Šalomounova píseň*

1 Nejskvělejší píseň,*+ která je Šalomounova:+ 2 „Kéž mě líbá polibky svých úst,+vždyť tvé projevy něžnosti* jsou lepší než víno.+ 3 Pro aróma jsou tvé oleje+ dobré. Jako olej, který se vylévá, je tvé jméno.+ Proto si tě samy dívky zamilovaly. 4 Táhni mě s* sebou;+ poběžme. Král mě uvedl do svých vnitřních místností!+ Mějme přece radost a radujme se v tobě. Zmiňujme se přece o tvých projevech něžnosti více než o víně.+ Zamilovaly si tě zaslouženě.+

5 Jsem dívka černá, ale půvabná, jeruzalémské dcery,+ jako stany Kedara,+ [a přece] jako Šalomounova stanová plátna.+ 6 Nehleďte na mne, protože jsem snědá, protože mě zahlédlo slunce. Synové mé vlastní matky se na mne rozhněvali; ustanovili mě za hlídačku vinic, [ačkoli] svou vinici,+ tu, která byla moje, jsem nehlídala.

7 Pověz mi přece, ty, jehož si zamilovala+ má duše, kde paseš,+ kde necháváš uléhat stádo bravu o poledni. Proč jen bych se měla stát podobnou ženě zahalené ve smutku mezi stády tvých společníků?“

8 „Nevíš-li to sama, nejkrásnější mezi ženami,+ vyjdi si ve stopách stáda bravu a pas svá kůzlata vedle bydlišť pastýřů.“

9 „Připodobnil jsem tě ke své klisně ve dvoukolých vozech faraónových,+ družko moje.+ 10 Tvé tváře jsou půvabné mezi pletenci vlasů, tvá šíje ve šňůrce korálků.+ 11 Uděláme ti zlaté kroužky,+ spolu se stříbrnými cvočky.“

12 „Dokud je král u svého kulatého stolu, můj vlastní nard+ vydává své aróma.+ 13 Jako váček myrhy+ je mi můj milý; mezi mými prsy+ stráví noc. 14 Jako hrozen heny+ je mi můj milý mezi vinicemi En-gedi.“+

15 „Pohleď, jsi krásná, družko moje.+ Pohleď, jsi krásná. Tvé oči jsou holubičí.“+

16 „Pohleď, jsi krásný,*+ můj milý, také příjemný. I naše pohovka+ je z listí. 17 Trámy našeho velkolepého domu* jsou cedry,+ náš krov jalovce.

2 Jsem pouhý šafrán*+ z pobřežní pláně,*+ lilie z nížin.“+

2 „Jako lilie mezi trnitým plevelem, taková je má družka mezi dcerami.“+

3 „Jako jabloň+ mezi lesními stromy, takový je můj milý mezi syny.+ Vášnivě jsem zatoužila po jeho stínu a usedla jsem tam, a jeho ovoce bylo sladké mému patru. 4 Uvedl mě do domu vína+ a jeho korouhví+ nade mnou byla láska.*+ 5 Občerstvěte mě přece rozinkovými koláči,+ posilněte mě jablky; vždyť stůňu láskou.+ 6 Jeho levici mám pod hlavou; a jeho pravice — ta mě objímá.+ 7 Zavázala jsem vás přísahou,+ jeruzalémské dcery, při gazelách+ nebo při polních laních,+ abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat [ve mně] lásku, dokud [k tomu] nebude nakloněna.+

8 Zvuk mého milého!+ Pohleďte, to on přichází,+ šplhá po horách, po pahorcích skáče. 9 Můj milý se podobá gazele+ anebo jelínkovi. Pohleďte, to on stojí za naší zdí, upřeně hledí okny, nahlíží mřížovím.+ 10 Můj milý odpověděl a řekl mi: ‚Vstaň, ty moje družko, má krásná,+ a pojď odtud.+ 11 Pohleď, vždyť období dešťů*+ minulo, liják přešel, odebral se pryč. 12 Po zemi se objevilo kvítí,+ nadešel pravý čas k prořezávání révy+ a v naší zemi je slyšet hlas hrdličky.+ 13 Pokud jde o fíkovník,+ ten nabyl zralé barvy pro své rané fíky;+ a révoví je v květu, vydalo aróma. Vstaň, pojď, družko moje,+ má krásná, a pojď odtud. 14 Má holubičko+ v zátiších skalního útesu, na skrytém místě strmé cesty, ukaž mi svou postavu,+ dej mi slyšet svůj hlas, vždyť tvůj hlas je příjemný a tvá postava je půvabná.‘“+

15 „Popadněte přece pro nás lišky,+ lištičky, které plení vinice, protože naše vinice jsou v květu.“+

16 „Můj milý je můj, a já jsem jeho.+ Pase+ mezi liliemi.+ 17 Než zavane den a stíny uprchnou, obrať se, můj milý; buď jako gazela+ anebo jelínek na horách odloučení.*

3 Za nocí jsem na svém lůžku hledala toho, koho si zamilovala má duše.+ Hledala jsem ho, ale nenalezla. 2 Nechte mě, prosím, vstát a procházet městem;+ na ulicích a veřejných prostranstvích+ mě nechte hledat toho, koho si zamilovala má duše. Hledala jsem ho, ale nenalezla. 3 Našli mě strážní,+ kteří procházeli město: ‚Viděli jste toho, koho si zamilovala má duše?‘ 4 Sotva jsem od nich poodešla, již jsem nalezla toho, koho si zamilovala má duše. Popadla jsem ho a nepustila ho, dokud jsem ho neuvedla do domu své matky a do vnitřní místnosti té, která mnou byla těhotná. 5 Zavázala jsem vás přísahou,+ jeruzalémské dcery, při gazelách nebo při polních laních,+ abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat [ve mně] lásku, dokud k tomu nebude nakloněna.“+

6 „Co* je to, co přichází z pustiny jako sloupy dýmu, navoněné myrhou a vonnou pryskyřicí,+ ano všelijakými kořennými prášky obchodníka?“+

7 „Pohleďte, je to jeho lehátko, to, které patří Šalomounovi. Okolo něho je šedesát silných mužů* ze silných mužů Izraele,+ 8 všichni vlastní meč, jsou vyučeni válčení, každý s mečem na stehně kvůli děsu za nocí.“+

9 „Jsou to nosítka, jež si král Šalomoun udělal z libanonských stromů.+ 10 Jejich sloupky udělal ze stříbra, jejich opěry ze zlata. Jejich sedadlo je z vlny obarvené na červenofialovo, jejich vnitřek je láskyplně upraven* jeruzalémskými dcerami.“

11 „Vyjděte a pohleďte, sionské dcery, na krále Šalomouna s věncem,+ který mu uvila jeho matka+ v den jeho svatby a v den, kdy se radovalo jeho srdce.“+

4 „Pohleď, jsi krásná,+ družko moje. Pohleď, jsi krásná. Tvé oči jsou holubičí+ za tvým závojem.+ Tvé vlasy jsou jako stádo koz,+ které seskákaly z hornatého kraje Gilead.+ 2 Tvé zuby jsou jako stádo čerstvě ostříhaných [dospělých ovcí],+ které vyšly z koupele. Každá z nich rodí po dvou, a žádná z nich neztratila svá mláďata. 3 Tvé rty jsou právě jako šarlatová nit, a tvá mluva je příjemná.+ Jako dílek granátového jablka jsou tvé spánky za závojem.+ 4 Tvá šíje+ je jako Davidova věž+ zbudovaná z vrstev kamene, na níž je zavěšeno tisíc štítů, všechny okrouhlé štíty+ silných mužů.* 5 Tvé dva prsy+ jsou jako dvě mláďata, dvojčata gazely, která se pasou mezi liliemi.“+

6 „Než zavane+ den a stíny uprchnou, půjdu k hoře myrhy a k pahorku vonné pryskyřice.“+

7 „Celá jsi krásná,+ družko moje, a není na tobě vada.+ 8 Z Libanonu se mnou, nevěsto,+ z Libanonu+ se mnou kéž přijdeš. Kéž sestoupíš z vrcholku Antilibanonu,* z vrcholku Seniru,+ ano Hermonu,+ ze lvích doupat, z levhartích hor. 9 Rozbušila jsi mi srdce, má sestro,+ [má] nevěsto,+ rozbušila jsi mi srdce* jedním ze svých očí,+ jedním přívěskem svého náhrdelníku. 10 Jak krásné jsou tvé projevy něžnosti,+ má sestro, má nevěsto! O kolik lepší jsou tvé projevy něžnosti než víno, a aróma tvých olejů než všelijaké voňavky!+ 11 Med z plástve ti neustále kane ze rtů,+ [má] nevěsto. Pod jazykem máš med+ a mléko, a aróma tvých oděvů je jako aróma+ Libanonu. 12 Zahrada* uzavřená je má sestra,+ [má] nevěsta, zahrada uzavřená, zřídlo zapečetěné. 13 Tvá kůže je ráj* granátových jablek* s nejvybranějšími plody,+ rostliny heny spolu s rostlinami nardu;+ 14 nard+ a šafrán,+ třtina+ a skořice,+ spolu se všelijakými stromy s vonnou pryskyřicí, myrha a aloe,+ spolu se všemi nejjemnějšími voňavkami;+ 15 zahradní zřídlo, studna čerstvé vody*+ a proudy řinoucí se z Libanonu.+ 16 Probuď se, severní větře, a vejdi, jižní větře.+ Věj na mou zahradu.+ Ať se řinou její voňavky.“

„Ať můj milý vejde do své zahrady a jí její nejvybranější plody.“

5 „Přišel jsem do své zahrady,+ má sestro,+ [má] nevěsto.+ Natrhal jsem svou myrhu+ spolu se svým kořením. Jedl jsem svou plástev spolu se svým medem;+ pil jsem své víno spolu se svým mlékem.“

„Jezte, druhové! Pijte a opijte se projevy něžnosti!“*+

2 „Spím, ale mé srdce bdí.+ Je slyšet, jak můj milý klepe!“+

„Otevři mi,+ má sestro, má družko, má holubičko, má bezúhonná!+ Vždyť má hlava je plná rosy, kadeře mých vlasů nočních krůpějí.“+

3 „‚Svlékla jsem si roucho. Jak si je mohu opět obléci? Umyla jsem si nohy. Jak si je mohu umazat?‘ 4 Můj milý odtáhl ruku zpět od otvoru [dveří], a mé nitro+ se ve mně* rozbouřilo. 5 Vstala jsem, ano já, abych otevřela svému milému, a z mých vlastních rukou kanula myrha a z mých prstů tekutá* myrha na dutiny zámku.* 6 Otevřela jsem, ano já, svému milému, ale můj milý se [již] odvrátil, šel dál. Samotná duše [ze mne] vyšla, když promluvil. Hledala jsem ho, ale nenalezla jsem ho.+ Volala jsem ho, ale neodpověděl mi. 7 Strážní,+ kteří procházeli město, mě našli. Udeřili mě, ranili mě. Strážní zdí+ ze mne sňali můj široký přehoz.

8 Zavázala jsem vás přísahou,+ jeruzalémské dcery,+ najdete-li mého milého,+ abyste mu pověděly, že stůňu láskou.“+

9 „Jak to, že je tvůj milý více než kterýkoli jiný milý,+ ty nejkrásnější mezi ženami?+ Jak to, že je tvůj milý více než kterýkoli jiný milý, že jsi nás zavázala takovou přísahou?“+

10 „Můj drahý je oslnivý a ruměný, nejnápadnější* z deseti tisíc.+ 11 Jeho hlava je zlato, přečištěné zlato. Kadeře jeho vlasů jsou hrozny datlí. Jeho černé [vlasy] jsou jako krkavec. 12 Jeho oči jsou jako holubice u vodních kanálů, které se koupou v mléce a sedí uvnitř okrajů. 13 Jeho tváře jsou jako záhon koření,+ věže vonných bylin. Jeho rty jsou lilie, kanoucí tekutou myrhou.+ 14 Jeho ruce jsou zlaté válce plné chryzolitů.* Jeho břicho je slonovinová deska pokrytá safíry. 15 Jeho nohy jsou mramorové sloupy zasazené v podstavcích z přečištěného zlata. Vzhledem se podobá Libanonu, vybraný jako cedry.+ 16 Jeho patro je čirá sladkost, a všechno je na něm zcela žádoucí.+ To je můj milý a to je můj druh, jeruzalémské dcery.“

6 „Kam odešel tvůj milý, ty nejkrásnější mezi ženami?+ Kam se tvůj milý obrátil, abychom ho hledaly s tebou?“

2 „Můj milý sestoupil do své zahrady,+ k záhonu kořenných rostlin,+ aby pásl+ mezi zahradami a trhal lilie. 3 Já jsem svého milého, a můj milý je můj.+ Pase+ mezi liliemi.“

4 „Jsi krásná, družko moje,+ jako Příjemné město,*+ půvabná jako Jeruzalém,+ vzbuzující posvátnou úctu jako družiny+ seskupené okolo korouhví.+ 5 Odvrať ode mne své oči,+ vždyť mě poplašily. Tvé vlasy jsou jako stádo koz, které seskákaly z Gileadu.+ 6 Tvé zuby jsou jako stádo dospělých ovcí, které vyšly z koupele. Každá z nich rodí po dvou, žádná z nich neztratila svá mláďata.+ 7 Jako dílek granátového jablka jsou tvé spánky za závojem.+ 8 Je možná šedesát královen a osmdesát konkubín a dívek bez počtu.+ 9 Jediná je má holubička,+ má bezúhonná.+ Jediná, která patří své matce. Ona je ta čistá, té, která ji zrodila. Dcery ji viděly a pak ji prohlásily za šťastnou; královny a konkubíny, a přistoupily k tomu, aby ji chválily:+ 10 ‚Kdo je ta žena,+ která shlíží dolů jako úsvit,+ krásná jako úplněk,+ čistá jako žhoucí slunce,+ vzbuzující posvátnou úctu jako družiny seskupené okolo korouhví?‘“+

11 „Do ořechové zahrady+ jsem sestoupila, abych viděla poupata v říčním údolí,+ abych viděla, zda vyrašila réva, zda rozkvetly granátovníky.+ 12 Dříve, než jsem to věděla, má vlastní duše mě postavila k dvoukolým vozům mého ochotného lidu.“*

13 „Vrať se, vrať se, Šulamitko! Vrať se, vrať se, ať tě spatříme!“*+

„Co vidíte na Šulamitce?“+

„Cosi jako tanec dvou táborů!“*

7 „Jak zkrásněly tvé kroky v sandálech,+ ochotná+ dcero! Křivky tvých stehen jsou jako ozdoby,+ dílo rukou uměleckého řemeslníka. 2 Tvůj pupek je oblá miska. Kéž [v ní] neschází míchané víno.+ Tvé břicho je hromada pšenice oplocená liliemi.+ 3 Tvé dva prsy jsou jako dvě mláďata, dvojčata gazely.+ 4 Tvá šíje+ je jako slonovinová věž. Tvé oči+ jsou jako rybníky v Chešbonu+ u brány Bat-rabbimu. Tvůj nos je jako libanonská věž, která hledí směrem k Damašku. 5 Tvá hlava na tobě podobá se Karmelu+ a vrkoče+ na tvé hlavě podobají se vlně obarvené na červenofialovo.+ Král je svázán vlněním [vrkočí].+ 6 Jak jsi krásná a jak příjemná jsi, milovaná dívko,* mezi největšími potěšeními!+ 7 Tvůj vzrůst, ten připomíná palmu,+ a tvé prsy+ hrozny datlí! 8 Řekl jsem: ‚Vystoupím na palmu, abych uchopil stopky datlí.‘+ A kéž se, prosím, tvé prsy stanou podobnými hroznům révy a aróma tvého nosu jablkům, 9 a tvé patro nejlepšímu vínu,+ které hladce klouže pro mého milého,+ hebce stéká přes rty spících.“

10 „Já jsem svého milého+ a vůči mně je jeho dychtivost.+ 11 Pojď přece, můj milý, vyjděme do pole;+ ubytujme se přece mezi rostlinami heny.*+ 12 Vstaňme přece časně a pojďme na vinice, abychom viděli, zda vyrašila réva,+ rozpukl květ,+ rozkvetly granátovníky.+ Tam ti dám své projevy něžnosti.+ 13 Mandragory+ vydaly [své] aróma, a u našich vstupních cest jsou nejvybranější plody všeho druhu.+ Ty nové i ty staré jsem uchovala jako poklad pro tebe, můj milý.

8 Kéž bys byl jako můj bratr,+ sající z prsou mé matky!+ Kdybych tě našla venku, políbila bych tě.+ Ani by mnou nepohrdali. 2 Vedla bych tě, uvedla bych tě do domu své matky,+ která mě učívala. Dala bych ti pít kořeněné víno,+ čerstvou šťávu z granátových jablek. 3 Jeho levici bych měla pod hlavou; a jeho pravice — ta by mě objímala.+

4 Zavázala jsem vás přísahou, jeruzalémské dcery, abyste se nepokoušely probudit či vyburcovat [ve mně] lásku, dokud [k tomu] nebude nakloněna.“+

5 „Kdo je ta žena+ vycházející z pustiny,+ která se opírá o svého milého?+“

„Pod jabloní jsem tě* vyburcovala. Tam byla tvá matka v bolestivých porodních křečích s tebou. Tam ta, která tě rodila, zakoušela bolestivé porodní křeče.+

6 Polož si mě jako pečeť na své* srdce,+ jako pečeť na svou paži; protože láska je silná jako smrt,+ trvání na výlučné oddanosti+ je tak neústupné jako šeol.* Její planutí je planutí ohně, plamen Jah.*+ 7 Ani mnohé vody nedokážou uhasit lásku,+ ani řeky ji nemohou odplavit.+ Kdyby někdo* dával všechny hodnotné věci svého domu za lásku, určitě by jimi* pohrdli.“

8 „Máme sestřičku,+ která nemá prsy. Co uděláme pro svou sestru v den, kdy si o ni řeknou?“

9 „Kdyby snad byla zdí,+ vystavíme na ní stříbrné cimbuří; ale kdyby snad byla dveřmi,+ zahradíme ji cedrovým prknem.“

10 „Jsem zeď, a mé prsy jsou jako věže.+ V tomto případě jsem se v jeho očích stala podobnou té, jež nalézá pokoj.

11 Byla vinice,+ kterou měl Šalomoun v Baal-hamonu. Předal vinici hlídačům.+ Každý přinášel za její ovoce tisíc kousků stříbra.*

12 Moje vinice, která mi patří, je mi k dispozici.* Tisíc patří tobě, Šalomoune, a dvě stě těm, kdo hlídají její ovoce.“

13 „Ty, která bydlíš v zahradách,+ společníci věnují pozornost tvému* hlasu. Ať jej uslyším.“+

14 „Uteč, můj milý, a připodobni se* gazele nebo jelínkovi na horách koření.“+