První Královská*

nebo podle řecké Septuaginty TŘETÍ KRÁLOVSKÁ

1 A král* David byl starý,+ v pokročilých dnech; a přikrývali ho oděvy, ale nebylo mu teplo. 2 Jeho sluhové mu tedy řekli: „Ať vyhledají dívku, pannu,+ pro mého pána, krále, a bude muset být králi k službám,+ aby se stala jeho ošetřovatelkou;+ a bude ti ležet v náručí+ a mému pánu, králi, bude zcela jistě teplo.“+ 3 A hledali* krásnou dívku po celém izraelském území a nakonec našli Šunemanku+ Abišag+ a potom ji králi přivedli. 4 A dívka byla nanejvýš krásná;+ a stala se královou ošetřovatelkou a stále ho obsluhovala, a král s ní neměl žádný styk.

5 Celou tu dobu se pozvedal+ Adonijáš,+ syn Chaggit,+ a říkal: „Já sám budu kralovat!“+ A přistoupil k tomu, aby si nechal udělat dvoukolý vůz s jezdci na koních, a běhalo před ním padesát mužů.+ 6 A jeho otec nikdy* nezranil jeho city tím, že by řekl: „Proč jsi to tak udělal?“+ A měl také velmi pohlednou postavu+ a [jeho matka]* ho porodila po Absalomovi. 7 A navázal jednání s Joabem, synem Ceruji, a s knězem Abjatarem+ a ti začali nabízet pomoc jako Adonijášovi následovníci.+ 8 Pokud jde o kněze Cadoka+ a Benajáše*+, syna Jehojadova, a proroka Natana+ a Šimeie+ a Reie a silné muže,+ kteří patřili Davidovi, ti se s Adonijášem* nezapletli.+

9 Časem konal Adonijáš oběť+ ovcí a skotu a vykrmených zvířat blízko kamene Zochelet,* který je vedle En-rogelu,+ a přistoupil k tomu, aby pozval všechny své bratry, královy syny,+ a všechny judské muže, královy sluhy; 10 a proroka Natana a Benajáše a silné muže a svého bratra Šalomouna nepozval. 11 Natan+ nyní řekl Šalomounově matce+ Bat-šebě:+ „Neslyšela jsi, že Adonijáš, syn Chaggit,+ se stal králem a náš pán* David o tom vůbec neví? 12 Pojď tedy, dovol mi, prosím, ať ti teď slavnostně poradím.+ A opatři únik své vlastní duši a duši svého syna Šalomouna.+ 13 Jdi a vstup ke králi Davidovi a řekneš mu: ‚Nebyl jsi to ty, můj pane, králi, kdo své otrokyni přísahal a řekl: „Tvůj syn Šalomoun, ten se po mně stane králem, a on bude sedět na mém trůnu“?+ Proč se tedy stal králem Adonijáš?‘ 14 Pohleď, zatímco tam ještě budeš mluvit s králem, potom sám vejdu po tobě a jistě tvá slova potvrdím.“+

15 Bat-šeba vešla tudíž ke králi do vnitřní+ místnosti, a král byl velmi starý+ a Šunemanka Abišag+ krále obsluhovala. 16 Pak se Bat-šeba hluboce poklonila a vrhla se [k zemi] před králem,+ načež král řekl: „Co máš [za žádost]?“+ 17 Na to mu řekla: „Můj pane,+ byl jsi to ty, kdo přísahal své otrokyni při Jehovovi, svém Bohu: ‚Tvůj syn Šalomoun, ten se po mně stane králem, a on bude sedět na mém trůnu.‘+ 18 A nyní pohleď, králem se stal Adonijáš,+ a můj pán, král, teď o tom vůbec neví.+ 19 Obětoval tedy býky a vykrmená zvířata a ovce ve velkém množství a pozval všechny královy syny+ a kněze Abjatara+ a velitele vojska Joaba;+ ale tvého sluhu Šalomouna nepozval.+ 20 A ty, můj pane, králi, — oči+ celého Izraele jsou na tobě, abys jim pověděl, kdo bude sedět na trůnu mého pána, krále, po něm.+ 21 A jistě se stane, jakmile můj pán, král, ulehne se svými praotci,+ že já a také můj syn Šalomoun se jistě staneme provinilci.“

22 A pohleďme, zatímco ještě mluvila s králem, vešel prorok Natan.+ 23 Ihned [to] pověděli králi a řekli: „Je tu prorok Natan!“ Poté vešel před krále a vrhl se před králem tváří k zemi.+ 24 Potom Natan řekl: „Můj pane, králi, řekl jsi ty sám: ‚Adonijáš, ten se po mně stane králem, a on bude sedět na mém trůnu‘?+ 25 Dnes totiž sešel, aby obětoval+ býky a vykrmená zvířata a ovce ve velkém množství a aby pozval všechny královy syny a velitele vojska a kněze Abjatara;+ a jedí a pijí tam před ním a stále říkají: ‚Ať žije král Adonijáš!‘+ 26 Ale pokud jde o mne, tvého sluhu, mne a kněze Cadoka+ a Benajáše,+ syna Jehojadova, a tvého sluhu Šalomouna nepozval.+ 27 Jestliže ta věc vyšla od mého pána, krále, potom jsi svému sluhovi nedal vědět,+ kdo by měl sedět na trůně mého pána, krále, po něm.“

28 Král David nyní odpověděl a řekl: „Zavolejte mi Bat-šebu.“+ Na to vešla před krále a postavila se před králem. 29 A král přistoupil k tomu, aby přísahal+ a řekl: „Jakože žije Jehova,+ který vyplatil+ mou duši+ ze vší tísně,+ 30 právě jak jsem ti přísahal při Jehovovi, BOHU Izraele, a řekl: ‚Tvůj syn Šalomoun, ten se stane po mně králem, a on bude místo mě sedět na trůnu!‘, tak to dnes udělám.“+ 31 Potom se Bat-šeba hluboce poklonila tváří k zemi a vrhla se před králem [k zemi]+ a řekla: „Ať můj pán, král David, žije na neurčitý čas!“+

32 Král David okamžitě řekl: „Zavolejte mi kněze Cadoka+ a proroka Natana a Benajáše,+ syna Jehojadova.“ Vešli tedy před krále. 33 A král přikročil k tomu, aby jim řekl: „Vezměte s sebou sluhy+ svého pána* a přimějete mého syna Šalomouna jet na mule, která mi patří,+ a dovedete ho dolů ke Gichonu.+ 34 A kněz Cadok a prorok Natan ho tam pomažou+ za krále nad Izraelem; a budete troubit na roh+ a řeknete: ‚Ať žije král Šalomoun!‘+ 35 A vystoupíte za ním a vejde a posadí se na můj trůn; a sám bude místo mne králem a jeho budu muset pověřit, aby se stal vůdcem nad Izraelem a nad Judou.“ 36 Benajáš, syn Jehojadův, ihned králi odpověděl a řekl: „Amen!*+ Kéž tak řekne* Jehova, BŮH mého pána, krále.+ 37 Právě jako se Jehova prokázal být s mým pánem, králem,+ tak ať se prokáže být se Šalomounem,+ a kéž učiní jeho trůn větším+ než trůn mého pána, krále Davida.“

38 A kněz Cadok+ a prorok Natan+ a Benajáš,+ syn Jehojadův, a Keretejci+ a Peletité+ přistoupili k tomu, aby sešli a přiměli Šalomouna jet na mule krále Davida,+ a pak ho přivedli ke Gichonu.+ 39 Nyní vzal kněz Cadok roh oleje+ ze stanu+ a Šalomouna pomazal;+ a začali troubit na roh a všechen lid začal říkat: „Ať žije král Šalomoun!“+ 40 Poté vystoupil všechen lid za ním a lid hrál na flétny+ a radoval se velikou radostí,+ takže se jejich hlukem rozpoltila země.+

41 A uslyšeli to Adonijáš a všichni pozvaní, kteří byli s ním, jakmile sami dojedli.+ Když Joab uslyšel zvuk rohu, ihned řekl: „Co znamená ten hluk bouřícího+ městečka?“ 42 Zatímco ještě mluvil, tu přišel Jonatan,+ syn kněze Abjatara. Tehdy Adonijáš řekl: „Vejdi, vždyť jsi statečný muž a přinášíš dobrou zprávu.“+ 43 Ale Jonatan odpověděl a řekl Adonijášovi: „Ne! Náš pán,* král David, sám učinil králem Šalomouna.+ 44 Král s ním tedy poslal kněze Cadoka a proroka Natana a Benajáše, syna Jehojadova, a Keretejce a Peletity a přiměli ho jet na králově mule.+ 45 Potom ho u Gichonu kněz Cadok a prorok Natan pomazali za krále;+ načež odtamtud s radostí vystoupili, a městečko bouří. To byl ten hluk, který jste slyšeli.+ 46 A kromě toho usedl Šalomoun na trůn kralování.+ 47 A další věc, královi sluhové vešli, aby našemu pánu, králi Davidovi, popřáli dobré a řekli: ‚Kéž tvůj Bůh* učiní Šalomounovo jméno nádhernějším než tvé jméno a kéž učiní jeho trůn větším než tvůj trůn!‘+ Na to se král sklonil na lůžku.+ 48 A také tohle řekl král: ‚Požehnaný+ buď Jehova, BŮH Izraele, který dnes dal někoho, aby seděl na mém trůnu, a mé vlastní oči to vidí!‘“+

49 A všichni pozvaní, kteří byli s Adonijášem, se začali chvět a vstávat a každý odcházel.+ 50 A sám Adonijáš se bál kvůli Šalomounovi. Vstal tedy a odešel a popadl rohy oltáře.+ 51 Časem podali Šalomounovi zprávu, jež říkala: „Hle, Adonijáš dostal strach z krále Šalomouna; a chopil se tu rohů oltáře a říká: ‚Ať mi král Šalomoun nejprve přísahá, že svého sluhu neusmrtí mečem!‘“ 52 Šalomoun na to řekl: „Jestliže se stane statečným mužem, jediný jeho vlas+ nespadne na zem; ale kdyby se v něm našlo, co je špatné,+ bude také muset zemřít.“+ 53 Král Šalomoun tedy poslal, a přivedli ho dolů od oltáře. Potom vešel a poklonil se králi Šalomounovi; poté mu Šalomoun řekl: „Jdi do svého vlastního domu.“+

2 A posléze se přiblížily Davidovy dny, aby zemřel;+ a přistoupil k tomu, aby přikázal svému synu Šalomounovi a řekl: 2 „Jdu cestou celé země+ a ty budeš silný+ a prokaž se být mužem.+ 3 A budeš dodržovat závazek k Jehovovi, svému Bohu, tím, že budeš chodit po jeho cestách,+ dodržovat jeho ustanovení, jeho přikázání a jeho soudcovská rozhodnutí+ a jeho svědectví* podle toho, co je napsáno v Mojžíšově zákoně,+ abys jednal prozíravě ve všem, co děláš a kamkoli se obrátíš; 4 aby Jehova provedl své slovo, které mluvil ohledně mne,+ když řekl: ‚Jestliže tvoji synové+ budou dbát na svou cestu tím, že budou přede mnou chodit+ v pravdě*+ celým svým srdcem+ a celou svou duší, z tvých nebude odříznut muž z [místa] na izraelském trůně.‘+

5 A sám také dobře víš, co mi učinil Joab, syn Ceruji,+ v tom, co udělal dvěma velitelům izraelských vojsk, Abnerovi,+ synu Nerovu, a Amasovi,+ synu Jeterovu,+ když je zabil a zanesl do mírového času krev+ války a uvedl krev války na opasek, který měl přes boky, a do sandálů, jež měl na nohou. 6 A budeš jednat podle své moudrosti+ a nenecháš jeho šediny sejít do šeolu*+ v pokoji.+

7 A synům Gileaďana Barzillaie+ bys měl projevovat milující laskavost* a prokážou se být mezi těmi, kdo jídají u tvého stolu;+ tak se totiž ke mně přiblížili,+ když jsem utíkal před tvým bratrem Absalomem.+

8 A hle, je u tebe Šimei,+ syn Gerův, Benjamínovec z Bachurimu,+ a ten na mne svolával zlo s bolestným zlořečením+ v den, kdy jsem šel do Machanajimu;+ a ten mi přišel vstříc k Jordánu,+ takže jsem mu přísahal při Jehovovi a řekl jsem: ‚Neusmrtím tě mečem.‘+ 9 A nenech ho nyní bez trestu,+ neboť jsi moudrý+ muž a dobře víš, co bys mu měl udělat, a přivedeš jeho šediny+ do šeolu s krví.“+

10 Potom David ulehl se svými praotci+ a byl pohřben v Městě Davidově.+ 11 A dnů, kdy David vládl nad Izraelem, bylo čtyřicet let.+ Sedm let vládl v Hebronu+ a v Jeruzalémě vládl třiatřicet let.+

12 Pokud jde o Šalomouna, ten usedl na trůn svého otce Davida;+ a postupně bylo jeho kralování velmi pevně založeno.+

13 Časem přišel Adonijáš, syn Chaggit, k Šalomounově matce Bat-šebě.+ Na to mu řekla: „Je tvůj příchod pokojný?“,+ načež řekl: „Je pokojný.“ 14 A přikročil k tomu, aby řekl: „Mám pro tebe nějakou záležitost.“ Řekla tedy: „Mluv.“+ 15 A pokračoval: „Sama dobře víš, že kralování mělo připadnout mně a že celý Izrael zaměřil svůj obličej na mne, abych se stal králem;+ ale kralování se obrátilo a připadlo mému bratrovi, neboť to bylo od Jehovy, že mu připadlo.+ 16 A nyní mám k tobě jednu žádost. Neodvracej můj obličej.“+ Řekla mu tudíž: „Mluv.“ 17 A přikročil k tomu, aby řekl: „Prosím tě, řekni králi Šalomounovi (tvůj obličej totiž neodvrátí), aby mi dal za manželku Šunemanku+ Abišag.“+ 18 Bat-šeba na to řekla: „Dobře. Sama za tebe s králem promluvím.“

19 Bat-šeba tedy vešla ke králi Šalomounovi, aby s ním promluvila za Adonijáše.+ Král ihned vstal,+ aby jí vyšel vstříc, a poklonil se jí.+ Potom se posadil na svůj trůn a nechal přistavit trůn pro královu matku, aby seděla po jeho pravici.+ 20 A přistoupila k tomu, aby řekla: „Mám k tobě jednu malou žádost. Neodvracej můj obličej.“ Král jí tedy řekl: „Vznes ji, matko; vždyť tvůj obličej neodvrátím.“ 21 A přikročila k tomu, aby řekla: „Ať je Šunemanka Abišag dána za manželku tvému bratru Adonijášovi.“ 22 Na to král Šalomoun odpověděl a řekl své matce: „A proč žádáš pro Adonijáše Šunemanku Abišag? Požádej pro něho i o kralování+ (protože je můj bratr, starší než já),+ ano, pro něho a pro kněze Abjatara+ a pro Joaba,+ syna Ceruji.“+

23 A tak král Šalomoun přísahal při Jehovovi a řekl: „Kéž mi tak Bůh učiní a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže Adonijáš tu věc nemluvil proti své vlastní duši.+ 24 A nyní, jakože žije Jehova,+ který mě pevně založil+ a udržuje mě usazeného na trůně mého otce Davida+ a který pro mne udělal dům,+ právě jak mluvil,+ Adonijáš dnes bude usmrcen.“+ 25 Král Šalomoun ihned poslal prostřednictvím Benajáše,+ syna Jehojadova; a on přistoupil k tomu, aby ho napadl, takže zemřel.*+

26 A knězi Abjatarovi+ král řekl: „Jdi do Anatotu+ na svá pole! Zasluhuješ totiž smrt;*+ ale neusmrtím tě tento den, protože jsi nosil truhlu Svrchovaného Pána Jehovy+ před mým otcem Davidem+ a protože jsi snášel trápení po všechen čas, kdy snášel trápení můj otec.“+ 27 Šalomoun tedy vyhnal Abjatara ze služby Jehovova kněze, aby se splnilo slovo Jehovy, jež mluvil v Šilu+ proti domu Eliho.+

28 A ta zpráva dospěla až k Joabovi+ — Joab se totiž přiklonil k následování Adonijáše,+ ačkoli k následování Absaloma* se nepřiklonil+ — a Joab uprchl k Jehovovu stanu+ a začal se pevně držet rohů oltáře.+ 29 Pak pověděli králi Šalomounovi: „Joab uprchl k Jehovovu stanu a je tam vedle oltáře.“ Šalomoun tedy poslal Benajáše, syna Jehojadova, a řekl: „Jdi, napadni ho!“+ 30 Benajáš tedy přišel k Jehovovu stanu a řekl mu: „Tak řekl král: ‚Vyjdi ven!‘“ Ale on řekl: „Ne, zemřu totiž tady.“+ Na to Benajáš přinesl slovo zpátky ke králi a řekl: „Tak mluvil Joab a tak mi odpověděl.“ 31 Král mu potom řekl: „Učiň, právě jak mluvil, a napadni ho; a pohřbíš ho a odstraníš ode mne a od domu mého otce nezaslouženě prolitou krev*+, kterou vylil Joab.+ 32 A Jehova jistě přivede jeho krev zpátky na jeho vlastní hlavu,+ protože napadl dva muže spravedlivější a lepší, než byl on,+ a přistoupil k tomu, aby je zabil mečem, když o tom můj otec David nevěděl,+ totiž velitele izraelského vojska Abnera,+ syna Nerova,+ a velitele judského vojska Amasu,+ syna Jeterova.+ 33 A jejich krev se vrátí zpátky na hlavu Joabovu a na hlavu jeho potomstva na neurčitý čas;+ ale pro Davida+ a pro jeho potomstvo a pro jeho dům a pro jeho trůn nastane od Jehovy pokoj na neurčitý čas.“+ 34 Potom Benajáš, syn Jehojadův, vyšel+ a napadl ho a usmrtil ho+ a byl pohřben u svého vlastního domu v pustině. 35 A tak král dosadil Benajáše,+ syna Jehojadova, místo něho nad vojskem;+ a kněze Cadoka dosadil král* na místo Abjatarovo.+

36 Nakonec král poslal a zavolal Šimeie+ a řekl mu: „Postav si dům v Jeruzalémě a budeš tam bydlet a nebudeš odtamtud vycházet na to a ono místo. 37 A stane se, že v den, kdy vyjdeš a kdy opravdu překročíš říční údolí Kidron,+ měl bys nepochybně vědět, že rozhodně zemřeš.+ Vina krve za tebe* spočine na tvé vlastní hlavě.“+ 38 Na to řekl Šimei králi: „To slovo je dobré. Právě jak mluvil můj pán, král, tak tvůj sluha učiní.“ A Šimei bydlel v Jeruzalémě mnoho dnů.

39 A na konci tří let se stalo, že dva Šimeiovi otroci+ utekli ke gatskému+ králi Akišovi,+ synu Maaky; a lidé [to] přišli Šimeiovi povědět a říkali: „Pohleď, tvoji otroci jsou v Gatu.“ 40 Šimei okamžitě vstal a osedlal si osla a jel do Gatu k Akišovi hledat své otroky; poté Šimei šel a přivedl své otroky z Gatu. 41 Potom pověděli Šalomounovi: „Šimei vyjel z Jeruzaléma do Gatu a je zpátky.“ 42 Na to král poslal a zavolal+ Šimeie a řekl mu: „Nezavázal jsem tě přísahou při Jehovovi, abych tě varoval,+ a neřekl jsem: ‚V den, kdy vyjdeš ven a kdy opravdu budeš chodit sem a tam, měl bys nepochybně vědět, že rozhodně zemřeš‘, a neřekl jsi mi snad: ‚Slovo, které jsem slyšel, je dobré‘?+ 43 Proč jsi tedy nedodržel Jehovovu přísahu+ a přikázání, které jsem ti slavnostně uložil?“+ 44 A král přikročil k tomu, aby řekl Šimeiovi: „Sám jistě víš o vší škodě, kterou jsi, [jak] dobře ví tvé srdce, způsobil mému otci Davidovi;+ a Jehova jistě tebou [způsobenou] škodu vrátí na tvou vlastní hlavu.+ 45 Ale král Šalomoun bude požehnaný+ a Davidův trůn se prokáže být pevně založeným před Jehovou navždy.“*+ 46 Král tudíž přikázal Benajášovi, synu Jehojadovu, který pak vyšel a napadl ho, takže zemřel.+

A království bylo v Šalomounově ruce pevně založeno.+

3 A Šalomoun přistoupil k tomu, aby uzavřel manželský svazek+ s egyptským králem, faraónem, a aby si vzal faraónovu dceru+ a přivedl ji do Města Davidova,+ dokud nedokončil stavbu svého vlastního domu+ a Jehovova domu+ a jeruzalémské zdi všude kolem.+ 2 Jenže lid obětoval na výšinách,+ neboť až do těch dnů nebyl postaven dům Jehovovu jménu.+ 3 A Šalomoun dále miloval+ Jehovu, takže chodil v ustanoveních svého otce Davida.+ Jenže pravidelně obětoval a nechával dýmat obětní dary na výšinách.+

4 Král šel tudíž do Gibeonu,+ aby tam obětoval, neboť to byla velká výšina.+ Šalomoun přistoupil k tomu, aby obětoval tisíc zápalných obětí na onom oltáři.+ 5 V Gibeonu se Šalomounovi v noci ve snu+ objevil+ Jehova; a Bůh* přistoupil k tomu, aby řekl: „Žádej, co bych ti měl dát.“+ 6 Na to Šalomoun řekl: „Sám jsi projevoval velkou milující laskavost*+ mému otci, tvému sluhovi Davidovi, v souladu s tím, jak před tebou chodil v pravdě a ve spravedlnosti+ a v přímosti srdce s tebou; a dále ses držel této veliké milující laskavosti k němu, takže jsi mu dal syna, aby seděl* na jeho trůnu jako tento den.+ 7 A nyní, Jehovo, můj Bože, sám jsi učinil svého sluhu králem na místě mého otce Davida, a já jsem jen malý chlapec.+ Nevím, jak vycházet a jak vcházet.+ 8 A tvůj sluha je uprostřed tvého lidu, který jsi vyvolil,+ mnohého lidu, který se pro množství nedá vyčíslit ani spočítat.+ 9 A dáš svému sluhovi poslušné srdce,* aby soudil+ tvůj lid, aby rozlišoval mezi dobrým a špatným;+ vždyť kdo je schopen soudit+ tento tvůj obtížný* lid+?“

10 A ta věc se líbila* Jehovovým* očím, protože Šalomoun požádal o tuto věc.+ 11 A Bůh* přikročil k tomu, aby mu řekl: „Protože jsi žádal o tuto věc a nežádal sis mnoho dnů ani sis nežádal bohatství+ ani jsi nežádal o duši* svých nepřátel, a žádal sis porozumění,* abys vyslýchal soudní případy,*+ 12 pohleď, jistě učiním podle tvých slov.+ Pohleď, jistě ti dám moudré a rozumějící* srdce,+ takže před tebou nebyl žádný jako ty a po tobě žádný jako ty nepovstane.+ 13 A také to, oč jsi nežádal, ti dám,+ bohatství+ i slávu, takže po všechny tvé dny nebude mezi králi žádný jako ty.+ 14 A jestliže budeš chodit po mých cestách tím, že budeš dodržovat mé předpisy a má přikázání,+ jako chodil tvůj otec David,+ také prodloužím tvé dny.“+

15 Když se Šalomoun probudil,+ hle, byl to sen. Potom přišel do Jeruzaléma a stanul před truhlou+ Jehovovy* smlouvy a obětoval zápalné oběti a dal obětní dary společenství+ a prostřel hostinu+ pro všechny své sluhy.+

16 Tehdy přišly ke králi dvě ženy, prostitutky,+ a postavily se před ním.+ 17 Jedna žena potom řekla: „Omluv mě, můj pane,+ já a tahle žena bydlíme v jednom domě, takže jsem porodila v domě blízko ní. 18 A třetí den potom, co jsem porodila, se stalo, že i tato žena přistoupila k tomu, aby porodila. A byly jsme spolu. Nebyl s námi v domě žádný cizí člověk, nikdo než my dvě v domě. 19 A později syn té ženy v noci zemřel, protože ho zalehla. 20 Vstala tedy uprostřed noci a vzala z [místa] vedle mne mého syna, zatímco tvá otrokyně spala, a vložila si ho do své vlastní náruče a svého mrtvého syna položila do náruče mně. 21 Když jsem ráno vstala, abych svého syna nakojila,+ hle, byl mrtev. Bedlivě jsem si ho tedy ráno prozkoumala, a pohleď, neprokázal se být mým synem, kterého jsem porodila.“ 22 Ale druhá žena řekla: „Ale ne, můj syn je ten živý, a tvůj syn je ten mrtvý!“ Tato žena celou dobu říkala: „Ale ne, tvůj syn je ten mrtvý, a můj syn je ten živý.“ A stále mluvily před králem.+

23 Konečně král řekl: „Tahle říká: ‚To je můj syn, ten živý, a tvůj syn je ten mrtvý!‘ a tamta říká: ‚Ale ne, tvůj syn je ten mrtvý, a můj syn je ten živý!‘“ 24 A král přikročil k tomu, aby řekl:+ „Sežeňte mi meč.“ Přinesli tedy před krále meč. 25 A král přistoupil k tomu, aby řekl: „Rozsekněte živé dítě vedví a dejte jednu polovičku jedné ženě a druhou polovičku druhé.“ 26 Žena, jejíž syn byl ten živý, ihned řekla králi (neboť její niterné city+ se roznítily k jejímu synovi,+ takže řekla): „Omluv mě,+ můj pane! Dejte jí to živé dítě. Rozhodně ho neusmrcujte.“ Ta druhá žena celou dobu říkala: „Nebude ani můj, ani tvůj. Sekejte!“+ 27 Na to král odpověděl a řekl: „Dejte jí to živé dítě a rozhodně je neusmrtíte. Ona je jeho matka.“

28 A celý Izrael se doslechl o soudcovském rozhodnutí,+ které vydal král; a dostali z krále strach,+ neboť viděli, že je v něm Boží moudrost+ k vykonávání soudcovského rozhodnutí.

4 A král Šalomoun dále kraloval nad celým Izraelem.+ 2 A to jsou knížata*+, která měl: Kněz Azarjáš,* syn Cadokův;+ 3 tajemníci+ Elichoref a Achijáš, synové Šišovi; zapisovač* Jehošafat,+ syn Achiludův; 4 a Benajáš,+ syn Jehojadův, byl nad vojskem,+ a Cadok a Abjatar+ byli kněžími; 5 a Azarjáš, syn Natanův,+ byl nad zmocněnci, a králův přítel+ Zabud, syn Natanův, byl knězem; 6 a Achišar byl nad domácností a Adoniram,+ syn Abdův, nad povolanými k nucené práci.+

7 A Šalomoun měl dvanáct zmocněnců nad celým Izraelem a opatřovali králi a jeho domácnosti jídlo. Každému příslušelo opatřovat jídlo jeden měsíc v roce.+ 8 A to byla jejich jména: Syn Churův v hornatém kraji Efrajima;+ 9 syn Dekerův v Makacu a v Šaalbimu+ a Bet-šemeši+ a Elon-bet-chananu; 10 syn Chesedův v Arubbotu (měl Soko a celou zemi Chefer+); 11 syn Abinadabův, celý horský hřeben Dor+ (jeho manželkou se stala Šalomounova dcera Tafat); 12 Baana, syn Achiludův, v Taanaku+ a Megiddu+ a celém Bet-šeanu,+ který je vedle Caretanu+ pod Jezreelem,+ od Bet-šeanu po Abel-mecholu+ ke kraji Jokmeam;+ 13 syn Geberův v Ramot-gileadu+ (měl stanové vesnice Jaira,*+ syna Manasseho, které jsou v Gileadu;+ měl kraj Argob,+ který je v Bašanu+: šedesát velkých měst se zdí a měděnou závorou); 14 Achinadab, syn Iddův, v Machanajimu;+ 15 Achimaac v Naftalim+ (také si vzal za manželku Šalomounovu dceru Basemat);+ 16 Baana, syn Chušaiův, v Ašerovi+ a Bealotu; 17 Jehošafat, syn Paruachův, v Isacharovi;+ 18 Šimei,+ syn Elův, v Benjamínovi;+ 19 Geber, syn Uriho, v zemi Gilead,+ zemi amorejského krále+ Sichona+ a bašanského krále+ Oga,+ a jeden zmocněnec byl [nad všemi ostatními zmocněnci], kteří byli v zemi.

20 Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře,+ jedli a pili a radovali se.*+

21 Pokud jde o Šalomouna, ten se prokázal být panovníkem nade všemi královstvími od Řeky*+ po zemi Filištínů a po egyptskou hranici. Přinášeli dary a sloužili Šalomounovi po všechny dny jeho života.+

22 A Šalomounovým jídlem na každý den* se pravidelně prokázalo být třicet měr kor*+ jemné mouky a šedesát měr kor mouky, 23 deset tučných [kusů] skotu a dvacet vypasených [kusů] skotu a sto ovcí, kromě nějakých jelenů+ a gazel+ a srnců a vykrmených kukaček. 24 Držel totiž v podřízenosti všechno na této straně Řeky+ od Tifsachu po Gazu,+ dokonce všechny krále na této straně Řeky;+ a v každém jeho kraji, všude kolem, pro něj nastal mír.*+ 25 A Juda+ a Izrael dále bydleli v bezpečí,+ každý pod svou vlastní révou a pod svým vlastním fíkovníkem,+ od Danu po Beer-šebu,+ po všechny Šalomounovy dny.

26 A Šalomoun nabyl čtyřiceti tisíc koňských stání+ pro své dvoukolé vozy+ a dvanácti tisíc jezdců na koních.

27 A tito zmocněnci+ zásobovali jídlem krále Šalomouna a každého, kdo se přiblížil ke stolu krále Šalomouna, každý ve svůj měsíc. Nenechali nic scházet. 28 A ječmen a slámu pro koně a pro koňská spřežení+ přinášeli, ať se to místo prokázalo být kdekoli, každý podle svého pověření.+

29 A Bůh* dále dával Šalomounovi ve velmi velké míře moudrost+ a porozumění*+ a šíři srdce,+ jako písku, který je na mořském pobřeží.+ 30 A Šalomounova moudrost byla rozsáhlejší+ než moudrost všech Orientálců*+ a než všechna moudrost Egypta.+ 31 A byl moudřejší než kterýkoli jiný člověk,* než Ezrachovec Etan+ a Heman+ a Kalkol+ a Darda, synové Macholovi; a jeho věhlas* dospěl do všech národů všude kolem.+ 32 A mohl pronést tři tisíce přísloví+ a jeho písní+ bylo tisíc pět.* 33 A mluvíval o stromech, od cedru, který je v Libanonu,+ po yzop,+ který vzchází na zdi; a mluvíval o zvířatech+ a létajících tvorech+ a o tom, co se pohybuje,+ a o rybách.+ 34 A ze všech národů stále přicházeli, aby slyšeli Šalomounovu moudrost,+ dokonce ode všech králů země, kteří slyšeli o jeho moudrosti.+

5 A tyrský+ král Chiram+ přistoupil k tomu, aby poslal své sluhy+ k Šalomounovi, neboť slyšel, že to byl on, koho pomazali za krále místo jeho otce; Chiram se totiž vždycky prokazoval být tím, kdo miluje* Davida.+ 2 Šalomoun zase poslal k Chiramovi a řekl:+ 3 „Sám dobře víš, že můj otec David nebyl schopen postavit dům jménu Jehovy, svého Boha, kvůli válčení,+ jímž ho obklopovali, dokud mu je Jehova nedal pod chodidla nohou. 4 A nyní mi Jehova, můj Bůh, dal odpočinek všude kolem.+ Není žádný odpůrce* a neděje se nic špatného.+ 5 A hle, pomýšlím na stavbu* domu jménu Jehovy, svého Boha,+ právě jak Jehova slíbil mému otci Davidovi, když řekl: ‚Tvůj syn, jehož dosadím na tvůj trůn místo tebe, ten postaví dům mému jménu.‘+ 6 A nyní přikaž, ať pro mne pokácejí cedry* z Libanonu;+ a moji sluhové se prokážou být s tvými sluhy a dám ti mzdu tvých sluhů podle všeho, co bys řekl, neboť sám dobře víš, že mezi námi není nikdo znalý kácení stromů jako Sidonci.“+

7 A jakmile Chiram+ slyšel Šalomounova slova, stalo se, že se začal velmi radovat a přikročil k tomu, aby řekl: „Požehnaný+ je dnes Jehova, neboť dal Davidovi moudrého+ syna nad tímto početným lidem!“+ 8 Chiram tudíž poslal k Šalomounovi a řekl: „Slyšel jsem, co jsi mi poslal. Já, já učiním vše, co tě těší v záležitosti klád z cedrů a klád z jalovců.+ 9 Moji sluhové je snesou z Libanonu+ k moři; a já, já je složím ve vory, [aby se plavily] po moři až k místu, o němž mi vzkážeš;+ a jistě je tam nechám rozebrat a ty, ty je odvezeš; a ty, ty učiníš, co mě těší, tím, že budeš dávat jídlo mé domácnosti.“+

10 Chiram tedy Šalomounovi dodával klády z cedrů a klády z jalovců podle všeho, co ho těšilo. 11 A Šalomoun, ten dával Chiramovi dvacet tisíc měr kor+ pšenice jako zásoby potravy pro jeho domácnost a dvacet měr kor* vytlučeného+ oleje.* To dával Šalomoun Chiramovi rok co rok.+ 12 A Jehova, ten dal Šalomounovi moudrost, právě jak mu slíbil;+ a mezi Chiramem a Šalomounem nastal mír a oba přistoupili k tomu, aby uzavřeli smlouvu.

13 A král Šalomoun přiváděl z celého Izraele povolané k nucené práci; a [počet] povolaných k nucené práci+ dosáhl třiceti tisíc mužů. 14 A posílal je do Libanonu ve směnách po deseti tisících měsíčně. Měsíc zůstávali v Libanonu, dva měsíce doma;+ a nad povolanými k nucené práci+ byl Adoniram.+ 15 A Šalomoun nabyl+ sedmdesáti tisíc nosičů břemen+ a osmdesáti tisíc lamačů+ v hoře,+ 16 kromě Šalomounových knížecích zmocněnců*+, kteří byli nad dílem, tří tisíc tří set předních dělníků+ nad lidem, který se činil v díle. 17 Král tudíž přikázal, že mají nalámat velké kameny, nákladné kameny,+ aby položili základ+ domu tesanými kameny.+ 18 A tak Šalomounovi stavitelé a Chiramovi stavitelé a Gebalané+ sekali a připravovali trámy a kameny ke stavbě domu.

6 A stalo se ve čtyřstém osmdesátém roce* po tom, co izraelští synové vyšli z egyptské země,+ ve čtvrtém roce,+ v měsíci zivu,+ to je [ve] druhém měsíci,+ potom, co se stal Šalomoun králem nad Izraelem, že přistoupil k tomu, aby postavil dům Jehovovi.+ 2 A dům, který král Šalomoun postavil+ Jehovovi, byl šedesát loket*+ na délku a dvacet na šířku a třicet loket na výšku.+ 3 A síň+ před chrámem* domu byla na délku dvacet loket, před šířkou domu. Byla před domem do hloubky deseti loket.

4 A přikročil k tomu, aby nadělal pro dům okna se zužujícími se rámy.+ 5 Mimoto u zdi domu všude kolem postavil postranní konstrukci, [u] zdí domu všude kolem chrámu a nejvnitřnější místnosti,*+ a nadělal všude kolem postranní místnosti.+ 6 Nejnižší postranní místnost* byla pět loket na šířku a prostřední byla šest loket na šířku a třetí byla sedm loket na šířku; byla tam totiž odsazení,+ která dal domu zvenčí všude kolem, aby to nemělo uchycení ve stěnách domu.+

7 Pokud jde o dům, když se stavěl, stavěl se z již opracovaného lomového kamene;+ a pokud jde o kladiva a sekery nebo jakékoli železné nástroje, ty nebylo v domě slyšet,+ když se stavěl. 8 Vchod+ do nejnižší* postranní místnosti byl na pravé* straně domu a točitým schodištěm vycházeli do prostřední a z prostřední nahoru do třetí. 9 Mimoto, dále stavěl dům, aby jej dokončil,+ a pokryl dům trámy a řadami z cedrového dřeva.+ 10 Navíc postavil u celého domu postranní místnosti+ o výšce pěti loket a byly uchyceny na domě trámy z cedrů.+

11 Mezitím přišlo k Šalomounovi+ Jehovovo slovo a říkalo:+ 12 „Pokud jde o tento dům, který stavíš, jestliže budeš chodit v mých ustanoveních+ a provádět má soudcovská rozhodnutí+ a skutečně dodržovat všechna má přikázání tím, že v nich budeš chodit,+ také jistě u tebe provedu své slovo, které jsem mluvil k tvému otci Davidovi;+ 13 a vskutku budu přebývat uprostřed izraelských synů+ a neopustím svůj lid Izrael.“+

14 A Šalomoun dále stavěl dům, aby jej dokončil.+ 15 A přistoupil k tomu, aby postavil stěny domu uvnitř z cedrových prken. Od podlahy domu až k trámům* stropu jej zevnitř obložil dřevem; a přikročil k tomu, aby obložil podlahu domu jalovcovými prkny.+ 16 Mimoto, zastavěl dvacet loket na zadních stranách domu cedrovými prkny od podlahy k trámům a postavil pro něj vevnitř nejvnitřnější+ místnost, Nejsvětější.+ 17 A dům se prokázal být čtyřicetiloketní, totiž chrám+ před ní.*+ 18 A cedrové dřevo na domě uvnitř bylo s řezbami tykvovitých+ ozdob a květinových věnců.+ Všechno to bylo cedrové dřevo; nebylo vidět žádný kámen.

19 A nejvnitřnější+ místnost ve vnitřku domu uvnitř připravil, aby tam dal truhlu+ Jehovovy smlouvy.+ 20 A nejvnitřnější místnost byla dvacet loket na délku a dvacet loket na šířku+ a dvacet loket na výšku; a přistoupil k tomu, aby ji potáhl ryzím zlatem+ a aby obložil oltář+ cedrovým dřevem. 21 A Šalomoun přikročil k tomu, aby potáhl+ dům zevnitř ryzím zlatem+ a aby před nejvnitřnější místností dal natáhnout+ napříč zlatou řetízkovou práci+ a aby ji potáhl zlatem. 22 A celý dům potahoval zlatem,+ až byl celý dům dokončen; a celý oltář,+ který byl směrem k nejvnitřnější místnosti, potáhl zlatem.+

23 Dále, v nejvnitřnější místnosti udělal dva cherubíny+ ze dřeva olejného stromu. Každý byl vysoký deset loket.+ 24 A jedno křídlo cherubína bylo pět loket a druhé křídlo cherubína bylo pět loket. Od konce jeho křídla ke konci jeho křídla bylo deset loket.+ 25 A druhý cherubín byl desetiloketní. Ti dva cherubíni měli stejnou míru a stejný tvar. 26 Výška jednoho cherubína byla deset loket, a tak to bylo u druhého cherubína. 27 Potom dal cherubíny do vnitřního domu, takže rozestřeli křídla cherubínů.+ Tak křídlo jednoho dosahovalo ke stěně a křídlo druhého cherubína dosahovalo k druhé stěně; a jejich křídla směřovala ke středu domu. Křídlo dosahovalo ke křídlu.+ 28 Navíc, cherubíny potáhl zlatem.+

29 A všechny stěny domu kolem dokola vyřezal rytými řezbami cherubínů+ a zobrazeními palem+ a rytinami květů,+ zevnitř i zvenčí; 30 a podlahu+ domu potáhl zlatem uvnitř i venku. 31 A vchod do nejvnitřnější místnosti udělal se dveřmi+ z dřeva olejného stromu;+ postranní sloupy, dveřní sloupky [a] pětinu. 32 A ty dvoje dveře byly z dřeva olejného stromu a vyřezal na nich řezby cherubínů a zobrazení palem a rytiny květů a potáhl je zlatem; a přistoupil k tomu, aby cherubíny a zobrazení palem obil zlatem. 33 A tak to udělal pro vchod do chrámu, dveřní sloupky z dřeva olejného stromu, čtyřhranné. 34 A ty dvoje dveře byly z jalovcového dřeva.+ Dvě křídla jedněch dveří se otáčela na čepech a dvě křídla druhých dveří se otáčela na čepech.+ 35 A vyřezal cherubíny a zobrazení palem a rytiny květů a ta znázornění potáhl zlatou fólií.+

36 A přikročil k tomu, aby stavěl vnitřní+ nádvoří se třemi řadami+ tesaného kamene a řadou trámů z cedrového dřeva.

37 Ve čtvrtém roce, v lunárním měsíci zivu,+ byl položen základ+ Jehovova domu; 38 a v jedenáctém roce, v lunárním měsíci bulu,* totiž v osmém měsíci, byl dům dokončen, pokud jde o všechny jeho podrobnosti a celý jeho plán;+ stavěl jej tedy sedm let.

7 A svůj vlastní dům postavil Šalomoun za třináct let,+ takže dokončil celý svůj vlastní dům.+

2 A přistoupil k tomu, aby postavil Dům libanonského lesa+ dlouhý sto loket* a široký padesát loket a vysoký třicet loket, na čtyřech řadách sloupů z cedrového dřeva; a na sloupech byly trámy+ z cedrového dřeva. 3 A byl obložen cedrovým dřevem+ nahoře na nosnících, jež byly na těch čtyřiceti pěti sloupech. Bylo [jich] patnáct na jednu řadu. 4 Pokud jde o rámovaná okna, byly tam tři řady a byl tam osvětlovací otvor+ proti osvětlovacímu otvoru ve třech vrstvách. 5 A všechny vchody a dveřní sloupky byly čtverhranné [s] rámem*+ a také přední strana osvětlovacího otvoru proti osvětlovacímu otvoru ve třech vrstvách.

6 A Sloupovou síň udělal v délce padesáti loket a šířce třiceti loket; a před nimi byla jiná síň se sloupy a stříškou před nimi.

7 Pokud jde o Trůnní síň,+ kde soudíval, udělal síň soudu;+ a pokryli ji cedrovým dřevem od podlahy k trámům.*+

8 Jeho dům, kde měl bydlet, na tom druhém nádvoří,+ ten byl stranou od domu patřícího k Síni. Zpracováním se prokázal být jako tento. A byl tam dům jako tato Síň, jejž postavil pro faraónovu dceru,+ kterou si Šalomoun vzal.

9 Všechny byly [z] nákladných+ kamenů podle měr, tesaných, řezaných pilami na kámen, vevnitř i zvenčí, a od základu k zastřešení, a venku až po velké nádvoří.+ 10 A nákladné kameny položené jako základ byly veliké kameny, desetiloketní kameny a osmiloketní kameny. 11 A nahoře byly nákladné kameny podle měr, tesané, a také cedrové dřevo. 12 Pokud jde o velké nádvoří, kolem dokola byly tři řady+ tesaného kamene a řada trámů z cedrového dřeva; a taktéž pro vnitřní+ nádvoří Jehovova domu+ a pro síň+ domu.

13 A král Šalomoun přistoupil k tomu, aby poslal a dal přivést Chirama+ z Tyru. 14 Byl to syn ovdovělé ženy z kmene Naftali a jeho otec byl Tyřan,+ zpracovatel mědi;+ a byl plný moudrosti a porozumění+ a poznání, jak konat všelijakou práci s mědí. Přišel tudíž ke králi Šalomounovi a začal konat všechno své dílo.

15 Potom odlil dva měděné sloupy;+ výška každého sloupu byla osmnáct loket a každý z obou sloupů by kolem dokola změřila dvanáctiloketní šňůrka.+ 16 A udělal dvě hlavice lité z mědi, k nasazení na vrcholky sloupů.+ Výška jedné hlavice byla pět loket a výška druhé hlavice byla pět loket. 17 Pro hlavice, které byly na vrcholcích sloupů,+ byly síťky ze síťoví, kroucené ozdoby řetízkové práce;+ sedm* pro jednu hlavici a sedm pro druhou hlavici. 18 A přikročil k tomu, aby udělal granátová jablka* a dvě řady kolem dokola na jednom síťoví, aby pokryl hlavice, jež byly na vrcholku sloupů;* a to udělal i pro druhou hlavici.+ 19 A hlavice, jež byly na vrcholku sloupů u síně, byly liliové práce,+ čtyřloketní. 20 A hlavice byly na těch dvou sloupech, také nahoře těsně u vypoukliny, jež přiléhala k síťoví, a na každé hlavici bylo dvě stě granátových jablek+ v řadách všude kolem.

21 A přistoupil k tomu, aby postavil sloupy,+ jež patřily k síni+ chrámu. Postavil tedy sloup po pravé ruce* a pojmenoval jej Jakin* a pak postavil sloup po levé ruce* a pojmenoval jej Boaz.* 22 A na vrcholku sloupů byla liliová práce. A postupně byla práce na sloupech dokončena.

23 A přistoupil k tomu, aby udělal lité moře,+ deset loket od jednoho jeho okraje k druhému jeho okraji, kolem dokola okrouhlé; a jeho výška byla pět loket a bylo zapotřebí třicetiloketní šňůry, aby je obepjala kolem dokola.+ 24 A dole pod jeho okrajem byly tykvovité+ ozdoby+ obkružující je kolem dokola, deset na jeden loket, uzavírající moře kolem dokola,+ s dvěma řadami tykvovitých ozdob odlitých při jeho odlévání. 25 Stálo na dvanácti býcích,*+ tři obrácení k severu a tři obrácení k západu* a tři obrácení k jihu* a tři obrácení k východu; a moře bylo shora na nich, a všechny jejich zadní části byly směrem do středu.+ 26 A jeho tloušťka byla na šířku dlaně;*+ a jeho okraj byl jako zpracování okraje poháru, liliový květ.+ Vešlo se do něho dva tisíce měr bat.*+

27 A přikročil k tomu, aby udělal deset měděných vozíků.+ Délka každého vozíku byla čtyři lokte a šířka čtyři lokte a výška tři lokte. 28 A to bylo zpracování vozíků: měly boční stěny, a boční stěny byly mezi příčnými rozpěrami. 29 A na bočních stěnách, jež byly mezi příčnými rozpěrami, byli lvi,+ býci+ a cherubíni,+ a tak to bylo nad příčnými rozpěrami. Nad a pod lvy a býky byly věnce+ závěsného díla.* 30 A ke každému vozíku byla čtyři měděná kola s měděnými nápravami; a jejich opěrou byly jeho čtyři rohové díly. Pod nádrží byly opěry, odlité s věnci napříč od každé. 31 A její dutina zevnitř k opěrám a nahoru [?] loket;* a její dutina byla okrouhlá, zpracování stojanu o jednom a půl lokti, a také na jeho ústí byly řezby. A jejich boční stěny byly čtverhranné, ne okrouhlé. 32 A čtyři kola byla dole pod bočními stěnami a opěry kol byly u vozíku; a výška každého kola byla jeden a půl lokte. 33 A zpracování kol bylo jako zpracování kola dvoukolého vozu.+ Jejich opěry a jejich ráfy a jejich loukotě a jejich náboje byly všechny odlité. 34 A na čtyřech rozích každého vozíku byly čtyři opěry; jeho opěry byly z jednoho kusu s vozíkem. 35 A na vrcholku vozíku byl [stojan]* vysoký půl lokte, okrouhlý kolem dokola, a na vrcholku vozíku byly jeho boky a jeho boční stěny z jednoho kusu s ním. 36 Dále vyryl+ na destičky jeho boků a na jeho boční stěny cherubíny, lvy a zobrazení palem podle volného prostoru [na] každé, a kolem dokola věnce.+ 37 Tak udělal těch deset vozíků;+ všechny měly jedno odlití,+ jednu míru, jeden tvar.

38 A přistoupil k tomu, aby udělal deset měděných nádrží.+ Do každé nádrže se vešlo čtyřicet měr bat.* Každá nádrž byla čtyřloketní. Pro těch deset vozíků byla jedna nádrž na každý vozík. 39 Potom dal pět vozíků na pravou stranu* domu a pět na levou stranu* domu;+ a moře dal na pravou stranu domu na východ, směrem k jihu.+

40 A Chiram+ postupně udělal nádrže+ a lopatky+ a misky.+ Posléze Chiram dokončil+ všechnu práci, kterou dělal pro krále Šalomouna vzhledem k Jehovovu domu: 41 Dva sloupy+ a miskovité hlavice,+ jež byly na vrcholku těch dvou sloupů, a dvě síťoví,+ aby přikryla dvě okrouhlé hlavice, jež byly na vrcholku sloupů, 42 a čtyři sta granátových jablek+ pro ta dvě síťoví, dvě řady granátových jablek na každé síťoví, aby se přikryly ty dvě miskovité hlavice, jež byly na těch dvou sloupech;* 43 a deset vozíků+ a deset nádrží+ na vozících, 44 a jedno moře+ a dvanáct býků pod tím mořem;+ 45 a plechové nádoby a lopatky a misky a všechno to náčiní,+ jež udělal Chiram z leštěné mědi pro krále Šalomouna, pro Jehovův dům. 46 Král je odléval v hliněné formě* v Jordánské oblasti*+ mezi Sukkotem+ a Caretanem.+

47 A Šalomoun nechal všechno náčiní+ [nezváženo] kvůli tak neobyčejně velikému množství.+ Váha mědi nebyla zjištěna.+ 48 A Šalomoun postupně udělal všechno náčiní, jež přináleželo Jehovovu domu, zlatý oltář+ a zlatý stůl,+ na němž byl chléb vystavení,* 49 a svícny,+ pět vpravo a pět vlevo před nejvnitřnější místností, z ryzího zlata,+ a květy+ a lampy+ a zhasínadla+ ze zlata, 50 a nádrže a kratiknoty+ a misky+ a poháry+ a nádoby na oheň+ z ryzího zlata, a zlaté důlky pro dveře+ vnitřního domu, totiž Nejsvětější,* a pro dveře+ domu chrámu.+

51 Konečně byla všechna práce, kterou musel král Šalomoun vykonat, pokud jde o Jehovův dům, dokončena,+ a Šalomoun začal nosit dovnitř věci, [jež] učinil svatými jeho otec David;+ stříbro a zlato a předměty uložil do pokladů Jehovova domu.+

8 Tehdy Šalomoun+ přistoupil k tomu, aby shromáždil+ izraelské starší+ muže,* všechny hlavy kmenů,+ náčelníky* otců izraelských synů,+ ke králi Šalomounovi v Jeruzalémě, aby vynesli truhlu Jehovovy smlouvy+ z Města Davidova,+ což je Sion.+ 2 Všichni izraelští muži se tedy shromáždili ke králi Šalomounovi v lunárním měsíci etanimu o svátku,+ totiž v sedmém měsíci.+ 3 Přišli tedy všichni izraelští starší muži, a kněží začali nést+ Truhlu.+ 4 A vynesli Jehovovu truhlu a stan+ setkání+ a všechno svaté náčiní, které bylo ve stanu; a kněží a Levité+ je vynesli.+ 5 A král Šalomoun a s ním celé izraelské shromáždění, ti, kdo dodrželi schůzku s ním, byli před Truhlou, obětovali+ ovce a skot, které se pro množství nedaly spočítat ani vyčíslit.+

6 Potom kněží vnesli truhlu+ Jehovovy smlouvy na její místo,+ do nejvnitřnější místnosti domu, do Nejsvětější, pod křídla cherubínů.+

7 Cherubíni totiž rozprostírali svá křídla nad místem Truhly, takže cherubíni Truhlu a její tyče udržovali zastíněné shora.+ 8 Ale tyče+ se prokázaly být dlouhé, takže špičky tyčí bylo vidět ze Svaté před nejvnitřnější místností, ale venku je vidět nebylo. A tam zůstávají až do tohoto dne.+ 9 V Truhle nebylo nic než dvě kamenné tabulky,*+ které tam Mojžíš uložil+ na Chorebu, když Jehova uzavřel smlouvu*+ s izraelskými syny, zatímco vycházeli z egyptské země.+

10 A když kněží vyšli ze svatého místa, stalo se, že oblak+ naplnil Jehovův dům. 11 A kněží+ nebyli schopni kvůli tomu oblaku stát, aby konali svou službu,+ neboť Jehovova sláva+ naplňovala Jehovův dům.+ 12 Tehdy Šalomoun řekl: „Sám Jehova řekl, že hodlá přebývat v husté temnotě.+ 13 Úspěšně jsem pro tebe postavil dům vznešeného příbytku,+ stanovené místo,+ kde bys bydlel na neurčitý čas.“*+

14 Potom král obrátil obličej a začal žehnat+ celému izraelskému sboru, zatímco celý izraelský sbor* stál. 15 A přikročil k tomu, aby řekl: „Je požehnaný Jehova,+ BŮH Izraele, který svými vlastními ústy mluvil s mým otcem Davidem+ a svou vlastní rukou dával splnění+ a řekl: 16 ‚Ode dne, kdy jsem svůj lid Izrael vyvedl z Egypta, nevyvolil+ jsem si město ze všech izraelských kmenů ke stavbě domu+ pro své jméno,+ aby tam zůstávalo; vyvolím však Davida, aby byl nad mým lidem Izraelem.‘+ 17 A srdci mého otce Davida bylo blízké, aby postavil dům jménu Jehovy, BOHA Izraele.+ 18 Ale Jehova řekl mému otci Davidovi: ‚Jelikož se tvému srdci prokázalo být blízké, abys postavil dům mému jménu, činil jsi dobře, protože se to prokázalo být blízké tvému srdci.+ 19 Jenže dům nepostavíš ty sám, ale tvůj syn, který vychází z tvých beder, ten postaví dům mému jménu.‘+ 20 A Jehova přistoupil k tomu, aby provedl své slovo,+ jež mluvil, abych povstal na místě svého otce Davida a usedl na izraelský trůn,+ právě jak Jehova mluvil, a abych postavil dům jménu Jehovy, BOHA Izraele,+ 21 a abych tam vyhradil místo pro Truhlu, kde je Jehovova smlouva,+ kterou uzavřel s našimi praotci, když je vyváděl z egyptské země.“

22 A Šalomoun se postavil před Jehovův oltář+ před celým izraelským sborem a nyní rozprostřel dlaně k nebesům;+ 23 a přikročil k tomu, aby řekl: „Ó Jehovo, BOŽE Izraele,+ v nebesích nahoře ani na zemi dole není žádný Bůh* jako ty,+ který dodržuješ smlouvu a milující laskavost*+ vůči svým sluhům,+ kteří před tebou chodí s celým svým srdcem,+ 24 ty, který jsi vůči mému otci, svému sluhovi Davidovi, dodržel to, co jsi mu slíbil, takže jsi učinil slib* svými vlastními ústy, a svou vlastní rukou jsi provedl splnění jako tento den.+ 25 A nyní, Jehovo, BOŽE Izraele, dodrž vůči svému sluhovi, mému otci Davidovi, to, co jsi mu slíbil, když jsi řekl: ‚Z tvých nebude odříznut muž z [místa] přede mnou, že by neseděl na izraelském trůnu,+ pokud jen budou tvoji synové dbát o svou cestu tím, že budou přede mnou chodit, právě jako jsi přede mnou chodil ty.‘ 26 A nyní, Bože Izraele,* ať se, prosím, tvůj slib,*+ který jsi slíbil mému otci, svému sluhovi Davidovi, prokáže [jako] důvěryhodný.

27 Bude však Bůh opravdu bydlet na zemi?+ Pohleď, nebesa,+ ano nebe nebes,+ tě nemohou obsáhnout;+ oč méně potom tento dům,+ který jsem postavil! 28 A obrátíš se k modlitbě+ svého sluhy a k jeho žádosti o přízeň,+ Jehovo, můj Bože, abys naslouchal snažně prosebnému volání a modlitbě, jíž se dnes tvůj sluha před tebou modlí;+ 29 aby se tvé oči prokázaly být nocí a dnem otevřené směrem k tomuto domu,+ směrem k místu, o němž jsi řekl: ‚Mé jméno se tam prokáže být‘,+ abys naslouchal modlitbě, kterou se tvůj sluha modlí směrem k tomuto místu.+ 30 A budeš naslouchat žádosti o přízeň ze strany svého sluhy a svého lidu Izraele,+ jíž se modlí směrem k tomuto místu; a kéž sám slyšíš na místě, kde bydlíš, v nebesích,+ a kéž uslyšíš a odpustíš.+

31 Když muž zhřeší proti svému bližnímu,+ a on na něho skutečně vloží prokletí, aby ho podrobil kletbě,+ a skutečně přijde [pod] kletbou před tvůj oltář v tomto domě, 32 kéž potom sám uslyšíš z nebes a zasáhneš a rozsoudíš své sluhy tím, že ničemného prohlásíš za ničemného, takže uvedeš jeho cestu na jeho vlastní hlavu,+ a tím, že spravedlivého prohlásíš za spravedlivého,+ takže mu dáš podle jeho vlastní spravedlnosti.+

33 Když je tvůj lid Izrael poražen před nepřítelem,+ protože proti tobě hřešili,+ a vskutku se k tobě vrátí+ a chvalořečí tvému jménu+ a modlí se+ a žádá tě o přízeň v tomto domě,+ 34 potom kéž sám uslyšíš z nebes, a odpustíš hřích svého lidu Izraele+ a přivedeš je zpět+ na zemskou půdu, kterou jsi dal jejich praotcům.+

35 Když je nebe zavřeno, takže nenastává déšť,+ protože proti tobě hřešili,+ a skutečně se modlí směrem k tomuto místu+ a chvalořečí tvému jménu a obrátí se zpět od svého hříchu, protože jsi je stále trápil,+ 36 potom kéž sám uslyšíš z nebes a odpustíš hřích svých sluhů, ano svého lidu Izraele, protože je vyučuješ+ dobré cestě, kterou by měli chodit;+ a dáš déšť+ na svou zemi, kterou jsi dal svému lidu jako dědičné vlastnictví.

37 V případě, že v zemi nastane hladomor,+ v případě, že nastane mor,+ v případě, že nastane obilná rez, sněť,+ kobylky,+ švábi;+ v případě, že v zemi jejich bran* je obléhá nepřítel — rána každého druhu, onemocnění každého druhu — 38 jakákoli modlitba,+ jakákoli žádost o přízeň+ by přišla ze strany kteréhokoli člověka [nebo] všeho tvého lidu Izraele,+ protože znají každý ránu svého vlastního srdce,+ a skutečně rozprostřou dlaně k tomuto domu,+ 39 kéž potom sám uslyšíš z nebes,+ svého stanoveného obydlí,+ a odpustíš+ a zasáhneš+ a dáš každému podle všech jeho cest,+ protože znáš jeho srdce+ (vždyť jedině ty sám dobře znáš srdce všech synů lidstva*),+ 40 aby se tě báli+ po všechny dny, kdy budou naživu na povrchu zemské půdy, kterou jsi dal našim praotcům.+

41 A také cizinci,+ který není částí tvého lidu Izraele a který skutečně přichází ze vzdálené země kvůli tvému jménu+ 42 (oni totiž jistě uslyší o tvém velkém jménu+ a o tvé silné ruce+ a o tvé vztažené paži), a skutečně přichází a modlí se směrem k tomuto domu,+ 43 kéž sám nasloucháš z nebes, svého stanoveného obydlí,+ a učiníš podle všeho, oč k tobě cizinec volá,+ aby všechny národy země poznaly tvé jméno,+ aby se tě bály stejně jako tvůj lid Izrael a aby poznaly, že tvé jméno se vzývá nad tímto domem, který jsem postavil.+

44 V případě, že tvůj lid vytáhne do války+ proti svému nepříteli cestou, kterou je posíláš,+ a vskutku se modlí+ k Jehovovi směrem k městu, které jsi vyvolil,+ a k domu, který jsem postavil tvému jménu,+ 45 uslyšíš také z nebes jejich modlitbu a jejich žádost o přízeň a vykonáš pro ně soud.+

46 V případě, že proti tobě zhřeší+ (vždyť není člověk, který nehřeší),+ a budeš se muset proti nim popudit a zanecháš je nepříteli, a jejich uchvatitelé je skutečně odvedou zajaté do země nepřítele, vzdálené nebo blízké,+ 47 a vskutku se vzpamatují* v zemi, kam byli odvedeni zajatí,+ a skutečně se vrátí+ a budou tě žádat o přízeň+ v zemi svých uchvatitelů+ a řeknou: ‚Zhřešili jsme+ a chybili jsme,+ jednali jsme ničemně‘,+ 48 a vskutku se k tobě vrátí celým svým srdcem+ a celou svou duší v zemi svých nepřátel, kteří je odvedli zajaté, a vskutku se k tobě modlí směrem ke své zemi, kterou jsi dal jejich praotcům, městu, které jsi vyvolil, a domu, který jsem postavil tvému jménu;+ 49 také uslyšíš z nebes, svého stanoveného obydlí,+ jejich modlitbu a jejich žádost o přízeň a vykonáš pro ně soud+ 50 a odpustíš+ svému lidu, který proti tobě zhřešil,+ a všechny jejich přestupky,+ jimiž proti tobě přestupovali;+ a učiníš je předmětem slitování+ před jejich uchvatiteli a politují je 51 (jsou totiž tvým lidem a tvým dědictvím,+ které jsi vyvedl z Egypta,+ z nitra železné pece),+ 52 aby se tvé oči prokázaly být otevřené k žádosti tvého sluhy o přízeň a k žádosti tvého lidu Izraele o přízeň,+ takže jim budeš naslouchat ve všem, oč k tobě volají.+ 53 Sám jsi je totiž oddělil jako své dědictví ze všech národů země,+ právě jak jsi mluvil prostřednictvím svého sluhy Mojžíše,+ když jsi naše praotce vyváděl z Egypta, ó Svrchovaný Pane Jehovo.“

54 A jakmile se Šalomoun domodlil k Jehovovi celou tuto modlitbu a žádost o přízeň, stalo se, že vstal [z místa] před Jehovovým oltářem, z pokleku+ na kolenou s dlaněmi rozprostřenými k nebesům;+ 55 a začal stát+ a žehnat+ celému izraelskému sboru* silným hlasem a říkat: 56 „Požehnaný buď Jehova,+ který dal místo odpočinku svému lidu Izraeli podle všeho, co slíbil.+ Neselhalo jediné slovo+ z celého jeho dobrého slibu, který slíbil* prostřednictvím svého sluhy Mojžíše.+ 57 Kéž se Jehova, náš Bůh, prokáže být s námi,+ jako se prokázal být s našimi praotci.+ Kéž nás ani nezanechává, ani nás neopouští,+ 58 aby naklonil naše srdce+ k sobě, abychom chodili+ po všech jeho cestách a dodržovali jeho přikázání+ a jeho předpisy+ a jeho soudcovská rozhodnutí,+ která dal příkazem našim praotcům. 59 A kéž se tato moje slova, jimiž jsem žádal o přízeň před Jehovou, prokážou být blízká+ Jehovovi, našemu Bohu, dnem a nocí, aby vykonal soud pro svého sluhu a soud pro svůj lid Izrael, jak by bylo nutné den+ co den, 60 aby všechny národy země poznaly,+ že Jehova je [pravý] Bůh.+ Není žádný jiný.+ 61 A vaše srdce se prokáže být úplné+ s Jehovou, naším Bohem, tím, že budete chodit v jeho předpisech a dodržovat jeho přikázání jako tento den.“

62 A král a s ním celý Izrael obětovali před Jehovou velkolepou oběť.+ 63 A Šalomoun přistoupil k tomu, aby obětoval oběti společenství,+ které musel obětovat Jehovovi, dvaadvacet tisíc [kusů] skotu a sto dvacet tisíc ovcí,+ aby král a všichni izraelští synové zasvětili+ Jehovův dům. 64 Toho dne musel král posvětit střed nádvoří, které je před Jehovovým domem,+ protože tam musel dávat zápalnou oběť a obilnou oběť a tučné kusy obětí společenství; měděný oltář,+ který je před Jehovou, byl totiž příliš malý, aby obsáhl zápalnou oběť a obilnou oběť a tučné+ kusy obětí společenství. 65 A Šalomoun přistoupil k tomu, aby tehdy konal svátek,+ a s ním celý Izrael, velký sbor+ od vstupu do Chamatu*+ dolů po říční údolí Egypt,+ před Jehovou, naším Bohem,* sedm dní a ještě sedm dní,+ čtrnáct dní. 66 Osmý den poslal lid pryč;+ a začali králi žehnat a šli do svých domovů,* rozradovaní+ a s rozveseleným srdcem+ pro všechnu dobrotu,+ kterou Jehova vykonal pro svého sluhu Davida a pro svůj lid Izrael.

9 A jakmile Šalomoun dostavěl Jehovův dům+ a králův dům+ a každou Šalomounovu žádoucí věc, kterou měl potěšení udělat,+ stalo se, že 2 se tehdy Jehova objevil Šalomounovi podruhé, stejně jako se mu objevil v Gibeonu.+ 3 A Jehova přikročil k tomu, aby mu řekl: „Slyšel jsem tvou modlitbu a tvou žádost o přízeň,+ jíž jsi žádal o přízeň přede mnou. Posvětil+ jsem tento dům, který jsi postavil, tím, že jsem tam vložil své jméno+ na neurčitý čas; a mé oči+ a mé srdce se tam jistě prokážou být stále.+ 4 A ty, jestliže budeš přede mnou chodit,+ právě jak chodil tvůj otec David,+ s ryzostí srdce+ a s přímostí,+ takže budeš činit podle všeho, co jsem ti přikázal,+ a budeš dodržovat mé předpisy+ a má soudcovská rozhodnutí,+ 5 také vskutku upevním trůn tvého království nad Izraelem na neurčitý čas,* právě jak jsem slíbil tvému otci Davidovi, když jsem řekl: ‚Z tvých nebude žádný muž odříznut od [sezení] na izraelském trůnu.‘+ 6 Kdybyste se vy a vaši synové rozhodně obrátili zpět a nenásledovali mne+ a nedodržovali má přikázání a má ustanovení, která jsem vám předložil, a skutečně půjdete a budete sloužit jiným bohům+ a klanět se jim,* 7 také odříznu Izrael z povrchu zemské půdy, kterou jsem jim dal;+ a dům, který jsem posvětil svému jménu, od sebe odhodím,*+ a Izrael se vskutku stane příslovečným rčením+ a [předmětem] popichování mezi všemi národy. 8 A z tohoto domu se stanou hromady trosek.*+ Každý kolemjdoucí bude zírat v ohromení+ a jistě hvízdne a řekne: ‚Proč tak Jehova učinil této zemi a tomuto domu?‘+ 9 A budou muset říci: ‚Protože opustili Jehovu, svého Boha, který vyvedl jejich praotce z egyptské země,+ a přistoupili k tomu, aby se chopili jiných bohů+ a klaněli se jim a sloužili jim. To proto na ně Jehova uvedl všechno to neštěstí.‘“+

10 A stalo se na konci dvaceti let, v nichž Šalomoun vystavěl ty dva domy, Jehovův dům+ a králův dům,+ 11 (tyrský král Chiram+ Šalomounovi přispěl+ kládami z cedrů a kládami z jalovců a zlatem tolik, kolik ho těšilo),+ že tehdy král Šalomoun přistoupil k tomu, aby dal Chiramovi dvacet měst v galilejské zemi.*+ 12 Chiram tudíž vyjel z Tyru, aby viděl města, která mu Šalomoun dal, a nebyla v jeho očích ta správná.+ 13 Řekl tedy: „Co jsi mi to dal za města, můj bratře?“ A až do tohoto dne se nazývají země Kabul.*

14 Mezitím poslal Chiram králi sto dvacet talentů* zlata.+

15 A to je zpráva o povolaných k nucené práci,+ které Šalomoun odvedl na stavbu Jehovova domu+ a svého vlastního domu a Valu*+ a jeruzalémské zdi+ a Chacoru+ a Megidda+ a Gezeru.+ 16 (Egyptský král, faraón, [předtím] přitáhl a pak dobyl Gezer a spálil jej ohněm a zabil Kananejce,+ kteří v tom městě bydleli. Dal jej tedy jako dar na rozloučenou své dceři,+ Šalomounově manželce.) 17 A Šalomoun přikročil k tomu, aby vystavěl Gezer a Dolní Bet-choron+ 18 a Baalat+ a Tamar* v pustině, v zemi, 19 a všechna skladištní města,+ která se stala Šalomounovými, a města dvoukolých vozů+ a města pro jezdce na koních, a Šalomounovy žádoucí věci,+ které toužil postavit v Jeruzalémě a v Libanonu a v celé zemi svého panství. 20 Pokud jde o všechen lid, jenž zůstal z Amorejců,+ Chetitů,+ Perizejců,+ Chivijců+ a Jebusejců,+ kteří nebyli částí izraelských synů,+ 21 jejich syny, kteří po nich zbyli v zemi, jež izraelští synové nebyli schopni zasvětit zničení,+ Šalomoun je stále odváděl na otrockou nucenou práci až do tohoto dne.+ 22 A z žádných izraelských synů Šalomoun neučinil otroky;+ byli totiž válečníky a jeho sluhy a jeho knížaty a jeho pobočníky a veliteli jeho vozatajů a jeho jezdců na koních.+ 23 To byli velitelé zmocněnců, kteří byli nad Šalomounovým dílem, pět set padesát, přední dělníci nad lidem, který se činil v díle.+

24 Faraónova dcera+ však vyšla z Města Davidova+ do svého vlastního domu, který jí postavil. To tehdy postavil Val.+

25 A Šalomoun stále třikrát+ do roka obětoval zápalné oběti a oběti společenství na oltáři, který pro Jehovu vystavěl,+ a přinášel se obětní dým* na [oltáři],+ který byl před Jehovou; a dokončil dům.+

26 A bylo loďstvo, jež udělal král Šalomoun v Ecjon-geberu,+ který je u Elotu+ na pobřeží Rudého moře v edomské zemi.+ 27 A Chiram posílal do loďstva své vlastní sluhy,+ námořníky,* kteří měli poznání o moři, spolu se Šalomounovými sluhy. 28 A přistoupili k tomu, aby jeli do Ofiru+ a vzali odtamtud čtyři sta dvacet talentů* zlata+ a přivezli je králi Šalomounovi.

10 Královna ze Šeby+ nyní slyšela zprávu o Šalomounovi ve spojitosti s Jehovovým jménem.+ Přišla jej tedy vyzkoušet matoucími otázkami.*+ 2 Konečně dorazila do Jeruzaléma s velmi působivým průvodem,+ [s] velbloudy+ nesoucími balzámový olej+ a velmi mnoho zlata a drahokamů; a vešla k Šalomounovi a začala k němu mluvit všechno, co bylo blízké jejímu srdci.+ 3 Šalomoun zase přikročil k tomu, aby jí pověděl o všech jejích záležitostech.+ Králi se neprokázala být utajena žádná záležitost, kterou [by] jí nepověděl.+

4 Když královna ze Šeby uviděla všechnu Šalomounovu moudrost+ a dům, který vystavěl,+ 5 a jídlo* jeho stolu+ a rozsazení jeho sluhů a službu* jeho obsluhujících u stolu a jejich ošacení a jeho nápoje+ a jeho zápalné oběti, které pravidelně obětoval u Jehovova domu, pak se v ní neprokázal být již žádný duch.+ 6 Řekla tedy králi: „Pravé se prokázalo být slovo, které jsem ve své vlastní zemi slyšela o tvých záležitostech a o tvé moudrosti.+ 7 A neuvěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla, aby to viděly mé vlastní oči; a pohleď, nepověděli mi ani polovinu.+ V moudrosti a blahobytu jsi předčil to, co se proslýchá, čemu jsem naslouchala.+ 8 Šťastní jsou tví muži;*+ šťastní+ jsou tito tví sluhové, kteří neustále stojí před tebou a naslouchají tvé moudrosti!+ 9 Kéž je požehnaný Jehova, tvůj Bůh,+ který v tobě nalezl potěšení,+ takže tě dosadil na izraelský trůn;+ protože Jehova miluje Izrael na neurčitý čas,+ takže tě ustanovil králem,+ abys vykonával soudcovské rozhodnutí+ a spravedlnost.“+

10 Potom dala+ králi sto dvacet talentů zlata+ a velkou spoustu balzámového oleje+ a drahokamů. Už nikdy nepřišel podobný balzámový olej v tom množství, jaké dala královna ze Šeby králi Šalomounovi.

11 A Chiramovo loďstvo,+ které vozilo zlato z Ofiru,+ přivezlo z Ofiru také ve velmi velkém množství klády z algumových* stromů+ a drahokamy.+ 12 A král přistoupil k tomu, aby udělal z klád z algumových stromů opěry pro Jehovův dům+ a pro králův dům a také harfy+ a strunné nástroje+ pro zpěváky. Takové klády z algumových stromů nepřišly ani nebyly vidět až do tohoto dne.

13 A král Šalomoun dal královně ze Šeby všechno, co ji těšilo, oč požádala, kromě toho, co jí dal podle štědrosti+ krále Šalomouna. Potom se obrátila a jela do své vlastní země, spolu se svými sluhy.+

14 A váha zlata,+ které přišlo Šalomounovi za jeden rok, dosahovala šesti set šedesáti šesti talentů zlata,*+ 15 kromě od cestujících a zisku od obchodníků a všech arabských+ králů+ a místodržitelů země.

16 A král Šalomoun přikročil k tomu, aby udělal dvě stě velkých štítů ze slitiny zlata+ (přistoupil k tomu, aby na každý velký štít vynaložil šest set [šekelů]* zlata)+ 17 a tři sta malých kulatých štítů ze slitiny zlata (přistoupil k tomu, aby na každý malý kulatý štít* vynaložil tři miny* zlata).+ Potom je král dal do Domu libanonského lesa.+

18 Dále král udělal velký slonovinový+ trůn+ a potáhl jej přečištěným zlatem.+ 19 K trůnu bylo šest stupňů, a trůn měl za sebou kulatou stříšku, a u místa, kde se sedí, byla z této strany a z oné strany opěradla pro ruce, a vedle opěradel pro ruce stáli dva lvi.+ 20 A na šesti stupních stálo dvanáct lvů, na této straně a na oné straně. Žádné jiné království nemělo nějaký podobně udělaný.+

21 A všechny nádoby na pití krále Šalomouna byly ze zlata a všechny nádoby Domu libanonského lesa+ byly z ryzího zlata.+ Nic nebylo ze stříbra; to se za Šalomounových dnů nepovažovalo vůbec za nic. 22 Král měl totiž na moři flotilu taršišských lodí+ spolu s flotilou Chiramových lodí. Jednou za tři roky přijížděla flotila taršišských lodí a přivážela zlato+ a stříbro, slonovinu+ a opice a pávy.

23 Král Šalomoun byl tedy v bohatství+ a moudrosti+ větší než všichni ostatní králové země. 24 A všechen lid země* hledal Šalomounův obličej, aby slyšel jeho moudrost, kterou mu vložil do srdce Bůh.*+ 25 A každý přinášel svůj dar,+ stříbrné předměty+ a zlaté předměty a oděvy a zbroj+ a balzámový olej, koně a muly,+ jako každoroční samozřejmost.+

26 A Šalomoun stále shromažďoval více dvoukolých vozů a ořů;* a [nakonec] nabyl tisíc čtyři sta dvoukolých vozů a dvanáct tisíc ořů+ a držel je rozmístěné ve městech dvoukolých vozů a v blízkosti krále v Jeruzalémě.+

27 A král učinil stříbro v Jeruzalémě podobné kamení+ a cedrové dřevo pro velké množství učinil podobné sykomorám, které jsou v Šefele.*+

28 A vývoz koní, které měl Šalomoun, byl z Egypta, a společnost králových kupců brávala stádo koní za cenu.+ 29 A podle zvyku dvoukolý vůz vyjížděl a vyvážel se z Egypta za šest set kousků stříbra a kůň za sto padesát; a tak to bylo pro všechny krále Chetitů+ a syrské krále. Jejich prostřednictvím* prováděli vývoz.

11 A král Šalomoun miloval mnoho cizozemských manželek+ spolu s faraónovou dcerou,+ Moabek,+ Ammonitek,+ Edomitek,+ Sidonek+ [a] Chetitek,+ 2 z národů, o nichž Jehova řekl izraelským synům: „Nevejdete mezi ně+ a ony by neměly vejít mezi vás; vpravdě nakloní vaše srdce, aby následovalo jejich bohy.“+ K nim Šalomoun přilnul+ láskou. 3 A získal sedm set manželek, kněžen, a tři sta konkubín, a jeho manželky postupně naklonily jeho srdce.+ 4 A v čase, kdy Šalomoun zestárl,+ se stalo, že jeho manželky naklonily+ jeho srdce, aby následovalo jiné bohy;+ a jeho srdce se neprokázalo být úplné+ s Jehovou, jeho Bohem, jako srdce jeho otce Davida. 5 A Šalomoun začal chodit za Aštoret,+ bohyní* Sidonců, a za Milkomem,+ ohavností Ammonitů. 6 A Šalomoun začal činit to, co bylo špatné+ v Jehovových očích, a nenásledoval Jehovu plně jako jeho otec David.+

7 A tehdy Šalomoun přistoupil k tomu, aby postavil výšinu+ Kemošovi,+ moabské ohavnosti,+ na hoře,+ která byla před+ Jeruzalémem, a Molekovi, ohavnosti synů Ammona. 8 A tak činil pro všechny své cizozemské manželky,+ které přinášely obětní dým a obětovaly svým bohům.+

9 A Jehova se na Šalomouna popudil,+ protože se jeho srdce odklonilo+ od Jehovy, BOHA Izraele, toho, jenž se mu dvakrát objevil.+ 10 A ohledně této věci mu přikázal, aby nechodil za jinými bohy;+ nedodržel však to, co Jehova přikázal. 11 Jehova nyní Šalomounovi řekl: „Protože se tohle s tebou stalo, a nedodržel jsi mou smlouvu a má ustanovení, která jsem ti uložil příkazem, zcela jistě od tebe království odtrhnu a jistě je dám tvému sluhovi.+ 12 Ve tvých dnech to však neudělám+ kvůli tvému otci Davidovi.+ Odtrhnu je z ruky tvého syna.+ 13 Jenže neodtrhnu království celé.+ Jeden kmen dám tvému synovi kvůli svému sluhovi Davidovi+ a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil.“+

14 A Jehova Šalomounovi+ začal vzbuzovat odpůrce,*+ totiž Edomitu Hadada z králova potomstva. Byl v Edomu.+ 15 A když David srazil Edom,*+ když přišel velitel vojska Joab pohřbívat zabité, stalo se, že se snažil srazit v Edomu každého muže.+ 16 (Joab a celý Izrael tam totiž bydleli šest měsíců, dokud neodřízl v Edomu každého muže.) 17 A Hadad utekl, on a s ním někteří edomští muži ze sluhů jeho otce, aby vešli do Egypta, když byl Hadad mladý* chlapec. 18 A tak se zvedli z Midianu+ a vešli do Paranu a z Paranu+ s sebou vzali muže a vešli do Egypta k faraónovi, egyptskému králi, který mu potom dal dům. Také mu udělil chléb a dal mu zemi. 19 A Hadad neustále nalézal přízeň+ ve faraónových očích, natolik, že mu dal manželku,+ sestru své vlastní manželky, sestru paní Tachpenes. 20 Časem mu Tachpenedina sestra porodila syna Genubata, a Tachpenes ho odstavila+ přímo uvnitř faraónova domu; a Genubat zůstával ve faraónově domě přímo mezi faraónovými syny.

21 A Hadad se v Egyptě doslechl, že David ulehl se svými praotci+ a že velitel vojska Joab zemřel.+ Hadad tedy řekl faraónovi: „Pošli mě pryč,+ abych šel do své vlastní země.“ 22 Ale faraón mu řekl: „Co je ti zapotřebí, když [jsi] u mne, že hodláš odejít do své vlastní země?“ Na to řekl: „Nic; ale zcela jistě bys mne měl poslat pryč.“

23 A Bůh přistoupil k tomu, aby vzbudil jiného jeho odpůrce,+ totiž Rezona, syna Eljadova, který [předtím] utekl od svého pána,* cobského+ krále Hadadezera.+ 24 A stále sbíral ke svému boku muže a stal se velitelem loupeživé tlupy, když je* David zabíjel.+ Šli tedy do Damašku+ a usídlili se v něm a začali v Damašku vládnout. 25 A stal se odpůrcem Izraele po všechny Šalomounovy dny,+ a to spolu se škodou, kterou činil Hadad; a dokud vládl nad Sýrií, ošklivil+ si Izrael.

26 A byl tu Jeroboam,+ syn Nebata, Efrajimovce z Ceredy, Šalomounův sluha,+ a jeho matka se jmenovala Cerua, ovdovělá žena. I on začal pozvedat ruku proti králi.+ 27 A to je důvod, proč pozvedl ruku proti králi: Šalomoun vystavěl Val.*+ Uzavřel průrvu Města svého otce Davida.+ 28 A muž Jeroboam byl statečný, silný muž.+ Když Šalomoun uviděl, že ten mladý muž tvrdě pracuje,+ přistoupil k tomu, aby ho udělal dozorcem*+ nade vší povinnou službou+ Josefova+ domu. 29 A právě v té době se stalo, že Jeroboam vyšel z Jeruzaléma, a na cestě ho našel Šilonita+ Achijáš,+ prorok, a [Achijáš]* se přikrýval novým oděvem; a ti dva byli na poli sami. 30 Achijáš nyní uchopil nový oděv, který měl na sobě, a roztrhal+ jej na dvanáct+ kusů. 31 A přikročil k tomu, aby řekl Jeroboamovi:

„Vezmi si deset kusů; tak totiž řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Hle, vytrhuji království z ruky Šalomounovy a jistě ti dám deset kmenů.+ 32 A jeden kmen+ bude nadále jeho kvůli mému sluhovi Davidovi+ a kvůli Jeruzalému,+ městu, které jsem vyvolil ze všech izraelských kmenů. 33 Důvodem toho je, že mě opustili+ a začali se klanět bohyni* Sidonců Aštoret,+ Moabovu bohu* Kemošovi+ a Milkomovi,+ bohu synů Ammona; a nechodili po mých cestách tím, že by činili, co je správné v mých očích, a má ustanovení a má soudcovská rozhodnutí jako jeho otec David. 34 Ale nevezmu mu z ruky celé království, protože ho dosadím jako náčelníka* na všechny dny jeho života kvůli svému sluhovi Davidovi, jehož jsem vyvolil,+ jelikož dodržoval má přikázání a má ustanovení. 35 A jistě vezmu kralování z ruky jeho syna a dám je tobě, dokonce deset kmenů.+ 36 A jeho synovi dám jeden kmen, aby měl můj sluha David nadále vždycky přede mnou lampu v Jeruzalémě,+ městě, které jsem si vyvolil, abych tam vložil své jméno.+ 37 A ty jsi ten, kterého vezmu, a vskutku budeš vládnout nade vším, po čem dychtí tvá duše,+ a jistě se staneš králem nad Izraelem. 38 A jestliže uposlechneš vše, co ti přikážu, a opravdu budeš chodit po mých cestách a skutečně budeš činit to, co je správné v mých očích, tím, že budeš dodržovat má ustanovení a má přikázání, právě jako můj sluha David,+ stane se, že se také prokážu být s tebou+ a vystavím ti trvalý dům, právě jako jsem vystavěl pro Davida,+ a dám ti Izrael. 39 A pokořím kvůli tomu Davidovo potomstvo,+ jenže ne vždy.‘“+

40 A Šalomoun začal hledat, jak by Jeroboama usmrtil.+ Jeroboam tedy vstal a utekl+ do Egypta k egyptskému králi Šišakovi+ a zůstal v Egyptě až do Šalomounovy smrti.

41 Pokud jde o ostatní Šalomounovy záležitosti a všechno, co činil, a jeho moudrost, nejsou snad zapsány v knize Šalomounových záležitostí? 42 A dnů, po které Šalomoun vládl v Jeruzalémě nad celým Izraelem, bylo čtyřicet let.+ 43 Potom Šalomoun ulehl se svými praotci+ a byl pohřben ve Městě svého otce Davida;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Rechoboam.+

12 A Rechoboam+ přistoupil k tomu, aby šel do Šekemu, neboť do Šekemu+ přišel celý Izrael, aby ho udělali králem. 2 A jakmile o tom slyšel Jeroboam,+ syn Nebatův, zatímco byl ještě v Egyptě (protože utekl kvůli králi Šalomounovi, aby mohl Jeroboam bydlet v Egyptě),+ stalo se, že 3 tehdy poslali a povolali ho. Potom přišel Jeroboam a celý izraelský sbor a začali mluvit k Rechoboamovi a řekli:+ 4 „Tvůj otec, ten naše jho přitvrdil, a pokud jde o tebe, ty nám nyní ulehči+ tvrdou službu svého otce a jeho těžké jho,+ které na nás vložil, a budeme ti sloužit.“+

5 Řekl jim na to: „Odejděte na tři dny a vraťte se ke mně.“+ Lid tedy odešel. 6 A král Rechoboam se začal radit se staršími muži,+ kteří bývali stále k službám jeho otci Šalomounovi, dokud byl naživu, a řekl: „Jak radíte, abych odvětil tomuto lidu?“+ 7 Mluvili k němu tudíž a řekli: „Kdyby ses dnes prokázal [jako] sluha tomuto lidu a skutečně jim sloužil,+ také jim odpovíš a budeš k nim mluvit dobrými slovy;+ a zcela jistě se nastálo stanou tvými sluhy.“+

8 Opustil však radu starších mužů, kterou mu poradili, a začal se radit s mladými muži, kteří s ním vyrostli,+ kteří mu byli k službám.+ 9 A přikročil k tomu, aby jim řekl: „Co nabízíte jako radu,+ abychom odvětili tomuto lidu, který ke mně mluvil a řekl: ‚Ulehči jho, které na nás vložil tvůj otec‘?“+ 10 Mladí muži, kteří s ním vyrostli, k němu zase mluvili a řekli: „Tak bys měl říci tomu lidu,+ který k tobě mluvil a řekl: ‚Tvůj otec, ten nám jho ztížil, ale pokud jde o tebe, ty nám je ulehči‘; tak bys k nim měl mluvit: ‚Můj malíček jistě bude tlustší než boky mého otce.+ 11 A můj otec, ten na vás vložil těžké jho; ale já, já k vašemu jhu přidám.+ Můj otec, ten vás trestal biči, ale já, já vás budu trestat metlami.‘“*+

12 A Jeroboam a všechen lid přistoupili k tomu, aby přišli třetí den k Rechoboamovi, právě jak mluvil král, když řekl: „Třetí den se ke mně vraťte.“+ 13 A král začal lidu odpovídat drsně+ a opouštět radu starších mužů, kteří mu radili.+ 14 A přikročil k tomu, aby k nim mluvil podle rady mladých mužů+ a řekl: „Můj otec, ten vám jho ztížil, ale já, já k vašemu jhu přidám. Můj otec, ten vás trestal biči, ale já, já vás budu trestat metlami.“+ 15 A král lidu nenaslouchal,+ protože ten zvrat záležitostí nastal na podnět Jehovy,+ aby vskutku provedl své slovo,+ které Jehova mluvil prostřednictvím Šilonity Achijáše k Jeroboamovi, synovi Nebata.+

16 Když celý Izrael uviděl, že jim král nenaslouchal, potom lid králi odvětil a řekl: „Jaký máme podíl v Davidovi?+ A v synu Jišaiovu není žádné dědictví. Ke svým bohům,*+ Izraeli. Teď si dohlížej na svůj vlastní dům, Davide!“+ S tím Izrael začal odcházet do svých stanů. 17 Pokud jde o izraelské syny, kteří bydleli v judských městech, dále nad nimi vládl Rechoboam.+

18 Poté král Rechoboam poslal Adorama,+ který byl nad povolanými k nucené práci,+ ale celý Izrael ho uházel kameny,+ takže zemřel. A samotnému králi Rechoboamovi se podařilo nasednout do dvoukolého vozu, aby prchl do Jeruzaléma. 19 A Izraelité se drželi svého vzbouření+ proti Davidovu domu až do tohoto dne.+

20 A jakmile celý Izrael slyšel, že se Jeroboam vrátil, stalo se, že ihned poslali a zavolali ho do shromáždění* a učinili ho králem nad celým Izraelem.+ Nikdo se nestal následovníkem Davidova domu kromě samotného kmene Juda.+

21 Když Rechoboam dorazil do Jeruzaléma,+ okamžitě shromáždil celý judský dům a kmen Benjamín,+ sto osmdesát tisíc vybraných mužů, zdatných pro válku,* aby bojovali proti izraelskému domu, a tak vrátili kralování zpět Rechoboamovi, synu Šalomounovu. 22 Potom přišlo slovo [pravého] Boha* k Šemajášovi,+ muži [pravého] Boha,+ a říkalo: 23 „Řekni judskému králi Rechoboamovi, synu Šalomounovu, a celému domu Judy a Benjamína a ostatnímu lidu: 24 ‚Tak řekl Jehova: „Nevytáhnete a nebudete bojovat proti svým bratrům, izraelským synům.+ Jděte každý zpět do svého domu, neboť ta věc se stala na můj podnět.“‘“+ Uposlechli tedy Jehovovo slovo+ a šli zpátky domů podle Jehovova slova.+

25 A Jeroboam přistoupil k tomu, aby vystavěl Šekem+ v hornatém kraji Efrajima a bydlel v něm. Potom odtamtud vyšel a vystavěl Penuel.+ 26 A Jeroboam si začal v srdci říkat:+ „Nyní se království vrátí k Davidovu domu.+ 27 Jestliže ten lid bude dál vycházet, aby dával oběti v Jehovově domě v Jeruzalémě,+ srdce toho lidu se také zcela jistě vrátí k jejich pánovi,* judskému králi Rechoboamovi; a jistě mě zabijí+ a vrátí se k judskému králi Rechoboamovi.“ 28 Král se tedy poradil+ a udělal dvě zlatá telata+ a řekl lidu:* „Je to pro vás příliš, abyste vycházeli do Jeruzaléma. Zde je tvůj Bůh,*+ Izraeli, který tě vyvedl z egyptské země.“+ 29 Nato umístil jedno v Betelu+ a druhé postavil v Danu.+ 30 A ta věc se stala příčinou hříchu+ a lid začal před to jedno chodit až do Danu.

31 A začal dělat dům výšin+ a dělat kněze z obecného lidu, kteří nebyli ze synů Leviho.+ 32 A Jeroboam přikročil k tomu, aby udělal svátek v osmém měsíci, patnáctý den měsíce, jako svátek, který byl v Judovi,+ aby konal oběti na oltáři, který udělal v Betelu, aby obětoval telatům, jež udělal; a dosadil do služby v Betelu+ kněze výšin, které udělal. 33 A začal konat oběti na oltáři, který udělal v Betelu, patnáctý den v osmém měsíci, v měsíci, který sám* vymyslel;+ a přistoupil k tomu, aby udělal svátek pro izraelské syny a aby konal oběti na oltáři, aby přinášel obětní dým.+

13 A byl tu Boží muž,*+ který vyšel z Judy do Betelu podle Jehovova slova,+ zatímco Jeroboam stál u oltáře,+ aby přinášel obětní dým.+ 2 Potom zvolal proti oltáři Jehovovým slovem a řekl: „Oltáři, oltáři, tak řekl Jehova: ‚Pohleď, syn narozený Davidovu domu, který se jmenuje Josijáš+! A jistě bude na tobě obětovat kněze výšin, kteří na tobě přinášejí obětní dým, a bude* na tobě pálit lidské kosti.‘“+ 3 A dal toho dne předzvěst,+ když řekl: „To je předzvěst, o níž mluvil Jehova: Pohleď, oltář se trhá a tučný popel, který je na něm, se jistě vyvalí.“

4 A jakmile král slyšel slovo muže [pravého] Boha,* které zvolal proti oltáři v Betelu, stalo se, že Jeroboam ihned napřáhl ruku od oltáře a řekl: „Muži, popadněte ho!“+ Ruka, kterou proti němu napřáhl, okamžitě uschla a nebyl schopen stáhnout ji zpět k sobě.+ 5 A oltář se roztrhl, takže se z oltáře vyvalil tučný popel, podle předzvěsti, kterou dal muž [pravého] Boha Jehovovým slovem.+

6 Král nyní odpověděl a řekl muži [pravého] Boha: „Obměkči, prosím, obličej Jehovy, svého Boha, a modli se v můj prospěch, aby mi byla uzdravena má ruka.“+ Na to muž [pravého] Boha obměkčoval+ Jehovův obličej, takže králi byla jeho ruka uzdravena a byla jako zprvu.+ 7 A král přikročil k tomu, aby řekl muži [pravého] Boha: „Pojď přece se mnou do domu a přijmi obživu+ a dovol mi dát ti dar.“+ 8 Ale muž [pravého] Boha řekl králi: „Kdybys mi dával polovinu svého domu,+ nešel bych s tebou+ a nejedl chléb a nepil vodu na tomto místě. 9 Tak mi totiž přikázal Jehovovým slovem a řekl: ‚Nebudeš jíst chléb+ ani pít vodu a nevrátíš se tou cestou, kterou jsi šel.‘“ 10 A začal odcházet jinou cestou a nevracel se tou cestou, kterou do Betelu přišel.

11 A v Betelu bydlel jistý starý prorok,+ a tu vešli jeho synové* a vyprávěli mu o všem díle, které onoho dne v Betelu vykonal muž [pravého] Boha, [a] slova, jež mluvil ke králi, a přikročili k tomu, aby je otci vyprávěli. 12 Nato k nim jejich otec promluvil: „Kteroupak cestou šel?“ Synové mu tedy ukázali cestu, kterou odešel muž [pravého] Boha, jenž přišel z Judy. 13 Tu řekl svým synům: „Osedlejte mi osla.“ Osedlali mu tudíž osla+ a on na něm vyjel.

14 A následoval muže [pravého] Boha a našel ho, jak sedí pod velkým stromem.+ Potom mu řekl: „Jsi ten muž [pravého] Boha, který přišel z Judy?“,+ na což řekl: „Jsem.“ 15 A přikročil k tomu, aby mu řekl: „Pojď se mnou do domu a pojez chléb.“ 16 Řekl však: „Nejsem schopen jít s tebou zpět ani k tobě vejít a nesmím s tebou jíst chléb ani pít vodu na tomto místě.+ 17 Bylo ke mně totiž mluveno Jehovovým slovem:+ ‚Nebudeš tam jíst chléb ani pít vodu. Nepůjdeš zase zpátky cestou, kterou jsi šel.‘“+ 18 Na to mu řekl: „Jsem také prorok jako ty a mluvil ke mně anděl+ Jehovovým slovem a řekl: ‚Přiměj ho, aby se s tebou vrátil do tvého domu, aby pojedl chléb a napil se vody.‘“ (Klamal ho.+) 19 Šel s ním tedy zpět, aby pojedl chléb v jeho domě a napil se vody.+

20 A zatímco seděli u stolu, stalo se, že Jehovovo slovo+ přišlo k prorokovi, který ho přivedl zpět, 21 a začal volat k muži [pravého] Boha, který přišel z Judy, a říkal: „Tak řekl Jehova: ‚Protože ses vzbouřil+ proti Jehovovu nařízení a nedodržel jsi přikázání, jímž ti přikázal Jehova, tvůj Bůh,+ 22 ale šel jsi zpět, abys pojedl chléb a napil se vody na místě, o němž k tobě mluvil: „Nejez chléb ani nepij vodu“, tvé mrtvé tělo nepřijde na pohřební místo tvých praotců.‘“+

23 A když pojedl chléb a když se napil, stalo se, že mu hned osedlal osla, totiž prorokovi, kterého přivedl zpět. 24 A ten se vydal na cestu. Později ho na silnici našel lev+ a usmrtil ho,+ a jeho mrtvé tělo bylo pohozeno na silnici. A stál vedle něho osel, a vedle mrtvého těla stál lev. 25 A šli kolem muži, takže uviděli mrtvé tělo pohozené na silnici a lva stojícího vedle mrtvého těla. Pak vešli a mluvili o tom ve městě, v němž bydlel ten starý prorok.

26 Když o tom slyšel prorok, který ho přivedl zpět z cesty, okamžitě řekl: „To je muž [pravého] Boha, který se vzbouřil proti Jehovovu nařízení;+ a tak ho Jehova vydal lvu, aby ho rozdrtil a usmrtil ho, podle Jehovova slova, které k němu mluvil.“+ 27 A přikročil k tomu, aby mluvil ke svým synům slovy: „Osedlejte mi osla.“ Osedlali jej tedy.+ 28 Potom se vydal na cestu a našel jeho mrtvé tělo pohozené na silnici s oslem a lvem, kteří stáli vedle mrtvého těla. Lev nesežral mrtvé tělo ani nerozdrtil osla.+ 29 A prorok přistoupil k tomu, aby zdvihl mrtvé tělo muže [pravého] Boha a aby ho naložil na osla a aby ho přivezl zpět. Tak se dostal do města starého proroka, aby ho oplakal a pohřbil. 30 Uložil tudíž jeho mrtvé tělo do svého vlastního pohřebního místa; a bědovali stále nad ním:+ „Běda, můj bratře!“ 31 A stalo se potom, co ho pohřbili, že přikročil k tomu, aby řekl svým synům: „Až zemřu, pohřbíte mě na pohřebním místě, v němž je pohřben muž [pravého] Boha. Vedle jeho kostí uložte mé vlastní kosti.*+ 32 Slovo, jež volal Jehovovým slovem proti oltáři,+ který je v Betelu, a proti všem domům výšin,+ které jsou v samařských městech,+ se totiž zcela jistě splní.“+

33 Po této věci se Jeroboam neobrátil zpět od své špatné cesty, ale zase dělal kněze výšin z obecného lidu.+ Pokud jde o kohokoli, koho to těšilo, tomu naplnil ruku mocí*+ [a řekl]: „Ať se stane [jedním z] kněží* výšin.“ 34 A v této věci vznikla příčina hříchu ze strany Jeroboamovy domácnosti+ a podnět k jejich zahlazení a jejich vyhlazení z povrchu zemské půdy.+

14 Právě v té době onemocněl Jeroboamův syn Abijáš.+ 2 Jeroboam tedy řekl své manželce: „Vstaň, prosím, a přestrojíš+ se, aby nevěděli, že jsi Jeroboamova manželka, a půjdeš do Šila. Pohleď, tam je prorok Achijáš.+ To on vzhledem ke mně mluvil, že se stanu králem* nad tímto lidem.+ 3 A vezmeš do ruky deset chlebů+ a sypané koláče a lahvičku+ medu a vejdeš k němu.+ On ti jistě poví, co se chlapci stane.“+

4 A Jeroboamova manželka přistoupila k tomu, aby tak učinila. Vstala tudíž a šla do Šila+ a přišla k Achijášovu domu. A Achijáš* nebyl schopen vidět, neboť mu oči stářím vyhasly.+

5 A Jehova řekl Achijášovi: „Tady přichází Jeroboamova manželka požádat tě o slovo ohledně svého syna; je totiž nemocný. Tak a tak bys k ní měl mluvit. A stane se,* že jakmile dorazí, bude se činit nepoznatelnou.“+

6 A jakmile Achijáš slyšel zvuk jejích nohou, když vstupovala do vchodu, stalo se, že začal říkat: „Vejdi, Jeroboamova manželko.+ Proč se činíš nepoznatelnou, zatímco jsem k tobě poslán s krutým poselstvím? 7 Jdi, řekni Jeroboamovi: ‚Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: „Protože jsem tě vzbudil zprostřed tvého lidu, abych tě učinil vůdcem nad svým lidem Izraelem,+ 8 a přikročil jsem k tomu, abych odtrhl království od Davidova domu+ a dal je tobě, a nestal ses podobným mému sluhovi Davidovi, který dodržoval má přikázání a který za mnou chodil celým svým srdcem, takže činil jen to, co bylo správné v mých očích,+ 9 ale začal jsi jednat hůř než všichni, kdo byli před tebou, a šel jsi a udělal sis jiného boha*+ a lité sochy,+ abys mě urážel,+ a jsem to já, koho jsi hodil za záda,+ 10 proto hle, přivádím na Jeroboamův dům neštěstí a jistě od Jeroboama odříznu každého, kdo močí proti stěně,*+ bezmocného a bezcenného v Izraeli;*+ a vskutku za Jeroboamovým domem čistě zametu,+ právě jako se vyklízejí lejna, dokud nejsou odklizena.+ 11 Toho, kdo z Jeroboamových zemře ve městě, sežerou psi;+ a toho, kdo zemře v poli, sežere nebeské ptactvo,+ protože to mluvil sám Jehova.“‘

12 A ty vstaň, jdi do svého domu. Až tvé nohy vkročí do města, dítě jistě zemře. 13 A celý Izrael ho vskutku bude oplakávat+ a pohřbí ho, protože ten jediný z Jeroboamových přijde do pohřebního místa; protože v něm se v Jeroboamově domě našlo něco dobrého vůči Jehovovi, BOHU Izraele.+ 14 A Jehova si jistě vzbudí nad Izraelem krále,+ který zmíněného dne odřízne Jeroboamův dům — a co když právě teď?+ 15 A Jehova vskutku srazí Izrael, právě jako se rákos kolébá ve vodě;+ a jistě Izrael vykoření+ z této dobré zemské půdy,+ kterou dal jejich praotcům, a vskutku je rozptýlí+ za Řekou,*+ protože si nadělali posvátné kůly,+ a tak urážejí Jehovu.+ 16 A vydá+ Izrael kvůli hříchům Jeroboama, jimiž hřešil a jimiž působil, že Izrael hřešil.“+

17 Na to Jeroboamova manželka vstala a odešla a přišla do Tirci.+ Když docházela k prahu domu, chlapec zemřel. 18 Pohřbili ho tedy a celý Izrael pro něho bědoval podle Jehovova slova, jež mluvil prostřednictvím svého sluhy, proroka Achijáše.

19 A ostatní Jeroboamovy záležitosti, jak válčil+ a jak vládl, jsou zapsány tam v knize+ záležitostí dnů izraelských králů. 20 A dnů, kdy Jeroboam vládl, bylo dvaadvacet let, načež ulehl se svými praotci;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Nadab.+

21 Pokud jde o Šalomounova syna Rechoboama,+ ten se stal králem v Judovi. Rechoboamovi bylo jedenačtyřicet let, když začal vládnout, a vládl sedmnáct let v Jeruzalémě, městě,+ které Jehova vyvolil ze všech izraelských kmenů,+ aby tam vložil své jméno.+ A jeho matka se jmenovala Naama, Ammonitka.+ 22 A Juda dále činil to, co bylo špatné v Jehovových očích,+ takže ho popouzeli+ k žárlivosti více než všichni jejich praotcové svými hříchy, jimiž hřešili.+ 23 A také si stále stavěli výšiny+ a posvátné sloupy+ a posvátné kůly+ na každém vysokém pahorku+ a pod každým bujným stromem.+ 24 A dokonce se v zemi prokázal být chrámový prostitut.*+ Jednali podle všech odporných věcí národů, které Jehova vyhnal před izraelskými syny.+

25 A stalo se v pátém roce krále Rechoboama, že proti Jeruzalému přitáhl egyptský král Šišak.+ 26 A pobral poklady Jehovova domu a poklady králova domu;+ a vzal všechno.+ A přikročil k tomu, aby vzal všechny zlaté štíty, které nadělal Šalomoun.+ 27 Král Rechoboam tudíž místo nich udělal měděné štíty a svěřil je pod dohled velitelů běžců,+ stráží vchodu do králova domu.+ 28 A kdykoli král přicházel do Jehovova domu, stávalo se, že běžci je nosili a vraceli je do strážnice běžců.+

29 A ostatní Rechoboamovy záležitosti a všechno, co činil, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí časů judských králů? 30 A mezi Rechoboamem a Jeroboamem vždy docházelo k válčení.+ 31 Nakonec Rechoboam ulehl se svými praotci a byl pohřben se svými praotci v Městě Davidově.+ A jeho matka se jmenovala Naama, Ammonitka.+ A začal místo něho vládnout jeho syn Abijam.*+

15 A v osmnáctém roce krále Jeroboama,+ syna Nebatova,+ se stal králem nad Judou Abijam.+ 2 Vládl v Jeruzalémě tři roky; a jeho matka se jmenovala Maaka,+ vnučka* Abišalomova.*+ 3 A dál chodil ve všech hříších svého otce, které činil před ním; a jeho srdce se neprokázalo být úplné+ s Jehovou, jeho Bohem, jako srdce jeho praotce Davida.+ 4 Kvůli Davidovi+ mu totiž Jehova, jeho Bůh, dal lampu+ v Jeruzalémě tím, že po něm vzbudil jeho syna a zachovával Jeruzalém,*+ 5 protože David činil to, co bylo správné v Jehovových očích, a neodbočil od ničeho, co mu přikázal, po všechny dny svého života,+ jedině v záležitosti Chetity Urijáše.+ 6 A mezi Rechoboamem* a Jeroboamem docházelo k válčení po všechny dny jeho života.+

7 Pokud jde o ostatní Abijamovy záležitosti a všechno, co činil, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů judských králů? K válčení docházelo také mezi Abijamem a Jeroboamem.+ 8 Nakonec Abijam ulehl se svými praotci a pohřbili ho v Městě Davidově;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Asa.+

9 Ve dvacátém roce izraelského krále Jeroboama vládl jako judský král Asa. 10 A vládl v Jeruzalémě jedenačtyřicet let; a jeho babička se jmenovala* Maaka,+ vnučka Abišalomova.+ 11 A Asa přistoupil k tomu, aby činil to, co bylo správné v Jehovových očích, jako jeho praotec David.+ 12 Přiměl tedy chrámové prostituty odejít ze země+ a odstranil všechny hnojné modly,+ které nadělali jeho praotcové.+ 13 Pokud jde dokonce o jeho babičku Maaku,+ přikročil k tomu, aby ji odstranil z [postavení] paní,+ protože udělala hroznou modlu posvátnému kůlu; poté Asa její hroznou modlu podsekl+ a spálil ji+ v říčním údolí Kidron.+ 14 A výšiny+ neodstranil.+ Nicméně Asovo srdce se prokázalo být úplné s Jehovou po všechny jeho dny.+ 15 A začal vnášet do Jehovova domu věci, které učinil svatými jeho otec, a věci, které učinil svatými sám, stříbro a zlato a předměty.+

16 A mezi Asou a izraelským králem Baašou+ docházelo k válčení po všechny jejich dny. 17 Izraelský král Baaša tedy přitáhl proti Judovi a začal stavět Ramu,+ aby nedovolil nikomu vyjít ani vejít k judskému králi Asovi.+ 18 Na to vzal Asa všechno stříbro a zlato, které zbyly v pokladech Jehovova domu a pokladech králova domu, a dal je do ruky svých sluhů; a král Asa je nyní poslal syrskému+ králi Ben-hadadovi,+ synovi Tabrimmona, syna Chezjonova, který bydlel v Damašku,+ a řekl: 19 „Je smlouva mezi mnou a tebou, mezi mým otcem a tvým otcem. Tady ti posílám dar+ stříbra a zlata. Pojď, poruš přece svou smlouvu s izraelským králem Baašou, aby se ode mne stáhl.“+ 20 Ben-hadad tedy králi Asovi naslouchal a poslal velitele vojenských sil, které byly jeho, proti izraelským městům a srážel Ijon+ a Dan+ a Abel-bet-maaku+ a celý Kinneret až po celou zemi Naftaliho.+ 21 A jakmile o tom Baaša slyšel, stalo se, že okamžitě přestal stavět Ramu+ a dál bydlel v Tirce.+ 22 A král Asa, ten povolal celého Judu+ — nikdo nebyl vyňat — a přistoupili k tomu, aby odnesli kameny z Ramy a její trámy, z nichž Baaša stavěl; a král Asa z nich začal stavět Gebu+ v Benjamínovi a Micpu.+

23 Pokud jde o všechny ostatní Asovy záležitosti a všechnu jeho moc a všechno, co činil, a města, jež vystavěl, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů judských králů? Jen v čase, kdy zestárl,+ dostal chorobu nohou.+ 24 Nakonec Asa ulehl se svými praotci+ a byl pohřben se svými praotci ve Městě svého praotce Davida;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Jehošafat.+

25 Pokud jde o Nadaba,+ syna Jeroboamova, ten se stal králem nad Izraelem ve druhém roce judského krále Asy; a dále vládl nad Izraelem dva roky. 26 A stále činil to, co bylo špatné+ v Jehovových očích, a dál chodil cestou svého otce+ a v jeho hříchu, jímž způsobil, že Izrael hřešil.+ 27 A spikl se proti němu Baaša,+ syn Achijáše z domu Isachara, a Baaša ho srazil u Gibbetonu,+ který patřil Filištínům, zatímco Nadab a celý Izrael Gibbeton obléhali. 28 Baaša ho tedy usmrtil ve třetím roce judského krále Asy a začal vládnout místo něho.+ 29 A jakmile se stal králem, stalo se, že srazil celý Jeroboamův dům. Nenechal z Jeroboamových nikoho, kdo dýchá,* dokud je nevyhladil, podle Jehovova slova, jež mluvil prostřednictvím svého sluhy, Šilonity Achijáše,+ 30 kvůli hříchům Jeroboama, jimiž hřešil+ a jimiž způsobil, že Izrael hřešil, [a pro] jeho urážení, jímž urážel Jehovu, BOHA Izraele.+ 31 Pokud jde o ostatní Nadabovy záležitosti a všechno, co činil, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů izraelských králů? 32 A mezi Asou a izraelským králem Baašou docházelo k válčení po všechny jejich dny.+

33 Ve třetím roce judského krále Asy se v Tirce stal na čtyřiadvacet let králem nad celým Izraelem Baaša, syn Achijášův.+ 34 A dále činil to, co bylo špatné v Jehovových očích,+ a chodil cestou Jeroboama+ a v jeho hříchu, jímž způsobil, že Izrael hřešil.+

16 A Jehovovo slovo nyní přišlo k Jehuovi,+ synu Chananiho,+ proti Baašovi a říkalo: 2 „Jelikož jsem tě vyzdvihl z prachu,+ abych tě učinil vůdcem nad svým lidem Izraelem,+ ale tys chodil Jeroboamovou cestou,+ a tak jsi způsobil, že můj lid Izrael hřešil, takže mě urážel svými hříchy,+ 3 hle, čistě zametám za Baašou a za jeho domem a jistě učiním jeho dům podobným domu Jeroboama, syna Nebatova.+ 4 Kohokoli, kdo Baašovi umírá ve městě, sežerou psi; a kohokoli, kdo mu umírá v poli, sežere nebeské ptactvo.“+

5 Pokud jde o ostatní Baašovy záležitosti a to, co činil, a jeho moc, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů izraelských králů? 6 Nakonec Baaša ulehl se svými praotci a byl pohřben v Tirce;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Elah. 7 A prostřednictvím proroka Jehua, syna Chananiho, také přišlo Jehovovo slovo proti Baašovi a jeho domu,+ jednak pro všechnu špatnost, které se dopustil v Jehovových očích tím, že ho urážel+ dílem svých rukou,+ aby se to stalo podobným domu Jeroboamovu, jednak protože ho* srazil.+

8 Ve dvacátém šestém roce judského krále Asy se v Tirce stal na dva roky králem nad Izraelem Baašův syn Elah. 9 A jeho sluha Zimri,+ velitel poloviny dvoukolých vozů, se proti němu spikl, zatímco byl v Tirce a opíjel+ se v domě Arci, který byl nad domácností v Tirce.+ 10 A Zimri přistoupil k tomu, aby vešel a srazil+ ho a usmrtil ho ve dvacátém sedmém roce judského krále Asy, a začal vládnout místo něho. 11 A když začal vládnout, jakmile dosedl na svůj trůn, stalo se, že srazil celý Baašův dům. Neponechal mu nikoho, kdo močí proti stěně,*+ ani jeho mstitele krve,*+ ani jeho přátele. 12 Tak Zimri vyhladil celý Baašův dům+ podle Jehovova slova,+ které mluvil proti Baašovi prostřednictvím proroka Jehua,+ 13 kvůli všem hříchům Baaši a hříchům jeho syna Elaha,+ jimiž hřešili a jimiž působili, že Izrael hřešil tím, že uráželi Jehovu, BOHA Izraele, svými marnými modlami.*+ 14 Pokud jde o ostatní Elahovy záležitosti a všechno, co činil, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů izraelských králů?

15 Ve dvacátém sedmém roce judského krále Asy se v Tirce stal na sedm dní králem Zimri,+ zatímco lid tábořil proti Gibbetonu, který patřil Filištínům.+ 16 Časem lid, který byl utábořen, slyšel, jak se říká: „Zimri se spikl a také srazil krále.“ Celý Izrael tedy udělal toho dne v táboře králem nad Izraelem velitele vojska Omriho.+ 17 Omri a s ním celý Izrael teď táhli od Gibbetonu a začali obléhat+ Tircu. 18 A jakmile Zimri viděl, že město bylo dobyto, stalo se, že pak vešel do obytné věže králova domu a spálil nad sebou ohněm králův dům, takže zemřel+ 19 pro své hříchy, jimiž hřešil tím, že činil to, co bylo špatné v Jehovových očích,+ že chodil Jeroboamovou cestou a v jeho hříchu, který učinil, když způsobil, že Izrael hřešil.+ 20 Pokud jde o ostatní záležitosti Zimriho a jeho spiknutí, jímž se spikl, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů izraelských králů?

21 Tehdy se začal izraelský lid dělit na dvě části.+ Z jedné části lidu se stali následovníci Tibniho, syna Ginatova, aby ho udělali králem, a z druhé části následovníci Omriho. 22 Nakonec lid, který následoval Omriho, přemohl lid, který následoval Tibniho, syna Ginatova; takže Tibniho potkala smrt, a Omri začal vládnout.

23 Ve třicátém prvním roce judského krále Asy se Omri stal králem* nad Izraelem na dvanáct let. Šest let vládl v Tirce. 24 A přistoupil k tomu, aby zakoupil horu Samaří* od Šemera za dva talenty* stříbra a začal [na] hoře stavět, a město, jež vystavěl, nazval jménem pána* hory Šemera, Samaří.+ 25 A Omri dále činil to, co bylo špatné v Jehovových očích, a činil hůře než všichni, kdo byli před ním.+ 26 A chodil celou cestou Jeroboama, syna Nebatova,+ a v jeho hříchu, jímž způsobil, že Izrael hřešil tím, že uráželi Jehovu, BOHA Izraele, svými marnými modlami.+ 27 Pokud jde o ostatní záležitosti Omriho, co činil, a jeho moc, s níž jednal, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů izraelských králů? 28 Nakonec Omri ulehl se svými praotci a byl pohřben v Samaří; a začal místo něho vládnout jeho syn Achab.+

29 A pokud jde o Achaba, syna Omriho, ten se stal králem nad Izraelem ve třicátém osmém roce judského krále Asy; a Achab, syn Omriho, dále vládl nad Izraelem v Samaří+ dvaadvacet let. 30 A Achab, syn Omriho, přistoupil k tomu, aby činil v Jehovových očích ještě hůře než všichni ti, kteří byli před ním.+ 31 A [jako by to byla] pro něho naprostá malichernost,+ že chodí v hříších Jeroboama,+ syna Nebatova, stalo se, že si teď vzal za manželku+ Jezábel,+ dceru krále Sidonců+ Etbaala, a začal chodit a sloužit Baalovi*+ a klanět se mu. 32 Dále, postavil Baalovi oltář v Baalově domě,+ který vystavěl v Samaří. 33 A Achab přikročil k tomu, aby udělal posvátný kůl;*+ a Achab udělal více, aby urazil+ Jehovu, BOHA Izraele, než všichni izraelští králové, kteří byli před ním.

34 Za jeho dnů vystavěl Betelan Chiel Jericho. Jeho základ položil za [cenu] pozbytí svého prvorozeného Abirama a za [cenu] pozbytí svého nejmladšího, Seguba, zasadil jeho dveře, podle Jehovova slova, jež mluvil prostřednictvím Jozua,* syna Nunova.+

17 A Tišbean Elijáš*+ z obyvatel* Gileadu+ přistoupil k tomu, aby řekl Achabovi: „Jakože žije Jehova, BŮH Izraele,+ před nímž já stojím,*+ během těchto let nenastane ani rosa, ani déšť,+ jedině z nařízení mého slova!“+

2 Nyní k němu přišlo Jehovovo slovo+ a říkalo: 3 „Odejdi odtud a obrátíš se k východu a skryješ+ se v říčním údolí Kerit, jež je východně od Jordánu. 4 A stane se, že bys měl pít z říčního údolí,+ a jistě přikážu krkavcům,+ aby tě tam zásobovali potravou.“+ 5 Okamžitě šel a učinil podle Jehovova slova,+ a tak šel a usídlil se u říčního údolí Kerit, jež je východně od Jordánu.* 6 A krkavci mu přinášeli chléb a maso ráno, a chléb a maso večer a stále pil z říčního údolí.+ 7 Na konci několika dnů se však stalo, že říční údolí vyschlo,+ protože na zemi nenastal žádný liják.

8 Nyní k němu přišlo Jehovovo slovo a říkalo:+ 9 „Vstaň a jdi do Carefatu,+ který patří Sidonu, a tam budeš bydlet. Pohleď, jistě tam přikážu ženě, vdově, aby tě zásobovala potravou.“ 10 Vstal tudíž a šel do Carefatu a vešel do vchodu do města; a pohleďme, byla tam žena, vdova, jež sbírala kusy dřeva. Zavolal na ni tedy a řekl: „Prosím, přines mi doušek vody v nádobě, abych se napil.“+ 11 Když začala odcházet, [aby] ji přinesla, přikročil k tomu, aby na ni zavolal a řekl: „Prosím, přines mi ve své ruce kousek chleba.“+ 12 Na to řekla: „Jakože žije Jehova, tvůj Bůh,+ nemám žádný kulatý koláč,*+ jenom hrst+ mouky ve velkém džbánu a trochu oleje+ v malém džbánu; a tady sbírám pár kousků* dřeva a vejdu a udělám něco pro sebe a pro svého syna a budeme to muset sníst a zemřít.“+

13 Potom jí Elijáš řekl: „Neboj se.+ Vejdi, učiň podle svého slova. Jenom mi nejdřív udělej z toho, co tam je, malý kulatý koláč+ a vyneseš mi jej, a pro sebe a svého syna můžeš něco udělat potom. 14 Tak totiž řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Velký džbán mouky se nevyčerpá a malý džbán oleje neselže až do dne, kdy dá Jehova na povrch zemské půdy liják.‘“+ 15 Šla tedy a učinila podle Elijášova slova; a nadále jedla, ona spolu s ním a svou domácností, po [ty] dny.+ 16 Velký džbán mouky se nevyčerpal a malý džbán oleje neselhal,+ podle Jehovova slova, jež mluvil prostřednictvím Elijáše.

17 A po těchto věcech se stalo, že syn té ženy, paní domu, onemocněl, a jeho nemoc byla tak krutá, že v něm nezůstal dech.+ 18 Na to řekla Elijášovi: „Co s tebou mám společného,*+ muži [pravého] Boha? Přišel jsi ke mně, abys připomněl mé provinění+ a usmrtil mého syna.“ 19 Ale řekl jí:* „Dej mi svého syna.“ Nato jí ho vzal z náruče a odnesl ho nahoru do nástřešní místnosti,+ kde bydlel, a položil ho na své vlastní lehátko.+ 20 A začal volat k Jehovovi a říkat: „Ó Jehovo, můj Bože,+ to také na vdovu, u které přebývám jako [někdo] cizí, musíš přivést škodu tím, že usmrcuješ jejího syna?“ 21 A přistoupil k tomu, aby se třikrát natáhl nad dítětem+ a volal k Jehovovi a říkal: „Jehovo, můj Bože, prosím, způsob, aby se duše+ toho dítěte do něho vrátila.“ 22 Nakonec Jehova naslouchal Elijášovu hlasu,+ takže se duše dítěte do něho vrátila, a ono ožilo.+ 23 Elijáš nyní dítě vzal a snesl ho dolů z nástřešní místnosti do domu a dal ho jeho matce; potom Elijáš řekl: „Vidíš, tvůj syn je naživu.“+ 24 A tak žena Elijášovi řekla: „Teď vskutku vím, že jsi Boží muž+ a že Jehovovo slovo v tvých ústech je pravé.“*+

18 A stalo se [po] mnoha dnech,+ že ve třetím roce přišlo k Elijášovi Jehovovo vlastní slovo a říkalo: „Jdi, ukaž se Achabovi, jelikož jsem rozhodnut, že dám déšť* na povrch zemské půdy.“+ 2 Elijáš se tudíž šel ukázat Achabovi, zatímco byl v Samaří krutý+ hladomor.

3 Achab mezitím zavolal Obadjáše,* který byl nad domácností.+ (A Obadjáš se prokázal být tím, kdo se velmi bojí+ Jehovy. 4 Proto se stalo, když Jezábel+ odřízla Jehovovy proroky,+ že Obadjáš přistoupil k tomu, aby vzal sto proroků a držel je po padesáti schované v jeskyni a zásoboval je chlebem a vodou.+) 5 A Achab přikročil k tomu, aby Obadjášovi řekl: „Projdi zemí ke všem vodním zřídlům a ke všem říčním údolím. Snad bychom našli zelenou trávu,+ abychom zachovali naživu koně a muly a neměli odříznuta [žádná další] zvířata.“+ 6 Rozdělili si tedy zemi, kterou mají projít. Achab šel sám jednou cestou a Obadjáš šel sám jinou cestou.+

7 Jak Obadjáš pokračoval v cestě, hle, vstříc mu šel Elijáš.+ Hned ho poznal a padl na tvář+ a řekl: „Jsi to ty, můj pane,+ Elijáši?“ 8 Na to mu řekl: „Jsem to já. Jdi, řekni svému pánovi:+ ‚Je tu Elijáš.‘“ 9 Ale on řekl: „Jaký hřích+ jsem spáchal, že bys vydával svého sluhu do ruky Achaba, aby mě usmrtil? 10 Jakože žije Jehova, tvůj Bůh,+ není národ ani království, kam můj pán neposlal, aby tě hledali. Potom, co řekli: ‚[Tady] není‘, přiměl to království a národ přísahat, že tě nemohli najít.+ 11 A teď říkáš: ‚Jdi, řekni svému pánovi: „Je tu Elijáš.“‘ 12 A zcela jistě se stane, až od tebe sám odejdu, že tě pak Jehovův duch+ odnese, [a] nebudu vědět kam; a budu muset přijít a povědět [to] Achabovi, a nenajde tě a zcela jistě mě zabije,+ jakože se tvůj sluha od mládí bojí Jehovy.+ 13 Nepověděli mému pánovi, co jsem udělal, když Jezábel zabíjela Jehovovy proroky, jak jsem některé z Jehovových proroků držel schované, sto mužů po padesáti v jeskyni,+ a zásoboval jsem je chlebem a vodou?+ 14 A teď říkáš: ‚Jdi, řekni svému pánovi: „Je tu Elijáš.“‘ A zcela jistě mě zabije.“+ 15 Elijáš však řekl: „Jakože žije+ Jehova vojsk,+ před nímž opravdu stojím,* dnes se mu ukážu.“

16 Obadjáš tudíž odešel vstříc Achabovi a pověděl mu [to]; a tak šel Achab Elijášovi vstříc.

17 A jakmile Achab viděl Elijáše, stalo se, že mu Achab okamžitě řekl: „Jsi to ty, ten, kdo přivádí na Izrael zavržení?“+

18 Na to řekl: „Já jsem na Izrael zavržení+ nepřivedl, ale ty a dům tvého otce+ ano, protože jste opustili Jehovova přikázání+ a následoval jsi Baaly.+ 19 A nyní pošli, seber celý Izrael ke mně na horu Karmel+ a také čtyři sta padesát Baalových proroků+ a čtyři sta proroků posvátného kůlu,+ kteří jedí u stolu Jezábel.“+ 20 A Achab přistoupil k tomu, aby poslal mezi všechny izraelské syny a sebral proroky+ na horu Karmel.

21 Potom se Elijáš přiblížil ke všemu lidu a řekl: „Jak dlouho budete kulhat mezi dvěma různými názory?*+ Jestliže je [pravým] Bohem* Jehova, následujte jeho;+ ale jestliže Baal, následujte jeho.“ A lid mu v odpověď neřekl ani slovo. 22 A Elijáš přikročil k tomu, aby řekl lidu: „Sám jsem zůstal jako Jehovův prorok,+ já sám, zatímco Baalových proroků je čtyři sta padesát mužů. 23 Ať nám teď dají dva mladé býky a ať si jednoho mladého býka vyvolí a rozsekají ho na kusy a dají ho na dříví, ale neměli by je zapalovat. A sám připravím druhého mladého býka a dám ho na dříví, ale nezapálím je. 24 A budete vzývat jméno svého boha*+ a já, já budu vzývat jméno Jehovy; a stane se, že [pravý] Bůh,* který odpoví ohněm,+ je [pravý] Bůh.“*+ Všechen lid na to odpověděl a řekl: „Ta věc je dobrá.“

25 Elijáš nyní řekl Baalovým* prorokům: „Vyvolte si jednoho mladého býka a připravte ho jako první, protože je vás většina; a vzývejte jméno svého boha, ale nezapálíte to.“ 26 Vzali tudíž mladého býka, kterého jim dal. Potom ho připravili a vzývali Baalovo jméno od rána až do poledne a říkali: „Baale, odpověz nám!“ Ale nebyl žádný hlas+ a nikdo neodpovídal.+ A kulhali okolo oltáře, který udělali. 27 A v poledne se stalo, že se jim Elijáš začal posmívat+ a říkat: „Volejte tím nejsilnějším hlasem,* vždyť je to bůh;+ zabývá se totiž nějakou záležitostí a má výkaly+ a musí jít na záchod.+ Nebo třeba spí a měl by se vzbudit!“+ 28 A začali volat tím nejsilnějším hlasem a sekali+ se podle svého zvyku dýkami a kopími, dokud nezpůsobili, že z nich tekla krev. 29 A jakmile minulo poledne a dál se chovali jako proroci+ až do vyjití obilné oběti, stalo se, že nebyl žádný hlas a nikdo neodpovídal a nevěnovala se žádná pozornost.+

30 Posléze řekl Elijáš všemu lidu: „Přibližte se ke mně.“ Všechen lid se tedy k němu přiblížil. Pak přistoupil k tomu, aby opravil Jehovův oltář, který byl stržen.+ 31 Elijáš tedy vzal dvanáct kamenů podle počtu kmenů synů Jákoba, k němuž přišlo Jehovovo slovo+ a říkalo: „Izrael se stane tvým jménem.“+ 32 A přikročil k tomu, aby vystavěl z kamenů oltář+ v Jehovově jménu+ a aby udělal všude kolem oltáře příkop asi na ploše vyseté dvěma mírami sea* semene. 33 Potom urovnal kusy dřeva+ a rozsekal mladého býka a umístil ho na kusy dřeva. Nyní řekl: „Naplňte čtyři velké džbány vodou a vylejte ji na zápalnou oběť a na kusy dřeva.“ 34 Pak řekl: „Udělejte to opět.“ Udělali to tedy opět. Ale on řekl: „Udělejte to potřetí.“ Udělali to tedy potřetí. 35 Tak se voda dostala všude kolem oltáře, a také příkop naplnil vodou.

36 A v čase,+ kdy vystupuje obilná oběť, se stalo, že se prorok Elijáš začal přibližovat a říkal: „Ó Jehovo, BOŽE Abrahamův,+ Izákův+ a Izraelův,+ ať je dnes známo, že jsi Bohem v Izraeli+ a já jsem tvůj sluha a to všechno jsem učinil tvým slovem.+ 37 Odpověz mi, Jehovo, odpověz mi, aby tento lid poznal, že ty, Jehova,+ jsi [pravý] Bůh* a že jsi sám obrátil jejich srdce zpět.“+

38 Na to spadl Jehovův oheň+ a pohltil zápalnou oběť+ a kusy dřeva a kameny a prach, a slízl vodu, která byla v příkopě.+ 39 Když to všechen lid viděl, okamžitě padli na tvář+ a řekli: „Jehova je [pravý] Bůh! Jehova je [pravý] Bůh!“ 40 Potom jim Elijáš řekl: „Chopte se Baalových proroků! Nenechte z nich uniknout ani jediného!“ Ihned se jich chopili a Elijáš je pak svedl do říčního údolí Kišon+ a tam je pobil.+

41 Nyní řekl Elijáš Achabovi: „Vyjdi, jez a pij,+ neboť se ozývá hlučení lijáku.“+ 42 A Achab přistoupil k tomu, aby vyšel, aby jedl a pil. Pokud jde o Elijáše, ten vyšel na vrcholek Karmelu a přikrčil se k zemi+ a držel obličej mezi koleny.+ 43 Potom řekl svému sloužícímu: „Vyjdi, prosím. Dívej se směrem k moři.“ Vyšel tedy a podíval se a nato řekl: „Není tam vůbec nic.“ A přikročil k tomu, aby řekl „Jdi zpátky“, sedmkrát.+ 44 A posedmé se stalo, že řekl: „Pohleď, z moře vystupuje obláček jako mužská dlaň.“+ Nyní řekl: „Vyjdi, řekni Achabovi: ‚Zapřáhni!+ A sejdi, aby tě nezadržel liják!‘“ 45 A mezitím se stalo, že se nebesa zatměla oblaky, a nastal vítr*+ a velký liják.+ A Achab stále jel a dostal se do Jezreelu.+ 46 A na Elijášovi se prokázala být samotná Jehovova ruka,+ takže si opásal boky+ a běžel celou cestu do Jezreelu před Achabem.+

19 Potom Achab+ pověděl Jezábel+ všechno, co Elijáš udělal, a všechno o tom, jak zabil všechny proroky mečem.+ 2 Na to Jezábel poslala k Elijášovi posla a řekla: „Kéž tak učiní bohové*+ a kéž tak k tomu přidají,+ jestli zítra v tuto dobu neučiním tvou duši podobnou duši každého z nich!“ 3 A dostal strach.* Vstal tudíž a začal jít kvůli své duši*+ a přišel do Beer-šeby,+ která patří Judovi.+ Tam potom nechal svého sloužícího. 4 A sám šel na den cesty do pustiny a posléze přišel a usedl pod jistým janovcem.+ A začal prosit, aby jeho duše zemřela, a říkal: „Už dost! Nyní odejmi mou duši, Jehovo,+ neboť nejsem o nic lepší než moji praotcové.“

5 Nakonec si lehl a pod janovcem+ usnul. Ale pohleďme, tu se ho dotkl anděl.+ Potom mu řekl: „Vstaň a jez.“ 6 Když se podíval, hle, u hlavy měl kulatý koláč+ na rozpálených kamenech a džbánek vody. A začal jíst a pít, načež si zase lehl. 7 Později se Jehovův anděl+ vrátil podruhé a dotkl se ho a řekl: „Vstaň, jez, neboť ta cesta je na tebe příliš.“+ 8 Vstal tedy a najedl se a napil se a v síle té výživy šel čtyřicet dní+ a čtyřicet nocí až k hoře [pravého] Boha, Chorebu.+

9 Tam nakonec vstoupil do jeskyně,+ aby tam strávil noc; a pohleďme, bylo tu pro něho Jehovovo slovo a začalo mu říkat: „Co tu děláš, Elijáši?“+ 10 Na to řekl: „Byl jsem naprosto žárlivý+ pro Jehovu, BOHA vojsk; izraelští synové totiž opustili tvou smlouvu,+ strhali tvé oltáře,+ a tvé proroky zabili mečem,+ takže jsem zbyl jenom já;+ a hledají mou duši, aby ji odňali.“+ 11 Ale ono řeklo: „Jdi ven a postavíš se na hoře před Jehovou.“+ A pohleďme, Jehova procházel kolem,+ a veliký a silný vítr rval hory a lámal před Jehovou skalní útesy.+ (Jehova nebyl v tom větru.) A po větru bylo třesení.+ (Jehova nebyl v tom třesení.) 12 A po třesení byl oheň.+ (Jehova nebyl v tom ohni.) A po ohni tu byl klidný, tlumený hlas.*+ 13 A jakmile jej Elijáš slyšel, stalo se, že si okamžitě zahalil obličej svým úředním oděvem+ a šel ven a stanul ve vchodu do jeskyně; a pohleďme, byl tu pro něho hlas a přistoupil k tomu, aby mu řekl: „Co tu děláš, Elijáši?“+ 14 Na to řekl: „Byl jsem naprosto žárlivý pro Jehovu, BOHA vojsk; izraelští synové totiž opustili tvou smlouvu,+ strhali tvé oltáře, a tvé proroky zabili mečem, takže jsem zbyl jenom já; a hledají mou duši, aby ji odňali.“+

15 Jehova mu nyní řekl: „Jdi, vrať se na cestu do damašské+ pustiny; a vejdeš a pomažeš+ Chazaela+ za krále nad Sýrií. 16 A Jehua,+ vnuka* Nimšiho,+ bys měl pomazat za krále nad Izraelem; a Elišu,*+ syna Šafatova z Abel-mecholy+ bys měl pomazat za proroka místo sebe.+ 17 A stane se, že toho, kdo unikne Chazaelovu meči,+ usmrtí Jehu;+ a toho, kdo unikne Jehuovu meči, usmrtí Eliša.+ 18 A ponechal jsem v Izraeli sedm tisíc,+ všechna kolena, jež neklekala před Baalem,+ a každá ústa, která ho nelíbala.“+

19 Vyšel tudíž odtamtud a nalezl Elišu, syna Šafatova, jak orá s dvanácti spřeženími před sebou,+ a on s dvanáctým. Elijáš tedy přešel k němu a hodil na něho svůj úřední oděv.+ 20 Na to nechal býky a rozběhl se za Elijášem a řekl: „Dovol mi, prosím, políbit otce a matku.+ Potom tě budu následovat.“ Na to mu řekl: „Jdi, vrať se; vždyť co jsem ti udělal?“ 21 Vrátil se tedy od jeho následování a potom vzal spřežení býků a obětoval+ je a na nářadí+ býků jejich maso uvařil a pak je dal lidem a ti přistoupili k tomu, aby jedli. Poté vstal a šel za Elijášem a začal mu sloužit.+

20* Pokud jde o syrského krále Ben-hadada,+ ten k sobě sebral všechny své vojenské síly a také dvaatřicet králů+ a koně+ a dvoukolé vozy+ a přistoupil k tomu, aby vytáhl a oblehl+ Samaří+ a bojoval proti němu. 2 Nato poslal posly+ k izraelskému králi Achabovi ve městě. A přikročil k tomu, aby mu řekl: „Tak řekl Ben-hadad: 3 ‚Tvé stříbro a tvé zlato je moje, a tvé manželky a tvoji synové, ti nejpohlednější, jsou moji.‘“+ 4 Izraelský král na to odpověděl a řekl: „Podle tvého slova, můj pane, králi, jsem tvůj, se vším, co mi patří.“+

5 Později se poslové vrátili a řekli: „Tak řekl Ben-hadad: ‚Poslal jsem k tobě a řekl jsem: „Své stříbro a své zlato a své manželky a své syny mi dáš. 6 Ale zítra asi touhle dobou k tobě pošlu své sluhy a pečlivě prohledají tvůj dům a domy tvých sluhů; a stane se, že vezmou do ruky všechno žádoucí+ tvým očím a odejmou to.“‘“

7 Na to izraelský král zavolal všechny starší muže země+ a řekl: „Všimněte si, prosím, a vizte, že ten [člověk] hledá neštěstí;+ poslal totiž ke mně pro mé manželky a mé syny a mé stříbro a mé zlato a neodepřel jsem mu je.“ 8 Nato mu řekli všichni starší muži a všechen lid: „Neuposlechni a neměl bys svolit.“ 9 Řekl tedy Ben-hadadovým poslům: „Řekněte mému pánu, králi: ‚Všechno, co jsi svému sluhovi vzkázal prvně, udělám; ale tohle nejsem schopen udělat.‘“ S tím poslové odešli a přinesli mu slovo zpět.

10 Ben-hadad k němu nyní poslal a řekl: „Kéž mi tak bohové+ učiní a kéž k tomu tak přidají,+ jestli prach Samaří bude stačit do hrstí všemu lidu, který mě následuje!“*+ 11 Izraelský král zase odpověděl a řekl: „Mluvte [k němu]: ‚Ať se ten, kdo se opásává,+ nechlubí jako ten, kdo se odpásává.‘“+ 12 A jakmile slyšel to slovo, zatímco on a králové popíjeli+ v chýších, stalo se, že okamžitě řekl svým sluhům: „Rozestavte se!“ A začali se rozestavovat proti městu.

13 A pohleďme, k izraelskému králi Achabovi se přiblížil jistý prorok+ a potom řekl: „Tak řekl Jehova:*+ ‚Viděl jsi celý tento velký zástup? Hle, vydávám ti jej dnes do ruky, a jistě poznáš, že já jsem Jehova.‘“*+ 14 Nato Achab řekl: „Prostřednictvím koho?“, na což řekl: „Tak řekl Jehova:* ‚Prostřednictvím mladých mužů knížat soudních oblastí.‘“ Nakonec řekl: „Kdo zahájí bitevní střetnutí?“, na což řekl: „Ty!“

15 A přistoupil k tomu, aby spočítal mladé muže knížat soudních oblastí, a bylo jich dvě stě třicet dva;+ a potom spočítal všechen lid, všechny izraelské syny, sedm tisíc. 16 A začali vycházet v poledne, zatímco se Ben-hadad opíjel+ v chýších spolu s králi, dvaatřiceti králi, kteří mu pomáhali. 17 Když nejprve vyšli mladí muži+ knížat soudních oblastí, Ben-hadad okamžitě vyslal; a přišli mu povědět a říci: „Jsou tam muži, kteří vyšli ze Samaří.“ 18 Na to řekl: „Ať vyšli v míru, měli byste se jich zmocnit živých; nebo ať vyšli k bitvě, měli byste se jich zmocnit živých.“+ 19 A to byli ti, kteří vyšli z města, mladí muži knížat soudních oblastí a vojenské síly, které byly za nimi. 20 A začali srážet každý svého muže; a Syřané+ se dali na útěk+ a Izrael je pronásledoval, ale syrskému králi Ben-hadadovi se podařilo uniknout na koni spolu s jezdci na koních. 21 Ale izraelský král vyšel a srážel koně a dvoukolé vozy+ a srazil Syřany velkým pobitím.

22 Později se k izraelskému králi přiblížil ten prorok+ a řekl mu: „Jdi, posilni se+ a všímej si a viz, co uděláš;+ napřesrok* totiž syrský král proti tobě přitáhne.“+

23 Pokud jde o sluhy syrského krále, ti mu řekli: „Jejich Bůh je Bohem hor.*+ Proto se prokázali [jako] silnější než my. Bojujme s nimi tedy pro změnu na rovině [a uvidíme], zda se neprokážeme [jako] silnější než oni. 24 A udělej tohle: Odstraň každého krále+ z jeho místa a dosaď místo nich místodržitele.+ 25 Pokud jde o tebe, ty by sis měl napočítat vojenskou sílu rovnající se vojenské síle, která odpadla od tvého boku, koně za koně a dvoukolý vůz za dvoukolý vůz; a bojujme proti nim na rovině [a uvidíme], zda se neprokážeme [jako] silnější než oni.“+ Naslouchal tudíž jejich hlasu a právě tak [to] učinil.

26 A napřesrok se stalo, že Ben-hadad přistoupil k tomu, aby povolal Syřany+ a vytáhl k Afeku+ do bitvy proti Izraeli. 27 Pokud jde o izraelské syny, ti byli povoláni a zásobeni+ a vytáhli, aby se s nimi střetli; a izraelští synové šli před nimi do tábora jako dvě stádečka koz, kdežto Syřané, ti naplňovali zemi.+ 28 Potom se přiblížil muž [pravého] Boha+ a řekl izraelskému králi, ano, přikročil k tomu, aby řekl: „Tak řekl Jehova: ‚Jelikož Syřané řekli: „Jehova je Bohem* hor, a není Bohem nížin“, budu muset celý ten velký zástup vydat do tvé ruky,+ a jistě poznáte, že já jsem Jehova.‘“+

29 A zůstávali utábořeni sedm dní, ti před oněmi.+ A sedmý den se stalo, že začalo bitevní střetnutí; a izraelští synové sráželi Syřany, sto tisíc pěších mužů za jeden den. 30 A ti, kteří zbyli, prchali do Afeku,+ do města; a na sedmadvacet tisíc mužů, kteří zbyli, spadla zeď.+ Pokud jde o Ben-hadada, ten prchal+ a konečně dospěl do města, do nejvnitřnější+ místnosti.

31 Jeho sluhové mu tedy řekli: „Hle, slyšeli jsme, že králové izraelského domu jsou králové milující laskavosti.+ Prosím, dovol, ať neseme na bedrech+ pytlovinu+ a na hlavách provazy, a vyjděme k izraelskému králi. Snad zachová tvou duši naživu.“+ 32 Opásali si tudíž bedra pytlovinou a s provazy na hlavách vešli k izraelskému králi a řekli: „Tvůj sluha Ben-hadad řekl: ‚Prosím, nech mou duši žít.‘“ Na to řekl: „Je ještě naživu? Je mým bratrem.“ 33 Muži+ to tedy vzali jako znamení a rychle to vzali jako jeho vlastní rozhodnutí a přikročili k tomu, aby řekli: „Ben-hadad je tvým bratrem.“ Na to řekl: „Přijďte, přiveďte ho.“ Potom k němu Ben-hadad vyšel; a ihned ho nechal nasednout na dvoukolý vůz.+

34 [Ben-hadad] mu nyní řekl: „Města,+ která můj otec vzal tvému otci, vrátím; a určíš si ulice v Damašku, jako určil můj otec v Samaří.“

„A pokud jde o mne, já tě pošlu pryč ve smlouvě.“+

Uzavřel s ním tedy smlouvu a poslal ho pryč.

35 A jistý muž ze synů proroků*+ řekl svému příteli Jehovovým slovem+: „Udeř mě, prosím.“ Ale muž ho odmítl udeřit. 36 Řekl mu proto: „Protože jsi nenaslouchal Jehovovu hlasu, hle, odejdeš ode mne a jistě tě srazí lev.“ Poté odešel od jeho boku a našel ho lev+ a srazil ho.+

37 A přikročil k tomu, aby našel jiného muže a aby řekl: „Udeř mě, prosím.“ Muž ho tedy udeřil, udeřil a zranil.*

38 Nato ten prorok šel a zastavil se u cesty [a čekal] na krále a zastřel se obvazem přes oči.+ 39 A když král míjel, stalo se, že ke králi vzkřikl a přistoupil k tomu, aby řekl:+ „Tvůj sluha vyšel do nejhustší bitvy; a pohleď, nějaký muž opouštěl řadu a přivedl mi jednoho muže a potom řekl: ‚Střež toho muže. Kdyby jakkoli scházel, tvá duše+ také bude muset zaujmout místo jeho duše,+ nebo jinak navážíš talent* stříbra.‘+ 40 A když se tvůj sluha činil tady a tam, tu se stalo, že on byl pryč.“ Izraelský král mu na to řekl: „Takový je tvůj vlastní soud. Sám jsi rozhodl.“+ 41 Sňal tudíž spěšně obvaz, [který měl] přes oči, a izraelský král ho poznal, že je z proroků.+ 42 Nyní mu řekl: „Tak řekl Jehova: ‚Protože jsi nechal ujít ze své ruky muže, který mi byl zasvěcen ke zničení,*+ tvá duše zaujme místo jeho duše,+ a tvůj lid místo jeho lidu.‘“+ 43 Na to se izraelský král odebral směrem ke svému domu rozmrzelý a skleslý+ a přišel do Samaří.+

21 A po těchto věcech se stalo, že byla vinice, jež patřila Jezreelitovi Nabotovi, a ta byla v Jezreelu+ vedle paláce samařského krále Achaba. 2 Achab tedy promluvil k Nabotovi a řekl: „Dej+ mi přece svou vinici,+ aby mi sloužila jako zelinářská zahrada,+ neboť je blízko mého domu; a dovol, ať ti za ni dám vinici lepší než ona. [Nebo] jestliže je to dobré ve tvých očích,+ dám ti peníze jako cenu téhle.“ 3 Ale Nabot řekl Achabovi: „Z Jehovova stanoviska+ je pro mne nemyslitelné,+ abych ti dal dědičné vlastnictví svých praotců.“+ 4 Achab tudíž vešel do svého domu rozmrzelý a skleslý nad slovem, které k němu mluvil Jezreelita Nabot, když řekl: „Nedám ti dědičné vlastnictví svých praotců.“ Potom si lehl na lehátko a držel obličej odvrácený+ a nejedl chléb.

5 Konečně k němu vešla manželka Jezábel+ a promluvila k němu: „Proč je tvůj duch smutný+ a ty nejíš chléb?“ 6 Na to k ní promluvil: „Protože jsem přistoupil k tomu, abych mluvil s Jezreelitou Nabotem a řekl jsem mu: ‚Dej mi přece svoji vinici za peníze. Nebo dáváš-li tomu přednost, dovol, ať ti dám místo ní jinou vinici.‘ Ale řekl: ‚Nedám ti svou vinici.‘“+ 7 Nato mu jeho manželka Jezábel řekla: „Jsi to ty, kdo nyní kraluje nad Izraelem?+ Vstaň, pojez chléb, a ať je tvé srdce veselé. Sama ti dám vinici Jezreelity Nabota.“+ 8 Napsala tudíž dopisy+ Achabovým jménem a zapečetila je jeho pečetí+ a poslala ty dopisy starším mužům+ a urozeným, kteří bydleli s Nabotem v jeho městě. 9 V dopisech však napsala:+ „Vyhlašte půst a dejte Nabotovi usednout v čele lidu. 10 A přimějte dva muže,+ neužitečné+ muže,* ať usednou před ním a ať proti němu vydají svědectví+ a řeknou: ‚Proklínal* jsi Boha a krále!‘+ A vyveďte ho a kamenujte ho, aby zemřel.“+

11 Muži z jeho města, starší muži a urození, kteří bydleli v jeho městě, tedy učinili, právě jak jim Jezábel vzkázala, právě jak bylo napsáno v dopisech, které jim poslala.+ 12 Vyhlásili půst+ a dali Nabotovi usednout v čele lidu. 13 Nato vešli dva z mužů, neužitečných mužů, a usedli před ním; a ti neužiteční muži začali vydávat svědectví proti němu, totiž Nabotovi, před lidem, a říkali: „Nabot proklínal* Boha a krále.“+ Poté ho vyvedli na okraj města a ukamenovali ho kameny, takže zemřel.+ 14 Nyní poslali k Jezábel a řekli: „Nabot byl ukamenován, takže je mrtev.“+

15 A jakmile Jezábel slyšela, že byl Nabot ukamenován, takže zemřel, stalo se, že Jezábel okamžitě řekla Achabovi: „Vstaň, vezmi do vlastnictví vinici Jezreelity Nabota,+ kterou ti odmítl dát za peníze; Nabot už totiž není naživu, ale mrtev.“ 16 A jakmile Achab slyšel, že je Nabot mrtev, stalo se, že Achab ihned vstal, aby sešel na vinici Jezreelity Nabota, aby ji vzal do vlastnictví.+

17 A Jehovovo slovo+ přišlo k Tišbeanovi Elijášovi+ a říkalo: 18 „Vstaň, sejdi vstříc izraelskému králi Achabovi, který je v Samaří.+ Je na Nabotově vinici, kam sešel, aby ji vzal do vlastnictví. 19 A budeš k němu mluvit a řekneš: ‚Tak řekl Jehova: „Zavraždil jsi+ a také jsi vzal do vlastnictví?“‘+ A budeš k němu mluvit a řekneš: ‚Tak řekl Jehova: „Na místě,+ kde psi lízali Nabotovu krev, budou psi lízat tvou krev, ano tvoji.“‘“+

20 A Achab přistoupil k tomu, aby řekl Elijášovi: „Našel jsi mě, můj nepříteli?“,+ na což on řekl: „Našel jsem tě. ‚Jelikož ses zaprodal, abys činil to, co je špatné v Jehovových očích,+ 21 hle, přivádím na tebe neštěstí;+ a jistě za tebou čistě zametu+ a odříznu od Achaba každého, kdo močí proti stěně,*+ a bezmocného a bezcenného* v Izraeli. 22 A jistě učiním tvůj dům podobný domu Jeroboama,+ syna Nebatova, a podobný domu Baaši,+ syna Achijášova, pro urážení, jímž jsi urážel a potom způsobil, že Izrael hřešil.‘+ 23 A také o Jezábel Jehova mluvil a řekl: ‚Právě psi sežerou Jezábel na kusu jezreelské země.+ 24 Toho, kdo z Achabových zemře ve městě, sežerou psi; a toho, kdo zemře na poli, sežere nebeské ptactvo.+ 25 Nikdo bez výjimky se neprokázal být takovým jako Achab,+ který se zaprodal, aby činil to, co je špatné v Jehovových očích, jehož pobízela+ jeho manželka Jezábel.+ 26 A jednal velmi odporně v tom, že chodil za hnojnými modlami+ podle všeho, co činili Amorejci, které Jehova vyhnal před izraelskými syny.‘“+

27 A jakmile Achab uslyšel ta slova, stalo se, že přistoupil k tomu, aby roztrhl svůj oděv a aby si oblékl na tělo pytlovinu;+ a zahájil půst a lehal v pytlovině a chodil malomyslně.+ 28 A Jehovovo slovo přišlo k Tišbeanovi Elijášovi a říkalo: 29 „Viděl jsi, jak se Achab kvůli mně pokořil?+ Jelikož se kvůli mně pokořil, nepřivodím neštěstí za jeho dnů.+ Neštěstí na jeho dům přivodím za dnů jeho syna.“+

22 A tři roky dále bydleli bez války mezi Sýrií a Izraelem. 2 A ve třetím roce se stalo, že judský král Jehošafat*+ přistoupil k tomu, aby sešel k izraelskému králi. 3 Nato řekl izraelský král svým sluhům: „Skutečně víte, že Ramot-gilead+ patří nám? Přesto váháme vzít jej z ruky syrského krále.“ 4 A přikročil k tomu, aby řekl Jehošafatovi: „Půjdeš se mnou do boje k Ramot-gileadu?“+ Jehošafat na to izraelskému králi řekl: „Jsem totéž co ty. Můj lid je totéž co tvůj lid.+ Moji koně jsou totéž co tvoji koně.“

5 Jehošafat však přikročil k tomu, aby izraelskému králi řekl: „Dotaž se,+ prosím, nejprve na Jehovovo slovo.“ 6 Izraelský král tedy sebral proroky,+ asi čtyři sta mužů, a řekl jim: „Mám jít válčit proti Ramot-gileadu, nebo od toho mám upustit?“ A začali říkat: „Vytáhni+ a Jehova* jej vydá do královy ruky.“

7 Ale Jehošafat řekl: „Není tu ještě nějaký Jehovův prorok? Dotažme se potom jeho prostřednictvím.“+ 8 Na to izraelský král řekl Jehošafatovi: „Ještě je jeden muž, jehož prostřednictvím se lze dotazovat Jehovy;+ sám ho však rozhodně nenávidím,+ neboť o mně neprorokuje dobré věci, ale špatné+ — Mikajáš,* syn Jimlův.“ Jehošafat však řekl: „Ať král něco takového neříká.“+

9 Izraelský král tedy zavolal jistého dvorního úředníka+ a řekl: „Přiveď přece rychle Mikajáše, syna Jimlova.“+ 10 A izraelský král a judský král Jehošafat seděli každý na svém trůnu, oblečeni do oděvů,+ na mlatu u vchodu do samařské brány; a všichni proroci si před nimi počínali jako proroci.+ 11 Potom si Sedekjáš, syn Kenaanův, udělal železné rohy a řekl: „Tak řekl Jehova:+ ‚Těmi budeš trkat Syřany, dokud je nevyhubíš.‘“+ 12 A všichni ostatní proroci prorokovali totéž a říkali: „Vytáhni k Ramot-gileadu a prokaž se [jako] úspěšný; a Jehova [jej] jistě vydá do královy ruky.“+

13 A posel, který šel zavolat Mikajáše, k němu promluvil a řekl: „Pohleď, slova proroků jsou jednomyslně* o dobrém pro krále. Ať se, prosím, tvé slovo stane podobným slovu jednoho z nich a budeš mluvit dobré.“+ 14 Ale Mikajáš řekl: „Jakože Jehova žije,+ co mi řekne Jehova, to budu mluvit.“+ 15 Potom vešel ke králi a král přistoupil k tomu, aby mu řekl: „Mikajáši, máme jít válčit k Ramot-gileadu, nebo od toho máme upustit?“ Okamžitě mu řekl: „Vytáhni a prokaž se [jako] úspěšný; a Jehova jej jistě vydá do královy ruky.“+ 16 Na to mu král řekl: „Kolikrát tě zavazuji přísahou, že bys ke mně neměl mluvit nic než pravdu v Jehovově jménu?“+ 17 Řekl tedy: „Určitě vidím všechny Izraelity rozptýlené+ po horách jako ovce, které nemají pastýře.+ A Jehova přikročil k tomu, aby řekl: ‚Ty nemají pány.* Ať jde každý v pokoji zpět do svého domu.‘“+

18 Nato řekl izraelský král Jehošafatovi: „Neříkal jsem ti: ‚Nebude o mně prorokovat dobré věci, ale špatné‘?“+

19 A přikročil k tomu, aby řekl: „Proto slyš Jehovovo slovo:+ Určitě vidím Jehovu sedět na jeho trůnu+ a celé nebeské vojsko stát napravo a nalevo od něho.+ 20 A Jehova přistoupil k tomu, aby řekl: ‚Kdo obelstí Achaba, aby vytáhl a padl u Ramot-gileadu?‘ A ten začal říkat něco takového, kdežto onen říkal něco onakého.+ 21 Nakonec vyšel nějaký duch+ a stanul před Jehovou a řekl: ‚Já ho obelstím.‘ Na to mu Jehova řekl: ‚Jakými prostředky?‘+ 22 Na to řekl: ‚Vyjdu a jistě se stanu podvodným duchem v ústech všech jeho proroků.‘+ Řekl tedy: ‚Obelstíš ho, a co víc, vyjdeš jako vítěz.+ Vyjdi a učiň tak.‘+ 23 A tu vložil Jehova podvodného ducha do úst všech těchto tvých proroků;+ ale Jehova sám mluvil ohledně tebe o neštěstí.“+

24 Sedekjáš, syn Kenaanův, se nyní přiblížil a udeřil Mikajáše do tváře+ a řekl: „[Kudy] to jen přešel Jehovův duch ode mne, aby mluvil s tebou?“+ 25 Mikajáš na to řekl: „Pohleď, uvidíš [kudy] toho dne, kdy vstoupíš do nejvnitřnější+ místnosti, aby ses schoval.“+ 26 Potom řekl izraelský král: „Vezmi Mikajáše a vrať ho zpět veliteli města Amonovi a Joašovi, synu královu.+ 27 A řekneš: ‚Tak řekl král:+ „Dejte toho člověka do domu zadržení+ a krmte ho sníženým přídělem chleba+ a sníženým přídělem vody, dokud v pokoji nepřijdu.“‘“+ 28 Mikajáš na to řekl: „Jestliže se vůbec v pokoji vrátíš, Jehova se mnou* nemluvil.“+ A dodal: „Slyšte, všechny národy.“+

29 A izraelský král a judský král Jehošafat přistoupili k tomu, aby vytáhli k Ramot-gileadu.+ 30 Izraelský král nyní řekl Jehošafatovi: „[Pro mne] bude přestrojení a vstup* do bitvy,+ ale ty, ty si obleč své oděvy.“+ Izraelský král se tudíž přestrojil+ a vstoupil do bitvy.+ 31 Pokud jde o syrského krále, ten přikázal dvaatřiceti velitelům+ dvoukolých vozů, které byly jeho, a řekl: „Nebudete bojovat s malým ani [s] velkým, ale jedině s izraelským králem.“+ 32 A jakmile velitelé dvoukolých vozů viděli Jehošafata, stalo se, že ti, ti si řekli: „To je určitě izraelský král.“+ Odbočili tedy do boje proti němu; a Jehošafat začal volat o přispění.+ 33 A jakmile velitelé dvoukolých vozů viděli, že to není izraelský král, stalo se, že se okamžitě vrátili a nenásledovali ho.+

34 A byl nějaký muž, který ve své nevinnosti napjal luk, ale zasáhl izraelského krále mezi přívěsky a drátěnou košili, takže řekl svému vozataji:+ „Otoč ruku a vyvez mě z tábora, protože jsem těžce raněn.“ 35 A bitva byla toho dne stále prudší a král musel být udržován vestoje na dvoukolém voze obrácený k Syřanům, a večer posléze zemřel;+ a krev ze zranění se stále lila dovnitř válečného dvoukolého vozu.+ 36 A kolem západu slunce začalo táborem procházet zvučné volání:* „Každý do svého města a každý do své země!“+ 37 Tak král zemřel. Když byl přivezen* do Samaří, potom krále v Samaří pohřbili.+ 38 A začali umývat válečný dvoukolý vůz u samařského rybníka, a psi lízali jeho krev+ (a koupaly se tam prostitutky) podle Jehovova slova, které mluvil.+

39 Pokud jde o ostatní Achabovy záležitosti a všechno, co činil, a dům ze slonoviny,+ který vystavěl, a všechna města, která vystavěl, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů izraelských králů? 40 Nakonec Achab ulehl se svými praotci;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Achazjáš.*+

41 Pokud jde o Jehošafata,+ syna Asova, ten se stal králem nad Judou ve čtvrtém roce izraelského krále Achaba. 42 Jehošafatovi bylo pětatřicet let, když začal vládnout, a vládl v Jeruzalémě pětadvacet let; a jeho matka se jmenovala Azuba, dcera Šilchiho. 43 A stále chodil celou cestou svého otce Asy. Neodbočil od ní, takže činil to, co bylo správné v Jehovových očích.+ Jen výšiny nezmizely.* Lid stále obětoval a přinášel obětní dým na výšinách.+ 44 A Jehošafat udržoval pokojné vztahy s izraelským králem.+ 45 Pokud jde o ostatní Jehošafatovy záležitosti a moc, s níž jednal, a jak válčil, nejsou snad zapsány v knize+ záležitostí dnů judských králů? 46 A vyklidil ze země zbytek chrámových prostitutů,+ kteří zbyli za dnů jeho otce Asy.+

47 Pokud jde o krále, v Edomu+ nebyl žádný; králem byl zmocněnec.+

48 Jehošafat, ten vyrobil taršišské lodě,+ aby pluly do Ofiru pro zlato, ale nepluly, protože lodě u Ecjon-geberu ztroskotaly.+ 49 Tehdy řekl Achazjáš, syn Achabův, Jehošafatovi: „Ať moji sluhové jedou s tvými sluhy na lodích“, ale Jehošafat nesvolil.+

50 Nakonec Jehošafat ulehl se svými praotci+ a byl pohřben se svými praotci ve Městě svého praotce Davida;+ a začal místo něho vládnout jeho syn Jehoram.+

51 Pokud jde o Achazjáše,+ syna Achabova, ten se stal králem nad Izraelem v Samaří v sedmnáctém roce judského krále Jehošafata a dále vládl nad Izraelem po dva roky. 52 A stále činil to, co bylo špatné+ v Jehovových očích, a chodil cestou svého otce+ a cestou své matky+ a cestou Jeroboama,+ syna Nebatova, který způsobil, že Izrael hřešil.+ 53 A dál sloužil Baalovi+ a klaněl se mu a stále urážel+ Jehovu, BOHA Izraele, podle všeho, co dělal jeho otec.