abraham, ‚otec všech těch, kteří mají víru‘. (Římanům 4:11) Dnes potřebujeme silnou víru více než kdy dříve a musíme se modlit ve víře jako kdysi Abraham. 1. Mojžíšova 12:8 říká, že postavil „Jehovovi oltář a začal vzývat Jehovovo jméno“. Abraham znal Boží jméno a používal je v modlitbě. Znovu a znovu se vytrvale modlil a vzýval „jméno Jehovy, Boha trvajícího na neurčito“. (1. Mojžíšova 13:4; 21:33) Abraham vzýval Boha ve víře, kterou se proslavil. (Hebrejcům 11:17–19) Modlitba Abrahamovi pomohla, aby se stále velmi radoval z naděje na Království. Řídíme se Abrahamovým příkladem a vytrváváme v modlitbě?

9. a) Proč jsou dnešnímu Božmu lidu velmi prospěšné Davidovy modlitby? b) K čemu to může vést, jestliže se modlíme podobně jako David, abychom zůstali Jehovovi blízko?

⁹ David vynikajícím způsobem vytrvával v modlitbě a jeho žalmy ukazují, co by měly modlitby obsahovat. Je správné, jestliže se Boží služebníci modlí o takové věci, jako je záchrana nebo vysvobození (3:7, 8; 60:5), vedení (25:4, 5), ochrana (17:8), odpuštění hříchů (25:7, 11, 18) a čisté srdce (51:10). Když se David cítil sklíčený, modlil se: „Rozradostni duši svého sluhy.“ (86:4) Podobně se můžeme i my modlit o radostné srdce, protože víme o Jehovově přání, abychom se radovali ze své naděje. David zůstával Jehovovi blízko a modlil se: „Má duše tě těsně následovala; pevně mě drží tvá pravice.“ (63:8) Zůstaneme Jehovovi blízko jako kdysi David? Jestliže ano, bude Jehova podporovat i nás.

10. Jaká nesprávná myšlenka jednou napadla Asafa, ale co si uvědomil?

¹⁰ Máme-li zůstat Jehovovi blízko, musíme dávat pozor, abychom nezáviděli ničemným lidem jejich bezstarostný a hmotařský život. Žalmista Asaf měl jednou dojem, že nemá cenu sloužit Jehovovi, protože ničemní „jsou na neurčito v poklidu“. Rozeznal však, že uvažuje nesprávně a že ničemní jsou ‚na kluzké půdě‘. Uvědomil si, že není nic lepšího než zůstat blízko Jehovovi, a pronesl k Bohu slova: „Jsem. . . neustále s tebou; uchopil jsi mou pravici. Vždyť pohleď — právě ti, kteří se od tebe drží stranou, zahynou. . . Pokud však jde o mne, přiblížit se k Bohu je pro mne dobré. U Svrchovaného Pána Jehovy jsem umístil své útočiště, abych oznamoval všechna tvá díla.“ (Žalm 73:12, 13, 18, 23, 27, 28) Nezáviďme ničemným, lidem bez naděje, jejich bezstarostný život, ale napodobujme Asafa a zůstávejme blízko Jehovovi.

11. Proč je Daniel znamenitým příkladem toho, jak je možné zůstat blízko Jehovovi, a jak ho můžeme napodobovat?

¹¹ Daniel pevně vytrvával v modlitbě, i za cenu nebezpečí, že se ocitne ve lví jámě, protože nedbal úředně vyhlášených omezení ohledně modliteb. Jehova však „poslal svého anděla a zavřel lvům tlamy“ a Daniela zachránil. (Daniel 6:7–10, 22, 27) Daniel vytrvával v modlitbě, a obdržel proto velké požehnání. Vytrváváme v modlitbě i my, zejména když musíme při kázání o Království čelit odporu?

Ježíš, náš vzor

12. a) Jaký příklad ohledně modlitby dal Ježíš na počátku své služby a jaký užitek z toho mají křesťané? b) Jaké poučení o modlitbě poskytuje Ježíšova vzorová modlitba?

¹² Můžeme pozorovat, že se Ježíš modlil již od začátku své pozemské služby. Modlil se při svém křtu a tak dal znamenitý příklad těm, kteří podstupují křest ve vodě v dnešní době. (Lukáš 3:21, 22) Můžeme se modlit o Boží pomoc, abychom mohli vykonávat to, co je symbolizováno křtem ve vodě. Ježíš také pomáhal druhým, aby předstupovali před Jehovu s modlitbou. Když se Ježíš jednou někde modlil, jeden z jeho učedníků mu potom řekl: „Pane, nauč nás, jak se modlit.“ Ježíš pak uvedl slova, která jsou všeobecně známá jako vzorová modlitba. Pořadí námětů v ní ukazuje, že máme věnovat prvořadou pozornost Božímu jménu a jeho předsevzetí. (Lukáš 11:1–4) Ve svých modlitbách si tedy musíme zachovávat správný náhled a vyrovnanost a nesmíme zanedbávat ‚důležitější věci‘. (Filipanům 1:9, 10) Někdy ovšem máme zvláštní potřeby nebo potřebujeme věnovat pozornost nějakému zvláštnímu problému. Křesťané mohou předstupovat před Boha s modlitbou podobně jako Ježíš a mohou prosit o sílu, aby mohli plnit některé úkoly nebo čelit určitým zkouškám nebo nebezpečím. (Matouš 26:36–44) Ano, osobní modlitby se mohou týkat skutečně všech oblastí života.

13. Jak Ježíš ukázal, že je důležité modlit se za druhé?

¹³ Svým znamenitým příkladem Ježíš ukázal, jak je důležité modlit se za druhé. Věděl, že jeho učedníci budou nenáviděni a pronásledováni, jako byl on sám. (Jan 15:18–20; 1. Petra 5:9) Úpěnlivě proto prosil Boha, aby „nad nimi bděl kvůli tomu ničemnému“. (Jan 17:9, 11, 15, 20) A protože o Petrovi věděl, že ho čeká zvláštní zkouška, řekl mu: „Úpěnlivě jsem. . . za tebe prosil, aby tvá víra neselhala.“ (Lukáš 22:32) Je opravdu užitečné, jestliže se i my vytrvale modlíme za své bratry a myslíme na jiné, a ne jen na své osobní problémy a zájmy. — Filipanům 2:4; Kolosanům 1:9, 10.

14. Jak víme, že Ježíš zůstával po celou dobu své pozemské služby velmi blízko Jehovovi, a jak ho můžeme napodobovat?

¹⁴ Ježíš vytrvával na modlitbách během celé své služby a zůstával Jehovovi velmi blízko. (Hebrejcům 5:7–10) Ve Skutcích 2:25–28 cituje apoštol Petr Žalm 16:8 a uplatňuje jej na Pána Ježíše Krista: „David o něm říká: ‚Měl jsem Jehovu neustále před očima; protože je po mé pravici, abych nikdy nebyl otřesen‘.“ Můžeme jednat stejně. Můžeme se modlit, aby nám byl Bůh blízko, a tím, že máme v duchu Jehovu stále před očima, můžeme dokazovat, že v něj důvěřujeme. (Srovnej Žalm 110:5; Izajáš 41:10, 13.) Pak se vyhneme těžkostem všeho druhu, protože nás bude Jehova podporovat, a nikdy nezakolísáme.

15. a) Ohledně čeho bychom se nikdy neměli přestat vytrvale modlit? b) Na co musíme dávat pozor, pokud jde o naši vděčnost?

¹⁵ Ať se nám nikdy nestane, že bychom nevyjádřili Jehovovi díky za všechnu dobrotu, kterou nám prokazuje, ano za ‚vše převyšující Boží nezaslouženou laskavost‘, k níž patří i to, že dal svého Syna jako výkupní oběť za naše hříchy. (2. Korinťanům 9:14, 15; Marek 10:45; Jan 3:16; Římanům 8:32; 1. Jana 4:9, 10) Ano, v Ježíšově jménu „vždy vzdávejte díky za všechno našemu Bohu a Otci“. (Efezanům 5:19, 20; Kolosanům 4:2; 1. Tesaloničanům 5:18) Musíme dávat pozor, abychom se příliš nezabývali svými osobními problémy nebo tím, co nemáme, takže bychom přestali pociťovat vděčnost za to, co máme.

Uvrhněme svá břemena na Jehovu

16. Co bychom měli dělat, když nás trápí nějaké břemeno?

¹⁶ Vytrvalostí v modlitbě se ukazuje hloubka naší oddanosti. Když vzýváme Boha, působí to na nás dobře ještě dříve, než nám dá odpověď. Jestliže naši mysl sužuje nějaké břemeno, můžeme zůstat Jehovovi blízko tím, že se řídíme radou: „Uvrhni své břemeno na Jehovu, a on sám tě podpoří.“ (Žalm 55:22) Uvrhneme-li s plnou důvěrou na Boha všechna svá břemena — úzkosti, starosti, zklamání, obavy a jiné věci — rozhostí se v našem srdci klid, „Boží pokoj, který převyšuje všechno pomyšlení“. — Filipanům 4:4, 7; Žalm 68:19; Marek 11:24; 1. Petra 5:7.

17. Jak můžeme získat Boží pokoj?

¹⁷ Přichází tento Boží pokoj okamžitě? Určitou úlevu sice můžeme pocítit ihned, ale i zde platí to, co řekl Ježíš, když nabádal, abychom se modlili o svatého ducha: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete; neustále klepejte, a bude vám otevřeno.“ (Lukáš 11:9–13) Svatý duch je prostředek, jímž se zbavujeme úzkosti, a proto musíme vytrvale prosit o Boží pokoj a o to, aby nám On pomáhal s našimi břemeny. Můžeme si být jisti, že budeme-li v modlitbě vytrvalí, dostaneme vytouženou úlevu a v srdci pocítíme klid.

18. Co pro nás dělá Jehova, jestliže přesně nevíme, o co bychom se měli v určité situaci modlit?

¹⁸ Co když však přesně nevíme, o co se máme modlit? Naše vnitřní sténání často zůstává nevyslovené, protože své situaci plně nerozumíme nebo nevíme, co máme Jehovovi předložit. Právě tehdy může zapůsobit v náš prospěch svatý duch. Pavel napsal: „Nevíme, o co bychom se měli modlit, jak to potřebujeme, ale duch sám za nás naléhavě prosí s nevyslovenými steny.“ (Římanům 8:26) Jak to? V Božím Slovu jsou inspirovaná proroctví a modlitby, které se vztahují na naši situaci. Bůh jako by je nechával působit v náš prospěch. Přijímá je jako to, zač bychom se modlili, kdybychom věděli, jak se nás v daném případě týkají, a podle toho je plní.

Modlitba a naděje zůstanou

19. Proč modlitba a naděje zůstanou navždy?

¹⁹ Modlitba k našemu nebeskému Otci se bude pěstovat navěky, především jako projev vděčnosti za nový svět a všechna jeho požehnání. (Izajáš 65:24; Zjevení 21:5) Také se budeme stále radovat z naděje, protože naděje bude v nějaké podobě trvat navždy. (Srovnej 1. Korinťanům 13:13.) Až skončí Jehovův sabatní den odpočinku vzhledem k zemi, který si sám uložil, způsobí Jehova nové věci, jaké si ani neumíme představit. (1. Mojžíšova 2:2, 3) Po celou věčnost bude zahrnovat svůj lid láskyplnými překvapeními, a pokud jde o konání jeho vůle, přinese budoucnost velkolepé věci.

20. K čemu bychom měli být rozhodnuti a proč?

²⁰ Jestliže máme tak vzrušující naději do budoucnosti, zůstaňme všichni Jehovovi blízko tím, že budeme vytrvávat v modlitbě. Ať nikdy nepřestaneme děkovat našemu nebeskému Otci za všechna požehnání, která nám dává. Přijde čas, a naše očekávání se k naší radosti splní, dokonce nad to, co jsme si představovali nebo co jsme čekali, protože Jehova může „učinit více než přehojně vše, oč prosíme nebo nač pomyslíme“. (Efezanům 3:20) Proto tedy po celou věčnost vzdávejme všechnu chválu a slávu a díky Jehovovi Bohu, našemu Bohu, ‚Jemu, který slyší modlitbu‘!

[Poznámka pod čarou]

Jak bys odpověděl?

◻ Proč musíme vytrvávat v modlitbě?

◻ Čemu se učíme z předkřesťanských příkladů modliteb?

◻ Čemu se učíme z Ježíšova příkladu, pokud jde o modlitbu?

◻ Jak můžeme uvrhnout na Jehovu svá břemena a k čemu to povede?

[Obrázek na straně 17]

Daniel vytrvával v modlitbě tváří v tvář hrozbě, že bude uvržen do lví jámy