TITUS

Řecký křesťan, který pracoval s apoštolem Pavlem. Zdá se, že v době, kdy v Antiochii vznikla sporná otázka obřízky (asi v roce 49 n. l.), Titus doprovázel Pavla a Barnabáše do Jeruzaléma. (Sk 15:1, 2; Ga 2:1–3) Apoštol Pavel poslal Tita asi roku 55 n. l. do Korintu, aby pomáhal při sbírce pro chudé bratry v Judeji a snad také aby si všiml reakce sboru na Pavlův první dopis, a Titus potom korintskému sboru nesobecky sloužil. (2Ko 2:13; 8:1–6; 12:17, 18) Když se pak Titus setkal s apoštolem Pavlem v Makedonii, mohl podat o korintském sboru dobrou zprávu, která Pavla potěšila a rozradostnila. Titus si vypěstoval velkou náklonnost ke korintským křesťanům pro jejich poslušnost a chvályhodný postoj, což pro něj bylo zdrojem povzbuzení a radosti. (2Ko 7:6, 7, 13–15)

Titus začal se záležitostmi, které souvisely s příspěvky, a proto si Pavel přál, aby tento úkol Titus také dokončil. Korintskému sboru Pavel doporučil Tita jako ‚podílníka s ním a spolupracovníka pro jejich zájmy‘. Titus do Korintu ochotně odjel; měl totiž upřímný zájem o blaho Korinťanů a také ho k tomu povzbudil apoštol Pavel. (2Ko 8:6, 16, 17, 23)

Potom, co byl Pavel propuštěn ze svého prvního věznění v Římě, Titus a Timoteus s ním zjevně spolupracovali ve službě. Když byl Pavel na Krétě (bezpochyby někdy mezi lety 61 a 64 n. l.), zanechal zde Tita, aby ‚napravil věci, které jsou nedostatečné, a aby jmenoval starší muže v jednom městě za druhým‘. (Tit 1:4, 5) Bylo to zjevně dočasné přidělení, protože Pavel Tita žádal, aby se vynasnažil připojit se k němu v Nikopoli. (Tit 3:12)

Během Pavlova druhého uvěznění v Římě (asi v roce 65 n. l.) odešel Titus do Dalmácie, a to pravděpodobně na Pavlův příkaz či s Pavlovým souhlasem. (2Ti 4:10; viz heslo DALMÁCIE.)