Hebrejcům
6 Proto když jsme nyní opustili prvotní nauku+ o KRISTU,+ usilovně spějme ke zralosti+ a nepokládejme opět základ,+ totiž pokání z mrtvých skutků+ a víru v Boha,+ 2 učení o křtech+ a vkládání rukou,+ vzkříšení mrtvých+ a věčný soud.+ 3 A to budeme dělat, jestliže Bůh opravdu dovolí.+
4 Je totiž nemožné, aby ti, kdo byli jednou provždy osvíceni+ a okusili nebeský velkorysý dar+ a stali se podílníky svatého ducha+ 5 a kdo okusili+ znamenité Boží slovo a síly budoucího systému věcí,*+ 6 ale kdo odpadli,+ byli znovu oživeni* k pokání,+ protože pro sebe znovu přibíjejí na kůl* Božího Syna a vystavují ho veřejné hanbě.+ 7 Například půda, která vpíjí déšť, jenž na ni často přichází, a která pak vydává rostlinstvo vhodné pro ty, pro něž je též obdělávána,+ přijímá na oplátku požehnání od Boha. 8 Jestliže však plodí trní a bodláčí, je zavržena a je blízko prokletí;+ a končí tím, že je spálena.+
9 Ale ve vašem případě, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech a o věcech provázených záchranou, ačkoli takto mluvíme. 10 Bůh totiž není nespravedlivý, aby zapomněl na vaši práci a na lásku, kterou jste projevovali k jeho jménu+ tím, že jste sloužili svatým+ a dále sloužíte. 11 Toužíme však, aby každý z vás projevoval tutéž přičinlivost,* abyste tak měli plnou jistotu+ naděje+ až do konce,*+ 12 abyste nezlenivěli,+ ale byli napodobiteli+ těch, kdo prostřednictvím víry a trpělivosti* zdědí sliby.+
13 Když totiž Bůh učinil svůj slib Abrahamovi,+ přísahal+ sám při sobě, protože nemohl přísahat při nikom větším, 14 a řekl: „Určitě ti požehnám požehnáním a rozmnožením tě rozmnožím.“+ 15 A tak když [Abraham]* projevil trpělivost, obdržel pak [tento] slib.+ 16 Lidé totiž přísahají při tom větším,+ a jejich přísaha je konec každého sporu, jelikož je pro ně právní zárukou.+ 17 Tím způsobem Bůh, když se rozhodl hojněji dokázat dědicům+ slibu nezměnitelnost+ své rady, vstoupil* s přísahou, 18 abychom skrze dvě nezměnitelné věci, ve kterých je nemožné, aby Bůh lhal,+ my, kteří jsme uprchli do útočiště, měli silné povzbuzení, abychom se chopili naděje,+ [která je] nám předložena. 19 Tuto [naději+] máme jako kotvu pro duši, jistou i pevnou, a ta vstupuje dovnitř za oponu,+ 20 kam za nás vstoupil předchůdce,+ Ježíš, jenž se stal navždy veleknězem podle způsobu Melchisedeka.+