Všichni chceme mít jeden druhého rádi. Nesmíme ale zapomenout na jedno důležité varování. Ježíš řekl, že „láska většiny lidí ochladne“. (Mat. 24:12) Nemyslel tím, že se to bude v nějakém velkém měřítku dít mezi jeho učedníky. Chtěl tím ukázat, jaké to bude ve světě kolem nás. A tak bychom si měli dát pozor, abychom se touhle atmosférou nenechali nakazit. Takže vzniká jedna zásadní otázka: Podle čeho můžeme zjistit, v jakém stavu je naše láska k druhým? To, jak moc máme naše bratry a sestry rádi, se pozná z toho, jak reagujeme v různých situacích. (2. Kor. 8:8) Jednu takovou situaci měl na mysli apoštol Petr, když napsal: „Hlavně mějte jeden k druhému vřelou lásku, protože láska přikrývá množství hříchů.“ (1. Petra 4:8) Takže nedokonalost a chyby druhých můžou prověřit to, jak moc je máme rádi. w23.11 47:12-13

Kdybychom ve sboru měli rádi jenom některé a jiné ne, neřídili bychom se Ježíšovým přikázáním. Je jasné, že někdo je nám bližší, i Ježíš to tak měl. (Jan 13:23; 20:2) Apoštol Petr ale napsal, že bychom měli cítit „bratrskou lásku“ ke všem svým spoluvěřícím. Měli bychom je mít rádi tak, jako se mají rádi členové rodiny. (1. Petra 2:17) Petr nás vybízí: „Milujte jeden druhého vřele ze srdce.“ (1. Petra 1:22) „Vřelá láska“ v tomhle kontextu znamená to, že máme roztáhnout svoje srdce – udělat v něm místo i pro ty, kdo nám nejsou tak sympatičtí. Co když se nás třeba někdo ve sboru nějak dotkne nebo nám nějak ublíží? Možná máme chuť dát v tu chvíli lásku stranou a prostě mu to oplatit. Petr se ale od Ježíše naučil, že oplácení se Bohu nelíbí. (Jan 18:10, 11) Napsal: „Neoplácejte zlo zlem ani urážku urážkou, ale naopak oplácejte laskavými slovy.“ (1. Petra 3:9) Když budeš druhé vřele milovat, dokážeš se chovat laskavě a ohleduplně. w23.09 41:9-11

Je úžasné, jak rychle dítě roste a stává se z něj dospělý člověk. Zdá se, že pro to nemusí vůbec nic dělat. To ale rozhodně neplatí, když se člověk chce stát duchovně dospělým. (1. Kor. 13:11; Hebr. 6:1) K tomu potřebujeme mít blízký vztah s Jehovou. Taky potřebujeme, aby nám svým svatým duchem pomáhal pracovat na vlastnostech, které se mu líbí, rozvíjet praktické dovednosti a připravovat se na odpovědné úkoly v budoucnosti. (Přísl. 1:5) Jehova stvořil lidi jako muže a ženy. (1. Mojž. 1:27) Samozřejmě se od sebe liší fyzicky, ale i v jiných ohledech. Například je Jehova stvořil s tím, že budou zastávat určité role. Aby to zvládali, potřebují některé vlastnosti a dovednosti. (1. Mojž. 2:18) w23.12 52:1-2