Izajáš

1 Vidění+ Izajáše,*+ syna Amocova,* které měl ohledně Judy a Jeruzaléma za dnů judských králů+ Uzzijáše,*+ Jotama,*+ Achaza*+ [a] Ezekjáše:*+

2 Slyšte,+ nebesa; a dopřej sluchu, země, neboť sám Jehova promluvil: „Syny jsem vychoval a odchoval,+ ale oni se proti mně vzbouřili.*+ 3 Býk dobře zná svého kupce, a osel jesle svého majitele;* Izrael nezná,+ můj vlastní lid se nechová s porozuměním.“+

4 Běda hříšnému národu,+ lidu obtíženému proviněním, zločinnému semeni,+ zkázonosným synům!+ Opustili Jehovu,+ zacházeli s neúctou se Svatým Izraele,+ obrátili se nazpět.+ 5 Kde jinde budete ještě více biti,+ že přidáváte další vzbouření?+ Celá hlava je v nemocném stavu a celé srdce je mdlé.+ 6 Od chodidla nohy až po hlavu na něm není zdravé místo.+ Zranění a zhmožděniny a čerstvé podlitiny — nebyly vymačkány ani zavázány ani se nezměkčovalo olejem.+ 7 Vaše země je spoušť,+ vaše města jsou spálena ohněm;+ vaše zemská půda — přímo před vámi ji pohlcují+ cizí lidé,+ a ta spoušť je jako rozvrat od cizích lidí.+ 8 A sionská dcera+ zůstala jako chýše na vinici, jako budka hlídače v okurkovém poli, jako obležené město.+ 9 Kdyby nám byl Jehova vojsk nenechal těch pár přežijících,+ stali bychom se* podobnými Sodomě, byli bychom se podobali i Gomoře.+

10 Slyšte Jehovovo slovo,+ sodomští+ diktátoři.+ Dopřej sluchu zákonu našeho Boha, gomorský lide. 11 „Co mi prospěje množství vašich obětí?“ říká Jehova. „Už mám dost celých zápalných obětí+ beranů+ a tuku dobře živených zvířat;+ a nenašel jsem žádné potěšení+ v krvi+ mladých býků a beránků a kozlů.+ 12 Když stále vcházíte, abyste viděli můj obličej,+ kdo to vyžadoval z vaší ruky, abyste pošlapávali má nádvoří?+ 13 Přestaňte vnášet další nehodnotné obilné oběti.+ Kadidlo — to je mi něčím odporným.+ Novoluní+ a sabat,+ svolávání shromáždění*+ — nemohu strpět [užívání] zlověstné moci*+ spolu se slavnostním shromážděním. 14 Vaše novoluní a vaše sváteční období má duše nenávidí.+ Stala se mi břemenem;+ unavilo mě nosit [je].+ 15 A když rozestíráte dlaně,+ schovávám před vámi oči.+ I když vznášíte mnoho modliteb,+ nenaslouchám;+ vaše ruce, ty se naplnily krveprolitím.*+ 16 Umyjte se;+ očistěte se;+ odstraňte od mých očí špatnost svých jednání;+ přestaňte činit špatné.+ 17 Učte se činit dobré;+ pátrejte po právu;+ napravte utlačovatele;+ konejte soud pro chlapce bez otce;+ ujměte se pře vdovy.“+

18 „Tak pojďte a urovnejme záležitosti mezi sebou,“ říká Jehova.+ „I kdyby se vaše hříchy prokázaly být jako šarlat,* budou vybíleny právě jako sníh;+ i kdyby byly rudé jako karmínová látka, stanou se dokonce podobnými vlně. 19 Projevíte-li ochotu a opravdu budete naslouchat, budete jíst dobré [věci] země.*+ 20 Ale odmítnete-li+ a skutečně budete vzpurní, budete pohlceni mečem; vždyť [tak] mluvila samotná Jehovova ústa.“+

21 Jak se jen to věrné městečko*+ stalo prostitutkou!+ Bylo plné smyslu pro právo;*+ pobývala v něm spravedlnost,+ ale nyní vrahové.+ 22 Tvé* stříbro se stalo zpěněnou struskou.+ Tvé pšeničné pivo* je zředěno vodou.+ 23 Tvá knížata jsou zatvrzelá a [jsou] společníky zlodějů.+ Každý z nich miluje úplatek+ a honí se za dary.+ Nevykonávají soud pro chlapce bez otce; a dokonce ani právní pře vdovy k nim nezískává přístup.+

24 Proto výrok [pravého] Pána,* Jehovy vojsk, Izraelova Mocného, je:+ „Aha! Ulevím si od svých protivníků a pomstím+ se na svých nepřátelích.+ 25 A obrátím svou ruku zpátky na* tebe* a odtavím tvou zpěněnou strusku jako louhem a odstraním všechny tvé odpady.+ 26 A opět přivedu zpátky pro tebe soudce jako zprvu a rádce pro tebe jako na začátku.+ Potom budeš nazváno Město spravedlnosti, Věrné městečko.+ 27 Sion bude vyplacen právem*+ a ti jeho, kteří se vracejí, spravedlností.+ 28 A ke zřícení vzbouřenců a hříšných dojde současně,+ a ti, kdo opouštějí Jehovu, dospějí ke svému konci.+ 29 Vždyť se budou stydět za mohutné stromy, po nichž jste toužili,+ a budete zaraženi kvůli zahradám, které jste si vyvolili.+ 30 Stanete se totiž podobnými velkému stromu, jehož listí usychá,+ a zahradě, která nemá vodu. 31 A silný muž se jistě stane koudelí+ a výplod jeho činnosti jiskrou; a oba jistě vzplanou současně [a] nebude, kdo by hasil.“+

2 To, co* viděl ve vidění Izajáš,* syn Amocův, ohledně Judy a Jeruzaléma:+ 2 A v konečné části dnů se stane,+ [že] hora Jehovova domu+ bude pevně založena nad vrcholkem hor+ a jistě bude pozvednuta nad pahorky;+ a budou k ní proudit všechny národy.+ 3 A mnoho lidí jistě půjde a řekne: „Pojďte+ a vystupme na Jehovovu horu, k domu Jákobova BOHA; a on nás bude poučovat o svých cestách, a my budeme chodit* po jeho stezkách.“+ Vždyť ze Sionu vyjde zákon a Jehovovo slovo z Jeruzaléma.+ 4 A jistě vykoná soud mezi národy+ a urovná záležitosti+ vzhledem k mnoha lidem.+ A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky.+ Národ nepozvedne meč proti národu ani se již nebudou učit válce.+

5 Vy z Jákobova domu,* pojďte a choďme v Jehovově světle.+

6 Opustil jsi totiž svůj lid, Jákobův dům.+ Vždyť se naplnili tím, co je z Východu,+ a provozují magii+ jako Filištíni a dětmi cizinců se rozhojňují.*+ 7 A jejich* země je naplněna stříbrem a zlatem a jejich pokladům není konec.+ A jejich země je naplněna koňmi a jejich dvoukolým vozům není konec.+ 8 A jejich země je naplněna nehodnotnými bohy.+ Klanějí se dílu něčích rukou, tomu, co udělaly něčí prsty.+ 9 A pozemský člověk se klaní a muž se snižuje, a vůbec jim nemůžeš prominout.*+

10 Vstup do skály a schovej se v prachu kvůli Jehovově děsivosti a před jeho nádhernou nadřazeností.*+ 11 Domýšlivé oči pozemského člověka budou sníženy a povýšenost mužů* se skloní;+ a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.+ 12 Vždyť je to den, který patří Jehovovi vojsk.+ [Přichází] na každého samolibého a povýšeného a na každého pozvednutého či nízkého;+ 13 a na všechny libanonské cedry,+ které jsou vznosné a pozvednuté, a na všechny mohutné bašanské stromy;+ 14 a na všechny vznosné hory a na všechny pahorky, které jsou pozvednuty;+ 15 a na každou vysokou věž a na každou opevněnou zeď;+ 16 a na všechny taršišské+ lodě a na všechny žádoucí čluny.* 17 A domýšlivost pozemského člověka* se skloní a povýšenost mužů se sníží;+ a jediný Jehova bude vyvýšen v ten den.+

18 A nehodnotní bohové úplně pominou.+ 19 A lidé vstoupí do skalních jeskyní a do prašných děr pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností,*+ až povstane, aby země utrpěla otřesy.+ 20 Své bezcenné stříbrné bohy a své nehodnotné zlaté bohy, které mu udělali, aby se před [nimi] klaněl, hodí toho dne pozemský člověk rejskům a netopýrům,+ 21 aby vstoupil do děr ve skalách a do rozsedlin skalních útesů pro Jehovovu děsivost a před jeho nádhernou nadřazeností,*+ až povstane, aby země utrpěla otřesy. 22 Kvůli sobě samým se straňte pozemského člověka, jehož dech* je v jeho chřípí,+ vždyť na jakém základě se má brát v úvahu?+

3 Pohleď, [pravý] Pán,*+ Jehova vojsk, totiž odnímá Jeruzalému+ a Judovi podporu a oporu, celou podporu chleba a celou podporu vody,+ 2 silného muže a válečníka,* soudce a proroka+ a toho, kdo věští, a staršího muže,+ 3 velitele padesáti+ a vysoce váženého člověka* a rádce a znalce magických umění a obratného zaklínače.*+ 4 A jistě udělám jejich knížaty chlapce a bude nad nimi panovat pouhá svévolná moc.*+ 5 A lidé budou skutečně tyranizovat jeden druhého, ano každý svého bližního.+ Budou útočit, chlapec proti starci+ a nepříliš vážený proti tomu, jenž má být ctěn.+ 6 Každý se totiž chopí svého bratra v domě svého otce [a řekne]: „Máš přehoz. Měl by ses nám stát diktátorem+ a tato rozvrácená spousta by měla být pod tvou rukou.“ 7 Toho dne pozvedne [hlas] a řekne: „Nestanu se ošetřovatelem zranění; a v mém domě není chléb ani přehoz. Nedosadíte mě jako diktátora nad lidem.“

8 Vždyť Jeruzalém klopýtl a Juda padl,+ protože jejich jazyk a jejich jednání jsou proti Jehovovi+ v tom, že se chovají vzpurně v očích jeho slávy.+ 9 Samotný výraz jejich obličejů* skutečně svědčí proti nim,+ a oni opravdu vyprávějí o svém hříchu, [který je] jako [hřích] Sodomy.+ Neutajili [jej]. Běda jejich duši! Vždyť si sami uštědřili neštěstí.+

10 Řekněte, že spravedlivému [se povede] dobře,+ vždyť oni budou jíst právě ovoce svých jednání.+ 11 Běda ničemnému! — Neštěstí; vždyť se mu dostane zacházení, jež [prokazuje] svýma vlastníma rukama!+ 12 Pokud jde o můj lid, ti, kdo mu přidělují úkoly,* jednají krutě* a vskutku nad ním panují pouhé ženy.+ Můj lide, ti, kdo tě vedou, působí, abys bloudil,+ a zmátli cestu tvých stezek.+

13 Jehova se staví k zápolení a povstává, aby vynesl rozsudek nad národy.+ 14 Jehova se bude soudit se staršími svého lidu a [s] jeho knížaty.+

„A sami jste spálili vinici. Ve vašich domech je to, co bylo vzato loupeží ztrápenému.+ 15 Co myslíte tím, že drtíte můj lid a rozdíráte i obličej ztrápených?“+ je výrok Svrchovaného Pána, Jehovy vojsk.

16 A Jehova říká: „Protože sionské dcery se staly domýšlivými a chodí s nataženým hrdlem a dělají oči, chodí cupitavými krůčky a nohama vydávají cinkavý zvuk,*+ 17 Jehova* také opravdu zestrupatí temeno hlavy sionských dcer+ a sám Jehova jim obnaží i čelo.+ 18 Toho dne Jehova* odejme krásu kotníkových kroužků* a čelních pásek* a ozdob v podobě měsíce,*+ 19 náušnic a náramků a závojů,+ 20 pokrývek hlavy a řetízků na nohách a stuh přes prsa*+ a ‚domů duše‘* a ozdobných šumících mušlí,*+ 21 prstenů a nosních kroužků,+ 22 slavnostních rouch a svrchních tunik a plášťů a měšců 23 a ručních zrcátek+ a spodních oděvů a turbanů+ a velkých závojů.+

24 A stane se, že místo balzámového oleje+ bude jen ztuchlý pach; a místo opasku provaz; a místo uměleckého účesu lysina;+ a místo bohatého oděvu opásání pytlovinou;+ vypálené znamení+ místo krásy. 25 Tvoji* vlastní muži padnou mečem a tvá moc* válkou.+ 26 A její vchody budou muset truchlit+ a vyjadřovat žal a jistě bude vyklizena. Na samotnou zem se posadí.“+

4 A v ten den sedm žen skutečně popadne jednoho muže+ a řeknou: „Budeme jíst svůj vlastní chléb a nosit své vlastní přehozy; jen ať jsme nazvány tvým jménem,* aby byla sňata naše pohana.“+

2 To, co nechá Jehova vyrašit,*+ bude v ten den pro okrasu a pro slávu,+ a ovoce země* bude něco, nač lze být pyšný,+ a něco krásného pro ty z Izraele, kdo unikli.*+ 3 A stane se, že o těch, kdo zůstanou* na Sionu, a o těch, kdo zbudou* v Jeruzalémě, se řekne, že jsou mu svatí,+ každý zapsaný pro život v Jeruzalémě.+

4 Až Jehova* smyje výkaly sionských dcer+ a duchem soudu a duchem spalování+ vypláchne+ dokonce z nitra Jeruzaléma krveprolití,*+ 5 Jehova také jistě stvoří nad každým stanoveným místem na hoře Sionu+ a nad jejím místem shromáždění oblak ve dne a dým a jas planoucího ohně+ v noci;+ protože nade vší slávou bude přístřeší.+ 6 A chýše bude jako stín před suchým žárem ve dne,+ a jako útočiště a jako úkryt před dešťovou bouří a před srážkami.+

5 Nech mě, prosím, zpívat mému milovanému píseň mého milého o jeho vinici.+ Byla vinice, kterou můj milovaný dostal na úrodném svahu.* 2 A přistoupil k tomu, aby ji okopal a aby ji zbavil kamení a aby na ní vysadil vybranou červenou révu a aby uprostřed postavil věž.+ A vytesal v ní také vinný lis.+ A stále doufal, že urodí hrozny,+ ale ona posléze urodila plané hrozny.*+

3 „A teď, prosím, obyvatelé* Jeruzaléma a judští muži,* suďte mezi mnou a mou vinicí.+ 4 Co se má ještě pro mou vinici udělat, co jsem v ní již neudělal?+ Proč jen jsem doufal, že urodí hrozny, ale ona posléze urodila plané hrozny? 5 A teď, prosím, ať vám dám na vědomí, co udělám své vinici: Bude odstraněn její živý plot+ a bude určena ke spálení.+ Bude zbořena její kamenná zeď a ona bude určena jako místo k pošlapání.+ 6 A vystavím ji jako něco zničeného.+ Nebude se prořezávat ani se nebude okopávat.+ A vzejde trnitý keř a plevel;+ a oblakům uložím příkaz, aby na ni nevylévaly žádný déšť.+ 7 Vinice+ Jehovy vojsk je totiž izraelský dům a judští muži jsou sadba, kterou měl rád.+ A stále doufal v soud,+ ale pohleďte — porušování zákona;* ve spravedlnost, ale pohleďte — křik.“+

8 Běda těm, kdo spojují dům s domem,+ [a] těm, kdo připojují pole k poli, až už není více místa+ a musíte bydlet docela sami uprostřed země! 9 Mně do uší Jehova vojsk [přísahal, že] mnoho domů, ačkoli velkých a dobrých, se stane naprostým předmětem úžasu, bez obyvatele.+ 10 Dokonce deset jiter+ vinice urodí totiž jen jednu míru bat*+ a [z] míry chomer* semene [se] urodí dokonce jen míra efa.*+

11 Běda těm, kdo vstávají časně ráno, aby hledali jen opojný nápoj,+ kdo otálejí pozdě do večerní tmy, takže je rozněcuje víno!+ 12 A na jejich hostinách+ se musí prokázat být harfa a strunný nástroj, tamburína a flétna a víno; ale na Jehovovu činnost nehledí a dílo jeho rukou neviděli.+

13 Proto bude muset můj lid jít do vyhnanství pro nedostatek poznání;+ a jejich sláva budou vyhladovělí lidé*+ a jejich zástup bude vyprahlý žízní.+ 14 Proto učinil šeol* svou duši* prostornou a bezmezně rozevřel ústa;+ a to, co je v něm* nádherné, také jeho zástup a jeho vřava a ten jásající jistě do něho sestoupí.+ 15 A pozemský člověk se skloní a muž se sníží, a dokonce se sníží i oči vysokých.+ 16 A Jehova vojsk se vyvýší prostřednictvím soudu+ a [pravý] Bůh,* Svatý,+ se jistě posvětí spravedlností.+ 17 A beránci se vskutku budou pást jako na své pastvě; a opuštěná místa dobře živených zvířat snědí cizí usedlíci.*+

18 Běda těm, kdo provinění táhnou provazy nepravdy a hřích jako vozovými šňůrami;+ 19 těm, kdo říkají: „Ať jeho dílo chvátá; ať jen přijde rychle,* abychom [je] viděli; a ať se přiblíží a přijde rada Izraelova Svatého, abychom [ji] poznali!“+

20 Běda těm, kdo říkají, že dobré je špatné a špatné je dobré,+ těm, kdo vydávají tmu za světlo a světlo za tmu, těm, kdo vydávají hořké za sladké a sladké za hořké!+

21 Běda těm, [kdo jsou] moudří ve svých vlastních očích a rozvážní dokonce před svým vlastním obličejem!+

22 Běda těm, kdo jsou silní v pití vína, a mužům se životní energií k míchání opojného nápoje,+ 23 těm, kdo ničemného prohlašují za spravedlivého s ohledem na úplatek,+ a kdo dokonce odnímají spravedlivému* jeho spravedlnost!*+

24 Proto, právě jako jazyk ohně sžírá strniště+ a pouhá uschlá tráva klesá do plamenů, i jejich hlavní kořen bude právě jako ztuchlý pach+ a jejich květ vyletí právě jako prášek, protože zavrhli zákon Jehovy vojsk+ a výrok Izraelova Svatého znevážili.+ 25 Proto se Jehovův hněv rozpálil proti jeho lidu, a vztáhne proti nim ruku a udeří je.+ A hory se budou zmítat+ a jejich mrtvá těla budou jako odpadky uprostřed ulic.+

Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena. 26 A vyzdvihl signál k dalekému velkému národu*+ a hvízdl na něj na nejzazším konci země;+ a pohleďme — v chvatu rychle přijde.+ 27 Není mezi nimi* nikdo unavený ani nikdo neklopýtá. Nikdo není ospalý a nikdo nespí. A opasek kolem jejich beder se jistě nerozepne ani se jim nepřetrhnou řemínky sandálů; 28 protože jejich šípy jsou naostřeny a všechny jejich luky jsou napnuté.+ I kopyta jejich koní se budou muset považovat za pazourek+ a jejich kola za vichr.+ 29 Jejich řev je jako lví a řvou jako mladí lvi s hřívou.+ A budou mručet a popadnou kořist a bezpečně [ji] odnesou a nebude osvoboditel.+ 30 A budou nad ní v ten den mručet jakoby mručením moře.+ A [člověk] se skutečně upřeně zahledí na zemi, a pohleďme, tísnivá tma;+ a dokonce světlo potemnělo, protože na ni padají kapky.

6 V roce, kdy zemřel král Uzzijáš,+ jsem však uviděl Jehovu,*+ jak sedí na povýšeném a pozvednutém trůnu,+ a jeho suknice naplňovala chrám.*+ 2 Nad ním* stáli serafíni.+ Každý měl šest křídel. Dvěma si zakrýval obličej+ a dvěma si zakrýval nohy a dvěma poletoval. 3 A ten volal k onomu a říkal: „Svatý, svatý, svatý je Jehova vojsk.+ Plnost celé země je jeho slávou.“ 4 A čepy+ prahů se začaly třást při hlasu toho, jenž volal, a dům se postupně naplnil dýmem.*+

5 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Běda mi! Vždyť jsem naprosto umlčen, protože jsem muž nečistých rtů+ a bydlím mezi lidem nečistých rtů;+ vždyť mé oči viděly samotného Krále, Jehovu vojsk!“+

6 Na to ke mně přiletěl jeden ze serafínů a v jeho ruce byl žhoucí uhel,+ který vzal kleštěmi z oltáře.+ 7 A přistoupil k tomu, aby se dotkl mých úst+ a aby řekl: „Pohleď, tohle se dotklo tvých rtů, a tvé provinění odešlo a tvůj hřích je usmířen.“+

8 A začal jsem slyšet Jehovův* hlas, jak říká: „Koho pošlu a kdo pro nás+ půjde?“ A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Tady jsem! Pošli mě.“+ 9 A přikročil k tomu, aby řekl: „Jdi a řekneš tomuto lidu: ‚Slyšte znovu a znovu, ale nerozumějte; a vizte znovu a znovu, ale nezískejte žádné poznání.‘+ 10 Učiň srdce tohoto lidu nevnímavým,*+ a jejich uši, ty učiň nepřístupnými,*+ a oči, ty jim zalep, aby svýma očima neviděli a svýma ušima neslyšeli a aby jejich vlastní srdce neporozumělo a aby se opravdu neobrátili zpět a nezískali si uzdravení.“+

11 Na to jsem řekl: „Jak dlouho, Jehovo?“*+ Pak řekl: „Dokud se města skutečně nezřítí v troskách, takže budou bez obyvatele, a domy budou bez pozemského člověka a zemská půda bude zkažena ve spoušť;+ 12 a Jehova skutečně daleko vzdálí pozemské lidi a uprostřed země se opravdu velmi rozšíří opuštěný stav.+ 13 A ještě v ní bude desetina+ a z té se opět musí stát něco ke spálení, jako veliký strom a jako mohutný strom, ze kterých,* když [se] kácejí,+ je pařez;+ její pařez* bude svaté semeno.“*+

7 A tu se za dnů judského krále Achaza,+ syna Uzzijášova syna Jotama, stalo, že k Jeruzalému přitáhl syrský král Recin+ a izraelský král Pekach,+ syn Remaljášův,* aby proti němu válčili, a on* se prokázal [jako] neschopný válčit proti němu.+ 2 A Davidovu domu podali zprávu, jež říkala: „Sýrie se opřela o* Efrajima.“+

A jeho srdce a srdce jeho lidu se začalo třást, jako se třesou lesní stromy kvůli větru.*+

3 A Jehova přistoupil k tomu, aby řekl Izajášovi: „Vyjdi, prosím, vstříc Achazovi, ty a tvůj syn Šear-jašub,*+ na konec vodovodu+ z horního rybníka u silnice pradlářova pole.+ 4 A řekneš mu: ‚Dej na sebe pozor a nerozruš se.+ Neboj se, a ať tvé srdce není bázlivé+ kvůli dvěma pahýlům těchto dýmajících polen, kvůli rozpálenému hněvu Recina a Sýrie a Remaljášova syna,+ 5 protože Sýrie [s] Efrajimem a Remaljášovým synem proti tobě radila, co je špatné, a říkala: 6 „Vytáhněme proti Judovi a roztrhněme ho a pomocí průlomů se ho zmocněme; a způsobme, aby v něm vládl jiný král, syn Tabeelův.“+

7 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Neobstojí to ani se to nestane.+ 8 Vždyť hlavou Sýrie je Damašek a hlavou Damašku je Recin; a do šedesáti pěti let bude Efrajim roztříštěn na kusy, takže nebude lidem.+ 9 A Efrajimovou hlavou je Samaří+ a hlavou Samaří je Remaljášův syn.+ Pokud nebudete mít víru, nebudete mít v tom případě dlouhé trvání.“‘“+

10 A Jehova ještě dále mluvil k Achazovi a řekl: 11 „Vyžádej si znamení od Jehovy, svého Boha,+ a udělej je tak hluboké jako šeol,* nebo je udělej vysoké jako horní kraje.“ 12 Achaz však řekl: „Nevyžádám ani nebudu Jehovu zkoušet.“

13 A on přistoupil k tomu, aby řekl: „Naslouchej, prosím, dome Davidův. Je to pro vás taková maličkost unavovat lidi, že byste měli unavovat i mého Boha?+ 14 Proto vám Jehova* dá znamení sám: Pohleďte, dívka*+ skutečně otěhotní,+ a rodí syna,+ a jistě mu dá jméno Immanuel.* 15 Máslo a med bude jíst do doby, než pozná, jak zavrhnout špatné a vyvolit dobré.+ 16 Vždyť než chlapec pozná, jak zavrhnout špatné a vyvolit dobré,+ zemská půda, jejíchž dvou králů se děsíš až k nevolnosti, bude zcela opuštěna.+ 17 Jehova proti tobě+ a proti tvému lidu a proti domu tvého otce přivede dny, jaké nepřišly ode dne, kdy se Efrajim odvrátil od Judova boku,+ totiž krále Asýrie.*+

18 A toho dne se stane, že Jehova zahvízdá na mouchy,* které jsou na nejzazším konci nilských kanálů v Egyptě, a na včely,*+ které jsou v asyrské zemi,+ 19 a jistě přiletí a všechny se usadí po srázných říčních údolích a po rozsedlinách skalních útesů a po všech trnitých houštinách a po všech napajedlech.*+

20 V ten den pomocí najaté břitvy v kraji Řeky,+ ano pomocí asyrského krále,+ oholí Jehova* hlavu a chlupy na nohou,* a ta* smete i vous.+

21 A v tom dni se stane, že jedinec* zachová naživu mladou krávu ze stáda a dvě ovce.+ 22 A stane se, že se bude tvořit hojnost mléka, a proto bude jíst máslo; protože máslo a med+ bude jíst každý, kdo zůstane uprostřed země.

23 A v tom dni se stane, že každé místo, kde bývalo tisíc révových keřů v ceně tisíce kousků stříbra,+ bude — bude pro trnité keře a pro plevel.+ 24 Přijde* tam se šípy a lukem,+ protože celá země se stane pouhými trnitými keři a plevelem. 25 A všechny hory, které bývaly vyčištěny od obtížných rostlin motykou — tam nepřijdeš pro strach z trnitých keřů a plevele; a jistě se z toho stane místo pro vypouštění býků a zemská půda, [kterou] pošlapávají ovce.“+

8 A Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Vezmi si velkou tabulku+ a napiš na ni rydlem smrtelného člověka:* ‚Maher-šalal-chaš-baz.‘* 2 A ať mám pro sebe osvědčení+ věrných svědků,+ kněze Urijáše+ a Zecharjáše,* syna Jeberekjášova.“*

3 Pak jsem se přiblížil k prorokyni, a otěhotněla a časem porodila syna.+ Nyní mi Jehova řekl: „Dej mu jméno Maher-šalal-chaš-baz, 4 vždyť než bude chlapec vědět, jak se volá+ ‚Můj otče!‘ a ‚Má matko!‘, někdo odnese jmění Damašku a kořist Samaří před asyrským králem.“+

5 A Jehova přistoupil k tomu, aby ke mně mluvil ještě dále a říkal: 6 „Protože tento lid zavrhl+ vody Šiloachu,*+ které plynou klidně, a jásá+ nad Recinem a Remaljášovým* synem;+ 7 právě proto, pohleď, Jehova* proti nim přivádí+ mohutné a mnohé vody Řeky,+ asyrského krále+ a všechnu jeho slávu.+ A jistě vystoupí nad všechna svá řečiště a přeteče ze všech svých břehů 8 a projde Judou. Skutečně zaplaví a přelije se.+ Dosáhne až po krk.+ A stane se, že rozprostření jeho křídel+ naplní šíři tvé země, Immanueli!“*+

9 Působte škodu,* národy, a buďte roztříštěny na kusy; a dopřejte sluchu, vy všichni ve vzdálených končinách země!+ Opásejte se+ a buďte roztříštěni na kusy!+ Opásejte se a buďte roztříštěni na kusy! 10 Naplánujte úklad, a ten bude zmařen!+ Promluvte jakékoli slovo, a neobstojí, neboť Bůh je s námi!*+ 11 Vždyť tak mi řekl Jehova se silou ruky, aby mě přiměl odbočit,* abych nekráčel cestou tohoto lidu, slovy: 12 „Nebudete říkat: ‚Spiknutí!‘ o všem, o čem tento lid říká: ‚Spiknutí!‘,+ a nebudete se bát předmětu jejich strachu ani se před ním nebudete chvět.+ 13 Jehova vojsk — on je Ten, s nímž byste měli zacházet jako se svatým,+ a on by měl být předmětem vašeho strachu,+ a on by měl být Ten, kdo působí, abyste se chvěli.“+

14 A stane se posvátným místem;*+ ale oběma izraelským domům kamenem, o který se udeří, a skálou, o niž klopýtnou,+ pastí a léčkou obyvatelům* Jeruzaléma.+ 15 A mnozí mezi nimi určitě klopýtnou a padnou a rozbijí se a padnou do léčky a budou chyceni.+

16 Sbal osvědčení,*+ zapečeť zákon mezi mými učedníky!*+ 17 A budu stále očekávat Jehovu,+ který skrývá obličej před Jákobovým domem,+ a budu v něho doufat.+

18 Pohleď, já a děti, které mi Jehova dal,+ jsme jako znamení+ a zázraky* v Izraeli od Jehovy vojsk, který přebývá na hoře Sionu.+

19 A v případě, že by vám říkali: „Obraťte se na spiritistická média+ nebo na ty, kdo mají ducha předpovídání, kdo pípají+ a tlumeným tónem pronášejí výroky“* — neměl by se každý lid obracet na svého Boha?+ [Měl by se snad obracet] na mrtvé ve prospěch živých?+ 20 K* zákonu a k osvědčení!+

Určitě budou říkat, co je podle tohoto prohlášení,*+ jež nebude mít žádné světlo úsvitu.+ 21 A každý* jistě potáhne zemí* tvrdě sevřen a hladový;+ a stane se, protože je hladový a protože se rozhořčil, že bude opravdu svolávat zlo na svého krále a na svého Boha*+ a jistě se zahledí vzhůru. 22 A pohlédne na zemi, a hle — tíseň a tma,+ příšeří, těžké časy a zatmění bez jasu.*+

9 Přítmí však nebude, jako když byla země* pod tlakem, jako v dřívějším čase, kdy se zacházelo s opovržením se zemí Zebulona a zemí Naftaliho+ a kdy se [jí] v pozdějším čase prokázala pocta+ — cestě u moře, v jordánském kraji, Galileji* národů.*+ 2 Lid, který chodil ve tmě, viděl velké světlo.+ Pokud jde o ty, kdo bydleli v zemi hlubokého stínu,+ na ty zazářilo světlo.+ 3 Učinil jsi národ lidnatým;+ způsobil jsi pro něj* velké radování.+ Radovali se před tebou jako radováním v čase žně,+ jako ti, kdo mají radost, když rozdělují kořist.+

4 Vždyť jho jejich nákladu+ a prut na jejich ramenou, hůl toho, kdo je honí do práce,+ jsi roztříštil na kusy jako v den Midiana.+ 5 Vždyť každá bota toho, kdo dusá s otřesy,*+ a přehoz vyválený v krvi* jsou dokonce ke spálení jako potrava pro oheň.+ 6 Vždyť se nám narodilo dítě,+ byl nám dán syn;+ a na rameni bude mít knížecí panství.*+ A jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce,*+ Silný bůh,*+ Věčný otec,*+ Kníže pokoje.*+ 7 Hojnosti knížecího panství*+ a pokoje nebude konec*+ na Davidově trůnu+ a nad jeho královstvím, aby bylo pevně založeno*+ a podpíráno právem+ a spravedlností+ od nynějška a na neurčitý čas. Právě horlivost Jehovy vojsk to učiní.+

8 Bylo slovo, které Jehova* poslal proti Jákobovi, a padlo na Izrael.+ 9 A lid [je] jistě bude znát,+ ano všichni, Efrajim a obyvatel Samaří,+ pro [svou] domýšlivost a pro [svou] nestoudnost srdce, když říkají:+ 10 „Cihly spadly, ale budeme stavět z tesaného kamene.+ Sykomory+ byly pokáceny, ale uděláme náhradu z cedrů.“ 11 A Jehova vyvýší Recinovy protivníky proti němu a jeho nepřátele pobodne,+ 12 Sýrii od východu+ a Filištíny zezadu,+ a budou sžírat Izrael otevřenými ústy.+ Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.+

13 A lid se nevrátil k Tomu, kdo ho bil,+ a Jehovu vojsk nehledal.+ 14 A Jehova odřízne od Izraele hlavu+ i ocas,+ letorost i sítí v jednom dni.+ 15 Letitý a vysoce vážený* je hlavou+ a prorok dávající falešné poučení je ocasem.+ 16 A ti, kdo tento lid vedou dál, se prokazují být těmi, kdo působí, aby bloudili;+ a ti z nich, kdo jsou vedeni dál, [jako] ti, kdo jsou mateni.+ 17 Proto se Jehova* nebude radovat dokonce ani z jejich mladých mužů,+ a nad jejich chlapci bez otce a nad jejich vdovami se nesmiluje, protože všichni jsou odpadlíky+ a zločinci a každá ústa mluví bláznivost. Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.+

18 Ničemnost totiž vzplála právě jako oheň;+ pohltí trnité keře a plevel.+ A zahoří to v lesních houštinách+ a vznesou se jako stoupající dým.+ 19 Země byla podpálena* v rozlícení Jehovy vojsk a lid se stane jakoby potravou pro oheň.+ Nikdo neprojeví soucit dokonce ani se svým bratrem.+ 20 A [člověk] bude kosit napravo a jistě bude mít hlad; a [člověk] bude jíst nalevo, a oni se jistě nenasytí.+ Každý bude jíst maso své vlastní paže,+ 21 Manasse Efrajima a Efrajim Manasseho. Společně budou proti Judovi.+ Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.+

10 Běda těm, kdo stanoví škodlivé předpisy,+ a těm, kdo neustále píší [a] napsali naprosté těžkosti, 2 aby odstrčili ponížené od právní pře a vyrvali právo od ztrápených z mého lidu,+ aby se vdovy staly jejich kořistí a aby vydrancovali i chlapce bez otce!+ 3 A co budete dělat v den, kdy [vám] bude věnována pozornost,+ a ve zkáze, až přijde zdaleka?+ Ke komu prchnete pro pomoc+ a kde necháte svou slávu,+ 4 ledaže se někdo bude muset sklonit mezi vězni a lidé budou stále padat mezi těmi, kdo byli zabiti?+ Vzhledem k tomu všemu se jeho hněv neobrátil zpět, ale jeho ruka je ještě vztažena.+

5 „Aha, Asyřan,+ prut pro můj hněv+ a hůl, která je v jejich ruce pro mé otevřené odsouzení! 6 Pošlu ho proti odpadlému+ národu, a proti lidu mého rozlícení mu vydám příkaz,+ aby vzal mnoho kořisti a aby mnoho vydrancoval* a aby z něho* udělal místo k pošlapání podobné hlíně v ulicích.+ 7 Ačkoli možná není takový, zachce se mu; ačkoli jeho srdce možná není takové, bude úkladně plánovat, protože v srdci má, aby vyhlazoval+ a odřízl nemálo národů.+ 8 Řekne totiž: ‚Nejsou má knížata současně králi?+ 9 Není Kalno+ právě jako Karkemiš?+ Není Chamat+ právě jako Arpad?+ Není Samaří+ právě jako Damašek?+ 10 Kdykoli má ruka dosáhla království nehodnotného boha, jehož rytých soch je více než těch v Jeruzalémě a v Samaří,+ 11 nebude to [tak], že právě jak učiním Samaří a jeho nehodnotným bohům,+ právě tak učiním Jeruzalému a jeho modlám?‘+

12 A až Jehova* ukončí všechno své dílo na hoře Sion a v Jeruzalémě, stane se, že provedu účtování za ovoce nestoudnosti srdce asyrského krále a za nadutost jeho povýšených očí.+ 13 Řekl totiž: ‚Budu jistě jednat silou své ruky+ a svou moudrostí, vždyť mám přece porozumění; a odstraním hranice národů+ a jistě vyplením jejich nastřádané věci+ a strhnu obyvatele právě jako mocný.+ 14 A má ruka+ dosáhne na jmění+ národů, právě jako by to bylo hnízdo; a právě jako když se sbírají vejce, jež zbyla, já sám seberu dokonce celou zemi a jistě nikdo nezatřepetá křídly ani neotevře ústa ani nepípne.‘“

15 Bude se sekera vynášet nad toho, kdo jí seká, nebo bude se pila vyvyšovat nad toho, kdo jí pohybuje tam a zpět, jako by hůl pohybovala tam a zpět těmi, kdo ji zvedají,* jako by prut zvedal toho, kdo není dřevo?+ 16 Proto bude [pravý] Pán,* Jehova vojsk, posílat na jeho tučné stravující chorobu+ a pod jeho slávou bude stále hořet požár jako požár ohně.+ 17 A Světlo Izraele+ se stane ohněm+ a jeho Svatý plamenem;+ a vzplane a v jednom dni pohltí jeho plevel a jeho trnité keře.+ 18 A On skoncuje se slávou jeho lesa a jeho sadu,+ ano od duše až po tělo, a bude to, jako když se vytrácí ten, který churaví.*+ 19 A zbytek* stromů jeho lesa — těch bude takový počet, že je bude schopen sepsat pouhý chlapec.+

20 A v ten den se jistě stane, že ti, kdo zůstali z Izraele,+ a ti, kdo unikli* z Jákobova domu, se již nikdy nebudou opírat o toho, kdo je bije,+ a jistě se budou opírat o Jehovu, Izraelova Svatého,+ v opravdovosti.*+ 21 Pouhý ostatek* se vrátí,* ostatek Jákoba, k Silnému Bohu.*+ 22 I kdyby se totiž tvůj lid, Izraeli, prokázal být jako zrnka mořského písku,+ vrátí se z nich pouhý ostatek.*+ Záhuba,+ o níž je rozhodnuto, se přižene ve spravedlnosti+ jako záplava, 23 protože Svrchovaný Pán, Jehova vojsk, bude hubit+ a provádět přísné rozhodnutí uprostřed celé země.+

24 Proto tak řekl Svrchovaný+ Pán, Jehova vojsk: „Můj lide, který bydlíš na Sionu,+ neboj se Asyřana, který tě bil prutem+ a který proti tobě pozvedal svou vlastní hůl, jako to dělal Egypt.+ 25 Vždyť ještě chviličku — a dospěje ke konci otevřené odsouzení+ a můj hněv tím, že zaniknou.+ 26 A Jehova vojsk proti němu jistě máchne bičem+ jako při porážce Midiana u skály Oreb;+ a jeho hůl bude nad mořem+ a jistě ji pozvedne, jako to udělal s Egyptem.+

27 A v ten den se stane, že jeho náklad odejde z tvého ramene+ a jeho jho z tvé šíje+ a to jho bude jistě zlomeno+ kvůli oleji.“*

28 Přišel na Aijat;+ prošel Migronem; své předměty ukládá v Mikmaši.+ 29 Přešli brod,* Geba+ je místo, kde stráví noc, Rama+ se zachvěla, Saulova Gibea+ prchla. 30 Vydej hlas pronikavými výkřiky, gallimská dcero.+ Dávej pozor, Laišo. Ty ztrápený Anatote!+ 31 Madmena utekla. Obyvatelé Gebimu se uchýlili pod přístřeší. 32 V Nobu+ je ještě den, aby se udělala zastávka. [Hrozivě] mává rukou* proti hoře sionské dcery, jeruzalémskému pahorku.+

33 Pohleď, [pravý] Pán,* Jehova vojsk, se strašným třeskem utíná větve;+ a ti, [kdo jsou] vysokého vzrůstu, jsou podtínáni, a vysocí se snižují.+ 34 A srazil lesní houštiny železným nástrojem, i Libanon padne skrze mocného.+

11 A vyjde proutek+ z pařezu* Jišaie;+ a výhonek*+ z jeho kořenů bude plodný.*+ 2 A usadí se na něm Jehovův duch,*+ duch moudrosti+ a porozumění,+ duch rady a moci,+ duch poznání+ a bázně před Jehovou;+ 3 a bude mít potěšení v bázni před Jehovou.+

A nebude soudit podle pouhého zdání svých očí ani kárat prostě podle toho, co slyší jeho uši.+ 4 A ponížené bude soudit se spravedlností+ a s přímostí bude muset udílet pokárání ve prospěch mírných země. A musí udeřit zemi* holí svých úst;+ a duchem svých rtů usmrtí ničemného.+ 5 A spravedlnost se prokáže být opaskem jeho boků+ a věrnost opaskem jeho beder.+

6 A vlk skutečně bude chvíli přebývat s beránkem+ a levhart ulehne s kůzletem a tele a mladý lev s hřívou+ a dobře živené zvíře, všichni spolu;+ a pouhý malý chlapec je povede.* 7 A kráva i medvěd se budou pást; jejich mláďata budou lehat spolu. A dokonce i lev bude žrát slámu právě jako býk.+ 8 A kojenec si jistě bude hrát nad kobří dírou;+ a odstavené dítě skutečně položí svou vlastní ruku na světelný otvor* jedovatého hada. 9 Nebudou nijak škodit+ ani působit zkázu na celé mé svaté hoře,+ protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře.*+

10 A v ten den se stane,+ že to bude Jišaiův kořen,+ jenž bude stát jako signál* pro národy.+ Tázavě se k němu obrátí i národy+ a jeho místo odpočinku se stane slavným.+

11 A v ten den se stane, že Jehova* opět podá ruku, podruhé,+ aby získal ostatek* svého lidu, který zůstane z Asýrie+ a z Egypta+ a z Patru+ a z Kuše*+ a z Elamu+ a ze Šinaru*+ a z Chamatu a z mořských ostrovů.+ 12 A jistě vyzdvihne signál* pro národy a shromáždí rozehnané* z Izraele;+ a rozptýlené z Judy sesbírá ze čtyř nejzazších končin* země.+

13 A Efrajimova žárlivost odejde,+ a dokonce ti, kdo projevují Judovi nepřátelství, budou odříznuti. Efrajim nebude žárlit na Judu ani Juda nebude projevovat nepřátelství Efrajimovi.+ 14 A musí letět na rameno Filištínů k západu;*+ společně vydrancují syny Východu.*+ Na Edom a Moab napřáhnou ruku+ a synové Ammona budou jejich poddanými.+ 15 A Jehova jistě odřízne* jazyk Egyptského moře+ a ve žhnutí* svého ducha mávne rukou proti Řece.+ A udeří ji v [jejích] sedmi bystřinách a skutečně způsobí, že lidé půjdou v sandálech.+ 16 A vznikne silnice+ z Asýrie pro ostatek+ jeho lidu, který zůstane,+ právě jako vznikla pro Izrael v den, kdy vycházel z egyptské země.

12 A v ten den+ jistě řekneš: „Budu ti děkovat, Jehovo, vždyť ses proti mně [sice] popudil, [ale] tvůj hněv se posléze obrátil zpět,+ a přistoupil jsi k tomu, abys mě utěšil.+ 2 Pohleď, Bůh* je má záchrana.+ Budu důvěřovat a nebudu se děsit;+ vždyť Jah* Jehova* je má síla+ a [má]* moc*+ a stal se mi záchranou.“+

3 S jásotem budete jistě čerpat vodu ze zřídel záchrany.+ 4 A v ten den jistě řeknete: „Vzdávejte díky Jehovovi!+ Vzývejte jeho jméno.+ Dávejte na vědomí jeho jednání mezi národy.+ Zmiňujte se, že jeho jméno je vysoko umístěno.+ 5 Hrajte melodie Jehovovi,+ vždyť jednal vynikajícím způsobem.+ To se dává na vědomí po celé zemi.*

6 Pronikavě volej a křič radostí, obyvatelko* Sionu, vždyť Svatý Izraele je uprostřed tebe* velký.“+

13 Prohlášení proti Babylónu,*+ které viděl ve vidění Izajáš,* syn Amocův:+ 2 „Vyzdvihněte signál* na hoře holých skal.*+ Pozvedněte k nim hlas, zamávejte rukou,+ ať vejdou do vchodů urozených.+ 3 Sám jsem vydal příkaz svým posvěceným.*+ Povolal jsem k [vyjádření] svého hněvu také své silné,+ své nanejvýš rozjásané. 4 Naslouchej!* Zástup v horách, něco jako početný lid!+ Naslouchej!* Vřava království, národů, které se shromáždily!+ Jehova vojsk povolává válečné vojsko.+ 5 Přicházejí z daleké země,+ z nejzazšího konce nebes, Jehova a zbraně jeho otevřeného odsouzení, aby rozvrátili celou zemi.+

6 Kvílejte, vždyť Jehovův den je blízko!+ Přijde jako plenění od Všemohoucího.*+ 7 Proto všechny ruce sklesnou a celé srdce smrtelného člověka roztaje.+ 8 A lidé se rozrušili.+ Popadají [je] křeče a porodní bolesti; mají porodní bolesti jako žena, která rodí.+ Hledí na sebe v ohromení. Jejich obličeje jsou zanícené obličeje.+

9 Pohleď, přichází Jehovův den, krutý rozlícením i hořícím hněvem, aby učinil z té země předmět úžasu+ a aby z ní vyhladil její hříšníky.+ 10 Vždyť ani samotné nebeské hvězdy a jejich souhvězdí Kesilu*+ nevyšlehnou svým světlem; slunce se při svém východu opravdu zatmí a měsíc nedá zářit svému světlu. 11 A jistě uvedu na úrodnou zemi* [její vlastní] špatnost+ a na ničemné jejich vlastní provinění. A opravdu způsobím, že ustane pýcha opovážlivců, a domýšlivost tyranů* snížím.+ 12 Smrtelného člověka učiním vzácnějším než přečištěné zlato*+ a pozemského člověka [vzácnějším] než zlato* z Ofiru.+ 13 Proto způsobím, že se nebe znepokojí+ a země se vyhoupne ze svého místa při rozlícení Jehovy vojsk+ a ve dni jeho hořícího hněvu.+ 14 A stane se, že jako zahnaná gazela a jako stádo bravu, které nemá, kdo by je sebral,+ obrátí se každý ke svému vlastnímu lidu; a prchnou, každý do své vlastní země.+ 15 Každý, kdo bude nalezen, bude probodnut, a každý, kdo bude v tom rozmachu chycen, padne mečem;+ 16 a jejich děti, ty jim budou na kusy rozraženy před očima.+ Jejich domy budou vypleněny a jejich vlastní manželky budou znásilněny.+

17 Burcuji tu proti nim Médy,+ kteří považují stříbro za nic, a pokud jde o zlato, nemají v něm potěšení. 18 A [jejich] luky budou rozrážet na kusy i mladé muže.+ Plody břicha nebudou litovat;+ jejich oku nebude líto synů. 19 A Babylón, okrasa království,+ krása pýchy Chaldejců,+ bude, jako když Bůh* rozvrátil Sodomu a Gomoru.+ 20 Nikdy nebude obýván+ ani nebude přebývat po generaci za generací.+ A Arab si tam nepostaví stan a pastýři tam nenechají ulehnout [svá stáda bravu]. 21 A jistě tam budou léhat ti, kdo obcházejí v bezvodých krajích,* a jejich domy se naplní výry.*+ A budou tam přebývat pštrosi* a budou tam poskakovat démoni v kozlí podobě.*+ 22 A v jeho obytných věžích budou výt šakali+ a v palácích největšího potěšení bude velký had. A to období pro něj přijde záhy, a jeho dny nebudou odloženy.“+

14 Vždyť Jehova projeví Jákobovi milosrdenství+ a ještě zajisté vyvolí Izrael;+ a vskutku jim dá odpočinek na jejich půdě+ a připojí se k nim cizí usedlík,* a přimknou se k Jákobovu domu.+ 2 A národy je vskutku vezmou a přivedou je na jejich vlastní místo a izraelský dům si je vezme do vlastnictví na Jehovově půdě jako sluhy a služky;+ a stanou se uchvatiteli těch, kdo je drželi v zajetí,+ a budou mít v podřízenosti ty, kdo je honili do práce.+

3 A v den, kdy ti* Jehova dá odpočinek od tvé bolesti a od tvého znepokojení a od tvrdého otroctví, v němž z tebe udělali otroka, se stane,+ 4 že pozvedneš [hlas] v tomto příslovečném rčení proti babylónskému králi a řekneš:

„Jak se zastavil* ten, který honil [jiné] do práce, [jak] se zastavil útlak!*+ 5 Jehova zlomil prut ničemných, hůl panujících,+ 6 toho, kdo ustavičně v rozlícení bil národy úderem,+ toho, kdo podmaňoval národy v naprostém hněvu s pronásledováním bez zábran.+ 7 Celá země došla odpočinku,+ osvobodila se od rozrušení. Lidé se rozveselili s radostným voláním.+ 8 Dokonce jalovce+ se nad tebou* zaradovaly, libanonské cedry, [a říkají]: ‚Od té doby, co ses položil, nepřichází na nás žádný [dřevo]rubec.‘+

9 I šeol*+ dole se kvůli tobě znepokojil, aby se při příchodu s tebou setkal. Kvůli tobě probudil ty, [kdo jsou] bezmocní ve smrti,*+ všechny zemské vůdce podobné kozlům.*+ Přiměl všechny krále národů vstát z trůnů.+ 10 Všichni promlouvají a říkají ti: ‚I ty jsi byl učiněn slabým* jako my?+ S námi jsi byl učiněn srovnatelným?+ 11 Dolů do šeolu byla snesena tvá pýcha, halas tvých strunných nástrojů.+ Jako lehátko jsou pod tebou rozprostřeny larvy; a tvým přikrytím jsou červi.‘+

12 Jak jen jsi spadl z nebe,+ ty zářící,* synu úsvitu! Jak jsi byl podťat k zemi,+ ty, který jsi ochromoval národy!+ 13 Pokud jde o tebe, ty sis řekl v srdci: ‚Vystoupím do nebes.+ Svůj trůn pozvednu+ nad Boží* hvězdy+ a posadím se na horu setkání+ v nejodlehlejších severních končinách.+ 14 Vystoupím nad oblačné výšiny;+ připodobním se Nejvyššímu.‘+

15 Dolů do šeolu* však budeš vnesen,+ do nejodlehlejších končin jámy.+ 16 Ti, kdo tě uvidí, budou dokonce na tebe upřeně hledět; dokonce tě budou důkladně zkoumat [a řeknou]: ‚Je tohle ten muž,* který znepokojoval zemi, jenž kymácel královstvími,+ 17 který učinil úrodnou zemi* podobnou pustině a jenž rozvracel i její* města,+ který neotevřel cestu k domovu ani svým vězňům?‘+ 18 Všichni jiní králové národů, ano, všichni ulehli ve slávě, každý ve svém vlastním domě.+ 19 Ale pokud jde o tebe, ty jsi byl odhozen bez svého pohřebního místa*+ jako výhonek* vzbuzující odpor, oděný zabitými muži pobodanými mečem, kteří sestupují ke kamenům jámy,+ jako pošlapaná mrtvola.+ 20 V hrobě* se s nimi nesjednotíš, protože jsi zničil svou vlastní zemi, pobil svůj vlastní lid. Potomstvo* zločinců nebude jmenováno* na neurčitý čas.+

21 Přichystejte popravčí špalek pro jeho vlastní syny kvůli provinění jejich praotců,+ aby nepovstali a skutečně nevzali do vlastnictví zemi a nenaplnili povrch úrodné země* městy.“+

22 „A povstanu proti nim,“+ je výrok Jehovy vojsk.

„A odříznu od Babylóna* jméno+ a ostatek* a potomstvo a další pokolení,“+ je Jehovův výrok.

23 „A udělám z něho vlastnictví dikobrazů a rákosnaté vodní tůně a vymetu jej koštětem vyhlazení,“+ je výrok Jehovy vojsk.

24 Jehova vojsk přísahal+ a řekl: „Jistě se stane právě to, s čím jsem počítal; a právě jak jsem radil, tak se [to] splní,+ 25 abych zlomil Asyřana* ve své zemi+ a abych ho zašlápl na svých vlastních horách;+ a aby z nich skutečně odešlo jeho jho a aby z jejich* ramene odešel i jeho náklad.“+

26 To je rada, která se radí proti celé zemi, a to je ruka, která je vztažena proti všem národům. 27 Vždyť radil sám Jehova vojsk,+ a kdo [to] může zrušit?+ A ta vztažená ruka je jeho, a kdo ji může obrátit zpět?+

28 V roce, kdy zemřel král Achaz,+ přišlo toto prohlášení: 29 „Neraduj se,+ Filisteo,+ nikdo z tebe, jen proto, že byla zlomena hůl toho, kdo tě bil.+ Vždyť z kořene hada+ vyjde jedovatý plaz+ a jeho plodem bude létající ohnivý had.+ 30 A prvorození ponížených se jistě budou pást a chudí budou uléhat v bezpečí.+ A tvůj kořen usmrtím hladem, a co z tebe zůstane,* bude zabito.*+ 31 Kvílej, bráno! Volej, město! Celá zmalomyslníš, Filisteo! Vždyť ze severu přichází dým a nikdo se neodlučuje ze svých řad.“+

32 A co někdo řekne v odpověď poslům+ národa? Že sám Jehova položil základ Sionu+ a k němu se budou utíkat ztrápení z jeho lidu.

15 Prohlášení proti Moabu:+ Protože byl v noci vypleněn, byl moabský Ar+ umlčen. Protože byl v noci vypleněn, byl moabský Kir+ umlčen. 2 Vyšel k Domu a k Dibonu,*+ k výšinám, k pláči. Moab kvílí nad Nebem+ a nad Medebou.+ Na všech hlavách v něm je lysina;+ každý vous je ostříhán. 3 Na jeho ulicích se opásali pytlovinou.+ Na jeho* střechách+ a na jeho veřejných prostranstvích každý tamější kvílí a schází pláčem.+ 4 A Chešbon a Eleale+ volá. Jejich hlas bylo slyšet až po Jahac.+ Proto stále moabští ozbrojenci křičí. Samotná duše se v něm otřásla.

5 Mé vlastní srdce volá nad Moabem.+ Tamější utečenci jsou až v Coaru+ [a] Eglat-šelišiji.+ Vždyť na stoupání Luchit+ — [každý] na ně vychází s pláčem; vždyť na cestě do Choronajimu+ burcují křik o té katastrofě. 6 Vždyť i vody Nimrim+ se stávají naprostými spouštěmi. Zelená tráva totiž uschla, s trávou je konec; nic se nezazelenalo.+ 7 Proto zbytky a nastřádané zboží, které si uložili, stále odnášejí rovnou přes říční údolí topolů. 8 Vždyť po moabském území se rozlehl křik.+ Kvílení odtamtud je až po Eglajim; kvílení odtamtud je až po Beer-elim, 9 protože i vody Dimonu se naplnily krví. Na Dimon totiž umístím další věci, takové jako lva pro moabské uprchlíky, kteří unikají, a pro zbývající z té zemské půdy.+

16 Pošlete berana panovníkovi země+ od Sely směrem k pustině, k hoře sionské dcery.+

2 A stane se, [že] moabské dcery budou u brodů Arnonu+ jako prchající okřídlený tvor zahnaný od [svého] hnízda.+

3 „Uveďte* radu, vykonejte rozhodnutí.+

Učiň* svůj stín podobným noci v pravé poledne.+ Skryj rozehnané;+ nezrazuj nikoho prchajícího.+ 4 Kéž moji rozehnaní přebývají jako [někdo] cizí dokonce v tobě, Moabe.+ Staň se jim skrýší před plenitelem.+ Vždyť utlačovatel* došel konce; plenění ustalo; s těmi, kdo pošlapávali [jiné], se na zemi skoncovalo.+

5 A v milující laskavosti* bude trůn jistě pevně založen;+ a někdo na něm v opravdovosti* usedne v Davidově stanu,+ bude soudit a hledat právo a bude pohotový ve spravedlnosti.“+

6 Slyšeli jsme o Moabově pýše, že je velmi pyšný;+ jeho domýšlivost a jeho pýcha a jeho rozlícení+ — jeho prázdné povídání takové nebude.+ 7 Proto bude Moab kvílet nad Moabem; ano celý bude kvílet.+ Zkrušení budou vskutku úpět po kir-charesetských rozinkových koláčích,+ 8 protože uschly i chešbonské terasy.+ Réva ze Sibmy+ — majitelé* národů otloukli její jasně červené [ratolesti].* Dosahovaly až k Jazeru;+ rozlezly se po pustině. Její vlastní odnože byly ponechány, aby bujely samy; přešly až k moři.

9 Proto budu plakat pláčem Jazeru nad révou ze Sibmy.+ Svými slzami tě zmáčím, Chešbone+ a Eleale,+ protože padl křik i na tvé léto a na tvou žeň.*+ 10 A ze sadu bylo odňato radování a radost; a na vinicích se radostně nevolá, nekřičí se.+ Šlapající nešlape víno v lisech.+ Způsobil jsem, že přestal křik.+

11 Proto mé vnitřnosti bouří právě jako harfa dokonce nad Moabem,+ a mé nitro nad Kir-charesetem.*+

12 A stalo se, že bylo vidět, že Moaba na výšině unavili;+ a přišel se modlit do své svatyně+ a nemohl ničeho dosáhnout.+

13 To je to slovo, které Jehova mluvil o Moabu dříve. 14 A nyní Jehova promluvil a řekl: „Do tří let, podle roků námezdného dělníka,+ bude také sláva+ Moabu potupena s velkým rozruchem všeho druhu, a těch, kdo zbudou, bude zanedbatelně málo, ne[budou] mocní.“+

17 Prohlášení proti Damašku:+ „Pohleďte, Damašek se odstěhoval a není městem a stala se z něho hromada, rozpadající se zřícenina.+ 2 Aroerská města,+ jež zůstala, se stávají pouhými místy pro stáda, kde skutečně lehají, a nikdo nepůsobí, aby se chvěla.+ 3 A v Efrajimovi bylo přivedeno k zániku opevněné město+ a v Damašku království;+ a ti ze Sýrie, kdo zbyli, budou právě jako sláva izraelských synů,“ je výrok Jehovy vojsk.+

4 „A v ten den se stane, že Jákobova sláva se poníží,+ dokonce tučnost jeho masa zhubne.+ 5 A až bude žnec* sbírat stojící obilí a jeho vlastní paže bude sklízet klasy,+ stane se, že bude dokonce jako ten, kdo paběrkuje klasy v nížině Refaim.+ 6 A zůstanou v ní paběrky, jako když se otlouká olivovník: dvě tři zralé olivy na vrcholku ratolesti; čtyři pět na jeho plodonosných větvích,“ je výrok Jehovy, BOHA Izraele.+

7 V ten den pozemský člověk* vzhlédne k svému Původci a jeho vlastní oči se upřeně zahledí na Izraelova Svatého.+ 8 A nebude se dívat na oltáře,+ dílo svých rukou;+ a nebude upřeně hledět na to, co udělaly jeho prsty, ani na posvátné kůly* ani na stojany s kadidlem.+ 9 V ten den se jeho hrazená města stanou podobnými zcela opuštěnému místu v lesnaté krajině, ano [jako] ratolest, kterou zcela opustili kvůli izraelským synům; a stane se to opuštěným úhorem.+ 10 Vždyť ty* jsi zapomněl+ na BOHA své záchrany;+ a nepamatoval jsi na Skálu+ své tvrze. Proto sázíš příjemné sadby a osazuješ to odnoží cizího člověka.* 11 Za dne snad svou sadbu pečlivě oplotíš a ráno možná docílíš, že tvé semeno vyraší, [ale] žeň jistě uprchne v den choroby* a nevyléčitelné bolesti.+

12 Ten rozruch mnoha národů, které se bouří jakoby bouřlivostí moří! A ten hluk národnostních skupin, které dělají halas podobný hluku mohutných vod!+ 13 Národnostní skupiny+ budou dělat halas podobný hluku mnoha vod. A On ho jistě přísně napomene,+ a on daleko uprchne a bude hnán jako plevy z hor před větrem a jako víření bodláku před vichrem.+ 14 A za večera, jen pohleďte, je tu náhlé zděšení. Do rána — už není.+ To je podíl těch, kdo nás plení, a los, jenž patří těm, kdo nás drancují.+

18 Ta země bzučícího hmyzu s křídly,* která je v kraji etiopských* řek!+ 2 To je ta, která vysílá zplnomocněnce+ po moři a v papyrových plavidlech po povrchu vod [a říká]: „Jeďte, rychlí poslové, k národu vytáhlému a vydrhnutému,* k lidu, který všude vzbuzuje bázeň, národu šlachovité síly* a pošlapávání, jehož zemi odplavily řeky.“+

3 Všichni obyvatelé úrodné země*+ a vy, kdo přebýváte na zemi, uvidíte podívanou, právě jako když se vyzdvihuje signál* na horách,+ a uslyšíte zvuk, právě jako když se troubí na roh.*+ 4 Tak mi totiž řekl Jehova: „Zůstanu nerozrušen a pohlédnu na své stanovené místo,+ jako oslnivý žár spolu se světlem,+ jako oblak rosy v žňovém žáru.+ 5 Vždyť před žní, až květ dospěje k dokonalosti a z květenství se stane zrající hrozen, někdo také odstřihne větévky zahradnickými nůžkami a odstraní úponky, utne [je].+ 6 Všechny spolu budou ponechány dravému ptáku z hor a pozemskému zvířeti.+ A dravý pták na tom jistě stráví léto, a dokonce každé pozemské zvíře na tom stráví čas žní.+

7 V tom čase přinese dar Jehovovi vojsk+ lid vytáhlý a vydrhnutý,+ ano lid, který všude vzbuzuje bázeň, národ šlachovité síly* a pošlapávání, jehož zemi odplavily řeky, k místu jména Jehovy vojsk, hoře Sionu.“+

19 Prohlášení proti Egyptu:+ Pohleďte, Jehova jede na rychlém oblaku+ a přichází do Egypta. A nehodnotní egyptští bohové se kvůli němu jistě budou třást+ a srdce Egypta, to uprostřed něho roztaje.+

2 „A pobodnu Egypťany proti Egypťanům, a jistě budou válčit každý proti svému bratrovi a každý proti svému druhovi, město proti městu, království proti království.+ 3 A duch Egypta uprostřed něho znejistí+ a já zmatu jeho vlastní radu.+ A jistě se uchýlí k nehodnotným bohům+ a k zaklínačům a ke spiritistickým médiím* a k těm, kdo z povolání předpovídají události.+ 4 A vydám Egypt do ruky tvrdého pána* a silný bude král, který bude nad nimi panovat,“+ je výrok [pravého] Pána,* Jehovy vojsk.

5 A jistě bude vysušena voda z moře a řeka vyprahne a vskutku vyschne.+ 6 A řeky budou zapáchat; nilské kanály v Egyptě* poklesnou a vyprahnou.+ Rákos a sítí+ zetlejí.* 7 Holá místa* u řeky Nilu, u ústí řeky Nilu, a každá osevná plocha řeky Nilu vyschne.+ Jistě to bude zahnáno a už to nebude. 8 A rybáři budou muset truchlit a všichni, kdo házejí rybářské háčky do řeky Nilu, budou vyjadřovat žal, a dokonce ti, kdo rozprostírají rybářské sítě po povrchu vody, skutečně zchřadnou.+ 9 A zpracovatelé česaného lnu+ se zastydí; také ti, kdo pracují na stavu na bílých tkaninách. 10 A jeho tkalci+ budou zdrceni, všichni námezdní dělníci budou zarmouceni v duši.

11 Coanská knížata+ jsou skutečně pošetilá. Pokud jde o moudré z faraónových rádců, [jejich] rada je něco nerozumného.+ Jak řeknete faraónovi: „Jsem synem moudrých, synem králů ze starodávné doby“? 12 Kdepak jsou ti tvoji moudří muži,+ aby ti nyní pověděli a aby poznali, co radil Jehova vojsk o Egyptě?*+ 13 Coanská knížata jednala pošetile,+ nofská* knížata+ byla podvedena, hlavní muži+ jeho kmenů způsobili, že Egypt bloudí. 14 Jehova sám vmísil do jeho* středu ducha rozladění;+ a způsobili, že Egypt bloudí ve všem svém díle, jako je někdo opilý přiveden k tomu, že bloudí ve svých zvratcích.+ 15 A Egypt [nakonec] nebude mít žádné dílo, které může dělat hlava nebo ocas, letorost nebo sítí.+

16 V ten den se Egypt stane podobným ženám a jistě se bude chvět+ a zděsí se kvůli mávání ruky Jehovy vojsk, jíž proti němu mává.+ 17 A judská zemská půda se Egyptu stane příčinou, proč se zamotá.+ Každý, komu se o ní* někdo zmíní, se děsí kvůli radě Jehovy vojsk, kterou proti němu někdo radí.+

18 V ten den se v egyptské zemi prokáže být pět měst,+ která mluví jazykem Kanaánu+ a přísahají+ Jehovovi vojsk. Jedno [město] se bude jmenovat Město strhávání.*

19 V ten den se uprostřed egyptské země+ prokáže být oltář pro Jehovu a sloup pro Jehovu u jeho hranice. 20 A prokáže se to být znamením a svědectvím Jehovovi vojsk v egyptské zemi;+ budou totiž volat k Jehovovi kvůli utlačovatelům,+ a on jim pošle zachránce, dokonce vznešeného, který je vskutku osvobodí.*+ 21 A Jehova se jistě stane Egypťanům známým;+ a Egypťané v ten den Jehovu poznají a dají oběť a dar+ a učiní slavnostní slib Jehovovi a splní jej.+ 22 A Jehova jistě uštědří Egyptu ránu.+ Bude uštědření rány a uzdravení;*+ a oni se vrátí k Jehovovi,+ a on se od nich nechá snažně prosit a uzdraví je.+

23 V ten den vznikne silnice+ z Egypta do Asýrie, a Asýrie vskutku přijde do Egypta a Egypt do Asýrie; a jistě budou prokazovat službu, Egypt s Asýrií. 24 V ten den se Izrael stane třetím s Egyptem a Asýrií,+ totiž požehnáním uprostřed země,*+ 25 protože Jehova vojsk mu požehná+ a řekne: „Požehnaný buď můj lid, Egypt, a dílo mých rukou, Asýrie,+ a mé dědictví, Izrael.“+

20 V roce, kdy tartan*+ přišel k Ašdodu,+ když ho poslal asyrský král Sargon,+ a přistoupil k tomu, aby válčil s Ašdodem a aby ho dobyl,+ 2 tehdy mluvil Jehova rukou Izajáše, syna Amocova,+ a řekl: „Jdi+ a uvolníš si pytlovinu z boků;+ a z nohou by sis měl zout sandály.“+ A přistoupil k tomu, aby to tak udělal, a chodil nahý a bosý.+

3 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl: „Právě jak chodil můj sluha Izajáš tři roky nahý a bosý jako znamení+ a předzvěst proti Egyptu+ a proti Etiopii,*+ 4 tak povede asyrský král skupinu zajatců z Egypta+ a vyhnance z Etiopie, chlapce a starce, nahé a bosé a s obnaženými zadky, nahotu Egypta.+ 5 A jistě budou zděšeni a budou se stydět za Etiopii, svou vyhlíženou naději,+ a za Egypt, svou krásu.+ 6 A obyvatel této pobřežní země v ten den jistě řekne: ‚Taková je tedy naše vyhlížená naděje, k níž jsme prchali pro pomoc, abychom byli osvobozeni kvůli asyrskému králi!+ A jak unikneme my?‘“

21 Prohlášení proti mořské pustině:+ Jako vichry+ na jihu* při postupu vpřed to přichází z pustiny, z bázeň vzbuzující země.+ 2 Bylo mi pověděno tvrdé vidění:+ Zrádně jednající jedná zrádně a plenitel plení.+ Vystup, Elame! Obléhej, Médie!+ Způsobil jsem, že přestalo všechno vzdychání kvůli němu.+ 3 Proto se mé boky naplnily krutými bolestmi.+ Popadly mě křeče jako [křeče] ženy, která rodí.+ Jsem rozladěný, takže neslyším; rozrušil jsem se, takže nevidím. 4 Mé srdce zbloudilo; zděsilo mě třesení. Soumrak, který mě poutal, se mi stal chvěním.+

5 Ať je prostřen stůl, ať se rozmístí sedadla, ať se jí, pije!*+ Vstaňte, knížata,+ pomažte štít.+ 6 Vždyť tak mi řekl Jehova:*

„Jdi, postav pozorovatele, aby přesně povídal, co vidí.“+

7 A viděl válečný dvoukolý vůz [se] spřežením ořů,* válečný dvoukolý vůz [s] osly, válečný dvoukolý vůz [s] velbloudy. A dával bedlivý pozor,* s velkou pozorností. 8 A přistoupil k tomu, aby zvolal jako lev:*+ „Na strážní věži,* Jehovo,* neustále stojím ve dne, a celé noci jsem postaven na své pozorovatelně.+ 9 A tady přijíždí válečný dvoukolý vůz mužů* [se] spřežením ořů!“+

A začal mluvit a řekl: „Padl! Babylón padl,+ a on skácel na zem všechny ryté sochy jeho bohů!“*+

10 Moji vymlácení* a synu mého mlatu,*+ co jsem slyšel od Jehovy vojsk, BOHA* Izraele, o tom jsem vám podal zprávu.

11 Prohlášení proti Dumě.* Kdosi ke mně volá ze Seiru:+ „Strážný, jak je to s nocí? Strážný, jak je to s nocí?“+ 12 Strážný řekl: „Musí přijít jitro, a také noc. Jestliže se chcete dotazovat, dotazujte se. Přijďte opět!“

13 Prohlášení proti pouštní pláni:* V lese na pouštní pláni strávíte noc, karavany dedanských mužů.+ 14 Vstříc žíznivému přineste vodu. Obyvatelé země Tema,+ postavte se před prchajícího s chlebem pro něho. 15 Uprchli totiž kvůli mečům, kvůli tasenému meči a kvůli napjatému luku a kvůli tíze války.

16 Vždyť tak mi řekl Jehova:* „Ještě do roka, podle roků námezdného dělníka,+ dospěje ke konci i všechna sláva Kedara.+ 17 A těch, kdo zůstanou z počtu lučišt[níků], silných mužů ze synů Kedara, ubude,+ neboť [tak] mluvil sám Jehova, BŮH Izraele.“+

22 Prohlášení o údolí vidění:*+ Co je to s tebou,* že jsi jako celek vystoupilo na střechy?+ 2 Bylo jsi plné hlučení, bouřlivé město, jásavé městečko.+ Tvoji pobití nejsou těmi pobitými mečem ani těmi mrtvými v bitvě.+ 3 Všichni tvoji diktátoři+ uprchli najednou.+ Bez [použití] luku byli uvězněni. Všichni tvoji, kdo byli nalezeni, byli spolu uvězněni.+ Utekli daleko.

4 Proto jsem řekl: „Odvraťte ode mne upřený pohled. Projevím hořkost pláčem.+ Nenaléhejte na to, že mě budete utěšovat pro vyplenění dcery mého lidu.+ 5 Vždyť je to den zmatku+ a pošlapání+ a zmatení,+ který má Svrchovaný Pán, Jehova vojsk, v údolí vidění.* Je tu ten, kdo boří zeď,+ a volání* k hoře.+ 6 A Elam+ zvedl toulec ve válečném dvoukolém voze pozemského člověka [s] oři; a Kir+ odkryl štít. 7 A stane se, že nejvybranější z tvých* nížin se naplní válečnými dvoukolými vozy, a oři, ti se zcela jistě postaví u brány, 8 a někdo odstraní Judovu zástěnu. A v ten den pohlédneš ke zbrojnici+ domu lesa+ 9 a jistě uvidíte právě průlomy Města Davidova, neboť jich skutečně bude mnoho.+ A seberete vody dolního rybníka.+ 10 A skutečně spočítáte jeruzalémské domy. Také budete domy strhávat, abyste znepřístupnili zeď.+ 11 A bude sběrná nádrž, kterou uděláte mezi oběma zdmi, na vody starého rybníka.+ A jistě nepohlédnete na jeho Vznešeného Původce, a toho, kdo jej kdysi utvořil, jistě neuvidíte.

12 A Svrchovaný+ Pán, Jehova vojsk, bude toho dne volat po pláči+ a po truchlení a po lysině a po opásání pytlovinou.+ 13 Ale pohleďte — jásot a radování, zabíjení skotu a porážení ovcí, pojídání masa a pití vína:+ ‚Ať se jí a pije, vždyť zítra zemřeme.‘“+

14 A Jehova vojsk mi sám do uší zjevil:+ „‚Toto provinění nebude ve váš prospěch usmířeno,+ dokud nezemřete,‘+ řekl Svrchovaný Pán, Jehova vojsk.“

15 Tak řekl Svrchovaný Pán, Jehova vojsk: „Jdi, vstup k tomuto správci,* k Šebnovi,+ který je nad domem:+ 16 ‚Co tě tu zajímá a kdo tě tu zajímá, že sis tu vytesal pohřební místo?‘+ Na výšině si vytesává pohřební místo; ve skalním útesu si vysekává sídlo. 17 ‚Pohleď, Jehova tě svrhává násilným vrhem, zdatný muži, a silou tě svírá. 18 Zcela jistě tě pevně sbalí* jako míč pro rozlehlou* zemi. Tam zemřeš a dvoukolé vozy tvé slávy tam budou zneuctěním domu tvého pána.* 19 A odstrčím tě z tvého místa;* někdo tě strhne z tvého úředního postavení.*+

20 A v ten den se stane, že zavolám svého sluhu,*+ totiž Eljakima,+ syna Chilkijášova.*+ 21 A obléknu ho do tvého roucha a pevně ho ovážu tvou šerpou+ a dám mu do ruky tvé panství;* a stane se otcem obyvateli Jeruzaléma a judskému domu.+ 22 A na rameno mu dám klíč+ Davidova domu a on otevře, a nikdo nezavře, a zavře, a nikdo neotevře.+ 23 A zarazím ho jako kolík+ na trvalé místo, a stane se trůnem slávy pro dům svého otce.+ 24 A oni na něj zavěsí všechnu slávu domu jeho otce, potomky a odnože, všechny nádoby malého druhu, nádoby z druhu mís a stejně tak všechny nádoby z [druhu] velkých džbánů.‘

25 ‚V ten den,‘ je výrok Jehovy vojsk, ‚kolík,+ který je zaražen na trvalém místě, bude odstraněn+ a bude useknut a spadne, a náklad, který je na něm, bude odříznut, neboť [tak] mluvil sám Jehova.‘“+

23 Prohlášení o Tyru:*+ Kvílejte, taršišské lodě,+ vždyť byl vypleněn [a není] přístavem* [a není místem], kam se vjíždí.+ Bylo jim to zjeveno ze země Kittim.*+ 2 Mlčte, obyvatelé pobřežní země.* Sidonští kupci,+ ti, kdo přeplouvají moře — naplnili tě. 3 A na mnoha vodách bylo šichorské semeno,+ nilská žeň, její důchod; a stalo se to ziskem národů.+

4 Styď se, Sidone;+ protože moře, ty mořská pevnosti, řeklo: „Nemělo jsem porodní bolesti a nerodilo jsem ani jsem neodchovalo mladé muže, nevychovalo panny.“+ 5 Právě jako při zprávě ohledně Egypta,+ podobně budou lidé v krutých bolestech při zprávě o Tyru.+ 6 Přeplujte do Taršiše; kvílejte, obyvatelé pobřežní země. 7 Je tohle vaše [město], jež jásalo od dávných dnů, [od] svých raných časů? Jeho nohy je nosívaly daleko, aby přebývalo jako [někdo] cizí.

8 Kdože dal tuto radu+ proti Tyru, jenž udílel koruny, jehož kupci byli knížaty, jehož obchodníci byli ctihodnými země?+

9 Tu radu dal sám Jehova vojsk,+ aby znesvětil pýchu vší krásy,+ aby s opovržením zacházel se všemi ctihodnými země.+

10 Přejdi svou zemi jako řeka Nil, taršišská dcero.+ Již není žádná loděnice.+ 11 Vztáhl ruku nad moře; způsobil, že se znepokojila království.+ Sám Jehova dal příkaz proti Fénicii,* aby byly vyhlazeny její* pevnosti.+ 12 A říká: „Již nikdy nebudeš jásat,+ utlačená, panenská dcero Sidonu.+ Vstaň, přepluj do Kittim.+ Ani tam pro tebe nebude klidno.“

13 Pohleď! Země Chaldejců.+ To je ten lid — Asýrie+ se [to] neprokázala být — založili ji pro ty, kdo obcházejí pouští.+ Vztyčili své obléhací věže;+ obnažili její obytné věže;+ někdo z ní udělal drolící se zříceninu.+

14 Kvílejte, taršišské lodě, vždyť vaše pevnost je vypleněna.+

15 A v ten den se stane, že Tyros bude na sedmdesát let zapomenut,+ stejně jako dny jednoho krále. Na konci sedmdesáti let se Tyru povede jako v písni prostitutky:* 16 „Vezmi harfu, obejdi město, zapomenutá prostitutko.+ Hraj na strunách, jak nejlépe umíš; rozmnož své písně, ať se na tebe vzpomene.“

17 A na konci sedmdesáti let se stane, že Jehova obrátí svou pozornost k Tyru, a ten se vrátí ke svému platu+ a bude se dopouštět prostituce se všemi královstvími země na povrchu zemské půdy.+ 18 A jeho zisk a jeho plat+ se stane něčím svatým pro Jehovu. Nebude to střádáno ani ukládáno, protože jeho plat bude pro ty, kdo bydlí před Jehovou,+ aby jedli do sytosti a elegantně se přikrývali.+

24 Pohleď, Jehova vyprazdňuje zemi* a pustoší ji+ a převrátil* její povrch+ a rozptýlil její obyvatele.+ 2 A nastane totéž pro lid jako pro kněze; totéž pro sluhu jako pro jeho pána;* totéž pro služku jako pro její paní; totéž pro kupujícího jako pro prodavače; totéž pro půjčujícího jako pro toho, kdo si půjčuje; totéž pro toho, kdo úrok bere,* jako pro toho, kdo úrok platí.*+ 3 Země bude zcela jistě vyprázdněna a zcela jistě bude vydrancována,+ neboť to slovo mluvil sám Jehova.+ 4 Země truchlí,+ uvadla. Úrodná země* uschla, uvadla. Vysocí z lidu země uschli.+ 5 A země, ta se znečistila pod svými obyvateli,+ neboť obcházeli zákony,+ měnili předpis,+ porušovali smlouvu trvající na neurčito.+ 6 Proto kletba pohltila zemi+ a ti, kdo ji obývají, jsou považováni za provinilé. Proto počet obyvatel země klesl a zbylo velmi málo smrtelných lidí.+

7 Mladé víno truchlí, réva uschla,+ všichni s radostným srdcem se rozvzdychali.+ 8 Jásot tamburín ustal, hluk vysoce povznesených zanikl, ustal jásot harfy.+ 9 Bez písně pijí víno; opojný nápoj hořkne těm, kdo jej pijí. 10 Opuštěné městečko je pobořené;+ každý dům je uzavřen vstupu. 11 Na ulicích je křik pro [nedostatek] vína. Všechno radování minulo;* jásání země odešlo.+ 12 Ve městě zůstal stav vzbuzující úžas; brána byla rozdrcena v pouhou hromadu sutě.+

13 Tak se totiž stane uprostřed země, mezi národy, jako když se otlouká olivovník,+ jako paběrkování, když vinobraní dospělo ke konci.+ 14 Sami pozvednou hlas, budou radostně volat. V Jehovově nadřazenosti jistě budou pronikavě volat od moře.*+ 15 Proto budou oslavovat v kraji světla*+ Jehovu,+ na mořských ostrovech jméno Jehovy,+ BOHA* Izraele. 16 Melodie, které jsme slyšeli, jsou z nejzazšího konce* země:+ „Okrasa Spravedlivému!“+

Říkám však: „Pro mne je vyhublost,+ pro mne je vyhublost! Běda mi! Zrádně jednající jednali zrádně.+ Ano, zrádně jednající zrádně jednali zradou.“+

17 Děs a prohlubeň a past [přišly] na tebe, obyvateli země.+ 18 A stane se, že kdokoli prchá před zvukem věci, které se děsí, padne do prohlubně, a kdokoli vyleze z nitra prohlubně, chytí se do pasti.+ Vždyť se opravdu otevřou samotné propusti* ve výši,+ a základy země se zakymácejí.+ 19 Země se naprosto rozpukla, země se naprosto otřásla, země naprosto zavrávorala.+ 20 Země se pohybuje naprosto nejistě jako opilec a kolísá sem a tam jako budka hlídače.+ A její přestupek na ní ztěžkl+ a ona padne, takže již nevstane.+

21 A v ten den se stane, že Jehova obrátí svou pozornost k vojsku výšiny ve výši a ke králům zemské půdy na zemské půdě.+ 22 A jistě budou shromážděni shromážděním jakoby vězňů do jámy+ a budou zavřeni v kobce;+ a po hojnosti dnů jim bude věnována pozornost.+ 23 A úplněk je zaražen a žhoucí [slunce] se zastydělo,+ neboť Jehova vojsk se stal králem+ na hoře Sion+ a v Jeruzalémě a před svými staršími muži se slávou.+

25 Jehovo, jsi můj Bůh,*+ tebe vyvyšuji,+ tvému jménu chvalořečím,+ neboť jsi učinil podivuhodné věci,+ rady+ od raných časů, ve věrnosti,+ v důvěryhodnosti.+ 2 Udělal jsi totiž z města kupu kamení, z opevněného městečka drolící se zříceninu, z obytné věže cizích lidí, aby nebyla městem, které nebude znovu postaveno až na neurčitý čas.+ 3 Proto tě budou oslavovat ti, kdo jsou silným lidem; městečko tyranských národů, budou se tě bát.+ 4 Vždyť ses stal pevností poníženému, pevností chudému v tísni,+ kterou má, útočištěm před dešťovou bouří,* stínem+ před žárem, když supění* tyranských [lidí] je jako dešťová bouře proti zdi. 5 Jako žár v bezvodé krajině si podmaňuješ hluk cizích lidí, [jako] žár stínem oblaku.+ I melodie tyranských [lidí] je potlačována.+

6 A Jehova vojsk jistě udělá na této hoře+ pro všechny národy+ hostinu s jídly dobře omaštěnými olejem,+ hostinu s [vínem kvašeným na] sedlině, s jídly dobře omaštěnými olejem [a] naplněnými morkem,+ s přecezeným+ [vínem+ kvašeným na] sedlině. 7 A na této hoře on jistě pohltí povrch zahalení, jež zahaluje všechny národy,+ a tkaninu, jež je utkána nade všemi národy. 8 Opravdu navždy pohltí smrt,+ a Svrchovaný Pán Jehova jistě setře slzy ze všech obličejů.+ A z celé země* odejme pohanu svého lidu,+ neboť [tak] mluvil sám Jehova.

9 A v ten den se jistě řekne: „Pohleďte, to je náš Bůh.*+ Doufali jsme v něho,+ a zachrání nás.+ To je Jehova.+ Doufali jsme v něho. Mějme radost a radujme se ze záchrany od něho.“*+

10 Vždyť Jehovova ruka spočine na této hoře+ a Moab bude zašlápnut+ na svém místě, jako když se zašlápne hromada slámy na hnojišti.+ 11 A rozepne* uprostřed něho* ruce, jako [je] rozpíná plavec, když plave, a sníží jeho domýšlivost šalebnými pohyby svých rukou.+ 12 A opevněné město s tvými vysokými zdmi bezpečnosti povalí; sníží [je], přivede [je] do styku se zemí, do prachu.+

26 V ten den+ se bude v judské zemi zpívat+ tato píseň:+ „Máme silné město.+ On staví záchranu jako zdi a násep.+ 2 Otevřte brány,+ ať vstoupí spravedlivý národ, který se drží věrného chování.+ 3 Sklon, který je dobře podporován,* budeš bedlivě střežit v trvalém míru,*+ protože právě v tebe se má důvěřovat.+ 4 Důvěřujte v Jehovu+ po všechny časy, vždyť v Jah* Jehovovi* je Skála+ neurčitých časů.

5 Povalil totiž ty, kdo obývají výšinu,+ vyvýšené městečko.+ Snižuje je, snižuje je k zemi; uvádí je ve styk s prachem.+ 6 Pošlape je noha, nohy ztrápeného, kroky ponížených.“+

7 Stezka spravedlivého je přímost.+ Jelikož jsi přímý, uhladíš právě dráhu spravedlivého.+ 8 Ano, pro stezku tvých soudů, Jehovo, jsme v tebe doufali.+ Po tvém jménu a po tvé památce+ byla touha duše.+ 9 V noci jsem po tobě toužil svou duší;+ ano, svým duchem v sobě tě stále hledám;+ protože až budou od tebe soudy pro zemi,+ obyvatelé úrodné země* se jistě budou učit+ spravedlnosti.+ 10 I kdyby byla ničemnému projevena přízeň, prostě se nenaučí spravedlnosti.+ V zemi přímočarosti bude jednat protiprávně+ a neuvidí Jehovovu vznešenost.+

11 Jehovo, tvá ruka se vyvýšila,+ [ale] oni [ji] nespatřují.+ Spatří [ji] a budou zahanbeni+ před horlivostí pro [tvůj] lid. Ano, oheň+ pro tvé vlastní protivníky, ten je pohltí.* 12 Jehovo, přisoudíš nám mír,+ protože jsi dokonce pro nás vykonal všechna naše díla.+ 13 Jehovo, náš Bože,* jiní páni* kromě tebe vůči nám jednali jako majitelé.+ Jen tvým prostřednictvím se budeme zmiňovat o tvém jménu.+ 14 Jsou mrtví; nebudou žít.+ Bezmocní ve smrti,*+ nevstanou.+ Proto jsi obrátil svou pozornost, abys je vyhladil a zničil veškerou zmínku o nich.+

15 Přidal jsi národu; Jehovo, přidal jsi národu;+ oslavil ses.+ Daleko jsi rozšířil všechny okraje země.*+ 16 Jehovo, během tísně obrátili pozornost k tobě;+ když dostávali tvé ukázňování, vylévali šepot [modlitby].+ 17 Právě jako se těhotná žena blíží k porodu, má porodní bolesti, křičí ve svých bolestivých porodních křečích, takovými jsme se stali kvůli tobě, Jehovo.+ 18 Otěhotněli jsme, měli jsme porodní bolesti;+ porodili jsme jakoby vítr.* Nedosahujeme žádné skutečné záchrany, pokud jde o zemi,+ a žádní obyvatelé pro úrodnou zemi nepřistupují k tomu, aby vypadli [při zrození].+

19 „Tvoji mrtví budou žít.+ Mé mrtvé tělo* — ti vstanou.+ Probuďte se a radostně volejte, usedlíci v prachu!+ Vždyť vaše rosa+ je jako rosa slézů,+ a země nechá i bezmocné ve smrti* padat [ve zrození].+

20 Jdi, můj lide, vstup do svých nejvnitřnějších místností a zavři za sebou dveře.+ Schovej se jen na okamžik, než přejde otevřené odsouzení.+ 21 Pohleď, Jehova totiž vychází ze svého místa, aby účtoval s proviněním obyvatele země proti sobě,+ a země jistě odhalí své krveprolití*+ a nebude již přikrývat své zabité.“+

27 V ten den obrátí Jehova+ se svým tvrdým a velkým a silným mečem+ svou pozornost k leviatanovi,*+ klouzajícímu hadovi,+ ano k leviatanovi, pokřivenému hadovi, a jistě zabije mořskou obludu,+ která je v moři.

2 V ten den jí zpívejte:+ „Vinice+ pěnivého vína!* 3 Já, Jehova, ji bedlivě střežím.+ Každým okamžikem ji budu zalévat.+ Aby proti ní nikdo neobrátil svou pozornost, budu ji bedlivě střežit dokonce nocí i dnem.+ 4 Nemám žádný vztek.+ Kdo mi dá trnité keře+ [a] plevel v bitvě? Na [něco] takového budu šlapat. [Něco] takového zároveň zapálím.+ 5 Jinak ať se chopí mé pevnosti, ať se mnou uzavře mír; mír ať se mnou uzavře.“+

6 V nadcházejících [dnech] Jákob zakoření, Izrael+ nasadí květy a skutečně vyraší; a prostě naplní povrch úrodné země* výtěžkem.+

7 Musí ho někdo udeřit jako úderem toho, kdo ho bije? Nebo musí být zabit jako porážkou* svých zabitých?+ 8 Se strašlivým voláním s ní budeš zápolit, až ji budeš posílat pryč. Musí [ji] vyhnat svým zadutím, prudkým [zadutím] v den východního větru.+ 9 Tak bude proto smířeno Jákobovo provinění,+ a to je veškeré ovoce, [když] odnímá jeho hřích,+ když všechny kameny oltáře činí podobnými kouskům křídy, jež byly rozdrceny na prach, takže posvátné kůly*+ a stojany s kadidlem se nezvednou.+ 10 Vždyť opevněné město bude osamocené, pastvina bude ponechána sama sobě a opuštěna jako pustina.+ Tam se bude pást tele a tam bude lehat; a on skutečně stráví její větve.+ 11 Až její větévky uschnou, přicházející ženy [je] olámou a podpálí je.+ Není to totiž lid bystrého porozumění.+ Proto mu jeho Původce neprojeví milosrdenství a jeho vlastní Tvůrce mu neprojeví přízeň.+

12 A v ten den se stane, že Jehova otluče [ovoce],+ od tekoucího proudu Řeky*+ po říční údolí Egypt,+ a tak budete vysbíráni jeden po druhém,+ izraelští synové. 13 A stane se v ten den, že se bude troubit na velký roh,*+ a ti, kdo hynou v asyrské zemi,+ a ti, kdo jsou rozehnáni po egyptské zemi,+ jistě přijdou a pokloní+ se Jehovovi na svaté hoře v Jeruzalémě.+

28 Běda vznešené koruně* efrajimských+ opilců a vadnoucímu květu jeho spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí* těch, [kdo jsou] přemoženi vínem! 2 Pohleď, Jehova* má někoho silného a schopného života.+ Jako hřímavá bouře s krupobitím,+ ničivá bouře, jako hřímavá bouře mocných zaplavujících vod+ jistě silou* způsobí svržení na zem. 3 Vznešené koruny efrajimských opilců budou nohama pošlapány.+ 4 A vadnoucí květina+ spanilé okrasy, jež je na hlavě úrodného údolí, se stane podobnou ranému fíku+ před létem, který jasnozřivec, když ho vidí, zatímco ho má ještě v dlani, spolkne.

5 V ten den se Jehova vojsk stane korunou okrasy+ a věncem spanilosti+ zbývajícím* z jeho lidu,+ 6 a duchem práva* tomu, kdo zasedá v soudu,+ a mocí těm, kdo odvracejí bitvu od brány.+

7 A tihle také — kvůli vínu sešli z cesty a kvůli opojnému nápoji zbloudili. Kněz a prorok+ — sešli z cesty kvůli opojnému nápoji, zmátli se po víně, zbloudili+ po opojném nápoji; sešli z cesty ve svém vidění, zamotali se, pokud jde o rozhodování. 8 Vždyť stoly se všechny naplnily nechutnými zvratky+ — není místo, [kde by nebyly].

9 Koho bude někdo poučovat v poznání+ a komu dá někdo porozumět [tomu], co bylo vyslechnuto?*+ Těm, kdo byli odstaveni od mléka, těm odsunutým od prsů?+ 10 Vždyť je to „příkaz za příkazem, příkaz za příkazem, měřicí provazec za měřicím provazcem, měřicí provazec za měřicím provazcem, tady trochu, tamhle trochu“.*+ 11 Vždyť prostřednictvím těch, kdo svými rty koktají,+ a jiným jazykem+ bude mluvit k tomuto lidu,+ 12 k těm, jimž řekl: „Tohle je místo odpočinku. Dopřejte odpočinek unavenému. A toto je místo poklidu“, ale kdo nebyli ochotni slyšet.+ 13 A jim se Jehovovo slovo jistě stane „příkazem za příkazem, příkazem za příkazem, měřicím provazcem za měřicím provazcem, měřicím provazcem za měřicím provazcem,+ tady trochu, tamhle trochu“, aby šli a jistě klopýtli nazad a skutečně byli zlomeni a lapeni do léčky a chyceni.+

14 Proto slyšte Jehovovo slovo, chvastouni,* panovníci+ tohoto lidu, který je v Jeruzalémě: 15 Protože jste řekli: „Uzavřeli jsme smlouvu se Smrtí;+ a se Šeolem jsme docílili vidění;*+ přetékající prudká záplava, v případě, že by se přehnala, k nám nepřijde, neboť jsme si učinili útočištěm lež+ a skryli jsme se ve falši“;+ 16 proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, kladu* jako základ na Sionu+ kámen,*+ vyzkoušený kámen,+ drahocenný roh+ jistého základu.*+ Žádný, kdo projevuje víru, nepodlehne panice.*+ 17 A právo* učiním měřicím provazcem+ a spravedlnost+ nivelačním nástrojem; a krupobití+ smete útočiště lži+ a vody vyplaví i skrýš.+ 18 A vaše smlouva se Smrtí bude jistě zrušena*+ a to vaše vidění se Šeolem neobstojí.+ Přetékající prudká záplava — až se přežene,+ vy se pro ni také stanete místem k pošlapání.+ 19 Kdykoli se přežene, odnese vás,+ protože se přežene ráno co ráno, za dne i za noci; a stane se jedině důvodem k třesení,+ aby [jiní] porozuměli, co bylo slyšet.“*

20 Vždyť lehátko se prokázalo [jako] příliš krátké na to, aby se na něm člověk natáhl, a tkané prostěradlo je [příliš] úzké, když se člověk balí. 21 Jehova totiž povstane právě jako u hory Peracim,+ znepokojí se právě jako v nížině u Gibeonu,+ aby vykonal svůj skutek — jeho skutek je zvláštní — a aby provedl své dílo* — jeho dílo je neobvyklé.+ 22 A teď se neprojevte jako posměváčci,+ aby vaše pouta nezesílila, neboť je tu záhuba, dokonce něco rozhodnutého, o čem jsem slyšel od Svrchovaného+ Pána, Jehovy vojsk, pro celou zemi.*+

23 Dopřejte sluchu a naslouchejte mému hlasu; věnujte pozornost a naslouchejte mé řeči. 24 Cožpak po celý den oráč orá,+ aby zasel semeno, kypří a vláčí svou zemskou půdu?+ 25 Když uhladí její povrch, nerozhazuje pak černuchu a nerozsypává šabrej+ a nemusí dát pšenici, proso*+ a ječmen na ustanovené místo,*+ a špaldu+ jako svou hranici?+ 26 A kdosi ho napravuje+ podle toho, co je správné.* Jeho vlastní Bůh* ho poučuje.+ 27 Vždyť po černuše se nešlape s nástrojem k mlácení;+ a po šabreji se neotáčí kolo vozu. Černucha se totiž obvykle vytlouká prutem+ a šabrej holí. 28 Drtí se snad obvykle chlebové zrno? Vždyť je nikdy nikdo ustavičně+ nevyšlapává.+ A musí uvést do pohybu válec svého vozu a své vlastní oře, [ale] nerozdrtí je.+ 29 Také to přišlo od Jehovy vojsk,+ který je podivuhodný v radě, který velkolepě jednal v účinném působení.+

29 „Běda Arielu,*+ Arielu, městečku, kde tábořil David!+ Přidejte rok k roku; ať proběhnou svátky.+ 2 A musím Ariel stísnit+ a nastane truchlení a nářek,+ a stane se mi Božím oltářním ohništěm.*+ 3 A musím se proti tobě* utábořit ze všech stran a musím tě oblehnout palisádou* a vyzdvihnout proti tobě obléhací valy.+ 4 A snížíš se tak, že budeš mluvit od samotné země, a jako z prachu bude znít tvá řeč tlumeně.+ A tvůj hlas bude dokonce ze země jako [u] spiritistického média a tvá vlastní řeč bude pípat z prachu.+ 5 A zástup těch, kdo jsou ti cizí, se stane podobným jemnému prášku+ a zástup tyranů+ podobným plevám, které pomíjejí.+ A stane se to v mžiku, náhle.+ 6 Od Jehovy vojsk se ti dostane pozornosti s hřměním a třesením a s velikým zvukem, vichrem a vichřicí a plamenem hltavého ohně.“+

7 A právě jako ve snu, v nočním vidění, se to stane se zástupem všech národů, jež vedou válku proti Arielu,+ ano se všemi, kdo vedou válku proti němu, a s obléhacími věžemi proti němu a s těmi, kdo jej stísňují.+ 8 Ano, stane se to, právě jako když se někomu hladovému zdá sen a hle, jí, a skutečně se probudí, a jeho duše je prázdná;+ a jako když se někomu žíznivému zdá sen a hle, pije, a skutečně se probudí, a tu je unavený a jeho duše je vysušená; tak se stane se zástupem všech národů, které vedou válku proti hoře Sion.+

9 Otálejte a buďte ohromeni;+ oslepte se a buďte oslepeni.*+ Opojili se,+ ale ne vínem; pohybovali se nejistě, ale ne kvůli opojnému nápoji.+

10 Vždyť na vás Jehova vylil ducha hlubokého spánku;+ a zavírá vaše oči, proroci,+ a zakryl i vaše hlavy,+ vizionáři.+ 11 A vidění všeho se pro vás stává jakoby slovy knihy, jež je zapečetěna,+ kterou dávají někomu znalému písma a říkají: „Přečti to, prosím, nahlas“, a on musí říci: „Nejsem schopen, neboť je to zapečetěno“;+ 12 a kniha bude dána někomu, kdo nezná písmo a [kdosi] řekne: „Přečti to, prosím, nahlas“, a on musí říci: „Vůbec neznám písmo.“

13 A Jehova* říká: „Protože tento lid se přiblížil svými ústy a oslavovali mě pouze svými rty+ a své srdce ode mne daleko vzdálili+ a jejich bázeň vůči mně se stává lidským přikázáním, jež se vyučuje,+ 14 proto jsem to já, Ten, kdo bude s tímto lidem opět jednat podivuhodně,+ podivuhodným způsobem a s něčím podivuhodným; a moudrost jejich moudrých mužů zanikne a skryje se i porozumění jejich rozvážných mužů.“+

15 Běda těm, kdo zacházejí velmi hluboko ve skrývání rady před Jehovou+ a jejichž skutky se staly na temném místě,+ zatímco říkají: „Kdo nás vidí a kdo o nás ví?“+ 16 Ta vaše zvrácenost! Mělo by se na hrnčíře* pohlížet právě jako na hlínu?+ Měla by totiž udělaná věc říci o tom, kdo ji udělal: „Neudělal mne“?+ A vytvořená věc říká skutečně o svém tvůrci: „Neprojevil porozumění“?+

17 Není už jen maličko času a Libanon bude proměněn v sad,+ a ten sad bude považován za les?+ 18 A v ten den hluší jistě uslyší slova knihy,+ a z temnoty a ze tmy uvidí dokonce oči slepých.+ 19 A mírní+ jistě zvětší své radování v Jehovovi, a dokonce chudí z lidstva* budou mít radost ve Svatém Izraele,+ 20 protože tyran dojde svého konce+ a s chvástalem bude konec+ a všichni, kdo zůstávají bdělí, aby škodili,+ budou odříznuti, 21 ti, kdo uvádějí muže do hříchu [jeho] slovem,+ a ti, kdo kladou vnadidlo i pro toho, kdo kárá v bráně,+ a ti, kdo odstrkují spravedlivého prázdnými argumenty.+

22 Proto tak řekl Jákobovu domu Jehova, ten, který vyplatil Abrahama:+ „Jákob nyní nebude zahanben ani jeho vlastní obličej nyní nezbledne;+ 23 až totiž ve svém středu uvidí své děti, dílo mých rukou,+ jistě budou posvěcovat* mé jméno+ a jistě budou posvěcovat Jákobova Svatého+ a na BOHA Izraele* budou hledět s posvátnou úctou.+ 24 A ti, kdo ve [svém] duchu chybují, skutečně poznají porozumění, a dokonce ti, kdo reptají, se naučí poučení.“+

30 „Běda zatvrzelým synům,“+ je Jehovův výrok, „[těm, kdo mají sklon] provádět radu, ale ne tu ode mne;+ a vylévat úlitbu,* ale ne s mým duchem, aby přidávali hřích k hříchu;+ 2 těm, kdo se vydávají dolů do Egypta+ a kdo se nedotazovali mých vlastních úst,+ aby se uchýlili do faraónovy pevnosti a utekli se do stínu Egypta!+ 3 A faraónova pevnost se pro vás stane důvodem k hanbě,+ a útočiště ve stínu Egypta příčinou pokoření.+ 4 Jeho knížata se totiž octla v Coanu+ a jeho vlastní zplnomocněnci* se dostávají až do Chanesu. 5 Každý se jistě zastydí za lid, který nikomu nepřináší prospěch, který nijak nepomáhá a nepřináší žádný prospěch, ale je důvodem k hanbě a také příčinou pohany.“+

6 Prohlášení proti zvířatům z jihu:*+ Zemí* tísně+ a tvrdých podmínek, lva a mručícího levharta,* zmije a létajícího ohnivého hada+ dopravují na plecích dorostlých oslů své jmění a na hrbech velbloudů+ své zásoby. Lidu se neprokážou k žádnému prospěchu. 7 A Egypťané jsou pouhá marnost a nepomohou prostě k ničemu.+ Proto jsem tuto nazval: „Raab+ — jsou pro sezení nehybně.“

8 „Pojď nyní, napiš to u nich na tabulku a vpiš to dokonce do knihy,+ aby to sloužilo pro budoucí den jako svědectví* na neurčitý čas.+ 9 Vždyť je to vzpurný lid,+ nepravdomluvní synové,+ synové, kteří nebyli ochotni slyšet Jehovův zákon;+ 10 kteří říkali těm, kdo viděli: ‚Neuvidíte‘, a těm, kdo měli vidění: ‚Neuvidíte pro nás ve vidění nic přímočarého.+ Mluvte k nám hladké* věci; vizte ve vidění podvodné věci.+ 11 Odbočte z cesty; odchylte se ze stezky.+ Způsobte, aby Svatý Izraele přestal jen kvůli nám.‘“+

12 Proto tak řekl Svatý Izraele: „Vzhledem k tomu, že zavrhujete toto slovo+ a [protože] důvěřujete v šizení a v to, co je odchýlené, a o to se opíráte,+ 13 proto se vám to provinění stane podobným prolomenému úseku na spadnutí, vyboulenině ve vysoko sahající zdi,+ jejíž zhroucení může přijít náhle, v mžiku.+ 14 A někdo ji jistě rozbije, jako se rozbíjí velký hrnčířský džbán,+ nešetrně rozdrcený na kusy, takže se mezi rozdrcenými kusy nenajde hliněný střep, jímž by se vyhrabal oheň z ohniště nebo sebrala voda z močálu.“*+

15 Vždyť tak řekl Svrchovaný Pán Jehova, Svatý Izraele:+ „Návratem a odpočinkem budete zachráněni. Vaše moc se prokáže být prostě v tom, že se nebudete rozrušovat, a v důvěřivosti.“+ Ale nebyli jste ochotni.+ 16 A přistoupili jste k tomu, abyste řekli: „Ne, ale uprchneme na koních!“+ Proto budete prchat. „A pojedeme na rychlých [koních]!“+ Proto se ti, kdo vás budou pronásledovat, projeví jako rychlí.+ 17 Tisíc se bude chvět* kvůli přísnému napomenutí jednoho;+ kvůli přísnému napomenutí pěti budete prchat, dokud nezbudete jako stožár na vrcholku hory a jako signál* na pahorku.+

18 A proto bude Jehova stále v očekávání, aby vám projevil přízeň,+ a proto povstane, aby vám projevil milosrdenství.+ Vždyť Jehova je Bůh soudu.*+ Šťastní+ jsou všichni, kdo jsou stále v očekávání na něho.+ 19 Až bude právě lid na Sionu+ bydlet v Jeruzalémě,+ ty* rozhodně nebudeš plakat.+ On* ti zcela jistě projeví přízeň při zvuku tvého křiku; jakmile jej uslyší, opravdu ti odpoví.+ 20 A Jehova* vám jistě dá chléb v podobě tísně a vodu v podobě útlaku;+ přesto se tvůj Vznešený Učitel* již nebude schovávat a tvé oči se stanou [očima], které uvidí tvého Vznešeného Učitele.+ 21 A tvé vlastní uši uslyší za tebou slovo, jež říká: „To je ta cesta.+ Choďte po ní“, v případě, že byste měli jít doprava, nebo v případě, že byste měli jít doleva.+

22 A poskvrníte* povlak svých* rytých soch ze stříbra a přiléhavý kryt své lité+ sochy ze zlata.+ Rozptýlíte je.+ Jako menstruující žena tomu řeknete: „Pouhá špína!“+ 23 A jistě dá déšť pro vaše semeno, jímž oséváte zemskou půdu,+ a jako výnos zemské půdy chléb, který se stane tučným a olejnatým.+ Váš dobytek se bude toho dne pást na prostorné pastvině.+ 24 A skot a dorostlí osli, kteří obdělávají zemskou půdu, budou žrát píci kořeněnou šťovíkem, jež byla převívána lopatou+ a vidlemi. 25 A na každé vysoké hoře a na každém vyvýšeném pahorku vzniknou toky,+ vodní příkopy, v den velkého pobíjení, až padnou věže.+ 26 A světlo úplňku bude jako světlo žhoucího [slunce]; a světlo žhoucího [slunce], to se stane sedminásobným,+ jako světlo sedmi dnů, v den, kdy Jehova ováže zhroucení+ svého lidu a uzdraví+ i kruté zranění vzešlé z jeho úderu.

27 Pohleď, Jehovovo jméno přichází zdaleka, hořící jeho hněvem+ a s těžkými oblaky. Pokud jde o jeho rty, ty se naplnily otevřeným odsouzením a jeho jazyk je jako hltající oheň.+ 28 A jeho duch* je jako zaplavující bystřina, která dosahuje až ke krku,+ aby rozhoupal národy sem a tam sítem+ bezcennosti, a uzda,+ která působí bloudění, bude v čelistech národů.+ 29 Nakonec budete mít píseň+ jako za noci, kdy se [člověk] posvěcuje k svátku,+ a radování srdce jako ten, kdo kráčí s flétnou,+ aby vstoupil k Jehovově hoře,+ ke Skále* Izraele.+

30 A Jehova jistě dá, aby bylo slyšet důstojnost jeho hlasu,+ a dá, aby bylo vidět dopad jeho paže+ ve vzteklém hněvu+ a plameni hltavého ohně+ [a] průtrži mračen a lijavci+ a kroupách.+ 31 Kvůli Jehovovu hlasu bude totiž Asýrie postižena zděšením;+ udeří [ji] dokonce holí.+ 32 A každé zhoupnutí jeho trestajícího prutu,* jejž nechá Jehova dopadnout na [Asýrii], se jistě prokáže být s tamburínami a s harfami;+ a vskutku bude proti nim bojovat bitvami s mácháním [zbraní].*+ 33 Jeho Tofet*+ je totiž od nedávna uveden do pořádku; je také připraven pro samotného krále.+ Jeho kupu [dřeva] udělal hlubokou. Ohně a dříví je hojnost. Jehovův dech* proti němu hoří jako bystřina síry.+

31 Běda těm, kdo sestupují pro pomoc do Egypta,+ těm, kdo spoléhají na pouhé koně+ a kdo vkládají důvěru ve válečné dvoukolé vozy,+ protože jsou četné, a v oře,* protože jsou velmi mohutní, ale kdo nehleděli na Izraelova Svatého a nepátrali po Jehovovi.+ 2 A je také moudrý+ a přivodí to, co je neblahé,+ a nevzal svá vlastní slova zpět;+ a jistě povstane proti domu zločinců+ a proti pomoci těch, kdo konají to, co ubližuje.+

3 Egypťané jsou však pozemští lidé,*+ a ne Bůh;* a jejich koně jsou tělo,+ a ne duch. A Jehova vztáhne ruku a ten, kdo nabízí pomoc, bude muset klopýtnout, a ten, komu se pomáhá, bude muset padnout,+ a zároveň všichni dospějí ke konci.

4 Tak mi totiž řekl Jehova: „Právě jako mručí lev, dokonce mladý lev s hřívou,+ nad svou kořistí, když se proti němu povolá plný počet pastýřů, [a] navzdory jejich hlasu se nedá vyděsit a navzdory jejich rozruchu se neshrbí, právě tak sestoupí Jehova vojsk, aby vedl válku o horu Sion a o její pahorek.+ 5 Jako létající ptáci, stejně bude Jehova vojsk bránit Jeruzalém.+ Bude [jej] bránit a také [jej] jistě osvobodí.+ Ušetří* [jej] a také způsobí, aby unikl.“

6 „Vraťte se+ k Tomu, proti němuž izraelští synové zašli hluboko do svého vzbouření.+ 7 V tom dni totiž zavrhnou každý své bezcenné bohy ze stříbra a své nehodnotné bohy ze zlata,+ které si udělaly vaše ruce jako hřích.+ 8 A Asyřan padne mečem, ne [mečem] muže;* a meč, ne [meč] pozemského člověka,* ho pohltí.+ A bude prchat kvůli meči a jeho vlastní mladí muži budou [určeni] k nucené práci. 9 A jeho vlastní skalní útes pomine z naprostého úleku a jeho knížata budou poděšena signálem,“*+ je výrok Jehovy, jehož světlo je na Sionu a jehož pec+ je v Jeruzalémě.

32 Pohleďte, král+ bude vládnout pro spravedlnost;+ a knížata,*+ ta budou panovat jako knížata pro právo. 2 A každý se prokáže být jako úkryt před větrem* a jako skrýš před dešťovou bouří,+ jako proudy vody v bezvodé krajině,+ jako stín mohutného skalního útesu ve vyčerpané zemi.+

3 A oči vidoucích nebudou slepeny* a uši slyšících, ty budou dávat pozor.+ 4 A srdce těch, kdo jsou ukvapení, bude uvažovat o poznání,+ a dokonce i jazyk koktavých bude rychle mluvit jasné věci.+ 5 Bláznivý již nebude nazýván štědrým; a pokud jde o bezzásadového člověka, o tom se neřekne, že je ušlechtilý;+ 6 protože bláznivý bude mluvit pouhou bláznivost+ a jeho srdce, to bude pracovat na tom, co ubližuje,+ aby pracoval na odpadlictví+ a mluvil proti Jehovovi, co je scestné, aby nechal duši hladového odejít s prázdnou,+ a dokonce i žíznivého nechává odejít bez pití. 7 Pokud jde o bezzásadového člověka, jeho nástroje jsou špatné;+ sám dal radu ke skutkům nevázaného chování,+ aby ničil ztrápené falešnými řečmi,+ dokonce když někdo chudý mluví, co je správné.

8 Pokud jde o štědrého, ten dal radu k štědrým věcem; a povstane ve prospěch štědrých věcí.+

9 „Ženy, které jste v poklidu, vstaňte, naslouchejte mému hlasu!+ Bezstarostné* dcery, dopřejte sluchu mé řeči! 10 Do roka a několika dnů budete, vy bezstarostné, znepokojeny,+ protože trhání hroznů dospěje ke konci, [ale] nepřijde žádná sklizeň [ovoce].+ 11 Chvějte se, ženy, které jste v poklidu! Znepokojte se, vy bezstarostné! Svlékněte se a obnažte se a opásejte si bedra [pytlovinou].+ 12 Bijte se do prsou v nářku+ nad žádoucími poli,+ nad plodonosnou révou. 13 Na zemské půdě mého lidu vzchází pouhé trní, pichlavé keře,+ neboť jsou na všech domech jásotu, ano, [na] vysoce povzneseném městečku.+ 14 Obytná věž byla totiž opuštěna+ i městský ruch byl zanechán; z Ofelu+ i ze strážní věže se stala holá pole, jásot zeber na neurčitý čas, pastvina stád; 15 dokud na nás nebude z výše vylit duch+ a pustina se nestane sadem a sad nebude považován za skutečný les.+

16 A v pustině bude jistě přebývat právo a v sadě bude bydlet spravedlnost.+ 17 A dílem [pravé] spravedlnosti se stane pokoj;+ a službou [pravé] spravedlnosti poklid a bezpečí na neurčitý čas.+ 18 A můj lid bude bydlet na pokojném místě pobývání a v sídlech plné důvěry a na nerušených místech odpočinku.+ 19 A jistě bude krupobití, až bude padat les,+ a město se sníží do poníženého stavu.+

20 Šťastní jste vy, kdo rozséváte semeno podél všech vod+ a vysíláte nohy býka a osla.“+

33 Běda tobě, který pleníš a sám pleněn nejsi, a tobě, který jednáš zrádně, a [jiní] s tebou* zrádně nejednali!+ Jakmile jako plenitel skončíš, budeš vypleněn.+ Jakmile skončíš se zrádným jednáním, budou jednat zrádně s tebou.+

2 Jehovo, projev nám přízeň.+ V tebe jsme doufali.+ Staň se naší* paží+ každého jitra,+ ano, naší záchranou v čase tísně.+ 3 Národy prchaly při zvuku hlučení.+ Když jsi povstal, národy byly rozehnány.+ 4 A vaše kořist+ bude opravdu shromážděna [jako] švábi, když se sbírají, jako nápor rojů kobylek, který se proti někomu řítí.+ 5 Jehova bude jistě vyzdvižen,+ neboť přebývá ve výši.+ Naplní Sion právem a spravedlností.+ 6 A důvěryhodnost vašich časů se prokáže být bohatstvím záchran+ — moudrostí a poznáním,+ bázní před Jehovou,+ která je jeho pokladem.

7 Pohleď, samotní jejich hrdinové* volali na ulici; samotní poslové* míru+ budou hořce plakat. 8 Silnice byly zpustošeny;+ ten, kdo přecházel po stezce, přestal.+ Porušil smlouvu;+ pohrdl městy;+ vůbec nebral ohled na smrtelného člověka.*+ 9 Země truchlí, uschla.+ Libanon je zaražený;+ zetlel.* Šaron+ se stal podobným pouštní pláni; a Bašan a Karmel střásají [listy].+

10 „Teď povstanu,“+ říká Jehova, „teď se vyvýším;+ teď se pozvednu.+ 11 Počínáte uschlou trávu,+ porodíte slámu ze strniště. Váš vlastní duch vás pohltí+ jako oheň.+ 12 A národy budou jako vypálené vápno. Jako ořezané trny budou rozpáleny dokonce ohněm.+ 13 Slyšte, vy, kdo jste daleko, co jistě udělám!+ A vy, kdo jste nablízku, poznejte mou moc.+ 14 Na Sionu propadli děsu hříšníci;+ odpadlíky+ popadlo mrazení: ‚Kdo z nás může vůbec nějaký čas přebývat s hltajícím ohněm?+ Kdo z nás může vůbec nějaký čas přebývat s dlouhotrvajícími požáry?‘+

15 Je ten, kdo chodí v ustavičné spravedlnosti+ a mluví, co je přímé,+ kdo zavrhuje nepoctivý zisk z podvodů,+ kdo si otřepává ruce, aby se nechopil úplatku,+ kdo si ucpává ucho, aby nenaslouchal krveprolití, a kdo zavírá oči, aby neviděl, co je špatné.+ 16 To on bude přebývat na výšinách;+ jeho bezpečnou výšinou budou skalnatá, obtížně přístupná místa.+ Jistě [mu] bude dán jeho vlastní chléb;+ jeho zásoba vody bude neselhávající.“+

17 Krále v jeho sličnosti spatří tvé oči;+ uvidí dalekou zemi.+ 18 Tvé vlastní srdce bude tlumeným tónem+ pronášet poznámky o něčem strašlivém: „Kde je tajemník? Kde je ten, kdo vyplácí?+ Kde je ten, kdo počítá věže?“+ 19 Neuvidíš žádný nestoudný* lid, lid řeči* příliš hluboké k naslouchání, koktavého jazyka, jemuž nerozumíš.+ 20 Pohleď na Sion,+ městečko našich svátečních příležitostí!+ Tvé vlastní oči uvidí Jeruzalém [jako] nerušené místo pobývání, stan, který nikdo nesloží.+ Jeho stanové kolíky nebudou nikdy vytaženy a žádný z jeho provazů se nepřetrhne.+ 21 Tam nám však ten Majestátní,+ Jehova, bude místem řek,+ širokých* průplavů. Nepopluje tudy žádná flotila galér a nepřepluje tu žádná majestátní loď. 22 Vždyť Jehova je náš Soudce,+ Jehova je Ten, kdo nám dává ustanovení,+ Jehova je náš Král;+ on nás zachrání.+

23 Tvá* lana budou viset zplihle; svůj stožár neudrží pevně vztyčený; nenapnuly plachtu.

V tom čase se bude muset rozdělit i hojnost kořisti; chromí si opravdu vezmou hodně vydrancovaného.+ 24 A žádný usedlík neřekne: „Jsem nemocný.“+ Lidu, který bydlí v [té zemi],* bude prominuto jeho provinění.+

34 Přibližte se, národy, abyste slyšely;+ a vy, národnostní skupiny,+ dávejte pozor. Ať naslouchá země a to, co ji naplňuje,+ úrodná země*+ a všechen její výnos.+ 2 Jehova totiž chová rozhořčení proti všem národům+ a vztek proti všemu jejich vojsku.+ Určitě je zasvětí zničení; vydá je k pobití.+ 3 A jejich zabití budou vyhozeni; a pokud jde o jejich mrtvoly, jejich zápach bude vystupovat;+ a kvůli jejich krvi se roztaví hory.+ 4 A všichni z nebeského vojska shnijí.+ A nebesa budou svinuta+ právě jako svitek knihy; a jejich vojsko celé seschne, právě jako sesychá [a padá] listí z révy a jako seschlý [fík padá] z fíkovníku.+

5 „Vždyť můj meč+ se jistě smočí v nebesích. Pohleď, sestoupí na Edom+ a na lid, který jsem podle práva zasvětil zničení.+ 6 Jehova má meč; ten bude nasycen krví;+ zmastí se tukem, krví mladých beranů a kozlů, tukem beraních ledvin.+ Vždyť Jehova má oběť v Bocře a velké pobíjení v edomské zemi.+ 7 A klesnou s nimi divocí býci+ a mladí býci se silnými;+ a jejich země se zmáčí krví a jejich prach, ten se zmastí tukem.“+

8 Vždyť Jehova má den pomsty,+ rok odplat za právní při o Sion.+

9 A její* bystřiny se promění v smolu a její prach v síru; a její země bude jako hořící smola.+ 10 Nebude uhašena v noci ani ve dne; na neurčitý čas bude stoupat její dým.+ Z generace na generaci bude vyprahlá;+ po celou věčnost jí nebude nikdo procházet.+ 11 A vezmou ji do vlastnictví pelikán a dikobraz, budou v ní přebývat kalousi a krkavci;+ a on přes ni natáhne měřicí provazec+ prázdnoty a kameny pustoty. 12 Její urození — nejsou žádní, které povolají ke kralování, a všechna její knížata, ta nebudou nic.+ 13 Na jejích obytných věžích vzejde trní, na jejích opevněných místech kopřivy a trnitý plevel;+ a stane se místem pobývání šakalů,+ nádvořím pro pštrosy.*+ 14 A ti, kdo obcházejí bezvodé kraje, se setkají s vyjícími zvířaty, a dokonce i démon v kozlí podobě+ bude volat na svého druha. Ano, jistě si tam udělá pohodlí lelek* a najde si místo odpočinku.+ 15 Udělal si tam hnízdo šípový had a klade [vejce] a přivede [je] k vylíhnutí a shromáždí [je] do svého stínu. Ano, sejdou se tam luňáci,+ každý se svou družkou.

16 Pátrejte v Jehovově knize+ a čtěte nahlas; nikdo z nich neschází;+ skutečně, každý má zcela jistě družku, neboť ten příkaz vydala Jehovova ústa*+ a sesbíral je jeho duch.+ 17 A to On pro ně metal los a jeho vlastní ruka jim podle měřicího provazce rozdělila na podíly to místo.*+ Vezmou je do vlastnictví na neurčitý čas; po generaci za generací na něm budou přebývat.

35 Pustina a bezvodý kraj budou jásat+ a pouštní pláň* bude mít radost a rozkvete jako šafrán.*+ 2 Zcela jistě rozkvete*+ a skutečně se bude radovat s radostnou [náladou] a s radostným voláním.+ Bude jí* dána sláva Libanonu,+ nádhera Karmelu+ a Šaronu.+ Budou tam ti,* kdo uvidí Jehovovu slávu,+ nádheru našeho Boha.*+

3 Posilněte slabé* ruce a upevněte kolena, jež kolísají.+ 4 Těm, kdo mají v srdci úzkost, řekněte:+ „Buďte silní.+ Nebojte se.+ Pohleďte, váš vlastní Bůh přijde s pomstou,+ Bůh dokonce s odplatou.+ Sám přijde a zachrání vás.“+

5 V tom čase se otevřou oči slepých,+ a uši hluchých, ty budou zprůchodněny.+ 6 V tom čase bude chromý šplhat jako jelen+ a jazyk oněmělého bude volat radostí.+ Vždyť v pustině vytrysknou vody a v pouštní pláni bystřiny. 7 A žárem vyprahlá zemská půda bude jako rákosnatá tůň a žíznivá zemská půda jako vodní zřídla.+ Na místě pobývání šakalů,+ na [jejich]* místě odpočinku, bude zelená tráva s rákosím a rostlinami papyru.+

8 A jistě tam vznikne silnice,+ ano cesta; a bude se jmenovat Cesta svatosti.*+ Nečistý po ní* nepřejde.+ A bude pro toho, kdo kráčí po cestě, a nebudou [po ní]* bloudit žádní pošetilci. 9 Nevyskytne se tam žádný lev a nepřijdou na ni* žádná dravá divoká zvířata.+ Nenajde se tam žádné;+ a budou [tudy] kráčet vykoupení.+ 10 A právě ti vyplacení Jehovou se vrátí+ a jistě přijdou k Sionu s radostným voláním;+ a na jejich hlavě bude radování na neurčitý čas.+ Dosáhnou jásotu a radování, a zármutek a vzdychání prchnou.+

36 A ve čtrnáctém roce krále Ezekjáše* se stalo, že proti všem opevněným judským městům přitáhl asyrský král+ Senacherib+ a přistoupil k tomu, aby se jich zmocnil.+ 2 A nakonec poslal asyrský král rabšakeho+ z Lakiše+ do Jeruzaléma+ ke králi Ezekjášovi s mohutnou vojenskou silou, a ten přistoupil k tomu, aby se zastavil u vodovodu+ z horního rybníka+ u silnice pradlářova pole.+ 3 Pak k němu vyšel Eljakim,+ syn Chilkijášův,* který byl nad domácností, a tajemník Šebna+ a zapisovač+ Joach,+ syn Asafův.+

4 Rabšake jim tudíž řekl: „Řekněte, prosím, Ezekjášovi: ‚Tak řekl velký král,+ král Asýrie:+ „Co je to za důvěru, na kterou ses spolehl?+ 5 Řekl jsi* (ale je to slovo rtů): ‚Je rada a moc k válce.‘+ A v koho jsi vložil důvěru, že ses proti mně vzbouřil?+ 6 Pohleď, důvěřoval jsi v podporu toho nalomeného rákosu,+ v Egypt,+ který, kdyby se o něj muž opřel, jistě by mu vnikl do dlaně a probodl ji. Takový je faraón,+ král Egypta,* vůči všem, kdo v něho vkládají důvěru.+ 7 A v případě, že bys mi řekl: ‚Je to Jehova, náš Bůh,* v něhož důvěřujeme‘, není to on, jehož výšiny+ a jehož oltáře Ezekjáš odstranil,+ zatímco říká Judovi a Jeruzalému: ‚Měli byste se klanět před tímto oltářem‘?“‘+ 8 Uzavři tedy nyní, prosím, sázku+ s mým pánem, asyrským králem,+ a ať ti dám dva tisíce koní, [aby se vidělo], zda jsi schopen, ze své strany, posadit na ně jezdce.+ 9 Jak bys pak mohl obrátit zpět obličej jednoho místodržitele z nejmenších sluhů mého pána,+ zatímco ty, ty vkládáš důvěru v Egypt kvůli dvoukolým vozům a jezdcům na koních?+ 10 A přitáhl jsem proti této zemi, abych ji zničil, bez zmocnění od Jehovy? Sám Jehova mi řekl:+ ‚Táhni proti této zemi, a zničíš ji.‘“+

11 Na to řekli Eljakim+ a Šebna+ a Joach+ rabšakemu:+ „Mluv, prosím, ke svým sluhům syrským jazykem,*+ neboť nasloucháme;* a nemluv k nám jazykem Židů*+ do uší lidu, který je na zdi.“+ 12 Ale rabšake řekl: „Poslal mě můj pán mluvit tato slova k tvému pánovi* a k tobě? Není to k mužům sedícím na zdi, aby s vámi jedli své vlastní výkaly a pili svou vlastní moč?“+

13 A rabšake dále stál+ a volal silným hlasem jazykem Židů+ a přikročil k tomu, aby řekl: „Slyšte slova velkého krále, krále Asýrie.+ 14 Tak řekl král: ‚Nenechte se klamat Ezekjášem,+ neboť není schopen vás osvobodit.+ 15 A nenechte Ezekjáše způsobit, abyste důvěřovali v Jehovu,+ když říká: „Jehova nás zcela jistě osvobodí.+ Toto město nebude dáno do ruky asyrského krále.“+ 16 Nenaslouchejte Ezekjášovi, neboť tak řekl asyrský král: „Vzdejte se mi+ a vyjděte ke mně a jezte každý ze své vlastní révy a každý ze svého vlastního fíkovníku+ a pijte každý vodu ze své vlastní cisterny,+ 17 dokud nepřijdu a vskutku vás nevezmu do země podobné vaší vlastní zemi,+ do země obilí a mladého vína, do země chleba a vinic; 18 aby vás Ezekjáš nezlákal+ tím, že řekne: ‚Sám Jehova nás osvobodí.‘ Osvobodili bohové* národů každý svou vlastní zemi z ruky asyrského krále?+ 19 Kde jsou bohové Chamatu+ a Arpadu?+ Kde jsou bohové Sefarvajimu?+ A osvobodili z mé ruky Samaří?+ 20 Kdo je tu mezi všemi bohy těchto zemí, kdo osvobodil svou zemi z mé ruky,+ takže by měl Jehova osvobodit z mé ruky Jeruzalém?“‘“+

21 A dále mlčeli a neodpovídali mu ani slovem,+ neboť to bylo přikázání krále, jež říkalo: „Neodpovíte mu.“+ 22 Avšak Eljakim,+ syn Chilkijášův, který byl nad domácností,+ a tajemník Šebna+ a zapisovač Joach,+ syn Asafův, přišli k Ezekjášovi se svými oděvy roztrženými+ a pověděli mu slova rabšakeho.+

37 A jakmile král Ezekjáš slyšel, stalo se, že okamžitě roztrhl své oděvy a přikryl se pytlovinou+ a vešel do Jehovova domu.+ 2 Dále, poslal Eljakima,+ který byl nad domácností, a tajemníka Šebnu+ a starší muže* z kněží+ přikryté pytlovinou k proroku Izajášovi,+ synu Amocovu.+ 3 A přistoupili k tomu, aby mu řekli: „Tak řekl Ezekjáš: ‚Tento den je dnem tísně+ a přísného napomenutí a opovržlivé nestoudnosti,+ neboť synové dospěli až k ústí lůna* a není síla k porodu.+ 4 Snad Jehova, tvůj Bůh,* uslyší slova rabšakeho,+ kterého poslal jeho pán,* asyrský král, aby popichoval+ živého Boha,* a vskutku s ním zúčtuje za slova, která slyšel Jehova, tvůj Bůh.+ A pozvedneš modlitbu+ ve prospěch ostatku, který se má najít.‘“+

5 Sluhové krále Ezekjáše tedy vešli k Izajášovi.+ 6 Potom jim Izajáš řekl: „Tohle byste měli říci svému pánovi: ‚Tak řekl Jehova:+ „Neboj se+ kvůli slovům, která jsi slyšel, jimiž o mně sloužící+ asyrského krále mluvili utrhačně. 7 Hle, vkládám do něho ducha,+ a uslyší zprávu+ a vrátí se do své vlastní země; a jistě způsobím, že ve své vlastní zemi padne mečem.“‘“+

8 Potom se rabšake+ vrátil a našel asyrského krále, jak bojuje proti Libně,+ neboť slyšel, že od Lakiše+ odtáhl. 9 A slyšel říkat o Tirhakovi,+ králi Etiopie:* „Vytáhl, aby s tebou bojoval.“ Když [to] slyšel, ihned poslal posly+ k Ezekjášovi a řekl: 10 „Tohle byste měli říci judskému králi Ezekjášovi: ‚Nenech se klamat svým Bohem, v něhož důvěřuješ,+ když říkáš: „Jeruzalém nebude dán do ruky asyrského krále.“+ 11 Pohleď, sám jsi slyšel, co udělali asyrští králové všem zemím, že je zasvětili zničení,+ a ty sám budeš osvobozen?+ 12 Osvobodili bohové+ národů, které zničili moji praotcové,+ [své národy], ano Gozan+ a Charan+ a Recef a syny Edenu,+ kteří byli v Tel-assaru? 13 Kde je král Chamatu+ a král Arpadu+ a král města Sefarvajim+ — Heny a Ivvy?‘“+

14 Potom vzal Ezekjáš dopisy z ruky poslů a přečetl je,+ načež Ezekjáš vyšel do Jehovova domu a předestřel to před Jehovou.+ 15 A Ezekjáš se začal modlit k Jehovovi+ a říkal: 16 „Ó Jehovo vojsk, BOŽE Izraele,+ který sedíš na cherubínech, ty jediný jsi [pravý] Bůh všech království země.+ Ty sám jsi udělal nebesa a zemi.+ 17 Nakloň své ucho, Jehovo, a slyš.+ Otevři své oči,+ Jehovo, a viz, a slyš všechna Senacheribova slova,+ jež poslal, aby popichoval živého Boha.*+ 18 Je to skutečnost, Jehovo, že asyrští králové zpustošili všechny země a jejich vlastní zemi.+ 19 A jejich bohové byli vydáni ohni,+ protože to nebyli žádní bohové,*+ ale zpracování lidských rukou,+ dřevo a kámen, takže je zničili.+ 20 A nyní nás, Jehovo, náš Bože,+ zachraň z jeho ruky,+ aby všechna království země poznala, že jedině ty, Jehovo, jsi [Bůh].“*+

21 A Izajáš, syn Amocův, přistoupil k tomu, aby poslal k Ezekjášovi a řekl: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Protože ses ke mně modlil ohledně asyrského krále Senacheriba,+ 22 to je slovo, které proti němu mluvil Jehova:

30 „‚A to bude pro tebe znamením: Tento rok se bude jíst, co vyroste z roztroušených jader,+ a druhý rok obilí, které vyrazí samo; ale třetí rok sejte semeno a sklízejte, a sázejte vinice a jezte jejich plody.+ 31 A ti, kdo uniknou z judského domu, ti, kdo zůstanou,+ jistě dole zakoření a nahoře ponesou plody.+ 32 Vždyť z Jeruzaléma vyjde ostatek+ a ti, kdo uniknou z hory Sion.+ Právě horlivost Jehovy vojsk to učiní.+

33 Proto tak řekl Jehova o asyrském králi:+ „Nevejde do tohoto města+ ani tam nevystřelí šíp ani mu nenastaví štít ani proti němu nenasype obléhací násep.“‘+

34 ‚Vrátí se cestou, kterou přišel, a do tohoto města nevejde,‘ je Jehovův výrok.+ 35 ‚A jistě budu toto město bránit,+ abych je zachránil kvůli sobě+ a kvůli svému sluhovi Davidovi.‘“+

36 A Jehovův anděl+ přistoupil k tomu, aby vyšel a srazil v táboře Asyřanů sto osmdesát pět tisíc.+ Když lidé časně ráno vstali, hle, všichni byli mrtví, mrtvoly.+ 37 Proto asyrský král Senacherib+ odtáhl a šel a vrátil se+ a usídlil se v Ninive.+ 38 A když se klaněl+ v domě svého boha* Nisroka,+ stalo se, že jeho vlastní synové Adrammelek a Šarecer ho srazili mečem+ a sami unikli do země Ararat.*+ A začal místo něho vládnout jeho syn Esar-chaddon.+

38 V těch dnech Ezekjáš smrtelně onemocněl.+ Přišel k němu tedy prorok Izajáš,+ syn Amocův, a řekl mu: „Tak řekl Jehova: ‚Dej příkazy své domácnosti,+ neboť sám vskutku zemřeš a nebudeš žít.‘“+ 2 Na to Ezekjáš obrátil obličej ke stěně+ a začal se modlit k Jehovovi+ 3 a říkat: „Naléhavě tě prosím, Jehovo, vzpomeň,+ prosím, jak jsem před tebou chodil+ v pravdivosti+ a s úplným srdcem+ a činil jsem to, co bylo dobré v tvých očích.“ A Ezekjáš začal usedavě plakat.*+

4 A tu přišlo Jehovovo slovo+ k Izajášovi a říkalo: 5 „Jdi* a řekneš Ezekjášovi: ‚Tak řekl Jehova, BŮH tvého praotce Davida:+ „Slyšel jsem tvou modlitbu.+ Viděl jsem tvé slzy.+ Hle, přidávám k tvým dnům patnáct let;+ 6 a osvobodím tebe a toto město z dlaně asyrského krále a budu toto město bránit.+ 7 A to je pro tebe znamením od Jehovy, že Jehova uskuteční toto slovo, které mluvil:+ 8 Hle, stín stupňů, který [již] podle slunce+ sešel po stupních Achazových [schodů], přiměji ustoupit o deset stupňů zpět.“‘“+ A slunce šlo pozvolna zpátky o deset stupňů po stupních [schodů], po nichž [předtím] sešlo.+

9 Psaní judského krále Ezekjáše, když onemocněl+ a zotavil se ze své nemoci.+

21 A Izajáš přistoupil k tomu, aby řekl: „Ať vezmou koláč lisovaných sušených fíků a potřou [jím] bolák,+ aby se zotavil.“+ 22 Ezekjáš mezitím řekl: „Co je znamením, že vyjdu do Jehovova domu?“+

39 Tehdy poslal Merodak-baladan,+ syn Baladana, krále Babylóna,*+ dopisy a dar+ Ezekjášovi potom, co slyšel, že byl nemocný, ale už je opět při síle.+ 2 Ezekjáš se tedy nad nimi začal radovat+ a přistoupil k tomu, aby jim ukázal svůj dům pokladů,+ stříbro a zlato a balzámový olej+ a dobrý olej a celou svou zbrojnici+ a všechno, co se dalo najít v jeho pokladech. Neprokázalo se být nic, co by jim Ezekjáš neukázal ve svém vlastním domě+ a v celém svém panství.+

3 Poté vešel ke králi Ezekjášovi prorok Izajáš a řekl mu:+ „Co říkali ti muži a odkud přistoupili k tomu, aby k tobě přišli?“ Ezekjáš tedy řekl: „Přišli ke mně ze vzdálené země, z Babylóna.“+ 4 A přikročil k tomu, aby řekl: „Co viděli v tvém domě?“+ Na to Ezekjáš řekl: „Viděli všechno, co je v mém domě. Neprokázalo se být nic, co bych jim byl ve svých pokladech neukázal.“ 5 Izajáš nyní řekl Ezekjášovi:+ „Slyš slovo Jehovy vojsk: 6 ‚Pohleď, přicházejí dny, a všechno, co je v tvém vlastním domě a co tvoji praotcové nastřádali až do tohoto dne, bude skutečně odneseno do Babylóna.‘+ ‚Nezůstane nic,‘+ řekl Jehova. 7 ‚A někteří z tvých vlastních synů, kteří z tebe vyjdou, jimž se staneš otcem, budou vzati+ a skutečně se stanou dvorními úředníky+ v paláci babylónského krále.‘“+

8 Na to Ezekjáš řekl Izajášovi: „Jehovovo slovo, které jsi mluvil, je dobré.“+ A přikročil k tomu, aby řekl: „Protože mír a pravda+ za mých vlastních dnů potrvají.“+

40 „Utěšujte, utěšujte můj lid,“ říká váš BŮH.*+ 2 „Mluvte k srdci Jeruzaléma+ a volejte k němu, že jeho vojenská služba* se naplnila,+ že jeho provinění je splaceno.+ Vždyť dostal z Jehovovy ruky plný obnos* za všechny své hříchy.“+

3 Naslouchej! Někdo volá* v pustině:+ „Vyčistěte Jehovovu cestu!*+ Napřimte* pouštní plání* silnici pro našeho Boha.+ 4 Ať je každé údolí pozvednuto+ a každá hora a pahorek sníženy.+ A hrbolatá zemská půda se stane rovinou a rozeklaná zemská půda údolní plání.+ 5 A jistě se zjeví Jehovova sláva+ a uvidí [ji] spolu všechno tělo,+ neboť [tak] mluvila samotná Jehovova ústa.“+

6 Naslouchej! Někdo říká:* „Volej!“+ A kdosi řekl:* „Co mám volat?“

„Všechno tělo je zelená tráva a všechna jejich milující laskavost* je jako polní květ.+ 7 Zelená tráva uschla, květ zvadl,+ protože na něj zavál samotný Jehovův duch.+ Jistě, lid je zelená tráva.+ 8 Zelená tráva uschla, květ zvadl;+ ale pokud jde o slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.“+

9 Vystup až na vysokou horu,+ ženo přinášející dobrou zprávu Sionu.+ Pozdvihni hlas dokonce s mocí, ženo přinášející dobrou zprávu Jeruzalému.+ Pozvedni [jej]. Neboj se.+ Řekni judským městům: „Zde je váš Bůh.“*+ 10 Pohleď, sám Svrchovaný Pán Jehova přijde dokonce jako někdo silný* a jeho paže bude za něho panovat.+ Pohleď, jeho odměna je s ním+ a před ním je mzda, kterou platí.+ 11 Jako pastýř bude pást své vlastní stádo.+ Svou paží sesbírá jehňata;+ a ponese [je] v náručí.+ Kojící bude [opatrně] provázet.+

12 Kdo změřil vody pouhou hrstí+ a pouhou pídí zjistil rozměry nebes+ a do míry* zahrnul zemský prach+ nebo zvážil hory přezmenem a pahorky na miskách vah? 13 Kdo zjistil rozměry Jehovova ducha a kdo mu jako jeho muž rady může dát něco poznat?+ 14 S kým se radil, aby mu někdo dával porozumění, nebo kdo ho vyučuje ve stezce práva nebo ho vyučuje poznání+ nebo mu dává poznat právě cestu skutečného porozumění?+

15 Pohleď, národy jsou jako krůpěj z vědra; a jsou považovány za povlak prachu na miskách vah.+ Pohleď, ostrovy+ zvedá jako pouhý jemný [prach]. 16 Ani Libanon nepostačí k udržení ohně a jeho divoká zvířata+ nepostačí k zápalné oběti.+ 17 Všechny národy jsou před ním jako něco neexistujícího;+ jsou jím považovány za nic a za neskutečnost.+

18 A ke komu můžete připodobnit Boha*+ a jakou podobu můžete postavit vedle něho?+ 19 Řemeslník odlil pouhou litou sochu+ a kovotepec ji potahuje zlatem+ a kuje stříbrné řetízky.+ 20 Volí si jistý strom jako příspěvek, strom, který není prohnilý.+ Vyhledává si zručného řemeslníka, aby připravil vyřezávanou sochu,+ která by se neviklala.+

21 Nevíte? Neslyšíte? Neříká se vám to od počátku? Neuplatňovali jste porozumění od zakládání země?+ 22 Je Jeden, který bydlí nad kruhem země,+ jejíž obyvatelé jsou jako luční kobylky, Ten, kdo roztahuje nebesa právě jako jemný tyl, kdo je rozestírá jako stan k bydlení,+ 23 Ten, kdo přivádí vysoké úředníky vniveč, kdo i ze soudců země udělal pouhou neskutečnost.+

24 Ještě nikdy nebyli vsazeni; ještě nikdy nebyli zaseti; ještě nikdy nezakořenil jejich pařez v zemi.+ A stačí na ně fouknout a uschnou;+ a větrná bouře je odnese jako slámu ze strniště.+

25 „Ke komu mě však můžete připodobnit, abych se mu stal rovným?“ říká Svatý.+ 26 „Vysoko pozvedněte oči a vizte. Kdo stvořil tyto věci?+ Je to Ten, kdo vyvádí jejich vojsko dokonce podle počtu, všechny je dokonce nazývá jménem.+ Kvůli hojnosti dynamické energie,*+ [a protože] je také silný v moci,* ani jedna [z nich] nechybí.

27 Proč říkáš, Jákobe, a promlouváš, Izraeli: ‚Má cesta je před Jehovou skrytá+ a právo vůči mně uniká i mému Bohu‘?*+ 28 Nepoznal jsi ani jsi neslyšel?+ Jehova, Stvořitel nejzazších konců* země, je Bohem na neurčitý čas.+ Neunavuje se ani neumdlévá.+ Jeho porozumění se nedá vypátrat.+ 29 Unavenému dává sílu;+ a v [člověku] bez dynamické energie+ rozhojňuje plnou sílu. 30 Chlapci se unaví i umdlí a mladí muži budou zcela jistě klopýtat, 31 ale ti, kdo doufají v Jehovu,+ znovu získají sílu.+ Vznesou se na křídlech jako orli.+ Poběží a neumdlí; budou kráčet a neunaví se.“+

41 „Mlčky mi věnujte pozornost, ostrovy;*+ a národnostní skupiny+ ať znovu získají sílu. Ať se přiblíží.+ V tom čase ať mluví. Sejděme se k soudu.+

2 Kdo vzburcoval [někoho] od východu slunce?+ [Kdo] ve spravedlnosti přistoupil k tomu, aby ho povolal k [tomu, aby následoval] Jeho nohy, aby před ním vydával národy a nechával [ho], aby podmaňoval i krále?+ [Kdo je] dával jako prach jeho meči, takže je jeho luk proháněl jako pouhou slámu ze strniště?+ 3 [Kdo] je stále pronásledoval, pokojně procházel pěšky po stezce, [po které] nepřišel? 4 Kdo jednal+ a udělal [to], že volal generace od začátku?+

Já, Jehova, Ten první;+ a u posledních jsem týž.“+

5 Ostrovy+ viděly a začaly se bát. Samotné nejzazší konce země se začaly chvět.+ Blížili se a přicházeli. 6 Každý pomáhal svému druhovi a [člověk] říkával svému bratrovi: „Buď silný.“+ 7 Řemeslník tedy posiloval kovotepce;+ ten, kdo uhlazuje kovářským kladivem, toho, kdo buší na kovadlině, o pájení řekl: „Je to dobré.“ Nakonec to někdo upevnil hřeby, aby se to neviklalo.+

8 „Ale ty, Izraeli, jsi můj sluha,+ ty, Jákobe, kterého jsem vyvolil,+ semeno* mého přítele*+ Abrahama;+ 9 ty, kterého jsem uchopil od nejzazších konců země,+ a ty, kterého jsem povolal až z jejích odlehlých končin.+ A tak jsem ti řekl: ‚Jsi můj sluha;+ vyvolil jsem tě+ a nezavrhl jsem tě.+ 10 Neboj se, vždyť jsem s tebou.+ Nehleď upřeně kolem, vždyť jsem tvůj Bůh.*+ Opevním tě.+ Skutečně ti pomohu.+ Skutečně tě budu pevně držet svou pravicí+ spravedlnosti.‘+

11 Pohleď, všichni, kdo se proti tobě rozpalují, budou zahanbeni a budou pokořeni.+ Muži, kteří se s tebou pohádali, se stanou jakoby ničím a zahynou.+ 12 Budeš po nich pátrat, ale nenajdeš je, ty muže, kteří s tebou zápasí.+ Stanou se jakoby něčím neexistujícím a jakoby ničím,+ ti muži, kteří s tebou válčí. 13 Vždyť tvou pravici svírám já, Jehova, tvůj Bůh,+ Ten, který ti říká: ‚Neboj se.+ Já sám ti pomohu.‘+

14 Neboj se, červe+ Jákobe, muži* izraelští.+ Já sám ti* pomohu,“ je výrok Jehovy, ano tvého Výkupce,+ Izraelova Svatého. 15 „Pohleď, udělal jsem z tebe mláticí saně,+ nový nástroj k mlácení s oboustranně ostrými [zuby]. Zašlapeš hory a rozdrtíš [je]; a z pahorků naděláš plevy.+ 16 Převěješ je,+ a vítr je odnese+ a větrná bouře je rozežene různými směry.+ A budeš mít radost v Jehovovi.+ Budeš se chlubit ve Svatém Izraele.“+

17 „Ztrápení a chudí hledají vodu,+ ale není. Jazyk, ten jim vyschl+ žízní.+ Já, Jehova, jim odpovím.+ Já, BŮH Izraele,* je neopustím.+ 18 Na holých pahorcích otevřu řeky a uprostřed údolních plání zřídla.+ Z pustiny udělám rákosnatou vodní tůň a z bezvodé země zdroje vody.+ 19 Do pustiny postavím cedr, akácii a myrtu a olejný strom.+ Na pouštní pláň* současně umístím jalovec, jasan a cypřiš;+ 20 aby lidé současně viděli a věděli a dbali a měli pochopení, že to udělala právě Jehovova ruka a že to stvořil sám Svatý Izraele.“+

21 „Předneste svůj sporný případ,“+ říká Jehova. „Předložte své argumenty,“+ říká Jákobův Král.+ 22 „Předložte a povězte nám věci, které se stanou. První věci — jaké byly — povězte přece, ať [na to] zaměříme své srdce a poznáme jejich budoucnost. Nebo způsobte, abychom slyšeli dokonce věci, které přicházejí.+ 23 Povězte věci, které mají přijít pak, ať víme, že jste bohové.*+ Ano, měli byste činit dobře nebo činit špatně, ať se upřeně rozhlédneme a současně [to] uvidíme.+ 24 Pohleďte, jste něco neexistujícího a váš počin je ničím.+ Kdokoli si volí vás, je něčím odporným.+

25 Vzburcoval jsem [někoho] ze severu, a on přijde.+ Od východu slunce+ bude vzývat mé jméno. A přijde na zastupující vládce, jako [by byli] hlínou,+ a právě jako hrnčíř, který šlape vlhký materiál.

26 Kdo něco říkal od začátku, abychom poznali, nebo od minulých časů, abychom řekli: ‚Má pravdu‘?+ Skutečně nikdo neříká. Skutečně nikdo nedává [člověku] slyšet. Skutečně nikdo neslyší žádné vaše řeči.“+

27 Je někdo první, [který říká] Sionu: „Pohleď, tady jsou!“,+ a Jeruzalému dám toho, kdo přinese dobrou zprávu.+

28 A viděl jsem, a nebyl tu nikdo; a z těchto také žádný nedával radu.+ A stále jsem se jich ptal, aby dali odpověď. 29 Pohleďte, všichni jsou něco neexistujícího.* Jejich díla nejsou nic. Jejich lité sochy jsou vítr* a neskutečnost.+

42 Pohleďte, můj sluha,+ jehož pevně držím!+ Můj vyvolený,+ [jehož] má duše schválila!+ Vložil jsem do něho svého ducha.*+ Vynese právo národům.+ 2 Nebude volat ani zvyšovat [hlas] a nenechá svůj hlas slyšet na ulici.*+ 3 Nalomený rákos nedolomí;+ a pokud jde o pohasínající lněný knot, ten nezhasí. V opravdovosti vynese právo.*+ 4 Nepohasne ani se nenalomí,* dokud na zemi nezavede právo;+ a ostrovy* budou stále čekat na jeho zákon.*+

5 Tak řekl [pravý] Bůh, Jehova, Stvořitel nebes+ a Ten vznešený, který je roztahuje;*+ Ten, kdo rozprostírá zemi+ a její výnos,+ Ten, kdo dává dech*+ lidem na ní+ a ducha těm, kdo po ní chodí:+ 6 „Já, Jehova, jsem tě povolal ve spravedlnosti+ a přistoupil jsem k tomu, abych tě uchopil za ruku.+ A budu tě bedlivě střežit a dám tě jako smlouvu lidu,+ jako světlo národů,+ 7 [abys] otvíral slepé oči,+ vyváděl z kobky vězně,+ z domu zadržení ty, kdo sedí ve tmě.+

8 Já jsem Jehova. To je mé jméno;+ a nikomu jinému nedám svou vlastní slávu,+ ani svou chválu+ rytým sochám.+

9 První věci — pohleď, přišly,+ ale já sděluji nové věci. Než začnou vznikat, působím, abyste [je] slyšeli.“+

10 Zpívejte Jehovovi novou píseň,+ jeho chválu od nejzazšího konce země,+ vy, kdo sestupujete k moři+ a k tomu, co je naplňuje, ostrovy a vy, kdo je obýváte.+ 11 Ať pustina+ a její města pozvednou [svůj hlas], osady, které obývá Kedar.+ Ať obyvatelé skalního útesu+ v radosti volají. Z vrcholku hor ať lidé nahlas volají. 12 Ať připisují Jehovovi slávu+ a na ostrovech ať vyprávějí dokonce o jeho chvále.+

13 Jehova vyjde jako silný muž.+ Jako válečník* probudí horlivost.+ Zvolá, ano, vydá válečné zvolání;+ ukáže se mocnějším než jeho nepřátelé.+

14 „Dlouho jsem byl zticha.+ Stále jsem mlčel.+ Ovládal jsem se.+ Jako rodička budu současně sténat, těžce dýchat a lapat po dechu.+ 15 Zpustoším hory a pahorky+ a všechno jejich rostlinstvo usuším.+ A řeky změním v ostrovy a rákosnaté tůně vysuším. 16 A slepé přiměji, aby kráčeli cestou, kterou neznali;+ způsobím, aby šlapali vozovou cestou, kterou neznali.+ Temné místo před nimi změním ve světlo+ a hrbolatý terén v rovinu.+ To pro ně udělám a neopustím je.“+

17 Budou obráceni zpět, budou velmi zahanbeni ti, kdo vkládají důvěru ve vyřezávanou sochu,+ ti, kdo říkají lité soše: „Vy jste naši bohové.“*+

18 Slyšte, hluší; a prohlédněte, abyste viděli, slepí.+ 19 Kdo je slepý, ne-li můj sluha, a kdo je hluchý jako můj posel, kterého posílám? Kdo je slepý jako ten odměněný,* nebo slepý jako Jehovův sluha?+ 20 Šlo o vidění mnoha věcí, ale ty jsi stále nebděl.+ Šlo o otevření uší, ale ty* jsi stále nenaslouchal.+ 21 Sám Jehova kvůli své spravedlnosti+ nalezl potěšení v tom, aby vyvýšil zákon+ a učinil jej majestátním. 22 Je to však lid vydrancovaný a vypleněný,+ všichni jsou chyceni do pasti v děrách a jsou poschováváni v domech zadržení.+ Stali se [něčím] k drancování, a není osvoboditel,+ k plenění, a nikdo neříká: „Vracej zpět!“

23 Kdo mezi vámi tomu dopřeje sluchu? Kdo bude věnovat pozornost a naslouchat pro pozdější časy?+ 24 Kdo vydal Jákoba k pouhému plenění a Izrael těm, kdo drancují? Není to Jehova, Ten, proti němuž jsme hřešili a po jehož cestách nechtěli chodit a jehož zákonu nenaslouchali?+ 25 Vyléval tedy na něho vztek, svůj hněv a sílu války.+ A stravovalo ho to všude kolem,+ ale nevšímal si [toho];+ a planulo to proti němu, ale nic si nebral k srdci.+

43 A nyní, tak řekl Jehova, tvůj Stvořitel,+ Jákobe, a tvůj Tvůrce,+ Izraeli: „Neboj se, vždyť jsem tě vykoupil.+ Zavolal jsem [tě] tvým jménem.+ Jsi můj.+ 2 V případě, že bys procházel vodami,+ budu s tebou;+ a řekami, nezaplaví tě.+ V případě, že bys šel ohněm, nespálíš se ani tě neožehne plamen.+ 3 Já jsem totiž Jehova, tvůj Bůh,* Svatý Izraele, tvůj Zachránce.+ Jako výkupné za tebe* jsem dal Egypt,+ namísto tebe Etiopii*+ a Sebu. 4 Díky tomu, že jsi byl v mých očích drahocenný,+ byl jsi považován za hodného cti a sám jsem si tě zamiloval.+ A dám místo tebe lidi* a místo tvé duše národnostní skupiny.+

5 Neboj se, vždyť jsem s tebou.+ Od východu slunce přinesu tvé semeno a od západu slunce tě sesbírám.+ 6 Řeknu severu:+ ‚Vydej!‘ a jihu:* ‚Nezadržuj. Přiveď mé syny zdaleka a mé dcery z nejzazšího konce země,+ 7 každého, kdo se nazývá mým jménem+ a koho jsem stvořil pro svou vlastní slávu,+ koho jsem utvořil, ano, koho jsem udělal.‘+

8 Vyveď lid slepý, třebaže existují oči, a ty hluché, třebaže mají uši.+ 9 Ať se všechny národy seberou* na jedno místo a ať se sejdou národnostní skupiny.+ Kdo to mezi nimi může povědět?+ Anebo mohou způsobit, abychom slyšeli dokonce první věci?+ Ať opatří své svědky,+ aby byli prohlášeni za spravedlivé, nebo ať slyší a řeknou: ‚To je pravda!‘“*+

10 „Jste moji svědkové,“*+ je Jehovův výrok, „ano můj sluha,* kterého jsem vyvolil,+ abyste poznali+ a věřili ve mne+ a abyste rozuměli, že jsem Týž.+ Přede mnou nebyl vytvořen Bůh*+ a po mně nadále nebyl žádný.*+ 11 Já — já jsem Jehova+ a kromě mne není zachránce.“+

12 „Sám jsem sděloval a zachraňoval a působil, aby [to] bylo slyšet,+ když mezi vámi nebyl žádný cizí [bůh].*+ Jste tedy moji svědkové,“+ je Jehovův výrok, „a já jsem Bůh.*+ 13 Také jsem po celý čas* Týž;+ a nikdo nedosahuje osvobození z mé vlastní ruky.+ Budu jednat,+ a kdo ji* může obrátit zpět?“+

14 Tak řekl Jehova, váš Výkupce,+ Svatý Izraele:+ „Kvůli vám pošlu do Babylóna a způsobím, aby klesly závory vězení,*+ i Chaldejci se svým kvílivým voláním na lodích.+ 15 Já jsem Jehova, váš Svatý,*+ Stvořitel Izraele,+ váš Král.“+

16 Tak řekl Jehova, Ten, kdo dělá cestu mořem a vozovou cestu dokonce silnými vodami,+ 17 Ten, kdo současně vyvádí válečný dvoukolý vůz a koně, vojenskou sílu a silné:*+ „Ulehnou.+ Nevstanou.+ Jistě budou uhašeni.+ Jako lněný knot budou zhasnuti.“+

18 „Nevzpomínejte na první věci a neobracejte své uvažování k dřívějším věcem. 19 Pohleďte, činím něco nového.+ Nyní to vznikne. Poznáte to, či snad ne?+ Skutečně povedu cestu pustinou,+ řeky pouští.+ 20 Bude mě oslavovat divoké polní zvíře,+ šakali a pštrosi;*+ protože dám vodu i v pustině, řeky v poušti,+ abych dal svému lidu, svému vyvolenému,+ pít, 21 lidu, který jsem si utvořil, aby líčil mou chválu.+

22 Ale mě jsi právě nevolal, Jákobe,+ protože ze mne jsi umdlel, Izraeli.+ 23 Nenosil jsi mi ovce svých celých zápalných obětí a neoslavoval jsi mě svými oběťmi.+ Nenutil jsem tě, abys mi sloužil darem, ani jsem tě neunavoval vonnou pryskyřicí.+ 24 Za žádné peníze* jsi mi nekupoval [sladkou] třtinu;+ a tukem svých obětí jsi mě nenasytil.+ Ve skutečnosti jsi mě přinutil sloužit kvůli tvým hříchům; unavil jsi mě svými proviněními.+

25 Já — já jsem Ten, kdo vymazává+ tvé přestupky+ kvůli sobě samému,+ a na tvé hříchy nebudu vzpomínat.+ 26 Připomeň mi; suďme se* spolu;+ povídej to po svém, abys byl v právu.+ 27 Tvůj vlastní otec, ten první, hřešil,+ a tvoji vlastní mluvčí* proti mně přestupovali.+ 28 Znesvětím tedy knížata svatého místa* a vydám Jákoba jako člověka zasvěceného zničení a Izrael [vydám] utrhačným slovům.+

44 A teď naslouchej, Jákobe, můj sluho,+ a ty, Izraeli, kterého jsem vyvolil.+ 2 Tak řekl Jehova, tvůj Původce+ a tvůj Tvůrce,+ který ti pomáhal již z břicha:*+ ‚Neboj se,+ můj sluho Jákobe, a ty, Ješurune,*+ jehož jsem vyvolil. 3 Vždyť na žíznivého vyleji vodu+ a na suché místo řinoucí se toky.+ Na tvé semeno* vyleji svého ducha+ a na tvé potomky své požehnání. 4 A jistě vyrazí jako v zelené trávě,+ jako topoly+ u vodních příkopů. 5 Tento bude říkat: „Patřím Jehovovi.“+ A onen [se] bude nazývat Jákobovým jménem+ a jiný si napíše na ruku: „Patřící Jehovovi.“* A někdo [se] bude titulovat Izraelovým jménem.‘+

6 Tak řekl Jehova, Král Izraele+ a jeho Výkupce,+ Jehova vojsk: ‚Jsem první a jsem poslední+ a mimo mne není žádný Bůh.*+ 7 A kdo je jako já?+ Ať zavolá,* aby to pověděl a předložil mi to.+ Odkdy jsem ustanovil dávný lid,+ ať [to] věci, které přicházejí, i věci, které vejdou, řeknou. 8 Neděste se a nebuďte omráčeni.+ Nedávám ti [to] osobně od onoho času slyšet a nepovídám [to]?+ A jste moji svědkové.+ Existuje Bůh* mimo mne?+ Ne, není žádná Skála.*+ Žádnou jsem neuznal.‘“

9 Tvůrci vyřezávané sochy jsou všichni neskutečností,+ a jejich miláčkové* nebudou k žádnému prospěchu;+ a jako jejich svědkové* nevidí nic a nevědí nic,+ aby byli zahanbeni.+ 10 Kdo utvořil boha* nebo odlil pouhou litou sochu?+ Nebylo to vůbec k žádnému prospěchu.+ 11 Pohleď, všichni jeho společníci budou zahanbeni+ a řemeslníci jsou z pozemských lidí.* Všichni se sesbírají.+ Zastaví se. Budou zděšeni. Současně budou zahanbeni.+

12 Pokud jde o toho, kdo opracovává železo sekáčem, ten [na něm] pilně pracoval s uhly; a pak je tvaruje kladívky a pilně na něm pracuje svou silnou paží.+ Také dostal hlad, a tak [nemá] sílu. Nenapil se vody; je tedy unavený.

13 Pokud jde o dřevořezbáře, ten natáhl měřicí provazec; načrtává to červenou křídou; opracovává to pořízem; a stále to načrtává kružidlem a postupně to dělá jako znázornění muže,*+ jako krásu lidstva,* aby [to] sedělo v domě.+

14 Je ten, jehož zaměstnáním je kácet cedry; a vezme jistý druh stromu, dokonce mohutný strom, a nechá si jej zesílit mezi lesními stromy.+ Zasadil vavřín a lijící se déšť stále působí, že roste. 15 A stal se pro člověka* [něčím] k udržování ohně. Vezme tedy část z něho, aby se ohřál. Ve skutečnosti založí oheň a opravdu upeče chléb. Pracuje také na bohu,* kterému by se klaněl.+ Udělal z něho vyřezávanou sochu+ a vrhá se před ní [k zemi]. 16 Polovinu z něho* opravdu spálí v ohni. Na polovině z něho dobře opeče maso, které jí, a nasytí se. Také se ohřeje a říká: „Aha! Ohřál jsem se. Viděl jsem světlo ohně.“ 17 Ale ze zbytku opravdu udělá boha, jeho vyřezávanou sochu. Vrhne se před ní [k zemi] a klaní se a modlí se k ní a říká: „Osvoboď mě, vždyť jsi můj bůh.“+

18 Nepoznali+ ani nerozumějí,+ protože jejich oči byly zalepeny, aby neviděli,+ jejich srdce, aby nemělo pochopení.+ 19 A nikdo si v srdci+ nepřipomíná ani nemá poznání ani porozumění,+ [aby] řekl: „Polovinu z něho jsem spálil v ohni a na jeho uhlech jsem také upekl chléb; opékám maso a jím. Ale ze zbytku mám udělat pouhou odpornou věc?+ Budu se vrhat [k zemi] před vyschlým dřevem stromu?“ 20 Živí se popelem.+ Jeho vlastní srdce, s nímž si bylo zahráváno, ho zavedlo na scestí.+ A neosvobozuje svou duši ani neříká: „Není v mé pravici faleš?“+

21 „Pamatuj na ty věci, Jákobe,+ a ty, Izraeli, protože jsi můj sluha.+ Utvořil jsem tě.+ Jsi sluha, který mi patří. Izraeli, z mé strany nebudeš zapomenut.+ 22 Vymažu tvé přestupky právě jako oblakem+ a tvé hříchy právě jako velkým množstvím oblaků. Vrať se přece ke mně,+ vždyť tě vykoupím.+

23 Radostně volejte, nebesa,+ vždyť Jehova zasáhl!+ Vítězoslavně křičte,+ nejnižší části* země!+ Rozveselte se, hory,+ s radostným voláním, lese a všechny stromy v něm! Vždyť Jehova vykoupil Jákoba a na Izraeli ukazuje svou krásu.“+

24 Tak řekl Jehova, tvůj Výkupce+ a Ten, kdo tě utvořil z břicha:* „Já, Jehova, činím všechno, sám roztahuji nebesa,+ rozprostírám zemi.+ Kdo byl se mnou? 25 Mařím znamení prázdných mluvků* a [jsem] Ten, kdo nechává věštce jednat pomateně;+ Ten, kdo obrací moudré muže nazad, a Ten, kdo i jejich poznání obrací v pošetilost;+ 26 Ten, kdo nechává, aby se splnilo slovo jeho sluhy, a Ten, kdo úplně provádí radu svých vlastních poslů;+ Ten, kdo říká o Jeruzalému: ‚Bude obýván‘,+ a o judských městech: ‚Budou znovu vystavěna+ a pozdvihnu jeho zpustlá místa‘;+ 27 Ten, kdo říká vodní hlubině: ‚Vypař se; a vysuším všechny tvé řeky‘;+ 28 Ten, kdo říká o Kýrovi:*+ ‚Je mým pastýřem a úplně provede všechno, co mě těší‘;+ dokonce v tom, že říkám* o Jeruzalému: ‚Bude znovu vystavěn‘,* a o chrámu: ‚Bude ti položen základ‘.“+

45 Tak řekl Jehova svému pomazanému,*+ Kýrovi,* jehož pravici jsem uchopil,+ abych před ním podmanil národy,+ abych odpásal i boky králů; abych před ním otevřel dvoukřídlé dveře, takže ani brány nebudou zavřeny: 2 „Sám půjdu před tebou+ a vyrovnám vzdutí země.+ Měděné dveře rozbiji na kusy a přesekám železné závory.+ 3 A dám ti poklady+ ve tmě a schované poklady ve skrýších, abys poznal, že já jsem Jehova, Ten, kdo [tě] volá tvým jménem,+ BŮH* Izraele. 4 Kvůli svému sluhovi Jákobovi a [kvůli] Izraeli, svému vyvolenému,+ jsem dokonce přistoupil k tomu, abych tě povolal tvým jménem; přistoupil jsem k tomu, abych ti dal čestné jméno, ačkoli jsi mě neznal.+ 5 Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.+ S výjimkou mne není žádný Bůh.+ Pevně tě opásám, ačkoli jsi mě neznal, 6 aby lidé poznali od východu slunce a od jeho západu, že mimo mne není žádný.+ Já jsem Jehova a není nikdo jiný.+ 7 Utvářím světlo+ a tvořím tmu,+ působím mír+ a tvořím neštěstí,+ já, Jehova, činím všechny ty věci.+

8 Nebesa, způsobte, aby kanulo shůry;+ a ať se z mračné oblohy řine spravedlnost.+ Ať se otevře země a urodí záchranu a současně ať způsobí, aby vyrazila spravedlnost.+ Já sám, Jehova, jsem to* stvořil.“+

9 Běda tomu, kdo se přel se svým Tvůrcem+ jako hliněný střep s jinými hliněnými střepy ze zemské půdy! Měla by hlína+ říkat tomu, kdo jí dává tvar: „Co děláš?“ A tvůj počin [říkat]: „Nemá ruce?“ 10 Běda tomu, kdo říká otci: „Čemu se stáváš otcem?“, a manželce:* „Co v bolestech rodíš?“+

11 Tak řekl Jehova, Svatý Izraele+ a jeho Tvůrce:+ „Ptejte se mě dokonce na věci,+ které přicházejí ohledně mých synů;+ a měli byste mi přikazovat ohledně činnosti+ mých rukou. 12 Sám jsem udělal zemi+ a stvořil jsem na ní i člověka.*+ Já — mé vlastní ruce roztáhly nebesa+ a velím celému jejich vojsku.“+

13 „Sám jsem někoho vzburcoval ve spravedlnosti+ a narovnám všechny jeho cesty.+ To on vystaví mé město+ a propustí* mé vyhnance,+ ne za cenu+ ani za úplatek,“ řekl Jehova vojsk.

14 Tak řekl Jehova: „Neplacení dělníci z Egypta+ a kupci z Etiopie* a Sabejci,+ urostlí muži,*+ ti přejdou dokonce k tobě* a stanou se tvými.+ Budou kráčet za tebou; přejdou v okovech+ a pokloní se ti.+ Budou se k tobě modlit [a říkat]: ‚Bůh je vskutku ve spojení s tebou*+ a není nikdo jiný; není [jiný] Bůh.‘“*+

15 Vpravdě jsi Bůh, který zůstává skrytý,+ Bůh Izraele, Zachránce.+ 16 Jistě budou všichni zahanbeni, a dokonce budou pokořeni. Výrobci [modlářských] podob budou muset spolu chodit v pokoření.+ 17 Pokud jde o Izrael, ten bude jistě ve spojení s Jehovou zachráněn+ záchranou na neurčité časy.+ Nebudete zahanbeni+ ani nebudete pokořeni+ na neurčité časy věčnosti.

18 Vždyť tak řekl Jehova, Stvořitel nebes,+ On, [pravý] Bůh,+ Tvůrce země a její Původce,+ Ten, kdo ji pevně založil,+ kdo ji nestvořil prostě nadarmo, kdo ji utvořil, dokonce aby byla obývána:+ „Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.+ 19 Nemluvil jsem ve skrýši,+ v temném místě země; ani jsem neřekl Jákobovu semeni:* ‚Hledejte mě prostě nadarmo.‘+ Já jsem Jehova, mluvím, co je spravedlivé, říkám, co je přímé.+

20 Seberte se a přijďte.+ Shlukněte se k sobě, vy, kdo jste unikli z národů.+ Ti, kdo nosí dřevo* své vyřezávané sochy, nedospěli k žádnému poznání, ani ti, kdo se modlí k bohu, jenž nemůže zachránit.*+ 21 Podejte svou zprávu a své předložení.+ Ano, ať se spolu v jednotě poradí. Kdo způsobil, aby to odedávna bylo slyšet?+ [Kdo] o tom právě od té doby podává zprávu?+ Ne snad já, Jehova, kromě něhož není jiný Bůh;*+ spravedlivý Bůh* a Zachránce,+ a vyjma mne není žádný?+

22 Obraťte se ke mně a buďte zachráněni,+ všichni [na] koncích země; vždyť jsem Bůh a není nikdo jiný.+ 23 Sám při sobě jsem přísahal+ — z mých vlastních úst vyšlo ve spravedlnosti slovo,+ takže se nevrátí —,+ že přede mnou bude klekat každé koleno,+ každý jazyk bude přísahat*+ 24 a říkat: ‚Jistěže v Jehovovi je plná spravedlnost a síla.+ Všichni, kdo se proti němu rozpalují, přijdou přímo k němu a budou zahanbeni.+ 25 V Jehovovi se celé semeno+ Izraele prokáže být v právu+ a budou se chlubit.‘“+

46 Bel+ se sklonil,+ Nebo se hrbí; jejich modly+ jsou pro divoká zvířata a domácí zvířata, jejich náklady, zavazadla, [jsou] břemenem pro unavená zvířata. 2 Shrbí se; každý se skloní stejně; prostě nejsou schopni opatřit únik+ pro břemeno, ale jejich vlastní duše půjde do zajetí.+

3 „Naslouchejte mi, Jákobův dome a všichni zbývající* z izraelského domu,+ vy, které [jsem] vyvedl z břicha, vynesení z lůna.+ 4 Až do stáří [člověka] jsem Týž;+ a sám [vás] budu stále podpírat až do šedin [člověka].+ Sám budu jistě jednat,+ abych sám nesl a sám podpíral a opatřil únik.+

5 Ke komu mne připodobníte+ nebo [komu mne] učiníte rovným, nebo [s kým] mne srovnáte, abychom se sobě podobali?+ 6 Jsou ti, kdo štědře vydávají zlato z měšce a na rameni vah odvažují stříbro. Najímají kovotepce, a ten z toho dělá boha.*+ Vrhají se [k zemi], ano, klanějí se.+ 7 Nosí to na rameni,+ nesou to a ukládají to na místo, aby to zůstalo stát. Nehýbá se to ze svého stanoviště.+ Někdo k tomu dokonce volá, ale ono to neodpovídá; nezachraňuje to [člověka] z tísně.+

8 Pamatujte si to, abyste sebrali odvahu.* Vezměte si to k srdci,+ přestupníci.+ 9 Vzpomeňte si na první věci z dávného času,+ že jsem Božský*+ a není jiný Bůh*+ ani nikdo jako já;+ 10 Ten, kdo od počátku sděluje ukončení+ a odedávna věci, které [ještě] nejsou učiněny;+ Ten, kdo říká: ‚Má vlastní rada obstojí+ a udělám všechno, co je mým potěšením‘;+ 11 Ten, kdo od východu slunce volá dravého ptáka,+ ze vzdálené země muže,* aby provedl mou* radu.+ Dokonce jsem [o tom] mluvil; také to přivodím.+ Utvořil jsem [to], také to učiním.+

12 Naslouchejte mi, vy silní v srdci,+ vy vzdálení od spravedlnosti.+ 13 Přiblížil jsem svou spravedlnost.+ Není daleko,+ a má vlastní záchrana se nezpozdí.+ A dám na Sionu záchranu Izraeli, své kráse.“+

47 Sestup a usedni do prachu,+ panenská dcero Babylóna.*+ Posaď se na zem, kde není trůn,+ dcero Chaldejců.+ Vždyť již nezakusíš, aby ti lidé říkali zjemnělá a choulostivá.+ 2 Vezmi ruční mlýnek+ a namel mouku. Odkryj svůj závoj.+ Svlékni vlající suknici.+ Odkryj nohu.+ Překroč řeky. 3 Měla bys odkrýt svou nahotu.+ Také tvou pohanu by mělo být vidět.+ Vykonám pomstu+ a nesetkám se s žádným člověkem* [laskavě].

4 „Je Ten, kdo nás vykupuje.+ Jehova vojsk je jeho jméno,+ Svatý Izraele.“+

5 Mlčky+ usedni a vejdi do tmy,+ dcero Chaldejců;+ vždyť znovu nezakusíš, aby tě lidé nazývali Paní+ [mnoha] království.+ 6 Rozhořčil jsem se na svůj lid.+ Znesvětil jsem své dědictví+ a přistoupil jsem k tomu, abych ti je vydal do ruky.+ Neprojevila jsi jim žádné milosrdenství.+ Starci jsi velmi ztížila své jho.+ 7 A říkala jsi: „Na neurčitý čas se prokážu být Paní,+ navždy.“ Nebrala sis tyto věci k srdci; nepamatovala jsi na ukončení té záležitosti.+

8 A teď slyš, [ženo] oddaná rozkoši, která sedíš v bezpečí,+ která si říkáš v srdci: „Jsem, a nikdo jiný není.+ Nebudu sedět jako vdova a nepoznám ztrátu dětí.“+ 9 Ale náhle na tebe přijdou ty dvě věci, v jednom dni:+ ztráta dětí a vdovství. V úplné míře na tebe přijdou+ pro hojnost tvých kouzel, pro plnou moc tvých zaklínadel — nadmíru.+ 10 A stále jsi důvěřovala ve svou špatnost.+ Říkala jsi: „Nikdo mě nevidí.“+ Tvá moudrost a tvé poznání+ — to tě odvedlo; a stále si říkáš v srdci: „Jsem, a nikdo jiný není.“ 11 A přijde na tebe neštěstí; nebudeš znát proti němu žádné zaklínání. A padne na tebe strast;+ nebudeš ji schopna odvrátit. A náhle na tebe přijde zkáza,+ jakou nejsi zvyklá znát.

12 Zůstaň teď stát se svými zaklínadly a s hojností svých kouzel,+ v nichž ses lopotila od mládí; abys snad dokázala mít prospěch, abys snad mohla postihnout lidi posvátnou úctou. 13 Umdlela jsi množstvím svých rádců.* Ať nyní povstanou a zachrání tě, ti ctitelé* nebes, pozorovatelé hvězd,*+ ti, kdo za novoluní sdělují poznání o věcech, které na tebe přijdou.* 14 Pohleď, stali se podobnými slámě ze strniště.+ Jistě je spálí oheň.+ Neosvobodí svou duši+ z moci* plamene.+ Nebude žhnout dřevěné uhlí, aby se lidé ohřáli, světlo ohně, před nímž by se posadili. 15 Takovými se tobě jistě stanou ti, s nimiž ses od mládí lopotila jako se svými zaklínači.*+ Budou vskutku putovat, každý do svého vlastního kraje. Nebude žádný, kdo by tě zachránil.+

48 Slyšte to, Jákobův dome, vy, kdo se nazýváte Izraelovým jménem+ a kdo jste vyšli ze samotných judských+ vod,* vy, kdo přísaháte při Jehovově jménu+ a kdo se dokonce zmiňujete o BOHU* Izraele,+ ne v pravdě* a ne ve spravedlnosti.+ 2 Vždyť se nazývali jako ti, kdo jsou ze svatého města,+ a opírali se o BOHA Izraele,+ Jehova vojsk je jeho jméno.+

3 „První věci jsem sděloval dokonce od toho času a vycházely z mých vlastních úst a já je dával slyšet.+ Náhle jsem jednal, a ty věci přistoupily k tomu, aby nastaly.+ 4 Jelikož vím, že jsi tvrdý+ a že tvá šíje je železná šlacha+ a tvé čelo je měď,+ 5 také jsem ti [to] od toho času stále sděloval. Než to mohlo nastat, způsobil jsem, abys [to] slyšel,+ abys neřekl: ‚Udělala je má vlastní modla a přikázala je má vlastní vyřezávaná socha a má vlastní litá socha.‘+ 6 Slyšel jsi.+ Podívej se na to všechno.+ Pokud jde o vás, vy [o tom] nebudete povídat?+ Dal jsem ti slyšet nové věci od nynějška, dokonce věci chované v záloze,* které jsi neznal.+ 7 Budou stvořeny v přítomném čase, a ne od onoho času, ano věci, které jsi neslyšel dříve než dnes, abys neřekl: ‚Pohleď, už jsem o nich věděl.‘+

8 Navíc, neslyšel jsi+ ani jsi nevěděl ani se ti od onoho času neotevřelo ucho. Vždyť dobře vím, že jsi zcela jistě stále jednal zrádně+ a byl jsi nazván ‚přestupníkem od břicha‘.*+ 9 Kvůli svému jménu ovládnu svůj hněv+ a pro svou chválu se vůči tobě zdržím, abys nebyl odříznut.+ 10 Pohleď, přečistil jsem tě, ale ne [v podobě] stříbra.+ Vyvolil jsem tě v tavicí peci trápení.+ 11 Kvůli sobě, kvůli sobě budu jednat,+ vždyť jak by se mohl někdo nechat znesvětit?+ A nikomu jinému nedám svou vlastní slávu.+

12 Naslouchej mi, Jákobe, a ty, Izraeli, můj povolaný. Já jsem Týž.+ Jsem první.+ Navíc, jsem poslední.+ 13 Nadto, má vlastní ruka položila základ země+ a má vlastní pravice roztáhla nebesa.+ Volám na ně, aby zůstaly spolu stát.+

14 Seberte se, všichni, a slyšte.+ Kdo z nich* sdělil tyto věci? Jehova sám si ho zamiloval.+ Učiní s Babylónem podle svého potěšení+ a jeho vlastní paže bude na Chaldejcích.+ 15 Já — já jsem promluvil. Navíc jsem ho zavolal.+ Přivedl jsem ho a jeho cesta bude učiněna úspěšnou.+

16 Přibližte se ke mně. Slyšte to. Od začátku jsem vůbec nemluvil v žádné skrýši.+ Jsem tam od času, kdy se to stalo.“

A nyní mě poslal sám Svrchovaný Pán Jehova, dokonce* jeho duch.+ 17 Tak řekl Jehova, tvůj Výkupce,+ Svatý Izraele:+ „Já, Jehova, jsem tvůj Bůh, Ten, kdo tě vyučuje k [tvému] prospěchu,+ Ten, kdo působí, že šlapeš cestou, kterou bys měl chodit.+ 18 Kdybys jen opravdu věnoval pozornost mým přikázáním!+ Potom by byl tvůj pokoj právě jako řeka+ a tvá spravedlnost jako mořské vlny.+ 19 A tvého potomstva by bylo jako písku a potomků z tvého nitra jako jeho zrnek.+ Něčí jméno* by nebylo odříznuto ani by přede mnou nebylo vyhlazeno.“+

20 Vyjděte z Babylóna!+ Utečte od Chaldejců.+ Povídejte [o tom] dokonce se zvukem radostného volání, způsobte, aby to bylo slyšet.+ Nechte to dojít na nejzazší konec země.+ Řekněte: „Jehova vykoupil svého sluhu Jákoba.+ 21 A nedostali žízeň,+ když je nechal kráčet dokonce zpustošenými místy.+ Způsobil, aby jim vyprýštila voda ze skály, a přistoupil k tomu, aby rozpoltil skálu, aby mohla voda proudit ven.“+

22 „Není žádný pokoj,“ řekl Jehova, „pro ničemné.“+

49 Naslouchejte mi, ostrovy,*+ a dávejte pozor, daleké národnostní skupiny.+ Sám Jehova mě+ povolal dokonce z břicha.+ Z nitra mé matky se zmínil o mém jménu.+ 2 A přistoupil k tomu, aby má ústa udělal podobná ostrému meči.+ Schoval mě ve stínu+ své ruky.+ A postupně ze mne udělal vyleštěný* šíp. Skryl mě ve svém vlastním toulci. 3 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Jsi můj sluha, Izraeli,+ ty, na němž ukážu svou krásu.“+

4 Ale pokud jde o mne, já jsem řekl: „Lopotil jsem se nadarmo.+ Spotřeboval jsem svou vlastní sílu na neskutečnost a marnost.+ Vpravdě je můj soud u Jehovy+ a má mzda u mého Boha.“*+ 5 A nyní Jehova, ten, kdo mě z břicha utvořil jako sluhu, jenž mu patří,+ řekl, [abych] mu přivedl zpátky Jákoba,+ aby byl k němu shromážděn Izrael.*+ A budu oslaven v Jehovových očích a můj vlastní Bůh se stane mou silou. 6 A přistoupil k tomu, aby řekl: „Byla to více než malicherná záležitost, aby ses stal mým sluhou a pozvedl Jákobovy kmeny a přivedl zpátky i bedlivě střežené z Izraele;+ dal jsem tě také za světlo národů,+ aby má záchrana dospěla* až na nejzazší konec* země.“+

7 Tak řekl Jehova, Výkupce Izraele,+ jeho Svatý, tomu, kdo je opovrhován v duši,*+ tomu, k němuž má národ odpor,*+ sluhovi panovníků:+ „Králové uvidí a jistě povstanou,+ [a] knížata, a pokloní se kvůli Jehovovi, který je věrný,+ Svatému Izraele, který tě vyvoluje.“+

8 Tak řekl Jehova: „V čase dobré vůle* jsem ti odpověděl+ a v den záchrany jsem ti pomohl;+ a stále jsem tě bedlivě střežil, abych tě dal jako smlouvu pro lid,*+ aby ozdravěla země,+ aby se obnovilo vlastnictví zpustošeného dědičného majetku,+ 9 aby se řeklo vězňům:*+ ‚Vyjděte!‘,+ těm, kdo jsou ve tmě:+ ‚Zjevte se!‘+ U cest se budou pást a jejich pastva bude na všech vyšlapaných stezkách.*+ 10 Nebudou hladovět+ ani nebudou žíznit+ ani je nebude bít vysoušející žár nebo slunce.+ Vždyť Ten, kterému je jich líto,* je povede+ a bude je vodit u vodních zřídel.+ 11 A ze všech svých hor udělám cestu a mé silnice budou na vyvýšenině.+ 12 Pohleď, tito přijdou až zdaleka,+ a pohleď, tito ze severu+ a ze západu*+ a tito ze země Sinim.“*

13 Vydejte radostný výkřik, nebesa,+ a měj radost, země.+ Ať se hory rozveselí radostným voláním.+ Vždyť Jehova utěšil svůj lid+ a projevuje lítost* nad svými vlastními ztrápenými.+

14 Ale Sion stále říkal: „Jehova mě opustil+ a Jehova* na mne zapomněl.“+ 15 Může manželka zapomenout na svého kojence, takže by nelitovala syna svého břicha?+ I tyto ženy mohou zapomenout,+ a přece já sám na tebe* nezapomenu.+ 16 Pohleď, vyryl jsem tě na [své] dlaně.*+ Tvé zdi jsou neustále přede mnou.+ 17 Tvoji synové pospíšili. Právě ti, kdo tě strhávají a pustoší, dokonce od tebe odejdou. 18 Pozvedni oči všude kolem a viz. Všichni se sebrali.+ Přišli k tobě. „Jakože žiji,“ je Jehovův výrok,+ „jimi všemi se oblékneš právě jako ozdobami a navážeš je na sebe jako nevěsta.+ 19 Ačkoli jsou tu tvá zpustlá místa a tvá opuštěná místa a země tvých trosek,+ ačkoli nyní jsi příliš stísněna, abys bydlila, a ti, kdo tě polykali, jsou daleko,+ 20 přece ti do tvých vlastních uší řeknou synové tvého osiřelého stavu:+ ‚To místo se mi stalo příliš stísněným.+ Udělej mi přece prostor, abych bydlel.‘+ 21 A jistě si v srdci řekneš: ‚Kdo se mi stal jejich otcem, když jsem žena připravená o děti a neplodná, odešlá do vyhnanství a uvězněná?*+ Pokud jde o tyto, kdo [je] vychoval?+ Pohleď, byla jsem zanechána sama.+ Tito — kde byli?‘“+

22 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Pohleď, zvednu ruku dokonce k národům,+ a lidem pozvednu svůj signál.*+ A přinesou tvé syny v náručí a na rameni ponesou tvé vlastní dcery.+ 23 A králové se ti stanou opatrovníky+ a jejich kněžny* kojnými. Tváří* k zemi se ti budou klanět+ a budou lízat prach tvých nohou;+ a budeš muset poznat, že já jsem Jehova, za něhož se ti, kdo ve mne doufají, nebudou stydět.“+

24 Mohou být odebráni silnému muži ti, které již vzal,*+ nebo může uniknout skupina zajatců tyrana?*+ 25 Ale tak řekl Jehova: „I skupina zajatců silného muže bude odebrána+ a ti, které už tyran vzal, uniknou.+ A sám budu zápolit s každým, kdo zápolí s tebou,+ a sám zachráním tvé vlastní syny.+ 26 A způsobím, aby ti, kdo s tebou krutě zacházejí, jedli své vlastní maso; a jako sladkým vínem se opijí svou vlastní krví. A všechno tělo bude muset poznat, že já, Jehova,+ jsem tvůj Zachránce+ a tvůj Výkupce,+ Jákobův Mocný.“+

50 Tak řekl Jehova: „Kdepak je potvrzení o rozvodu+ vaší matky, kterou jsem poslal pryč?+ Anebo kterému ze svých věřitelů jsem vás prodal?+ Pohleďte, kvůli svým vlastním proviněním+ jste byli prodáni a kvůli vašim vlastním přestupkům byla poslána pryč vaše matka.+ 2 Proč jen tu nikdo* nebyl, když jsem přišel?+ Když jsem volal, nikdo neodpovídal?+ Zkrátila se má ruka vskutku tak, že nemůže vyplatit,+ nebo ve mně není síla osvobodit? Pohleďte, svým přísným napomenutím+ vysouším moře;+ z řek dělám pustinu.+ Jejich ryby zapáchají, jelikož není voda, a umírají žízní.+ 3 Oblékám nebesa příšeřím+ a z pytloviny jim dělám příkrov.“+

4 Svrchovaný Pán Jehova mi dal jazyk poučených,*+ abych věděl, jak slovem odpovědět unavenému.+ Probouzí ráno co ráno; probouzí mé ucho, abych slyšel jako ti poučení.+ 5 Svrchovaný Pán Jehova mi otevřel ucho a já, já se nebouřil.+ Neobrátil jsem se opačným směrem.+ 6 Svá záda jsem nastavil bijícím a své tváře+ těm, kdo vytrhávají [vous]. Obličej jsem neskrýval před pokořujícími věcmi* a [před] plivnutím.+

7 Ale Svrchovaný Pán Jehova mi pomůže.+ Proto se nebudu muset cítit pokořen. Proto jsem zatvrdil svůj obličej jako pazourek a vím, že nebudu zahanben.+ 8 Ten, kdo mě prohlašuje za spravedlivého,* je blízko.+ Kdo může se mnou zápolit? Povstaňme spolu.+ Kdo je mým soudním odpůrcem?*+ Ať se ke mně přiblíží.+ 9 Pohleď, pomůže mi Svrchovaný Pán Jehova. Kdo mě může prohlásit za ničemného?*+ Pohleď, všichni se obnosí jako oděv.+ Pouhý mol je sežere.+

10 Kdo mezi vámi má bázeň+ před Jehovou a naslouchá hlasu jeho sluhy,+ kdo chodí v ustavičné tmě+ a pro koho nebyl žádný jas? Ať důvěřuje v Jehovovo jméno+ a opírá se o svého Boha.*+

11 „Pohleďte! Vy všichni, kdo zažíháte oheň, rozněcujete jiskry,* choďte ve světle svého ohně a uprostřed jisker, které jste rozpálili. Z mé ruky jistě dostanete toto: Ulehnete v naprosté bolesti.+

51 Naslouchejte mi, vy, kdo usilujete o spravedlnost,+ kdo se snažíte nalézt Jehovu.+ Hleďte ke skále,+ z níž jste byli vysekáni, a k prohlubni jámy, z níž jste byli vykopáni. 2 Hleďte ke svému otci+ Abrahamovi+ a k Sáře,+ která vás postupně porodila v porodních bolestech. Byl totiž jeden, když jsem ho povolal,+ a přistoupil jsem k tomu, abych mu požehnal a abych z něho učinil mnohé.+ 3 Vždyť Jehova jistě utěší Sion.+ Určitě utěší všechna jeho zpustošená místa+ a jeho pustinu učiní podobnou Edenu+ a jeho pouštní pláň podobnou Jehovově zahradě.*+ Najde se v něm jásot a radování, díkůvzdání a hlas melodie.+

4 Věnuj mi pozornost, můj lide; a ty, má národnostní skupino,+ mi dopřej sluchu. Vždyť ode mne vyjde samotný zákon*+ a způsobím, aby mé soudcovské rozhodnutí spočinulo dokonce jako světlo národům.*+ 5 Má spravedlnost je blízko.+ Má záchrana+ jistě vyjde a mé vlastní paže budou soudit i národy.+ Budou ve mne doufat ostrovy+ a budou čekat na mou paži.+

6 Pozvedněte oči k nebesům+ a pohleďte na zemi dole. Vždyť i nebesa budou rozehnána v útržcích jako dým+ a země se obnosí jako oděv+ a její obyvatelé zemřou jako pouhý komár. Ale pokud jde o mou záchranu, ta se prokáže být až na neurčitý čas,+ a má vlastní spravedlnost nebude roztříštěna.+

7 Naslouchejte mi, vy, kdo znáte spravedlnost, lide, v jehož srdci je můj zákon.+ Nebojte se pohany smrtelných lidí* a nebuďte postiženi zděšením jen kvůli jejich utrhačným slovům.+ 8 Vždyť mol* je sežere právě jako oděv a šatní mol* je sežere právě jako vlnu.+ Ale pokud jde o mou spravedlnost, ta se prokáže být až na neurčitý čas, a má záchrana na nespočetné generace.“*+

9 Probuď se, probuď se, oděj se silou,+ Jehovova paže!+ Probuď se jako za dávných dnů, jako za generací dávno minulých časů.+ Nejsi to ty,* která na kusy rozbila Raab,*+ která probodla mořskou obludu?*+ 10 Nejsi to ty, která vysušila moře, vody ohromné hloubi?*+ Ta, která z mořských hlubin udělala cestu, aby vykoupení přešli?+ 11 Potom se Jehovovi vyplacení vrátí a přijdou k Sionu s radostným voláním+ a na jejich hlavě bude radování na neurčitý čas.+ Dosáhnou jásotu a radování.+ Zármutek a vzdychání jistě prchnou.+

12 „Já — já jsem Ten, kdo vás utěšuje.+

Kdo jsi ty,* že by ses bál smrtelného člověka, který zemře,+ a syna lidstva,* z něhož bude pouhá zelená tráva?+ 13 A že bys zapomněl na Jehovu, svého* Původce,+ Toho, kdo roztáhl nebesa+ a položil základ země,+ takže ses ustavičně celý den děsil kvůli vzteku toho, kdo [tě] svíral,+ jako by byl zcela zaměřen na to, aby [tě] zničil?+ A kde je vztek toho, kdo [tě] svíral?+

14 Ten, kdo se hrbí v řetězech, jistě bude rychle uvolněn,+ aby neodešel ve smrti do jámy+ a aby mu nescházel chléb.+

15 Ale já, Jehova, jsem tvůj Bůh,* Ten, kdo vzdouvá moře, aby se jeho vlny rozbouřily.+ Jehova vojsk je jeho jméno.+ 16 A vložím ti do úst svá slova+ a jistě tě přikryji stínem své ruky,+ abych zasadil nebesa+ a položil základ země+ a řekl Sionu: ‚Ty jsi můj lid.‘+

17 Procitni, procitni, povstaň, Jeruzaléme,+ ty, který jsi pil z Jehovovy ruky jeho pohár vzteku.+ Číši, pohár, který působí motání, jsi vypil, vyprázdnil.+ 18 Nikdo ze všech synů,+ které zrodil, ho neprovázel, a nikdo ze všech synů, které odchoval, ho nevzal za ruku.+ 19 Ty dvě věci tě postihovaly.+ Kdo ti projeví účast?+ Plenění a zhroucení a hlad a meč!+ Kdo* tě utěší?+ 20 Tvoji vlastní synové omdleli.+ Ulehli na začátku všech ulic jako divoké ovce v síti,+ jako ti, kdo jsou plní Jehovova vzteku,+ přísného napomenutí tvého Boha.“+

21 Proto, prosím, naslouchej tomuhle, ženo+ ztrápená a opilá, ale ne vínem.+ 22 Tak řekl tvůj Pán,* Jehova, ano tvůj Bůh, který zápolí+ o svůj lid: „Pohleď, odejmu z tvé ruky pohár, který působí motání.+ Číši, můj pohár vzteku — už jej nebudeš opětovně pít.+ 23 A dám jej do ruky těch, kdo tě dráždí,+ kdo řekli tvé duši: ‚Skloň se, abychom přešli‘, takže jsi ze svých zad dělávala jakoby zem a jakoby ulici pro ty, kdo přecházeli.“+

52 Probuď se, probuď se, oblékni se svou silou,+ Sione! Oblékni si své krásné oděvy,+ Jeruzaléme, svaté město!+ Vždyť již do tebe nevejde neobřezaný a nečistý.+ 2 Setřes ze sebe prach,+ vstaň, posaď se, Jeruzaléme. Uvolni si pouta na šíji, zajatá sionská dcero.+

3 Vždyť tak řekl Jehova: „Za nic jste byli prodáni+ a bez peněz budete vykoupeni.“+

4 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Nejprve šel můj lid do Egypta, aby tam přebývali jako [někdo] cizí;+ a Asýrie, ta je utlačovala bez příčiny.“

5 „A teď, jaký tu mám zájem?“ je Jehovův výrok. „Můj lid byl totiž vzat za nic.+ Právě ti, kdo nad nimi panovali, stále kvíleli,“*+ je Jehovův výrok, „a s mým jménem bylo neustále, celý den, zacházeno s neúctou.+ 6 Proto můj lid pozná mé jméno,+ ano proto v ten den, protože já jsem Ten, kdo mluví.+ Pohleďte, to jsem já.“

7 Jak půvabné jsou na horách nohy+ toho, jenž přináší dobrou zprávu,+ jenž zvěstuje pokoj,+ jenž přináší dobrou zprávu o něčem lepším,+ jenž zvěstuje záchranu,+ jenž říká Sionu: „Tvůj Bůh* se stal králem!“+

8 Naslouchej!* Tvoji* vlastní strážní+ pozvedli hlas.+ Jednohlasně stále radostně volají; vždyť z očí+ do očí uvidí, až Jehova opět shromáždí Sion.+

9 Rozveselte se, jednohlasně radostně volejte, zpustošená místa Jeruzaléma,+ vždyť Jehova utěšil svůj lid;+ vykoupil Jeruzalém.+ 10 Jehova obnažil svou svatou paži před očima všech národů;+ a všechny konce země uvidí záchranu našeho Boha.+

11 Odvraťte se, odvraťte se, vyjděte odtamtud,+ nedotýkejte se ničeho nečistého;+ vyjděte z jeho středu,+ uchovejte se čistí, vy, kdo nesete Jehovovo náčiní.+ 12 Nevyjdete totiž v panice a nebudete prchat.+ Vždyť Jehova dokonce půjde před vámi+ a BŮH Izraele bude vaší zadní stráží.*+

13 Pohleď, můj sluha+ bude jednat s pochopením.+ Bude ve vysokém postavení a jistě bude povznesen a velmi vyvýšen.+ 14 Do té míry, že mnozí na něho* zírali v ohromení+ — o tolik bylo jeho znetvoření, pokud jde o jeho vzhled,+ větší než u kteréhokoli jiného muže,* a pokud jde o jeho důstojnou podobu,+ větší než u synů lidstva* —, 15 podobně poleká mnoho národů.+ Králové před ním zavřou ústa,+ protože skutečně uvidí, co jim nebylo vylíčeno, a obrátí své úvahy k tomu, co neslyšeli.+

53 Kdo uvěřil v to, co jsme slyšeli?*+ A pokud jde o Jehovovu paži,+ komu byla zjevena?+ 2 A on vzejde před někým* jako proutek+ a jako kořen z bezvodé země. Nemá důstojnou podobu ani žádnou nádheru;+ a až ho uvidíme, nemá vzhled, že bychom po něm toužili.+

3 Byl opovrhován a lidé* se mu vyhýbali,+ muž určený k bolestem a k tomu, aby se seznámil s nemocí.+ A bylo [to], jako by se před námi* skrýval čísi obličej.+ Byl opovrhován a pokládali jsme ho za bezvýznamného.+ 4 Sám opravdu nesl naše nemoci;+ a pokud jde o naše bolesti, ty snášel.+ Ale my jsme ho pokládali za stíhaného ranami,+ zkrušeného Bohem*+ a ztrápeného.*+ 5 Byl však probodáván+ za náš přestupek;+ byl drcen za naše provinění.+ Potrestání zamýšlené pro náš pokoj [přišlo] na něho+ a kvůli jeho zranění+ nám nastalo uzdravení.+ 6 Všichni jsme bloudili jako ovce;*+ každý jsme se obraceli na svou vlastní cestu; a sám Jehova způsobil, aby provinění nás všech potkala jeho.+ 7 Byl pod těžkým tlakem+ a nechával se trápit;+ přesto neotvíral svá ústa. Byl veden právě jako ovce* na porážku;+ a jako dospělá ovce, která oněměla před svými střihači, také neotvíral svá ústa.+

8 Kvůli zábraně* a soudu byl odňat;*+ a kdo se bude zabývat dokonce [podrobnostmi] jeho generace?*+ Vždyť byl oddělen+ od země živých.+ Kvůli přestupku+ mého lidu dostal úder.*+ 9 A pohřební místo si on* udělá* dokonce u ničemných+ a u bohaté třídy* ve své smrti,+ navzdory tomu, že se nedopustil násilí+ a v jeho ústech nebyl podvod.+

10 Ale sám Jehova nalezl potěšení [v tom, že] ho drtil;+ přivodil mu nemoc.+ Jestliže položíš jeho duši* jako oběť za vinu,+ uvidí své potomstvo,+ prodlouží [své] dny+ a v jeho ruce se zdaří, co je Jehovovým potěšením.+ 11 Kvůli těžkostem své duše uvidí,*+ nasytí se.+ Prostřednictvím svého poznání* ten spravedlivý, můj sluha,+ přinese spravedlivé postavení mnoha lidem;+ a jejich provinění ponese sám.+ 12 Proto mu přidělím podíl mezi mnohými+ a se siláky bude rozdělovat kořist na podíly,+ jelikož vylil svou duši právě na smrt+ a byl počítán mezi přestupníky;+ a hřích mnohých, ten nesl sám+ a přistoupil k tomu, aby zasáhl kvůli přestupníkům.+

54 „Radostně volej, neplodná, která jsi nerodila!+ Rozvesel se s radostným voláním a pronikavě volej,+ ty, která jsi neměla porodní bolesti,+ vždyť synové opuštěné jsou početnější než synové ženy, [která má] manželského vlastníka,“+ řekl Jehova. 2 „Udělej místo svého stanu prostornějším.+ A ať roztáhnou* stanové látky tvého velkolepého bydliště.* Nezdržuj se. Prodluž své stanové šňůry a stanové kolíky si udělej silné.+ 3 Vždyť vyrazíš napravo a nalevo+ a tvé vlastní potomstvo* vezme do vlastnictví i národy+ a budou obývat i zpustlá města.+ 4 Neboj se,+ vždyť nebudeš zahanbena;+ a neciť se pokořena, neboť nebudeš zklamána.+ Zapomeneš totiž i na hanbu času svého mládí+ a na pohanu svého stálého vdovství* už nevzpomeneš.“

5 „Tvůj Vznešený Původce*+ je totiž tvým manželským vlastníkem,*+ Jehova vojsk je jeho jméno;+ a Svatý Izraele je tvůj Výkupce.+ Bude nazýván BOHEM celé země.*+ 6 Vždyť Jehova tě zavolal, jako bys byla manželkou* zcela opuštěnou a ublíženou na duchu+ a jakoby manželkou času mládí,+ která pak byla zavržena,“+ řekl tvůj Bůh.

7 „Na chviličku* jsem tě zcela opustil,+ ale s [projevy] velikého milosrdenství tě seberu.+ 8 Se záplavou rozhořčení jsem jen na okamžik před tebou skryl svůj obličej,+ ale smiluji se nad tebou s milující laskavostí* na neurčitý čas,“+ řekl tvůj Výkupce,+ Jehova.

9 „Je to pro mne právě jako Noemovy dny.+ Právě jako jsem přísahal, že Noemovy vody se již jistě nepřelijí přes zemi,+ tak jsem přísahal, že se vůči tobě nerozhořčím ani tě přísně nenapomenu.+ 10 Vždyť hory mohou být odstraněny a pahorky, ty mohou zavrávorat,+ ale má milující laskavost od tebe nebude odstraněna+ ani má smlouva pokoje nezavrávorá,“+ řekl Jehova, Ten, který se nad tebou smilovává.+

11 „Ženo ztrápená,+ zmítaná bouří,+ nepotěšená,+ hle, kladu tvé kameny s tvrdou maltou+ a tvůj základ+ vyložím safíry.+ 12 A tvá cimbuří udělám z rubínů a tvé brány z ohnivě žhoucích kamenů+ a všechny tvé hranice z rozkošných kamenů. 13 A všichni tvoji synové+ budou vyučeni* Jehovou+ a pokoj tvých synů bude hojný.+ 14 Prokážeš se být pevně založená ve spravedlnosti.+ Budeš daleko* od útlaku+ — nikoho se totiž nebudeš bát — a ode všeho děsivého, neboť to se k tobě nepřiblíží.+ 15 Kdyby vůbec někdo podnikl útok, nebude to na má nařízení.+ Kdokoli na tebe podniká útok, dokonce kvůli tobě padne.“+

16 „Pohleď, sám jsem stvořil řemeslníka, toho, kdo dmýchá+ do ohně z dřevěného uhlí,+ a svým zpracováním vyrábí zbraň. Já jsem také stvořil zkázonosného muže+ k dílu maření. 17 Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch,+ a každičký jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš.*+ To je dědičné vlastnictví Jehovových sluhů+ a jejich spravedlnost je ode mne,“ je Jehovův výrok.+

55 Hej, všichni žízniví!+ Pojďte k vodě.+ A vy, kdo nemáte peníze! Pojďte, kupujte a jezte.+ Ano, pojďte, kupujte víno+ a mléko+ dokonce bez peněz a bez ceny.+ 2 Proč stále vyplácíte peníze za to, co není chléb, a proč se lopotíte pro to, co nevede k nasycení?+ Bedlivě mi naslouchejte a jezte, co je dobré,+ a ať vaše duše najde největší potěšení v tučnosti.+ 3 Nakloňte své ucho+ a pojďte ke mně.+ Naslouchejte, a vaše duše zůstane naživu+ a pohotově s vámi uzavřu smlouvu trvající na neurčito+ vzhledem k [projevům] milující laskavosti* k Davidovi, jež jsou věrné.*+ 4 Pohleďte, dal+ jsem ho jako svědka+ národnostním skupinám,*+ jako vůdce+ a velitele+ národnostním skupinám.

5 Pohleď, zavoláš národ, který ty* neznáš,+ a dokonce k tobě přiběhnou+ ti z národa, kdo tě neznali, kvůli Jehovovi, tvému Bohu,*+ a kvůli Svatému Izraele,+ protože tě zkrášlí.+

6 Pátrejte po Jehovovi, dokud se dá nalézt.+ Volejte k němu, dokud se prokazuje být blízko.+ 7 Ať ničema opustí svou cestu+ a muž, který škodí, své myšlenky;+ a ať se vrátí k Jehovovi, který se nad ním smiluje,+ a k našemu Bohu, neboť ve velkém měřítku odpustí.+

8 „Vaše myšlenky totiž nejsou mými myšlenkami+ ani mé cesty nejsou vašimi cestami,“+ je Jehovův výrok. 9 „Vždyť jako jsou nebesa vyšší než země,+ tak jsou mé cesty+ vyšší než vaše cesty a mé myšlenky než vaše myšlenky.+ 10 Vždyť právě jako sestupuje lijící se déšť a sníh z nebes a nevrací se na to místo, ledaže skutečně prosytí zemi a přiměje ji rodit a rašit,+ a rozsévači je skutečně dáno semeno a tomu, kdo jí, chléb,+ 11 takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst.+ Nevrátí se ke mně bez výsledků,+ ale jistě učiní to, co mě těší,+ a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.+

12 Vždyť s radováním vyjdete+ a s pokojem budete uvedeni.+ Hory i pahorky se před vámi rozveselí s radostným voláním+ a polní stromy, ty budou všechny tleskat.+ 13 Místo trnité houštiny vzejde jalovec.+ Místo žahavé kopřivy vzejde stromová myrta.+ A stane se to pro Jehovu něčím proslulým,*+ znamením na neurčitý čas,+ jež nebude odříznuto.“

56 Tak řekl Jehova: „Dodržujte právo*+ a čiňte, co je spravedlivé.+ Vždyť má záchrana je na dosah, aby přišla,+ a má spravedlnost, aby se zjevila.+ 2 Šťastný je smrtelný člověk,* který to činí,+ a syn lidstva,* který se toho chápe,+ dodržuje sabat, aby jej neznesvěcoval,+ a zadržuje svou ruku, aby neprovedl žádný druh špatnosti.+ 3 A cizinec,* který se připojil k Jehovovi, ať neříká:+ ‚Jehova mě bezpochyby oddělí od svého lidu.‘+ Ani eunuch+ ať neříká: ‚Pohleď, jsem suchý strom.‘“

4 Vždyť tak řekl Jehova eunuchům, kteří dodržují mé sabaty a kteří si vyvolili, co mě těší,+ a kteří se chápou mé smlouvy:+ 5 „Dokonce jim dám ve svém domě+ a uvnitř svých zdí pomník*+ a jméno,+ něco lepšího než syny a dcery.+ Dám jim* jméno na neurčitý čas,+ takové, jež nebude odříznuto.+

6 A cizince, kteří se připojili k Jehovovi, aby mu sloužili+ a milovali Jehovovo jméno,+ aby se stali jeho sluhy, všechny, kdo dodržují sabat, aby jej neznesvěcovali, a chápou se mé smlouvy,+ 7 ty také přivedu ke své svaté hoře+ a rozradostním je uvnitř svého domu modlitby.+ Jejich celé zápalné obětní dary+ a jejich oběti+ budou k přijetí na mém oltáři.+ Můj vlastní dům bude totiž nazýván dokonce domem modlitby pro všechny národy.“+

8 Výrok Svrchovaného Pána Jehovy, který sbírá rozehnané z Izraele,+ je: „Seberu k němu jiné vedle těch jeho, kteří jsou již sebráni.“+

9 Všechna divoká zvířata širého pole, pojďte žrát, vy všechna divoká zvířata v lese!+ 10 Jeho strážní jsou slepí.+ Žádný z nich si nevšiml.+ Všichni jsou to oněmělí psi; nejsou schopni štěkat,+ těžce dýchají, uléhají, milují dřímotu.+ 11 Jsou to dokonce psi silní v [touze] duše;+ nepoznali sytost.+ Jsou to také pastýři, kteří nevěděli, jak porozumět.+ Všichni se obrátili ke své vlastní cestě, každý za svým nepoctivým ziskem ze svého vlastního pomezí:+ 12 „Pojďte! Nechte mě, ať si vezmu trochu vína; a pijme opojný nápoj až do krajnosti.+ A zítřek se jistě vyvine právě jako dnešek, velký v mnohem větším měřítku.“+

57 Spravedlivý zahynul,+ ale nikdo si [to] nebere k srdci.+ A lidé milující laskavosti* jsou připojováni [k mrtvým],+ přičemž nikdo nerozpoznává, že spravedlivý byl připojen kvůli neštěstí.+ 2 Vchází do míru;+ odpočívají+ na svých lůžkách,+ [každý], kdo chodí přímočaře.+

3 „Pokud jde o vás, přistupte až sem,+ synové vědmy,+ semeno cizoložníka a ženy, která se dopouští prostituce:+ 4 Nad kým se to dobře bavíte?+ Proti komu stále rozvíráte ústa, vyplazujete jazyk?+ Nejste dětmi přestupku, semenem falše,+ 5 těmi, kdo se rozvášňují mezi velikými stromy,+ pod každým bujným stromem,+ a pobíjejí děti v říčních údolích pod rozsedlinami skalních útesů?+

6 Tvůj* podíl byl u hladkých kamenů říčního údolí.+ Ty — ty byly tvým losem.+ Jim jsi navíc vylévala tekutou oběť,+ obětovala jsi dar. Mám se kvůli těmto věcem utěšit?+ 7 Postavila sis lůžko na vysoké a pozvednuté hoře.+ Tam jsi šla také obětovat oběť.+ 8 A za dveře a dveřní sloupek jsi položila svou památku.*+ Vždyť [ses] odkryla stranou ode mne a přistoupila jsi k tomu, abys vystoupila nahoru; lůžko sis udělala prostorné.+ A pro sebe jsi uzavírala s nimi smlouvu. Milovala jsi lůžko s nimi.+ Spatřila jsi mužský orgán.* 9 A přistoupila jsi k tomu, abys sestoupila k Melekovi* s olejem, a stále jsi rozhojňovala své masti.+ A stále jsi vysílala své zplnomocněnce do dáli, takže jsi záležitosti snížila k šeolu.+ 10 Lopotila ses v množství svých cest.+ Neřekla jsi: ‚Je to beznadějné!‘ Našla jsi oživení své vlastní síly.*+ Proto jsi neonemocněla.+

11 Koho ses zalekla* a začala se bát,+ takže ses uchýlila ke lhaní?+ Ale na mne sis nevzpomněla.+ Nic sis nevzala k srdci.+ Nemlčel jsem a neutajoval jsem záležitosti?*+ Takže jsi neměla strach ani ze mne.+ 12 Sám budu povídat o tvé spravedlnosti+ a tvých dílech,+ takže ti neprospějí.+ 13 Až budeš volat o přispění, tvá sbírka věcí* tě neosvobodí,+ ale vítr* je dokonce všechny odnese.+ Odvane je výpar, ale ten, kdo mě činí svým útočištěm,+ zdědí zemi a vezme do vlastnictví mou svatou horu.+ 14 A jistě se řekne:* ‚Nasypávejte, nasypávejte! Vyčistěte cestu.+ Odstraňte jakoukoli překážku z cesty mého lidu.‘“+

15 Tak totiž řekl ten Vysoký a Povýšený,+ který přebývá navždy+ a jehož jméno je svaté:+ „Ve výši a na svatém místě přebývám,+ také se zdrceným a poníženým na duchu,*+ abych oživil ducha ponížených a oživil srdce zdrcených.+ 16 Vždyť se nebudu přít na neurčitý čas ani nebudu natrvalo rozhořčen;+ neboť by kvůli mně umdlel+ i duch, dokonce dýchající tvorové,* které jsem sám udělal.+

17 Nad scestností jeho nepoctivého zisku+ jsem se rozhořčil a přistoupil jsem k tomu, abych ho udeřil, a skryl jsem [obličej],+ zatímco jsem byl rozhořčen. Ale stále chodil jako odpadlík+ cestou svého srdce. 18 Viděl jsem samotné jeho cesty; a začal jsem ho uzdravovat+ a vést+ a jemu a jeho truchlícím+ dávat náhradu s útěchou.“+

19 „Tvořím ovoce rtů.+ Bude trvalý pokoj* pro toho, kdo je daleko, a pro toho, kdo je blízko,“+ řekl Jehova, „a uzdravím ho.“+

20 „Ale ničemní jsou jako moře, které je rozbouřené, když není schopné se uklidnit, jehož vody vyhazují vzhůru chaluhy a bláto. 21 Není žádný pokoj,“ řekl můj Bůh,* „pro ničemné.“+

58 „Volej z plného hrdla; nezdržuj se.+ Pozvedni hlas jako roh* a pověz mému lidu o jeho vzbouření+ a Jákobovu domu o jeho hříších. 2 A přece jsem to byl den po dni já, koho stále hledali, a vyjadřovali potěšení ze znalosti mých cest,+ jako národ, který koná spravedlnost a který neopustil samotné právo svého Boha,+ v tom, že mě stále prosili o spravedlivé soudy a přibližovali se k Bohu,* v němž měli potěšení:+

3 ‚Proč jsme se postili, a ty jsi [to] neviděl,+ a trápili jsme svou duši,+ a ty sis [toho] nevšímal?‘+

Skutečně jste nacházeli potěšení právě ve dnu svého postu, když tu byli všichni vaši namáhavě pracující, které jste honili do práce.+ 4 Vskutku jste se postívali k hádkám a zápasu+ a k bití pěstí ničemnosti.+ Nepostili jste se stále jako v den, kdy mělo být váš hlas slyšet ve výši? 5 Měl by se půst, který volím, tomu podobat, jako dnu, v němž pozemský člověk trápí svou duši?+ Aby skláněl hlavu jako sítí a aby si jako lehátko prostíral pouhou pytlovinu a popel?+ To nazýváte půstem a dnem přijatelným Jehovovi?+

6 Což není půst, který volím, tento: Abyste uvolnili okovy ničemnosti,+ abyste rozvázali pásy tyče jha+ a poslali zdrcené na svobodu+ a abyste přerazili každou tyč jha?+ 7 Není to, abys rozdělil svůj chléb hladovému+ a aby sis přivedl do domu ztrápené lidi bez domova?+ A v případě, že bys viděl někoho nahého, že ho přikryješ,+ a že se nebudeš schovávat před svým vlastním tělem?+

8 V tom případě by se rozbřesklo tvé světlo právě jako úsvit;+ a rychle by vyrazilo tvé zotavení.+ A tvá spravedlnost by jistě kráčela před tebou;+ samotná Jehovova sláva by byla tvou zadní stráží.+ 9 V tom případě bys zavolal a Jehova by ti odpověděl; volal bys o pomoc+ a řekl by: ‚Tady jsem!‘

Odstraníš-li ze svého středu tyč jha,+ ukazování prstem+ a mluvení toho, co ubližuje;+ 10 a udělíš hladovému svou vlastní [touhu] duše+ a nasytíš duši, která je trápena, tvé světlo také jistě vyšlehne i ve tmě a tvá temnota bude jako poledne.+ 11 A Jehova tě zcela jistě neustále+ povede+ a bude sytit tvou duši i v sežehnuté zemi+ a tvé kosti, ty bude posilovat;+ a staneš se podobným dobře zavlažované zahradě+ a vodnímu zdroji, jehož vody nestojí. 12 A na tvůj podnět lidé* jistě vystavějí místa dlouho zpustošená;*+ vyzdvihneš dokonce základy nepřetržitých generací.+ A skutečně budeš nazván tím, kdo opravil průrvu,+ kdo obnovil vozové cesty, u nichž lze bydlet.*

13 Jestliže kvůli sabatu obrátíš svou nohu zpět, pokud jde o provádění tvých vlastních potěšení v mém svatém dnu,+ a opravdu nazveš sabat největším potěšením, Jehovovým svatým [dnem], který je oslavován,+ a opravdu jej budeš oslavovat spíše, než abys činil po svém, spíše než aby sis nacházel, co těší tebe, a mluvil slovo; 14 v tom případě najdeš své největší potěšení v Jehovovi,+ a způsobím, abys jezdil po výšinách země;+ a způsobím, abys jedl z dědičného vlastnictví svého praotce Jákoba,+ neboť [tak] mluvila sama Jehovova ústa.“+

59 Pohleď, Jehovova ruka se nezkrátila tak, že nemůže zachránit,+ ani jeho ucho neztěžklo tak, že nemůže slyšet.+ 2 Ne, ale právě vaše provinění se stala tím, co působí rozdělení mezi vámi a vaším Bohem,*+ a vaše vlastní hříchy způsobily, že před vámi skrývá obličej, aby neslyšel.+ 3 Vaše vlastní dlaně se totiž znečistily krví+ a vaše prsty proviněním. Vaše vlastní rty mluvily faleš.+ Váš vlastní jazyk stále mumlal naprostou nespravedlnost.+ 4 Nikdo nevolá ve spravedlnosti+ a vůbec nikdo nešel k soudu ve věrnosti. Důvěřovalo+ se v neskutečnost a mluvila se bezcennost.+ Byly počaty těžkosti a zrodilo se to, co ubližuje.+

5 Vyseděli vejce jedovatého hada a tkali pouhou pavoučí síť.+ Kdokoli by pojedl z jejich vajec, zemřel by, a z [vejce], které by se rozbilo, by se vylíhla zmije.+ 6 Jejich pouhá pavučina neposlouží jako oděv ani se nepřikryjí svými díly.+ Jejich díla jsou ubližujícími díly a v jejich dlaních je násilnost.+ 7 Jejich vlastní nohy běží stále k naprosté špatnosti+ a spěchají prolít nevinnou krev.+ Jejich myšlenky jsou ubližující myšlenky;+ na jejich silnicích je plenění a zhroucení.*+ 8 Nebrali na vědomí cestu pokoje+ a v jejich stopách není právo.+ Pokřivili si své vozové cesty.+ Vůbec nikdo, kdo po nich* šlape, skutečně nepozná pokoj.+

9 Proto se od nás daleko vzdálilo právo, a spravedlnost nás nedostihuje. Stále doufáme ve světlo, ale pohleď, tma; v jas, [ale] stále jsme chodili v ustavičné temnotě.+ 10 Stále tápeme po stěně jako slepci a stále tápeme jako [lidé] bez očí.+ V pravé poledne jsme klopýtli právě jako ve večerní tmě; mezi statnými [jsme] právě jako mrtví.+ 11 Všichni stále sténáme právě jako medvědi; a truchlivě vrkáme jako holubice.+ Stále jsme doufali v právo,+ ale nebylo; v záchranu, [ale] zůstala od nás daleko.+ 12 Přibylo totiž našich vzbouření před tebou;+ a pokud jde o naše hříchy, každý svědčil proti nám.+ Vždyť naše vzbouření jsou s námi; a pokud jde o naše provinění, ta dobře známe.+ 13 Bylo přestupování a zapírání Jehovy;+ a ustupovalo se od našeho Boha,* mluvilo se o útlaku a vzbouření,+ počínala se a mumlala se slova falše ze samotného srdce.+ 14 A právo bylo donuceno ustoupit+ a spravedlnost prostě zůstala stát daleko.+ Vždyť pravda dokonce klopýtla na veřejném prostranství, a co je přímočaré, není schopno vejít.+ 15 A prokazuje se, že pravda schází,+ a kdokoli se odvrací od špatnosti, je olupován.+

A Jehova [to] uviděl a v jeho očích bylo špatné, že není smysl pro právo.+ 16 A když viděl, že není žádný muž,* začal projevovat úžas, že nikdo nezakročí.+ A jeho paže přistoupila k tomu, aby pro něho zachraňovala, a jeho vlastní spravedlnost, ta ho podpořila.+ 17 Pak oblékl spravedlnost jako drátěnou košili+ a na hlavu přilbu záchrany.+ Dále si oblékl oděvy pomsty jako háv+ a zahalil se horlivostí jako pláštěm bez rukávů.+ 18 Odmění podle jednání odpovídajícím způsobem:+ vztekem svým protivníkům, náležitým zacházením svým nepřátelům.+ Ostrovům* dá náhradou náležité zacházení.+ 19 A od západu slunce se začnou bát Jehovova jména+ a od východu slunce jeho slávy,+ neboť přijde jako tísnící řeka,* kterou přihnal samotný Jehovův duch.*+

20 „A Výkupce+ jistě přijde k Sionu+ a k těm, kdo se v Jákobovi odvracejí od přestupku,“*+ je Jehovův výrok.

21 „A pokud jde o mne, to je má smlouva s nimi,“+ řekl Jehova.

„Můj duch, který je na tobě,*+ a má slova, která jsem ti vložil do úst+ — nebudou odstraněny z tvých úst ani z úst tvého potomstva* ani z úst potomstva tvého potomstva,“ řekl Jehova, „od nynějška až na neurčitý čas.“+

60 „Povstaň,+ ženo,* rozlévej světlo,+ neboť tvé světlo přišlo+ a Jehovova sláva, ta tě ozářila.+ 2 Pohleď, tma+ totiž přikryje zemi a hustá temnota národnostní skupiny; tebe však bude ozařovat Jehova a bude na tobě vidět jeho vlastní sláva.+ 3 A národy jistě půjdou k tvému světlu+ a králové+ k jasu tvé záře.+

4 Pozvedni své* oči všude kolem a viz! Sebrali se všichni;+ přišli k tobě.+ Tvoji vlastní synové stále zdaleka přicházejí, a tvé dcery, o něž se bude pečovat po boku.+ 5 V tom čase uvidíš* a jistě se rozzáříš+ a tvé srdce se opravdu zatřese a rozšíří, protože k tobě zamíří bohatství moře; jmění národů, to k tobě přijde.+ 6 Vzdouvající se spousta velbloudů tě pokryje, mladí velbloudí samci z Midianu a z Efy.+ Všichni ze Šeby+ — ti přijdou. Ponesou zlato a vonnou pryskyřici. A budou ohlašovat Jehovovy chvály.+ 7 Všechna kedarská stáda bravu+ — seberou se k tobě. Nebajotští+ berani — budou ti sloužit.*+ Se schválením přijdou na můj oltář+ a zkrášlím svůj vlastní dům krásy.+

8 Kdo jsou ti, kdo přilétají právě jako oblak+ a jako holubice k otvorům své ptačí budky? 9 Vždyť ve mne budou stále doufat ostrovy,+ a také taršišské+ lodě jako zprvu, aby zdaleka přivezly tvé syny+ a s nimi jejich stříbro a jejich zlato+ jménu+ Jehovy, tvého Boha,* a Izraelova Svatého,+ neboť tě zkrášlí.+ 10 A tvé zdi opravdu postaví cizinci*+ a jejich vlastní králové ti budou sloužit;*+ ve svém rozhořčení tě totiž [nejprve] udeřím,+ ale ve své dobré vůli se nad tebou jistě smiluji.+

11 A tvé brány skutečně zůstanou neustále otevřeny;*+ nebudou se zavírat dokonce ve dne ani v noci, aby se ti přinášelo jmění národů,+ a vedení budou poskytovat jejich králové.+ 12 Kterýkoli národ a kterékoli království, jež ti nebude sloužit, totiž zahyne; a národy zcela jistě propadnou zpustošení.+

13 Přijde k tobě samotná sláva Libanonu, jalovec, jasan a cypřiš současně,+ aby zkrášlily místo mé svatyně;+ a místo svých nohou, to oslavím.+

14 A půjdou k tobě synové těch, kdo tě trápili, a budou se sklánět;+ a všichni, kdo s tebou zacházejí neuctivě, se ohnou až k chodidlům tvých nohou+ a budou tě muset nazvat Jehovovým městem, Sionem+ Izraelova Svatého.

15 Místo aby ses prokázala být zcela opuštěná a nenáviděná a nikdo by neprocházel,+ vystavím tě dokonce jako předmět hrdosti na neurčitý čas, [jako] jásot po generaci za generací.+ 16 A opravdu budeš sát mléko národů+ a prsy králů budeš sát;+ a jistě poznáš, že já, Jehova,+ jsem tvůj Zachránce,+ a Jákobův Mocný+ je tvůj Výkupce.*+ 17 Místo mědi přinesu zlato+ a místo železa přinesu stříbro a místo dřeva měď a místo kamenů železo; a pokoj určím jako tvé dozorce*+ a spravedlnost jako ty, kdo ti přidělují úkoly.+

18 V tvé zemi již nebude slyšet násilí, plenění nebo zhroucení uvnitř tvých hranic.+ A jistě nazveš své vlastní zdi Záchrana+ a své brány Chvála. 19 Slunce se ti již neprokáže být světlem ve dne a pro jas už ti nebude dávat světlo měsíc. A Jehova se ti stane světlem trvajícím na neurčito+ a tvůj Bůh* tvou krásou.+ 20 Tvé slunce již nebude zapadat ani tvého měsíce nebude ubývat; vždyť Jehova se ti stane světlem trvajícím na neurčito+ a dny tvého truchlení budou dokončeny.+ 21 A pokud jde o tvůj lid, ti všichni budou spravedliví;+ na neurčitý čas budou držet ve vlastnictví zemi,+ výhonek mé* sadby,+ dílo mých rukou,+ abych byl zkrášlen.+ 22 Z maličkého se stane tisíc a z malého mocný národ.+ Já, Jehova, to urychlím ve svůj čas.“+

61 Duch Svrchovaného Pána Jehovy je na mně,+ protože Jehova mě pomazal,+ abych pověděl dobrou zprávu mírným.+ Poslal mě, abych ovázal [lidi] se zlomeným srdcem,+ vyhlásil svobodu* zajatým+ a rozevření [očí] i vězňům;+ 2 abych vyhlásil rok dobré vůle ze strany Jehovy+ a den pomsty ze strany našeho Boha;*+ abych utěšil všechny truchlící;+ 3 abych určil těm, kdo truchlí nad Sionem, že jim bude dána pokrývka hlavy místo popela,+ olej jásání+ místo truchlení, přehoz chvály místo sklíčeného ducha;+ a budou nazváni velkými stromy spravedlnosti,+ Jehovovou sadbou,+ aby byl zkrášlen.+ 4 A znovu vystavějí dlouhodobě zpustošená místa;+ vyzdvihnou i zpustlá místa z dřívějších časů+ a jistě obnoví zpustošená města, místa opuštěná po generaci za generací.+

5 „A cizí lidé budou opravdu stát a pást vaše stáda bravu+ a cizinci*+ budou vašimi rolníky a vašimi vinaři.+ 6 A pokud jde o vás, vy budete nazváni Jehovovými kněžími;+ bude se o vás říkat, že jste služebníky*+ našeho Boha.*+ Budete jíst jmění národů+ a v jejich slávě budete o sobě mluvit povzneseně.+ 7 Místo vaší hanby bude dvojnásobný díl,+ a místo pokoření budou radostně volat nad svým podílem.+ Proto ve své zemi vezmou do vlastnictví dokonce dvojnásobný díl.+ Bude jim patřit radování na neurčitý čas.+ 8 Vždyť já, Jehova, miluji právo+ [a] nenávidím loupež spolu s nespravedlností.*+ A dám jim v opravdovosti jejich mzdu+ a uzavřu vůči nim smlouvu trvající na neurčito.+ 9 A jejich potomstvo* bude opravdu známé i mezi národy+ a jejich potomci mezi lidmi. Všichni, kdo je uvidí, je poznají,+ že jsou potomstvo, kterému Jehova požehnal.“+

10 Zcela jistě budu jásat v Jehovovi.+ Má duše bude mít radost v mém Bohu.+ Vždyť mi oblékl oděvy záchrany;+ zahalil mě pláštěm spravedlnosti, [pláštěm] bez rukávů,+ jako ženicha, který si po kněžsku nasazuje pokrývku hlavy,+ a jako nevěstu, která se krášlí svými ozdobnými věcmi.+ 11 Jako totiž země rodí svůj výhonek a jako zahrada nechává rašit to, co je v ní zaseto,+ podobně způsobí Svrchovaný Pán Jehova,* že vyraší spravedlnost+ a chvála před všemi národy.+

62 Kvůli Sionu nebudu dále tichý+ a kvůli Jeruzalému+ nezůstanu zticha, dokud nevyjde jeho spravedlnost právě jako jas+ a jeho záchrana jako pochodeň,+ která hoří.

2 „A národy jistě uvidí tvou* spravedlnost,+ [ženo],*+ a všichni králové tvou slávu.+ A skutečně budeš nazvána novým jménem,+ jež označí samotná Jehovova ústa. 3 A staneš se korunou krásy v Jehovově ruce+ a královským turbanem v dlani svého Boha.* 4 Už se o tobě nebude říkat, že jsi žena zcela opuštěná;+ a o tvé vlastní zemi se už nebude říkat, že je zpustošená;+ ale ty budeš nazývána Mé potěšení je v ní*+ a tvá země Vlastněná jako manželka.* Vždyť Jehova v tobě najde potěšení a tvá vlastní země bude vlastněná jako manželka.+ 5 Právě jako se totiž mladý muž stává majitelem panny jako své manželky, tak se tvoji synové stanou majiteli tebe jako manželky.+ A tvůj Bůh bude dokonce nad tebou jásat+ jásotem ženicha nad nevěstou.+ 6 Na tvých zdech, Jeruzaléme, jsem pověřil strážné.+ Celý den a celou noc, neustále, ať nezůstávají tiší.+

Vy, kdo se zmiňujete o Jehovovi,+ ať z vaší strany není mlčení,+ 7 a nedopřejte mu mlčení, dokud důkladně neupevní, ano, dokud nevystaví Jeruzalém jako chválu na zemi.“+

8 Jehova přísahal svou pravicí+ a svou silnou paží:+ „Už nedám tvé* obilí za pokrm tvým nepřátelům,+ ani cizinci* nebudou pít tvé mladé víno,+ pro které ses lopotila. 9 Ale právě ti, kdo je shromažďují, je budou jíst a jistě budou chválit Jehovu; a právě ti, kdo je sbírají, je budou pít v mých svatých nádvořích.“+

10 Projděte, projděte branami. Vyčistěte cestu lidu.+ Nasypte, nasypte silnici. Zbavte [ji] kamenů.+ Vyzdvihněte signál* pro národy.+

11 Pohleď, sám Jehova způsobil, že [to] bylo slyšet do nejvzdálenější končiny* země:+ „Řekněte sionské dceři:+ ‚Pohleď, tvá záchrana přichází.+ Pohleď, odměna, kterou dává, je s ním,+ a mzda, kterou platí, je před ním.‘“+

12 A lidé je jistě nazvou svatým lidem,+ těmi, koho Jehova vykoupil;+ a ty se budeš jmenovat Vyhledávaná* a Ne zcela opuštěné město.+

63 Kdo je ten, který přichází z Edomu,+ ten s oděvy žhoucích barev z Bocry,+ ten, který je ctihodný ve svém oblečení a pochoduje v hojnosti své síly?

„Já, Ten, kdo mluví ve spravedlnosti,+ Ten, kdo oplývá [mocí] zachraňovat.“+

2 Proč je tvé oblečení červené a tvé oděvy jsou jako [oděvy] toho, kdo šlape ve vinném lisu?+

3 „Sám jsem šlapal [ve] vinném korytě,+ zatímco se mnou nebyl žádný muž* z národů. A stále jsem je šlapal ve svém hněvu+ a pošlapával jsem je ve svém vzteku.+ A jejich tryskající krev mi stále stříkala na oděvy+ a znečistil jsem si všechno oblečení. 4 V mém srdci je totiž den pomsty+ a přišel právě rok mých vykoupených. 5 A stále jsem se díval, ale nebyl žádný pomocník; a začal jsem projevovat úžas, ale nikdo nenabízel podporu.+ Záchranu mi tedy opatřila má paže+ a podpořil mě můj vztek.+ 6 A ve svém hněvu jsem stále dupal po národech a přistoupil jsem k tomu, abych je opil* svým vztekem+ a abych svedl na zem jejich tryskající krev.“+

7 Budu se zmiňovat o [projevech] Jehovovy milující laskavosti,*+ o Jehovových chválách, podle všeho, co nám Jehova prokázal,+ dokonce o hojné dobrotě k izraelskému domu,+ kterou jim prokázal podle [projevů] svého milosrdenství+ a podle hojnosti [projevů] své milující laskavosti. 8 A přikročil k tomu, aby řekl: „Jistě jsou můj lid,+ synové, kteří se neprokážou [jako] falešní.“+ Jim se tedy stal Zachráncem.+ 9 Během vší jejich tísně to bylo tísnivé pro něho.*+ A zachránil je jeho osobní posel.*+ Ve své lásce a ve svém soucitu je sám vykoupil+ a přistoupil k tomu, aby je pozvedl a nosil je po všechny dávné dny.+

10 Ale oni se vzbouřili+ a ublížili jeho svatému duchu.+ Tu se proměnil v jejich nepřítele;+ sám s nimi válčil.+ 11 A někdo* začal vzpomínat na dávné dny, na Mojžíše, jeho sluhu:* „Kde je Ten, kdo je vyvedl z moře+ s pastýři* svého stáda bravu?+ Kde je Ten, kdo do něho vložil svého vlastního svatého ducha?+ 12 Ten, kdo nechal svou krásnou paži+ jít po Mojžíšově pravici; Ten, kdo před nimi rozdělil vody,+ aby si udělal pro sebe jméno trvající na neurčito;+ 13 Ten, kdo je přiměl kráčet vzdouvajícími se vodami,* takže jako kůň v pustině neklopýtli?+ 14 Právě jako když zvíře sestoupí do údolní pláně, samotný Jehovův duch přistoupil k tomu, aby je přiměl si odpočinout.“+

Tak jsi vedl svůj lid, aby sis udělal krásné jméno.+

15 Pohlédni z nebe+ a uvidíš ze svého povýšeného příbytku svatosti a krásy.+ Kde jsou tvá horlivost+ a tvá plná moc, rozruch tvého nitra+ a [projevy] tvého milosrdenství?+ Vůči mně se zadržely.*+ 16 Vždyť jsi náš Otec;+ i když Abraham nás možná neznal a Izrael nás možná neuznává, ty, Jehovo, jsi náš Otec. Náš dávný Výkupce* je tvoje jméno.+ 17 Proč nám, Jehovo, stále dáváš bloudit mimo své cesty? Proč zatvrzuješ naše srdce proti bázni před tebou?+ Vrať se kvůli svým sluhům, kmenům svého dědičného vlastnictví.+ 18 Na chviličku měl tvůj svatý lid+ vlastnictví. Naši vlastní protivníci podupali tvou svatyni.+ 19 Nadlouho jsme se stali jakoby těmi, nad nimiž jsi nepanoval, jakoby těmi, nad nimiž nebylo vzýváno tvé jméno.+

64 Kdybys jen byl roztrhl nebesa, kdybys byl sestoupil,+ kdyby se kvůli tobě byly třásly samotné hory,*+ 2 jako když oheň zažíhá chrastí [a] oheň přivádí samotnou vodu k varu, abys učinil své jméno známé svým protivníkům,+ a tak se kvůli tobě znepokojily národy!+ 3 Když jsi činil bázeň vzbuzující věci,+ ve které jsme nemohli doufat, sestoupil jsi. Hory se kvůli tobě třásly.+ 4 A odedávna nikdo neslyšel+ ani nikdo nedopřál sluchu ani žádné oko nevidělo Boha* kromě tebe,+ který jedná pro toho, jenž ho očekává.+ 5 Setkal ses s tím, kdo jásá a činí spravedlnost,+ [s] těmi, kdo na tebe stále pamatují na tvých vlastních cestách.+

Pohleď, ty ses rozhořčil,+ zatímco jsme hřešili+ — na nich dlouho, a měli bychom být zachráněni?+ 6 A všichni se stáváme podobnými někomu nečistému a všechny naše skutky spravedlnosti jsou jako oděv pro období menstruace;+ a uvadneme všichni jako listí+ a naše provinění* nás odnesou právě jako vítr.+ 7 A nikdo nevzývá tvé jméno,+ nikdo neprocitá, aby se tě chopil; neboť jsi před námi skryl obličej+ a působíš, že roztáváme+ mocí svého provinění.

8 A teď jsi náš Otec, Jehovo.+ Jsme hlína+ a ty jsi náš Hrnčíř;*+ a všichni jsme dílo tvé ruky.+ 9 Nerozhořčuj se, Jehovo, do krajnosti,+ a nevzpomínej navždy na [naše] provinění.+ Jen pohleď, prosím: všichni jsme tvůj lid.+ 10 Tvá vlastní svatá města+ se stala pustinou. Sion+ se stal naprostou pustinou, Jeruzalém opuštěným úhorem.+ 11 Náš dům svatosti a krásy,+ v němž tě chválili naši praotcové,+ se stal něčím ke spálení v ohni;+ a každá z našich žádoucích věcí+ se stala spouští. 12 Budeš se, Jehovo, tváří v tvář těmto věcem dál ovládat?+ Zůstaneš tichý a necháš nás trápit do krajnosti?+

65 „Nechal jsem po sobě pátrat+ těmi, kdo se [po mně]* neptali.+ Nechal jsem se nalézt těmi, kdo mě nehledali.*+ Řekl jsem: ‚Tady jsem, tady jsem!‘+ národu, který nevzýval mé jméno.*+

2 Po celý den jsem rozprostíral ruce k zatvrzelému+ lidu, [k] těm, kdo chodí cestou, jež není dobrá,+ podle svých myšlenek;+ 3 [k] lidu [tvořenému] těmi, kdo mě neustále urážejí přímo do obličeje,+ obětují v zahradách+ a přinášejí obětní dým+ na cihlách,* 4 usedají mezi pohřebními místy,+ také tráví noc dokonce v strážních budkách* a jedí maso prasete+ [a] ve svých nádobách mají i vývar ze zkažených věcí;+ 5 [k] těm, kdo říkají: ‚Jdi si po svých. Nepřibližuj se ke mně, neboť na tebe jistě přenesu svatost.‘*+ Ti jsou dýmem v mém chřípí,+ ohněm hořícím po celý den.*+

6 Pohleď, je to přede mnou napsáno.+ Nezůstanu tichý,+ ale dám odměnu;+ dokonce jim dám odměnu do jejich vlastní náruče*+ 7 za jejich* vlastní provinění a současně za provinění jejich praotců,“+ řekl Jehova. „Protože na horách přinášeli obětní dým a na pahorcích+ mě haněli,+ především jim také vyměřím jejich mzdu do jejich vlastní náruče.“+

8 Tak řekl Jehova: „Stejně jako se v hroznu najde mladé víno+ a někdo musí říci: ‚Nekaz jej,+ protože je v něm požehnání‘,+ tak [to] udělám kvůli svým sluhům,* abych nezničil každého.+ 9 A vyvedu z Jákoba potomstvo*+ a z Judy dědičného vlastníka mých hor;+ a moji vyvolení to* vezmou do vlastnictví+ a moji vlastní sluhové tam budou přebývat.+ 10 A Šaron+ se stane pastvinou pro ovce+ a nížina Achor+ místem odpočinku pro skot, pro můj lid, který mě hledal.+

11 To vy ale opouštíte Jehovu,+ zapomínáte na mou svatou horu,+ prostíráte stůl pro boha Štěstí*+ a naléváte míchané víno pro boha Osudu.*+ 12 A přisoudím vás meči,+ a všichni se skloníte, abyste byli pobiti;+ protože jsem volal,+ ale neodpovídali jste; mluvil jsem, ale nenaslouchali jste;+ a stále jste dělali, co je v mých očích špatné,+ a zvolili jste si to, v čem nemám potěšení.“+

13 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Pohleďte, moji vlastní sluhové budou jíst,+ ale vy budete hladovět.+ Pohleďte, moji vlastní sluhové budou pít,+ ale vy budete žíznit.+ Pohleďte, moji vlastní sluhové se budou radovat,+ ale vy utrpíte hanbu.+ 14 Pohleďte, moji vlastní sluhové budou radostně volat kvůli dobrému stavu srdce,+ ale vy budete vykřikovat kvůli bolesti srdce a budete kvílet kvůli naprostému zhroucení ducha.+ 15 A jistě zanecháte své jméno u mých vyvolených jako přísahu* a Svrchovaný Pán Jehova [vás] vskutku jednotlivě* usmrtí,*+ ale své vlastní sluhy nazve jiným jménem;+ 16 kdokoli si tedy bude na zemi žehnat, bude si žehnat při BOHU* víry,*+ a kdokoli bude na zemi činit přísežné prohlášení, bude přísahat při BOHU víry;+ protože dřívější tísně budou opravdu zapomenuty a protože budou opravdu skryty před mýma očima.+

17 Vždyť hle, tvořím nová nebesa+ a novou zemi;+ a dřívější věci nebudou připomínány+ ani nevstoupí do srdce.+ 18 Jásejte+ však a mějte navždy radost z toho, co tvořím.+ Vždyť hle, tvořím Jeruzalém [jako] příčinu k radosti a jeho lid [jako] příčinu k jásotu.+ 19 A budu mít z Jeruzaléma radost a [budu] jásat nad svým lidem;+ a už v něm nebude slyšet zvuk pláče ani zvuk žalostného křiku.“+

20 „Už z toho místa nebude několik dnů starý kojenec+ ani stařec, který nenaplní své dny;+ vždyť někdo, ačkoli stoletý, zemře jako pouhý chlapec; a pokud jde o hříšníka, ačkoli [bude] stoletý, bude na něj svoláno zlo.+ 21 A jistě budou stavět domy a obývat [je];+ a jistě budou sázet vinice a jíst [jejich] ovoce.+ 22 Nebudou stavět, a někdo jiný obývat; nebudou sázet, a někdo jiný jíst. Vždyť dny mého lidu budou jako dny stromu;+ a moji vyvolení budou plně užívat díla svých vlastních rukou.+ 23 Nebudou se lopotit zbytečně+ ani nebudou rodit pro rozrušení;+ protože jsou potomstvem vytvořeným z Jehovových požehnaných+ a jejich potomci s nimi.+ 24 A skutečně se stane, že než zavolají, já odpovím;+ zatímco ještě budou mluvit, já uslyším.+

25 Vlk+ a beránek se budou svorně pást+ a lev bude žrát slámu právě jako býk;+ a pokud jde o hada, jeho potravou bude prach.+ Nebudou nijak škodit+ ani působit zkázu na celé mé svaté hoře,“+ řekl Jehova.

66 Tak řekl Jehova: „Nebesa jsou můj trůn+ a země je má podnož.+ Kdepak je ten dům, který mi můžete vystavět,+ a kdepak je to místo jako místo odpočinku pro mne?“+

2 „Všechny ty věci udělala má vlastní ruka, takže všechny vznikly,“*+ je Jehovův výrok. „Na takového tedy pohlédnu: na ztrápeného a zkroušeného v duchu,+ který se chvěje před* mým slovem.+

3 Ten, kdo poráží býka, je jako ten, kdo sráží muže.*+ Ten, kdo obětuje ovci, je jako ten, kdo láme vaz psovi.+ Ten, kdo obětuje dar — krev prasete!+ Ten, kdo předkládá památku [v podobě] vonné pryskyřice,+ je jako ten, kdo říká požehnání zlověstnými slovy.*+ Jsou to také ti, kdo si vyvolili své vlastní cesty a právě jejich duše nalezla potěšení v jejich ohavnostech.+ 4 Sám zase vyvolím cesty, jak s nimi špatně zacházet;+ a uvedu na ně věci, [které jsou] pro ně strašlivé;+ protože jsem volal, ale nikdo neodpovídal; mluvil jsem, ale nikdo nenaslouchal;+ a stále dělali, co bylo v mých očích špatné, a vyvolili to, v čem jsem neměl potěšení.“+

5 Slyšte slovo Jehovy, vy, kdo se chvějete před jeho slovem:+ „Vaši bratři, kteří vás nenávidí,+ kteří vás vylučují pro mé jméno,+ řekli: ‚Kéž je Jehova oslaven!‘+ On se také objeví s radováním z vaší strany,+ a oni jsou ti, kdo budou zahanbeni.“+

6 Z města zaznívá vřava, zvuk z chrámu!+ Je to zvuk toho, jak Jehova oplácí svým nepřátelům, co je zasloužené.+

7 Než začala upadat do porodních bolestí, porodila.+ Než na ni mohly přijít bolestivé porodní křeče, dokonce [ze sebe] vydala dítě mužského [rodu].+ 8 Kdo slyšel o něčem takovém?+ Kdo viděl takové věci?+ Narodí se země+ v porodních bolestech za jeden den?+ Nebo se najednou* zrodí národ?+ Sion totiž upadl do porodních bolestí a rovněž porodil své syny.

9 „Pokud jde o mne, způsobím protržení a nezpůsobím zrození?“+ říká Jehova. „Nebo působím rození a ve skutečnosti způsobím uzavření?“ řekl tvůj* Bůh.*

10 Radujte se s Jeruzalémem a mějte s ním radost,+ všichni, kdo ho milujete.+ Velice s ním jásejte, všichni, kdo nad ním stále truchlíte;+ 11 protože budete sát a jistě dosáhnete nasycení z prsu plné útěchy od něho;* protože budete srkat a zakusíte největší potěšení z bradavky jeho slávy.+ 12 Tak totiž řekl Jehova: „Hle, rozšiřuji k němu pokoj právě jako řeku+ a slávu národů právě jako zaplavující bystřinu,+ a jistě budete sát.+ Budete nošeni u boku a budete laskáni na kolenou.+ 13 Jako muže,* kterého stále utěšuje jeho vlastní matka, tak vás sám budu stále utěšovat;+ a v případě Jeruzaléma budete utěšeni.+ 14 A jistě uvidíte a vaše srdce určitě zajásá+ a vaše kosti,+ ty vyraší právě jako hebká tráva.+ A Jehovovu ruku jistě poznají jeho sluhové,+ on však skutečně otevřeně odsoudí své nepřátele.“+

15 „Vždyť hle, Jehova přichází přímo jako oheň+ a jeho dvoukolé vozy jsou jako vichr,+ aby splatil svůj hněv naprostým vztekem a své přísné napomenutí plameny ohně.+ 16 Jehova se totiž vskutku ujme sporu jako oheň, ano, svým mečem,+ proti všemu tělu; a zabitých od Jehovy jistě bude mnoho.+ 17 Ti, kdo se posvěcují a očišťují pro zahrady+ za jedním* uprostřed a jedí maso prasete+ a něco hnusného, dokonce skákavého hlodavce,*+ všichni spolu dojdou konce,“ je Jehovův výrok. 18 „A pokud jde o jejich díla+ a jejich myšlenky,+ přicházím, abych sesbíral všechny národy a jazyky;+ a budou muset přijít a vidět mou slávu.“+

19 „A postavím mezi ně znamení*+ a pošlu některé z těch, kdo unikli, k národům,+ [k] Taršiši,+ Pulu* a Ludu,+ [k] těm, kdo napínají luk,* Tubalovi a Javanovi,+ [k] dalekým ostrovům,*+ [k těm], kdo neslyšeli zprávu o mně ani neviděli mou slávu;+ a jistě budou o mé slávě vyprávět mezi národy.+ 20 A skutečně přivedou všechny vaše bratry ze všech národů+ jako dar Jehovovi,+ na koních a na dvoukolých vozech a na krytých vozech a na mulech a na rychlých velbloudicích,+ na mou svatou horu,*+ Jeruzalém,“ řekl Jehova, „právě jako když izraelští synové přinášejí dar v čisté nádobě do Jehovova domu.“+

21 „A z nich také některé vezmu za kněze, za Levity,“* řekl Jehova.

22 „Vždyť právě jako přede mnou stojí nová nebesa+ a nová země,+ které dělám,“+ je Jehovův výrok „tak bude stále stát vaše potomstvo*+ a vaše jméno.“+

23 „A jistě se stane, že od novoluní do novoluní* a od sabatu do sabatu* bude přicházet všechno tělo, aby se přede mnou klanělo,“+ řekl Jehova. 24 „A opravdu vyjdou a pohlédnou na mrtvoly lidí,* kteří proti mně přestupovali;+ vždyť červi na nich,* ti nezemřou a jejich oheň nebude uhašen+ a stanou se něčím odpudivým pro všechno tělo.“+