Když apoštol Pavel mluvil o víře, naději a lásce, řekl, že „největší z nich je láska“. (1. Kor. 13:13) Proč to tak je? V budoucnosti už totiž nebudeme potřebovat víru v Boží sliby o ráji ani naději na to, že se splní, protože to bude realita. Ale vždycky budeme potřebovat lásku k Jehovovi a k lidem. Ve skutečnosti bude naše láska růst celou věčnost. Podle lásky mají lidé poznat pravé křesťany. Ježíš svým apoštolům řekl: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci – když budete mít mezi sebou lásku.“ (Jan 13:35) Další důvod je ten, že nás láska spojuje. Pavel o ní řekl, že „je dokonalým poutem jednoty“. (Kol. 3:14) Apoštol Jan svým spoluvěřícím napsal: „Kdo miluje Boha, musí milovat i svého bratra.“ (1. Jana 4:21) Když máme rádi druhé, dokazujeme tím, že milujeme Boha. w23.11 47:1, 3

Křesťanský život je v Bibli přirovnaný k běžeckému závodu. Běžci, kteří doběhnou do cíle, získají věčný život. (2. Tim. 4:7, 8) Tenhle závod teď nesmíme vzdát, zvlášť proto, že cílová páska je blíž než kdy dřív. Jedním z běžců je apoštol Pavel. Poradil nám, díky čemu ho dokážeme vyhrát i my. Napsal, abychom odhodili „každou zátěž a … vytrvale [běželi] závod, kterého se účastníme“. Myslel tím Pavel, že nemáme nést vůbec nic? Ne, chtěl tím říct, že se máme zbavit zbytečné zátěže. Ta by nás totiž mohla zpomalovat a nakonec vyčerpat. Když chceme doběhnout do cíle, musíme si rychle všimnout všeho, co by nám závod zbytečně ztěžovalo, a okamžitě se toho zbavit. Zároveň ale nechceme odhodit něco, co nést musíme. Jinak bychom se mohli diskvalifikovat. (2. Tim. 2:5) w23.08 36:1-2

Když jsme rozumní, pomáhá nám to respektovat názory druhých. Některé sestry se třeba rády malují, zatímco jiné ne. Někteří křesťané si rádi dají trochu alkoholu, zatímco jiní se mu úplně vyhýbají. A všichni chceme být zdraví, ale každý na to může jít jinou cestou. Kdybychom byli o svých názorech tak přesvědčení, že bychom je prosazovali ve sboru, mohli bychom být pro druhé kamenem úrazu a narušit jednotu. (1. Kor. 8:9; 10:23, 24) Jehova nám například nedal žádná přísná pravidla ohledně oblečení, dal nám zásady. Měli bychom se oblékat tak, abychom mu dělali dobré jméno – rozumně, cudně a se „zdravým úsudkem“. (1. Tim. 2:9, 10) Díky tomu na sebe svým oblečením nebudeme poutat přehnanou pozornost. Biblické zásady také pomůžou starším, aby pro oblékání a účesy nestanovovali žádná pravidla. w23.07 32:13-14