Zjevení Janovi

16 Potom jsem slyšel, jak silný hlas ze svatyně+ říká těm sedmi andělům: „Jděte a vylijte na zem sedm misek Božího hněvu.“+

2 První šel a vylil svou misku na zem.+ A lidi, kteří měli označení divokého zvířete+ a kteří uctívali jeho sochu,*+ postihly bolestivé a zhoubné vředy.+

3 Druhý vylil svou misku do moře.+ A změnilo se v krev+ jako z mrtvého člověka. Všechno v moři+ zahynulo, každý živý tvor.*

4 Třetí vylil svou misku do řek a pramenů vod.+ A změnily se v krev.+ 5 Pak jsem slyšel, jak anděl, který měl moc nad vodami, říká: „Ty, který jsi a který jsi byl,+ náš věrný Bože,+ jsi spravedlivý, protože jsi vynesl tyto rozsudky.+ 6 Prolévali krev svatých a proroků,+ a proto jsi jim dal pít krev.+ Zaslouží si to.“+ 7 A slyšel jsem, jak oltář řekl: „Ano, Bože Jehovo,* Všemohoucí,+ tvé rozsudky* jsou správné a spravedlivé.“+

8 Čtvrtý vylil svou misku na slunce.+ A slunce dostalo moc spalovat lidi ohněm. 9 Lidi spaloval velký žár, ale oni se přesto rouhali jménu Boha, který má moc nad těmito ranami. Nečinili pokání a nevzdali mu slávu.

10 Pátý vylil svou misku na trůn divokého zvířete. A v jeho království nastala tma+ a lidé se bolestí kousali do jazyka. 11 Nečinili ale pokání ze svých skutků a kvůli svým bolestem a vředům se rouhali nebeskému Bohu.

12 Šestý vylil svou misku na velkou řeku Eufrat.+ A voda v ní vyschla,+ aby byla připravena cesta králům+ od východu slunce.

13 Potom jsem viděl, jak z tlamy draka,+ z tlamy divokého zvířete a z úst falešného proroka vychází tři nečisté inspirované výroky,* které vypadaly jako žáby. 14 Tyto výroky jsou inspirované démony, dělají zázraky*+ a vychází ke králům celého světa,* aby je shromáždily k válce,+ která vypukne ve velkém dni Všemohoucího Boha.+

15 „Přicházím jako zloděj.+ Šťastný je ten, kdo bdí+ a střeží si svůj oděv, aby nechodil nahý a aby lidé neviděli jeho hanbu.“+

16 A shromáždily je na místo, které se hebrejsky nazývá Armagedon.*+

17 Sedmý vylil svou misku na vzduch. A ze svatyně zazněl od trůnu silný hlas,+ který řekl: „Stalo se!“ 18 Nastaly blesky, hlasy, hromy a velké zemětřesení, k jakému nedošlo od doby, co jsou lidé na zemi+ – tak rozsáhlé a tak velké to zemětřesení bylo. 19 Velké město+ se rozpadlo na tři části a města národů se zřítila. A Bůh si vzpomněl na Velký Babylon+ a dal mu pohár vína svého velkého hněvu.+ 20 Všechny ostrovy utekly a hory zmizely.+ 21 Z nebe padaly na lidi velké kroupy+ a každá vážila asi talent.* Lidé se kvůli tomu krupobití+ rouhali Bohu, protože ta rána byla neobyčejně velká.