Články o televizních seriálech — reakce čtenářů

Ve „Strážné věži“ 21, 1983, byla dána v úvaze o televizních seriálech otevřená rada. Mnoho čtenářů napsalo, jaký měli z této rady osobní užitek.

„VŠECHNO, co jste říkali a citovali ze zkušeností jiných, uhodilo hřebík přímo na hlavičku!“ napsala jedna svědkyně z Kalifornie. „Třináct let jsem náruživě sledovala mýdlové opery.a Myslela jsem, že mi nic nehrozí prostě proto, že jsem chodila na křesťanská shromáždění a napůl pravidelně do kazatelské služby. Převzala jsem však světský postoj ‚mýdlových oper‘: když s tebou manžel špatně zachází nebo se cítíš nemilovaná, lze ospravedlnit i cizoložství — způsobil si to přece sám! A tak, když jsem se cítila ‚ospravedlněna‘, dala jsem se touto špatnou cestou a zhřešila proti Jehovovi i proti svému manželskému druhu. Nakonec mi musela být odňata pospolitost s křesťanským sborem.“ Vzpamatovala se však a byla znovu přijata. Články ji posílily v odhodlání už nikdy nesledovat seriály, které kazí. „Teď mohu pokojně studovat a číst Bibli a křesťanskou literaturu,“ uzavřela svůj dopis.

Jedno úkladné nebezpečí, které články odhalily, je citové spříznění s postavami příběhu. „Vyrůstala jsem a přitom jsem sledovala jednu ‚mýdlovou operu‘. Postava ‚Julie‘ byla jako má ‚přítelkyně‘ . . . Jednou měla ‚Julie‘ nehodu a zůstaly jí ošklivé jizvy na obličeji,“ píše jiná křesťanka ze Spojených států. „Den co den jsem vysedávala před televizorem, abych si byla jista, že se uzdraví. Když jsem se ten večer modlila, než jsem si uvědomila, co říkám, modlila jsem se slovy: À prosím tě, Jehovo, požehnej Julii.‘ To mnou otřáslo. Ta prosba k Jehovovi za Julii mi šla ze srdce!“ Uvědomila si, jak se do seriálu nechala zavléci a přestala programy sledovat. Píše: „Jestliže si váš článek o televizních seriálech vezmou k srdci všichni čtenáři, pocítí opravdové osvobození, protože máme vlastních každodenních problémů víc než dost.“

Jedna křesťanka z Texasu vyjádřila ocenění pro články a pak napsala o své minulosti: „Uvědomovala jsem si, že jsem ‚závislá‘ na ‚mýdlových operách‘ a že s tím musím něco dělat. Chtěla jsem také vědět, zda by to mohlo ovlivnit můj vztah k Jehovovi. Jak bych mohla mít za přátele ‚je‘ a zároveň být přítelkyní Jehovy? Musela jsem toho nechat naráz — jinak to nešlo, ale bylo to tvrdé!“

Co musela tato křesťanka udělat, aby návyk zlomila? Dodává: „Musela jsem televizi odpojit ze zásuvky. Šla jsem vždycky ven a našla si nějakou práci na zahradě, někomu jsem zavolala, prostě něco, čím bych se zaměstnala a nepodlehla. Asi po půl roce každodenního zápasu jsem cítila, že mohu zůstat v domě; začala jsem ten čas využívat ke studiu Bible, přípravě na shromáždění a jiným duchovním věcem. Oč lépe jsem se cítila! už dva roky jsem neviděla ty takzvané přátele. Musím přiznat, že mě někdy ještě napadne, co se s nimi asi děje, ale bojuji s tím. . . Možná, že mnozí, kteří se ještě neosvobodili, se od nich osvobodí teď. Děkuji Jehovovi i vám, bratři, že jste odhalili tu ‚neužitečnou věc‘.“ — Žalm 101:3.

Jiná žena, na jejíž život tyto články zapůsobily, je jedna svědkyně v Kanadě. „Když jsem tyto články četla, rozplakala jsem se, protože jsem objevila, že mé srdce už není vůči Jehovovi nerozdělené. Slíbila jsem svému Bohu, že už nebudu otrokem těchto seriálů, a prosila jsem ho, aby mi pomohl dostat se z domu v den, kdy program poběží.“

Tato křesťanka, která dříve dokonce vyvěšovala telefon, aby ji nikdo během „jejího“ programu nerušil, pokračuje: „Za dva dny jsem byla pozvána na biblické studium právě v den a hodinu, kdy běžel ‚můj‘ seriál. Celá šťastná jsem přijala. . . Nyní se cítím bližší Jehovovi a můj vztah k němu je důvěrnější. Jak dobrý je Jehova, že nás ukázňuje skrze své Slovo!“

Jehova říká: „Chci radit s okem upřeným na tebe.“ (Žalm 32:8) Zná naše zrádné srdce a chce nás chránit před duchovní zkázou. Jak je dobré, když na takovou láskyplnou radu dbáme!

[Poznámka pod čarou]