Jak mají být vychovávány děti?
„Cvič chlapce podle cesty, kterou má jít.“ — Přísl. 22:6.
1, 2. a) Jak smýšlejí mnozí rodiče o výchově dětí? b) Co se dnes děje s mladými vzdor biblické radě?
RODIČE, považujete dnes za obtížné vychovávat dětí? Nevíte někdy, jak máte postupovat ve výchově, abyste děti ochránili před nebezpečími naší doby? Někteří rodiče jsou skutečně bezradní. Bible sice říká: „Cvič chlapce podle cesty, kterou má jít; i když zestárne, neodvrátí se od ní“, ale přesto jsou dnes milióny hochů a dívek, kteří již přišli do rozporu se zákonem. — Př. 22:6.
2 Ve zprávě z roku 1966, uveřejněné vyšetřující komisí amerického senátu, stojí, že z 29 milionů amerických dětí ve stáří od 10 do 17 let 2,5 milionu (neboli každé jedenácté) již mělo co činit s policií. Od té doby se poměry ještě mnohem více zhoršily. Noviny Herald-Examiner [čti: herald ixamajnr] z 2. února 1970, které vycházejí v Los Angeles [čti: los endželís] napsaly: V jižní Kalifornii přibývá zločinnosti mládeže v takovém rozsahu, že počet uvězněných mladistvých asi brzy přesáhne počet dospělých. Mladiství však tvoří pouze zlomek celkového počtu obyvatelstva. Vězení jsou již přeplněna a nezdá se, že by se situace zlepšila.“ Podle zprávy policejního komisařství na Novém Zélandě se v letech 1966 až 1970 zdvojnásobil počet zločinů spáchaných dětmi.
3. Jaký směr je možno pozorovat u zločinnosti mladých?
3 Mladiství se v poslední době dopouštějí nejen více, ale i těžších zločinů, a stále více dětí se jich dopouští v mladším věku. V Baltimore (Maryland) bylo v jednom z posledních let zatčeno 526 dětí ve stáří do deseti let, a sice 169 pro vloupání, 22 pro krádež a další pro vraždu, krádež auta nebo pro přestoupení zákona o omamných látkách. V Perthu v Austrálii 80% zlodějů aut jsou mladiství! Městský policejní úředník řekl: „Není již vzácností zastihnout třináctiletého za volantem ukradeného vozidla.“
4, 5. a) Jaké smutné následky nemravnosti jsou dnes nepopíratelnou skutečností? b) V jaké době žijeme, jak dokazují tyto poměry?
4 Také pohlavní nemravnost mezi mladými se rozbujela. Šestnáctiletá dívka z New Yorku podává zprávu: „Asi polovina mých spolužaček bere pilulky [proti početí] a ostatní si je chtějí koupit, jakmile půjdou do koleje.“ (New York Times, 24. září 1971) K smutným následkům nemravnosti patří také nesmírné rozšíření pohlavních nemocí a značný přírůstek nemanželských porodů. V Kalifornii je počet onemocnění kapavkou mezi mladými desetkrát větší v roce 1970 než v roce 1960. Přibližně každý pátý vysokoškolák si během svého studia přivodí pohlavní nemoc. V některých školách to bude dokonce asi polovina žáků. V roce 1970 bylo v Kalifornii 43 100 nedospělých matek a v tom nejsou započítány ty, které se pro těhotenství provdaly. — San Francisco Examiner, 20. června 1971.
5 Vedoucí kliniky v Richmondu (Virginia) řekl, že počet těhotenství u nedospělých „tragickým způsobem“ vzrostl, a dodal: „Zneklidňující je počet těhotenství u dívek mladších než 15 let.“ (Newport News Daily Press, 13. prosince 1970) List Philadelphia Ewening Bulletin [čti: filadelfia ívning bulytin] píše: „Značný počet svobodných matek jsou 11–12leté školačky.“ Nedokazují tyto poměry, že žijeme v kritických ‚posledních dnech‘, které jsou předpověděny v Bibli? Žijeme skutečně v době, která se vyznačuje násilím a bezzákonností i ‚neposlušností rodičů‘. — 2. Tim. 3:1–5.
6. a) Co naznačuje velká rozšířenost zločinnosti dětí o jejich výchově? b) Co zaviňuje, že mnozí rodiče jsou zmateni, pokud jde o výchovu dětí?
6 Není přírůstek zločinnosti mladistvých znamením toho, že něco není v pořádku s výchovou dětí? Nejsou zřejmě vychovávány ‚podle cesty, kterou mají jít‘. (Přísl. 22:6) Jak mají být vychovávány? Mnozí rodiče jsou zmateni. „Ze slov a jednání mnohých otců a matek je zřejmé, že jejich nejistota je téměř ochromuje,“ zjistil redaktor New York Times [čti: ňujork tajmz]. „Stará pravidla jednáni se již neuznávají,“ řekl. (New York Times Magazine, 16. ledna 1972) Protichůdné názory světských vychovatelů nesou největší odpovědnost za bezradnost rodičů při výchově dětí.
7. a) Co mají spisy světských vychovatelů obyčejně společného? b) Co je špatné ve výchově, kterou dnes dostává většina dětí, jak je to naznačeno u Jeremiáše 8:9?
7 Ačkoli se názory těchto vychovatelů vzájemně velmi liší, zjišťujeme při zkoumání jejich spisů, že mají něco společného: Všeobecně si nevšímají Bible jako učebnice. Je to snad příčina problému? Zdá se, že poslední vývoj nám dává odpověď. Nevzrostla zločinnost právě v poslední době neboli od té doby, co „stará pravidla jednání [většinou založená na Bibli] se již neuznávají“? Neukazuje to, že mladí potřebují výchovu a vedení založené na učení Bible? — Jer. 8:9.
PROČ MAJÍ BÝT DĚTI UČENY O BOHU
8. a) Co je charakteristické pro děti? b) Proč jsou tak důležité odpovědi rodičů na otázky dětí?
8 Je přirozené, že děti očekávají, že je budou rodiče poučovat. Malé děti jsou velmi zvídavé. Charakteristické jsou jejich otázky: „Kdo udělal ty krásné květiny?“ nebo „Proč jsou na nebi hvězdy?“ Snad se také zeptají: „Odkud jsem přišel? Kdo mne udělal?“ Odpovědi na takové otázky by se neměly brát na lehkou váhu. Čemu se naučí malé děti, zanechává v nich trvalý dojem; vytváří jejich postoj a názory a má vliv na jejich budoucí životní vzor.
9. a) Čemu se dnes všeobecně učí děti o svém původu? b) Co ukazuje, že nejsou správné názory o evoluci, kterým se dnes děti učí?
9 Otec nebo matka by mohli odpovědět: „Nikdo neudělal nás ani ostatní věci. Všechno povstalo samo od sebe; byl to příležitostný vývoj, náhoda, kterou vznikly všechny věci.“ To je evoluční teorie, které se dnes všeobecně učí na školách. Je často označována za „vědeckou“, zatímco názor těch, kdo věří v Boha, je považován za „nevědecký“. Je to však správné? Odpovídají pravdě dnes všeobecně rozšířené názory o evoluci? Uvažujme: Není skutečností, že vede k dobrým výsledkům, když je učeno pravdě? Pohleďme však na milióny zločinných dětí, které vyrostly ve výchovném systému, jenž podporuje evoluční myšlenky! — Žalm 14:1.
10. a) Proč je dítě zmateno, když se mu říká, že není stvořitel? b) Čemu musí být děti učeny o lidech, trávě, měsíci, hvězdách atd. a proč?
10 V základě jsou však děti zmateny, když se učí, že není žádný nebeský stvořitel. Vidí na příklad, že muži staví domy a ženy pečou koláče, že tedy tyto věci musí být někým udělány. Snad se proto pochopitelně zeptají: „Proč nejsou krásné květiny nebo zářící hvězdy také někým udělány?“ Dětí musí být poučeny o rozumném vysvětlení Bible: „Ovšem, každý dům je někým stavěn; ten však, který vystavěl všechno, je Bůh.“ (Žid. 3:4) Musí jim být ukázáno, že Bible neučí nerozumně, že nás nikdo neudělal, ale že říká: „Vězte, že Jehova je Bůh. Je to on, kdo nás učinil, a ne my sami sebe.“ (Žalm 100:3) Děti mají být učeny, že Bůh „dává vyrážet zelené trávě pro zvířata a rostlinstvu, aby sloužilo lidstvu“. (Žalm 104:14) Má jim být také vysvětleno, co říká Boží slovo o ‚Měsíci a hvězdách, které Bůh připravil‘. (Žalm 8:3; 8:4, KB) Tyto biblické pravdy u dítěte uspokojí smysl pro rozumné uvažování a podporují v něm úctu k našemu velkému stvořiteli. Takovým poučováním je vychováván chlapec „podle cesty, kterou má jít“. — Přísl. 22:6.
11. Které příležitosti může využít otec, aby poučil své dítě o Bohu?
11 Rodiče by se měli chopit každé příležitosti, aby podporovali u svých dětí lásku a vděčnost k Jehovovi Bohu. Když na příklad otec a syn společně pozorují hvězdami poseté nebe, otec může svému chlapci zdůraznit, s jakou moudrostí a mocí vytvořil Jehova tato podivuhodná nebeská tělesa a jak je řídí na jejich drahách. (Žalm 19:1, 2; 19:2, 3, KB) Při jiné příležitosti — snad když se svými dětmi pozoruje krásu květu, nádherný západ slunce nebo rozmanitost rostlin i zvířat — mohl by jim říci, že všechny tyto nádherné a dobré věci jsou důkazem lásky našeho nebeského Otce k nám lidem. (Skut. 14:17; Mat. 5:45) Není však toto poučování o Bohu „nevědecké“?
12. a) Proč není nevědecké učit, že nádherné věci, které vidíme kolem sebe, byly stvořeny Bohem? b) Jak prospěšné bude dítěti, když bude vědět, že existuje všemohoucí stvořitel, který se o ně stará?
12 Ne, není! Platí dnes stejně jako před dávnými časy, když inspirovaný biblický pisatel napsal o Bohu: „Jeho neviditelné vlastnosti jsou totiž od stvoření světa jasně patrné, protože je lze postřehnout z vytvořených věcí, i jeho věčnou moc a božství, takže jsou bez omluvy.“ (Řím. 1:20) Ano, pravá věda získala v posledních letech množství poznatků, které potvrzují, jak mistrně je zkonstruován celý vesmír a všechno živé. To dokazuje, že existuje skutečně mocný, inteligentní stvořitel. Děti velmi posiluje, když vědí, že existuje veliký Bůh a že se o ně stará. (1. Petra 5:7) Pomůže jim to, aby nebyly trápeny strachem, pochybnostmi a nejistotou, které jsou tak rozšířeny v dnešním světě. Nejen že budou ochráněny od duševních a citových poruch, ale získají též pocit jistoty a důvěry. Proto se neuchýlí k násilí a nenávisti, ale budou nakloněny pěstovat ke všem lidem božskou lásku. — Žalm 23:1–6; 55:22; 55:23, KB; Iz. 41:10.
PROČ UČIT DĚTI BOŽÍMU SLOVU
13. Proč nestačí pouze říci dítěti, co nemá dělat?
13 Avšak nestačí pouze učit děti, že je Bůh. Musí být také poučovány z Božího slova a dozvědět se, co Bůh vyžaduje od lidí. Proč? Uvažujme: Mnozí rodiče říkají dnes svým dětem, že je Bůh. Také skoro všechny děti se dozvědí od svých rodičů, že se nemá lhát, krást nebo se dopouštět jiné trestné činnosti, a mnohé matky říkají svým dcerám, že je nesprávné mít před manželstvím pohlavní styky. Přesto se milióny mladistvých dopouštějí takového jednání, ačkoli vědí, že jim bylo řečeno, že to nemají dělat. Pouhá slova tedy zřejmě nestačí. Proč ne?
14. Proč děti často neposlouchají to, co jim dospělí řeknou?
14 Hlavní důvod je ten, že děti brzy poznají, že se nemohou spolehnout na slova nebo příklad lidí. Zjistí, že dospělí často nemají pravdu a že se jejich pravidlo chování často mění. Děti též shledají, že dospělí často jinak mluví a jinak jednají. Proto když děti poznají, že dospělí lžou, kradou a smilní, docházejí přirozeně k závěru, že i ony mohou dělat takové věci, dokud nejsou přistiženy nebo dokud jim to neuškodí. Mladiství mají nyní všeobecně názor, že si mohou všechno dovolit.
15. a) Jak musí být děti učeny, aby měly důležitější důvod nedopouštět se nepravosti? b) Proč dítě, která je poučováno o zákonech všemohoucího Boha, se bude bát, aby se dopouštělo nepravosti?
15 Nestačí tedy, když rodiče nebo jiní dospělí od dítěte pouze chtějí, aby poslouchalo. Dítě musí mít důležitější důvod pro svou poslušnost. Musí být učeno v Božím jménu, protože Bůh přikazuje, aby se nelhalo, nekradlo, nepáchalo smilstvo nebo jiné špatné skutky. (Př. 6:16–19; Mar. 10:17–19; Žid. 13:4) Poučením z Božího slova bude dítěti vštípeno, jak je vážné dopouštět se nepravosti. Pak pozná, že to nejsou pouze lidská slova, nýbrž slova stvořitele, který dává život a který má moc navždy jej odejmout vědomému přestupníkovi zákona. (Zjev. 21:8) Dítě se pak dozví, že Bible říká: „Oči Jehovovy jsou na každém místě a dávají pozor na zlé i na dobré.“ (Př. 15:3) Pozná, že se nemůže dopustit bezpráví, aniž to Bůh vidí. — Žalm 11:4; Žid. 4:13.
16. Proč je poučování dětí z Božího slova nejlepším prostředkem, jak je držet od konání nepravosti?
16 Dítě, které je vyučováno z Božího slova, se bojí ještě z důležitějšího důvodu dopustit se nepravosti. Biblickým studiem se učí poznat Jehovu nejen jako velkého stvořitele, ale také jako bytost, která skutečně miluje lidstvo. Dozví se, že Bůh projevil svou lásku tím, že poslal svého Syna na zem, aby položil základ pro ozdravění lidstva od hříchu a smrti a otevřel mu cestu k věčnému životu v ráji v novém systému věcí. (Jan 3:16; 2. Petra 3:13) Biblickým studiem se dítě dále dozví, že Bůh osvobodí v novém systému věcí lidstvo od nemocí a smrti a že skončí bolest, utrpení a zármutek, které jsou dnes tak rozšířeny. (Zjev. 21:3, 4) Pak budou všichni lidé přátelští a mírumilovní. I zvířata budou spolu žít v míru a malé dítě si bude s nimi moci hrát, aniž mu ona ublíží. (Iz. 11:6–9; Žalm 37:9–11, 29) Čím lépe dítě pozná tato Jehovova podivuhodná opatření, tím větší bude jeho láska k Bohu. Pak nebude chtít udělat nic, co by se jeho nebeskému Otci nelíbilo. Jeho láska a vděčnost k Jehovovi jsou důvodem, proč se bojí dělat něco, co Bůh označuje jako nepravost.
17. a) Proč můžeme být přesvědčeni, že poučování z Božího slova bude dětem prospěšné v pozdějším životě? b) Který biblický příklad ukazuje, že časné poučování je užitečné?
17 Avšak můžeme být skutečně přesvědčeni, že časné poučování z Božího slova bude dítěti prospěšné i v pozdějším životě? Ano, můžeme, neboť podle Bible se dítě, které je cvičeno ‚podle cesty, kterou má jít, i když zestárne, neodvrátí od ní.‘ (Přísl. 22:6) Vzpomeňme si třeba na mladého Hebrejce Josefa. Jeho otec Jákob jej zřejmě poučoval o Jehovovi a jeho zákonech, když byl Josef mladý. Později přišel Josef do Egypta, do cizí země, kde byl daleko od své rodiny a přátel. Tam pracoval v domě bohatého muže jménem Putifara. Po nějakém čase se pokusila manželka tohoto muže sličného Josefa svést. Řekla mu: „Lehni si ke mně.“ Ale Josef se zdráhal; řekl: „Jak bych mohl spáchat tuto velkou špatnost a skutečně hřešit proti Bohu?“ I když jej Putifarova manželka chytila a chtěla jej přinutit, aby si k ní lehl, odporoval a utekl. Byla to Josefova úcta a láska k Bohu, které mu již jako dítěti byly vštěpovány a které jej uchránily od špatného jednání. — 1. Mojž. 39:1–12.
18. a) Jaký užitek přinese poučování dětí z Božího slova? b) Proč mají dnes děti tolik těžkostí?
18 Kdo by chtěl popírat, že děti dnes potřebují tento druh poučování z Božího slova? Když jim budou vštípeny Boží mravní požadavky, bude pro ně lehčí vést správný život a budou také šťastny. Dnes je biblické poučování všeobecně odsuzováno jako příliš přísné a vedoucí ke zklamání. Před nějakým časem byla možná číst v jednom časopisu vzhledem k zákazu mimomanželského pohlavního styku tato slova: „V životě je jistě dosti důvodů ke zklamání, takže není zapotřebí je ještě rozmnožovat . . . Chceme-li dát svým dětem směr (který, jak doufáme, je jim vlastní), musíme jim pouze ukázat, že si máme vážit sebe i druhých a že je mnoho možností, abychom se plně rozvinuli.“ (New York Times Magazine) Avšak kolik těžkostí přineslo odmítnutí božského vedení, jakou lavinu pohlavních nemocí, nemanželských porodů a potratů, spojenou s bolestí, zármutkem a neštěstím! Jak jasně to ukazuje, že děti potřebují poučení z Božího slova! — Jer. 10:23.
NUTNOST KÁZNĚ
19. a) Mají děti přirozený sklon dělat to, co je správné? Odůvodni svou odpověď. b) Co vše zahrnuje používání kázně?
19 Aby systematické poučování z Božího slova mělo úspěch, musí být spojeno s laskavou kázní, protože děti nemají přirozený sklon k činění toho, co je správné. Je tomu tak, jak říká inspirovaný pisatel Přísloví: „Pošetilost je přivázána k srdci chlapce; prut kázně je to, co ji vzdálí daleko od něho.“ (Přísl. 22:15) Slovem „kázeň“ se myslí mimo jiné cvičení, které utváří a napravuje. To znamená také, že poučování musí být často opakováno, aby dítě bylo nakloněno podle toho jednat. Kázeň však znamená ještě více. Jak ví většina rodičů, nedá se často dítě napravit pouhými slovy. (Přísl. 29:17, 19) Proto správná výchova také někdy vyžaduje pokárání nebo potrestání, kterým je dítě napravováno. Zahrnuje však tato kázeň také plácnutí? Je pravdivé staré přísloví: Kdo šetří metlu, kazí své dítě?
20. Jak se všeobecně dívají světské autority na tělesné trestání při výchově?
20 Světské autority z oboru výchovy běžně říkají, že dítě nemá být bito; že se nemá bránit jeho vývoji používáním tak přísných prostředků, aby se měnily jeho přirozené sklony. V úvodníku New York Times [čti: ňu jork tajmz] z 5. dubna 1972 je řečeno: „‚Kdo šetří metlu, kazí své dítě‘ je nesmyslné přísloví, s nímž stále ještě souhlasí lidé, kteří se cítí být povoláni k obhajování ‚starých ctností‘. Je těžko si představit, že úmyslné, bolestivé potrestání, prováděné větší a silnější osobou, může dítěti dát něco více, než přesvědčení, že násilí vítězí.“ Je tento názor správný? Je špatné trestat dítě tělesně k napravení jeho špatného jednání?
21. a) Co říká Boží slovo o používání tělesného trestu k napravení nezvedeného dítěte? b) Jak víme, že Bůh sám používá tuto metodu kázně?
21 Bůh je stvořitelem člověka. Není vyšší autority. Jeho Slovo nás nenechává v pochybnostech. Čteme tam: „Nezadržuj kázeň vůči tomu, kdo je ještě chlapec. Biješ-li jej prutem, nezemře. Sám bys jej měl bít prutem, abys vysvobodil jeho duši od samotného šeolu [hrobu].“ (Přísl. 23:13, 14) Život dítěte je v sázce. Jestliže připustíme, aby šlo po špatné cestě, bude nešťastné a nakonec zemře, aniž získá Boží přízeň. Proto Bible říká: „Kdo zadržuje svůj prut, nenávidí svého syna, ale kdo jej miluje, ten ho vyhledává s kázní.“ (Přísl. 13:24) Otec, který opravdu miluje své dítě, dělá všechno, co může, aby je napravil, a k tomu patří také tělesné trestání. I Bůh používá tuto metodu: „Protože koho Jehova miluje“, říká Písmo, „toho ukázňuje; bičuje [nebo šlehá] každého, koho přijímá za syna.“ — Žid. 12:5, 6.
22. a) Z jaké pohnutky by měli rodiče používat kázně u svých dětí, jak sám Bůh dává příklad? b) Čím je dnes většinou zaviněn nesmírný přírůstek kriminality mládeže?
22 Proč tak Bůh jedná se svými dětmi? „Pro náš užitek,“ řekl apoštol Pavel, „abychom měli účast na jeho svatosti. Pravda, žádná kázeň se v přítomnosti nezdá radostná, ale zarmucující; potom však přináší těm, kteří jí byli školeni, pokojné ovoce, totiž spravedlnost.“ (Žid. 12:7–11) Děti potřebují tuto kázeň ke svému dobru. Patří k výchově ‚podle cesty, kterou mají jít‘. (Přísl. 22:6) Odmítání výchovy spojené s kázní zavinilo nesmírný přírůstek kriminality mládeže a zármutek a hanbu, který z toho vyplývá pro rodiče. — Přísl. 29:15.
23. Jak reagují děti, když jsou trestány, nebo nejsou trestány?
23 V opaku k všeobecnému názoru si děti váží, když o ně rodiče projevují opravdový zájem a poskytují jim rozumné vedení i omezení v jejich činnosti. Snad si někdy děti stěžují na kázeň, ale učí se milovat a vážit si rodičů, kteří mají zájem o jejich blaho. Naopak děti, jejichž rodiče nevyžadují tak potřebné kázně, mohou k nim později cítit hněv. Známý časopis uveřejnil před nějakým časem zprávu o patnáctileté dívce, která se dostala na scestí a přinesla potupu sobě i své rodině. Zarmoucena svým jednáním, řekla otci: „Tati, měl jsi již před lety ode mne vyžadovat, abych se slušně chovala, a kdybych to nebyla dělala, neměl jsi se mnou jen mluvit, ale dát mi pořádný výprask. Proč jsi mne nepřinutil, abych se polepšila, když jsem přinesla domů špatné vysvědčení? Myslel jsi, že jsem tak hloupá, že bych se nemohla polepšit?“ (McCall’s, červenec 1969)
24. a) Jak mohou rodiče dokázat, že opravdu milují své děti? b) Co způsobí jejich láska?
24 Rodiče, ukažte, že opravdu milujete své děti, a poskytněte jim kázeň, kterou tak zoufale potřebují. Poslouchejte moudré rady Božího slova. Učte své děti jeho moudrosti. Rozvíjejte v nich lásku a úctu k stvořiteli, Jehovovi Bohu. Pak můžete být jisti, že je ‚cvičíte podle cesty, po které mají jít, a že se od ní neodvrátí‘. (Přísl. 22:6) To nakonec pro ně bude znamenat nekonečný život v Jehovově nádherném novém systému věcí. Vaše děti vám za to jistě budou vděčné, že jste je na to připravili!