Druhá Samuelova

nebo podle řecké Septuaginty DRUHÁ KRÁLOVSKÁ

1 A stalo se po Saulově smrti, a když se sám David vrátil od srážení Amalekitů,*+ že David bydlel dál dva dny v Ciklagu.+ 2 A třetí den se stalo, že — pohleďme — z tábora, od Saula, přicházel muž+ s roztrženými oděvy+ a hlínou na hlavě;+ a když přišel k Davidovi, stalo se, že ihned padl na zem+ a vrhl se [k zemi].

3 A David přistoupil k tomu, aby mu řekl: „Odkud přicházíš“, načež mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“ 4 A David přikročil k tomu, aby mu řekl: „Jak ta záležitost dopadla? Pověz mi, prosím.“ Na to řekl: „Lid uprchl z bitvy a také mnozí z lidu padli, takže zemřeli,+ a zemřeli i Saul+ a jeho syn Jonatan.“+ 5 Nato řekl David mladému muži, který mu [to] povídal: „Jak opravdu víš, že zemřel Saul a také jeho syn Jonatan?“+ 6 Na to mu mladý muž, který mu [to] povídal, řekl: „Nečekaně jsem se octl na hoře Gilboa+ a Saul se tam opíral o své kopí,+ a pohleď, vozatajové* a jezdci ho dohonili.+ 7 Když se obrátil zpět a viděl mě, zavolal mě potom, a já řekl: ‚Tady jsem!‘ 8 A přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Kdo jsi?‘, načež jsem mu řekl: ‚Jsem Amalekita.‘+ 9 A potom řekl: ‚Postav se, prosím, nade mnou a nadobro mě usmrť, neboť se mě zmocnila stísněnost,* protože je ještě ve mně celá má duše.‘+ 10 Postavil jsem se tedy nad ním a nadobro ho usmrtil,+ neboť jsem věděl, že nemůže žít potom, co padl. Potom jsem vzal diadém,+ který měl na hlavě, a náramek, který měl na paži, abych je přinesl tady svému pánovi.“

11 Na to David uchopil své oděvy a roztrhl je,+ a tak učinili i všichni muži, kteří byli s ním. 12 A začali bědovat a plakat+ a postit se+ až do večera nad Saulem a nad jeho synem Jonatanem a nad Jehovovým* lidem a nad izraelským domem,+ protože padli mečem.

13 Nyní řekl David mladému muži, který mu [to] povídal: „Odkud jsi?“, na což řekl: „Jsem synem cizího usedlíka, Amalekity.“+ 14 Tehdy mu David řekl: „Jak to, že ses nebál+ napřáhnout ruku, abys zničil Jehovova pomazaného?“*+ 15 David proto zavolal jednoho z mladých mužů a řekl: „Přistup. Uhoď ho.“ Srazil ho tudíž, takže zemřel.+ 16 David mu potom řekl: „Vina krve za tebe ať je* na tvé vlastní hlavě,+ protože proti tobě svědčila tvá vlastní ústa,+ když jsi řekl: ‚Já jsem nadobro usmrtil Jehovova pomazaného.‘“+

17 A David přistoupil k tomu, aby zpíval nad Saulem a jeho synem Jonatanem+ tento žalozpěv+ 18 a aby řekl, že synové Judy+ by se měli naučit „Luk“.+ Pohleď, je zapsán v knize Jašar:*+

2 A nato se stalo, že David přistoupil k tomu, aby se dotazoval Jehovy+ a řekl: „Mám vyjít do jednoho z judských měst?“ Na to mu Jehova řekl: „Vyjdi.“ A David přikročil k tomu, aby řekl: „Kam mám vyjít?“ On pak řekl: „Do Hebronu.“+ 2 David tam tudíž vyšel a také jeho dvě manželky, Jezreelitka Achinoam+ a Abigail,+ manželka Karmelana Nabala. 3 A David si přivedl muže,+ kteří byli s ním, každého s jeho domácností; a usídlili se ve městech hebronského [území]. 4 Potom přišli judští muži+ a pomazali+ tam Davida za krále nad judským domem.+

A přišli Davidovi povědět a říci: „Muži z Jabeš-gileadu pohřbili Saula.“ 5 David tedy poslal k mužům z Jabeš-gileadu+ posly a řekl jim: „Kéž jste požehnaní od Jehovy,+ protože jste svému pánovi,* Saulovi, projevili tu milující laskavost,*+ že jste ho pohřbili.+ 6 A kéž nyní vám Jehova projeví milující laskavost+ a důvěryhodnost* a budu vám také projevovat tuto dobrotu, protože jste udělali tuto věc.+ 7 A ať se teď vaše ruce posilní a prokažte se [jako] stateční muži,+ protože váš pán Saul je mrtvý, a jsem to dokonce já, koho judský dům pomazal za krále nad sebou.“+

8 Pokud jde o Abnera,+ syna Nerova, velitele vojska, které patřívalo Saulovi, ten vzal Saulova syna Iš-bošeta+ a přistoupil k tomu, aby ho převedl* do Machanajimu+ 9 a aby ho učinil králem nad Gileadem+ a Ašurovci* a Jezreelem+ a nad Efrajimem+ a Benjamínem+ a nad Izraelem, [nad] celým. 10 Saulovu synu Iš-bošetovi bylo čtyřicet let, když se stal králem nad Izraelem, a kraloval dva roky. Jen judský dům+ se prokázal [jako] Davidovi následovníci. 11 A počet dnů, kdy se David prokázal být v Hebronu králem nad judským domem, dosáhl sedmi let a šesti měsíců.+

12 Časem vyšli Nerův syn Abner a sluhové Saulova syna Iš-bošeta z Machanajimu+ do Gibeonu.+ 13 Pokud jde o Joaba,+ syna Ceruji,+ a Davidovy sluhy, ti vyšli* a později se setkali u gibeonského rybníka; a seděli, ti na této straně rybníka, a tamti na oné straně rybníka. 14 Konečně řekl Abner Joabovi: „Ať, prosím, mladí muži vstanou a ať nám předvedou zápas.“ Na to Joab řekl: „Ať vstanou.“ 15 Vstali tedy a přešli podle počtu, dvanáct patřících k Benjamínovi a Saulovu synu Iš-bošetovi,+ a dvanáct z Davidových sluhů. 16 A popadli se navzájem za hlavu, každý s mečem toho druhého v boku, takže společně padli. A to místo bylo nazváno Chelkat-haccurim,* které je v Gibeonu.+

17 A toho dne nastal neobyčejně tvrdý boj, a Abner+ a izraelští muži byli nakonec před Davidovými sluhy poraženi. 18 A byli tam tři synové Ceruji,+ Joab+ a Abišai+ a Asahel;+ a Asahel byl rychlonohý jako jedna z gazel,+ které jsou v širém poli. 19 A Asahel se hnal za Abnerem a neuhýbal napravo ani nalevo od následování Abnera. 20 Posléze se Abner ohlédl a řekl: „Jsi to ty, Asaheli?“, na což řekl: „Jsem to já.“ 21 Potom mu Abner řekl: „Otoč se napravo nebo nalevo a zmocni se jednoho z mladých mužů a vezmi si, co z něho svlékneš.“+ A Asahel nechtěl odbočit od jeho následování. 22 Abner tedy řekl Asahelovi ještě jednou: „Odboč ze směru a nenásleduj mě. Proč bych tě měl srazit* k zemi?+ Jak bych potom mohl pozvednout obličej k tvému bratrovi Joabovi?“ 23 Ale stále odmítal odbočit; a Abner ho udeřil do břicha tupým koncem* kopí,+ takže mu kopí vyšlo zády; a padl tam a zemřel, kde byl. A stalo se, že všichni, kdo přišli na místo, kde Asahel padl a pak zemřel, se zastavovali.+

24 A Joab a Abišai se hnali za Abnerem. Když zapadalo slunce, sami přišli k pahorku Amma, který je před Giachem na cestě ke gibeonské pustině.+ 25 A synové Benjamína se sbírali za Abnerem, a vznikla z nich jedna společnost a stáli na vrcholku jednoho pahorku. 26 A Abner začal volat na Joaba a říkat: „Bude meč požírat donekonečna?+ Opravdu nevíš, že se nakonec vyvine hořkost?+ Jak dlouho to tedy potrvá, než řekneš lidu, aby se obrátili zpět od následování svých bratrů?“+ 27 Na to Joab řekl: „Jakože žije [pravý] Bůh,*+ kdybys byl nepromluvil,+ pak by byl lid stažen teprve ráno, každý od následování svého bratra.“ 28 Joab nyní zatroubil na roh+ a všechen lid stanul a už se dál nehnal za Izraelem a už neobnovili boj.

29 Pokud jde o Abnera a jeho muže, ti celou tu noc pochodovali Arabou+ a překročili Jordán+ a pochodovali celou roklí a nakonec přišli do Machanajimu.+ 30 Pokud jde o Joaba, ten se obrátil zpět od následování Abnera a začal sbírat všechen lid. A z Davidových sluhů chybělo devatenáct mužů a Asahel. 31 A Davidovi sluhové, ti sráželi ty z Benjamína a z Abnerových mužů — bylo tři sta šedesát mužů, kteří zemřeli.+ 32 A přistoupili k tomu, aby přinesli Asahela+ a pohřbili ho na pohřebním místě jeho otce,+ které je v Betlémě.+ Pak pochodovali Joab a jeho muži celou noc a u Hebronu+ se jim rozednilo.

3 A válka mezi Saulovým domem a Davidovým domem se protáhla na dlouho;+ a David stále sílil+ a Saulův dům upadal víc a víc.+

2 Mezitím se Davidovi v Hebronu+ narodili synové+ a jeho prvorozeným se stal Amnon+ z Jezreelitky Achinoam.+ 3 A jeho druhý byl Kileab+ z Abigail,+ manželky Karmelana Nabala, a třetí byl Absalom,+ syn Maaky, dcery gešurského krále Talmaie.+ 4 A čtvrtý byl Adonijáš,+ syn Chaggit,+ a pátý byl Šefatjáš,+ syn Abital. 5 A šestý byl Jitream+ z Davidovy manželky Egly. Ti se narodili Davidovi v Hebronu.

6 A zatímco se udržovala válka mezi Saulovým domem a Davidovým domem, stalo se, že sám Abner+ neustále posiloval své postavení v Saulově domě. 7 A Saul míval konkubínu, která se jmenovala Ricpa,+ dcera Aijáše.+ Později řekl Iš-bošet*+ Abnerovi: „Proč jsi měl poměr s konkubínou+ mého otce?“ 8 A Abner se nad Iš-bošetovými slovy velmi rozhněval+ a přikročil k tomu, aby řekl: „Jsem psí hlava,+ která patří Judovi? Dnes stále projevuji milující laskavost domu tvého otce Saula a jeho bratrům a jeho osobním přátelům a nenechal jsem tě, aby ses octl v Davidově ruce; přesto se mnou dnes účtuješ za provinění ohledně ženy. 9 Kéž tak učiní Bůh Abnerovi a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže neučiním Davidovi,+ právě jak mu Jehova přísahal, 10 aby bylo přeneseno království od Saulova domu a trůn Davidův byl zřízen nad Izraelem a nad Judou od Danu po Beer-šebu.“+ 11 A nebyl schopen říci Abnerovi v odpověď jediné další slovo, protože se ho bál.+

12 Abner tudíž na tom místě poslal posly k Davidovi a řekl: „Komu patří země?“ A dodal: „Uzavři přece se mnou smlouvu, a pohleď, má ruka bude s tebou, aby na tvou stranu obrátila celý Izrael.“+ 13 Na to řekl: „Dobře, já s tebou uzavřu smlouvu. Jen jednu věc od tebe žádám a říkám: ‚Nesmíš uvidět můj obličej,+ jedině když nejprve přivedeš Saulovu dceru Mikal,+ až přijdeš, abys viděl můj obličej.‘“ 14 David dále poslal posly k Saulovu synovi Iš-bošetovi+ a řekl: „Vydej přece mou manželku Mikal, s níž jsem se zasnoubil za sto předkožek+ Filištínů.“ 15 Iš-bošet tedy poslal a vzal ji jejímu manželovi* Paltielovi,*+ synu Lajišovu. 16 Ale její manžel stále kráčel s ní a plakal, jak za ní kráčel, až po Bachurim.+ Potom mu Abner řekl: „Jdi, vrať se!“ Na to se vrátil.

17 Mezitím se Abner domluvil s izraelskými staršími muži a řekl: „Včera i předtím+ jste se prokázali [jako ti, kdo] hledají Davida jako krále nad sebou. 18 A nyní jednejte, neboť Jehova sám řekl Davidovi: ‚Rukou svého sluhy Davida+ zachráním svůj lid Izrael z ruky Filištínů a z ruky všech jejich nepřátel.‘“ 19 Potom také promluvil Abner k uším Benjamína,+ načež šel Abner také promluvit k uším Davida v Hebronu všechno, co bylo dobré v očích Izraele a v očích celého Benjamínova domu.

20 Když přišel Abner k Davidovi do Hebronu, a s ním dvacet mužů, David přistoupil k tomu, aby uspořádal hostinu+ pro Abnera a pro muže, kteří byli s ním. 21 Potom řekl Abner Davidovi: „Dovol, ať se zvednu a jdu a seberu celý Izrael k mému pánu, králi, aby s tebou uzavřeli smlouvu, a jistě se staneš králem nade vším, po čem tvá duše dychtí.“+ David tedy poslal Abnera pryč, a ten se pokojně vydal na cestu.+

22 A tu přicházeli Davidovi sluhové a Joab z nájezdu, a kořist,+ kterou si nesli, byla hojná. Pokud jde o Abnera, ten nebyl u Davida v Hebronu, neboť ho poslal pryč, a pokojně se vydal na cestu. 23 A Joab+ a celé vojsko, které bylo s ním, vešli, a tu podali Joabovi zprávu a řekli: „Abner,+ syn Nerův,+ přišel ke králi a ten přistoupil k tomu, aby ho poslal pryč, a on se pokojně ubírá svou cestou.“ 24 Joab tedy vešel ke králi a řekl: „Cos [to] učinil?+ Pohleď, přišel k tobě Abner. Proč jsi ho posílal pryč, takže se mu podařilo odejít? 25 Dobře znáš Abnera, syna Nerova,* že přišel proto, aby tě obelstil a aby poznal tvé vycházení a tvé vcházení+ a aby poznal všechno, co děláš.“+

26 S tím Joab od Davida vyšel a poslal za Abnerem posly a ti ho potom vrátili od siraské cisterny;+ a David o tom nevěděl. 27 Když se Abner vrátil do Hebronu,+ tu ho Joab odvedl stranou do brány, aby si s ním tiše promluvil.+ Udeřil ho tam však do břicha,+ takže zemřel kvůli krvi jeho bratra Asahela.+ 28 Když pak o tom David slyšel, ihned řekl: „Já a mé království jsme z Jehovova stanoviska na neurčitý čas nevinní vinou krve+ za Abnera, syna Nerova. 29 Kéž se vírem snese zpátky na hlavu+ Joabovu a na celý dům jeho otce, a ať není z Joabova domu+ odříznut muž s výtokem+ ani malomocný+ ani muž, který se chápe otáčivého vřetene,+ ani ten, kdo padá mečem, ani ten, kdo potřebuje chléb!“+ 30 Pokud jde o Joaba a jeho bratra Abišaie,+ ti Abnera+ zabili proto, že v bitvě u Gibeonu usmrtil jejich bratra Asahela.+

31 Potom řekl David Joabovi a všemu lidu, který byl s ním: „Roztrhněte své oděvy+ a ovažte se pytlovinou+ a bědujte před Abnerem.“ I král David kráčel za lehátkem. 32 A měli Abnerův pohřeb v Hebronu; a král začal pozvedat svůj hlas a plakat u Abnerova pohřebního místa, a všechen lid dal průchod pláči.+ 33 A král přikročil k tomu, aby nad Abnerem zpíval a říkal:

„Měl Abner zemřít smrtí někoho bláznivého+?

34 Tvé ruce nebyly spoutané+

a tvé nohy nebyly dané do měděných okovů.+

Jako ten, kdo padá před syny nespravedlnosti,+ jsi padl.“

Na to nad ním všechen lid zaplakal+ znovu.

35 Později přišel všechen lid, aby dal Davidovi pro útěchu chléb,+ zatímco byl ještě ten den, ale David přísahal a řekl: „Kéž mi tak učiní Bůh+ a kéž tak k tomu přidá, jestliže ochutnám chléb nebo cokoli jiného dříve, než zapadne slunce!“+ 36 A všechen lid si [toho] povšiml a bylo to v jejich očích dobré. Jako všechno, co král dělal, bylo to v očích všeho lidu dobré.+ 37 A všechen lid a celý Izrael toho dne poznal, že usmrcení Abnera, syna Nerova, nevzešlo od krále.+ 38 A král přikročil k tomu, aby řekl svým sluhům: „Což nevíte, že tohoto dne padl v Izraeli kníže a velký muž?+ 39 A dnes jsem slabý, třebaže pomazaný+ za krále, a tito muži, synové Ceruji,+ jsou pro mne příliš krutí.+ Kéž Jehova oplatí tomu, kdo činí špatné, podle jeho vlastní špatnosti.“+

4 Když Saulův syn+ slyšel, že Abner zemřel v Hebronu,+ tehdy jeho ruce zemdlely,+ a všichni Izraelité byli rozrušeni. 2 A byli dva muži, velitelé loupeživých tlup,+ které patřily Saulovu synovi,* z nichž se jeden jmenoval Baanah a druhý se jmenoval Rekab, synové Beeroťana Rimmona ze synů Benjamína; Beerot+ totiž také býval počítán za součást Benjamína. 3 A Beeroťané utekli do Gittajimu+ a jsou tam až do tohoto dne jako cizí usedlíci.

4 A Saulův syn Jonatan+ měl syna chromého na nohy.+ Bylo mu pět let, když přišla z Jezreelu+ zpráva o Saulovi a Jonatanovi; a jeho chůva ho začala odnášet a prchat, ale stalo se, jak v panice utíkala, aby uprchla, že měl pád a zchroml. A jmenoval se Mefibošet.+

5 A synové Beeroťana Rimmona, Rekab a Baanah, přistoupili k tomu, aby šli a přišli do Iš-bošetova+ domu asi [v té době], kdy se den rozpálil, zatímco on užíval poledního odpočinku. 6 A tu vešli doprostřed domu jako muži přinášející pšenici, a potom ho udeřili do břicha;+ a Rekab a jeho bratr Baanah+ sami unikli odhalení. 7 Když vešli do domu, ležel na svém lehátku ve své vnitřní ložnici, a nato ho udeřili, takže ho usmrtili,+ načež mu uťali hlavu+ a vzali jeho hlavu a celou noc kráčeli po cestě k Arabě. 8 Nakonec přišli a přinesli Iš-bošetovu+ hlavu Davidovi do Hebronu a řekli králi: „Tady je hlava Iš-bošeta, syna tvého nepřítele Saula,+ který usiloval o tvou duši;+ Jehova však tento den dává mému pánu, králi, pomstu+ na Saulovi a jeho potomstvu.“

9 Ale David odpověděl Rekabovi a jeho bratru Baanahovi, synům Beeroťana Rimmona, a řekl jim: „Jakože žije Jehova,+ který vyplatil mou duši+ ze vší tísně,+ 10 když mi kdosi podával zprávu+ a říkal: ‚Hle, Saul je mrtev‘, a sám se ve svých vlastních očích stal podobným tomu, kdo nese dobrou zprávu, přece jsem se ho chopil a zabil+ ho v Ciklagu, když bylo namístě, abych mu dal plat posla; 11 oč tedy mnohem víc, když ničemové+ zabili spravedlivého muže v jeho vlastním domě na jeho lůžku? A neměl bych nyní vyžadovat jeho krev z vašich rukou+ a nemám vás vyklidit ze země?“+ 12 David tudíž přikázal mladým mužům, a ti je zabili+ a usekli jim ruce a nohy a pověsili+ je u rybníka v Hebronu; a Iš-bošetovu hlavu vzali a pohřbili potom v Hebronu na Abnerově pohřebním místě.+

5 Časem přišly do Hebronu+ k Davidovi+ všechny kmeny Izraele a řekly: „Pohleď, sami jsme tvá kost a tvé maso.+ 2 Včera i předtím,+ zatímco byl nad námi králem Saul, sám ses stal tím, kdo Izrael vyváděl a přiváděl jej.+ A Jehova přistoupil k tomu, aby ti řekl: ‚Sám budeš pást+ můj lid Izrael a sám se staneš vůdcem+ nad Izraelem.‘“ 3 Všichni izraelští starší muži*+ tedy přišli do Hebronu ke králi, a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu+ před Jehovou; nato Davida pomazali+ za krále nad Izraelem.*+

4 Davidovi bylo třicet let, když se stal králem. Kraloval čtyřicet let.+ 5 V Hebronu kraloval nad Judou sedm let a šest měsíců;+ a v Jeruzalémě+ kraloval třiatřicet let nad celým Izraelem a Judou. 6 Král a jeho muži tudíž táhli k Jeruzalému proti Jebusejcům,+ kteří zemi obývali, a ti začali Davidovi říkat: „Sem nevejdeš, ale jistě tě odvrátí slepí a chromí“,+ a mysleli si: „David sem nevejde.“ 7 A David přesto přistoupil k tomu, aby dobyl pevnost Sion,+ totiž Město Davidovo.+ 8 David tedy toho dne řekl: „Kdokoli udeří Jebusejce,+ ať pomocí vodního tunelu+ naváže styk s chromými i slepými, které Davidova duše nenávidí!“ Proto říkají: „Slepý a chromý nevejde do domu.“ 9 A David se usídlil v pevnosti, a ta byla nazvána Město Davidovo; a David začal stavět všude kolem od Valu* a dovnitř.+ 10 Tak se David dále stával větším a větším+ a Jehova, BŮH vojsk,*+ byl s ním.+

11 A tyrský král Chiram+ přistoupil k tomu, aby poslal k Davidovi posly+ a také cedry+ a zpracovatele dřeva a zpracovatele kamene na zdi, a ti začali Davidovi stavět dům.+ 12 A David poznal, že Jehova ho pevně ustanovil jako krále nad Izraelem+ a že vyvýšil+ jeho království kvůli svému lidu Izraeli.+

13 Mezitím si David bral další konkubíny+ a manželky+ z Jeruzaléma, potom, co přišel z Hebronu; a Davidovi se dále rodili další synové a dcery. 14 A to jsou jména těch, kteří se mu narodili v Jeruzalémě: Šammua+ a Šobab+ a Natan+ a Šalomoun+ 15 a Jibchar a Elišua+ a Nefeg+ a Jafia+ 16 a Elišama+ a Eljada a Elifelet.+

17 A Filištíni se doslechli, že Davida pomazali za krále nad Izraelem.+ Na to všichni Filištíni vystoupili Davida hledat. Když to David slyšel, pak sešel na těžko přístupné místo.+ 18 A Filištíni, ti přitáhli a obcházeli po nížině Refaim.+ 19 A David se začal dotazovat+ Jehovy a říkat: „Mám vytáhnout proti Filištínům? Vydáš mi je do ruky?“ Na to Jehova Davidovi řekl: „Vytáhni, neboť Filištíny ti zcela jistě vydám do rukou.“+ 20 David tedy přišel k Baal-peracimu+ a David je tam srazil. Na to řekl: „Jehova přede mnou prorazil mé nepřátele+ jakoby průrvou způsobenou vodami.“ Proto dal tomu místu jméno Baal-peracim.*+ 21 Nechali tam tudíž své modly,*+ a tak je David a jeho muži vzali pryč.+

22 Později vystoupili Filištíni ještě jednou+ a obcházeli po nížině Refaim.+ 23 Na to se David dotazoval+ Jehovy, ale ten řekl: „Nevytáhneš. Obejdi je zezadu a přijdeš proti nim před keři baka.*+ 24 A až uslyšíš zvuk pochodu* ve vrcholcích keřů baka, ať se stane, že v tom čase budeš jednat rozhodně,+ protože v tom čase Jehova vyjde před tebou, aby srazil tábor Filištínů.“+ 25 David [to] tak tudíž udělal, právě jak mu přikázal Jehova,+ a srážel+ Filištíny od Geby*+ až po Gezer.+

6 A David znovu přistoupil k tomu, aby shromáždil všechny vybrané muže v Izraeli,+ třicet tisíc. 2 Potom David a všechen lid, který byl s ním, vstali a šli do Baale-judy,+ aby odtamtud přinesli truhlu+ [pravého] Boha, kde je vzýváno jméno, jméno+ Jehovy vojsk+ sedícího na cherubínech.+ 3 Nechali však truhlu [pravého] Boha jet na novém voze,+ aby ji převezli z Abinadabova domu,+ který byl na pahorku; a nový vůz vedli Abinadabovi synové Uzza a Achjo.+

4 Převáželi to tedy z Abinadabova domu, který byl na pahorku — s truhlou [pravého] Boha; a Achjo kráčel před Truhlou. 5 A David a celý izraelský dům oslavovali před Jehovou s nástroji všeho druhu z jalovcového dřeva a s harfami+ a se strunnými nástroji+ a s tamburínami+ a se sistry* a s činely.+ 6 A postupně došli až k Nakonovu* mlatu, a tu Uzza+ napřáhl [ruku] k truhle [pravého] Boha a popadl ji,+ neboť skot málem způsobil převržení. 7 Na to vzplál proti Uzzovi Jehovův hněv,+ a [pravý] Bůh ho tam srazil pro ten neuctivý čin,+ takže tam zemřel u truhly [pravého] Boha.+ 8 A David se rozhněval nad tím, že Jehova prorazil trhlinou proti Uzzovi, a to místo se až do tohoto dne nazývá Perec-uzza.*+ 9 A David toho dne dostal z Jehovy strach+ a začal říkat: „Jak ke mně přijde Jehovova truhla?“+ 10 A David nebyl ochoten odstěhovat Jehovovu truhlu k sobě do Města Davidova.+ David ji tedy nechal odnést stranou do domu Gaťana Obed-edoma.+

11 A Jehovova truhla přebývala v domě Gaťana Obed-edoma tři měsíce; a Jehova stále žehnal+ Obed-edomovi a celé jeho domácnosti.+ 12 Konečně podali králi Davidovi zprávu, jež říkala: „Jehova žehná Obed-edomovu domu a všemu, co je jeho, kvůli truhle [pravého] Boha.“ Na to David přistoupil k tomu, aby šel a s radováním přinesl truhlu [pravého] Boha z Obed-edomova domu do Města Davidova.+ 13 A když nosiči+ Jehovovy truhly ušli šest kroků, stalo se, že ihned obětoval býka a vykrmené zvíře.+

14 A David tancoval před Jehovou ze vší síly a celou dobu byl David opásán lněným efodem.+ 15 A David a celý izraelský dům přinášeli Jehovovu truhlu+ s radostným křikem+ a zvukem rohu.+ 16 A když Jehovova truhla vešla do Města Davidova, stalo se, že Saulova dcera Mikal+ se dívala z okna a uviděla krále Davida, jak poskakuje a tančí před Jehovou; a začala jím ve svém srdci+ pohrdat.+ 17 Vnesli tedy Jehovovu truhlu a postavili ji na její místo uvnitř stanu, který pro ni David postavil;+ nato David obětoval před Jehovou zápalné oběti+ a oběti společenství.+ 18 Když David ukončil obětování zápalných obětí a obětí společenství, potom lidu požehnal+ ve jménu Jehovy+ vojsk. 19 Všemu lidu, celému izraelskému zástupu, muži jako ženě, každému, přiřkl pak prstencovitý chléb+ a datlový koláč a rozinkový koláč,+ načež všechen lid šel, každý do svého vlastního domu.

20 David se nyní vrátil požehnat své vlastní domácnosti,+ a Saulova dcera Mikal+ vyšla ven Davidovi vstříc a potom řekla: „Jak slavným se dnes učinil král Izraele,+ když se dnes odkrýval očím otrokyní svých sluhů, právě jako se vyloženě odkrývá jeden z mužů s prázdnou hlavou!“*+ 21 David na to Mikal řekl: „Bylo to před Jehovou, který* vyvolil raději mne než tvého otce a celou jeho domácnost, aby mě dosadil do velení jako vůdce nad Jehovovým lidem Izraelem,+ a budu před Jehovou oslavovat.+ 22 A učiním se ještě méně váženým+ a stanu se nízkým ve svých* očích; a jsem rozhodnut, že s otrokyněmi, o nichž ses zmínila, s těmi se oslavím.“+ 23 A tak, pokud jde o Saulovu dceru Mikal,+ až do dne své smrti neměla dítě.

7 A když král bydlel ve svém vlastním domě+ a Jehova mu dal odpočinek od všech jeho nepřátel kolem,+ stalo se, že 2 potom král řekl proroku Natanovi:+ „Podívej se, já bydlím v cedrovém domě,+ kdežto truhla [pravého] Boha přebývá uprostřed stanových pláten.“+ 3 Natan tedy králi řekl: „Všechno, co je ve tvém srdci — jdi, učiň,+ protože Jehova je s tebou.“

4 A stalo se té noci, že k Natanovi přišlo Jehovovo slovo+ a říkalo: 5 „Jdi, a řekneš mému sluhovi Davidovi: ‚Tak řekl Jehova: „Měl bys mi sám postavit dům, abych v [něm] bydlel?+ 6 Vždyť jsem nebydlel v domě ode dne, kdy jsem izraelské syny vyvedl z Egypta, po tento den,+ ale neustále jsem procházel ve stanu+ a ve svatostánku.+ 7 Bylo snad během celého času, kdy jsem procházel mezi všemi izraelskými syny,+ slovo, které jsem mluvil s jedním z izraelských kmenů,*+ jemuž jsem přikázal pást svůj lid Izrael, a řekl jsem: ‚Proč jste mi nepostavili cedrový dům?‘“‘ 8 A tak nyní řekneš mému sluhovi Davidovi: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Sám jsem tě vzal z pastviny od následování stáda,+ aby ses stal vůdcem+ nad mým lidem Izraelem. 9 A prokážu se být s tebou, kamkoli opravdu půjdeš,+ a odříznu před tebou všechny tvé nepřátele;+ a jistě ti učiním velké jméno+ jako jméno velkých, kteří jsou na zemi. 10 A jistě ustanovím místo pro svůj lid Izrael+ a zasadím je,+ a budou vskutku přebývat, kde jsou, a nebudou již vyrušováni; a synové nespravedlnosti je nebudou opět trápit jako zprvu,+ 11 ano ode dne, kdy jsem dosadil do velení nad svým lidem Izraelem soudce;+ a dám ti odpočinek od všech tvých nepřátel.+

A Jehova ti pověděl, že Jehova pro tebe udělá dům.+ 12 Až se naplní tvé dny+ a ulehneš se svými praotci,+ potom jistě po tobě vzbudím tvé semeno, které vyjde z tvého nitra; a vskutku pevně založím jeho království.+ 13 On postaví dům pro mé jméno,+ a jistě založím trůn jeho království pevně na neurčitý čas.+ 14 Sám se stanu jeho otcem,+ a on sám se stane mým synem.+ Když bude jednat nesprávně, budu ho také kárat prutem+ lidí a ranami synů Adama.* 15 Pokud jde o mou milující laskavost,* ta se od něho nevzdálí tak, jako jsem ji odstranil od Saula,+ kterého jsem odstranil kvůli tobě. 16 A tvůj dům a tvé království budou před tebou jistě stálé na neurčitý čas; tvůj trůn, ten se stane pevně založeným na neurčitý čas.“‘“+

17 Podle všech těchto slov a podle všeho tohoto vidění, tak mluvil Natan k Davidovi.+

18 Na to král David vešel a posadil se před Jehovou a řekl: „Kdo jsem já,+ Svrchovaný Pane Jehovo? A co je můj dům, že jsi mě dovedl tak daleko? 19 Jako kdyby tohle mělo dokonce být něco maličkého v tvých očích, Svrchovaný Pane Jehovo, ještě také mluvíš ohledně domu svého sluhy až do vzdáleného budoucího času; a to je zákon daný pro lidstvo,*+ Svrchovaný Pane Jehovo.+ 20 A co víc může David dodat a mluvit k tobě, když sám dobře znáš svého sluhu,+ Svrchovaný Pane Jehovo? 21 Kvůli svému slovu+ a v souhlasu se svým vlastním srdcem+ jsi učinil všechny tyto velké věci, abys je dal poznat svému sluhovi.+ 22 Proto jsi vskutku velký,+ Svrchovaný Pane Jehovo, neboť nikdo jiný není jako ty,+ a mezi všemi, o nichž jsme slyšeli svýma ušima, není Boha kromě tebe.+ 23 A který jeden* národ na zemi je jako tvůj lid Izrael,+ který si Bůh šel vyplatit jako lid+ a určit si jméno+ a učinit pro ně* velké a bázeň vzbuzující věci+ — vyhnat* kvůli svému lidu, který sis vyplatil z Egypta, národy a jejich bohy?+ 24 A přistoupil jsi k tomu, aby sis pevně založil svůj lid Izrael jako svůj lid na neurčitý čas;+ a sám ses, Jehovo, stal jejich Bohem.+

25 A nyní, Jehovo Bože,* slovo, které jsi mluvil o svém sluhovi a o jeho domě, prováděj na neurčitý čas a učiň, právě jak jsi mluvil.+ 26 A ať se tvé vlastní jméno stane velkým na neurčitý čas+ a říká se: ‚Jehova vojsk je Bůh nad Izraelem‘,+ a ať je před tebou pevně založen samotný dům tvého sluhy Davida.+ 27 Vždyť ty, Jehovo vojsk, BOŽE Izraele, jsi učinil zjevení uchu svého sluhy a řekl: ‚Postavím pro tebe dům.‘+ Proto si tvůj sluha dodal odvahu,* aby se k tobě modlil touto modlitbou.+ 28 A nyní, Svrchovaný Pane Jehovo, jsi [pravý] Bůh; a pokud jde o tvá slova, ta ať se prokážou být pravdivá,*+ když svému sluhovi slibuješ toto dobro.+ 29 A nyní to na sebe vezmi a požehnej+ domu svého sluhy, [aby] před tebou trval na neurčitý čas;+ vždyť jsi, Svrchovaný Pane Jehovo, sám slíbil, a díky tvému požehnání ať je dům tvého sluhy požehnaný na neurčitý čas.“+

8 A potom se stalo, že David přistoupil k tomu, aby srazil Filištíny+ a podmanil si je,+ a David vzal z ruky Filištínů Meteg-ammu.

2 A přikročil k tomu, aby srazil Moabce+ a změřil je provazcem, přiměl je ulehnout* na zem, aby jich odměřil dva provazce k usmrcení a plný provazec k zachování naživu;+ a Moabci se stali Davidovými sluhy,+ aby přinášeli tribut.*+

3 A David přikročil k tomu, aby srazil+ cobského krále Hadadezera,*+ syna Rechobova, když se ubíral, aby opět ovládl řeku Eufrat.*+ 4 A David mu zajal tisíc sedm set jezdců na koních a dvacet tisíc pěších mužů;+ a David přistoupil k tomu, aby přeřezal šlachy+ všem koním od dvoukolých vozů,+ ale ponechal z nich sto koní* od dvoukolých vozů.

5 Když přišla damašská+ Sýrie* na pomoc cobskému králi Hadadezerovi, David pak mezi Syřany srazil dvaadvacet tisíc mužů.+ 6 Dále umístil David do damašské Sýrie posádky;+ a Syřané se stali Davidovými sluhy, aby přinášeli tribut.+ A Jehova dále Davida zachraňoval, kamkoli šel.+ 7 Navíc vzal David zlaté okrouhlé štíty,+ které měli Hadadezerovi sluhové, a přinesl je do Jeruzaléma. 8 A z Betachu* a Berotaie, Hadadezerových měst, vzal král David měď ve velmi velikém množství.+

9 A chamatský král Toi*+ se doslechl, že David srazil všechnu Hadadezerovu vojenskou sílu.+ 10 Toi tedy poslal svého syna Jorama ke králi Davidovi, aby se ho zeptal, jak se mu daří,+ a blahopřál* mu k tomu, že bojoval proti Hadadezerovi tak, že ho srazil (Hadadezer se totiž vycvičil ve válčení proti Toiovi); a v jeho ruce se prokázaly být předměty ze stříbra a předměty ze zlata a předměty z mědi.+ 11 Ty král David také posvětil* Jehovovi spolu se stříbrem a zlatem, které [již] posvětil ode všech národů, jež podmanil,+ 12 od Sýrie a od Moaba+ a od synů Ammona a od Filištínů+ a od Amaleka+ a z kořisti cobského krále Hadadezera, syna Rechobova.+ 13 A David přistoupil k tomu, aby si učinil jméno, když se vrátil po srážení Edomitů* v Solném údolí+ — osmnácti tisíc.+ 14 A udržoval v Edomu rozmístěné posádky.+ V celém Edomu rozmístil posádky, a všichni Edomité se stali Davidovými sluhy;+ a Jehova stále Davida zachraňoval, kamkoli šel.+

15 A David dále vládl nad celým Izraelem;+ a David ustavičně vykonával soudcovské rozhodnutí a spravedlnost+ pro všechen svůj lid.+ 16 A Joab,+ syn Ceruji, byl nad vojskem; a Jehošafat,+ syn Achiludův, byl zapisovačem.* 17 A Cadok,+ syn Achitubův, a Achimelek,+ syn Abjatarův,* byli kněžími a Serajáš byl tajemníkem. 18 A Benajáš,*+ syn Jehojadův, [byl nad]* Keretejci+ a Peletity.+ Pokud jde o Davidovy syny, ti se stali kněžími.*+

9 A David přistoupil k tomu, aby řekl: „Zbyl ještě někdo ze Saulova domu, abych mu projevil milující laskavost+ kvůli Jonatanovi?“+ 2 A Saulův dům měl sluhu, který se jmenoval Ciba.+ Zavolali ho tedy k Davidovi a král mu potom řekl: „Jsi Ciba?“, na což řekl: „Jsem tvůj sluha.“ 3 A král přikročil k tomu, aby řekl: „Není už nikdo ze Saulova domu, abych mu projevil Boží milující laskavost?“+ Na to řekl Ciba králi: „Ještě je Jonatanův syn, chromý na nohy.“+ 4 Potom mu král řekl: „Kde je?“ Ciba tedy řekl králi: „Pohleď, je v domě Ammielova syna Makira+ v Lo-debaru.“+

5 Král David okamžitě poslal a vzal ho z domu Ammielova syna Makira v Lo-debaru. 6 Když Mefibošet, syn Saulova syna Jonatana, vešel k Davidovi, ihned padl na tvář a vrhl se [k zemi].+ David potom řekl: „Mefibošete!“, na což řekl: „Zde je tvůj sluha.“ 7 A David přikročil k tomu, aby mu řekl: „Neboj se, protože ti zcela jistě projevím milující laskavost+ kvůli tvému otci Jonatanovi;+ a vrátím ti celé pole+ tvého děda* Saula a sám budeš neustále jíst chléb u mého stolu.“+

8 Na to se vrhl [k zemi] a řekl: „Co je tvůj sluha, že jsi obrátil svůj obličej k takovému mrtvému psu,+ jako jsem já?“ 9 Král nyní zavolal Saulova sloužícího Cibu a řekl mu: „Všechno, co patřilo Saulovi a celému jeho domu, opravdu dávám+ vnukovi* tvého pána. 10 A budeš pro něho obdělávat zemskou půdu, ty a tvoji synové a tvoji sluhové, a budeš sklízet a bude to sloužit jako jídlo* pro [ty, kdo patří] vnukovi* tvého pána,* a budou jíst; ale Mefibošet, vnuk tvého pána, ten bude neustále jíst chléb u mého stolu.“+

A Ciba měl patnáct synů a dvacet sluhů.+ 11 Ciba tedy řekl králi: „Ve shodě se vším, co můj pán, král, přikazuje pro svého sluhu, tak to tvůj sluha udělá; ale Mefibošet+ jí u mého stolu* jako jeden z králových synů.“ 12 A Mefibošet měl mladého syna,* který se jmenoval Mika,+ a všichni, kdo bydleli v Cibově domě, byli Mefibošetovi sluhové. 13 A Mefibošet, ten bydlel v Jeruzalémě, neboť neustále jedl u králova stolu;+ a byl chromý na obě nohy.+

10 A potom se stalo, že zemřel král synů Ammona+ a místo něho začal vládnout jeho syn Chanun.+ 2 David na to řekl: „Projevím Nachašovu synu Chanunovi milující laskavost, právě jako jeho otec projevoval milující laskavost mně.“+ David [tam] tudíž poslal prostřednictvím svých sluhů,+ aby ho utěšil nad jeho otcem, a Davidovi sluhové přistoupili k tomu, aby vešli do země synů Ammona. 3 Knížata synů Ammona však řekla svému pánu Chanunovi: „Ctí David tvého otce v tvých očích tím, že k tobě poslal utěšitele? Neposlal David své sluhy k tobě kvůli tomu, aby prozkoumal město* a vyzvídal+ v něm a rozvrátil je?“+ 4 Chanun tedy vzal Davidovy sluhy a oholil jim polovinu vousů+ a ustřihl jim oděvy v půli až u zadků a poslal je pryč.+ 5 Později o tom lidé podali zprávu Davidovi, a ihned jim poslal vstříc, protože ti muži se cítili velmi pokořeni; a král přikročil k tomu, aby řekl: „Bydlete v Jerichu,+ dokud vám hojně nenarostou vousy. Pak se vrátíte.“

6 Časem viděli synové Ammona, že začali Davidovi zapáchat,+ a synové Ammona přistoupili k tomu, aby poslali a najali bet-rechobské+ Syřany a cobské Syřany, dvacet tisíc pěších mužů, a krále Maaky,+ tisíc mužů, a Ištob,* dvanáct tisíc mužů.+ 7 Když to David slyšel, poslal potom Joaba a všechno vojsko [a] silné muže.*+ 8 A synové Ammona začali vycházet a rozestavovat se do bitevního šiku u vchodu do brány,* také cobští a rechobští+ Syřané a Ištob a Maaka sami o sobě v širém poli.+

9 Když Joab viděl, že bitevní výpady začaly proti němu zepředu a zezadu, ihned vyvolil některé z vybraných+ mužů v Izraeli a rozestavil je do šiku vstříc Syřanům. 10 A zbytek lidu dal do ruky svému bratru Abišaiovi,+ aby je rozestavil do šiku vstříc synům Ammona.+ 11 A přikročil k tomu, aby řekl: „Jestliže se Syřané pro mne stanou příliš silnými, potom mi posloužíš jako záchrana; ale jestliže se synové Ammona stanou příliš silnými pro tebe, musím tě také přijít zachránit.+ 12 Buď silný, abychom se ukázali jako odvážní+ ve prospěch našeho lidu a ve prospěch měst našeho Boha;+ a pokud jde o Jehovu, ten učiní, co je dobré v jeho vlastních očích.“+

13 Potom Joab a lid, který byl s ním, vykročil do bitvy proti Syřanům, a ti před ním prchali.+ 14 Pokud jde o syny Ammona, ti viděli, že Syřané prchli, a dali se na útěk před Abišaiem a vešli tedy do města.+ Potom se Joab vrátil od synů Ammona a přišel do Jeruzaléma.+

15 Když Syřané viděli, že byli před Izraelem poraženi, přistoupili k tomu, aby se shromáždili. 16 Hadadezer+ tedy poslal a vyvedl Syřany, kteří byli v kraji Řeky;+ a pak přišli k Chelamu* s velitelem Hadadezerova vojska Šobakem+ před sebou.

17 Když Davidovi podali zprávu, okamžitě shromáždil celý Izrael a překročil Jordán a přišel k Chelamu. Syřané se nyní rozestavili do šiku Davidovi vstříc a začali proti němu bojovat.+ 18 A Syřané se dali před Izraelem na útěk;+ a David zabil ze Syřanů sedm set vozatajů a čtyřicet tisíc jezdců na koních+ a srazil velitele jejich vojska Šobaka, takže tam zemřel.+ 19 Když všichni králové,+ Hadadezerovi sluhové, viděli, že byli před Izraelem poraženi,+ pohotově uzavřeli s Izraelem mír a začali jim sloužit;+ a Syřané se báli znovu zkoušet zachraňovat syny Ammona.+

11 A napřesrok se stalo,*+ v čase, kdy králové vyrážejí,+ že David přistoupil k tomu, aby poslal Joaba a s ním své sluhy a celý Izrael, aby zničili syny Ammona+ a oblehli Rabbu,+ zatímco David bydlel v Jeruzalémě.

2 A stalo se za večerního času, že David přistoupil k tomu, aby vstal z lůžka a procházel se po střeše+ královského domu; a ze střechy zahlédl+ ženu, jak se koupe,* a ta žena byla velmi vzhledná.+ 3 Potom David poslal a dotazoval se na tu ženu+ a někdo řekl: „Není to Eliamova* dcera+ Bat-šeba,+ manželka Chetity+ Urijáše+?“ 4 Poté poslal David posly, aby si ji vzal.+ Vešla tedy k němu,+ a on s ní ležel,+ zatímco se posvěcovala od své nečistoty.+ Později se vrátila do svého domu.

5 A ta žena otěhotněla. Proto poslala a pověděla Davidovi a řekla: „Jsem těhotná.“ 6 Na to David poslal k Joabovi a řekl: „Pošli ke mně Chetitu Urijáše.“ Joab tedy Urijáše poslal k Davidovi. 7 Když k němu Urijáš přišel, David se začal ptát, jak se daří Joabovi a jak se daří lidu a jak se daří válka. 8 Konečně řekl David Urijášovi: „Sejdi do svého domu a vykoupej si nohy.“+ Urijáš tudíž vyšel z králova domu a za ním následoval králův zdvořilostní dar.* 9 Urijáš však ulehl u vchodu do králova domu se všemi ostatními sluhy svého pána a nesešel do svého vlastního domu. 10 Pověděli tedy Davidovi a řekli: „Urijáš nesešel do svého vlastního domu.“ A tak David řekl Urijášovi: „Cožpak jsi nepřišel z cesty? Proč jsi nesešel do svého vlastního domu?“ 11 Urijáš na to řekl Davidovi: „Truhla+ a Izrael a Juda bydlí v chýších a můj pán Joab a sluhové mého pána+ táboří na povrchu pole, a já — já mám jít do svého vlastního domu jíst a pít a ležet se svou manželkou?+ Jakože žiješ a jakože žije tvá duše,+ to neudělám!“

12 Potom řekl David Urijášovi: „Zůstaň tu i dnes, a zítra tě pošlu pryč.“ Proto zůstal Urijáš toho dne a příštího dne v Jeruzalémě. 13 Navíc ho David zavolal, aby před ním jedl a pil. Tak ho opil.+ Nicméně večer vyšel, aby ulehl na své lůžko se sluhy svého pána, a nesešel do svého vlastního domu. 14 A ráno se stalo, že David přistoupil k tomu, aby napsal dopis Joabovi+ a poslal jej Urijášovou rukou. 15 A v dopise napsal a řekl:+ „Postavte Urijáše dopředu do nejtěžších bitevních výpadů,+ a ustoupíte od něj, a bude sražen a zemře.“+

16 A zatímco Joab střežil město, stalo se, že nechával Urijáše stát na místě, kde věděl, že jsou stateční muži.+ 17 Když muži z města vyšli a dali se do boje proti Joabovi, potom padli někteří z lidu, Davidovi sluhové, a zemřel také Chetita Urijáš.+ 18 Joab nyní poslal, aby podal Davidovi zprávu o všech záležitostech války. 19 A přikročil k tomu, aby poslovi přikázal a řekl: „Jakmile domluvíš ke králi o všech záležitostech války, 20 potom, stane-li se, že král dostane vztek a opravdu ti řekne: ‚Proč jste museli jít bojovat tak blízko k městu? Nevěděli jste, že budou střílet z vrcholku zdi? 21 Kdo to srazil Abimeleka,+ syna Jerubbešetova?*+ Nebyla to žena, která na něho shodila z vrcholku zdi vrchní mlýnský kámen,+ takže u Tebecu+ zemřel? Proč jste museli jít tak blízko ke zdi?‘, řekneš také: ‚Zemřel i tvůj sluha Chetita Urijáš.‘“+

22 Posel tedy šel a přišel a pověděl Davidovi všechno, s čím ho Joab poslal. 23 A posel přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Ti muži se vůči nám prokázali [jako] nadřazení, takže proti nám vyšli do pole; ale tlačili jsme je přímo ke vchodu do brány. 24 A střelci stříleli na tvé sluhy z vrcholku zdi,+ takže někteří z králových sluhů zemřeli; a tvůj sluha Chetita Urijáš také zemřel.“+ 25 Na to David poslovi řekl: „Tak řekneš Joabovi: ‚Ať se ta záležitost nejeví v tvých očích špatná, neboť meč požírá+ jednoho jako druhého. Zesil svou bitvu proti městu a zboř je.‘+ A povzbuď ho.“

26 A Urijášova manželka se doslechla, že její manžel Urijáš zemřel, a začala bědovat+ nad svým majitelem.*+ 27 Když minulo období truchlení,+ David okamžitě poslal a vzal ji domů do svého domu, a stala se jeho manželkou.+ Časem mu porodila syna, ale to, co David učinil, se v Jehovových očích+ jevilo jako špatné.+

12 A Jehova přistoupil k tomu, aby poslal k Davidovi Natana.+ Vešel tedy k němu+ a řekl mu: „V jednom městě byli dva muži, jeden bohatý a druhý s malými prostředky. 2 Boháč měl velmi mnoho ovcí a skotu,+ 3 ale muž s malými prostředky neměl nic než jednu ovečku, malou, kterou si koupil.+ A zachovával ji naživu a rostla u něho a u jeho synů, všichni pospolu. Jídala z jeho sousta a pila z jeho poháru a lehávala mu v náruči a byla pro něho jako dcera. 4 Po nějaké době přišel k boháči návštěvník; on však šetřil [a] nevzal nějaké ze svých vlastních ovcí a ze svého vlastního skotu, aby je přichystal pro cestujícího, který k němu přišel. Vzal tedy ovečku muže, [který měl] málo prostředků, a přichystal ji muži, který k němu přišel.“+

5 Na to se Davidův hněv proti tomu muži velice rozpálil,+ takže Natanovi řekl: „Jakože Jehova žije,+ muž, který tohle dělá, zaslouží zemřít!*+ 6 A za ovečku by měl dát čtyřnásobnou+ náhradu+ v důsledku toho, že udělal tuhle věc a protože neměl soucit.“+

7 Tehdy řekl Natan Davidovi: „Ty sám jsi ten muž! Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem+ a já jsem tě osvobodil+ ze Saulovy ruky. 8 A byl jsem ochoten dát ti dům tvého pána+ a manželky tvého pána+ do tvé náruče a dát ti izraelský a judský dům.*+ A kdyby to nestačilo, byl jsem ochoten ti přidat podobné věci stejně jako jiné věci.+ 9 Proč jsi pohrdl Jehovovým slovem tím, že jsi učinil, co je v jeho očích špatné+? Chetitu Urijáše jsi srazil mečem+ a jeho manželku sis vzal za manželku+ a jeho jsi zabil mečem synů Ammona. 10 A nyní od tvého vlastního domu neodejde meč+ na neurčitý čas+ v důsledku toho, že jsi mnou pohrdl, takže sis vzal manželku Chetity Urijáše, aby se stala tvou manželkou.‘ 11 Tak řekl Jehova: ‚Hle, vzbouzím proti tobě neštěstí z tvého vlastního domu;+ a před tvýma vlastníma očima vezmu tvé manželky a dám je tvému bližnímu,+ a jistě bude ležet s tvými manželkami před očima tohoto slunce.+ 12 Kde jsi sám jednal tajně,+ já, já to učiním před celým Izraelem+ a před sluncem.‘“+

13 Nyní řekl David+ Natanovi: „Zhřešil jsem proti Jehovovi.“+ Natan na to řekl Davidovi: „Jehova proto opravdu nechává tvůj hřích projít.+ Nezemřeš.+ 14 Nicméně, protože jsi touto věcí bezesporu jednal s Jehovou s neúctou,*+ také syn, který se ti právě narodil, rozhodně zemře.“+

15 Potom šel Natan do svého vlastního domu.

A Jehova přistoupil k tomu, aby uštědřil+ ránu dítěti, které Urijášova manželka porodila Davidovi, takže onemocnělo. 16 A David začal ve prospěch chlapce hledat [pravého] Boha, a David zahájil přísný půst+ a vešel a přenocoval a ležel na zemi.+ 17 Starší muži jeho domu se tedy nad ním postavili, aby ho zvedli ze země, ale nesvolil a nepřijal ve společnosti s nimi chléb.+ 18 A sedmý den se stalo, že dítě poznenáhlu zemřelo. A Davidovi sluhové se mu báli povědět, že dítě zemřelo; řekli totiž: „Pohleďme, dokud bylo dítě naživu, mluvili jsme na něho, a nenaslouchal našemu hlasu; jak mu tedy můžeme říci: ‚Dítě zemřelo‘? Potom jistě učiní něco špatného.“

19 Když David uviděl, že si jeho sluhové šeptají, David začal rozpoznávat, že dítě zemřelo. David tedy řekl svým sluhům: „Dítě zemřelo?“ Na to řekli: „Zemřelo.“ 20 Tehdy David vstal ze země a umyl se a natřel se olejem+ a vyměnil si přehozy a vešel do Jehovova domu+ a vrhl se [k zemi];+ potom vešel do svého vlastního domu a požádal, a pohotově mu předložili chléb a začal jíst. 21 Jeho sluhové mu tudíž řekli: „Co znamená to, co jsi udělal? Postil ses a stále plakal kvůli dítěti, dokud bylo živé; a hned jakmile dítě zemřelo, vstal jsi a začal jíst chléb.“ 22 Na to řekl: „Dokud bylo dítě ještě naživu, opravdu jsem se postil+ a stále jsem plakal,+ protože jsem si říkal: ‚Kdo ví, zda mi Jehova neprokáže přízeň a dítě jistě bude žít?‘+ 23 Nyní, když zemřel, proč se vlastně postím? Jsem schopen přivést ho opět zpátky?+ Jdu k němu,+ ale pokud jde o něj, on se ke mně nevrátí.“+

24 A David začal utěšovat svou manželku Bat-šebu.+ Dále, vešel k ní a ležel s ní. Časem porodila syna+ a byl nazván jménem Šalomoun.*+ A sám Jehova ho opravdu miloval.+ 25 Poslal tedy prostřednictvím proroka Natana+ a dal mu jméno Jedidjáš,* kvůli Jehovovi.

26 A Joab+ dále bojoval proti Rabbě+ synů Ammona a dobyl město [toho] království.* 27 Joab tedy poslal k Davidovi posly a řekl: „Bojoval jsem proti Rabbě.+ Také jsem dobyl město vod. 28 A nyní shromáždi zbytek lidu a utáboř se proti městu a dobuď je, abych to nebyl já, kdo město dobude, a aby nad ním nemuselo být jmenováno mé jméno.“

29 David tudíž shromáždil všechen lid a šel k Rabbě a bojoval proti ní a dobyl ji. 30 A sňal Malkamovi* z hlavy korunu,+ jejíž váha byla talent* zlata, spolu s drahokamy; a spočinula na Davidově hlavě. A kořisti+ z města, kterou vynesl, bylo velmi mnoho. 31 A lidi, kteří byli v něm, vyvedl, aby je postavil k řezání kamenů a k ostrým železným nástrojům+ a k železným sekerám a přiměl je sloužit* při výrobě cihel. A přistoupil k tomu, aby to tak udělal všem městům synů Ammona. Nakonec se David a všechen lid vrátili do Jeruzaléma.

13 A po těch věcech se stalo, že Davidův syn Absalom+ měl krásnou sestru, jež se jmenovala Tamar,+ a do ní se zamiloval+ Davidův syn Amnon.+ 2 A Amnona to tak stísňovalo, že se kvůli své sestře Tamar cítil nemocen,+ protože byla panna a v Amnonových očích+ bylo obtížné cokoli jí vůbec učinit.+ 3 A Amnon měl druha, který se jmenoval Jehonadab,*+ syn Davidova bratra Šimeaha;+ a Jehonadab byl velmi moudrý muž. 4 Řekl mu tedy: „Proč jsi ty, králův syn, ráno co ráno tak trudnomyslný? Nepovíš mi [to]?“+ Na to mu Amnon řekl: „Jsem zamilován+ do Tamar, sestry+ mého bratra Absaloma.“ 5 Jehonadab mu tedy řekl: „Lehni si na lůžko a hraj si na nemocného.+ A tvůj otec tě jistě přijde navštívit a řekneš mu: ‚Prosím, dovol, ať přijde má sestra Tamar a dá mi chléb jako chorému a bude mi muset před očima udělat chléb útěchy, abych to viděl, a budu muset jíst z její ruky.‘“+

6 Amnon tudíž ulehl a hrál si na nemocného,+ a tak ho král přišel navštívit. Potom řekl Amnon králi: „Prosím, dovol, ať přijde má sestra Tamar a upeče mi před očima dva koláče ve tvaru srdce, abych si vzal chléb z její ruky jako chorý.“ 7 Na to David poslal k Tamar do domu a řekl: „Jdi, prosím, do domu svého bratra Amnona a udělej mu chléb útěchy.“ 8 Tamar tedy šla do domu svého bratra Amnona,+ zatímco ležel. Pak vzala moučné těsto a uhnětla je a před jeho očima udělala koláče a upekla koláče ve tvaru srdce.* 9 Nakonec vzala hlubokou pánev a vysypala ji před ním, ale Amnon odmítl jíst a říkal: „Ať ode mne každý odejde!“+ Nato od něho každý odešel.

10 Nyní řekl Amnon Tamar: „Přines chléb útěchy do vnitřní místnosti, abych si jej vzal z tvé ruky jako chorý.“ Tamar tedy vzala koláče ve tvaru srdce, které udělala, a přinesla je svému bratru Amnonovi do vnitřní místnosti. 11 Když se k němu přiblížila, aby jedl, náhle ji popadl+ a řekl jí: „Pojď, lehni+ si se mnou, má sestro.“+ 12 Řekla mu však: „Ne, můj bratře! Nepokořuj+ mě, neboť v Izraeli není zvykem dělat to tak.+ Nedělej to potupné bláznovství.+ 13 A já — kam nechám jít svou pohanu? A ty — ty se staneš podobným jednomu z bláznivých mužů v Izraeli. A promluv teď, prosím, ke králi; vždyť ti mě neodepře.“ 14 A nebyl svolný naslouchat jejímu hlasu, ale užil vůči ní nadřazenější síly a pokořil ji+ a ležel s ní.+ 15 A Amnon ji začal nenávidět velmi velikou nenávistí, protože nenávist, kterou ji nenáviděl, byla větší než láska, kterou ji [předtím] miloval, takže jí Amnon řekl: „Vstaň, jdi pryč!“ 16 Na to mu řekla: „Ne, můj bratře, neboť* tahle špatnost, že mě posíláš pryč, je větší než ta druhá, kterou jsi mi učinil!“ A nebyl svolný naslouchat jí.

17 A tak zavolal svého sloužícího, který ho obsluhoval, a řekl: „Pošli, prosím, tu osobu ode mne pryč, ven, a zamkni za ní dveře.“ 18 (A měla na sobě pruhované+ roucho; tak se totiž královské dcery, panny, oblékávaly do plášťů bez rukávů.) Jeho obsluhující tedy přistoupil k tomu, aby ji vyvedl až ven, a zamkl za ní dveře. 19 Tehdy si Tamar nasypala na hlavu popel+ a roztrhla si pruhované roucho, které měla na sobě; a držela si ruce* na hlavě+ a kráčela pryč, a jak kráčela, křičela.

20 Její bratr Absalom+ jí na to řekl: „To s tebou byl tvůj bratr Amnon+? A nyní mlč, má sestro. Je tvůj bratr.+ Nezaměřuj na tu záležitost své srdce.“ A Tamar začala bydlet v domě svého bratra Absaloma, zatímco byla vyňata ze společenství [s jinými]. 21 A král David o všech těch věcech slyšel+ a velmi se rozhněval.+ 22 A Absalom nemluvil s Amnonem ani špatně, ani dobře; Absalom totiž Amnona nenáviděl+ kvůli tomu, že pokořil jeho sestru Tamar.

23 A po plných dvou letech se přihodilo, že Absalom měl střihače ovcí+ v Baal-chacoru, který je blízko Efrajima;+ a Absalom přistoupil k tomu, aby pozval všechny královy syny.+ 24 Absalom tedy vešel ke králi a řekl: „Hle, tvůj sluha má střihače ovcí! Ať, prosím, jde král a také jeho sluhové s tvým sluhou.“ 25 Ale král Absalomovi řekl: „Ne, můj synu! Nechoďme, prosím, všichni, abychom ti nebyli břemenem.“ Ačkoli na něho stále naléhal,+ nebyl svolný jít, ale požehnal+ mu. 26 Nakonec Absalom řekl: „Když ne [ty], ať jde, prosím, s námi můj bratr Amnon.“+ Na to mu král řekl: „Proč by měl s tebou chodit?“ 27 A Absalom na něho začal naléhat,+ takže s ním poslal Amnona a všechny královy syny.*

28 Potom Absalom přikázal svým sloužícím a řekl: „Vizte, prosím, jakmile se Amnonovo srdce vesele naladí vínem,+ a řeknu vám jistě: ‚Srazte Amnona!‘, že ho tehdy usmrtíte. Nebojte se.+ Což jsem vám [to] sám nepřikázal? Buďte silní a prokažte se být stateční muži.“ 29 A Absalomovi sloužící přistoupili k tomu, aby učinili Amnonovi, právě jak přikázal Absalom;+ a všichni ostatní královi synové začali vstávat a nasedat každý na svého mula* a dávat se na útěk. 30 A zatímco byli na cestě, stalo se, že přišla Davidovi zpráva, jež říkala: „Absalom srazil všechny královy syny a nezbyl z nich ani jeden.“ 31 Na to král vstal a roztrhl si oblečení+ a lehl si na zem+ a vedle stáli všichni jeho sluhové s roztrženými+ oděvy.*

32 Jehonadab,+ syn Davidova bratra Šimeaha,+ však odpověděl a řekl: „Ať si můj pán nemyslí, že usmrtili všechny mladé muže, královy syny; zemřel totiž jediný Amnon,+ protože se to stalo na Absalomovo nařízení jako něco ustanoveného ode dne,+ kdy pokořil+ jeho sestru Tamar.+ 33 A nyní ať si můj pán, král, nebere k srdci slovo, jež říká: ‚Zemřeli všichni královi synové‘; ale zemřel jediný Amnon.“

34 Mezitím Absalom utíkal.+ Později mladý muž, strážný,+ pozvedl oči a viděl, a pohleďme, z cesty za ním, při úbočí hory, přicházelo mnoho lidí.* 35 Na to Jehonadab+ řekl králi: „Pohleď, královi synové přijeli. Stalo se to tedy ve shodě se slovem tvého sluhy.“+ 36 A sotva domluvil, stalo se, že tu vešli královi synové a začali pozvedat svůj hlas a plakat; a dokonce i král a všichni jeho sluhové plakali velmi velkým pláčem. 37 Pokud jde o Absaloma, ten utekl, aby šel ke gešurskému+ králi Talmaiovi,+ synu Ammihudovu. A [David]* dál truchlil+ nad svým synem po všechny dny. 38 Pokud jde o Absaloma, ten utekl a dostal se do Gešuru;+ a byl tam tři roky.

39 Nakonec [duše]* krále Davida zatoužila vyjít* k Absalomovi; utěšil se totiž nad Amnonem, protože byl mrtvý.

14 Nyní Joab,+ syn Ceruji,+ poznal, že královo srdce je [obráceno] k Absalomovi.+ 2 Joab tudíž poslal do Tekoy+ a vzal odtamtud moudrou+ ženu a řekl jí: „Vyjdi, prosím, s truchlením a obleč se, prosím, do smutečních oděvů a nenatírej se olejem;+ a staneš se podobnou ženě, která mnoho dní truchlí nad někým mrtvým.+ 3 A vejdeš ke králi a budeš k němu mluvit takové slovo.“ A tak jí Joab vložil slova do úst.+

4 A Tekoanka přistoupila k tomu, aby vešla* ke králi a padla tváří k zemi+ a vrhla se [k zemi] a řekla: „Zachraň přece,+ králi!“ 5 Král jí na to řekl: „Co je ti?“ Na to řekla: „Jsem skutečně ovdovělá+ žena, teď co je můj manžel mrtvý. 6 A tvá služka měla dva syny a ti dva začali spolu zápasit na poli,+ když tam nebyl žádný osvoboditel,+ aby je rozdělil.* Nakonec jeden srazil druhého a usmrtil ho. 7 A hle, celá rodina povstala proti tvé služce a říkají pořád: ‚Vydej toho, kdo udeřil svého bratra, abychom ho usmrtili pro duši jeho bratra,+ kterého zabil,+ a dokonce vyhlaďme dědice!‘ A jistě uhasí žhnutí mého dřevěného uhlí, které zůstalo, takže mému manželovi nebude uděleno ani jméno, ani ostatek* na povrchu zemské půdy.“+

8 Tehdy řekl král ženě: „Jdi do svého domu a sám o tobě vydám příkaz.“+ 9 Na to Tekoanka řekla králi: „Na mně, můj pane, králi, ať je to provinění a také na domě mého otce,+ zatímco král a jeho trůn jsou nevinní.“ 10 A král přikročil k tomu, aby řekl: „Jestliže bude k tobě někdo mluvit, také ho přivedeš ke mně, a víckrát ti neublíží.“ 11 Ale řekla: „Ať, prosím, král pamatuje na Jehovu, svého Boha,+ aby mstitel krve+ ustavičně nepůsobil zkázu a aby nevyhladili mého syna.“ Řekl na to: „Jakože Jehova žije,+ jediný vlas+ tvého syna nespadne na zem.“ 12 Nyní žena řekla: „Dovol, prosím, své služce,+ aby promluvila slovo k mému pánu, králi.“+ Řekl tedy: „Mluv!“+

13 A žena přikročila k tomu, aby řekla: „Proč jsi tedy takto uvažoval proti Božímu lidu+?+ Když král mluví toto slovo, je jako ten, kdo je vinen,+ jelikož král nepřivádí zpátky svého vlastního vypovězeného.+ 14 Vždyť zcela jistě zemřeme+ a budeme jako vody, které se vylévají na zem, jež se nedají sebrat. Ale Bůh duši neodejme+ a vymyslil důvody, proč by vypovězený neměl být vypovězen od něho. 15 A když jsem teď přišla ke králi, svému pánu, mluvit toto slovo, je to proto, že mě lidé vystrašili. Tvá služka tedy řekla: ‚Dovolte mi, prosím, promluvit ke králi. Snad bude král jednat podle slova své otrokyně. 16 Protože král přistoupil k tomu, aby naslouchal, aby osvobodil svou otrokyni z dlaně muže, [jenž hodlá] vyhladit mě* a mého syna, [který zůstal] sám z dědictví daného Bohem,‘*+ 17 potom tvá služka řekla: ‚Ať, prosím, slovo mého pána, krále, slouží k tomu, aby dalo odpočinek.‘ Vždyť můj pán, král, je docela jako anděl+ [pravého] Boha v rozlišování toho, co je dobré, a co je špatné,+ a kéž se sám Jehova, tvůj Bůh, prokáže být s tebou.“

18 Král nyní odpověděl a řekl ženě: „Netaj, prosím, přede mnou to, nač se tě ptám.“+ Na to žena řekla: „Ať, prosím, můj pán, král, mluví.“ 19 A král přikročil k tomu, aby řekl: „Je v tom všem s tebou Joabova+ ruka?“+ Potom žena odpověděla a řekla: „Jakože tvá duše žije,+ můj pane, králi, nikdo nemůže jít napravo ani jít nalevo ode všeho, co mluvil můj pán, král; byl to totiž tvůj sluha Joab, kdo mi přikázal, a to on vložil do úst tvé služky všechna tato slova.+ 20 Tvůj sluha Joab to udělal, aby změnil tvářnost té záležitosti, ale můj pán je moudrý jakoby moudrostí anděla+ [pravého] Boha, takže ví všechno, co je na zemi.“

21 Král poté řekl Joabovi: „Hle, nyní to jistě udělám.*+ Jdi tedy, přiveď toho mladého muže, Absaloma, zpátky.“+ 22 Na to padl Joab tváří k zemi a vrhl se [k zemi] a žehnal králi;+ a Joab přikročil k tomu, aby řekl: „Dnes tvůj sluha opravdu ví, že jsem nalezl přízeň v tvých očích,+ můj pane, králi, protože král jednal podle slova svého sluhy.“ 23 Joab tedy vstal a šel do Gešuru+ a přivedl Absaloma do Jeruzaléma.+ 24 Král však řekl: „Ať se obrátí ke svému vlastnímu domu, ale můj obličej vidět nesmí.“+ Absalom se tedy obrátil ke svému vlastnímu domu, a králův obličej neviděl.

25 A ve srovnání s Absalomem se v celém Izraeli neprokázal být muž tak krásný,+ aby byl tolik chválen. Od chodidla nohy po temeno hlavy se na něm neprokázala být vada. 26 A když si oholil hlavu — a stávalo se to na konci každého roku, že si ji holil; protože mu byla tak těžká,+ holil ji —, navážil vlasů ze své hlavy dvě stě šekelů* podle královského kamenného závaží.* 27 A Absalomovi se narodili tři synové+ a jedna dcera, která se jmenovala Tamar. Prokázala se být ženou velmi krásného vzhledu.+

28 A Absalom dále bydlel v Jeruzalémě plné dva roky, a králův obličej neviděl.+ 29 Absalom tedy poslal pro Joaba, aby ho poslal ke králi, a ten nebyl svolný k němu přijít. Pak poslal znovu, podruhé, a nebyl svolný přijít. 30 Nakonec řekl svým sluhům: „Vidíte Joabův kus země vedle mého, a má tam ječmen! Jděte a zapalte jej ohněm.“+ Absalomovi sluhové tedy ten kus země zapálili ohněm.+ 31 Na to Joab vstal a přišel k Absalomovi do domu a řekl mu: „Proč tvoji sluhové zapálili ohněm kus země, který je můj?“ 32 Absalom tedy řekl Joabovi: „Pohleď, posílal jsem k tobě a říkal: ‚Přijď sem a dovol, ať tě pošlu ke králi se slovy: „Proč jsem přišel z Gešuru?+ Bylo by pro mne lepší, kdybych tam ještě byl. A teď mi dovol vidět králův obličej, a jestliže je ve mně nějaké provinění,+ pak mě usmrtí.“‘“

33 Joab poté vešel ke králi a pověděl mu [to]. Potom zavolal Absaloma, který nyní vešel ke králi a vrhl se před ním [k zemi], [padaje]* tváří k zemi před králem; nato král Absaloma políbil.+

15 A stalo se po těchto věcech, že Absalom přistoupil k tomu, aby si opatřil dvoukolý vůz s koňmi a s padesáti muži, kteří běhali před ním.+ 2 A Absalom časně vstával+ a stavěl se po straně cesty k bráně.+ A když měl jakýkoli muž právní při, která měla přijít na soud ke králi,+ stávalo se, že ho Absalom zavolal a řekl: „Z jakého jsi města?“, a on řekl: „Tvůj sluha je z jednoho z izraelských kmenů.“ 3 A Absalom mu říkal: „Vidíš, tvé záležitosti jsou dobré a přímé; ale není nikdo od krále, kdo by tě vyslechl.“+ 4 A Absalom říkával dále: „Kdybych tak byl ustanoven soudcem v zemi,+ aby ke mně mohl přijít každý, kdo má právní při nebo soud! Pak bych mu jistě učinil po právu.“+

5 Stávalo se také, když se nějaký muž přiblížil, aby se mu poklonil, že napřáhl ruku a popadl+ ho a políbil ho. 6 A Absalom to tak stále dělal všem Izraelitům, kteří přicházeli na soud ke králi; a Absalom stále kradl srdce izraelských mužů.+

7 A na konci čtyřiceti let* se stalo, že Absalom přistoupil k tomu, aby řekl králi: „Dovol mi, prosím, jít a splnit v Hebronu+ svůj slavnostní slib, který jsem slavnostně učinil Jehovovi.+ 8 Tvůj sluha totiž učinil slavnostní slib,+ když jsem bydlel v Gešuru+ v Sýrii, a řekl jsem: ‚Jestliže mě Jehova zcela jistě přivede zpátky do Jeruzaléma, prokážu také Jehovovi službu.‘“+ 9 Král mu tedy řekl: „Jdi v pokoji.“+ A tak vstal a šel do Hebronu.

10 Absalom nyní rozeslal zvědy+ po všech izraelských kmenech a řekl: „Jakmile uslyšíte zvuk rohu, řeknete také: ‚Absalom se stal králem v Hebronu+!‘“+ 11 A s Absalomem šlo z Jeruzaléma dvě stě mužů, kteří byli zavoláni a šli bez podezření*+ a nevěděli jedinou věc. 12 Dále, když obětoval oběti, Absalom poslal pro* Davidova rádce+ Giloana+ Achitofela+ z jeho města Gilo.+ A spiknutí+ sílilo, a lid při Absalomovi stále početně narůstal.+

13 Časem přišel k Davidovi informátor a řekl: „Srdce+ izraelských mužů šlo za Absalomem.“ 14 David ihned řekl všem svým sluhům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Vstaňte a utečme,+ neboť se pro nás neprokáže být úniku kvůli Absalomovi! Jděte spěšně, aby nepospíšil a skutečně nás nedohnal a nepřivedl na nás, co je špatné, a neudeřil město ostřím meče!“+ 15 Na to řekli královi sluhové králi: „Podle všeho, co by můj pán, král, vyvolil, zde jsou tvoji sluhové.“+ 16 Král tedy vyšel s celou svou domácností v patách,+ a král nechal deset žen, konkubín,+ aby se staraly o dům. 17 A král vycházel dál se vším lidem v patách; a zastavili se v Bet-merchaku.*

18 A všichni jeho sluhové přecházeli po jeho boku; a všichni Keretejci a všichni Peletité+ a všichni Gaťané,+ šest set mužů, kteří ho následovali* z Gatu,+ přecházeli před královým obličejem. 19 Potom řekl král Gaťanu Ittaiovi:+ „Proč bys měl s námi chodit i ty? Jdi zpět+ a bydli s králem; vždyť jsi cizinec a k tomu jsi vyhnanec ze svého místa. 20 Včera jsi přišel a dnes tě budu nutit, abys s námi putoval,+ abys šel, když jdu, kamkoli jdu? Jdi zpět a vezmi své bratry s sebou zpátky, [a kéž ti Jehova projeví]* milující laskavost+ a důvěryhodnost!“+ 21 Ale Ittai králi odpověděl a řekl: „Jakože Jehova žije a jakože žije můj pán, král, na místě, kde bude můj pán,+ král, ať k smrti, nebo k životu, tam bude tvůj sluha!“+ 22 Na to řekl David Ittaiovi:+ „Jdi a přejdi.“ Gaťan Ittai tedy přešel a také všichni jeho muži a všichni maličcí, kteří byli s ním.

23 A všechen lid země* plakal silným hlasem+ a všechen lid přecházel, a král stál u říčního údolí Kidron,+ a všechen lid přecházel na otevřenou cestu do pustiny.* 24 A byli tu také Cadok+ a s ním všichni Levité+ nesoucí truhlu+ smlouvy [pravého] Boha;+ a přistoupili k tomu, aby postavili truhlu [pravého] Boha u Abjatara,*+ dokud z města nepřešel všechen lid. 25 Ale král řekl Cadokovi: „Vezmi truhlu+ [pravého] Boha zpátky do města.+ Jestliže najdu v Jehovových očích přízeň, jistě mě také přivede zpět a nechá mě, abych viděl ji a místo jejího pobývání.+ 26 Ale kdyby měl říci: ‚Nenašel jsem v tobě potěšení‘, tady jsem, ať mi učiní, právě jak je dobré v jeho očích.“+ 27 A král přikročil k tomu, aby řekl knězi Cadokovi: „Jsi jasnozřivec,+ že ano? Vrať se přece do města v pokoji, a také tvůj syn Achimaac a Jonatan,+ syn Abjatarův, vaši dva synové, s vámi. 28 Vidíš, prodlévám u brodů* pustiny, dokud od vás nepřijde slovo, aby mě informovalo.“+ 29 Cadok a Abjatar tudíž vzali truhlu [pravého] Boha zpět do Jeruzaléma a dál* tam bydleli.

30 A David vycházel stoupáním Oliv,+ a jak vycházel, plakal, s hlavou přikrytou;+ a kráčel bos, a [ze] všeho lidu, který byl s ním, si každý přikryl hlavu, a když vycházeli, vycházeli s pláčem.+ 31 A Davidovi podali zprávu, jež říkala: „Sám Achitofel je mezi těmi, kdo se spikli s Absalomem.“+ Na to David řekl:+ „Obrať, prosím, Achitofelovu radu v pošetilost, Jehovo!“+

32 A když David došel na vrchol, kde se lidé* klanívali Bohu, stalo se, že se tu s ním setkal Arkita+ Chušai+ s roztrženým rouchem a hlínou na hlavě.+ 33 David mu však řekl: „Kdybys opravdu přešel se mnou, potom by ses mi jistě stal nákladem.+ 34 Ale jestliže se vrátíš do města a opravdu řekneš Absalomovi: ‚Jsem tvůj sluha, králi. Prokazoval jsem se [jako] sluha tvého otce, ano já, tehdy, ale nyní jsem dokonce tvým sluhou‘,+ pak pro mne zmaříš+ Achitofelovu radu. 35 Nejsou tam s tebou kněží Cadok a Abjatar?+ A stane se, že všechno, co snad uslyšíš z králova domu, měl bys povědět kněžím Cadokovi a Abjatarovi.+ 36 Pohleď, jsou u nich jejich dva synové, Achimaac,+ který patří Cadokovi, a Jonatan,+ který patří Abjatarovi; a jejich prostřednictvím mi budete posílat všechno, co snad uslyšíte.“ 37 Davidův druh Chušai+ tedy přišel do města. Pokud jde o Absaloma,+ ten přistoupil k tomu, aby přišel do Jeruzaléma.

16 Když David přešel kousek za vrchol,+ šel mu vstříc Mefibošetův+ sloužící Ciba+ s párem osedlaných oslů,+ a na nich dvě stě chlebů+ a sto koláčů+ rozinek a sto nákladů letního ovoce+ a velký džbán vína.+ 2 Potom řekl král Cibovi: „Co znamenají z tvé strany ty věci?“+ Na to Ciba řekl: „Ti osli jsou pro královu domácnost, aby mohla jet, a chléb a náklad letního ovoce jsou pro mladé muže+ k jídlu a víno je k pití pro unaveného v pustině.“+ 3 Král nyní řekl: „A kde je syn tvého pána?“*+ Na to řekl Ciba králi: „Bydlí tam, v Jeruzalémě; řekl totiž: ‚Dnes mi izraelský dům dá zpět královské panování mého otce.‘“+ 4 Král pak řekl Cibovi: „Pohleď, všechno, co patří Mefibošetovi, je tvoje.“+ Ciba na to řekl: „Opravdu se klaním.+ Ať naleznu přízeň v tvých očích, můj pane, králi.“

5 A král David došel až k Bachurimu,+ a pohleďme, přicházel odtamtud muž z rodiny Saulova domu a jmenoval se Šimei,+ syn Gerův; přicházel, a jak přicházel, svolával zlo.+ 6 A začal házet kamením po Davidovi a po všech sluzích krále Davida; a všechen lid a všichni silní muži byli napravo a nalevo od něho. 7 A tak říkal Šimei, když svolával zlo: „Táhni, táhni, ty muži s vinou krve*+ a neužitečný muži!*+ 8 Jehova na tebe uvedl zpět všechnu vinu krve za dům Saula, místo něhož jsi kraloval; a Jehova dává kralování do ruky tvého syna Absaloma. A zde jsi, ve svém neštěstí, protože jsi muž s vinou krve!“+

9 Nakonec řekl Abišai, syn Ceruji,+ králi: „Proč by měl tenhle mrtvý pes+ svolávat zlo na mého pána, krále?+ Dovol mi, prosím, jít a useknout mu hlavu.“+ 10 Ale král řekl: „Co s vámi mám společného,*+ synové Ceruji?+ Jen ho nech svolávat zlo,+ protože sám Jehova mu řekl:+ ‚Svolávej na Davida zlo!‘ Kdo* by měl tedy říkat: ‚Proč jsi tak činil?‘“+ 11 A David přikročil k tomu, aby řekl Abišaiovi a všem svým sluhům: „Hle, můj vlastní syn, který vyšel z mého vlastního nitra, hledá mou duši;+ a oč více teď nějaký Benjamínovec+! Nechte ho být, ať svolává zlo, vždyť mu tak řekl Jehova! 12 Snad Jehova uvidí+ svým okem* a Jehova mi skutečně navrátí dobrotu místo jeho zlořečení tohoto dne.“+ 13 A tak David a jeho muži šli dál po cestě, zatímco Šimei kráčel po úbočí hory a kráčel zároveň s ním, aby mohl svolávat zlo;+ a stále házel kamení, dokud byl zároveň s ním, a házel spoustu prachu.+

14 Posléze král a všechen lid, který byl s ním, unaveni došli. Osvěžili se tam tedy.+

15 Pokud jde o Absaloma a všechen lid, izraelské muže, ti vstoupili do Jeruzaléma;+ a Achitofel+ byl s ním. 16 A sotva Arkita+ Chušai,+ Davidův druh,+ vešel k Absalomovi, stalo se, že Chušai přistoupil k tomu, aby Absalomovi řekl: „Ať žije král!+ Ať žije král!“ 17 Na to řekl Absalom Chušaiovi: „Tak tohle je ta tvá milující laskavost [projevovaná] tvému druhovi? Proč jsi nešel se svým druhem+?“ 18 A tak Chušai řekl Absalomovi: „Ne, ale toho, koho vyvolil Jehova a také tento lid a všichni izraelští muži, toho budu* a u něho budu bydlet. 19 A podruhé [musím říci]: Komu já budu sloužit? Ne před jeho synem? Právě jak jsem sloužil před tvým otcem, takový se prokážu být* před tebou.“+

20 Později řekl Absalom Achitofelovi: „Dejte ze své strany radu.+ Co budeme dělat?“ 21 Nato řekl Achitofel Absalomovi: „Měj poměr s konkubínami svého otce,+ které [tu] zanechal, aby se staraly o dům.+ A celý Izrael jistě uslyší, že ses učinil zapáchajícím svému otci,+ a ruce+ všech, kdo jsou s tebou, se jistě posílí.“ 22 Postavili tudíž pro Absaloma stan na střeše+ a Absalom začal mít poměr s konkubínami svého otce+ před očima všeho Izraele.+

23 A Achitofelova rada, kterou v těch dnech radil, byla, právě jako by se člověk* dotazoval slova [pravého] Boha.* Taková byla celá Achitofelova+ rada,+ jak Davidovi, tak Absalomovi.

17 A Achitofel přistoupil k tomu, aby řekl Absalomovi: „Nech mě, prosím, vyvolit dvanáct tisíc mužů a vstát a honit dnes v noci Davida.+ 2 A přijdu na něho, až bude unavený a zemdlený na obě ruce,+ a jistě ho doženu k chvění; a všechen lid, který je s ním, bude muset prchnout, a jistě samotného krále srazím.+ 3 A nech mě přivést všechen lid zpátky k tobě. Muž, kterého hledáš, je rovnocenný návratu všech; [a] všechen lid bude v míru.“* 4 A to slovo bylo naprosto správné v očích Absaloma+ a v očích všech izraelských starších mužů.

5 Avšak Absalom řekl: „Zavolej, prosím, také Arkitu Chušaie+ a slyšme, co je v jeho, ano v jeho ústech.“ 6 Chušai tedy vešel k Absalomovi. Potom mu Absalom řekl: „Podle tohoto slova, tak mluvil Achitofel. Máme jednat podle jeho slova? Jestliže ne, mluv sám.“ 7 Na to Chušai řekl Absalomovi: „Rada, kterou radil Achitofel, není v tomto případě dobrá!“+

8 A Chušai přikročil k tomu, aby řekl: „Sám dobře znáš svého otce a jeho muže, že jsou silní+ a jsou roztrpčení v duši+ jako medvědice, která ztratila v poli mláďata;+ a tvůj otec je válečník+ a nestráví noc s lidem. 9 Pohleď, nyní se schovává+ v nějaké prohlubni nebo na nějakém jiném místě; a jistě se stane, že sotva na ně na začátku vpadne, ten, kdo o tom uslyší, pak zcela jistě uslyší a řekne: ‚Mezi lidem, který následuje Absaloma, došlo k porážce!‘ 10 A dokonce statečný muž, jehož srdce je jako srdce lva,*+ jistě změkne v slabosti;+ vždyť celý Izrael si je vědom, že tvůj otec je silný muž,+ a takoví jsou i stateční muži, kteří jsou s ním.+ 11 Já opravdu říkám jako radu: Ať se celý Izrael zcela jistě shromáždí k tobě, od Danu po Beer-šebu,+ co do množství+ jako částečky písku, které jsou u moře, [a] ty osobně* potáhneš do boje.*+ 12 A musíme proti němu přijít na jednom z míst, kde se jistě dá nalézt,+ a my na něho [padneme], právě jako padá rosa+ na zemskou půdu; a jistě z něho a [ze] všech mužů, kteří jsou s ním, nezůstane ani jediný. 13 A jestliže se stáhne do nějakého města, celý Izrael také k tomu městu přinese provazy, a jistě je odvlečeme do říčního údolí, až se tam opravdu nenajde ani oblázek.“+

14 Tehdy řekl Absalom a všichni izraelští muži: „Rada Arkity Chušaie je lepší+ než rada Achitofelova!“ A Jehova sám dal příkaz,+ aby byla zmařena Achitofelova rada,+ třebaže dobrá,+ aby Jehova uvedl na Absaloma neštěstí.+

15 Později řekl Chušai kněžím Cadokovi+ a Abjatarovi: „Tak a tak radil Absalomovi a izraelským starším mužům Achitofel; a tak a tak jsem radil já. 16 A nyní rychle pošlete a povězte Davidovi+ a řekněte: ‚Nenocuj dnes v pouštních pláních pustiny, ale měl bys také zcela jistě přejít,+ aby nebyl král a všechen lid, který je s ním, spolknut.‘ “*+

17 Když Jonatan+ a Achimaac+ stáli u En-rogelu,+ odešla služka a pověděla jim [to]. Oni tedy odešli, jelikož [to] museli povědět králi Davidovi; nemohli se totiž objevit, jak vstupují do města. 18 Jeden mladý muž je však uviděl a pověděl [to] Absalomovi. Ti dva tedy rychle odešli a vstoupili do domu jednoho muže v Bachurimu,+ který měl na svém dvoře studnu; a sestoupili do ní. 19 Potom žena vzala zástěnu a roztáhla [ji] přes povrch studny a nahromadila na ni drcené obilí;+ a nic z toho se nestalo známým. 20 Nyní přišli k ženě do domu Absalomovi sluhové a řekli: „Kde jsou Achimaac a Jonatan?“ Na to jim žena řekla: „Prošli odtud k vodám.“+ Hledali pak dál, a nenašli je,+ a tak se vrátili do Jeruzaléma.

21 A po jejich odchodu se stalo, že pak vystoupili ze studny a šli dál a pověděli [to] králi Davidovi a řekli Davidovi: „Vstaňte a rychle přejděte přes vody; takhle totiž radil proti vám Achitofel.“+ 22 David okamžitě vstal a také všechen lid, který byl s ním, a překračovali Jordán, dokud ráno nesvítalo,+ až nechyběl ani jeden, který [by] nepřekročil Jordán.

23 Pokud jde o Achitofela, ten viděl, že se nejednalo podle jeho rady,+ a přistoupil k tomu, aby osedlal osla a vstal a odjel do svého domu ve svém vlastním městě.+ Potom dal příkazy+ své domácnosti a uškrtil+ se* a tak zemřel.+ Byl tedy pohřben+ na pohřebním místě svých praotců.

24 Pokud jde o Davida, ten přišel do Machanajimu,+ a Absalom překročil Jordán, on a s ním všichni izraelští muži. 25 A na Joabovo+ místo nad armádou dosadil Absalom Amasu;+ a Amasa byl synem muže, který se jmenoval Jitra,+ Izraelita,* jenž měl poměr s Nachašovou* dcerou Abigail,+ sestrou Joabovy matky Ceruji. 26 A Izrael a Absalom se utábořili v zemi Gilead.+

27 A jakmile přišel David do Machanajimu, stalo se, že Šobi, syn Nachašův, z Rabby+ synů Ammona,+ a Makir,+ syn Ammielův,+ z Lo-debaru a Gileaďan Barzillai+ z Rogelimu+ 28 [přinesli]* lůžka a nádrže a hrnčířské nádoby a pšenici a ječmen a mouku+ a pražené obilí+ a boby+ a čočku+ a upražené zrní; 29 a med+ a máslo+ a ovce a tvaroh od skotu přinesli k jídlu pro Davida a lid, který byl s ním,+ neboť řekli: „Lid je hladový a unavený a žíznivý v pustině.“+

18 A David přistoupil k tomu, aby sečetl lid, který byl s ním, a aby nad nimi dosadil velitele tisíců a velitele set.+ 2 Dále, David poslal jednu třetinu+ lidu pod rukou Joabovou+ a jednu třetinu pod rukou Joabova bratra Abišaie,+ syna Ceruji,+ a jednu třetinu pod rukou Gaťana Ittaie.+ Potom řekl král lidu: „Sám s vámi také zcela jistě vyjdu.“ 3 Ale lid řekl: „Nevyjdeš,+ neboť kdybychom snad prchali, nezaměřili by na nás srdce;+ a kdyby nás polovina zemřela, nezaměřili by na nás srdce, protože ty máš cenu deseti tisíc z nás;+ a nyní by bylo lepší, kdybys nám byl k službám, abys dával pomoc z města.“+ 4 Král jim tedy řekl: „Udělám, cokoli se zdá dobré ve vašich očích.“+ A král stál po straně brány,+ a všechen lid vycházel po stech a po tisících.+ 5 A král přikročil k tomu, aby přikázal Joabovi a Abišaiovi a Ittaiovi a řekl: „Jednejte kvůli mně jemně+ s tím mladým mužem Absalomem.“ A všechen lid slyšel, když král všem velitelům přikazoval v záležitosti Absaloma.

6 A lid se ubíral dál do pole vstříc Izraeli; a k bitvě došlo v lese Efrajim.*+ 7 Nakonec tam byl izraelský+ lid poražen před Davidovými sluhy+ a toho dne tam došlo k velkému pobíjení dvaceti tisíc mužů. 8 A bitva se tam rozšířila po celé zemi, která byla v dohledu. Navíc, les požral více lidu, než jich toho dne požral meč.

9 Nakonec se Absalom ocitl před Davidovými sluhy. A Absalom jel na mulu a mul se dostal pod spleť větví mohutného velikého stromu, takže uvázl hlavou ve velikém stromě a byl vyzdvižen mezi nebesa a zemi,+ když mul, který byl pod ním, šel dál. 10 Pak to jistý muž viděl a pověděl Joabovi+ a řekl: „Pohleď, viděl jsem Absaloma, jak visí ve velikém stromě.“ 11 Na to Joab řekl muži, který mu [to] povídal: „A hle, viděl jsi to, a proč jsi ho tam nesrazil na zem? Pak by bývalo mým závazkem dát ti deset kousků stříbra a opasek.“+ 12 Ale muž Joabovi řekl: „A i kdybych vážil v dlaních tisíc kousků stříbra, nenapřáhl bych svou ruku proti královu synovi; vždyť král v našem doslechu* přikázal tobě a Abišaiovi a Ittaiovi a řekl: ‚Dávejte pozor, kdokoli [jste], na toho mladého muže, na Absaloma.‘+ 13 Jinak bych byl jednal zrádně proti jeho duši, a celá záležitost by se před králem neutajila,+ a ty sám by ses postavil stranou.“ 14 Joab na to řekl: „Ať se před tebou takhle nezdržuji!“ S tím vzal do dlaně tři kopí* a přistoupil k tomu, aby je prohnal+ Absalomovi srdcem, zatímco byl ještě naživu v srdci velikého stromu.+ 15 Nato se sešlo deset sloužících nosících Joabovy zbraně a udeřili Absaloma, aby ho usmrtili.+ 16 Nyní Joab zatroubil na roh,+ aby se lid vrátil z honičky za Izraelem; Joab totiž lid zadržel. 17 Nakonec vzali Absaloma a vhodili ho v lese do velké prohlubně a navršili nad ním velmi velikou kupu kamení.+ Pokud jde o celý Izrael, ti prchali, každý muž k sobě domů.*

18 A sám Absalom, když byl naživu, vzal a přistoupil k tomu, aby si vztyčil sloup,+ který je v Králově nížině,+ neboť řekl: „Nemám syna, aby zachoval památku mého jména.“+ Nazval tedy sloup svým vlastním jménem,+ a ten se stále nazývá Absalomův pomník až do tohoto dne.

19 A Cadokův syn Achimaac,+ ten řekl: „Nechte mě, prosím, běžet a sdělit králi zprávu, protože Jehova ho soudil [aby ho osvobodil] z ruky jeho nepřátel.“+ 20 Ale Joab mu řekl: „Tohoto dne nejsi mužem zpráv, a sdělíš zprávu jiný den; ale tohoto dne zprávu nesdělíš právě proto, že* zemřel králův vlastní syn.“+ 21 Pak řekl Joab Kušitovi:+ „Jdi, pověz králi, co jsi viděl.“ Na to se Kušita Joabovi poklonil a začal běžet. 22 Cadokův syn Achimaac nyní řekl Joabovi ještě jednou: „Ať se teď stane cokoli, dovol mi, prosím, také běžet za Kušitou.“ Joab však řekl: „Proč musíš běžet ty, můj synu, když se [tu] pro tebe nenalézá žádná zpráva?“ 23 [Přesto řekl:]* „Ať se teď stane, co chce, dovol mi běžet.“ Řekl mu tedy: „Běž!“ A Achimaac se rozběhl cestou Oblasti*+ a nakonec proběhl kolem Kušity.

24 David nyní seděl mezi dvěma branami.+ Strážný+ mezitím vyšel na střechu brány u zdi. Posléze zvedl oči a viděl, a pohleďme, běžel tam muž, sám. 25 Strážný tedy zavolal a pověděl králi, načež král řekl: „Jestliže je sám, je v jeho ústech zpráva.“ A přibíhal, stále se blížil. 26 Strážný nyní viděl běžet jiného muže. Strážný proto zavolal na strážce brány a řekl: „Pohleď, běží jiný muž sám!“, načež král řekl: „To je také nositel zprávy.“ 27 A strážný přikročil k tomu, aby řekl: „Vidím, že běžecký styl prvního je jako běžecký styl+ Cadokova syna Achimaace,“+ načež král řekl: „To je dobrý muž+ a měl by přicházet s dobrou zprávou.“+ 28 Nakonec Achimaac zavolal a řekl králi: „Je dobře!“* S tím se králi poklonil tváří k zemi. A přikročil k tomu, aby řekl: „Požehnaný+ buď Jehova, tvůj Bůh, který vydal+ muže, kteří pozvedli ruku proti mému pánu, králi!“

29 Král však řekl: „Je dobře s mladým mužem Absalomem?“ Na to Achimaac řekl: „Viděl jsem velký rozruch v čase, kdy Joab posílal králova sluhu a tvého sluhu, a nevěděl jsem, co to bylo.“+ 30 Král tedy řekl: „Ustup stranou, postav se tady.“ Na to ustoupil stranou a zůstal stát.

31 A tu vcházel Kušita,+ a Kušita začal říkat: „Ať můj pán, král, přijme zprávu, neboť Jehova tě dnes soudil [aby tě osvobodil] z ruky všech, kdo proti tobě povstali.“+ 32 Ale král Kušitovi řekl: „Je dobře s mladým mužem Absalomem?“ Na to Kušita řekl: „Kéž se nepřátelé mého pána, krále, a všichni, kdo proti tobě povstali k zlému, stanou podobnými tomu mladému muži!“*+

33 Tehdy se král rozrušil a vyšel do nástřešní místnosti+ nad průchodem brány a dal se do pláče; a tak říkal, jak kráčel: „Můj synu Absalome, můj synu, můj synu+ Absalome! Ó, kdybych tak byl zemřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“+

19 Později podali zprávu Joabovi: „Pohleď, král pláče a truchlí nad Absalomem.“+ 2 Záchrana se tedy toho dne stala příležitostí k truchlení ze strany všeho lidu, protože lidé slyšeli toho dne říkat: „Král má kvůli svému synovi pocit, že mu bylo ublíženo.“ 3 A lid se toho dne začal odkrádat, aby vešel do města,+ právě jak se odkrádá lid, když se cítí potupen, protože prchl v bitvě. 4 A král si zakrýval obličej a král dále silným hlasem křičel: „Můj synu Absalome! Absalome, můj synu, můj synu!“+

5 Konečně vešel ke králi do domu Joab a řekl: „Zahanbil jsi dnes obličej všech svých sluhů, těch, kteří dnes opatřili únik tvé duši+ a duši tvých synů+ a tvých dcer+ a duši tvých manželek+ a duši tvých konkubín,+ 6 tím, že miluješ ty, kdo tě nenávidí, a nenávidíš ty, kdo tě milují; vždyť jsi dnes dal zprávu, že velitelé a sluhové jsou ti ničím, protože dnes dobře vím, že kdyby jen Absalom byl naživu, a my všichni ostatní jsme dnes byli mrtví, ano, v tom případě by to bylo v tvých očích správné. 7 A teď vstaň, vyjdi a promluv přímo k srdci svých sluhů,+ protože já přísahám při Jehovovi, že v případě, že nevyjdeš, nebude s tebou dnes nocovat ani jeden muž;+ a to pro tebe jistě bude horší než všechna škoda, která na tebe přišla od tvého mládí až dosud.“ 8 Král tudíž vstal a posadil se do brány,+ a všemu lidu podali zprávu a říkali: „Král sedí v bráně.“ A všechen lid začal přicházet před krále.

Pokud jde o Izrael, ti se rozprchli každý k sobě domů.*+ 9 A všechen lid se ve všech izraelských kmenech zapletl do sporu a říkali: „To král nás osvobodil z dlaně našich nepřátel+ a on nám opatřil únik z dlaně Filištínů; a teď utekl ze země před Absalomem.+ 10 Pokud jde o Absaloma, kterého jsme nad sebou pomazali,+ ten zemřel v bitvě.+ Proč tedy nyní nic neděláte, abyste přivedli krále zpět?“+

11 Pokud jde o krále Davida, ten poslal ke kněžím Cadokovi+ a Abjatarovi+ a řekl: „Mluvte k judským starším mužům+ a řekněte: ‚Proč byste se měli stát těmi posledními, kteří přivedou krále zpět do jeho domu, když ke králi v jeho domě přišlo slovo celého Izraele? 12 Jste moji bratři; má kost a mé tělo jste.+ Proč byste se tedy měli stát těmi posledními, kteří přivedou krále zpět?‘ 13 A Amasovi byste měli říci:+ ‚Nejsi má kost a mé tělo? Kéž mi tak učiní Bůh a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže se přede mnou trvale nestaneš velitelem vojska místo Joaba.‘“+

14 A přistoupil k tomu, aby naklonil srdce všech judských mužů jako jednoho muže,+ takže poslali králi slovo: „Vrať se, ty a všichni tvoji sluhové.“

15 A král se vydal zpět a došel až k Jordánu. Pokud jde o Judu, ti přišli do Gilgalu,+ aby šli králi vstříc, aby doprovodili krále přes Jordán. 16 Potom přispěchal Benjamínovec Šimei,+ syn Gerův,+ který byl z Bachurimu,+ a sešel králi Davidovi vstříc s judskými muži. 17 A bylo s ním tisíc mužů z Benjamína. (A byli s ním také Ciba,+ sloužící Saulova domu, a jeho patnáct synů+ a dvacet jeho sluhů a podařilo se jim dorazit* k Jordánu před králem. 18 A překročil* brod,+ aby královu domácnost přes [něj] převedl a učinil, co bylo dobré v jeho očích.) Pokud jde o Šimeie, syna Gerova, ten padl před králem, když se chystal překročit Jordán.+ 19 Nyní řekl králi: „Ať mi můj pán nepřipisuje provinění a nevzpomínej na křivdu, kterou tvůj sluha učinil v den,+ kdy můj pán, král, vycházel* z Jeruzaléma, takže by si to král bral k srdci.+ 20 Vždyť tvůj sluha dobře ví, že jsem zhřešil; a tak jsem dnes přišel sem první z celého Josefova+ domu, abych sešel vstříc svému pánu, králi.“

21 Abišai,+ syn Ceruji,+ ihned odpověděl a řekl: „Neměl by být Šimei usmrcen na oplátku za to, že svolával zlo na Jehovova pomazaného?“*+ 22 Ale David řekl: „Co s vámi mám společného,*+ synové Ceruji, že byste se mi dnes měli stát odpůrcem?*+ Bude dnes v Izraeli někdo usmrcen?+ Cožpak nevím dobře, že jsem dnes králem nad Izraelem?“ 23 Nato řekl král Šimeiovi: „Nezemřeš.“ A král přikročil k tomu, aby mu přísahal.+

24 Pokud jde o Saulova vnuka* Mefibošeta,+ ten sestoupil králi vstříc; a neošetřoval si nohy+ ani si neošetřoval knír+ ani si nepral oděvy ode dne, kdy král odešel, až do dne, kdy v míru přišel. 25 A stalo se, když přišel do Jeruzaléma králi vstříc, že mu potom král řekl: „Proč jsi nešel se mnou, Mefibošete?“ 26 Řekl na to: „Můj pane, králi, to mě ošálil můj sluha.+ Tvůj sluha totiž řekl: ‚Nech pro mne osedlat oslici, abych jel na ní a šel s králem,‘* neboť tvůj sluha je chromý.+ 27 Pomluvil+ tedy tvého sluhu u mého pána, krále. Ale můj pán, král, je jako anděl+ [pravého] Boha, a tak čiň, co je dobré v tvých očích. 28 Vždyť celá domácnost mého otce by se byla nestala mému pánu, králi, ničím [jiným] než odsouzenou k smrti,* a přece jsi svého sluhu umístil mezi ty, kdo jedí u tvého stolu.+ Jaký mám tedy ještě oprávněný nárok, abych dokonce dál volal ke králi?“+

29 Král mu však řekl: „Proč ještě mluvíš svá slova? Opravdu říkám: Ty a Ciba byste se měli podělit o pole.“+ 30 Na to řekl Mefibošet králi: „Ať si [je] dokonce vezme celé,+ nyní, když můj pán, král, v míru přišel do svého domu.“

31 A i Gileaďan Barzillai+ sestoupil z Rogelimu, aby šel dál s králem k Jordánu a aby ho tak doprovodil k Jordánu. 32 A Barzillai byl velmi starý, bylo mu osmdesát let;+ a sám krále zásoboval potravou, zatímco bydlel v Machanajimu,+ neboť to byl velmi velký+ muž. 33 Král tedy Barzillaiovi řekl: „Přejdi i ty se mnou a jistě tě budu zásobovat potravou u sebe v Jeruzalémě.“+ 34 Ale Barzillai řekl králi: „Jaké jsou dny let mého života, abych měl vyjít s králem do Jeruzaléma? 35 Je mi dnes osmdesát let.+ Mohl bych rozpoznávat mezi dobrým a špatným, nebo mohl by tvůj sluha chutnat, co bych jedl a co bych pil,+ nebo mohl bych ještě naslouchat+ hlasu zpěváků a zpěvaček+? Proč by se měl tedy tvůj sluha ještě stát břemenem+ svému pánu, králi? 36 Vždyť tvůj sluha mohl krále dovést jen kousek k Jordánu, a proč by mi měl král oplácet touto odměnou?+ 37 Dovol, prosím, ať se tvůj sluha vrátí, a nech mě zemřít+ v mém městě blízko pohřebního místa mého otce a mé matky.+ Ale tady je tvůj sluha Kimham.+ Ať přejde s mým pánem, králem; a učiň mu, co je dobré v tvých očích.“

38 Král tudíž řekl: „Kimham se mnou přejde a já mu učiním, co je dobré v tvých očích; a učiním pro tebe všechno, co by sis zvolil na mne [vložit].“ 39 Všechen lid teď začal překračovat Jordán, i král [ho] překročil; ale král Barzillaie políbil+ a požehnal+ mu, načež se vrátil do svého místa. 40 Když král přešel do Gilgalu,+ přešel s ním i Kimham a také všechen judský lid a také polovina izraelského lidu, aby krále převedli.

41 A pohleďme, ke králi přicházeli všichni izraelští muži a přistoupili k tomu, aby řekli králi: „Proč+ tě naši bratři, judští muži, ukradli, aby převedli krále a jeho domácnost a všechny Davidovy muže s ním přes Jordán?“+ 42 Na to všichni judští muži odpověděli izraelským mužům: „Protože král je nám* blízce příbuzný;+ a proč ses kvůli té věci rozhněval? Cožpak jsme vůbec jedli na královy útraty, nebo nám byl přinesen dar?“

43 Izraelští muži však judským mužům odpověděli a řekli: „My máme* v králi deset dílů,+ takže jsme i v Davidovi víc než ty.* Pročpak jsi s námi* zacházel s opovržením a proč se nestalo především+ naší* záležitostí, abychom svého krále přivedli zpět?“ Ale slovo judských mužů bylo tvrdší než slovo izraelských mužů.

20 A byl tam neužitečný muž,*+ který se jmenoval Šeba,+ syn Benjamínovce Bikriho; a přistoupil k tomu, aby zatroubil na roh+ a řekl: „Nemáme žádný podíl v Davidovi a nemáme žádné dědictví v Jišaiovu synovi.+ Každý ke svým bohům,*+ Izraeli!“ 2 Na to všichni izraelští muži začali odcházet od následování Davida k následování Šeby, syna Bikriho;+ ale pokud jde o judské muže, ti se přidrželi svého krále od Jordánu po Jeruzalém.+

3 Nakonec přišel David do svého domu v Jeruzalémě.+ Potom vzal král těch deset žen,+ konkubín, které ponechal, aby se staraly o dům, a dal je do domu uzavření, ale stále je zásoboval potravou. A neměl s nimi žádný poměr,+ ale dále byly pevně uzavřeny až do dne, kdy zemřely, ve vdovství s žijícím [manželem].*

4 Král teď řekl Amasovi:+ „Do tří dnů ke mně svolej judské muže, a ty sám tu stůj.“ 5 Amasa šel tedy svolat Judu; přišel však později než [v] pevný čas, který mu ustanovil. 6 Potom řekl David Abišaiovi:+ „Teď bude Šeba,+ syn Bikriho, pro nás horší než Absalom.+ Ty sám vezmi sluhy+ svého pána a žeň se za ním, aby si skutečně nenašel opevněná města a neunikl nám před očima.“* 7 Vytáhli tedy za ním Joabovi+ muži a Keretejci+ a Peletité+ a všichni silní muži; a vytáhli z Jeruzaléma, aby honili Šebu, syna Bikriho. 8 Byli blízko velkého kamene, který je v Gibeonu,+ a přišel jim vstříc Amasa.+ A Joab byl opásán, oblečen oděvem; a měl na sobě připásán meč upevněný u boku, v pochvě. A vykročil, a tak vypadl.*

9 A Joab přistoupil k tomu, aby Amasovi řekl: „Vede se ti dobře, můj bratře?“+ Pak uchopil Joab pravicí Amasu za vousy, aby ho políbil.+ 10 Pokud jde o Amasu, ten se nestřežil před mečem, který měl Joab v ruce, takže ho jím udeřil do břicha+ a jeho střeva se vyvalila na zem, a znovu už mu to udělat nemusel. Tak zemřel. A Joab a jeho bratr Abišai, ti se hnali za Šebou, synem Bikriho.

11 A jistý z Joabových mladých mužů stál nad ním a stále říkal: „Kdokoli nalezl potěšení v Joabovi a kdokoli patří Davidovi,+ ať následuje Joaba!“ 12 Amasa se celou dobu válel v krvi+ uprostřed silnice. Když ten muž viděl, že se všechen lid zastavuje, pak Amasu odsunul ze silnice na pole. Nakonec přes něho hodil oděv, jelikož viděl, že každý, kdo k němu přichází, se zastavuje.+ 13 Jakmile ho odstranil ze silnice, každý muž prošel za Joabem, aby honil Šebu,+ syna Bikriho.

14 A [Šeba] procházel všemi izraelskými kmeny do Abelu Bet-maaky.+ Pokud jde o všechny Bikriovce,* ti se potom sešli a také vešli za ním.

15 A přistoupili k tomu, aby přišli a oblehli ho v Abelu Bet-maaky a nasypali proti městu obléhací násep,+ jelikož stálo za hradbou. A všechen lid, který byl s Joabem, podkopával zeď, aby ji zbořil. 16 A z města začala volat moudrá žena:+ „Naslouchejte! Naslouchejte! Řekněte, prosím, Joabovi: ‚Přistup až sem a dovol mi k tobě promluvit.‘“ 17 Přišel k ní tedy blíž a žena pak řekla: „Jsi Joab?“, na což řekl: „Jsem.“ Na to mu řekla: „Naslouchej slovům své otrokyně.“+ Řekl zase: „Naslouchám.“ 18 A přikročila k tomu, aby řekla: „V dřívějších časech bez výjimky mluvívali a říkali: ‚Ať se jen dotážou v Abelu, a tak záležitost jistě ukončí.‘ 19 Zastupuji pokojné+ a věrné+ z Izraele. Hodláš usmrtit v Izraeli město+ a matku. Proč bys měl polykat Jehovovo dědictví+?“+ 20 Joab na to odpověděl a řekl: „Z mé strany je naprosto nemyslitelné, že bych měl polykat a že bych měl ničit. 21 Ta záležitost tak není; jeden muž z hornatého kraje Efrajima,+ který se jmenuje Šeba,+ syn Bikriho, však pozdvihl ruku proti králi Davidovi.+ Vydejte ho samotného+ a odtáhnu od města.“+ Žena pak Joabovi řekla: „Pohleď, jeho hlava+ ti [bude] hozena přes zeď!“

22 Žena šla ihned ve své moudrosti+ ke všemu lidu a přistoupili k tomu, aby usekli Šebovi, synu Bikriho, hlavu a hodili ji Joabovi. Zatroubil tedy na roh,+ a tak se rozptýlili od města, každý k sobě domů;* a Joab se vrátil do Jeruzaléma ke králi.

23 A Joab byl nad celým izraelským vojskem;+ a Benajáš,+ syn Jehojadův,+ byl nad Keretejci*+ a nad Peletity.+ 24 A Adoram+ byl nad těmi, kdo byli povoláni k nucené práci; a Jehošafat,+ syn Achiludův, byl zapisovačem.* 25 A Ševa+ byl tajemníkem+ a Cadok+ a Abjatar+ byli kněžími. 26 A Jairita Ira se také stal Davidovým knězem.*+

21 A za Davidových dnů nastal po tři roky, rok co rok, hladomor;+ a David přistoupil k tomu, aby se poradil s Jehovovým obličejem. Tehdy Jehova řekl: „Na Saulovi a jeho domě je vina krve,* protože usmrtil Gibeoňany.“+ 2 Král tedy zavolal Gibeoňany+ a hovořil s nimi. (Mimochodem, Gibeoňané nebyli z izraelských synů, ale ze zbytku Amorejců;+ a izraelští synové jim přísahali,+ ale Saul je hodlal srazit ve svém žárlení+ pro izraelské a judské syny.+) 3 A David přikročil k tomu, aby řekl Gibeoňanům: „Co vám učiním a čím vykonám smíření,*+ abyste jistě žehnali Jehovovu dědictví+?“ 4 Gibeoňané mu tedy řekli: „Ve spojitosti se Saulem a jeho domácností to pro nás* není záležitostí stříbra nebo zlata,+ ani nám nepřísluší, abychom usmrtili v Izraeli nějakého muže.“ Na to řekl: „Učiním pro vás, cokoli říkáte.“ 5 Na to řekli králi: „Ten muž, který nás hubil+ a který úkladně plánoval,+ že nás vyhladí, abychom nepřetrvali na žádném izraelském území, 6 ať nám dají sedm mužů z jeho synů;+ a vystavíme*+ je před Jehovou v Gibeji+ Saula, Jehovova vyvoleného.“*+ Král tudíž řekl: „Já sám je dám.“

7 Král však pociťoval soucit s Mefibošetem,+ synem Saulova syna Jonatana, kvůli Jehovově přísaze,+ která byla mezi nimi, mezi Davidem a Saulovým synem Jonatanem. 8 Král tudíž vzal dva syny Ricpy,+ dcery Aijášovy, které Saulovi porodila, Armoniho a Mefibošeta, a pět synů Mikal,*+ dcery Saulovy, které porodila Adrielovi,+ synovi Mecholana Barzillaie. 9 Potom je vydal do ruky Gibeoňanů a ti přistoupili k tomu, aby je vystavili na hoře před Jehovou,+ takže těch sedm spolu padlo; a byli usmrceni v prvních dnech žní, na začátku ječmenné žně.+ 10 Ricpa, dcera Aijášova,+ však vzala pytlovinu+ a prostřela si ji na skále, od počátku žně, až dokud se po nich nelila voda z nebes;+ a nedovolila, aby na nich za dne spočinulo nebeské ptactvo+ ani divoká polní zvířata+ za noci.

11 Posléze podali Davidovi zprávu,+ co udělala Saulova konkubína Ricpa, dcera Aijášova. 12 David tedy šel a vzal kosti Saulovy+ a kosti jeho syna Jonatana od majitelů půdy z Jabeš-gileadu,+ kteří je ukradli z veřejného prostranství v Bet-šanu,+ kde je Filištíni pověsili+ v den, kdy Filištíni srazili Saula na Gilboi.+ 13 A přistoupil k tomu, aby odtamtud přinesl kosti Saulovy a kosti jeho syna Jonatana; navíc, posbírali kosti mužů, kteří byli vystaveni.+ 14 Potom pohřbili kosti Saula a jeho syna Jonatana* v zemi Benjamína v Cele,*+ na pohřebním místě jeho otce Kiše,+ aby učinili všechno, co král přikázal. A tak se poté Bůh nechal pro zemi uprosit.+

15 A Filištíni+ opět zahájili s Izraelem válku. David a s ním jeho sluhové tudíž šli a bojovali s Filištíny; a David se unavil. 16 A Jišbi-benob, jenž byl mezi těmi, kdo se narodili z Refaim,*+ jehož kopí+ vážilo tři sta šekelů* mědi a jenž byl opásán novým mečem,* si usmyslil, že Davida srazí. 17 Abišai,+ syn Ceruji, mu okamžitě přišel na pomoc+ a Filištína srazil a usmrtil. Tehdy Davidovi přísahali jeho muži a řekli: „Už s námi nepůjdeš do bitvy,+ abys neuhasil+ lampu+ Izraele!“

18 A potom se stalo, že válka s Filištíny vypukla ještě jednou u Gobu.* Tehdy Chušatita+ Sibbekai+ srazil Safa, který byl mezi těmi, kdo se narodili z Refaim.+

19 A válka s Filištíny u Gobu vypukla ještě jednou a Elchanan,+ syn Betlémana Jaare-oregima, srazil Gaťana* Goliata,* jehož násada kopí byla jako vratidlo těch, kdo pracují na stavu.+

20 A válka vypukla ještě jednou u Gatu,+ když tam byl muž mimořádné velikosti se šesti prsty na každé ruce a šesti prsty na každé noze, celkem čtyřiadvaceti; a také on se narodil Refaim.+ 21 A stále popichoval+ Izrael. Konečně ho srazil Jonatan,+ syn Davidova bratra Šimeie.*+

22 Ti čtyři se narodili Refaim v Gatu;+ a padli rukou Davidovou a rukou jeho sluhů.+

22 A David přistoupil k tomu, aby mluvil k Jehovovi slova této písně+ v den, kdy ho Jehova osvobodil z dlaně všech jeho nepřátel+ a ze Saulovy dlaně;+ 2 a přikročil k tomu, aby řekl:

„Jehova je můj skalní útes+ a má pevnost,+ Ten, kdo mi opatřuje únik.+

13 Z jasu před ním vzplanuly hořící uhly.+

8 To jsou jména silných+ mužů, kteří patřili Davidovi: Tachkemonovec Jošeb-baššebet,+ hlava tří.* Máchal svým kopím* nad osmi sty najednou zabitými. 9 Po něm Eleazar,+ syn Doda,+ syna Achochiho, byl mezi třemi silnými muži u Davida, když popichovali Filištíny. Shromáždili se tam* k bitvě, a tak izraelští muži ustoupili.+ 10 To on vstal a srážel Filištíny, dokud se jeho ruka neunavila, a jeho ruka ulpěla na meči,+ takže Jehova toho dne vykonal velkou záchranu;+ a pokud jde o lid, ten se za ním vrátil, jen aby obral [sražené].+

11 A po něm byl Šammah, syn Hararity Ageeho.+ A Filištíni přistoupili k tomu, aby se shromáždili u Lechi, kde byl tehdy kus pole plný čočky;+ a lid kvůli Filištínům prchal. 12 Ale on se postavil doprostřed toho kusu a osvobodil jej a srážel Filištíny, takže Jehova vykonal velkou záchranu.+

13 A tři ze třiceti, [kdo byli] hlavami,+ přistoupili k tomu, aby sešli a o žních* přišli k Davidovi do adullamské+ jeskyně; a v nížině Refaim*+ tábořila stanová vesnice Filištínů. 14 A David byl tehdy na těžko přístupném místě;+ a v Betlémě byla tehdy přední hlídka+ Filištínů. 15 Po nějaké době vyjádřil David svou dychtivost a řekl: „Kéž bych se mohl napít vody z betlémské cisterny, která je u brány!“+ 16 Na to si ti tři silní muži proklestili cestu do tábora Filištínů a načerpali vodu z betlémské cisterny, která je u brány, a nesli a přinesli ji Davidovi;+ a nebyl svolný ji pít, ale vylil ji+ Jehovovi. 17 A přikročil k tomu, aby řekl: „Jehovo, z mé strany je nemyslitelné,+ že bych to udělal! [Mám pít]* krev+ mužů, kteří šli s nasazením své duše?“ A nebyl svolný ji pít.

To jsou věci, které učinili ti tři silní muži.

18 Pokud jde o Abišaie,+ Joabova bratra, syna Ceruji,+ ten byl hlavou třiceti* a máchal svým kopím nad třemi sty zabitých a měl pověst jako ti tři.+ 19 Ačkoli byl ještě význačnější než ostatních třicet* a byl jejich velitelem, úrovně těch [prvních] tří nedostoupil.+

20 Pokud jde o Benajáše,*+ syna Jehojadova,+ syna statečného muže, který učinil mnoho skutků v Kabceelu,+ ten sám srazil dva syny moabského Ariela; a sám sestoupil a srazil lva*+ uvnitř vodní jámy v den, kdy padal sníh.+ 21 A to on srazil Egypťana mimořádné velikosti.*+ Třebaže v ruce Egypťana bylo kopí, přece sešel k němu s holí a uchvátil kopí z Egypťanovy ruky a zabil ho jeho vlastním kopím.+ 22 Tyto věci učinil Benajáš,+ syn Jehojadův; a měl pověst jako ti tři silní muži.+ 23 Ačkoli byl ještě význačnější než těch třicet, úrovně oněch tří nedostoupil; ale David ho ustanovil do své vlastní tělesné stráže.+

24 Mezi třiceti byl Joabův bratr Asahel;+ Elchanan,+ syn Doda z Betléma, 25 Charoďan Šammah,+ Charoďan Elika, 26 Paltita Chelec,+ Tekoan Ira,+ syn Ikkešův,+ 27 Anatoťan+ Abi-ezer,+ Chušatita+ Mebunnai, 28 Achochiovec Calmon,+ Netofan Maharai,+ 29 Netofan Cheleb,+ syn Baanahův, Ittai,+ syn Ribaiův z Gibeje synů Benjamína, 30 Piratoňan Benajáš,+ Hiddai z říčních údolí Gaaše,+ 31 Arbaťan Abi-albon, Barchuman Azmavet,+ 32 Šaalboňan Eljachba, Jašenovi synové, Jonatan,+ 33 Hararita Šammah, Achiam,+ syn Hararity Šarara, 34 Elifelet, syn Achasbaie, syna Maakaťana, Eliam, syn Giloana Achitofela,+ 35 Karmelan Checro,+ Arban Paarai, 36 Jigal, syn cobského Natana,+ Gadovec Bani, 37 Ammonita Celek,+ Beeroťan Nachrai, zbrojnoši Joaba, syna Ceruji, 38 Jitrovec Ira,+ Jitrovec Gareb,+ 39 Chetita Urijáš+ — celkem třicet sedm.

24 A Jehovův hněv se opět+ rozpálil proti Izraeli, když někdo* podnítil Davida* proti nim a řekl: „Jdi, spočítej+ Izrael a Judu.“ 2 Král tedy řekl veliteli* vojenských sil Joabovi,+ který byl u něho:* „Obejdi, prosím, všechny izraelské kmeny od Danu po Beer-šebu+ a sepisujte lid+ a jistě se dozvím počet lidu.“+ 3 Ale Joab králi řekl: „Kéž Jehova, tvůj Bůh, dokonce přidá k lidu stokrát tolik, než jich je, zatímco to uvidí samotné oči mého pána, krále. Ale pokud jde o mého pána, krále, pročpak nalezl potěšení v téhle věci?“+

4 Královo slovo nakonec získalo převahu+ nad Joabem a veliteli vojenských sil. Joab a velitelé vojenských sil tedy od krále vyšli, aby sepsali+ izraelský lid. 5 Potom přešli Jordán a utábořili se u Aroeru+ napravo od města,* které je uprostřed říčního údolí, směrem ke Gadovcům+ a k Jazeru.+ 6 Poté přišli dál do Gileadu+ a země Tachtim-chodši* a pokračovali k Dan-jaanu a šli okolo k Sidonu.+ 7 Potom přišli k tyrské+ tvrzi a ke všem městům Chivijců+ a Kananejců a přišli ke koncovému bodu v judském Negebu+ u Beer-šeby.+ 8 Tak obešli celou zemi a na konci devíti měsíců a dvaceti dnů přišli do Jeruzaléma. 9 Nyní dal Joab počet soupisu+ lidu králi; a Izrael dosáhl [počtu] osmi set tisíc statečných mužů tasících meč, a judských mužů bylo pět set tisíc mužů.+

10 A Davida začalo jeho srdce tepat+ potom, co tak sečetl lid. David tudíž řekl Jehovovi: „Velice jsem zhřešil+ v tom, co jsem učinil. A nyní, Jehovo, ať, prosím, projde provinění tvého sluhy;+ vždyť jsem jednal velmi pošetile.“+ 11 Když David ráno přistoupil k tomu, aby vstal, Jehovovo slovo přišlo k proroku Gadovi,+ Davidovu vizionáři,+ a říkalo: 12 „Jdi* a řekneš Davidovi: ‚Tak řekl Jehova: „Vkládám na tebe tři věci.+ Vyvol si jednu z nich, abych ti ji udělal.“‘“+ 13 Gad tudíž vešel k Davidovi a pověděl mu [to] a řekl mu:+ „Mělo by na tebe přijít sedm* let hladomoru v tvé zemi,+ nebo tři měsíce, kdy bys prchal před svými protivníky+ a oni by tě pronásledovali, nebo [by měly] nastat tři dny moru* v tvé zemi?+ Nyní poznej a viz, co mám odpovědět Tomu, kdo mě posílá.“ 14 David tedy řekl Gadovi: „Je to pro mne velmi tísnivé. Upadněme, prosím, do Jehovovy ruky,+ vždyť [projevy] jeho milosrdenství jsou mnohé;+ ale nenech mě upadnout do ruky člověka.“*+

15 Potom dal Jehova v Izraeli mor+ od rána do ustanoveného času, takže z lidu od Danu po Beer-šebu+ pomřelo sedmdesát tisíc osob.+ 16 A anděl+ držel svou ruku napřaženou směrem k Jeruzalému, aby jej zničil; a Jehova začal pociťovat lítost+ nad tím neštěstím, a tak řekl andělovi, který ničil mezi lidem: „To stačí! Nech svou ruku nyní klesnout.“ A Jehovův anděl byl blízko mlatu Jebusejce+ Aravny.+

17 A David přistoupil k tomu, aby řekl Jehovovi, když viděl anděla, který srážel lid, ano, přistoupil k tomu, aby řekl: „Hle, to já jsem zhřešil a to já jsem jednal nesprávně; ale tyto ovce+ — co učinily? Nech, prosím, svou ruku přijít na mne+ a na dům mého otce.“

18 Později toho dne vešel k Davidovi Gad a řekl mu: „Vyjdi, postav Jehovovi oltář na mlatě Jebusejce Aravny.“+ 19 A David se vydal nahoru ve shodě s Gadovým slovem, podle toho, co Jehova přikázal.+ 20 Když Aravna pohlédl dolů a viděl krále a jeho sluhy, jak k němu kráčejí, Aravna ihned vyšel a poklonil+ se králi tváří k zemi.+ 21 Potom Aravna řekl: „Proč přišel můj pán, král, ke svému sluhovi?“ David na to řekl: „Koupit+ od tebe mlat na výstavbu oltáře Jehovovi, aby se zastavila metla,+ [která je] na lidu.“ 22 Ale Aravna řekl Davidovi: „Ať si jej můj pán, král, vezme+ a obětuje, co je dobré v jeho očích. Vidíš skot pro zápalnou oběť a mláticí saně a dobytčí nářadí místo dříví.+ 23 To všechno, králi, Aravna* opravdu dává králi.“ A Aravna přikročil k tomu, aby králi řekl: „Kéž Jehova, tvůj Bůh, projeví v tobě zalíbení.“+

24 Král však Aravnovi řekl: „Ne, ale zcela jistě to od tebe koupím za cenu;+ a nebudu obětovat Jehovovi, svému Bohu, zápalné oběti bezplatně.“+ David tudíž mlat a skot koupil+ za padesát stříbrných šekelů.* 25 A David přistoupil k tomu, aby tam vystavěl oltář Jehovovi+ a obětoval zápalné oběti a oběti společenství, a Jehova se nechal uprosit za zemi,+ takže metla nad Izraelem byla zastavena.