První Samuelova*

nebo podle řecké Septuaginty PRVNÍ KRÁLOVSKÁ

1 Byl jistý muž z Ramatajim-cofimu*+ v hornatém kraji Efrajima+ a jmenoval se Elkana,+ syn Jerochama, syna Elihua,* syna Tochua, syna Cufova,+ Efrajimovec.* 2 A měl dvě manželky, jedna se jmenovala Hana a druhá se jmenovala Peninna. A Peninna měla děti, ale Hana děti neměla.+ 3 A ten muž rok co rok* vycházel ze svého města, aby se vrhal [k zemi]+ a obětoval Jehovovi vojsk* v Šilu.+ A tam byli Jehovovými kněžími+ dva synové Eliho,* Chofni a Pinechas.+

4 A nastal den, kdy Elkana přistoupil k tomu, aby obětoval, a dal podíly své manželce Peninně a všem jejím synům a dcerám,+ 5 ale Haně dal jeden podíl. Nicméně* to byla Hana, kterou miloval,+ a pokud jde o Jehovu, ten zavřel její lůno.+ 6 A její manželská sokyně* jí také dělala bolestné mrzutosti,+ aby ji rozladila, protože Jehova zavřel její lůno. 7 A tak činívala* rok co rok,+ pokaždé, když šla* do Jehovova domu.+ Tak jí dělávala mrzutosti, že plakávala a nejedla. 8 A její manžel Elkana přistoupil k tomu, aby jí řekl: „Hano, proč pláčeš a proč nejíš a proč se tvé srdce cítí špatně?+ Nejsem pro tebe lepší než deset synů?“+

9 Potom Hana vstala, když v Šilu* pojedli* a když se napili,* zatímco kněz Eli seděl na sedátku u sloupku dveří Jehovova chrámu.*+ 10 A bylo jí hořko v duši+ a začala se modlit k Jehovovi+ a velmi plakat.+ 11 A přikročila k tomu, aby učinila slavnostní slib+ a řekla: „Ó Jehovo vojsk, jestliže zcela jistě shlédneš na trápení své otrokyně+ a skutečně na mne vzpomeneš+ a nezapomeneš na svou otrokyni a skutečně dáš své otrokyni mužského potomka, dám ho Jehovovi na všechny dny jeho života, a na jeho hlavu nevejde břitva.“+

12 A zatímco se dlouze modlila před Jehovou,+ stalo se, že Eli dával pozor na její ústa. 13 Pokud jde o Hanu, ta mluvila ve svém srdci;+ jen rty se jí třásly, a její hlas nebylo slyšet. Eli ji však pokládal za opilou.+ 14 Eli jí tedy řekl: „Jak dlouho se budeš chovat jako opilá?+ Zbav se svého vína.“ 15 Hana na to odpověděla a řekla: „Ne, můj pane, jsem žena pod těžkým tlakem na duchu; a nepila jsem víno ani opojný nápoj, ale vylévám svou duši před Jehovou.+ 16 Nedělej svou otrokyni podobnou neužitečné+ ženě,* neboť jsem až dosud mluvila z hojnosti své starosti a své trýzně.“+ 17 Eli potom odpověděl a řekl: „Jdi v pokoji,+ a kéž BŮH Izraele vyhoví tvé prosebné žádosti, kterou jsi od něho žádala.“+ 18 Na to řekla: „Ať tvá služka najde přízeň v tvých očích.“+ A žena přistoupila k tomu, aby odešla a aby pojedla,+ a její obličej již nebyl ustaraný.+

19 Pak časně ráno vstali a vrhli se [k zemi] před Jehovou, načež se vrátili a došli do svého domu v Ramě.+ Elkana měl nyní styk+ se svou manželkou Hanou a Jehova se na ni rozpomenul.+ 20 Když uběhl rok,* stalo se tedy, že Hana otěhotněla a porodila syna a přistoupila k tomu, aby mu dala jméno+ Samuel,* protože, [jak] řekla, „vyžádala+ jsem si ho od Jehovy“.

21 Časem šel muž Elkana s celou svou domácností obětovat Jehovovi roční oběť*+ a svou oběť slavnostního slibu.+ 22 Pokud jde o Hanu, ta nešla,+ neboť řekla manželovi: „Jakmile bude chlapec odstaven,+ přivedu ho a objeví se před Jehovou a bude tam bydlet na neurčitý čas.“+ 23 Na to jí řekl její manžel+ Elkana: „Udělej, co je dobré v tvých očích.+ Zůstaň doma, dokud ho neodstavíš. Jen ať Jehova provede své* slovo.“+ Žena tedy zůstala doma a kojila svého syna, dokud ho neodstavila.+

24 Jakmile ho tedy odstavila, přivedla ho s sebou spolu s tříletým býkem* a jedním efa* mouky a velkým džbánem vína+ a přistoupila k tomu, aby vstoupila* do Jehovova domu v Šilu.+ A chlapec byl s ní.* 25 Pak porazili býka a přivedli* chlapce k Elimu.+ 26 Přitom řekla: „Omluv mě, můj pane! Při životě tvé duše,+ můj pane, jsem ta žena, která s tebou stála na tomto místě, aby se modlila k Jehovovi.+ 27 O tohoto chlapce jsem se modlila, aby Jehova vyhověl mé prosebné žádosti,+ o kterou jsem ho prosila.+ 28 A já jsem ho zase propůjčila* Jehovovi.+ Po všechny dny, co bude,* je někým vyžádaným pro Jehovu.“*

A přistoupil* k tomu, aby se tam poklonil Jehovovi.+

11 Potom šel Elkana do svého domu v Ramě;* a pokud jde o chlapce, ten se stal Jehovovým služebníkem*+ před knězem Elim.

12 A Eliho synové byli neužiteční muži;*+ neuznávali Jehovu.+ 13 Pokud jde o to, co právem náleželo kněžím od* lidu,+ kdykoli nějaký muž obětoval oběť, přišel sloužící kněze s trojzubou vidlicí v ruce, právě když se maso vařilo,+ 14 a vrazil [ji] do nádrže nebo hrnce na vaření s dvěma uchy nebo kotle nebo hrnce na vaření s jedním uchem. Cokoli by vidlice vytáhla, brával si kněz pro sebe.* Tak to dělávali v Šilu všem Izraelitům, kteří tam přicházeli.*+ 15 A než také vůbec mohli nechat dýmat tuk,+ přišel sloužící kněze a řekl obětujícímu muži: „Dej přece maso na pečení knězi, aby od tebe obdržel maso ne vařené, ale syrové.“+ 16 Když mu ten muž říkal: „Ať se ze všeho nejdříve ujistí, že nechávají dýmat tuk.+ Pak si vezmi, po čemkoli by jen dychtila tvá duše“,+ skutečně řekl: „Ne,* ale měl bys to dát teď; a když ne, budu to muset vzít násilím!“+ 17 A hřích sloužících* před Jehovou velice vzrostl;+ vždyť ti muži zacházeli s Jehovovou obětí s neúctou.+

18 A Samuel jako chlapec sloužil+ před Jehovou a měl lněný efod opásán.+ 19 Matka mu také dělávala pláštík bez rukávů a nosila mu jej rok co rok, když přicházela se svým manželem obětovat roční oběť.+ 20 A Eli žehnal+ Elkanovi a jeho manželce a říkal: „Kéž ti Jehova ustanoví potomstvo z této manželky místo toho propůjčeného, co bylo propůjčeno Jehovovi.“*+ A šli do svého místa.* 21 Jehova tudíž obrátil svou pozornost k Haně,+ takže byla těhotná a porodila* tři syny a dvě dcery.+ A chlapec Samuel dále rostl u Jehovy.+

22 A Eli byl velmi starý a slyšel o všem,+ co dělají jeho synové celému Izraeli+ a jak lehají se ženami,+ které slouží* u vchodu do stanu setkání.*+ 23 A říkával jim:+ „Proč pořád děláte takové věci?+ Vždyť věci, které o vás slyším ode všech lidí, jsou špatné.*+ 24 Ne,+ synové moji, protože zpráva, kterou slyším, kterou Jehovův lid uvádí do oběhu, není dobrá.+ 25 Kdyby člověk zhřešil proti člověku,+ Bůh bude pro něho rozsuzovat;+ ale kdyby člověk zhřešil proti Jehovovi,+ kdo se za něho bude modlit?“+ Nenaslouchali však hlasu svého otce,+ protože Jehovovi se nyní zlíbilo usmrtit je.+ 26 Zatím chlapec Samuel rostl a byl stále milejší* jak ze stanoviska Jehovova, tak z lidského.+

27 A Boží muž*+ přistoupil k tomu, aby přišel k Elimu a aby mu řekl: „Tak řekl Jehova: ‚Nezjevil jsem se vskutku domu tvého praotce, když byli v Egyptě jako otroci* faraónova domu?+ 28 A byl vyvolen* ze všech kmenů Izraele pro mne,+ aby působil jako kněz* a vystupoval na můj oltář,+ aby nechával vzdouvat obětní dým,* aby přede mnou nosil efod, abych dal domu tvého praotce všechny ohnivé oběti izraelských synů.+ 29 Proč kopete do mé oběti+ a do mého obětního daru, které jsem přikázal [ve svém] obydlí,*+ a stále ctíš své syny víc než mne tím, že se* vykrmujete+ z toho nejlepšího z každé oběti mého lidu Izraele?*+

30 Proto výrok Jehovy, BOHA Izraele, je: „Vskutku jsem řekl: Pokud jde o tvůj dům a dům tvého praotce, budou přede mnou chodit na neurčitý čas.“+ Ale nyní Jehovův výrok je: „Je to z mé strany nemyslitelné, protože budu ctít ty,+ kdo ctí mne,+ a ti, kdo mnou pohrdají, budou nevýznamní.“+ 31 Pohleď, přicházejí dny, kdy jistě odetnu tvou paži a paži domu tvého praotce, takže ve tvém domě nebude stařec.+ 32 A skutečně pohlédneš na protivníka [v mém] obydlí uprostřed všeho dobrého, jež se činí Izraeli;+ a ve tvém domě nikdy nebude stařec. 33 A přece je jeden muž z tvých, kterého neodříznu od svého oltáře, takže bych způsobil, že tvé* oči selžou, a přiměl tvou* duši, aby tesknila; ale větší počet z tvého domu, ti všichni zemřou mečem lidí.*+ 34 A to je pro tebe znamení, které přijde na tvé dva syny, Chofniho a Pinechase:+ Oba zemřou v jeden den.+ 35 A jistě si vzbudím věrného kněze.+ Bude činit v souladu s tím, co je v mém srdci a v mé duši; a jistě pro něho postavím trvalý* dům a jistě bude vždycky* chodit před mým pomazaným.*+ 36 A stane se, že kdokoli zůstane ve tvém domě,+ přijde a pokloní se mu pro vyplacení peněz a kulatý chléb a jistě řekne: „Začleň mě, prosím, do jednoho z kněžských úřadů, abych pojedl kus chleba.“‘“+

3 Chlapec Samuel zatím celou tu dobu sloužil+ Jehovovi před Elim, a Jehovovo slovo+ se v oněch dnech stalo vzácným;+ nešířilo se žádné vidění.+

2 A toho dne se stalo, že Eli ležel na svém místě, a jeho oči se [už] začaly kalit;+ nebyl schopen vidět. 3 A Boží lampa* ještě nebyla uhašena a Samuel ležel v Jehovově chrámu,+ kde byla Boží truhla. 4 A Jehova přistoupil k tomu, aby Samuela zavolal.* Na to on řekl: „Zde jsem.“+ 5 A rozběhl se k Elimu a říkal: „Tady jsem, vždyť jsi mě volal.“ Ale on řekl: „Nevolal jsem. Lehni si zase.“ Šel tedy a lehl si. 6 A Jehova přikročil k tomu, aby zavolal ještě jednou: „Samueli!“+ Na to Samuel vstal a šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, vždyť jsi mě přece volal.“ Ale on řekl: „Nevolal jsem, můj synu.+ Lehni si zase.“ 7 (Pokud jde o Samuela, ještě Jehovu nepoznal a ještě mu nezačalo být zjevováno Jehovovo slovo.+) 8 Jehova tedy zavolal znovu, potřetí: „Samueli!“ Na to vstal a šel k Elimu a řekl: „Tady jsem, vždyť jsi mě musel volat.“

A Eli začal rozpoznávat, že je to Jehova, kdo chlapce volá. 9 Eli tedy řekl Samuelovi: „Jdi, lehni si, a kdyby tě zavolal, stane se, že musíš říci: ‚Mluv, Jehovo, neboť tvůj sluha naslouchá.‘“ Samuel tedy šel a lehl si na své místo.

10 Pak Jehova přišel a zaujal své postavení a zvolal jako v těch ostatních případech: „Samueli! Samueli!“ Na to Samuel řekl: „Mluv, neboť tvůj sluha naslouchá.“+ 11 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl Samuelovi: „Pohleď, dělám+ v Izraeli něco, o čem jestliže někdo uslyší, bude mu znít v obou uších.+ 12 V ten den provedu Elimu všechno, co jsem řekl o jeho domě, od začátku do konce.+ 13 A ty mu povíš,* že soudím jeho dům+ na neurčitý čas za provinění, které znal,+ protože* jeho synové svolávají zlo na Boha,*+ a on je přísně nenapomenul.+ 14 A proto jsem domu Eliho přísahal, že provinění domu Eliho nebude dovedeno [ke] zproštění od trestu ani obětí, ani obětním darem na neurčitý čas.“+

15 A Samuel dále ležel až do rána.* Pak otevřel dveře Jehovova domu.+ A Samuel se bál povědět Elimu o tom, [co se] objevilo.+ 16 Eli však Samuela zavolal a řekl: „Samueli, můj synu!“ Na to řekl: „Tady jsem.“ 17 A on přikročil k tomu, aby řekl: „Jaké slovo k tobě mluvil? Netaj to, prosím, přede mnou.+ Kéž ti tak Bůh učiní a kéž tak k tomu přidá,+ kdybys přede mnou utajil jedno slovo ze všeho slova, které k tobě mluvil.“ 18 Samuel mu tedy pověděl všechna slova a nic před ním netajil. Na to řekl: „Je to Jehova. Ať udělá, co je dobré v jeho očích.“+

19 A Samuel dále rostl a sám Jehova se prokazoval být s ním+ a nezpůsobil, že by některé ze všech jeho slov padlo na zem.+ 20 A celý Izrael od Danu po Beer-šebu+ si uvědomil, že Samuel je pověřen do postavení proroka pro Jehovu.+ 21 A Jehova přistoupil k tomu, aby se znovu objevoval+ v Šilu, protože Jehova se v Šilu zjevoval Samuelovi Jehovovým slovem.+

4 A Samuelovo slovo dále přicházelo* k celému Izraeli.*

Potom Izrael vytáhl, aby se střetl s Filištíny* v bitvě; a utábořili se vedle* Ebenezeru,*+ a sami Filištíni tábořili v Afeku.+ 2 A Filištíni přistoupili k tomu, aby se rozestavili do šiku+ vstříc Izraeli, a bitva dopadla špatně,* takže Izrael byl poražen před Filištíny,+ kteří zporáželi v sevřené bitevní linii v poli asi čtyři tisíce mužů.* 3 Když lid přišel do tábora, izraelští starší muži* začali říkat: „Proč nás dnes Jehova porazil před Filištíny?+ Vezměme si ze Šila truhlu Jehovovy smlouvy,+ aby přišla do našeho středu a zachránila nás z dlaně našich nepřátel.“ 4 Lid tedy poslal do Šila a přinesl odtamtud truhlu smlouvy Jehovy vojsk, který sedí na cherubínech.*+ A s truhlou [pravého] Boha* tam byli oba synové Eliho, totiž Chofni a Pinechas.+

5 A jakmile přišla truhla Jehovovy smlouvy do tábora, stalo se, že všichni Izraelité propukli v hlasitý křik,+ takže byl na zemi rozruch. 6 I Filištíni zaslechli zvuk toho křiku a začali říkat: „Co znamená zvuk toho hlasitého křiku+ v táboře Hebrejců?“ Nakonec se dozvěděli, že do tábora přišla i Jehovova truhla. 7 A Filištíni dostali strach, protože, [jak] řekli, „do tábora přišel Bůh!“*+ Řekli tedy: „Běda nám, vždyť taková věc se ještě nestala! 8 Běda nám! Kdo nás zachrání z ruky tohoto majestátního Boha? To je ten BŮH, který v pustině tloukl* Egypt pobíjením všeho druhu.+ 9 Ukažte, že jste odvážní, a prokažte se [jako] muži, Filištíni, abyste nemuseli sloužit Hebrejcům, právě jako museli sloužit oni vám;+ a prokážete se [jako] muži a bojujte!“ 10 Filištíni tudíž bojovali, a Izrael byl poražen,+ a každý prchal do svého stanu;*+ a nastalo veliké pobíjení,+ takže z Izraele padlo třicet tisíc pěších mužů.+ 11 A zmocnili se i Boží* truhly,+ a oba synové Eliho, Chofni a Pinechas, zemřeli.+

12 A jeden muž z Benjamína běžel z bitevní linie, takže toho dne dorazil do Šila s roztrženými oděvy+ a hlínou na hlavě.+ 13 Když dorazil, Eli seděl na sedátku u okraje cesty a vyhlížel, protože jeho srdce se chvělo o truhlu [pravého] Boha.+ A muž vešel, aby podal ve městě zprávu, a celé město začalo křičet. 14 A Eli zaslechl zvuk křiku. Řekl tedy: „Co znamená zvuk toho hlučení?“+ A muž spěchal, aby vešel a podal zprávu Elimu. 15 (Elimu teď bylo osmadevadesát let a jeho oči vyhasly, takže nebyl schopen vidět.+) 16 A muž přistoupil k tomu, aby Elimu řekl: „Jsem ten, kdo přichází z bitevní linie,* a já — já dnes z bitevní linie uprchl.“ Na to řekl: „Copak se stalo, můj synu?“ 17 Nositel zprávy tedy odpověděl a řekl: „Izrael prchl před Filištíny, a mezi lidem také došlo k velké porážce;+ a také tvoji dva vlastní synové zemřeli — Chofni a Pinechas+ — a truhla [pravého] Boha, té se zmocnili.“+

18 A stalo se, že v okamžiku, kdy se zmínil* o truhle [pravého] Boha, začal padat ze sedátka nazad vedle brány a zlomil si vaz, takže zemřel, protože to byl muž starý a těžký; a soudil Izrael čtyřicet let. 19 A jeho snacha, Pinechasova manželka, byla těhotná, blízko porodu, a doslechla se zprávy, že se zmocnili truhly [pravého] Boha a že její tchán a její manžel zemřeli. Na to se sklonila a začala rodit, protože na ni nečekaně přišly její bolestivé křeče.*+ 20 A v čase, kdy umírala, ženy, které stály u ní, začaly říkat: „Neboj se, protože jsi porodila syna.“+ A neodpověděla a nezaměřila na to srdce. 21 Nazvala však chlapce Ikabod*+ a řekla: „Sláva odešla od Izraele do vyhnanství“,+ [to] s ohledem na to, že se zmocnili truhly [pravého] Boha, a s ohledem na svého tchána a svého manžela.+ 22 Řekla tedy: „Sláva odešla od Izraele do vyhnanství,+ protože se zmocnili truhly [pravého] Boha.“*+

5 Pokud jde o Filištíny, ti vzali truhlu+ [pravého] Boha a potom ji přenesli z Ebenezeru do Ašdodu.+ 2 A Filištíni přistoupili k tomu, aby vzali truhlu [pravého] Boha a vnesli ji do domu Dagonova a postavili ji vedle Dagona.+ 3 Potom Ašdoďané hned příští den časně vstali,* a tu byl Dagon spadlý tváří k zemi před Jehovovou truhlou.+ Vzali* tedy Dagona a vrátili ho na jeho místo.+ 4 Když časně ráno vstali hned následující den, tu byl Dagon spadlý tváří k zemi před Jehovovou truhlou, [a] Dagonova hlava a dlaně obou rukou useknuté na prahu.*+ Zůstala na něm jen rybí část.* 5 Proto až do tohoto dne Dagonovi kněží a všichni, kdo vcházejí do Dagonova domu, nešlapou na Dagonův práh v Ašdodu.*

6 A Jehovova ruka+ těžce spočinula na Ašdoďanech a začal vyvolávat paniku* a postihovat je hemoroidy,*+ totiž Ašdod a jeho území. 7 A muži z Ašdodu uviděli, že to tak je, a řekli: „Nenechávejme u sebe přebývat truhlu BOHA Izraele, protože jeho ruka je tvrdá proti nám a proti našemu bohu* Dagonovi.“+ 8 Poslali tudíž a shromáždili k sobě všechny vládce aliance Filištínů a řekli: „Co uděláme s truhlou BOHA Izraele?“ Nakonec řekli: „Ať se truhla BOHA Izraele přesune ke Gatu.“+ Přenesli tedy truhlu BOHA Izraele tam.*

9 A stalo se, že potom, co ji tam přenesli, Jehovova ruka+ spočinula na městě s velmi velikým zmatkem a začal postihovat muže z města, od malého po velkého, a začaly se jim vyrážet hemoroidy.*+ 10 Poslali tedy truhlu [pravého] Boha* do Ekronu.+ A stalo se, že jakmile truhla [pravého] Boha přišla do Ekronu, Ekronci začali křičet a říkali: „Přenesli truhlu BOHA Izraele ke mně, aby mne a můj lid usmrtili!“+ 11 Poslali tudíž a shromáždili všechny vládce aliance Filištínů a řekli: „Pošlete truhlu BOHA Izraele pryč, aby se vrátila na své místo a neusmrtila mne a můj lid.“ V celém městě nastal totiž smrtonosný zmatek;+ ruka [pravého] Boha tam byla velmi těžká+ 12 a muži, kteří nezemřeli, byli postiženi hemoroidy.+ A volání+ města o pomoc stále stoupalo k nebesům.

6 A Jehovova truhla+ se prokázala být na poli Filištínů sedm měsíců.* 2 A Filištíni přistoupili k tomu, aby zavolali kněze a věštce+ a řekli: „Co budeme dělat s Jehovovou truhlou? Dejte nám vědět, s čím bychom ji měli odeslat na její místo.“ 3 Na to řekli: „Jestliže posíláte truhlu BOHA Izraele pryč, neposílejte ji pryč bez obětního daru, neboť byste mu měli rozhodně vrátit oběť za vinu.+ Potom budete uzdraveni a bude vám známo, proč se od vás jeho ruka neodvrací.“ 4 Na to řekli: „Jakou oběť za vinu bychom mu měli vrátit?“ Oni potom řekli: „Podle počtu vládců aliance+ Filištínů pět zlatých hemoroidů a pět zlatých tarbíků,* neboť každý z vás a vašich vládců aliance má* stejnou metlu.* 5 A uděláte znázornění svých hemoroidů a znázornění svých tarbíků,+ kteří ničí zemi, a vzdáte slávu+ BOHU Izraele. Snad odlehčí svou ruku z vás a z vašeho boha a z vaší země.+ 6 Proč byste také měli činit své srdce nepřístupným právě tak, jak učinili své srdce nepřístupným Egypt a faraón?+ Nebylo to tak, že jakmile On s nimi jednal krutě,+ že přistoupili k tomu, aby je poslali pryč, a oni odešli?+ 7 A nyní vezměte a udělejte nový vůz+ a dvě krávy, které dávají sát a na něž nepřišlo jho,+ a připřáhněte krávy k vozu, a jejich mladé* zažeňte zpátky domů, aby za nimi nešly. 8 A vezmete Jehovovu truhlu a umístíte ji na vůz, a zlaté předměty,+ které mu vrátíte jako oběť za vinu,+ byste měli dát do bedny po jejím boku. A pošlete ji pryč a ona pojede. 9 A budete se dívat: jestliže vyjede cestou ke svému území, k Bet-šemeši,+ učinil nám to velké zlo on; ale když ne, budeme vědět, že to nebyla jeho ruka, jež se nás dotkla; stihla nás náhoda.“+

10 A muži přistoupili k tomu, aby to podle toho udělali. Vzali tedy dvě krávy, které dávaly sát, a připřáhli je k vozu a jejich mladé zavřeli doma. 11 Potom dali na vůz Jehovovu truhlu+ a také bednu a zlaté tarbíky a znázornění svých hemoroidů.* 12 A krávy se vydaly rovnou na cestu* k Bet-šemeši.+ Šly tou jednou silnicí, bučely, když šly,* a neodbočovaly napravo ani nalevo. Celou dobu kráčeli vládci aliance+ Filištínů za nimi až na hranici Bet-šemeše. 13 A lidé z Bet-šemeše sklízeli v nížině úrodu pšenice.+ Když pozvedli oči a viděli Truhlu, zaradovali se, že ji vidí. 14 A vůz dojel do pole Bet-šemešana Jozua a stál tam, kde byl velký kámen. A dřevo vozu rozštípali a krávy+ obětovali jako zápalnou oběť Jehovovi.+

15 A sami Levité+ sňali Jehovovu truhlu a bednu, která byla u ní, v níž byly zlaté předměty, a přistoupili k tomu, aby ji dali na ten velký kámen. A muži z Bet-šemeše,+ ti obětovali zápalné oběti a toho dne dále dávali oběti Jehovovi.

16 A pět vládců aliance+ Filištínů to vidělo a odešli toho dne zpátky do Ekronu. 17 A to jsou zlaté hemoroidy, které Filištíni vrátili jako oběť za vinu Jehovovi:+ jeden za Ašdod,+ jeden za Gazu,+ jeden za Aškalon,+ jeden za Gat,+ jeden za Ekron.+ 18 A zlatí tarbíci byli podle počtu všech měst Filištínů, jež patřila pěti vládcům aliance, od opevněného města po vesnici v otevřené krajině.

A velký kámen,* na němž nechali spočinout Jehovovu truhlu, je až do tohoto dne svědkem* na poli Bet-šemešana Jozua. 19 A srážel bet-šemešské muže,*+ protože se dívali na Jehovovu truhlu. Srazil tedy mezi lidem sedmdesát mužů — padesát tisíc mužů* — a lid začal truchlit, protože Jehova srazil lid velkým pobitím.+ 20 Muži z Bet-šemeše dále řekli: „Kdo bude schopen stát před Jehovou, tímto svatým Bohem,+ a ke komu se od nás vzdálí?“+ 21 Nakonec poslali posly k obyvatelům Kirjat-jearimu+ a řekli: „Filištíni vrátili Jehovovu truhlu. Sestupte. Vezměte si ji.“+

7 Muži z Kirjat-jearimu+ tedy přišli a přinesli Jehovovu truhlu nahoru a vzali ji do Abinadabova+ domu na pahorku* a jeho syna Eleazara posvětili, aby Jehovovu truhlu střežil.

2 A stalo se, že ode dne, kdy Truhla přebývala v Kirjat-jearimu, se dny množily, takže dosáhly dvaceti let, a celý izraelský dům naříkal po Jehovovi.*+ 3 A Samuel přistoupil k tomu, aby řekl celému izraelskému domu: „Jestliže se vracíte k Jehovovi celým srdcem,+ odstraňte ze svého středu cizozemské bohy*+ a také sochy Aštoret+ a zaměřte své srdce neochvějně k Jehovovi a služte pouze jemu,+ a osvobodí vás z ruky Filištínů.“+ 4 Na to izraelští synové odstranili+ Baaly a sochy Aštoret+ a začali sloužit pouze Jehovovi.

5 Potom Samuel řekl: „Seberte celý Izrael+ u Micpy,+ abych se ve váš prospěch modlil+ k Jehovovi.“ 6 Sebrali se tedy u Micpy a čerpali vodu a vylévali ji před Jehovou* a drželi toho dne půst.+ A začali tam říkat: „Zhřešili jsme proti Jehovovi.“+ A Samuel se v Micpě ujal souzení izraelských synů.+

7 A Filištíni se doslechli, že se izraelští synové sebrali u Micpy, a vládci aliance+ Filištínů se vydali na cestu proti Izraeli. Když to slyšeli izraelští synové, začali mít z Filištínů strach.+ 8 Izraelští synové tedy řekli Samuelovi: „Nemlč kvůli nám, takže bys nevolal o přispění k Jehovovi, našemu Bohu,+ aby nás zachránil z ruky Filištínů.“ 9 Potom vzal Samuel sající jehně a obětoval je jako zápalnou oběť, celou oběť Jehovovi;+ a Samuel začal volat k Jehovovi o přispění ve prospěch Izraele,+ a Jehova přistoupil k tomu, aby mu odpověděl.+ 10 A zatímco Samuel obětoval zápalnou oběť, stalo se, že Filištíni přitáhli k bitvě proti Izraeli. A Jehova nyní způsobil, že toho dne s hlasitým hlukem hřmělo proti Filištínům,+ aby je uvrhl ve zmatek;+ a byli před Izraelem poraženi.+ 11 Na to izraelští muži vyrazili z Micpy a pronásledovali Filištíny a sráželi je až na jih od Bet-karu. 12 Potom vzal Samuel kámen+ a postavil jej mezi Micpou a Ješanou* a začal jej nazývat jménem Ebenezer.* Řekl tudíž: „Až dotud nám Jehova pomáhal.“+ 13 Tak byli Filištíni podmaněni a už nepřicházeli na území Izraele;+ a Jehovova ruka dále byla proti Filištínům po všechny Samuelovy dny.+ 14 A města, která Filištíni vzali Izraeli, se Izraeli vracela od Ekronu po Gat, a jejich území Izrael osvobodil z ruky Filištínů.

A mezi Izraelem a Amorejci nastal mír.+

15 A Samuel dále soudil Izrael po všechny dny svého života.+ 16 A rok co rok cestoval a obcházel Betel+ a Gilgal+ a Micpu+ a na všech těch místech soudil Izrael.+ 17 Ale vracel se do Ramy,+ protože tam byl jeho dům a tam soudil Izrael. A přistoupil k tomu, aby tam vystavěl oltář Jehovovi.+

8 A jakmile Samuel zestárl, stalo se, že ustanovil za soudce pro Izrael své syny.+ 2 A jméno jeho prvorozeného syna bylo Joel+ a jméno jeho druhého Abijáš;+ soudili v Beer-šebě. 3 A jeho synové nechodili v jeho cestách,+ ale měli sklon chodit za nepoctivým ziskem+ a přijímali úplatek+ a převraceli soud.+

4 Časem se sebrali všichni izraelští starší muži+ a přišli k Samuelovi do Ramy 5 a řekli mu: „Pohleď, sám jsi zestárl, ale tvoji vlastní synové nechodí v tvých cestách. Ustanov nám nyní přece krále,+ aby nás soudil jako všechny národy.“ 6 Ta věc však byla v Samuelových očích špatná, že totiž řekli: „Dej nám přece krále, aby nás soudil“, a Samuel se začal modlit k Jehovovi.+ 7 Potom Jehova řekl Samuelovi:+ „Naslouchej hlasu lidu ohledně všeho, co ti říkají;+ vždyť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nad nimi nebyl králem.+ 8 Ve shodě se vším svým konáním, které činili ode dne, kdy jsem je vyvedl z Egypta,+ až do tohoto dne, že mě totiž stále opouštěli+ a sloužili jiným bohům,+ tak činí i tobě. 9 A nyní naslouchej jejich hlasu. Jen tohle — měl bys je slavnostně varovat, a povíš jim, co právem náleží králi, který nad nimi bude vládnout.“+

10 Samuel tedy řekl všechna Jehovova slova lidu, který od něho žádal krále. 11 A přistoupil k tomu, aby řekl: „Tohle bude právem náležet+ králi, který nad vámi bude vládnout: Vezme vaše syny+ a jako své je postaví do svých dvoukolých vozů+ a mezi své jezdce+ na koních, a někteří budou muset běhat před jeho dvoukolými vozy;+ 12 a ustanoví si velitele* nad tisíci+ a velitele nad padesáti,+ a [někteří] mu budou orat+ a sklízet jeho úrodu+ a vyrábět jeho válečné nástroje+ a jeho nástroje [k] dvoukolým vozům.+ 13 A vaše dcery vezme k míchání mastí a [za] kuchařky a pekařky.+ 14 A vaše pole a vaše vinice+ a vaše olivové háje,+ ty nejlepší, vezme a skutečně dá svým sluhům. 15 A z vašich osevných polí a z vašich vinic vezme desetinu+ a jistě [to] dá svým dvorním úředníkům+ a svým sluhům. 16 A vaše sluhy a vaše služky a vaše nejlepší stáda* a vaše osly vezme a bude je muset používat na svou práci.+ 17 Z vašich stád bravu+ vezme desetinu a sami se stanete jeho sluhy. 18 A v ten den budete jistě křičet kvůli svému králi,+ kterého jste si vyvolili, ale Jehova vám v ten den neodpoví.“+

19 Lid však odmítl naslouchat Samuelovu hlasu+ a řekl: „Ne, ale bude nad námi král. 20 A my, my se také jistě staneme podobnými všem národům+ a náš král nás bude soudit a vycházet před námi a bojovat naše bitvy.“ 21 A Samuel všechna slova lidu vyslechl; potom je mluvil Jehovovi do uší.+ 22 A Jehova přistoupil k tomu, aby Samuelovi řekl: „Naslouchej jejich hlasu a způsobíš, že jim bude vládnout král.“+ Samuel tudíž řekl izraelským mužům: „Jděte každý do svého města.“

9 A byl jeden muž z Benjamína a jmenoval se Kiš,+ syn Abiela, syna Cerora, syna Bekorata, syna Afiacha, Benjamínovec,*+ zámožný muž.+ 2 A měl syna, jenž se jmenoval Saul,+ mladého a sličného,* a nikdo z izraelských synů nebyl sličnější než on; od ramen nahoru převyšoval všechen lid.+

3 A ztratily se oslice,+ které patřily Saulovu otci Kišovi. Kiš tedy řekl svému synu Saulovi: „Vezmi, prosím, s sebou jednoho ze sloužících a vstaň, jdi, hledej oslice.“ 4 A procházel* hornatý kraj Efrajima+ a procházel dál zemí Šališa,+ a nenacházeli [je]. A dále procházeli zemí Šaalim, ale nebyly [tam]. A procházel dál zemí Benjamínovců, a nenacházeli [je].

5 Sami došli do země Cuf; a Saul, ten řekl svému sloužícímu, který byl s ním: „Pojď přece, a vraťme se, aby se můj otec nepřestal starat o oslice a skutečně o nás nepocítil úzkost.“+ 6 Ale on mu řekl: „Pohleď, prosím. V tomto městě je Boží muž*+ a ten muž je chován ve cti. Všechno, co říká, se zcela jistě plní.+ Pojďme tam teď. Třeba nám bude moci povědět o naší cestě, kterou půjdeme.“ 7 Na to řekl Saul svému sloužícímu: „A kdybychom šli, co tomu muži přineseme?+ Vždyť z našich brašen zmizel chléb a není, co bychom přinesli muži [pravého] Boha darem.+ Co máme s sebou?“ 8 Sloužící tedy Saulovi odpověděl ještě jednou a řekl: „Pohleď, v mé ruce se nalézá čtvrt šekelu*+ stříbra, a budu* to muset dát muži [pravého] Boha, a ten nám bude muset povědět o naší cestě.“ 9 (Takto v dřívějších časech v Izraeli hovoříval muž, když šel hledat Boha: „Pojďte a jděme k jasnozřivci.“+ Dnešní prorok býval totiž v dřívějších časech nazýván jasnozřivec.) 10 Nato řekl Saul svému sloužícímu: „Tvé slovo je dobré.+ Pojď přece, jděme.“ A odešli do města, kde byl muž [pravého] Boha.

11 Zatímco vycházeli výstupem k městu, sami našli dívky, které vycházely čerpat vodu.+ Řekli jim tedy: „Je na tomto místě jasnozřivec+?“ 12 Potom jim odpověděly a řekly: „Je. Pohleď, je před tebou. Teď pospěš, protože dnes přišel do města. Dnes je totiž na výšině oběť+ pro lid.+ 13 Jakmile vejdete do města, ihned ho najdete, než vyjde jíst na výšinu, protože lid nesmí jíst, dokud nepřijde; on totiž žehná oběti.+ Teprve potom smějí jíst ti, kdo jsou pozváni. A nyní vyjděte, protože ho — najdete ho právě teď.“ 14 Šli tudíž dál nahoru k městu. Jak vcházeli doprostřed města, hle, Samuel jim přicházel vstříc, aby vyšel na výšinu.

15 Pokud jde o Jehovu, ten odkryl+ Samuelovo ucho den před Saulovým příchodem a řekl: 16 „Zítra asi v tomto čase k tobě pošlu muže z Benjamínovy+ země a pomažeš+ ho za vůdce nad mým lidem Izraelem; a zachrání můj lid z ruky Filištínů,+ protože jsem viděl [trápení] svého lidu,* neboť ke mně dolehl jejich křik.“+ 17 A Samuel sám viděl Saula, a Jehova, ten mu odpověděl: „Tady je muž, o němž jsem ti řekl: ‚To je ten, kdo bude udržovat můj lid v mezích.‘“+

18 Saul se potom přiblížil k Samuelovi uprostřed brány a řekl: „Prosím, pověz mi přece: Kdepak je dům jasnozřivce?“ 19 A Samuel přistoupil k tomu, aby Saulovi odpověděl a řekl: „Já jsem ten jasnozřivec. Vyjdi přede mnou na výšinu a budete dnes se mnou jíst+ a ráno tě musím poslat pryč a povím ti všechno, co je v tvém srdci.+ 20 Pokud jde o oslice, které se ti před třemi dny ztratily,+ na ty své srdce+ nezaměřuj, neboť se našly. A komu patří všechno, co je v Izraeli žádoucí?+ Ne snad tobě a celému domu tvého otce?“ 21 Saul na to odpověděl a řekl: „Což nejsem Benjamínovec, z nejmenšího+ z izraelských kmenů,+ a má rodina nejbezvýznamnější ze všech rodin kmene Benjamín?+ Proč jsi tedy ke mně mluvil něco takového?“+

22 Potom vzal Samuel Saula a jeho sloužícího a zavedl je do jídelního sálu a dal jim místo v čele+ pozvaných; a bylo jich asi třicet mužů. 23 Později řekl Samuel kuchařovi: „Podej přece porci, kterou jsem ti dal [a] o níž jsem ti řekl: ‚Odlož ji u sebe.‘“ 24 Na to kuchař zvedl kýtu, a co bylo na ní, a předložil ji Saulovi. A přikročil k tomu, aby řekl: „Tady je, co bylo uchováno.* Polož to před sebe. Jez, protože to pro tebe uchovali na ustanovený čas, abys jedl s pozvanými.“* Saul tedy toho dne jedl se Samuelem. 25 Poté sešli z výšiny+ do města a dále mluvil se Saulem na střeše domu.+ 26 Pak časně vstali,* a jakmile nastal úsvit, stalo se, že Samuel přistoupil k tomu, aby zavolal na střeše domu na Saula a řekl: „Vstávej přece, abych tě poslal pryč.“ Saul tedy vstal a oba, on a Samuel, vyšli ven. 27 Zatímco sestupovali po okraji města, Samuel sám řekl Saulovi: „Řekni sloužícímu,+ že by nás měl předejít“ — předešel [je] tedy —, „a pokud jde o tebe, ty se teď zastav, abych ti dal slyšet Boží slovo.“*

10 Samuel vzal potom lahvičku oleje+ a vylil mu ji na hlavu a políbil+ ho a řekl: „Není to proto, že tě Jehova* pomazal za vůdce+ nad svým dědictvím+? 2 Až dnes ode mne odejdeš, jistě najdeš dva muže blízko Rácheliny+ hrobky na území Benjamína u Celcachu a jistě ti řeknou: ‚Oslice, které jsi šel hledat, se našly, ale nyní tvůj otec zanechal záležitost oslic+ a pociťuje o vás úzkost a říká: „Co mám udělat ohledně svého syna?“‘+ 3 A odtamtud přejdeš ještě dál a dojdeš až k velkému stromu Tabor a tam, tam tě musí potkat tři muži, kteří vycházejí k [pravému] Bohu do Betelu;+ jeden ponese tři kůzlata+ a jeden ponese tři kulaté chleby+ a jeden ponese velký džbán vína.+ 4 A jistě se zeptají, jak se ti daří,+ a dají ti dva chleby, a ty je z jejich ruky přijmeš. 5 Poté přijdeš k pahorku [pravého] Boha+ tam, kde je posádka+ Filištínů. A mělo by se stát, že v čase, kdy budeš přicházet tam k městu, jistě potkáš skupinu proroků+ scházejících z výšiny,+ a před nimi strunný nástroj+ a tamburína+ a flétna+ a harfa,+ zatímco budou mluvit jako proroci. 6 A jistě na tebe zapůsobí Jehovův duch+ a jistě budeš mluvit jako prorok+ spolu s nimi a proměníš se v jiného člověka. 7 A stane se, až k tobě přijdou tato znamení,+ tak pro sebe udělej, co tvá ruka shledá možným,+ protože [pravý] Bůh je s tebou.+ 8 A sejdeš přede mnou napřed do Gilgalu,+ a pohleď, scházím k tobě, abych obětoval zápalné oběti, abych dal oběti společenství.+ Sedm+ dní bys měl čekat, dokud k tobě nepřijdu, a jistě ti dám vědět, co bys měl dělat.“

9 A stalo se, že jakmile obrátil své rameno, aby od Samuela odešel, Bůh začal proměňovat jeho srdce v jiné;+ a všechna ta znamení+ se začala toho dne plnit. 10 Šli tedy odtamtud k pahorku a byla tu skupina proroků, aby se s ním setkala; ihned na něho zapůsobil Boží duch,+ a začal uprostřed nich mluvit jako prorok.+ 11 A když ho viděli všichni, kdo ho dříve znali, pohleďme, stalo se, že prorokoval s proroky. Lidé si tudíž říkali: „Co se to Kišovu synovi stalo? Je také Saul mezi proroky?“+ 12 Pak jeden muž odtamtud odpověděl a řekl: „Ale kdo je jejich otec?“ Proto se stalo příslovečným rčením:+ „Je také Saul mezi proroky?“

13 Posléze přestal mluvit jako prorok a přišel na výšinu. 14 Později řekl jemu a jeho sloužícímu bratr Saulova otce: „Kam jste šli?“ A tak řekl: „Hledat oslice,+ a stále jsme šli, abychom viděli, ale nebyly [tam]. Tak jsme přišli k Samuelovi.“ 15 Saulův strýc na to řekl: „Pověz mi přece, prosím, co vám Samuel řekl?“ 16 Saul zase řekl svému strýci: „Pověděl nám neomylně, že se oslice našly.“ A o záležitosti kralování, o níž hovořil Samuel, mu nepověděl.+

17 A Samuel přistoupil k tomu, aby svolal lid k Jehovovi u Micpy+ 18 a řekl izraelským synům: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele:+ ‚To já jsem vyvedl Izrael z Egypta a osvobodil vás z ruky Egypta+ a z ruky všech království, která vás utlačovala.+ 19 Ale vy — vy jste dnes zavrhli svého Boha,+ který vám byl zachráncem ze všech vašich zel a tísní, a přikročili jste k tomu, abyste řekli: „Ne, ale* měl bys nad námi dosadit krále.“ A teď se postavte před Jehovu po svých kmenech+ a po svých tisících.‘“*

20 Samuel tudíž nechal všechny izraelské kmeny přistupovat+ a byl vybrán kmen Benjamín.+ 21 Potom nechal přistupovat kmen Benjamín po rodinách a byla vybrána rodina Matriovců.*+ Nakonec byl vybrán Kišův syn Saul.+ Hledali ho tedy, a nebyl k nalezení. 22 Dotazovali se+ proto Jehovy dál: „Už sem ten muž přišel?“ Na to Jehova řekl: „Tady je, schovaný+ mezi zavazadly.“ 23 Rozběhli se tedy a vzali ho odtamtud. Když se postavil uprostřed lidu, převyšoval všechen ostatní lid od ramen nahoru.+ 24 Potom řekl Samuel všemu lidu: „Viděli jste toho, koho Jehova vyvolil,+ že v celém lidu není nikdo jako on?“ A všechen lid začal křičet a říkat: „Ať žije král!“+

25 A tak Samuel promluvil k lidu o tom, co právem náleží ke kralování,+ a zapsal to do knihy a uložil ji před Jehovou. Potom Samuel poslal všechen lid pryč, každého do jeho domu. 26 Pokud jde o Saula, ten šel do svého domova v Gibeji,+ a stateční muži, jejichž srdcí se Bůh dotkl, přistoupili k tomu, aby šli s ním.+ 27 Pokud jde o neužitečné muže,+ ti říkali: „Jak nás tenhle zachrání?“+ Pohrdli+ jím tudíž a nepřinesli mu žádný dar.+ Ale on zůstával jako ten, kdo oněměl.*+

11 A Ammonita+ Nachaš přistoupil k tomu, aby vyšel a utábořil se proti Jabeši+ v Gileadu.* Na to všichni muži z Jabeše řekli Nachašovi: „Uzavři s námi smlouvu, abychom ti sloužili.“+ 2 Potom jim Ammonita Nachaš řekl: „Pod touto podmínkou ji s vámi uzavřu, pod podmínkou, že vám každému vydloubnu+ pravé oko a vložím to jako pohanu na celý Izrael.“+ 3 Starší muži z Jabeše mu zase řekli: „Dej nám sedm dní času a rozešleme posly po celém území Izraele, a když pro nás nebude zachránce,+ pak k tobě musíme vyjít.“ 4 Časem přišli poslové do Saulovy Gibeje+ a mluvili ta slova k uším lidu, a všechen lid začal pozvedat svůj hlas a plakat.+

5 Ale tady přichází Saul za stádem z pole, a Saul přistoupil k tomu, aby řekl: „Co to s lidem je, že by měli plakat?“ A začali mu vyprávět slova mužů z Jabeše. 6 A když Saul slyšel ta slova, zapůsobil na něho Boží duch,*+ a jeho hněv se velmi rozpálil.+ 7 Vzal tedy pár býků a rozsekal je na kusy a ty rozeslal rukou poslů po celém území Izraele+ a řekl: „Kdokoli z vás nevyjde jako následovník Saula a Samuela, takto se stane jeho dobytku!“+ A na lid začal padat děs+ před Jehovou,+ takže vyšli jako jeden muž.+ 8 Potom zjišťoval v Bezeku jejich úhrnný počet,+ a u izraelských synů dosáhl tří set tisíc a u judských mužů třiceti tisíc. 9 Nyní řekli* poslům, kteří přišli: „Tak řeknete mužům z Jabeše v Gileadu: ‚Až zítra začne pálit slunce, nadejde pro vás záchrana.‘“+ S tím poslové přišli a pověděli to mužům z Jabeše, a ti se zaradovali. 10 Muži z Jabeše tudíž řekli: „Zítra k vám vyjdeme a učiníte nám v souladu se vším, co je dobré ve vašich očích.“+

11 A příští den se stalo, že Saul+ přistoupil k tomu, aby seskupil lid do tří oddílů;+ a během ranní hlídky*+ se dostali doprostřed tábora a sráželi Ammonity,*+ dokud se den nerozpálil. Když se prokázali být nějací, kteří zbyli, byli potom rozptýleni a nezbyli mezi nimi ani dva pospolu.+ 12 A lid začal říkat Samuelovi: „Kdo to říká: ‚Saul — on má být nad námi králem?‘*+ Vydejte ty muže, abychom je usmrtili.“+ 13 Saul* však řekl: „Tohoto dne by neměl být usmrcen žádný muž,+ protože dnes Jehova vykonal záchranu v Izraeli.“+

14 Později řekl Samuel lidu: „Pojďte a jděme do Gilgalu,+ abychom tam obnovili kralování.“+ 15 Všechen lid tedy šel do Gilgalu, a tam v Gilgalu přistoupili k tomu, aby udělali Saula králem* před Jehovou. Potom tam před Jehovou dali oběti společenství,+ a Saul a všichni izraelští muži se tam dál ve velké míře radovali.+

12 Nakonec řekl Samuel celému Izraeli: „Hle, naslouchal jsem vašemu hlasu ohledně všeho, co jste mi řekli,+ že bych měl způsobit, aby nad vámi vládl král.+ 2 A nyní král kráčí tady před vámi!+ Pokud jde o mne, já jsem zestárl+ a zešedivěl,+ a moji synové jsou zde s vámi,+ a já — já jsem před vámi chodil od svého mládí až do tohoto dne.+ 3 Tady jsem. Odpovězte proti mně před Jehovou a před jeho pomazaným:*+ Komu jsem vzal býka nebo komu jsem vzal osla+ nebo koho jsem ošidil nebo* koho jsem zdrtil nebo z čí ruky jsem přijal peníze za mlčení,* abych si jimi zakryl oči?*+ A dám vám náhradu.“+ 4 Na to řekli: „Neošidil jsi nás ani jsi nás nezdrtil ani jsi vůbec nic nepřijal z ruky jediného [člověka].“+ 5 Řekl jim tedy: „Jehova je proti vám svědkem, a jeho pomazaný+ je svědkem tohoto dne, že jste v mé ruce nenašli vůbec nic.“+ Na to řekli:* „Je svědkem.“*

6 A Samuel přikročil k tomu, aby řekl lidu: „Jehova [je svědkem],* který použil Mojžíše a Árona a který vyvedl vaše praotce z egyptské země.+ 7 A nyní se postavte a budu vás soudit před Jehovou [a vylíčím vám]* všechny Jehovovy spravedlivé skutky,+ které učinil s vámi a s vašimi praotci.

8 Jakmile Jákob* vešel do Egypta*+ a vaši praotcové začali volat k Jehovovi o přispění,+ Jehova přistoupil k tomu, aby poslal Mojžíše+ a Árona, aby vyvedli vaše praotce z Egypta a způsobili,* aby bydleli na tomto místě.+ 9 A zapomínali na Jehovu, svého Boha,+ takže je prodal+ do ruky Sisery,+ velitele* chacorského vojska, a do ruky Filištínů+ a do ruky moabského krále,+ a ti proti nim stále bojovali. 10 A začali volat k Jehovovi o přispění+ a říkat: ‚Zhřešili jsme,+ neboť jsme opustili Jehovu, abychom sloužili Baalům+ a sochám Aštoret;+ a nyní nás osvoboď+ z ruky našich nepřátel, abychom ti sloužili.‘ 11 A Jehova přistoupil k tomu, aby poslal Jerubbaala+ a Bedana* a Jeftu+ a Samuela*+ a osvobozoval vás z ruky vašich nepřátel všude kolem, abyste bydleli v bezpečí.+ 12 Když jste viděli, že proti vám přišel Nachaš,+ král synů Ammona, říkali jste mi: ‚Ne, ale měl by nad námi vládnout král!‘,+ zatímco vaším Králem byl po celou dobu Jehova, váš Bůh.+ 13 A zde je nyní král, kterého jste si vyvolili, o něhož jste žádali;+ a hle, Jehova nad vámi dosadil krále.+ 14 Jestliže se budete Jehovy bát+ a skutečně mu budete sloužit+ a poslouchat jeho hlas+ a nebudete se bouřit proti Jehovovu nařízení,+ jistě se vy i král, který nad vámi bude vládnout, prokážete být následovníky Jehovy, svého Boha. 15 Jestliže však Jehovův hlas poslouchat nebudete+ a skutečně se proti Jehovovu nařízení vzbouříte,+ Jehovova ruka se jistě prokáže být proti vám a vašim otcům.*+ 16 Nyní se také postavte a vizte tu velkou věc, kterou Jehova činí před vašima očima. 17 Není dnes pšeničná žeň+? Zavolám+ k Jehovovi, aby dal hromy* a déšť;+ potom poznejte a vizte, že vaše zlo, které jste učinili v Jehovových očích, když jste si žádali krále, je hojné.“+

18 Samuel tudíž zavolal k Jehovovi,+ a Jehova přistoupil k tomu, aby dal toho dne hromy a déšť,+ takže všechen lid měl velkou bázeň před Jehovou a před Samuelem. 19 A všechen lid začal Samuelovi říkat: „Modli+ se ve prospěch svých sluhů k Jehovovi, svému Bohu, jelikož nechceme zemřít, protože jsme ke všem svým hříchům přidali zlo, když jsme si žádali krále.“

20 Samuel tedy řekl lidu: „Nebojte se.+ Vy — vy jste všechno to zlo učinili. Jen neodbočujte od následování Jehovy,+ a budete Jehovovi sloužit celým srdcem.+ 21 A neodbočíte, abyste následovali neskutečnosti,+ jež nijak neprospívají+ a jež neosvobozují, protože jsou to neskutečnosti. 22 Vždyť Jehova svůj lid neopustí+ kvůli svému velkému jménu,+ protože Jehova si vzal za své, že vás učiní svým lidem.+ 23 Pokud jde také o mne, z mé strany je nemyslitelné, abych zhřešil proti Jehovovi tím, že se přestanu modlit ve váš prospěch;+ a budu vás poučovat+ o dobré+ a správné cestě. 24 Jen se bojte+ Jehovy, a budete mu sloužit v pravdě celým svým srdcem;+ vizte, jaké velké věci totiž pro vás učinil.+ 25 Jestliže však otevřeně budete dělat, co je špatné, budete smeteni+ vy i váš král.“+

13 Saulovi bylo [?]* let, když začal vládnout,+ a vládl nad Izraelem dva roky. 2 A Saul přistoupil k tomu, aby si vyvolil tři tisíce mužů z Izraele; a dva tisíce byly se Saulem v Mikmaši+ a v hornatém kraji Betelu a tisíc se prokázalo být s Jonatanem+ v Benjamínově Gibeji,+ a zbytek lidu poslal pryč, každého k jeho stanu.* 3 Potom Jonatan srazil posádku+ Filištínů,+ která byla v Gebě;*+ a Filištíni se o tom doslechli. Pokud jde o Saula, ten nechal po celé zemi troubit na roh+ a říkat: „Ať Hebrejci slyší!“ 4 A celý Izrael slyšel povídat: „Saul srazil posádku Filištínů, a Izrael nyní začal mezi Filištíny zapáchat.“+ Lid byl tedy svolán, aby následoval Saula do Gilgalu.+

5 A Filištíni, ti se sebrali do boje proti Izraeli, třicet* tisíc válečných dvoukolých vozů+ a šest tisíc jezdců na koních a lidu množství jako zrnek písku, která jsou na břehu moře;+ a vyšli a utábořili se v Mikmaši, východně od Bet-avenu.+ 6 A izraelští muži viděli, že jsou v úzkých,+ protože lid byl pod těžkým tlakem; a lid se poschovával v jeskyních a prohlubních a skalních útesech a sklepeních* a vodních jamách.+ 7 Hebrejci dokonce přešli Jordán+ do Gadovy země+ a Gileadu. Ale Saul byl ještě v Gilgalu a všechen lid se chvěl, když ho následoval.+ 8 A dále vyčkával sedm dní do ustanoveného času, který [ohlásil]* Samuel;+ a Samuel do Gilgalu nepřicházel, a lid se od něho rozptyloval. 9 Konečně Saul řekl: „Přineste ke mně zápalnou oběť a oběti společenství.“ S tím obětoval zápalnou oběť.+

10 A jakmile ukončil obětování zápalné oběti, tu se stalo, že přicházel Samuel. Saul mu tedy vyšel vstříc a žehnal mu.+ 11 Tehdy Samuel řekl: „Cos to učinil?“+ Saul na to řekl: „Viděl jsem, že lid se ode mne rozběhl+ a ty — ty jsi nepřišel v ustanovených dnech+ a Filištíni se sbírali v Mikmaši,+ 12 tak jsem si řekl:*+ ‚Teď proti mně Filištíni sestoupí do Gilgalu, a já jsem neobměkčil Jehovův obličej.‘ Přinutil jsem se tedy+ a obětoval zápalnou oběť.“

13 Na to Samuel řekl Saulovi: „Jednal jsi pošetile.+ Nedodržel jsi přikázání+ Jehovy, svého Boha, které ti přikázal,+ protože kdybys je byl [dodržel], Jehova by byl upevnil tvé království nad Izraelem na neurčitý čas. 14 A nyní tvé království nepotrvá.+ Jehova si jistě najde* muže příjemného svému srdci;+ a Jehova ho pověří jako vůdce+ nad svým lidem, protože jsi nedodržel, co ti Jehova přikázal.“+

15 Potom Samuel vstal a odešel z Gilgalu* do Benjamínovy Gibeje a Saul přistoupil k tomu, aby spočítal lid, ty, kdo se u něho ještě nacházeli, asi šest set mužů.+ 16 A Saul a jeho syn Jonatan a lid, který se ještě nalézal u nich, bydleli v Benjamínově Gebě.+ Pokud jde o Filištíny, ti se utábořili v Mikmaši.+ 17 A z filištínského tábora vyrážela síla plenitelů ve třech oddílech.+ Jeden oddíl se obracel na cestu k Ofře,+ k zemi Šual, 18 a druhý oddíl se obracel na cestu Bet-choronu+ a třetí oddíl se obracel na cestu k hranici, která hledí směrem k údolí Ceboim,* směrem k pustině.

19 A v celé izraelské zemi se nenašel kovář, protože Filištíni řekli: „Aby Hebrejci nevyrobili meč ani kopí.“+ 20 A všichni Izraelité scházeli k Filištínům, aby si každý dal nabrousit* svou radlici nebo svou motyku nebo svou sekeru nebo svůj srp.+ 21 A cena nabroušení se prokázala být jeden pim* za radlice a za motyky a za trojzubé nástroje a za sekery a za upevnění volského bodce.+ 22 A v den bitvy se stalo, že se v ruce nikoho z lidu, který byl se Saulem a Jonatanem, nenalézal ani meč,+ ani kopí; ale dal se najít jeden, který patřil Saulovi+ a jeho synu Jonatanovi.

23 A k mikmašskému roklinatému průsmyku+ vyrážela přední hlídka+ Filištínů.

14 A jednoho dne se stalo, že Saulův syn Jonatan+ přistoupil k tomu, aby řekl svému sloužícímu, který nosil jeho zbraně: „Pojď přece a přejděme k přední hlídce Filištínů, kteří jsou tamhle naproti.“ Ale otci to nepověděl.+ 2 A Saul bydlel na okraji Gibeje+ pod granátovníkem, který je v Migronu; a lidu, který byl s ním, bylo asi šest set mužů.+ 3 (A efod+ nosil Achijáš, syn Ikabodova+ bratra Achituba,+ syna Pinechase,+ syna Eliho,+ Jehovova kněze v Šilu.+) Ani lid nevěděl, že Jonatan odešel. 4 A mezi průchody,+ které vyhlížel Jonatan k přechodu proti přední hlídce Filištínů, byl zubovitý skalní útes* na této straně a zubovitý skalní útes na oné straně; a jeden se jmenoval Bocec a druhý se jmenoval Sene. 5 Jeden ostrý výběžek byl sloupem* na severu, obrácený k Mikmaši,+ a druhý byl na jihu, obrácený ke Gebě.+

6 Jonatan* tedy řekl sloužícímu, svému zbrojnoši: „Pojď přece a přejděme k přední hlídce těch neobřezanců.+ Snad bude Jehova pracovat pro nás, neboť Jehovovi nic nebrání, aby zachraňoval mnohými nebo nečetnými.“+ 7 Na to mu jeho zbrojnoš řekl: „Dělej, cokoli je v tvém srdci. Obrať se, kam si přeješ. Hle, jsem s tebou ve shodě s tvým srdcem.“+ 8 Potom řekl Jonatan: „Tady přecházíme k těm mužům a odhalme se jim. 9 Kdyby nám řekli takto: ‚Zastavte se, dokud s vámi nenavážeme styk!‘, pak budeme stát, kde jsme, a neměli bychom k nim vycházet. 10 Ale kdyby nám řekli takto: ‚Vystupte proti nám!‘, potom vyjdeme, protože Jehova nám je jistě vydá do ruky, a to je pro nás znamení.“+

11 S tím se ti dva odhalili přední hlídce Filištínů. A Filištíni přistoupili k tomu, aby řekli: „Hle, Hebrejci vylézají z děr, kde se poschovávali.“+ 12 Muži z přední hlídky tedy odpověděli Jonatanovi a jeho zbrojnoši a řekli: „Vystupte k nám, dáme vám něco vědět!“+ Jonatan ihned řekl svému zbrojnoši: „Vystup za mnou, protože Jehova je jistě vydá do ruky Izraele.“+ 13 A Jonatan vystupoval nahoru po rukou+ a [po] nohou a jeho zbrojnoš za ním; a začali před Jonatanem padat,+ a jeho zbrojnoš je za ním usmrcoval.+ 14 A první pobití, kterým je Jonatan a jeho zbrojnoš srazili, dosáhlo [počtu] asi dvaceti mužů asi na polovině brázdy na akru pole.*

15 Potom nastalo chvění+ v táboře v poli a mezi vším lidem přední hlídky; a síla plenitelů+ se chvěla, i oni, a země se roztřásla,+ a přešlo to ve chvění od Boha.+ 16 A strážní patřící Saulovi v Benjamínově Gibeji+ to uviděli, a pohleďme, hlučení kolísalo sem a tam.*+

17 A Saul přistoupil k tomu, aby řekl lidu, který byl s ním: „Spočítejte [je], prosím, a podívejte se, kdo od nás vyšel.“ Když [je] spočítali, tu pohleďme, Jonatan a jeho zbrojnoš tam nebyli. 18 Saul nyní řekl Achijášovi:+ „Přines sem přece truhlu [pravého] Boha!“+ (Truhla [pravého] Boha se totiž toho dne prokázala být u izraelských synů.)*+ 19 A zatímco Saul mluvil ke knězi,+ stalo se, že hlučení v táboře Filištínů dále pokračovalo a bylo stále větší a větší. Potom řekl Saul knězi: „Stáhni svou ruku.“ 20 Tak byli Saul a všechen lid, který byl s ním, vyvoláni.+ Přišli tedy až k té bitvě, a tam byl meč každého [obrácen] proti jeho bližnímu;+ bylo to velmi velké rozehnání. 21 A Hebrejci, kteří se jako dříve dostali pod Filištíny+ a kteří s nimi vycházeli do tábora kolem dokola, dokonce i ti byli pro [to], aby se prokázali být s Izraelem, který byl se Saulem a Jonatanem.* 22 Také všichni izraelští muži, kteří byli schováni v hornatém kraji Efrajima,+ slyšeli, že Filištíni se dali na útěk, a rovněž je těsně pronásledovali do bitvy. 23 A Jehova toho dne zachránil Izrael,+ a ta bitva se přesunula do Bet-avenu.*+

24 A izraelští muži byli toho dne pod těžkým tlakem,* a přesto Saul zavázal lid přísežným slibem*+ a řekl: „Prokletý je muž, který pojí chléb před večerem, a dokud se nepomstím+ na svých nepřátelích!“ A nikdo z lidu neochutnal chléb.+

25 A všichni ze země vešli do lesů, když byl po povrchu pole med.+ 26 Když lid přišel do lesů, tu pohleďme, kanul tu med,+ ale nikdo nepřiložil ruku k ústům, protože se lid bál přísahy.+ 27 Pokud jde o Jonatana, ten nenaslouchal, když otec zavázal lid přísahou,+ a tak natáhl špičku hole, kterou měl v ruce, a omočil ji v plástvi medu a stáhl ruku zpátky k ústům; a oči mu začaly zářit.+ 28 Na to jeden z lidu odpověděl a řekl: „Tvůj otec slavnostně zavázal lid přísahou a řekl: ‚Prokletý je muž, který dnes pojí chléb!‘“+ (A lid začínal být unavený.+) 29 Jonatan však řekl: „Můj otec přivedl na zemi zavržení.+ Podívejte se, prosím, jak mi zazářily oči, protože jsem ochutnal tuhle trošku medu.+ 30 Oč více, kdyby jen byl lid dnes pojedl z kořisti svých nepřátel,+ kterou našli!+ Vždyť nyní nebylo pobíjení Filištínů velké.“+

31 A toho dne sráželi Filištíny od Mikmaše+ po Aijalon,+ a lid se velice unavil.+ 32 A lid se začal lačně vrhat na kořist+ a brát ovce a skot a telata a porážet je na zemi, a lid se dal do jídla spolu s krví.+ 33 Pověděli [to] tedy Saulovi a řekli: „Pohleď, lid hřeší proti Jehovovi tím, že jí spolu s krví.“+ Na to řekl: „Jednali jste zrádně. Nejprve mi přivalte velký kámen.“ 34 Potom Saul řekl: „Rozptylte se mezi lid a řeknete jim: ‚Přiveďte ke mně každý svého býka a každý svou ovci a budete porážet a jíst na tomhle místě a nebudete hřešit proti Jehovovi tím, že jíte spolu s krví.‘“+ Všechen lid tudíž přivedl každý svého býka, který byl té noci v jeho ruce, a porážel tam. 35 A Saul přistoupil k tomu, aby vystavěl oltář Jehovovi.+ Tím začal výstavbu oltářů Jehovovi.+

36 Později řekl Saul: „Sejděme v noci za Filištíny a drancujme je, dokud se nerozesvětlí ráno,+ a nenechme z nich ani jediného.“+ Na to řekli: „Učiň, cokoli je dobré v tvých očích.“ Potom řekl kněz: „Přibližme se tu k [pravému] Bohu.“+ 37 A Saul se začal dotazovat Boha: „Mám sejít za Filištíny?+ Vydáš je do ruky Izraele?“+ A neodpověděl mu toho dne.+ 38 Saul tedy řekl: „Přistupte sem,+ všichni hlavní muži* lidu,+ a zjistěte a podívejte se, jakým způsobem dnes nastal tento hřích. 39 Jakože je totiž Jehova, který je Osvoboditelem Izraele, živý, i když to bude můj syn Jonatan, přesto rozhodně zemře.“+ Nikdo ze všeho lidu mu však neodpovídal. 40 A přikročil k tomu, aby řekl celému Izraeli: „Sami budete na jedné straně, a já a můj syn Jonatan — my budeme na druhé straně.“ Na to řekl lid Saulovi: „Učiň, co je v tvých očích dobré.“+

41 A Saul přistoupil k tomu, aby řekl Jehovovi: „Bože Izraele,* dej přece Tummim!“+ Potom byli postiženi Jonatan a Saul, a lid [z toho] vypadl.+ 42 Saul nyní řekl: „Metejte los,+ aby se rozhodlo mezi mnou a mým synem Jonatanem.“ A byl postižen Jonatan. 43 Potom řekl Saul Jonatanovi: „Pověz mi přece, co jsi učinil?“+ Jonatan mu tedy pověděl a řekl: „Skutečně jsem ochutnal trochu medu na špičce hole, kterou mám v ruce.+ Tady jsem. Ať zemřu!“

44 Na to Saul řekl: „Kéž tak Bůh učiní a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže rozhodně nezemřeš,+ Jonatane.“ 45 Ale lid řekl Saulovi: „Má zemřít Jonatan, který vykonal tuto velikou záchranu+ v Izraeli? To je nemyslitelné!+ Jakože je Jehova živý,+ jediný vlas+ mu z hlavy nespadne na zem; vždyť dnes pracoval s Bohem.“+ S tím lid Jonatana vyplatil,+ a on nezemřel.

46 Saul se tedy stáhl a nenásledoval Filištíny a Filištíni odešli ke svému místu.+

47 A Saul se ujal kralování nad Izraelem+ a válčil kolem dokola proti všem svým nepřátelům, proti Moabu+ a proti synům Ammona+ a proti Edomu+ a proti cobským králům+ a proti Filištínům;+ a kamkoli se obracel, udílel odsouzení.*+ 48 A dál jednal statečně+ a přistoupil k tomu, aby srazil Amaleka+ a osvobodil Izrael z ruky jejich plenitele.

49 A Saulovi synové byli Jonatan+ a Jišvi a Malki-šua,+ a pokud jde o jména jeho dvou dcer, jméno té, která se narodila první, bylo Merab+ a jméno mladší Mikal.+ 50 A Saulova manželka se jmenovala Achinoam, dcera Achimaacova, a velitel jeho vojska se jmenoval Abner,+ syn Nerův, Saulův strýc.* 51 A otcem Saula byl Kiš+ a Abnerův otec Ner+ byl synem* Abielovým.*

52 A po všechny Saulovy dny pokračovalo těžké válčení proti Filištínům.+ Když Saul viděl nějakého silného muže nebo někoho statečného, bral ho k sobě.+

15 Potom řekl Samuel Saulovi: „Mne poslal Jehova, abych tě pomazal+ za krále nad jeho izraelským lidem, a nyní naslouchej hlasu Jehovových slov.+ 2 Tak řekl Jehova vojsk:+ ‚Budu účtovat za to,+ co udělal Amalek Izraeli, když se mu postavil do cesty, zatímco vycházel z Egypta.+ 3 Jdi teď a srazíš Amaleka+ a zasvětíš ho zničení se vším, co má,+ a nebudeš s ním mít soucit a usmrtíš je,+ muže stejně jako ženu, dítě stejně jako kojence,+ býka stejně jako ovci, velblouda stejně jako osla.‘“+ 4 Saul tudíž povolal lid a v Telaimu+ je spočítal, dvě stě tisíc pěších mužů a deset tisíc judských mužů.+

5 A Saul přistoupil k tomu, aby přišel až k Amalekovu městu a aby číhal v záloze při říčním údolí. 6 Mezitím řekl Saul Kenitům:+ „Jděte, vzdalte se,+ sejděte ze středu Amalekitů, abych tě nesmetl* s nimi. Pokud jde o tebe, ty jsi projevoval milující laskavost* všem izraelským synům+ v čase, kdy vycházeli z Egypta.“+ Kenité se tedy vzdálili z Amalekova středu. 7 Poté Saul srážel Amaleka od Chavily+ až po Šur,+ který je před Egyptem.+ 8 A chytil amaleckého krále Agaga+ živého a všechen ostatní lid zasvětil zničení ostřím meče.+ 9 Saul a lid však měli soucit s Agagem a s nejlepšími z bravu a dobytka+ a s tučnými [kusy]* a s berany a se vším, co bylo dobré, a nepřáli si zasvětit je zničení.+ Pokud jde o všechno zboží, které bylo opovrženíhodné a zavržené, to zasvětili zničení.

10 Nyní přišlo* Jehovovo slovo k Samuelovi a říkalo: 11 „Opravdu lituji,+ že jsem způsobil, aby Saul vládl jako král, protože se obrátil zpět+ a nenásleduje mne a neprovedl má slova.“+ A to Samuela stísnilo*+ a volal k Jehovovi celou noc.+ 12 Pak Samuel časně vstal, aby se ráno setkal se Saulem. Ale Samuelovi podali zprávu, jež říkala: „Saul přišel ke Karmelu,+ a pohleď, vztyčoval si pomník+ a pak se obrátil a přešel a sestoupil do Gilgalu.“ 13 Samuel posléze došel k Saulovi a Saul mu začal říkat: „Jsi požehnaný+ od Jehovy. Provedl jsem Jehovovo slovo.“+ 14 Ale Samuel řekl: „Co tedy znamená ten zvuk bravu v mých uších a ten zvuk dobytka, který slyším?“+ 15 Na to Saul řekl: „Přivedli je od Amalekitů, protože lid+ měl soucit s nejlepším z bravu a z dobytka, aby [to] obětoval Jehovovi, tvému Bohu;+ ale co zbylo, to jsme zasvětili zničení.“ 16 Samuel na to řekl Saulovi: „Zadrž! A já ti povím, co ke mně mluvil Jehova včera v noci.“+ Řekl* mu tedy: „Mluv!“

17 A Samuel přikročil k tomu, aby řekl: „Nebylo to [tak], když jsi byl ve svých vlastních očích maličký,+ že jsi byl hlavou izraelských kmenů a Jehova přistoupil k tomu, aby tě pomazal+ za krále nad Izraelem? 18 Později tě Jehova vyslal za posláním a řekl: ‚Jdi a zasvětíš hříšníky,+ Amalekity,* zničení a budeš proti nim bojovat, dokud je nevyhubíš.‘+ 19 Proč jsi tedy neuposlechl Jehovův hlas, ale lačně ses vrhl na kořist+ a činil to, co bylo špatné v Jehovových očích?“+

20 Saul však řekl Samuelovi: „Ale já jsem uposlechl+ Jehovův hlas v tom, že jsem šel za posláním, za nímž mě Jehova vyslal, a přivedl jsem amaleckého krále Agaga,+ ale Amaleka jsem zasvětil zničení.+ 21 A lid+ pobral z kořisti ovce a skot, nejvybranější z nich, jako něco zasvěceného zničení, aby [to] obětoval+ Jehovovi, tvému Bohu, v Gilgalu.“+

22 Samuel zase řekl: „Má Jehova tolik potěšení v zápalných obětních darech+ a obětech jako v poslušnosti Jehovova hlasu? Pohleď, poslouchat+ je lepší než oběť,+ věnovat pozornost [je lepší] než tuk+ beranů; 23 vždyť vzpurnost+ je totéž jako hřích věštění+ a tlačit se opovážlivě dopředu* totéž jako [používat] zlověstnou moc a terafim.*+ Protože jsi zavrhl Jehovovo slovo,+ on* tudíž zavrhuje tebe, abys nebyl králem.“*+

24 Potom řekl Saul Samuelovi: „Zhřešil jsem;+ překročil jsem totiž Jehovovo nařízení a tvá slova, protože jsem se bál lidu,+ a tak jsem uposlechl jejich hlas. 25 A teď, prosím, promiň+ můj hřích a vrať se se mnou, abych se mohl vrhnout [k zemi]+ před Jehovou.“* 26 Ale Samuel řekl Saulovi: „Nevrátím se s tebou, neboť jsi zavrhl Jehovovo slovo, a Jehova tě zavrhuje, abys nesetrval jako král nad Izraelem.“+ 27 Jak se Samuel obracel k odchodu, okamžitě ho popadl za cíp pláště bez rukávů, ale ten se odtrhl.+ 28 Na to mu Samuel řekl: „Jehova dnes od tebe odtrhl izraelské královské panování+ a jistě je dá tvému bližnímu, který je lepší než ty.+ 29 A kromě toho se Izraelova Znamenitost*+ neprokáže [jako] falešná+ a On nebude pociťovat lítost, vždyť On není pozemský člověk,* aby pociťoval lítost.“+

30 Na to řekl:* „Zhřešil jsem. Teď mě, prosím, pocti+ před staršími muži mého lidu a před Izraelem a vrať se se mnou, a já se jistě vrhnu [k zemi] před Jehovou, tvým Bohem.“+ 31 Samuel se tedy vrátil za Saulem, a Saul přistoupil k tomu, aby se vrhl před Jehovou [k zemi]. 32 Poté Samuel řekl: „Přiveďte ke mně amaleckého krále Agaga.“ Agag k němu tedy neochotně šel* a Agag si začal říkat:* „Hořká zkušenost smrti se vpravdě vzdálila.“ 33 Samuel však řekl: „Právě jako tvůj meč+ připravoval ženy o děti, tak bude tvá matka+ nejvíc připravená o děti mezi ženami.“+ S tím Samuel Agaga rozsekal na kusy před Jehovou v Gilgalu.+

34 Samuel nyní odešel do Ramy a Saul, ten šel do svého vlastního domu v Saulově Gibeji.+ 35 A Samuel až do dne své smrti Saula neviděl, protože Samuel se oddával truchlení+ pro Saula. Pokud jde o Jehovu, ten litoval, že udělal Saula králem nad Izraelem.+

16 Nakonec řekl Jehova Samuelovi: „Jak dlouho budeš truchlit pro Saula,+ zatímco jsem ho přece zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem?+ Naplň si roh olejem+ a jdi. Pošlu tě k Betlémanu Jišaiovi,+ protože jsem si mezi jeho syny opatřil krále.“+ 2 Ale Samuel řekl: „Jak mohu jít? Jakmile se o tom Saul doslechne, jistě mě zabije.“+ A Jehova přikročil k tomu, aby řekl: „Měl bys vzít s sebou* mladou krávu ze stáda a řekneš: ‚Přišel jsem proto, abych obětoval Jehovovi.‘+ 3 A povoláš Jišaie k oběti; a já, já ti dám na vědomí, co bys měl dělat,+ a pomažeš+ mi toho, koho ti označím.“

4 A Samuel přistoupil k tomu, aby udělal, co Jehova mluvil. Když přišel do Betléma,+ starší muži z města se začali chvět,+ když ho potkali, a tak řekli: „Znamená tvůj příchod pokoj?“+ 5 Na to řekl: „Znamená pokoj. Přišel jsem proto, abych obětoval Jehovovi. Posvěťte+ se a půjdete se mnou k oběti.“ Pak posvětil Jišaie a jeho syny, načež je povolal k oběti. 6 A sotva vešli a on zahlédl Eliaba,+ stalo se, že ihned řekl: „Určitě je před Jehovou jeho pomazaný.“* 7 Ale Jehova řekl Samuelovi: „Nedívej se na jeho vzhled a na výšku jeho vzrůstu,+ neboť jsem ho zavrhl. Vždyť [Bůh vidí]* ne jako vidí člověk,+ protože pouhý člověk vidí, co se jeví očím;*+ ale pokud jde o Jehovu, ten vidí, jaké je srdce.“*+ 8 Potom zavolal Jišai Abinadaba+ a nechal ho přejít před Samuelem, ale on řekl: „Ani toho Jehova nevyvolil.“ 9 Pak nechal Jišai přejít Šammaha,+ ale on řekl: „Ani toho Jehova nevyvolil.“ 10 Tak nechal Jišai přejít před Samuelem svých sedm synů; [a] Samuel přesto říkal Jišaiovi: „Ty Jehova nevyvolil.“

11 Nakonec řekl Samuel Jišaiovi: „Jsou to všichni chlapci?“ Na to řekl: „Nejmladší byl zatím vynechán,+ a pohleď, pase ovce.“+ Samuel na to řekl Jišaiovi: „Pošli přece a přiveď ho, protože nezasedneme k jídlu, dokud sem nepřijde.“ 12 Poslal tudíž a nechal ho přijít. A byl ruměný,+ mladý muž s* krásnýma očima a sličného vzhledu. Potom Jehova řekl: „Vstaň, pomaž ho, neboť to je on!“+ 13 Samuel vzal tudíž roh oleje+ a pomazal ho uprostřed jeho bratrů. A od toho dne dál začal na Davida působit Jehovův duch.+ Později se Samuel zvedl a odešel do Ramy.+

14 A Jehovův duch, ten se od Saula vzdálil,+ a děsil ho špatný duch+ od Jehovy. 15 A Saulovi sluhové mu začali říkat: „Nyní tě tu děsí Boží* špatný duch. 16 Ať náš pán, prosím, přikáže tvým sluhům před tebou, že by měli hledat obratného muže hrajícího na harfu.+ A když na tobě spočine Boží špatný duch, stane se, že bude muset svou rukou hrát, a tobě jistě bude dobře.“ 17 Saul tedy řekl svým sluhům: „Opatřte mi, prosím, muže, který dobře hraje, a přiveďte mi ho.“+

18 A jeden ze sloužících přistoupil k tomu, aby odpověděl a řekl: „Pohleď, viděl jsem, jak jeden syn Betlémana Jišaie je obratný ve hře,+ a je to statečný, silný muž+ a válečník+ a inteligentní řečník+ a dobře stavěný muž+ a Jehova je s ním.“+ 19 Potom poslal Saul posly k Jišaiovi a řekl: „Pošli mi přece svého syna Davida, který je u stáda bravu.“+ 20 Jišai tedy vzal osla, chléb a kožený měch+ vína a kůzle, a rukou svého syna Davida je poslal Saulovi.+ 21 Tak David přišel k Saulovi a byl mu k službám;*+ a velmi si ho zamiloval, a stal se jeho zbrojnošem.+ 22 Saul proto poslal k Jišaiovi a řekl: „Ať mi je, prosím, David stále k službám, neboť nalezl přízeň v mých očích.“ 23 A když na Saulovi spočinul Boží duch, stalo se, že David vzal harfu a hrál svou rukou, a Saulovi se ulevilo a bylo mu dobře a špatný duch se od něho vzdálil.+

17 A Filištíni+ sbírali své tábory k válce. Když se sebrali u Soka,+ které patří Judovi, pak se utábořili mezi Sokem a Azekou+ v Efes-dammimu.+ 2 Pokud jde o Saula a izraelské muže, ti se sebrali a utábořili se v nížině Elah+ a rozestavovali se do bitevního šiku vstříc Filištínům. 3 A Filištíni stáli na hoře na této straně, a Izraelité stáli na hoře na oné straně, s údolím mezi sebou.

4 A z filištínských táborů začal vycházet přední bojovník, jehož jméno bylo Goliat,+ z Gatu,+ vysoký šest loktů a píď.*+ 5 A na hlavě měl měděnou přilbu a oblečen byl v drátěné košili z překrývajících se šupin a ta drátěná košile+ vážila pět tisíc šekelů* mědi. 6 A na nohou měl měděné holenní brnění a mezi rameny měděný oštěp.+ 7 A dřevěná násada jeho kopí byla jako vratidlo těch, kdo pracují na stavu,+ a ostří jeho kopí bylo šest set šekelů* železa; a před ním pochodoval nosič velkého štítu. 8 Potom se zastavil a začal volat k izraelským bitevním liniím+ a říkat jim: „Proč vycházíte, abyste se rozestavili do bitevního šiku? Nejsem snad Filištín, a vy sluhové,+ kteří patří Saulovi? Vyvolte si muže, a ať ke mně sejde. 9 Jestliže bude schopen se mnou bojovat a opravdu mě srazí, potom se musíme stát vašimi sluhy. Ale jestliže ho sám zmohu a srazím ho, také se stanete našimi sluhy a budete nám sloužit.“+ 10 A Filištín přikročil k tomu, aby řekl: „Sám opravdu tohoto dne popichuji+ izraelské bitevní linie. Dejte mi nějakého muže a bojujme spolu!“+

11 Když Saul+ a celý Izrael slyšel ta Filištínova slova, zděsili se a měli velký strach.+

12* A David byl synem toho Efratity+ z Betléma Judova, který se jmenoval Jišai. A měl osm synů.+ A za Saulových dnů byl ten muž již starý mezi muži.* 13 A tři nejstarší Jišaiovi synové přistoupili k tomu, aby šli. Šli za Saulem do války,+ a jména tří jeho synů, kteří šli do války, byla Eliab,+ prvorozený, a jeho druhý syn Abinadab+ a třetí Šammah.+ 14 A David byl nejmladší,+ a ti tři nejstarší šli za Saulem.

15 A David šel a vrátil se od Saula, aby dohlížel na ovce svého otce v Betlémě.+ 16 A ten Filištín stále vycházel časně zrána a navečer a zaujímal své postavení po čtyřicet dnů.

17 Potom řekl Jišai svému synu Davidovi: „Vezmi, prosím, svým bratrům tohle efa* praženého zrní+ a těch deset chlebů a rychle je dones do tábora svým bratrům. 18 A veliteli tisíce bys měl přinést těchto deset dílů mléka;*+ také by ses měl postarat o své vlastní bratry, pokud jde o jejich blaho,+ a měl bys od nich vzít závdavek.“ 19 Zatím byli Saul a oni a všichni ostatní izraelští muži v nížině Elah+ a bojovali proti Filištínům.+

20 David tudíž vstal časně ráno a svěřil ovce hlídači a sebral se a šel, právě jak mu přikázal Jišai.+ Když přišel k ohrazenému táboru,+ vojenské síly vycházely do bitevní linie+ a vzkřikly do bitvy. 21 A Izrael a Filištíni začali rozestavovat bitevní linii vstříc bitevní linii. 22 David okamžitě složil ze sebe zavazadla+ [a] zanechal je v péči hlídače zavazadel+ a rozběhl se k bitevní linii. Když přišel, začal se vyptávat na blaho svých bratrů.+

23 Zatímco s nimi mluvil, hle, tu z bitevních linií Filištínů vystoupil přední bojovník, jehož jméno bylo Goliat,+ Filištín z Gatu,+ a začal mluvit stejná slova jako předtím+ a David [to] vyslechl. 24 Pokud jde o všechny izraelské muže, ti když toho muže viděli, tu se kvůli němu rozprchli a velice se báli.+ 25 A izraelští muži začali říkat: „Viděli jste tohoto muže, který vystupuje? Vystupuje totiž, aby popichoval+ Izrael. A stane se, že muže, který ho srazí, král obohatí velkým bohatstvím a dá mu svou vlastní dceru+ a domu jeho otce dá v Izraeli volnost.“+

26 A David začal říkat mužům, kteří stáli blízko něho: „Co se stane muži, který srazí tamtoho Filištína+ a skutečně odvrátí pohanu od Izraele?+ Vždyť kdo je ten neobřezaný+ Filištín, že musí popichovat+ bitevní linie živého Boha?“*+ 27 Potom mu lid řekl tatáž slova jako předtím. Řekli: „Tak bude učiněno muži, který ho srazí.“ 28 A jeho nejstarší bratr Eliab+ zaslechl, jak mluví k mužům, a Eliabův hněv se rozpálil proti Davidovi,+ takže řekl: „Proč jsi sestoupil? A v čí péči jsi zanechal těch pár ovcí v pustině?+ Sám dobře znám tvou opovážlivost a špatnost tvého srdce,+ protože jsi sestoupil, abys viděl bitvu.“+ 29 Na to David řekl: „Co jsem teď učinil? Nebylo to jen slovo?“+ 30 S tím se od něho otočil směrem k někomu jinému a říkal tatáž slova jako předtím,+ a lidé mu zase dali stejnou odpověď jako dříve.+

31 Slova, jež David mluvil, byla tedy zaslechnuta a pověděli je před Saulem. Dal ho proto přivést.* 32 A David přistoupil k tomu, aby Saulovi řekl: „Ať se v žádném muži* nehroutí srdce.+ Tvůj sluha půjde a skutečně bude bojovat s tím Filištínem.“+ 33 Ale Saul řekl Davidovi: „Nejsi schopen jít proti tomu Filištínovi, abys s ním bojoval,+ neboť jsi jen chlapec,+ a on je válečníkem od svého chlapectví.“ 34 A David přikročil k tomu, aby řekl Saulovi: „Tvůj sluha se stal pastýřem svého otce mezi stádem bravu, a přišel lev*+ a také medvěd a [každý] odnesl ze stáda ovci. 35 A vyšel jsem za ním a srazil ho+ a vyprostil [ji] z jeho tlamy. Když se proti mně začal zvedat, popadl jsem ho za bradu a srazil ho a usmrtil ho. 36 Lva i medvěda srazil tvůj sluha; a tenhle neobřezaný Filištín+ se stane podobným jednomu z nich, neboť popichoval+ bitevní linie+ živého Boha.“*+ 37 Potom David dodal:* „Jehova, který mě osvobodil ze lví tlapy* a z medvědí tlapy, ten mě osvobodí z ruky toho Filištína.“+ Na to Saul řekl Davidovi: „Jdi, a kéž se sám Jehova prokáže být s tebou.“+

38 Saul teď oblékl Davida do svých oděvů a na hlavu mu dal měděnou přilbu, načež mu navlékl drátěnou košili. 39 Potom si David připásal přes své oděvy meč a chystal se jít, [ale nemohl], protože je neměl vyzkoušené.* Nakonec řekl David Saulovi: „Nejsem schopen v těchhle věcech jít, nevyzkoušel jsem si je totiž.“ David je tedy ze sebe sundal.+ 40 A přistoupil k tomu, aby vzal do ruky svou hůl a aby si vybral pět nejhladších kamenů z říčního údolí a aby si je vložil do pastýřského vaku, který mu sloužil jako brašna, a v ruce měl svůj prak.+ A začal se přibližovat k Filištínovi.

41 A Filištín začal přicházet, přicházel blíž a blíž k Davidovi, a před ním byl muž nesoucí velký štít. 42 A když se Filištín podíval a viděl Davida, začal jím opovrhovat,+ protože se prokázal být chlapcem+ a [byl] ruměný,+ krásného vzhledu.+ 43 Filištín tedy řekl Davidovi: „Jsem pes,+ že ke mně přicházíš s klacky?“ S tím Filištín svolával při svých bozích*+ na Davida zlo. 44 A Filištín přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Jen ke mně pojď, a tvé maso dám nebeskému ptactvu a polním zvířatům.“+

45 David zase řekl Filištínovi: „Přicházíš ke mně s mečem a s kopím a s oštěpem,+ ale já přicházím k tobě se jménem Jehovy vojsk,+ BOHA izraelských bitevních linií, kterého jsi popichoval.+ 46 Tohoto dne tě Jehova vydá do mé ruky+ a jistě tě srazím a odejmu ti hlavu; a mrtvoly filištínského tábora* jistě dám tohoto dne nebeskému ptactvu a divokým zemským zvířatům;+ a lidé celé země* poznají, že existuje Bůh, který patří Izraeli.*+ 47 A celý tento sbor pozná, že Jehova nezachraňuje ani mečem, ani kopím,+ protože bitva patří Jehovovi,+ a vydá vás do naší ruky.“+

48 A stalo se, že Filištín se zvedl a stále přicházel a blížil se Davidovi vstříc, a David pospíšil a rozběhl se k bitevní linii vstříc Filištínovi.+ 49 Potom David strčil ruku do svého vaku a vzal odtamtud kámen a vystřelil jej z praku, takže udeřil+ Filištína do čela, a kámen se mu vnořil do čela,* a on padal tváří k zemi.+ 50 Tak se David s prakem a kamenem prokázal [jako] silnější než Filištín a srazil Filištína a usmrtil ho; a v Davidově ruce nebyl meč.+ 51 A David běžel dál a postavil se nad Filištínem. Potom vzal jeho meč+ a vytáhl jej z pochvy a nadobro ho usmrtil, když mu jím usekl hlavu.+ A Filištíni uviděli, že jejich silák zemřel, a dali se na útěk.+

52 Na to se izraelští a judští muži zvedli a propukli v křik a pronásledovali+ Filištíny až k údolí*+ a až k branám Ekronu,+ a filištínští smrtelně ranění padali na cestě od Šaarajimu*+ až po Gat a také až po Ekron. 53 Nato se izraelští synové vrátili od rozpáleného pronásledování Filištínů a plenili+ jejich tábory.

54 Potom vzal David Filištínovu hlavu+ a přinesl ji do Jeruzaléma a jeho zbraně si dal do stanu.+

55* A v okamžiku, kdy Saul viděl Davida, jak vychází vstříc Filištínovi, řekl veliteli vojska Abnerovi:+ „Čí+ syn je ten chlapec,+ Abnere?“ Na to Abner řekl: „Při životě tvé duše, králi, vůbec nevím!“ 56 Král tedy řekl: „Dotaž se, čí syn je ten hoch.“ 57 Jakmile se tudíž David po sražení Filištína vrátil, Abner přistoupil k tomu, aby ho vzal a přivedl ho před Saula s Filištínovou hlavou+ v ruce. 58 Saul mu nyní řekl: „Čí jsi syn, chlapče?“, na což David řekl: „Syn tvého sluhy Betlémana Jišaie.“+

18 A stalo se, že sotva k Saulovi domluvil, Jonatanova*+ duše, ta se spoutala+ s Davidovou duší a Jonatan si ho zamiloval jako svou vlastní duši.+ 2 Saul ho tedy toho dne vzal a nedovolil mu, aby se vrátil do domu svého otce.+ 3 A Jonatan a David přistoupili k tomu, aby uzavřeli smlouvu,+ protože ho miloval jako svou vlastní duši.+ 4 Dále si Jonatan svlékl plášť bez rukávů, který měl na sobě, a dal jej Davidovi, a také své oděvy, a dokonce svůj meč a svůj luk a svůj opasek. 5 A David začal vycházet. Kamkoli ho Saul posílal, jednal prozíravě,+ takže ho Saul dosadil nad válečníky;+ a zdálo se to dobré v očích všeho lidu a také v očích Saulových sluhů.

6 A stalo se při jejich příchodu, když se David vracel od srážení Filištínů,* že ze všech izraelských měst začaly vycházet ženy s písní+ a tanci vstříc králi Saulovi, s tamburínami,+ s radováním+ a s loutnami. 7 A ženy, které oslavovaly, si odpovídaly a říkaly:

8 A Saul se začal velmi hněvat+ a tato řeč byla z jeho hlediska špatná,* takže řekl: „Davidovi daly desetitisíce, ale mně daly tisíce; a [teď] už mu jen dát kralování!“+ 9 A od toho dne hleděl Saul na Davida neustále podezřívavě.+

10 A příštího dne se stalo,+ že na Saula zapůsobil Boží špatný duch,+ takže se uvnitř v domě choval jako prorok,+ zatímco David hrál svou rukou hudbu+ jako za dřívějších dnů; a Saul měl v ruce kopí.+ 11 A Saul přistoupil k tomu, aby vrhl kopí+ a řekl: „Davida přibodnu rovnou ke stěně!“,+ ale David před ním dvakrát uhnul.+ 12 A Saula zachvátil strach+ z Davida, protože Jehova se prokázal být s ním,+ ale od Saula se vzdálil.+ 13 Saul ho tudíž odstranil ze své společnosti+ a ustanovil si ho jako velitele tisíce; a pravidelně vycházel a vcházel před lidem.+ 14 A David neustále jednal prozíravě+ na všech svých cestách a Jehova byl s ním.+ 15 A Saul stále viděl, že jedná velmi prozíravě,+ takže se ho strachoval. 16 A celý Izrael a Juda Davida milovali, protože před nimi vycházel a vcházel.

17 Konečně řekl Saul Davidovi: „Zde je má nejstarší dcera Merab.+ Tu ti dám za manželku.+ Jen se mi prokaž [jako] někdo statečný a bojuj Jehovovy války.“*+ Ale pokud jde o Saula, ten si řekl: „Ať na něho nepřijde má ruka, ale ať na něho přijde ruka Filištínů.“+ 18 Na to David řekl Saulovi: „Kdo jsem já a co je mé příbuzenstvo, rodina mého otce, v Izraeli, že bych se měl stát královým zetěm?“+ 19 Stalo se však, že v čase, kdy měla být Saulova dcera Merab dána Davidovi, už ji dali za manželku Mecholanovi+ Adrielovi.+

20 A Saulova dcera Mikal+ byla do Davida zamilovaná, a podali o tom zprávu Saulovi a ta záležitost se mu líbila.* 21 Saul tedy řekl: „Dám mu ji, aby mu sloužila jako léčka+ a aby na něho přišla ruka Filištínů.“ Saul tudíž řekl Davidovi: „Dnes skrze [jednu ze] dvou žen* se mnou uzavřeš manželský svazek.“ 22 Saul dále přikázal svým sluhům: „Promluvte tajně s Davidem a řekněte: ‚Pohleď, král v tobě nalezl potěšení a všichni jeho sluhové se do tebe zamilovali. Uzavři tedy nyní s králem manželský svazek.‘“ 23 A Saulovi sluhové začali tato slova mluvit k Davidovým uším, ale David řekl: „Je to ve vašich očích něco snadného uzavřít manželský svazek s králem, když jsem muž, [který má] málo prostředků+ a je nepříliš vážený?“+ 24 Potom Saulovi podali jeho sluhové zprávu a řekli: „David mluvil takovými slovy.“

25 Na to Saul řekl: „Tak řekněte Davidovi: ‚Král má potěšení ne ze svatebních peněz,+ ale ze stovky předkožek+ Filištínů, aby se pomstil+ na králových nepřátelích.‘“ Ale pokud jde o Saula, ten úkladně plánoval, že nechá Davida padnout rukou Filištínů. 26 Jeho sluhové tedy podali o těch slovech zprávu Davidovi, a Davidovi se ta záležitost líbila,* že uzavře s králem manželský svazek,+ a dny ještě nevypršely. 27 David se tedy zvedl a on a jeho muži šli a srazili+ mezi Filištíny dvě stě* mužů, a David přinesl jejich předkožky+ a dal je v plném počtu králi, aby s králem uzavřel manželský svazek. Saul mu dal na oplátku svou dceru Mikal za manželku.+ 28 A Saul uviděl a poznal, že Jehova je s Davidem.+ Pokud jde o Saulovu dceru Mikal, ta ho milovala.*+ 29 A Saul opět pocítil ještě větší strach z Davida a Saul se stal provždy Davidovým nepřítelem.+

30 A knížata+ Filištínů vycházela, a stávalo se, že kdykoli vyšli, David jednal nejprozíravěji ze všech Saulových sluhů;+ a jeho jméno se stalo velmi drahocenným.+

19 Saul posléze promluvil ke svému synu Jonatanovi* a ke všem svým sluhům o usmrcení Davida.+ 2 Pokud jde o Jonatana, Saulova syna, ten měl v Davidovi velké potěšení.+ Jonatan tedy Davidovi pověděl a řekl: „Můj otec Saul usiluje o to, aby tě dal usmrtit. A nyní se, prosím, ráno střež, a budeš bydlet v tajnosti a zůstaneš schován.+ 3 A já, já vyjdu a jistě se postavím po boku svého otce v poli, kde budeš, a sám za tebe promluvím s otcem a jistě uvidím, co se stane, a určitě ti [to] povím.“+

4 Jonatan tudíž mluvil ke svému otci Saulovi o Davidovi dobře+ a řekl mu: „Ať král nehřeší proti svému sluhovi Davidovi,+ neboť se proti tobě neprohřešil a jeho díla byla vůči tobě velmi dobrá.+ 5 A přistoupil k tomu, aby si duši vložil do dlaně+ a srazil Filištína,+ takže Jehova vykonal velkou záchranu*+ pro celý Izrael. Viděl jsi to a zaradoval ses. Proč bys měl tedy hřešit proti nevinné krvi tím, že bys Davida dal nadarmo+ usmrtit?“+ 6 Saul tedy uposlechl Jonatanův hlas a Saul přísahal: „Jakože Jehova žije,+ nebude usmrcen.“ 7 Potom Jonatan zavolal Davida a Jonatan mu pověděl všechna ta slova. Potom Jonatan přivedl Davida k Saulovi, a zůstával před ním stejně jako dřív.+

8 Časem opět vypukla válka a David vyrážel a bojoval proti Filištínům a srážel je velkým pobíjením,+ a dali se před ním na útěk.+

9 A na Saulovi spočinul Jehovův* špatný duch,+ když seděl ve svém domě se svým kopím v ruce, zatímco David hrál svou rukou hudbu. 10 Saul se tudíž snažil Davida přibodnout kopím ke stěně,+ ale on před Saulem uskočil,+ takže kopí zarazil do stěny. A David prchl, aby během té noci unikl.+ 11 Později poslal Saul k Davidovu domu posly,+ aby jej střežili a aby ho dali ráno usmrtit;+ ale Davidovi řekla jeho manželka Mikal: „Jestliže nenecháš dnes v noci svou duši uniknout, zítra budeš usmrcený muž.“ 12 Mikal okamžitě nechala Davida slézt oknem, aby odešel a utíkal a unikl.+ 13 Potom vzala Mikal sochu terafim+ a položila ji na lehátko, a na místo jeho hlavy dala síťku* z kozích chlupů, [a] pak ji přikryla oděvem.

14 Saul teď poslal posly, aby Davida vzali, ale ona řekla: „Je nemocný.“+ 15 Saul tedy poslal posly, aby se na Davida podívali, a řekl: „Přineste ho ke mně na jeho lehátku, aby byl usmrcen.“+ 16 Když poslové vešli, hle, na lehátku byla socha terafim a síťka z kozích chlupů na místě jeho hlavy. 17 Na to Saul řekl Mikal: „Proč jsi mě takhle ošálila,+ takže jsi mého nepřítele+ poslala pryč, aby unikl?“ Mikal zase řekla Saulovi: „Sám mi řekl: ‚Pošli mě pryč! Proč bych tě měl usmrtit?‘“*

18 Pokud jde o Davida, ten utíkal a unikl+ a dospěl k Samuelovi do Ramy.+ A přistoupil k tomu, aby mu vypověděl všechno, co mu udělal Saul. Potom on a Samuel odešli a usídlili se v Najotu.+ 19 Časem se dostala k Saulovi zpráva, jež říkala: „Pohleď, David je v Najotu v Ramě.“ 20 Saul ihned poslal posly, aby Davida vzali. Když uviděli starší* z proroků, jak prorokují, a Samuela, jak stojí ve svém postavení nad nimi, na Saulových poslech spočinul Boží duch,+ a ti se také začali chovat jako proroci.+

21 Když to pověděli Saulovi, okamžitě poslal jiné posly, a ti se také začali chovat jako proroci. Saul tedy poslal posly znovu, třetí skupinu, a ti se také začali chovat jako proroci. 22 Nakonec šel do Ramy i on. Když dospěl až k velké cisterně, která je v Seku,* začal se dotazovat a říkat: „Kde jsou Samuel a David?“ Na to řekli: „Tam v Najotu+ v Ramě.“ 23 A šel odtamtud dál k Najotu v Ramě a spočinul na něm Boží duch,+ ano [na] něm, a kráčel dál a dále se choval jako prorok, dokud nedošel do Najotu v Ramě. 24 A také přistoupil k tomu, aby si svlékl oděvy a choval se, on také, před Samuelem jako prorok a ležel, [kde] padl, nahý,* celý ten den a celou tu noc.+ Proto začali říkat: „Je také Saul mezi proroky?“+

20 A David utekl z Najotu v Ramě.+ Přišel však a řekl před Jonatanem: „Co jsem udělal?+ Jaké je mé provinění a jaký hřích jsem spáchal před tvým otcem, neboť usiluje o mou duši?“ 2 Na to mu řekl: „To je nemyslitelné!+ Nezemřeš. Pohleď, můj otec neučiní nic velkého ani malého, aniž to odhalí mým uším;*+ a proč by měl otec přede mnou tuhle záležitost skrývat?+ To se nestává.“ 3 Ale David se navíc zapřisáhl+ a řekl: „Tvůj otec určitě ví, že jsem našel přízeň ve tvých očích,+ a tak by řekl: ‚Ať se to Jonatan nedoví, aby ho [to] nezabolelo.‘ Ale ve skutečnosti, jakože Jehova žije+ a jakože žije tvá duše,+ mezi mnou a smrtí je jen krůček!“+

4 A Jonatan přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Cokoli by tvá duše řekla,* [to] pro tebe udělám.“ 5 Na to David Jonatanovi řekl: „Pohleď, zítra je novoluní+ a sám bych měl zcela jistě zasednout s králem k jídlu; a pošleš mě pryč a musím se skrývat+ na poli až do večera třetího dne.* 6 Kdyby mě tvůj otec nějak postrádal, pak řekneš: ‚David mě s opravdovostí žádal o dovolení být nepřítomen, aby zaběhl do svého města Betléma,+ protože je tam každoroční oběť za celou rodinu.‘+ 7 Kdyby řekl nějak tak: ‚To je v pořádku!‘, znamená to pro tvého sluhu pokoj. Ale kdyby se vskutku rozhněval, věz, že se rozhodl k něčemu špatnému.+ 8 A prokážeš svému sluhovi milující laskavost,*+ neboť jsi svého sluhu uvedl se sebou do Jehovovy smlouvy.+ Jestliže je ale provinění ve mně,+ usmrť mě sám, vždyť proč bys mě měl vodit ke svému otci?“

9 Na to Jonatan řekl: „To je vzhledem k tobě nemyslitelné! Ale kdybych se nějak dozvěděl, že můj otec rozhodl, aby na tebe přišlo zlé, což ti to nepovím?“+ 10 Potom řekl David Jonatanovi: „Kdo mi poví, zdali to, co by ti tvůj otec odpověděl, je drsné?“ 11 Jonatan zase řekl Davidovi: „Jen pojď a vyjděme do pole.“ Oba tedy vyšli do pole. 12 A Jonatan přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Jehova, BŮH Izraele,+ [ať je svědkem],*+ že svého otce prozkoumám zítra asi touto dobou nebo třetí den, a jestliže bude vůči Davidovi dobře naladěný,* nepošlu pak k tobě a neodhalím to jistě tvému uchu?* 13 Kéž tak Jehova učiní Jonatanovi a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže to — v případě, že by se mému otci zdálo dobré, aby proti tobě učinil zlo —, vskutku neodhalím tvému uchu a nepošlu tě pryč, a ty jistě v pokoji neodejdeš. A kéž se Jehova prokáže být s tebou,+ právě jako se prokázal být s mým otcem.+ 14 A [neprojevíš], jestliže budu ještě naživu,+ ano, neprojevíš Jehovovu milující laskavost mně, abych nezemřel?+ 15 A neodřízneš* svou vlastní milující laskavost, takže by nebyla při mé domácnosti na neurčitý čas.+ Až Jehova odřízne Davidovy nepřátele, každého z povrchu zemské půdy, 16 ani [jméno] Jonatanovo nebude odříznuto od Davidova domu.*+ A Jehova to vyžádá z ruky Davidových nepřátel.“ 17 Jonatan tedy znovu přísahal Davidovi* pro svou lásku k němu; vždyť ho miloval, jako miloval svou vlastní duši.+

18 A Jonatan přikročil k tomu, aby mu řekl: „Zítra je novoluní,+ a jistě budeš postrádán, protože tvé sedadlo bude neobsazené. 19 A třetího dne budeš jistě velmi postrádán; a přijdeš na místo, kde ses v pracovní den skryl,+ a budeš přebývat blízko tady toho kamene.* 20 A pokud jde o mne, já vystřelím tři šípy* k jedné jeho straně, abych je poslal, kam [je] pošlu, do terče. 21 A pohleď, pošlu sloužícího [a řeknu]: ‚Jdi, najdi ty šípy.‘ Kdybych výslovně řekl sloužícímu: ‚Pohleď, ty šípy jsou na téhle straně od tebe, vezmi je‘,* pak přijď, neboť to znamená pro tebe pokoj a nic se neděje, jakože Jehova žije.+ 22 Ale kdybych hochovi řekl: ‚Pohleď, šípy jsou od tebe dál‘, jdi, neboť Jehova tě poslal pryč. 23 A pokud jde o slovo, které jsme mluvili+ já a ty, ano, kéž je Jehova mezi mnou a tebou na neurčitý čas.“+

24 A David přistoupil k tomu, aby se skryl v poli.+ A nastalo novoluní, a král usedl k jídlu,* aby pojedl.+ 25 A král seděl jako jindy na svém sedadle, na sedadle u stěny; a Jonatan byl obrácený k němu* a Abner+ seděl po Saulově boku, ale Davidovo místo bylo neobsazené. 26 A Saul toho dne neřekl vůbec nic, protože si říkal: „Něco se stalo, takže není čistý,+ neboť nebyl očištěn.“* 27 A druhý den, den po novoluní, se stalo, že Davidovo místo bylo dál neobsazené. Na to řekl Saul svému synu Jonatanovi: „Proč Jišaiův+ syn nepřišel k jídlu ani včera, ani dnes?“ 28 Jonatan tedy Saulovi odpověděl: „David mě s opravdovostí požádal o dovolení být nepřítomen, [aby šel] do Betléma.+ 29 A přikročil k tomu, aby řekl: ‚Pošli mě, prosím, pryč, protože máme ve městě rodinnou oběť, a přikázal mi to můj vlastní bratr. Jestliže jsem tedy našel přízeň ve tvých očích, nech mě teď, prosím, vyklouznout, abych viděl své bratry.‘ Proto nepřišel ke královu stolu.“ 30 Tehdy se Saulův hněv+ rozpálil proti Jonatanovi, a řekl mu: „Ty synu vzpurné dívky,+ cožpak dobře nevím, že si volíš* Jišaiova syna ke své vlastní hanbě a k hanbě přirození své matky+? 31 Po všechny dny, co bude Jišaiův syn živý na zemské půdě, ty a tvé kralování nebudete pevně založeni.+ Pošli tedy nyní a přiveď mi ho, neboť je určen ke smrti.“*+

32 Jonatan však svému otci Saulovi odpověděl a řekl mu: „Proč by měl být usmrcen?+ Co udělal?“+ 33 Na to po něm Saul vrhl kopí, aby ho udeřil;+ a Jonatan poznal, že jeho otec se rozhodl Davida usmrtit.+ 34 Jonatan v žáru hněvu+ vstal okamžitě od stolu a druhý den po novoluní nejedl chléb, neboť mu bylo ublíženo kvůli Davidovi,+ protože ho jeho vlastní otec pokořil.+

35 A ráno se stalo, že se Jonatan vydal na pole na Davidovo ustanovené místo,+ a byl s ním mladý sloužící. 36 A přistoupil k tomu, aby řekl svému sloužícímu: „Běž, prosím, najdi šípy, které střílím.“+ Sloužící běžel a on vystřelil šíp tak, aby ho přeletěl. 37 Když sloužící došel až na místo šípu, který Jonatan vystřelil, Jonatan začal za sloužícím volat a říkat: „Není šíp dál od tebe?“+ 38 A Jonatan dále za sloužícím volal: „Pospěš! Jednej rychle! Nezastavuj se!“ A Jonatanův sloužící posbíral šípy a potom přišel ke svému pánovi.* 39 Pokud jde o sloužícího, ten nevěděl nic; jen Jonatan a David věděli o té záležitosti. 40 Potom dal Jonatan své zbraně sloužícímu, který mu patřil, a řekl mu: „Jdi, vezmi je do města.“

41 Sloužící šel. Pokud jde o Davida, ten vstal znedaleka od jihu. Potom padl k zemi na tvář+ a třikrát se poklonil; a začali se líbat+ a plakat pro sebe navzájem, dokud David [nenaplakal] nejvíce.+ 42 A Jonatan přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Jdi v pokoji,+ protože jsme oba přísahali+ v Jehovově jménu a řekli: ‚Kéž se sám Jehova prokáže být mezi mnou a tebou a mezi mým potomstvem a tvým potomstvem na neurčitý čas.‘“*+

David* tedy vstal a odešel a Jonatan přišel do města.

21 Později přišel David do Nobu+ ke knězi Achimelekovi; a Achimelek+ se při setkání s Davidem začal chvět a potom mu řekl: „Proč jsi sám, a nikdo s tebou není?“+ 2 Na to řekl David knězi Achimelekovi: „Sám král mi přikázal v jedné záležitosti+ a přikročil k tomu, aby mi řekl: ‚Ať se vůbec nikdo nic nedoví o záležitosti, ve které tě posílám a o níž jsem ti dal příkaz.‘ A dal jsem si schůzku s mladými muži* na takovém a takovém místě. 3 A teď, máš-li k dispozici pět chlebů, jen mi je dej do ruky — nebo* cokoli se najde.“+ 4 Ale kněz Davidovi odpověděl a řekl: „Nemám po ruce žádný obyčejný chléb, ale je tu svatý chléb+ — za předpokladu, že se ti mladí muži aspoň zdržovali žen.“+ 5 David tedy odpověděl knězi a řekl mu: „Ale ženy zůstaly od nás vzdáleny stejně jako dříve, když jsem vycházel,*+ a organismy* mladých mužů zůstávají svaté, třebaže poslání je obyčejné. A oč více dnes, když se člověk stává svatým ve [svém] organismu?“ 6 Na to mu kněz dal, co bylo svaté,+ protože tam nebyl žádný chléb, jen chléb vystavení,* který byl odstraněn z [místa] před Jehovou,+ aby tam v den jeho odnětí byl položen čerstvý* chléb.

7 A byl tam toho dne jeden ze Saulových sluhů, zadržený+ před Jehovou, a jeho jméno bylo Doeg,+ Edomita,+ představený pastýřů,* kteří patřili Saulovi.+

8 A David přikročil k tomu, aby řekl Achimelekovi: „A nemáš tu nic k dispozici, kopí nebo meč? Nevzal jsem totiž do ruky ani svůj vlastní meč, ani své zbraně, protože králova záležitost se prokázala být naléhavá.“ 9 Kněz na to řekl: „Meč Filištína Goliata,+ kterého jsi srazil v nížině Elah+ — tady je, zabalený v přehozu, za efodem.+ Pokud by sis vzal ten, vezmi si ho, protože jiný kromě něho tu není.“ A David přikročil k tomu, aby řekl: „Žádný není jako on. Dej mi ho.“

12 A David si ta slova začal brát k srdci a dostal velký strach+ kvůli gatskému králi Akišovi. 13 Zastřel+ tedy před jejich očima+ svůj zdravý rozum a začal si v jejich ruce počínat nepříčetně a stále dělal křížky* po dveřích brány* a nechal si po vousech stékat sliny. 14 Konečně řekl Akiš svým sluhům: „Tady vidíte muže, který se chová pomateně. Proč byste ho měli vodit ke mně? 15 Potřebuji snad pomatené lidi, že jste mi ho přivedli, aby se u mne choval pomateně? Měl by tenhle přijít do mého domu?“

22 David tedy přistoupil k tomu, aby odtamtud odešel+ a unikl+ do adullamské+ jeskyně;+ a doslechli se o tom jeho bratři a celý dům jeho otce a sešli tam k němu. 2 A všichni muži v tísni+ a všichni muži, kteří měli věřitele,+ a všichni muži zahořklí v duši+ se začali k němu sbírat,+ a stal se nad nimi velitelem;*+ a [posléze] s ním bylo asi čtyři sta mužů.

3 Později šel David odtamtud do Micpe v Moabu a řekl moabskému králi:+ „Nech mého otce a mou matku,+ prosím, bydlet u vás,* dokud se nedozvím, co mi Bůh učiní.“ 4 Usadil je tudíž před moabským králem a dále u něho bydleli po všechny dny, kdy byl David na nedostupném místě.*+

5 Časem řekl Davidovi prorok Gad:+ „Nebudeš dál bydlet na nedostupném místě. Odejdi a sám přijdeš do judské země.“+ David tedy odešel a přišel do cheretského lesa.

6 A Saul se doslechl, že David a muži, kteří byli s ním, byli objeveni, zatímco Saul seděl v Gibeji na výšině* pod tamaryškem+ s kopím+ ve své ruce a [se] všemi svými sluhy rozmístěnými kolem něho. 7 Potom řekl Saul svým sluhům rozmístěným kolem něho: „Naslouchejte, prosím, Benjamínovci. Dá vám všem Jišaiův+ syn také pole a vinice?+ Ustanoví vás všechny za velitele tisíců+ a velitele set? 8 Vždyť jste se všichni spikli proti mně; a nikdo to neodhalí mému uchu,+ když můj vlastní syn uzavře* [smlouvu]+ s Jišaiovým synem, a nikdo z vás se mnou nemá účast* a neodhalí mému uchu, že můj vlastní syn vyzdvihl mého vlastního sluhu proti mně, jako ten, kdo číhá v záloze,* jak je tomu tento den.“

9 Na to Edomita Doeg,+ který byl postavený nad* Saulovými sluhy, odpověděl a řekl: „Viděl jsem Jišaiova syna přicházet do Nobu k Achimelekovi,+ synu Achitubovu.+ 10 A on přistoupil k tomu, aby se kvůli němu dotazoval+ Jehovy;* a dal mu zásoby potravin+ a dal mu meč+ Filištína Goliata.“ 11 Král ihned poslal, aby povolali kněze Achimeleka, syna Achitubova, a celý dům jeho otce, kněze, kteří byli v Nobu.+ Všichni tedy přišli ke králi.

12 Saul nyní řekl: „Naslouchej, prosím, synu Achitubův!“, na což řekl: „Tady jsem, můj pane.“ 13 A Saul přikročil k tomu, aby mu řekl: „Proč jste se proti mně spikli,+ ty a Jišaiův syn, tím, žes mu dal chléb a meč a že se pro něho vznášel dotaz* k Bohu, aby proti mně povstal jako ten, kdo číhá v záloze, jak je tomu tento den?“+ 14 Na to Achimelek králi odpověděl a řekl: „A kdo je mezi všemi tvými sluhy jako David,+ věrný,+ a králův zeť+ a velitel nad tvou tělesnou stráží a ctěný ve tvém domě?+ 15 Začal jsem se snad pro něho dotazovat Boha dnes?+ To je z mé strany nemyslitelné! Ať král nic neklade k tíži svému sluhovi [a] k tíži celého domu mého otce, neboť tvůj sluha o tom všem nevěděl nic malého ani velkého.“+

16 Ale král řekl: „Rozhodně zemřeš,+ Achimeleku, ty s celým domem svého otce.“+ 17 S tím řekl král běžcům+ rozmístěným kolem něho: „Obraťte se a usmrťte Jehovovy kněze, protože jejich ruka je také s Davidem a protože věděli, že je utečenec, a neodhalili to mému uchu!“+ A královi sluhové nechtěli napřáhnout ruku, aby napadli Jehovovy kněze.+ 18 Nakonec řekl král Doegovi:+ „Obrať se ty a napadni kněze!“ Edomita Doeg+ se okamžitě obrátil a sám napadl kněze a usmrtil toho dne osmdesát pět mužů,+ kteří nosili lněný* efod.+ 19 I kněžské město Nob+ udeřil ostřím meče, muže stejně jako ženu, dítě stejně jako kojence, a býka a osla a ovci ostřím meče.

20 Jeden syn Achimeleka, syna Achitubova, jehož jméno bylo Abjatar,+ však unikl a utekl, aby následoval Davida. 21 Potom Abjatar pověděl Davidovi: „Saul zabil Jehovovy kněze.“ 22 Na to řekl David Abjatarovi: „Dobře jsem věděl toho dne,+ protože tam byl Edomita Doeg, že [to] Saulovi zcela jistě poví.+ Osobně jsem ukřivdil* každé duši z domu tvého otce. 23 Jen bydli se mnou. Neboj se, neboť kdokoli usiluje o mou duši, usiluje o tvou duši, neboť potřebuješ ochranu se mnou.“+

23 Časem přišli k Davidovi se zprávou a říkali: „Hle, Filištíni válčí proti Keile+ a plení mlaty.“+ 2 A David přistoupil k tomu, aby se dotázal+ Jehovy a řekl: „Mám jít a srazím ty Filištíny?“ Jehova zase řekl Davidovi: „Jdi a srazíš Filištíny a zachráníš Keilu.“ 3 Na to řekli Davidovi jeho muži: „Pohleď, bojíme se, zatímco [jsme] tady v Judovi,+ a oč víc, kdybychom šli ke Keile proti bitevním liniím Filištínů!“+ 4 David se tedy dotázal Jehovy ještě znovu.+ Jehova mu nyní odpověděl a řekl: „Vstaň, sejdi ke Keile, protože ti dávám Filištíny do ruky.“+ 5 David šel tudíž se svými muži ke Keile a bojoval proti Filištínům a odehnal jejich hospodářská zvířata, ale je srazil velkým pobitím; a David se stal zachráncem obyvatel Keily.+

6 A stalo se, když Abjatar,+ syn Achimelekův, utekl do Keily k Davidovi, že tam byl efod,+ který sešel* v jeho ruce. 7 Časem podali Saulovi zprávu: „David přišel do Keily.“+ A Saul začal říkat: „Bůh ho prodal* do mé ruky,+ neboť se zavřel, když vešel do města s dveřmi a závorou.“ 8 Saul tedy povolal všechen lid do války, aby sešli ke Keile obléhat Davida a jeho muže. 9 A David se dozvěděl, že Saul proti němu vymýšlí darebáctví.+ Řekl proto knězi Abjatarovi: „Přines sem přece efod.“+ 10 A David přikročil k tomu, aby řekl: „Ó Jehovo, BOŽE Izraele,+ tvůj sluha rozhodně slyšel, že Saul hodlá přijít ke Keile, aby město kvůli mně rozbořil.+ 11 Vydají mě keilští majitelé půdy* do jeho ruky? Sestoupí Saul, právě jak tvůj sluha slyšel? Jehovo, BOŽE Izraele, pověz, prosím, svému sluhovi.“ Jehova na to řekl: „Sestoupí.“+ 12 A David přikročil k tomu, aby řekl: „Vydají mě a mé muže keilští majitelé půdy Saulovi do ruky?“ Jehova zase řekl: „Vydají.“+

13 David se ihned zvedl se svými muži, asi šesti* sty muži,+ a vyšli z Keily a stále procházeli, kudy mohli procházet. A Saul dostal zprávu, že David z Keily unikl, a tak se tažení vzdal. 14 A David se usídlil v pustině na obtížně přístupných místech a bydlel v hornatém kraji v pustině Zif.+ A Saul ho pořád hledal+ a Bůh* mu ho nevydával do ruky.+ 15 A David byl dále ve strachu,* protože Saul vyšel hledat jeho duši, zatímco David byl v pustině Zif u Choreše.*+

16 Saulův syn Jonatan nyní vstal a šel k Davidovi u Choreše, aby posilnil+ jeho ruku vzhledem k Bohu.+ 17 A přikročil k tomu, aby mu řekl: „Neboj se;+ vždyť ruka mého otce Saula tě nenalezne, a sám budeš králem+ nad Izraelem, a já se stanu druhým po tobě; a můj otec Saul si toho je také vědom.“+ 18 Potom ti dva uzavřeli smlouvu+ před Jehovou; a David dál bydlel v Choreši a Jonatan šel k sobě domů.

19 Později vyšli zifští muži*+ k Saulovi do Gibeje+ a řekli: „Cožpak se David neskrývá+ blízko nás na obtížně přístupných místech u Choreše,+ na pahorku Chakila,+ který je napravo od Ješimonu?*+ 20 A nyní v souladu se vší dychtivostí tvé duše+ sestoupit, králi, sestup, a bude na nás, abychom ho vydali králi do ruky.“+ 21 Na to Saul řekl: „Jste požehnaní od Jehovy,+ neboť jste měli se mnou soucit. 22 Jděte, prosím, vytrvejte ještě trochu a zjistěte a obhlédněte místo, kde je jeho noha — kdokoli ho tam viděl —, bylo mi totiž řečeno, že on sám je jistě vychytralý.+ 23 A obhlédněte a zjistěte všechny úkryty, kde se schovává; a vrátíte se ke mně s důkazem* a půjdu s vámi; a jestliže je v zemi, stane se, že po něm budu také pečlivě pátrat mezi všemi judskými tisíci.“*+

24 Zvedli se tedy a šli před Saulem k Zifu,+ zatímco David a jeho muži byli v pustině Maon+ v Arabě*+ jižně* od Ješimonu. 25 Později ho přišel hledat Saul se svými muži.+ Když [to] pověděli Davidovi, ihned sestoupil ke skalnímu útesu+ a dál bydlel* v pustině Maon. Když se o tom Saul doslechl, hnal+ se za Davidem do pustiny Maon. 26 Konečně přišel Saul na tuto stranu hory a David a jeho muži byli na oné straně hory. David si tedy pospíšil, aby před Saulem odešel;+ celou tu dobu Saul a jeho muži obkličovali Davida a jeho muže, aby je popadli.+ 27 K Saulovi ale přišel posel a řekl: „Chvátej přece a pojď, neboť do země udělali nájezd Filištíni!“ 28 Na to se Saul obrátil zpět od honby za Davidem+ a šel vstříc Filištínům. Proto nazvali to místo Skalní útes rozdělení.*

29* Potom se David vydal odtamtud nahoru a usídlil se v obtížně přístupných místech v En-gedi.+

24 A sotva se Saul vrátil od následování Filištínů,+ stalo se, že k němu přišli se zprávou a říkali: „Pohleď, David je v pustině En-gedi.“+

2 A Saul přistoupil k tomu, aby vzal tři tisíce vybraných mužů+ z celého Izraele a šel Davida a jeho muže hledat na holé skály kozorožců.+ 3 Posléze přišel ke kamenným ovčincům podél cesty, kde byla jeskyně. Saul tedy vešel, aby vykonal potřebu,*+ zatímco David a jeho muži seděli v nejzadnějších částech jeskyně.+ 4 A Davidovi začali jeho muži říkat: „Tady je den, kdy ti Jehova opravdu říká: ‚Pohleď, vydávám ti tvého nepřítele do ruky,+ a uděláš mu, právě jak se ti snad zdá dobré v tvých očích.‘“+ David tedy vstal a tiše uřízl cíp pláště bez rukávů, který patřil Saulovi. 5 Ale potom se stalo, že Davida trestalo srdce+ za to, že odřízl cíp [pláště bez rukávů],* který patřil Saulovi. 6 Řekl tedy svým mužům: „Z Jehovova stanoviska je z mé strany nemyslitelné, abych učinil tu věc svému pánovi, Jehovovu pomazanému,*+ že bych proti němu napřáhl ruku; vždyť je Jehovův pomazaný.“+ 7 David tudíž s těmi slovy rozehnal své muže a nedovolil jim, aby proti Saulovi povstali.+ Pokud jde o Saula, ten se z jeskyně zvedl a ubíral se dál.

8 David tedy potom vstal a vyšel z jeskyně, zavolal za Saulem a řekl: „Můj pane,+ králi!“ Na to se Saul ohlédl a David přistoupil k tomu, aby se hluboce poklonil tváří k zemi+ a vrhl se [k zemi]. 9 A David přikročil k tomu, aby řekl Saulovi: „Proč nasloucháš lidským slovům,+ jež říkají: ‚Pohleď, David se ti snaží ublížit‘? 10 Hle, tohoto dne viděly tvé oči, jak mi tě dnes v jeskyni Jehova vydal do ruky; a někdo řekl, abys byl zabit,+ ale litoval jsem tě a řekl: ‚Nenapřáhnu ruku proti svému pánovi, neboť je Jehovův pomazaný.‘+ 11 A, můj otče,+ viz, ano, viz cíp svého pláště bez rukávů v mé ruce, neboť když jsem ti odřízl cíp pláště bez rukávů, nezabil jsem tě. Poznej a viz, že v mé ruce není žádná špatnost+ ani vzbouření, a nezhřešil jsem proti tobě, zatímco číháš na mou duši, abys ji odňal.+ 12 Kéž Jehova soudí mezi mnou a tebou;+ a Jehova se ti za mne pomstí,+ ale má vlastní ruka na tebe nedopadne.+ 13 Právě jak říká přísloví starodávných: ‚Od ničemných vyjde ničemnost‘,+ ale má vlastní ruka na tebe nedopadne. 14 Za kým to izraelský král vyšel? Za kým se honíš? Za mrtvým psem?+ Za jedinou blechou?+ 15 A Jehova se stane soudcem a bude soudit mezi mnou a tebou, a uvidí a povede právní při za mne+ a posoudí mě [tak, že mě osvobodí] z tvé ruky.“

16 A stalo se, že v okamžiku, kdy David domluvil tato slova k Saulovi, Saul přistoupil k tomu, aby řekl: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“+ A Saul začal pozvedat svůj vlastní hlas a plakat.+ 17 A přikročil k tomu, aby řekl Davidovi: „Jsi spravedlivější než já,+ neboť ty jsi mi prokázal dobro,+ a já jsem ti prokázal zlo. 18 A ty — tys dnes pověděl, co dobrého jsi učinil ve spojitosti se mnou při tom, že Jehova mě vydal tobě do ruky,+ a nezabil jsi mě. 19 A v případě, kdy muž najde svého nepřítele, pošle ho pryč dobrou cestou?+ Tak tě Jehova sám odmění dobrým+ za to, že jsi mi to dnes učinil. 20 A nyní pohleď, dobře vím, že zcela jistě budeš kralovat+ a že v tvé ruce izraelské království jistě vytrvá. 21 A tak mi přece nyní přísahej při Jehovovi,+ že po mně neodřízneš mé semeno a že nevyhladíš mé jméno z domu mého otce.“+ 22 David tudíž Saulovi přísahal. Potom šel Saul k sobě domů.+ Pokud jde o Davida a jeho muže, ti vystoupili na obtížně přístupné místo.+

25 Časem Samuel+ zemřel a celý Izrael přistoupil k tomu, aby se sešel a oplakával+ ho a pohřbil ho u jeho domu* v Ramě.+ Potom David vstal a sestoupil do pustiny Paran.*+

2 A v Maonu+ byl muž, a jeho práce byla v Karmelu.*+ A ten muž byl velmi velký a měl tři tisíce ovcí a tisíc koz; a začal [se zabývat] stříháním+ svých ovcí v Karmelu. 3 A ten muž se jmenoval Nabal+ a jeho manželka se jmenovala Abigail.+ A manželka měla dobrou rozvahu+ a byla krásné postavy, ale manžel byl drsný a špatný ve svých zvyklostech;+ a byl Kalebovec.+ 4 A David se v pustině doslechl, že Nabal stříhá+ své ovce. 5 David tedy poslal deset mladých mužů a David mladým mužům řekl: „Vyjděte do Karmelu a přijdete k Nabalovi a mým jménem se ho zeptáte, jak se mu daří.+ 6 A mému bratrovi* řeknete: ‚Kéž se máš dobře+ a také tvá domácnost [ať] se má dobře a všechno, co máš, [ať] se má dobře. 7 A slyšel jsem nyní, že máš střihače. A pastýři, kteří ti patří, byli sami s námi.+ Neobtěžovali jsme je,+ a po všechny dny, co byli v Karmelu, se neukázalo, že by scházelo cokoli, [co je] jejich. 8 Zeptej se svých vlastních mladých mužů, a povědí ti [to], aby moji* mladí muži našli přízeň v tvých očích, protože jsme přišli v dobrém dnu. Jen, prosím, dej svým sluhům a svému synu Davidovi, cokoli by tvá ruka našla.‘“+

9 Davidovi mladí muži tudíž přišli a Davidovým jménem mluvili k Nabalovi ve shodě se všemi těmito slovy, a pak čekali. 10 Na to Nabal odpověděl Davidovým sluhům a řekl: „Kdo je David+ a kdo je Jišaiův syn? Dneska přibylo sluhů, kteří se odtrhují každý od svého pána.*+ 11 A musím vzít svůj chléb+ a svou vodu* a své maso z poraženého, které jsem porazil pro své střihače, a dát to mužům, o nichž ani nevím, odkud jsou?“+

12 Davidovi mladí muži se proto obrátili na své cestě a šli zpátky a přišli a podali mu zprávu ve shodě se všemi těmito slovy. 13 David okamžitě řekl svým mužům: „Každý se opásejte svým mečem!“+ Každý se tedy opásal svým mečem a David se také opásal svým vlastním mečem; a začali vycházet za Davidem, asi čtyři sta mužů, zatímco dvě stě sedělo u zavazadel.+

14 Jeden z mladých mužů zatím podal zprávu Nabalově manželce Abigail a řekl: „Pohleď, David poslal posly z pustiny, aby popřáli dobré našemu pánovi,* ale ten se na ně osopil.+ 15 A ti muži k nám byli velmi dobří a neobtěžovali nás a nepostrádali jsme ani jedinou věc po všechny dny, co jsme chodili s nimi, když jsme byli v poli.+ 16 Prokázali se být jako zeď+ okolo nás v noci i ve dne po všechny dny, co jsme byli s nimi a pásli brav. 17 A nyní poznej a podívej se, co uděláš, neboť je rozhodnuto o neštěstí proti našemu pánovi a proti celému jeho domu,+ jelikož je příliš neužitečný muž,*+ [než] aby se s ním [dalo] mluvit.“

18 Abigail+ hned chvatně vzala dvě stě chlebů a dva velké džbány vína+ a pět upravených ovcí+ a pět měr sea* praženého+ zrní a sto koláčů rozinek+ a dvě stě koláčů lisovaných fíků+ a naložila je na osly. 19 Potom řekla svým mladým mužům: „Jděte napřed.+ Pohleďte, přicházím za vámi.“ Svému manželovi Nabalovi však nepověděla nic.

20 A zatímco jela na oslu+ a tajně scházela z hory, tu se stalo, že jí vstříc sestupoval David a jeho muži. Potkala se tedy s nimi. 21 Pokud jde o Davida, ten řekl: „Bylo to k naprostému zklamání, že jsem v pustině střežil všechno, co patří tomu člověku, a ukázalo se, že nechybí jediná věc ze všeho, co mu patří,+ a přesto mi oplácí zlým za dobré.+ 22 Kéž tak učiní Bůh Davidovým nepřátelům* a kéž tak k tomu přidá,+ jestliže ze všech, kteří jsou jeho, zanechám do rána kohokoli, kdo močí na stěnu.“*+

23 Když Abigail zahlédla Davida, ihned chvatně sesedla z osla a padla před Davidem na tvář a poklonila se+ k zemi. 24 Potom mu padla k nohám+ a řekla: „Na mně, můj pane, ať je to provinění;+ a dovol, prosím, své otrokyni, aby ti promluvila do uší,+ a naslouchej slovům své otrokyně. 25 Prosím, ať můj pán nezaměřuje své srdce na toho neužitečného+ muže Nabala, neboť jaké je jeho jméno, takový je on. Nabal* je jeho jméno, a bláznivost* je při něm.+ Pokud jde o mne, tvou otrokyni, já jsem neviděla mladé muže mého pána, které jsi poslal. 26 A teď, můj pane, jakože Jehova žije+ a jakože žije tvá duše,+ Jehova tě zadržel,+ aby ses neprovinil krví*+ a aby sis neopatřil záchranu* svou vlastní rukou.+ A nyní ať se tvoji nepřátelé a ti, kdo hledají, jak uškodit mému pánovi, stanou podobnými Nabalovi.+ 27 A nyní tento dar požehnání,+ který mému pánovi přinesla tvá služka, ten bude dán mladým mužům, kteří chodí ve stopách mého pána.+ 28 Promiň, prosím, přestupek své otrokyně,+ protože Jehova zcela jistě udělá pro mého pána trvalý dům,*+ protože můj pán bojuje Jehovovy války;+ a pokud jde o špatnost, ta se na tobě nenajde po [všechny] tvé dny.*+ 29 Když povstane člověk, aby tě pronásledoval a hledal tvou duši, duše mého pána se jistě prokáže být zabalená ve vaku života+ u Jehovy, tvého Boha;+ ale pokud jde o duši tvých nepřátel, tu vymrští jako z jamky praku.+ 30 A protože Jehova mému pánu učiní to dobré vůči tobě podle všeho, co mluvil, stane se, že tě jistě pověří jako vůdce nad Izraelem.+ 31 A ať se ti to nestane příčinou k zavrávorání* nebo kamenem klopýtání pro srdce mého pána, jak tím, že bys bez příčiny prolil krev,+ tak tím, že by [ruka] mého pána* [sama] přišla k jeho záchraně.+ A Jehova jistě učiní dobře mému pánovi, a vzpomeneš+ si na svou otrokyni.“

32 Na to David řekl Abigail: „Požehnaný buď Jehova, BŮH Izraele,+ který mi tě poslal tohoto dne vstříc! 33 A požehnaná buď tvá rozumnost+ a požehnaná buď ty, která jsi mě dnes zadržela, abych se neprovinil krví+ a abych si neopatřil záchranu svou vlastní rukou.+ 34 A na druhé straně, jakože žije Jehova, BŮH Izraele, který mě zdržel, abych ti neuškodil,+ kdybys byla nechvátala, abys mi přišla vstříc,+ jistě by Nabalovi do ranního světla nezůstal vůbec nikdo močící na stěnu.“*+ 35 S tím David přijal z její ruky, co mu přivezla, a řekl jí: „Vyjdi v pokoji+ do svého domu. Vidíš, naslouchal jsem tvému hlasu, abych měl ohled na tvou osobu.“+

36 Později vešla Abigail k Nabalovi a ten [právě] konal ve svém domě hostinu jako hostinu krále;+ a Nabalovo srdce se v jeho nitru cítilo dobře, a byl tak opilý,+ jak jen mohl být; a až do ranního světla mu nepověděla nic malého ani velkého. 37 A ráno, když víno z Nabala vyšlo, se stalo, že mu manželka pověděla ty věci. A jeho srdce+ v něm zmrtvělo a on sám jako by zkameněl. 38 Nato uplynulo asi deset dní a potom Jehova Nabala udeřil,+ takže zemřel.

39 A David se doslechl, že Nabal zemřel, a tak řekl: „Požehnaný buď Jehova, který vedl právní při+ mé pohany+ [aby mě osvobodil] z Nabalovy ruky a zdržel svého sluhu od špatnosti,+ a Nabalovu špatnost obrátil Jehova zpět na jeho vlastní hlavu!“+ A David přistoupil k tomu, aby poslal a učinil Abigail nabídku, že si ji vezme za manželku.+ 40 Davidovi sluhové tedy přišli k Abigail v Karmelu a promluvili k ní a řekli: „Poslal nás k tobě David, aby si tě vzal za manželku.“ 41 Okamžitě vstala a poklonila se tváří k zemi+ a řekla: „Zde je tvá otrokyně jako služka, aby myla nohy sluhů mého pána.“+ 42 Pak se Abigail+ chvatně zvedla a rozjela se+ na oslu s pěti svými dívkami, které kráčely za ní;* a provázela* Davidovy posly a pak se stala jeho manželkou.

43 David si také vzal Achinoam+ z Jezreelu;+ a ty ženy se dokonce obě staly jeho manželkami.+

44 Pokud jde o Saula, ten dal svou dceru Mikal,+ Davidovu manželku, Lajišovu synovi Paltimu,+ který byl z Gallimu.+

26 Časem přišli do Gibeje+ k Saulovi muži ze Zifu*+ a říkali: „Neskrývá se David* na pahorku Chakila+ obráceném k Ješimonu?“*+ 2 A Saul přistoupil k tomu, aby se zvedl+ a sešel do pustiny Zif, a s ním tři tisíce mužů,+ vybraných z Izraele, aby v pustině Zif hledali Davida. 3 A Saul se utábořil na pahorku Chakila, který je naproti Ješimonu, u cesty, zatímco David bydlel v pustině. A uviděl, že Saul přišel do pustiny za ním. 4 David tedy vyslal zvědy,+ aby se dozvěděl, že Saul vskutku přišel. 5 Později David vstal a šel k místu, kde se Saul utábořil, a David uviděl místo, kde si lehl Saul a také velitel jeho vojska Abner,+ syn Nerův; a Saul ležel v ohrazeném táboře,+ a lid tábořil všude kolem něho. 6 Potom David odpověděl a řekl Chetitovi+ Achimelekovi a Joabovu bratru Abišaiovi,+ synu Ceruji:+ „Kdo se mnou sejde k Saulovi do tábora?“ Abišai na to řekl: „Já s tebou sejdu.“+ 7 A David se za noci odebral s Abišaiem k lidu; a pohleďme, Saul ležel a spal v ohrazeném táboře s kopím u hlavy zaraženým do země, a všude kolem něho leželi Abner a lid.

8 Tu Abišai řekl Davidovi: „Bůh* ti dnes vydal do ruky tvého nepřítele.+ A teď mě, prosím, nech, ať ho jen jednou přibodnu k zemi kopím, a dvakrát mu to neudělám.“ 9 David však řekl Abišaiovi: „Nenič ho, vždyť kdo napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému*+ a zůstal nevinný?“+ 10 A David přikročil k tomu, aby řekl: „Jakože Jehova žije,+ Jehova sám mu uštědří ránu;+ nebo přijde jeho den+ a bude muset zemřít, nebo půjde do bitvy+ a jistě bude smeten.+ 11 Z Jehovova stanoviska+ je z mé strany nemyslitelné,+ abych napřáhl ruku proti Jehovovu pomazanému+!+ Vezmi teď tedy, prosím, kopí, které má u hlavy, a džbánek na vodu a vydejme se na cestu.“ 12 David tudíž vzal kopí a džbánek na vodu z místa u Saulovy hlavy a pak se vydali na cestu; a nikdo neviděl+ ani si nikdo nevšiml ani se nikdo neprobudil, neboť všichni spali, protože na ně padl hluboký spánek+ od Jehovy. 13 Potom David přešel na druhou stranu a postavil se na vrcholku hory v [určité] vzdálenosti. Byl mezi nimi ohromný prostor.

14 A David začal volat na lid a na Abnera, syna Nerova, a říkal: „Neodpovíš, Abnere?“ A Abner+ začal odpovídat a říkat: „Kdo jsi, že voláš na krále?“ 15 A David přikročil k tomu, aby řekl Abnerovi: „Což nejsi muž? A kdo v Izraeli je jako ty? Proč jsi tedy nebděl nad svým pánem,* králem? Vždyť vešel jeden z lidu, aby tvého pána, krále, zničil.+ 16 To, co jsi udělal, není dobré. Jakože Jehova žije,+ zasluhujete si zemřít,*+ protože jste nebděli+ nad svým pánem, nad Jehovovým pomazaným.+ A teď viz, kde je královo kopí a džbánek na vodu,+ které měl u hlavy.“

17 A Saul začal rozpoznávat Davidův hlas a říkat: „Je to tvůj hlas, můj synu Davide?“+ Na to David řekl: „Je to můj hlas, můj pane, králi.“ 18 A dodal: „Pročpak se můj pán honí za svým sluhou,+ vždyť co jsem učinil a jaká špatnost je v mé ruce?+ 19 A nyní, prosím, ať můj pán, král, naslouchá slovům svého sluhy: Jestliže tě proti mně podnítil Jehova, dej mu ucítit obilnou oběť.+ Ale jestliže to byli synové člověka,*+ jsou před Jehovou prokleti,+ protože mě dnes vyhnali, abych se necítil přimknut k Jehovovu dědictví,+ a říkají: ‚Jdi, služ jiným bohům!‘+ 20 A nyní ať má krev nepadne na zem před Jehovovým obličejem;+ vždyť král Izraele vyšel hledat jedinou blechu,*+ právě jako někdo honí koroptev po horách.“+

21 Saul na to řekl: „Zhřešil jsem.+ Vrať se, můj synu Davide, neboť ti už nezpůsobím škodu vzhledem k tomu, že má duše byla tohoto dne drahocenná+ v tvých očích. Pohleď, jednal jsem pošetile a velice jsem se mýlil.“ 22 Potom David odpověděl a řekl: „Tady je královo kopí, a ať sem jeden z mladých mužů přijde a odnese je. 23 A Jehova oplatí každému jeho vlastní spravedlnost a jeho vlastní věrnost,+ jelikož tě dnes Jehova vydal do mé ruky, a nebyl jsem ochoten napřáhnout svou ruku proti Jehovovu pomazanému.+ 24 A pohleď, právě jako byla tento den tvá duše velká v mých očích, tak kéž je má duše velká v Jehovových očích,+ aby mě osvobodil ze vší tísně.“+ 25 Na to Saul řekl Davidovi: „Kéž jsi požehnaný, můj synu Davide. Nejenže budeš zcela jistě pracovat, ale také zcela jistě vyjdeš jako vítěz.“+ A David přistoupil k tomu, aby odešel; a pokud jde o Saula, ten se vrátil ke svému místu.+

27 David si však v srdci řekl: „Nyní budu jednoho dne smeten Saulovou rukou. Není pro mne nic lepšího, než abych zcela jistě unikl+ do země Filištínů;+ a Saul si bude zoufat, když mě bude dál hledat na celém území Izraele,+ a jistě uniknu z jeho ruky.“ 2 David se tedy zvedl a on a šest set mužů,+ kteří byli s ním, přešli ke gatskému králi Akišovi,+ synu Maokovu. 3 A David dále bydlel u Akiše v Gatu, on a jeho muži, každý se svou domácností,+ David a jeho dvě manželky — Jezreelitka Achinoam+ a Nabalova manželka Karmelanka Abigail.+ 4 Časem podali Saulovi zprávu, že David utekl do Gatu, a tak ho už jindy nešel hledat.+

5 Potom řekl David Akišovi: „Jestliže jsem nyní nalezl přízeň v tvých očích, ať mi dají místo v jednom z měst na venkově, abych tam bydlel; proč by měl totiž tvůj sluha bydlet u tebe v královském městě?“ 6 Akiš mu dal tudíž onoho dne Ciklag.+ Proto až do tohoto dne patří Ciklag judským králům.

7 A počet dnů, kdy David bydlel na filištínském venkově, dosáhl roku a čtyř měsíců.+ 8 A David přistoupil k tomu, aby vyšel se svými muži, aby přepadli Gešurovce+ a Girzejce a Amalekity;+ obývali totiž zemi, která [se táhla] od Telamu*+ až po Šur+ a dolů k egyptské zemi. 9 A David udeřil zemi, ale nezachoval naživu muže ani ženu;+ a vzal stáda bravu a stáda dobytka a osly a velbloudy a oděvy. Nato se vrátil a přišel k Akišovi. 10 Tehdy Akiš řekl: „Kam jste dnes udělali nájezd?“ Na to David řekl:+ „Na jih Judy+ a na jih Jerachmeelovců+ a na jih Kenitů.“+ 11 Pokud jde o muže a ženy, ty David žádné nezachovával naživu, aby je přivedl do Gatu, protože řekl: „Aby na nás nepověděli a neřekli: ‚Takovým způsobem jednal David.‘“+ (A takový byl jeho postup po všechny dny, kdy bydlel na filištínském venkově.) 12 Akiš tedy Davidovi uvěřil+ a řekl si: „Bezesporu se stal puchem mezi svým lidem Izraelem;+ a bude se muset stát mým sluhou na neurčitý čas.“

28 A v těch dnech se stalo, že Filištíni začali sbírat své tábory, aby vojsko vedlo válku proti Izraeli.+ Akiš tedy řekl Davidovi: „Nepochybně víš, že bys měl vyjít ty a tvoji muži do tábora se mnou.“+ 2 Na to David řekl Akišovi: „Proto sám* víš, co má tvůj sluha dělat.“ Akiš tudíž řekl Davidovi: „Proto tě vždy ustanovím strážcem své hlavy.“+

3 A Samuel [již] zemřel a celý Izrael [již] přistoupil k tomu, aby ho oplakal a pohřbil ho v jeho vlastním městě Ramě.+ Pokud jde o Saula, ten odstranil ze země spiritistická média* a ty, kdo z povolání předpovídají události.+

4 Poté se Filištíni sebrali a přišli a postavili tábor v Šunemu.+ Saul tedy sebral celý Izrael a postavili tábor v Gilboji.+ 5 Když Saul uviděl tábor Filištínů, dostal strach a jeho srdce se začalo velmi chvět.+ 6 Ačkoli se Saul dotazoval Jehovy,+ Jehova mu nikdy neodpověděl+ ani skrze sny,+ ani skrze Urim,+ ani skrze proroky.+ 7 Nakonec řekl Saul svým sluhům: „Vyhledejte mi ženu, která je znalkyní spiritistických praktik,+ a půjdu k ní a poradím se s ní.“ Potom mu řekli jeho sluhové: „Pohleď, v En-doru+ je žena, která je znalkyní spiritistických praktik.“

8 Saul se tedy přestrojil+ a oblékl si jiné oděvy a šel, on a s ním dva muži; a přišli k té ženě v noci.+ Nyní řekl: „Použij, prosím, pro mne věštění+ pomocí spiritistických praktik a vyveď mi toho, koho ti označím.“ 9 Žena mu však řekla: „Hle, sám dobře víš, co učinil Saul, jak odřízl ze země spiritistická média a ty, kdo z povolání předpovídají události.+ Proč tedy jednáš jako ten, kdo nastavuje past mé duši, abys mě dal usmrtit?“+ 10 Saul jí okamžitě přísahal před Jehovou a řekl: „Jakože je Jehova živý,+ v této záležitosti tě nepostihne vina za provinění!“ 11 Na to žena řekla: „Koho ti mám vyvést?“ Na to řekl: „Vyveď mi Samuela.“+ 12 Když žena viděla „Samuela“,+ začala křičet nejsilnějším hlasem;* a žena přikročila k tomu, aby řekla Saulovi: „Proč jsi mě ošálil, když jsi sám Saul?“ 13 Ale král jí řekl: „Neboj se; co jsi ale viděla?“ A žena přikročila k tomu, aby Saulovi řekla: „Viděla jsem boha* vystupujícího ze země.“+ 14 Hned jí řekl: „Jakou má podobu?“, na což řekla: „Je to starý* muž, který vystupuje a přikrývá se pláštěm bez rukávů.“+ Na to Saul poznal, že je to „Samuel“,+ a přistoupil k tomu, aby se hluboce poklonil tváří k zemi a aby se vrhl [k zemi].

15 A „Samuel“ začal Saulovi říkat: „Proč jsi mě vyrušil tím, že jsi mě dal vyvést?“+ Saul na to řekl: „Jsem naprosto v úzkých,+ jelikož proti mně bojují Filištíni, a Bůh* se ode mne vzdálil+ a už mi neodpovídá ani prostřednictvím proroků, ani skrze sny;+ takže tě volám, abys mi dal vědět, co mám dělat.“+

16 A „Samuel“ přikročil k tomu, aby řekl: „Proč se tedy dotazuješ mne, když se od tebe Jehova vzdálil+ a prokazuje se být tvým protivníkem?*+ 17 A Jehova pro sebe* učiní, právě jak mluvil mým prostřednictvím, a Jehova vytrhne království z tvé ruky+ a dá je tvému bližnímu Davidovi.+ 18 Jelikož jsi neuposlechl Jehovova hlasu+ a nevykonal jsi jeho hořící hněv proti Amalekovi,+ proto ti tohoto dne Jehova tu věc jistě udělá. 19 A Jehova také s tebou vydá Izrael do ruky Filištínů+ a zítra budeš ty+ a tvoji synové+ u mne.* I tábor Izraele vydá Jehova do ruky Filištínů.“+

20 Na to Saul rychle padl v celé délce na zem a dostal kvůli „Samuelovým“ slovům velký strach. Také v něm nebyla žádná síla, protože celý den a celou noc nejedl žádné jídlo. 21 Žena nyní přišla k Saulovi a viděla, že je velmi rozrušen. Řekla mu tedy: „Hle, tvá služka uposlechla tvůj hlas a přistoupila jsem k tomu, abych vložila svou duši do své dlaně+ a uposlechla slova, která jsi ke mně mluvil. 22 A teď zase, prosím, uposlechni hlas své služky a dovol, abych ti předložila kus chleba, a ty jez, abys nabyl síly, protože odejdeš.“ 23 Odmítl však a řekl: „Nebudu jíst.“ Ale jeho sluhové a také žena na něho stále naléhali. Nakonec uposlechl jejich hlas a vstal ze země a posadil se na lehátko. 24 A žena měla v domě vykrmené tele.+ Rychle je tedy obětovala*+ a vzala mouku a uhnětla těsto a upekla z něho nekvašené chleby. 25 Pak jimi obsloužila Saula a jeho sluhy a pojedli. Potom vstali a během noci odešli.+

29 A Filištíni+ přistoupili k tomu, aby sebrali všechny své tábory u Afeku, zatímco Izraelité tábořili u zřídla, jež bylo v Jezreelu.+ 2 A vládci aliance+ Filištínů procházeli po stech a po tisících, a potom procházel s Akišem David a jeho muži.+ 3 A filištínská knížata začala říkat: „Co znamenají ti Hebrejci+?“ Na to Akiš řekl filištínským knížatům: „Není to David, sluha izraelského krále Saula, který byl tady u mne rok nebo dva,*+ a ode dne, kdy zběhl [ke mně], až do dnešního dne jsem na něm nenašel jedinou věc?“+ 4 A filištínská knížata se na něho rozhořčila; a filištínská knížata přikročila k tomu, aby mu řekla: „Přiměj toho muže, ať se vrátí+ a ať jde zpátky na své místo, kam jsi mu určil; a nenech ho, aby s námi sešel do bitvy, aby se nám v bitvě nestal odpůrcem.*+ A čím by si ta osoba získala přízeň u svého pána?* Nebylo by to hlavami těch [našich] mužů? 5 Není to David, kterému odpovídali v tancích a říkali: ‚Saul srazil své tisíce a David své desetitisíce‘?“+

6 Akiš+ proto zavolal Davida a řekl mu: „Jakože Jehova žije,+ jsi přímý a tvé vycházení a tvé vcházení+ u mne v táboře bylo v mých očích dobré;+ nenašel jsem totiž na tobě špatnost ode dne, kdy jsi ke mně přišel, až do tohoto dne.+ Ale v očích vládců aliance+ nejsi dobrý. 7 A vrať se nyní a jdi v pokoji, abys neučinil nic špatného v očích vládců aliance Filištínů.“ 8 David však Akišovi řekl: „Nuže, co jsem udělal+ a co jsi na svém sluhovi našel ode dne, kdy jsem se octl před tebou, až do tohoto dne,+ že bych neměl přijít a skutečně bojovat proti nepřátelům mého pána, krále?“ 9 Na to Akiš odpověděl a řekl Davidovi: „Dobře vím, že v mých vlastních očích jsi dobrý, jako Boží anděl.+ Jenže filištínská knížata řekla: ‚Nenech ho táhnout do bitvy s námi.‘ 10 A teď vstaň časně ráno se sluhy svého pána, kteří přišli s tebou; a vstanete časně ráno, až pro vás nastane světlo. Potom jděte.“+

11 David tudíž časně vstal, on a jeho muži, aby ráno šli+ a vrátili se do země Filištínů; a Filištíni táhli do Jezreelu.+

30 A zatímco třetí den David a jeho muži přicházeli k Ciklagu,+ stalo se, že Amalekité+ udělali nájezd na jih a na Ciklag; a přistoupili k tomu, aby Ciklag udeřili a spálili ohněm 2 a aby odvedli zajaté ženy+ [a všechny], kdo* v něm byli, od nejmenšího po největšího. Nikoho* neusmrtili, ale hnali je a odešli. 3 Když David se svými muži přišel do města, hle, bylo spáleno ohněm, a pokud jde o jejich manželky a jejich syny a jejich dcery, ti byli odvedeni zajatí. 4 A David a lid, který byl s ním, začali pozvedat hlas a plakat,+ až už neměli sílu [dál] plakat. 5 A do zajetí byly odvedeny Davidovy dvě manželky, Jezreelitka Achinoam+ a Abigail,+ manželka Karmelana Nabala. 6 A pro Davida se to stalo velmi tísnivým,+ protože lid říkal, aby ho kamenovali;+ duše všeho lidu totiž zahořkla,+ každého kvůli jeho synům a jeho dcerám. Tak se David začal posilovat Jehovou, svým Bohem.+

7 David tedy řekl knězi Abjatarovi,+ synu Achimelekovu: „Přines přece, prosím, ke mně efod.“+ A Abjatar přišel a přinesl efod k Davidovi. 8 A David se začal Jehovy dotazovat+ a říkat: „Mám se hnát za tou loupeživou tlupou? Dostihnu je?“ Na to mu řekl:+ „Jdi je honit, neboť je zcela jistě dostihneš a zcela jistě vykonáš osvobození.“+

9 David se pohotově vydal na cestu, on a šest set mužů,+ kteří byli s ním, a šli až k říčnímu údolí Besor, a muži, kteří měli být necháni vzadu, se zastavili. 10 A David se hnal dál,+ on a čtyři sta mužů, ale dvě stě mužů, kteří byli příliš unavení, aby přešli říční údolí Besor,+ se zastavilo.

11 A našli v poli muže, Egypťana.+ Vzali ho tedy k Davidovi a dali mu chléb, aby se najedl, a k pití mu dali vodu. 12 Dále mu dali plátek z koláče lisovaných fíků a dva koláče rozinek.+ Potom se najedl a jeho duch+ se mu vrátil; tři dny a tři noci totiž nejedl chléb a nepil vodu. 13 David mu teď řekl: „Komu patříš a odkud jsi?“, na což řekl: „Jsem egyptský sloužící, otrok amalekitského muže, ale můj pán mě opustil, protože jsem před třemi dny onemocněl.+ 14 To my jsme udělali nájezd na jih Keretejců+ a na to, co patří Judovi, a na jih Kalebův;+ a Ciklag jsme spálili ohněm.“ 15 Na to mu David řekl: „Dovedeš mě dolů k té loupeživé tlupě?“ Řekl na to: „Přísahej+ mi přece při Bohu,* že mě neusmrtíš a že mě nevydáš do ruky mého pána,+ a dovedu tě dolů k té loupeživé tlupě.“*

16 Dovedl ho tudíž dolů+ a byli tam nepořádně roztažení po povrchu celé země, jedli a pili a měli hostinu+ kvůli celé velké kořisti, kterou vzali ze země Filištínů a [z] judské země.+ 17 A David je srážel od ranní tmy až do večera, aby je zasvětil zničení;* a neunikl z nich jediný muž+ kromě čtyř set mladých mužů, kteří jeli na velbloudech a dali se na útěk. 18 A David osvobodil všechno, co Amalekité pobrali,+ a David osvobodil své dvě manželky. 19 A nechybělo nic, [co bylo] jejich, od nejmenšího po největšího a po syny a dcery a z kořisti, dokonce po cokoli, co si vzali.+ David všechno získal zpět. 20 David vzal tedy všechna stáda bravu a stáda dobytka, která hnali před těmi [jinými] hospodářskými zvířaty. Potom řekli: „To je Davidova kořist.“+

21 Posléze přišel David k těm dvěma stům mužům,+ kteří byli tak unavení, že s Davidem* nešli, a které nechali* sedět u říčního údolí Besor; a vyšli vstříc Davidovi a vstříc lidu, který byl s ním. Když se David přiblížil k lidu, začal se jich ptát, jak se jim vede. 22 Každý špatný a neužitečný muž+ z mužů, kteří šli s Davidem, však odpovídal a říkal: „Protože s námi* nešli, nedáme jim nic z kořisti, kterou jsme osvobodili, leda každému jeho manželku a jeho syny, a ať si je vedou a jdou.“ 23 Ale David řekl: „Tak to neuděláte, moji bratři, s tím, co nám dal Jehova,+ jelikož nás bedlivě střežil+ a vydal nám do ruky loupeživou tlupu, která proti nám přišla.+ 24 A kdo vám bude naslouchat, pokud jde o tuto řeč?* Vždyť jaký je podíl toho, kdo šel dolů do bitvy, právě takový bude podíl toho, kdo seděl u zavazadel.+ Budou mít podíl všichni společně.“+ 25 A od toho dne nadále se stalo, že to dodržoval jako předpis a soudcovské rozhodnutí+ pro Izrael až do tohoto dne.

26 Když přišel David do Ciklagu, přistoupil k tomu, aby něco z kořisti poslal judským starším mužům, svým přátelům,+ a řekl: „Tady je dar požehnání+ pro vás z kořisti Jehovových nepřátel.“ 27 Těm, kdo byli v Betelu,+ a těm v Ramotu+ na jihu a těm v Jattiru+ 28 a těm v Aroeru a těm v Sifmotu a těm v Eštemoi+ 29 a těm v Rakalu a těm ve městech Jerachmeelovců+ a těm ve městech Kenitů+ 30 a těm v Chormě+ a těm v Borašanu+ a těm v Ataku 31 a těm v Hebronu+ a na všech místech, kudy David chodíval, on a jeho muži.

31 Nyní bojovali Filištíni proti Izraeli+ a izraelští muži se dali před Filištíny na útěk a padali zabití+ na hoře Gilboa.+ 2 A Filištíni se drželi v blízkém dosahu Saula a jeho synů; a nakonec Filištíni srazili Saulovy syny Jonatana+ a Abinadaba+ a Malki-šuu.+ 3 A proti Saulovi nastal těžký boj, a střelci, lučištníci, ho nakonec našli; a byl střelci krutě raněn.*+ 4 Nato řekl Saul svému zbrojnoši: „Vytas meč+ a probodni mě jím, aby nepřišli ti neobřezanci+ a jistě mě neprobodli a nejednali se mnou utrhačně.“ A jeho zbrojnoš nebyl ochoten,+ protože se velmi bál. Saul tedy vzal meč a nalehl na něj.+ 5 Když jeho zbrojnoš viděl, že Saul zemřel,+ potom i on nalehl na svůj vlastní meč a zemřel s ním.+ 6 Tak toho dne zemřeli spolu Saul a jeho tři synové a jeho zbrojnoš, ano všichni jeho muži.+ 7 Když izraelští muži, kteří byli v kraji nížiny a kteří byli v jordánském kraji, viděli, že izraelští muži prchli a že Saul a jeho synové zemřeli, tehdy začali opouštět města a prchat,+ načež přišli Filištíni a usídlili se v nich.+

8 A příští den, když Filištíni přišli obírat zabité,+ se stalo, že našli Saula a jeho tři syny padlé na hoře Gilboa.+ 9 A přistoupili k tomu, aby mu uřízli hlavu+ a svlékli zbroj a poslali do země Filištínů všude kolem, aby informovali+ domy svých model+ a lid. 10 Nakonec uložili jeho zbroj+ do domu Aštoretiných soch+ a jeho mrtvolu upevnili na zeď Bet-šanu.+ 11 A pokud jde o něho, obyvatelé Jabeš-gileadu+ se doslechli, co Filištíni udělali Saulovi. 12 Všichni stateční muži okamžitě vstali a šli celou noc a sňali Saulovu mrtvolu a mrtvoly jeho synů ze zdi Bet-šanu a přišli* do Jabeše a spálili je tam.+ 13 Pak vzali jejich kosti+ a pohřbili+ je pod tamaryškem+ v Jabeši a sedm dní se postili.+