Jakub
1 Jakub,*+ otrok+ Boha a Pána Ježíše Krista, dvanácti kmenům,+ které jsou rozptýleny:*+
Pozdravy!
2 Pokládejte to jen za radost, moji bratři, když se setkáte s různými zkouškami,+ 3 protože přece víte, že ta vyzkoušená jakost* vaší víry působí vytrvalost.+ 4 Ať však vytrvalost dokončí své dílo, abyste byli úplní+ a zdraví ve všech ohledech a nic vám nechybělo.+
5 Jestliže tedy někomu z vás chybí moudrost,+ ať stále prosí Boha,+ neboť všem dává štědře a bez kárání;+ a bude mu dána.+ 6 Ať však stále prosí+ ve víře a vůbec nepochybuje,*+ neboť ten, kdo pochybuje, je jako mořská vlna hnaná a rozfoukaná větrem.+ 7 Ať ten člověk vskutku nepředpokládá, že něco od Jehovy* obdrží;+ 8 je [to] nerozhodný*+ muž, nestálý+ na všech svých cestách.
9 Ať však ponížený bratr jásá nad svým vyvýšením+ 10 a bohatý+ nad svým pokořením, protože pomine jako květ rostlinstva.+ 11 Slunce totiž vychází se svým palčivým žárem a působí, že rostlinstvo vadne a jeho květ opadává a krása jeho vnějšího vzhledu zaniká. Tak rovněž bude bohatý chřadnout na svých životních cestách.+
12 Šťastný je muž, který dál vytrvává ve zkoušce,+ protože potom, co je schválen, přijme korunu života,+ kterou Jehova* slíbil těm, kdo ho stále milují.+ 13 Když je někdo ve zkoušce,+ ať neříká: „Jsem zkoušen Bohem.“ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší. 14 Každý je však zkoušen tím, že je přitahován a lákán* svou vlastní touhou.+ 15 Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích;+ hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.+
16 Nedejte se zavést na scestí,+ moji milovaní bratři. 17 Každý dobrý dar+ a každé dokonalé obdarování je shora,+ neboť sestupuje od Otce [nebeských] světel,+ a u něho není změna v otáčení stínu.*+ 18 Protože to chtěl,+ zplodil nás slovem pravdy,+ abychom byli jistým prvním ovocem+ jeho tvorů.
19 To vězte, moji milovaní bratři: Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení,+ pomalý k zlobě;+ 20 zloba muže totiž nepůsobí Boží spravedlnost.+ 21 Odložte proto všechnu špinavost a to nadbytečné, špatnost,+ a přijměte s mírností vštěpování slova,+ které je schopno zachránit vaše duše.*+
22 Staňte se však činiteli slova,+ a ne pouze posluchači, a neklamte se falešným uvažováním.+ 23 Jestliže je totiž někdo posluchačem slova, a ne činitelem,+ ten je jako muž, který se dívá na svůj přirozený obličej v zrcadle. 24 Dívá se totiž na sebe a odchází a okamžitě zapomíná, jakým je člověkem. 25 Kdo se však zahledí* do dokonalého zákona,+ který patří ke svobodě, a kdo na [něm] trvá, ten bude šťastný,+ když [to] bude dělat, protože se nestal zapomnětlivým posluchačem, ale činitelem skutku.+
26 Jestliže se někomu zdá,* že zachovává vnější způsob uctívání,*+ a přece nedrží svůj jazyk na uzdě,+ ale dále klame své vlastní srdce,+ jeho způsob uctívání je nicotný.+ 27 Způsob uctívání,* který je čistý+ a neposkvrněný+ ze stanoviska našeho Boha a Otce, je takový: Starat se o sirotky*+ a vdovy+ v jejich soužení+ a zachovávat se bez poskvrny+ od světa.+