Jeremjáš*

1 Slova Jeremjáše,*+ syna Chilkijášova,* jednoho z kněží, kteří byli v Anatotu+ v Benjamínově+ zemi; 2 k němuž přišlo Jehovovo slovo za dnů judského krále Josijáše,+ syna Amonova,+ ve třináctém roce jeho vlády.+ 3 A přicházelo dál za dnů judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, až do ukončení jedenáctého roku judského krále Sedekjáše,*+ syna Josijášova, dokud Jeruzalém v pátém měsíci neodešel do vyhnanství.+

4 A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet a říkalo: 5 „Než jsem tě utvářel v břiše,+ znal jsem tě,+ a než jsi přistoupil k tomu, abys vyšel z lůna, posvětil jsem tě.+ Udělal jsem tě prorokem pro národy.“

6 Řekl jsem však: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu nevím, jak mluvit,+ neboť jsem jen chlapec.“*+

7 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Neříkej: ‚Jsem jen chlapec‘, ale měl bys jít ke všem, k nimž tě pošlu; a měl bys mluvit všechno, co ti přikážu.+ 8 Neboj se kvůli jejich obličeji,+ vždyť ‚jsem s tebou, abych tě osvobodil,‘+ je Jehovův výrok.“

9 Na to Jehova napřáhl ruku a způsobil, aby se dotkla mých úst.+ Potom mi Jehova řekl: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova.+ 10 Viz, dnes jsem tě pověřil, abys byl nad národy a nad královstvími,+ abys vykořeňoval a bořil a ničil a strhával,+ stavěl a sázel.“+

11 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: „Co vidíš, Jeremjáši?“

Řekl jsem tedy: „Je to odnož* mandloně,* co vidím.“

12 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Dobře jsi viděl, neboť stále bdím* nad svým slovem, abych je vykonal.“+

13 A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet podruhé a říkalo: „Co vidíš?“

Řekl jsem tedy: „Co vidím, je hrnec na vaření se širokým hrdlem, na který se fouká;* a jeho hrdlo* je odkloněno od severu.“

14 Na to mi Jehova řekl: „Ze severu bude vypuštěno neštěstí na všechny obyvatele země.+ 15 Vždyť ‚hle, volám všechny rodiny severních království,‘+ je Jehovův výrok; ‚a jistě přijdou a každý si postaví svůj trůn u vchodu do jeruzalémských bran+ a proti všem jeho zdem kolem dokola a proti všem judským městům.+ 16 A budu k nim mluvit o svých rozsudcích nad vší jejich špatností,+ jelikož mě opustili+ a stále přinášejí obětní dým jiným bohům*+ a klanějí se dílu svých vlastních rukou.‘+

17 A pokud jde o tebe, ty by sis měl přepásat boky,+ a vstaneš a budeš k nim mluvit všechno, co já ti přikážu. Nebuď kvůli nim stižen žádným zděšením,+ abych tě před nimi nepostihl zděšením. 18 Ale pokud jde o mne, hle, já jsem tě dnes učinil opevněným městem a železným sloupem a měděnými zdmi+ proti celé zemi,+ vůči judským králům, vůči jejím knížatům, vůči jejím kněžím a vůči lidu země.*+ 19 A jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu,+ neboť ‚jsem s tebou,‘+ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘“+

2 A Jehovovo slovo+ ke mně začalo přicházet a říkalo: 2 „Jdi* a budeš volat do uší Jeruzaléma a říkat: ‚Tak řekl Jehova:+ „Dobře si vzpomínám, z tvé* strany, na milující laskavost* tvého mládí,+ na lásku během tvého zasnoubení,+ jak jsi za mnou chodila v pustině, v zemi neoseté semenem.+ 3 Izrael byl Jehovovi něčím svatým,*+ prvním výnosem pro něho.“‘*+ ‚Kterékoli osoby by ho pohlcovaly, uvalovaly by na sebe vinu.+ Přicházelo by na ně neštěstí,‘ byl Jehovův výrok.“+

4 Slyš Jehovovo slovo, Jákobův dome+ a všechny rodiny izraelského domu.+ 5 Tak řekl Jehova: „Jaké bezpráví ve mně našli vaši otcové,+ takže se ode mne oddálili+ a chodili za marnou modlou+ a sami se stali marnými?+ 6 A neřekli: ‚Kde je Jehova, Ten, který nás vyvedl z egyptské země,+ Ten, který nás převedl pustinou, zemí pouštní pláně+ a jámy, zemí bez vody+ a [s] hlubokým stínem,*+ zemí, kterou neprocházel žádný muž* a v níž nebydlel žádný pozemský člověk?‘*

7 A posléze jsem vás dovedl do země sadu, abyste jedli její ovoce a její dobré věci.+ Ale vešli jste a poskvrnili mou zemi; a mé vlastní dědictví jste učinili něčím odporným.+ 8 Sami kněží neříkali: ‚Kde je Jehova?‘+ A právě ti, kdo zacházeli se zákonem, mě neznali;+ a pastýři proti mně přestupovali,*+ a dokonce proroci prorokovali při Baalovi+ a chodili za těmi, kdo nemohli přinést žádný prospěch.+

9 ‚Proto se s vámi budu přít dál,‘+ je Jehovův výrok, ‚a budu se přít se syny vašich synů.‘+

10 ‚Přejděte však k pobřežím* Kittim+ a vizte. Ano, pošlete i do Kedaru+ a zvláště o [tom] uvažujte a vizte, zda se [již] stalo něco takového.+ 11 Vyměnil nějaký národ bohy+ dokonce za ty, kdo nejsou bohové?*+ Ale můj vlastní lid vyměnil mou* slávu za to, co nemůže přinést žádný prospěch.+ 12 Zírejte na to v ohromení, nebesa; a zježte se ve velmi veliké hrůze,‘* je Jehovův výrok,+ 13 ‚protože můj lid učinil dvě špatné věci: Opustili dokonce mne,+ zdroj živé vody,+ aby si vytesali cisterny, puklé cisterny, které nemohou udržet vodu.‘

14 ‚Je Izrael sluha*+ nebo otrok narozený v domácnosti? Proč se stal [něčím] k vydrancování? 15 Řvou proti němu mladí lvi s hřívou;+ vydali hlas.+ A dělali z jeho země předmět úžasu. Jeho vlastní města byla podpálena, takže není žádný obyvatel.+ 16 I synové Nofu*+ a Tachpanesu*+ se ti stále pásli na temeni hlavy.+ 17 Nepřistoupila jsi k tomu, aby sis to udělala sama tím, že jsi opustila Jehovu, svého Boha,+ během času, kdy tě vedl po cestě?+ 18 A jakou bys teď měla mít starost o egyptskou cestu,+ abys pila vody Šichoru?*+ A jakou bys měla mít starost o asyrskou cestu,+ abys pila vody Řeky?* 19 Tvá špatnost by tě měla vést k nápravě+ a tvé vlastní skutky nevěry by tě měly kárat.+ Věz tedy a viz, že je špatné a hořké,+ že jsi opustila Jehovu, svého Boha, a [nevzešel] ti žádný děs přede mnou,‘+ je výrok Svrchovaného+ Pána, Jehovy vojsk.

20 ‚Dávno jsem totiž rozlámal na kusy tvé jho;+ roztrhl jsem tvá pouta. Ale řekla jsi: „Nebudu sloužit“, neboť ses rozvalovala+ na každém vysokém pahorku a pod každým bujným stromem+ a oddávala ses prostituci.+ 21 A pokud jde o mne, já jsem tě [předtím] zasadil jako vybranou červenou révu,+ všechnu z pravého semene. Jak ses tedy vůči mně proměnila ve zvrhlé [odnože] cizozemské révy?‘+

22 ‚Ale i kdyby ses umyla alkálií a nabrala sis velké dávky louhu,+ tvé provinění by jistě přede mnou bylo skvrnou,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 23 Jak můžeš říci: ‚Neposkvrnila jsem se.+ Nechodila jsem za Baaly‘?*+ Viz svou cestu v údolí.+ Všimni si, co jsi učinila. Hbitou mladou velbloudici, která bezcílně pobíhá sem a tam po svých cestách, 24 zebru+ uvyklou pustině, která v dychtivosti své duše větří vítr;*+ kdo ji v její čas páření může obrátit zpět? Všichni, kdo ji hledají, se nebudou unavovat. V jejím měsíci ji najdou. 25 Zdržuj svou nohu, aby [nebyla] bosá, a své hrdlo od žízně.+ Ale přistoupila jsi k tomu, abys řekla: ‚Je to beznadějné!+ Ne, zamilovala jsem se však do cizích+ lidí a za nimi budu chodit.‘+

26 Jako studem zloděje, když je odhalen, tak se zastyděli ti z izraelského domu,+ oni, jejich králové, jejich knížata a jejich kněží a jejich proroci.+ 27 Říkají stromu: ‚Jsi můj otec‘,+ a kameni: ‚Sám jsi mě porodil.‘ Ale ke mně se obrátili šíjí, a ne obličejem.+ A v čase svého neštěstí řeknou: ‚Vstaň přece a zachraň nás!‘+

28 Ale kde jsou tvoji bohové,* které sis udělala?+ Ať vstanou, jestliže tě mohou zachránit v čase tvého neštěstí.+ Vždyť tvých bohů, Judo, je počtem jako tvých měst.+

29 ‚Proč se mnou stále zápolíte?+ Proč jste všichni proti mně přestoupili?‘+ je Jehovův výrok. 30 Bez účinku jsem udeřil vaše syny.+ Nepřijali ukázňování.+ Váš meč pohltil vaše proroky jako lev, který působí zkázu.+ 31 Ach, generace, sami vizte Jehovovo slovo.+

Stal jsem se Izraeli pouhou pustinou+ nebo zemí hluboké tmy? Proč jen tihle, můj lid, řekli: ‚Procházeli jsme se. Už k tobě nepřijdeme‘?+ 32 Může panna zapomenout na své ozdoby, nevěsta na své stuhy přes prsa? A přece můj vlastní lid — zapomínají na mne bezpočet dnů.+

33 Proč vylepšuješ svou* cestu, ženo, abys hledala lásku? Proto jsi také své cesty vyučila špatnostem.+ 34 Na tvých suknicích* se také našly stopy krve* duší*+ nevinných chudáků.+ Nenalezl jsem je při vloupání,* ale [jsou] na nich [na] všech.+

35 Říkáš však: ‚Zůstala jsem nevinná. Jeho hněv se ode mne jistě obrátil zpět.‘+

Hle, zahajuji s tebou spor kvůli tomu, že jsi řekla: ‚Nezhřešila jsem.‘+ 36 Proč považuješ změnu své cesty za velmi nevýznamnou?+ I za Egypt se zastydíš,+ právě jako ses zastyděla za Asýrii.+ 37 Proto také vyjdeš s rukama na hlavě,+ protože Jehova zavrhl předměty tvé důvěry, a ty s nimi neuspěješ.“

3 Je rčení: „Kdyby muž* poslal pryč svou manželku,* a ona by od něho skutečně odešla a stala se [manželkou] jiného muže, měl by se k ní ještě někdy vrátit?“+

Nebyla ta země* rozhodně znečištěna?+

„A ty* sama ses dopustila prostituce s mnoha druhy;+ a mělo by [dojít k] návratu ke mně?“+ je Jehovův výrok. 2 „Pozvedni oči k vyšlapaným stezkám a viz.+ Kde jen jsi nebyla znásilněna?*+ Podél cest jsi kvůli nim sedala jako Arab v pustině;+ a stále znečišťuješ zemi svými skutky prostituce a svou špatností.+ 3 Zadržují se tedy vydatné spršky,+ a nepřišel dokonce ani jarní déšť.+ A čelo manželky, která se dopouští prostituce, se stalo tvým. Odmítla jsi se cítit pokořena.+ 4 Voláš ke mně od nynějška: ‚Můj Otče,+ jsi důvěrný přítel mého mládí!+ 5 Měl by někdo zůstat rozezlen na neurčitý čas nebo [něco] pozorovat navždy?‘+ Pohleď, promluvila jsi a přistoupila jsi k tomu, abys dělala špatné věci a získávala převahu.“+

6 A Jehova přistoupil k tomu, aby mi za dnů krále Josijáše+ řekl: „‚Viděl jsi, co udělala nevěrnice Izrael?*+ Chodí na každou vysokou horu+ a pod každý bujný strom,+ aby se tam dopouštěla prostituce.+ 7 A potom, co to všechno činila, jsem říkal, aby se vrátila dokonce ke mně, ale nevrátila se;+ a Juda stále hleděla na svou vlastní zrádnou sestru.+ 8 Když jsem to uviděl, právě proto, že nevěrnice Izrael zcizoložila, poslal jsem ji pryč+ a přistoupil jsem k tomu, abych jí dal potvrzení o úplném rozvodu;+ přesto zrádně jednající Juda, její sestra, nedostala strach, ale sama také začala chodit a dopouštět se prostituce.+ 9 A k její prostituci došlo kvůli [jejímu] lehkovážnému názoru, a znečišťovala zemi+ a cizoložila s kameny a se stromy;+ 10 a i přesto všechno se její zrádná sestra Juda ke mně nevrátila celým srdcem,+ jen falešně,‘+ je Jehovův výrok.“

11 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Nevěrnice Izrael prokázala, že její vlastní duše je spravedlivější než zrádně jednající Juda.+ 12 Jdi,* a vyhlásíš tato slova k severu+ a řekneš:

‚„Navrať se přece, odpadlý Izraeli,“ je Jehovův výrok.‘+ ‚„Nenechám na vás [hněvivě] dopadnout svůj obličej,+ neboť jsem věrně oddaný,“+ je Jehovův výrok.‘ ‚„Nezůstanu rozezlený na neurčitý čas.+ 13 Jen si povšimni svého provinění, neboť jsi přestoupila proti Jehovovi, svému Bohu.*+ A dále jsi rozptylovala své cesty k cizím lidem+ pod každým bujným stromem,+ ale mému hlasu jste nenaslouchali,“ je Jehovův výrok.‘“

14 „Vraťte se, odpadlí synové,“+ je Jehovův výrok. „Vždyť jsem se sám stal vaším manželským vlastníkem;+ a vezmu vás, jednoho z města a dva z rodiny, a přivedu vás k Sionu.+ 15 A dám vám pastýře v souhlasu se svým srdcem+ a jistě vás budou sytit* s poznáním a pochopením.+ 16 A stane se, že vás přibude a jistě v těch dnech ponesete v zemi* ovoce,“ je Jehovův výrok.+ „Už nebudou říkat: ‚Truhla Jehovovy smlouvy!‘+ ani nevstoupí do srdce ani na ni nebudou vzpomínat+ nebo ji postrádat, a už nebude udělána. 17 V tom čase budou Jeruzalém nazývat Jehovovým trůnem;+ a k němu budou společně přivedeny všechny národy+ k Jehovovu jménu v Jeruzalémě+ a už nebudou chodit za zatvrzelostí svého špatného srdce.“+

18 „V těch dnech budou kráčet, judský dům po boku* izraelského domu,+ a společně+ vyjdou ze severní země do země, kterou jsem dal jako dědičné vlastnictví vašim* praotcům.+ 19 A sám jsem řekl: ‚Jak [jen] jsem přistoupil k tomu, abych tě* umístil mezi syny a abych ti dal žádoucí zemi,+ dědičné vlastnictví ozdoby vojsk národů!‘ A dále jsem řekl: ‚„Můj Otče!“+ na mne budete volat, budete mě následovat a neobrátíte se zpět.‘ 20 ‚Opravdu, [jako] manželka* zrádně odešla od svého druha,+ tak jste vy, izraelský dome, jednali zrádně se mnou,‘+ je Jehovův výrok.“

21 Na vyšlapaných stezkách bylo slyšet zvuk, pláč, snažné prosby izraelských synů. Vždyť převrátili svou cestu;+ zapomněli na Jehovu, svého Boha.*+

22 „Vraťte se, odpadlí synové.+ Uzdravím váš odpadlý stav.“*+

„Zde jsme! Přišli jsme k tobě, neboť ty, Jehovo, jsi náš Bůh.+ 23 Pahorky a hlučení na horách+ opravdu patří falši.+ Záchrana Izraele je opravdu v Jehovovi, našem Bohu.+ 24 Ta hanebná věc+ však od našeho mládí pohlcovala lopotu našich praotců, jejich stáda bravu a jejich stáda dobytka, jejich syny a jejich dcery. 25 Uléháme ve své hanbě+ a stále nás přikrývá naše pokoření;+ vždyť jsme hřešili vůči Jehovovi, našemu Bohu,+ my a naši otcové od našeho mládí až po tento den,+ a neposlouchali jsme hlas Jehovy, našeho Boha.“+

4 „Chceš-li se vrátit, Izraeli,“ je Jehovův výrok, „můžeš se vrátit dokonce ke mně.+ A jestliže kvůli mně* odejmeš své ohavnosti,+ pak nepůjdeš jako uprchlík. 2 A [jestliže] jistě odpřisáhneš:+ ‚Jakože je Jehova živý v pravdě,+ v právu a ve spravedlnosti!‘,+ potom si v něm* opravdu budou žehnat národy a budou se v něm chlubit.“+

3 Tak totiž řekl Jehova judským mužům* a Jeruzalému: „Zorejte si ornou půdu a nezasévejte stále mezi* trní.+ 4 Dejte se obřezat Jehovovi a odejměte předkožky svých srdcí,+ judští muži* a obyvatelé Jeruzaléma; aby můj vztek nevyšel právě jako oheň, a jistě by hořel a nikdo nehasil, kvůli špatnosti vašich jednání.“+

5 Povězte [to] v Judovi a zvěstujte [to] i v Jeruzalémě+ a vyřkněte [to] a zatrubte na roh* po celé zemi.+ Hlasitě volejte* a říkejte: „Sejděte se a vstupme do opevněných měst.+ 6 Vyzdvihněte signál směrem k Sionu. Učiňte opatření pro přístřeší. Nezastavujte se.“ Vždyť ze severu přivádím neštěstí,+ ano velké zřícení. 7 Vyšel jako lev ze své houštiny,+ a ten, kdo ničí národy, odtáhl;+ vytáhl ze svého místa, aby z tvé* země udělal předmět úžasu. Tvá vlastní města se rozpadnou v trosky, takže tam nebude žádný obyvatel.+ 8 Proto se opásejte pytlovinou.+ Bijte se do prsou a kvílejte,+ protože Jehovův hořící hněv se od nás neobrátil zpět.+

9 „A v ten den se stane,“ je Jehovův výrok, „že zahyne srdce krále+ i srdce knížat; a kněží budou jistě dohnáni k úžasu a proroci budou ohromeni.“+

10 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Opravdu jsi naprosto oklamal tento lid a Jeruzalém+ tím, že jsi řekl: ‚Nastane vám pokoj‘,+ a meč dosáhl až k duši.“*

11 V tom čase se tomu lidu a Jeruzalému řekne: „[Na] cestě k dceři mého lidu+ je sežehující vítr stezek vyšlapaných pustinou;+ není k převívání ani k čištění. 12 Vítr zplna přichází až od nich ke mně. Teď s nimi také sám promluvím o rozsudcích.+ 13 Pohleď, přižene se jako dešťové mraky a jeho dvoukolé vozy jsou jako vichr.+ Jeho koně jsou rychlejší než orli.*+ Běda nám, protože jsme byli vypleněni! 14 Vymyj si ze srdce naprostou špatnost, Jeruzaléme, abys byl zachráněn.+ Jak dlouho budou v tobě pobývat tvé mylné myšlenky?+ 15 Vždyť hlas hovoří z Danu+ a zvěstuje něco ubližujícího z hornatého kraje Efrajima.+ 16 Zmiňujte se [o tom], ano, národům. Zvěstujte [to] proti Jeruzalému.“

„Přicházejí pozorovatelé z daleké země+ a vydají hlas právě proti judským městům. 17 Jakoby strážemi širého pole se proti němu stali na všech stranách,+ protože se vzbouřil dokonce proti mně,“+ je Jehovův výrok. 18 „Tvá* cesta a tvá jednání — budou ti oplaceny.*+ To je neštěstí na tebe, neboť je hořké; protože ti dosáhlo až k srdci.“

19 Má střeva, má střeva! Jsem v krutých bolestech ve stěnách svého srdce.+ Mé srdce se ve mně bouří.+ Nemohu mlčet, vždyť má duše slyšela zvuk rohu, poplašný válečný signál.+ 20 Zřícení za zřícením bylo provoláno, neboť byla vypleněna celá země.+ Mé stany byly náhle vypleněny,+ mé stanové látky v okamžiku. 21 Jak dlouho budu vidět signál, slyšet zvuk rohu?+ 22 Vždyť můj lid je pošetilý.+ Nepovšimli si mě.+ Jsou to nemoudří synové; nejsou těmi, kdo mají porozumění.+ Jsou moudří, aby činili špatné, ale aby činili dobré, [k tomu] opravdu nemají poznání.+

23 Viděl jsem zemi,* a pohleď, [byla] prázdná a pustá;+ a do nebes, a jejich světlo už nebylo.+ 24 Viděl jsem hory, a pohleď, kymácely se, a pahorky byly všechny otřeseny.+ 25 Viděl jsem, a pohleď, nebyl [žádný] pozemský člověk,* a létající nebeští tvorové všichni uprchli.+ 26 Viděl jsem, a pohleď, sad byl pustinou a jeho města, ta byla všechna stržena.+ Bylo to kvůli Jehovovi, kvůli jeho hořícímu hněvu.

27 Tak totiž řekl Jehova: „Z celé země se stane opuštěný úhor,+ a neprovedu snad naprostou záhubu?*+ 28 Kvůli tomu bude země truchlit+ a nebesa nahoře se jistě zatmí.+ To protože jsem promluvil, uvážil jsem a nepocítil jsem lítost ani se od toho neobrátím zpět.+ 29 Kvůli zvuku jezdců na koních a lukostřelcům celé město utíká.+ Vstoupili do houštin a vyšli do skal.*+ Každé město je opuštěno a nebydlí v nich žádný člověk.“*

30 Teď, když jsi vypleněna,* co budeš dělat, jelikož ses oblékala šarlatem, jelikož ses krášlila ozdobami ze zlata, jelikož sis zvětšovala oči černou barvou?+ Marně ses dělávala hezkou.+ Ti, které k [tobě] hnal chtíč, tě zavrhli; hledají právě tvou duši.+ 31 Slyšel jsem totiž hlas jako [hlas] nemocné ženy,* tíseň jako [tíseň] ženy rodící své první dítě,+ hlas sionské dcery, která lapá po dechu. Rozprostírá dlaně:+ „Běda mi teď, neboť má duše je unavena těmi, kdo zabíjejí!“+

5 Toulejte se ulicemi Jeruzaléma a vizte nyní a poznejte a hledejte si na jeho veřejných prostranstvích, zda budete moci najít člověka,+ zda existuje někdo, kdo činí právo,+ kdo hledá věrnost,+ a já [Jeruzalému] odpustím. 2 I kdyby řekli: „Jakože je Jehova živý!“, přísahali by tím na naprostou faleš.+

3 Jehovo, nejsou ty tvé oči [upřeny] k věrnosti?+ Udeřil jsi je,+ ale neonemocněli.+ Hubil jsi je.+ Odmítli přijmout ukázňování.+ Učinili svůj obličej tvrdším než skalní útes.+ Odmítli se obrátit zpět.+ 4 I já jsem si řekl: „Jistě jsou z nízké třídy. Jednali pošetile, neboť nebrali na vědomí Jehovovu cestu, soud svého Boha.*+ 5 Odejdu k velkým a promluvím s nimi;+ vždyť si museli povšimnout Jehovovy cesty, soudu svého Boha.+ Museli určitě všichni společně zlomit jho; museli roztrhnout pouta.“+

6 Proto na ně udeřil lev z lesa, stále je olupuje vlk z pouštních plání,+ levhart bdí u jejich měst.+ Každý, kdo z nich vyjde, je roztrhán na kusy. Jejich přestupků totiž přibylo; jejich skutky nevěry se staly početnými.+

7 Jak ti* mohu právě tuto věc odpustit? Tvoji vlastní synové mě opustili a stále přísahají+ při tom, co není Bůh.*+ A stále jsem je sytil,+ ale oni dál cizoložili+ a houfně chodí do domu prostitutky. 8 Stali se koňmi, kteří se pohlavně rozpálili, kteří mají [silná] varlata. Každý řehtá po manželce svého druha.+

9 „Neměl bych právě kvůli těmto věcem účtovat?“ je Jehovův výrok.+ „Nebo by se má duše neměla pomstít na národě, který je takový?“+

10 „Vystupte proti jejím řádkám [révy]* a způsobte zkázu,+ ale opravdu nezahubte.+ Odejměte její rozbujelé odnože, neboť ty nepatří Jehovovi.+ 11 Vždyť izraelský dům a judský dům se mnou rozhodně jednaly zrádně,“ je Jehovův výrok.+ 12 „Zapřeli Jehovu a říkají: ‚Není.+ A nepřijde na nás neštěstí a neuvidíme meč ani hladomor.‘+ 13 A z proroků se stává vítr a není v nich slovo.+ Tak jim bude učiněno.“

14 Proto tak řekl Jehova, BŮH vojsk: „Protože říkáte tuto věc, hle, činím své slovo ve vašich ústech ohněm,+ a tento lid budou kusy dřeva, a jistě je pohltí.“+

15 „Hle, přivádím na vás národ zdaleka,+ izraelský dome,“ je Jehovův výrok. „Je to vytrvalý národ.+ Je to národ zdávna, národ, jehož řeč* neznáš a nemůžeš [s porozuměním] slyšet, co říkají. 16 Jejich toulec je jako otevřené pohřební místo; všichni jsou to silní muži.+ 17 Jistě také pohltí tvou žeň a tvůj chléb.+ Ti muži pohltí tvé syny a tvé dcery. Pohltí tvá stáda bravu a tvá stáda dobytka. Pohltí tvou révu a tvůj fíkovník.+ Mečem roztříští tvá opevněná města, ve která důvěřuješ.“

18 „A ani v těch dnech,“ je Jehovův výrok, „vás nezahubím.+ 19 A stane se, že řeknete: ‚Za co nám Jehova, náš Bůh, učinil to všechno?‘+ A řekneš jim: ‚Právě jak jste mě opustili a odešli sloužit ve své zemi cizozemskému bohu,* tak budete sloužit cizím lidem v zemi, která není vaše.‘“+

20 Povězte to v Jákobově domě a zvěstujte to v Judovi. Říkejte: 21 „Nyní slyš toto, nemoudrý lide, který jsi bez srdce:*+ Mají oči, ale nemohou vidět;+ mají uši, ale nemohou slyšet.+ 22 ‚Nebojíte se ani mne,‘+ je Jehovův výrok, ‚nebo nemáte kruté bolesti ani kvůli mně,+ který jsem určil písek jako hranici pro moře, předpis trvající na neurčito, který nemůže překročit? Třebaže se jeho vlny zmítají, přece nemohou získat převahu; a [třebaže] se bouří, přece jej nemohou překročit.+ 23 Ale právě tento lid nabyl zatvrzelé a vzpurné srdce; odbočili a kráčejí si po své dráze.+ 24 Neřekli si však v srdci: „Bojme se nyní Jehovy, našeho Boha,+ Toho, kdo dává liják a podzimní déšť a jarní déšť v jeho období,+ Toho, kdo pro nás střeží i předepsané týdny žně.“+ 25 Vaše vlastní přestoupení tyto věci odvrátila a vaše vlastní hříchy vám zadržely, co je dobré.+

26 V mém lidu se totiž našli ničemové.+ Vykukují, jako když se krčí ptáčníci.+ Nastražili zkázonosnou [past].* Chytají lidi.* 27 Jako je klec plná létajících tvorů, tak jsou jejich domy plné podvodu.+ Proto se stali velkými a získávají bohatství.+ 28 Ztučněli;+ stali se lesklými. Přetekli také špatnými věcmi.* Neujali se žádné právní pře,+ ani právní pře chlapce bez otce,+ aby získali úspěch;+ a neujímali se soudu chudých.‘“

29 „Neměl bych právě kvůli těmto věcem účtovat?“ je Jehovův výrok, „nebo by se má duše neměla pomstít na národě, který je takový?+ 30 V zemi nastala* strašná situace, dokonce něco hrozného:+ 31 Proroci skutečně prorokují ve falši;+ a pokud jde o kněze, ti podmaňují podle svých sil.*+ A můj vlastní lid si [to] tak zamiloval;+ a co budete dělat, až to bude končit?“+

6 Uchylte se, synové Benjamína, ze středu Jeruzaléma; a v Tekoi+ zatrubte na roh.*+ A nad Bet-hakkeremem+ vyzdvihněte ohňový signál; protože ze severu shlédlo neštěstí, ano velké zřícení.+ 2 Sionská dcera se skutečně podobala půvabné a choulostivě pěstěné ženě.+ 3 Pastýři a jejich stáda přistoupili k tomu, aby k ní přišli. Postavili proti ní všude kolem [své] stany.+ Každý vypásl svou vlastní část.+ 4 Posvětili proti ní válku:+ „Vstaňte a vystupme v poledne!“+

„Běda nám, vždyť den se nachýlil, neboť se protahují večerní stíny!“

5 „Vstaňte a vystupme za noci a zničme její obytné věže.“+

6 Tak totiž řekl Jehova vojsk: „Nasekejte dříví*+ a navršte proti Jeruzalému obléhací násep.+ Je to město, s nímž se musí účtovat.+ Není ve svém středu ničím než útlakem.+ 7 Jako cisterna uchovává své vody chladné, tak uchoval chladnou svou špatnost. Je v něm slyšet násilí a plenění;+ před mým obličejem je neustále nemoc a rána. 8 Naprav se,+ Jeruzaléme, aby se má duše od tebe znechuceně neodvrátila;+ abych tě nevystavil jako opuštěný úhor, neobydlenou zemi.“+

9 Tak řekl Jehova vojsk: „Zcela jistě vypaběrkují ostatek z Izraele právě jako révu.+ Opět přilož ruku jako ten, kdo sbírá hrozny na úponcích révy.“

10 „Ke komu mám mluvit a dávat výstrahu, aby slyšeli? Pohleď, jejich ucho je neobřezané, takže nejsou schopni dávat pozor.+ Pohleď, stalo se jim pohanou samotné Jehovovo slovo,+ v němž* nemohou nalézt potěšení.+ 11 A naplnil jsem se Jehovovým vztekem. Unavilo mě zadržování.“+

„Vylej [ho] na dítě na ulici+ a současně na důvěrnou skupinu mladých mužů; vždyť také budou chyceni, muž* spolu se svou manželkou,* stařec spolu s tím, kdo je plný dnů.+ 12 A jejich domy budou jistě postoupeny do vlastnictví jiným, současně pole i manželky.+ Vztáhnu totiž ruku proti obyvatelům země,“ je Jehovův výrok.+

13 „Vždyť od nejmenšího z nich po největšího z nich každý dosahuje nepoctivého zisku;+ a od proroka až po kněze každý jedná falešně.+ 14 A snaží se lehkomyslně* uzdravit zhroucení* mého lidu+ a říkají: ‚Je mír! Je mír!‘,* když žádný mír není.+ 15 Styděli se, protože bylo odporné, co učinili?+ Jednak se rozhodně nestydí; a pak nepoznali ani pocit pokoření.+ Proto padnou mezi těmi, kdo padají;+ v čase, kdy s nimi budu muset účtovat, klopýtnou,“ řekl Jehova.

16 Tak řekl Jehova: „Zastavte se na cestách a vizte a ptejte se po dávných vozových cestách, kde je teď dobrá cesta;+ a kráčejte po ní+ a najděte poklid pro své duše.“+ Ale stále říkali: „Nepůjdeme.“+ 17 „A vzbudil jsem nad vámi* strážné:+ ‚Věnujte pozornost zvuku rohu!‘“+ Ale stále říkali: „Nebudeme [mu] věnovat pozornost.“+ 18 „Proto slyšte, národy! A věz, shromáždění, co mezi nimi bude. 19 Naslouchej, země! Hle, přivádím neštěstí na tento lid+ jako ovoce jejich myšlenek,+ neboť nevěnovali pozornost právě mým vlastním slovům; a můj zákon — ten také zavrhovali.“+

20 „Co to pro mne znamená, že přinášíte dokonce vonnou pryskyřici ze Šeby+ a dobrou třtinu* z daleké země? Vaše celé zápalné oběti neposkytují žádnou rozkoš+ a ani vaše oběti mi nejsou libé.“+ 21 Proto tak řekl Jehova: „Hle, nastavuji tomuto lidu kameny klopýtání+ a jistě o ně klopýtnou, otcové a synové spolu; soused a jeho druh — ti zahynou.“+

22 Tak řekl Jehova: „Pohleď, ze severní země přichází lid a veliký národ bude probuzen z nejodlehlejších končin země.+ 23 Popadnou luk a oštěp.+ On* je krutý, a nebudou mít slitování. I jejich hlas bude zvučet právě jako moře,+ a pojedou na koních.+ Je proti tobě rozestaven do bitevního pořádku jako válečník, sionská dcero.“+

24 Slyšeli jsme o něm* zprávu. Ruce nám klesly.+ Zmocnila se nás tíseň, porodní bolesti jako u rodičky.+ 25 Nevycházej* na pole a nechoď ani po cestě; vždyť je tam meč patřící nepříteli; všude kolem je úlek.+ 26 Dcero mého lidu, opásej se pytlovinou+ a válej se v popelu.+ Své truchlení učiň takovým jako pro jediného [syna], bědováním hořkosti;+ protože na nás náhle přijde plenitel.+

27 „Udělal jsem tě* ve svém lidu zkoušečem kovů, tím, jenž provádí důkladné pátrání;* a budeš si všímat a prozkoumáš* jejich cestu.+ 28 Všichni jsou ti nejzatvrzelejší lidé,*+ obcházejí jako pomlouvači+ — měď a železo. Všichni jsou zkázonosní.+ 29 Měchy+ jsou sežehnuty.* Z jejich ohně je olovo.+ Pilně se přečišťovalo prostě nadarmo, a ti, kdo jsou špatní, nebyli odděleni.+ 30 Lidé je jistě budou nazývat zavrženým stříbrem,+ protože Jehova je zavrhl.“+

7 Slovo, jež přišlo k Jeremjášovi* od Jehovy a říkalo: 2 „Postav se v bráně Jehovova domu a vyhlásíš tam toto slovo+ a řekneš: ‚Slyšte Jehovovo slovo, všichni z Judy, kteří vstupujete do těchto bran, abyste se poklonili Jehovovi. 3 Tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: „Napravte své cesty a svá jednání, a já vás nechám přebývat na tomto místě.+ 4 Nevkládejte důvěru v klamná slova,*+ jež říkají: ‚Jehovův chrám,* Jehovův chrám, oni jsou Jehovův chrám!‘ 5 Jestliže totiž určitě napravíte své cesty a svá jednání, jestliže určitě vykonáte právo mezi mužem* a jeho druhem,+ 6 jestliže nebudete utlačovat cizího usedlíka,* chlapce bez otce a vdovu+ a neprolijete na tomto místě nevinnou krev+ a nebudete chodit pro vlastní neštěstí za jinými bohy,*+ 7 nechám vás naopak jistě přebývat na tomto místě, v zemi, kterou jsem dal vašim praotcům od neurčitého času až do neurčitého času.“‘“+

8 „Hle, vkládáte důvěru v klamná slova — jistě to vůbec nebude k prospěchu.+ 9 Může se krást,+ vraždit+ a cizoložit+ a falešně přísahat+ a přinášet obětní dým Baalovi+ a chodit za jinými bohy, které jste neznali,+ 10 a [pak] přijdete a postavíte se přede mnou v tomto domě, nad nímž je vzýváno mé jméno,+ a řeknete: ‚Jistě budeme osvobozeni‘, navzdory tomu, že činíte všechny tyto odporné věci? 11 Stal se ve vašich očích tento dům, nad nímž je vzýváno mé jméno,+ pouhou lupičskou jeskyní?+ Hle, sám jsem [to] také viděl,“ je výrok Jehovův.+

12 „‚Jděte však nyní k mému místu, jež bylo v Šilu,+ kde jsem zprvu dal přebývat svému jménu,+ a vizte, co jsem mu udělal pro špatnost svého izraelského lidu.+ 13 A teď, protože jste stále konali všechna tato díla,‘ je Jehovův výrok, ‚a stále jsem k vám mluvil, časně vstával a mluvil,+ ale nenaslouchali jste,+ a stále jsem vás volal, ale neodpovídali jste;+ 14 také domu, nad kterým je vzýváno mé jméno,+ ve který důvěřujete,+ a místu, které jsem dal vám a vašim praotcům, učiním, jako jsem učinil Šilu.+ 15 A vyhodím vás od svého obličeje,+ právě jako jsem vyhodil všechny vaše bratry, celé potomstvo Efrajimovo.‘+

16 A pokud jde o tebe, ty se ve prospěch tohoto lidu nemodli, ani v jejich prospěch nevznášej snažně prosebné volání nebo modlitbu, ani mě naléhavě nepros,+ neboť ti nebudu naslouchat.+ 17 Nevidíš, co dělají v judských městech a na ulicích Jeruzaléma?+ 18 Synové sbírají klacíky a otcové rozdělávají oheň a manželky* zadělávají moučné těsto, aby udělaly obětní koláče ‚královně* nebes‘;+ a vylévají se* tekuté oběti+ jiným bohům, abych byl urážen.+ 19 ‚Jsem to já, koho urážejí?‘ je Jehovův výrok.+ ‚Nejsou to oni sami, aby zostudili svůj obličej?‘+ 20 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Pohleď, můj hněv a můj vztek se vylévají na toto místo,+ na lidstvo* a na domácí zvíře a na polní strom+ a na plody zemské půdy; a bude to hořet a nebude to uhašeno.‘+

21 Tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: ‚Přidejte ty své celé zápalné obětní dary ke svým obětem a jezte maso.+ 22 S vašimi praotci jsem totiž nemluvil ani jsem jim nepřikazoval v den, kdy jsem je vyváděl z egyptské země, ohledně záležitostí celého zápalného obětního daru a oběti.+ 23 Ale toto slovo jsem k nim opravdu pronesl jako příkaz a řekl jsem: „Poslouchejte můj hlas,+ a stanu se vaším Bohem+ a vy se stanete mým lidem; a budete chodit po celé cestě,+ kterou vám přikážu, aby se vám dobře vedlo.“‘+ 24 Avšak nenaslouchali ani nenaklonili ucho,+ ale dále chodili v radách zatvrzelosti svého špatného srdce,+ takže se obrátili směrem nazpátek, a ne dopředu,+ 25 ode dne, kdy vaši praotcové vyšli z egyptské země, až do tohoto dne;+ a stále jsem k vám posílal všechny své sluhy proroky, denně jsem časně vstával a posílal [je].+ 26 Ale nenaslouchali mi a nenaklonili ucho,+ ale zatvrzovali svou šíji.+ Jednali hůř než jejich praotcové!+

27 A budeš k nim mluvit všechna tato slova,+ ale nebudou ti naslouchat; a budeš k nim volat, ale neodpovědí ti.+ 28 A řekneš jim: ‚To je národ, jehož lid neuposlechl hlasu Jehovy, svého Boha,+ a nepřijal ukázňování.+ Věrnost zanikla a byla odříznuta od jejich úst.‘+

29 Ostříhej své* nestříhané vlasy* a odhoď [je]+ a na holých pahorcích pozvedni [hlas] v žalozpěvu,+ neboť Jehova zavrhl+ a opustí generaci, na niž je rozlícen.*+ 30 ‚Vždyť synové Judy činili to, co je v mých očích špatné,‘ je Jehovův výrok. ‚Postavili své ohavnosti do domu, nad nímž je vzýváno mé jméno, aby jej poskvrnili.+ 31 A vystavěli výšiny Tofetu,+ který je v údolí syna Hinnomova*+, aby pálili své syny a své dcery v ohni,+ něco, co jsem nepřikázal a co mi nevyvstalo v srdci.‘+

32 ‚Proto pohleďte, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚kdy se tomu již nebude říkat Tofet a údolí syna Hinnomova, ale údolí zabíjení;+ a budou muset v Tofetu pohřbívat, a nebude dost místa.*+ 33 A mrtvá těla tohoto lidu se stanou jídlem pro létající nebeské tvory a pro pozemská zvířata, a nikdo [je] nepřiměje k chvění.+ 34 A způsobím, že v judských městech a na ulicích Jeruzaléma přestane hlas jásotu a hlas radování, hlas ženicha a hlas nevěsty;+ vždyť země se stane pouze zpustošeným místem.‘“+

8 „V tom čase,“ je Jehovův výrok, „lidé také vynesou kosti judských králů a kosti [tamních] knížat a kosti kněží a kosti proroků a kosti obyvatel Jeruzaléma z jejich hrobů.+ 2 A skutečně je rozestřou před sluncem a měsícem a celým nebeským vojskem, které si zamilovali a jimž sloužili a za kterými chodili+ a jež vyhledávali a kterým se klaněli.+ Nebudou sesbírány ani nebudou pohřbeny. Stane se z nich hnůj na povrchu zemské půdy.“+

3 „A spíše smrt než život si bude jistě volit+ celý ostatek z těch, kdo zůstanou z této špatné rodiny na všech místech [těch, kdo] zůstali, kam je rozeženu,“+ je výrok Jehovy vojsk.

4 „A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova: „Padnou a již nevstanou?+ Kdyby se obrátil zpět jeden, neobrátí se zpět i druhý?+ 5 Proč je tento lid, Jeruzalém, nevěrný vytrvalou nevěrností? Chopili se šalby;+ odmítli se obrátit zpět.+ 6 Dával jsem pozor+ a stále jsem naslouchal.+ To, jak mluvili, nebylo správné. Žádný nečinil pokání ze své špatnosti+ a neříkal: ‚Co jsem [to] udělal?‘ Každý se vrací na všeobecně oblíbenou dráhu+ jako kůň, který se řítí do bitvy. 7 I čáp na nebesích — ten dobře zná své ustanovené časy;+ a hrdlička+ a rorýs a bulbul — každý dobře zachovává čas svého příletu. Ale pokud jde o můj lid, ten nepoznal Jehovův soud.“‘+

8 ‚Jak můžete říkat: „Jsme moudří a je s námi Jehovův zákon“?+ Falešné rydlo+ tajemníků určitě pracovalo v naprosté falši. 9 Moudří byli zahanbeni.+ Zděsili se a budou chyceni. Pohleď, zavrhli samotné Jehovovo slovo, a jakou mají moudrost?+ 10 Proto dám jejich manželky jiným mužům, jejich pole těm, kdo berou do vlastnictví;+ vždyť od nejmenšího až po největšího každý dosahuje nepoctivého zisku;+ od proroka až po kněze každý jedná falešně.+ 11 A snaží se lehkomyslně* uzdravit zhroucení* dcery mého lidu+ a říkají: „Je mír! Je mír!“,* když žádný mír není.+ 12 Zastyděli se, protože učinili dokonce něco odporného?+ Jednak se rozhodně nedovedli stydět, a pak ani nevěděli, co to je, cítit se pokořeni.+

Proto padnou mezi těmi, kdo padají. V čase, kdy se jim dostane pozornosti,+ klopýtnou,‘ řekl Jehova.+

13 ‚Až budu shromažďovat, skoncuji s nimi,‘* je Jehovův výrok.+ ‚Na révě nebudou žádné hrozny+ a na fíkovníku nebudou žádné fíky a jistě uschne i listí. A věci, které jim dávám, je minou.‘“

14 „Proč sedíme v klidu? Sejděte se a vstupme do opevněných měst+ a mlčme tam. Vždyť nás umlčel* Jehova, náš Bůh,*+ a dává nám pít otrávenou vodu,+ protože jsme proti Jehovovi hřešili. 15 Doufalo se v mír, ale [nepřišlo] nic dobrého;+ v čas uzdravení, ale pohleďte, zděšení!+ 16 Z Danu+ bylo slyšet frkání jeho koní. Zvukem řehtání jeho hřebců se začala kymácet celá země.+ A vcházejí a pohlcují zemi* a to, co ji naplňuje, město a jeho obyvatele.“

17 „Vždyť mezi vás posílám hady, jedovaté plazy,+ na které není zaklínání,+ a jistě vás uštknou,“ je Jehovův výrok.

18 Vstoupil do mne nevyléčitelný zármutek.+ Mé srdce je nemocné. 19 Hle, z daleké země je zvuk volání dcery mého lidu o pomoc:+ „Není Jehova na Sionu?+ Nebo v něm není jeho král?“+

„Proč jen mě uráželi svými rytými sochami, svými marnými cizozemskými bohy?“+

20 „Žeň minula, léto dospělo ke konci; ale pokud jde o nás, my jsme nebyli zachráněni!“+

21 Jsem zdrcen zhroucením+ dcery svého lidu.+ Zesmutněl jsem. Zmocnil se mě vyložený úžas.+ 22 Není v Gileadu žádný balzám?+ Nebo tam není léčitel?+ Pročpak nedošlo k zotavení+ dcery mého lidu?+

9 Kdyby tak má hlava byla vodami a kdyby byly mé oči zdrojem slz!+ Potom bych mohl dnem a nocí plakat pro zabité z dcery svého lidu.*+

2 Kdybych tak měl v pustině ubytovací místo cestujících!+ Potom bych opustil svůj lid a odešel od nich, neboť jsou všichni cizoložníci,*+ slavnostní shromáždění zrádně jednajících;+ 3 a napínají svůj jazyk jako svůj luk ve falši;+ ale ne pro věrnost se prokázali [jako] mocní v zemi.

„Vždyť postupovali od špatnosti ke špatnosti a nebrali na vědomí ani mne,“+ je Jehovův výrok.

4 „Střežte se každý před svým vlastním druhem+ a vůbec nevkládejte důvěru v bratra.+ Vždyť dokonce každý bratr by rozhodně vytlačil [druhého]+ a každý druh by obcházel jako pouhý pomlouvač+ 5 a každý si zahrává se svým druhem;+ a vůbec nemluví pravdu. Naučili svůj jazyk mluvit faleš.+ Unavili se pouhým nesprávným jednáním.+

6 Sedíš uprostřed podvodu.+ Podvodem odmítli mě poznat,“+ je Jehovův výrok.

7 Proto tak řekl Jehova vojsk: „Hle, tavím je a musím je zkoumat,+ protože jak jinak budu jednat kvůli dceři svého lidu?+ 8 Jejich jazyk je pobíjející šíp.*+ Mluvil podvod. Ústy stále mluví [člověk] se svým vlastním druhem o míru; ale sám v sobě si staví zálohu.“+

9 „Neměl bych s nimi kvůli tomu účtovat?“ je Jehovův výrok. „Nebo neměla by se má duše pomstít na národě, který je takový?+ 10 Nad horami vznesu pláč a nářek+ a nad pastvinami v pustině žalozpěv; vždyť budou spáleny,+ takže tu nikdo neprochází, a lidé skutečně neuslyší zvuk hospodářských zvířat.+ Létající nebeský tvor i zvíře uprchnou; odejdou.+ 11 A z Jeruzaléma udělám kupy kamení,+ šakalí doupě;+ a z judských měst udělám opuštěný úhor bez obyvatele.+

12 Kdo je ten muž, který je moudrý, aby tomu porozuměl, ano ten, k němuž mluvila Jehovova ústa, aby to pověděl?+ Kvůli čemu by měla země opravdu hynout, opravdu být spálena jako pustina, kterou nikdo neprochází?“+

13 A Jehova přistoupil k tomu, aby řekl: „Kvůli tomu, že opustili můj zákon, který jsem dal, [aby byl] před nimi, a [protože] neposlouchali můj hlas a nechodili v něm,*+ 14 ale stále chodili za zatvrzelostí svého srdce+ a za Baalovými sochami,*+ o nichž je vyučovali jejich otcové.+ 15 Proto tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: ‚Hle, dávám jim, totiž tomuto lidu, jíst pelyněk+ a dám jim pít otrávenou vodu;+ 16 a rozptýlím je mezi národy, které neznali oni ani jejich otcové,+ a pošlu za nimi meč, dokud je nezahubím.‘+

17 Tak řekl Jehova vojsk: ‚Chovejte se s porozuměním a zavolejte zpěvačky žalozpěvů,+ ať přijdou; a pošlete i k obratným* ženám, ať přijdou;+ 18 a ať pospíší a pozvednou nad námi [hlas] v nářku. A z očí ať nám tekou slzy a z našich vlastních zářících očí ať se řinou vody.+ 19 Vždyť ze Sionu bylo slyšet hlas nářku:+ „Jak jsme oloupeni!+ Jak velmi jsme se zastyděli! Vždyť jsme opustili zemi; vždyť oni* odvrhli naše sídla.“*+ 20 Slyšte však, ženy, Jehovovo slovo, a kéž vaše ucho vnímá slovo jeho úst. Pak vyučte své dcery nářku+ a každá žena svou družku žalozpěvu.+ 21 Vždyť našimi okny přišla smrt; vešla do našich obytných věží, aby odřízla dítě z ulice, mladé muže z veřejných prostranství.‘+

22 Mluv: ‚Takový je Jehovův výrok: „Mrtvá těla lidstva* budou také padat jako hnůj na povrch pole a jako řádka nově posečeného obilí za žencem, a nikdo nebude sbírat.“‘“+

23 Tak řekl Jehova: „Ať se moudrý muž nechlubí kvůli své moudrosti+ a silný muž ať se nechlubí kvůli své moci.+ Ať se boháč nechlubí kvůli svému bohatství.“+

24 „Ale ten, kdo se chlubí, ať se chlubí právě proto, že má pochopení+ a že má poznání o mně, že já jsem Jehova,+ Ten, kdo projevuje milující laskavost, právo* a spravedlnost na zemi;+ vždyť v těchto věcech opravdu mám potěšení,“+ je Jehovův výrok.

25 „Pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a budu účtovat s každým obřezaným, [ale přece] v neobřízce,*+ 26 nad Egyptem+ a nad Judou+ a nad Edomem+ a nad syny Ammona+ a nad Moabem+ a nad všemi s vlasy ostříhanými na spáncích, kteří bydlí v pustině;+ vždyť všechny národy jsou neobřezané a celý izraelský dům je neobřezaný v srdci.“+

10 Slyšte slovo, které proti vám mluvil Jehova, dome izraelský. 2 Tak řekl Jehova: „Vůbec se neuč cestě národů+ a nebuď stižen zděšením ani při znameních z nebes, protože jsou při nich stiženy zděšením národy.+ 3 Vždyť zvyky* národů+ jsou jen výpar, protože je to pouhý strom+ z lesa, který někdo podťal, dílo rukou řemeslníka se sekáčem.+ 4 Stříbrem a zlatem je činí hezkými.+ Hřeby a kladivy je upevňují, aby se žádný nemotal.+ 5 Jsou jako strašák z okurkového pole a nemohou mluvit.+ Zcela jistě jsou nošeny, neboť nemohou udělat ani krok.+ Neboj se kvůli nim, vždyť nemohou učinit nic neblahého, a navíc nemají na to, aby učinily něco dobrého.“+

6 V žádném ohledu není nikdo jako ty, Jehovo.+ Jsi velký a tvé jméno je velké v moci.+ 7 Kdo by se tě nebál,+ Králi národů,+ vždyť vůči tobě je to vhodné; protože mezi všemi moudrými z národů a mezi všemi jejich kralováními není nikdo v žádném ohledu jako ty.+ 8 A zároveň se prokazují být nerozumní a hloupí.+ Strom je pouhé vybízení [k] marnostem.+ 9 Stříbro vytepané do destiček se dováží dokonce z Taršiše+ a zlato z Ufazu,*+ zpracování řemeslníka a rukou kovotepce; jejich oblečení je modrá příze a vlna obarvená na červenofialovo. Všechny jsou zpracováním zručných lidí.+

10 Ale Jehova je vpravdě Bůh.*+ Je živý Bůh+ a Král na neurčitý čas.+ Kvůli jeho rozhořčení se země zakymácí+ a žádné národy neobstojí před jeho otevřeným odsouzením.+ 11 Tohle jim řeknete: „Bohové,*+ kteří neudělali samotná nebesa a zemi, ti ze země a zpod těchto nebes* zaniknou.“+ 12 To On* udělal zemi svou mocí,+ On, který svou moudrostí pevně založil úrodnou zemi,*+ a Ten, který svým porozuměním roztáhl nebesa.+ 13 [Svým] hlasem vyvolává hlučení vod v nebesích+ a působí, aby z nejzazšího konce* země vystupovaly páry.*+ Udělal i propusti* pro déšť+ a vyvádí vítr* ze svých zásobáren.+

14 Každý člověk* se choval tak nerozumně, jako by neznal.+ Každý kovotepec se jistě zastydí kvůli vyřezávané soše;+ vždyť jeho litá socha je faleš,+ a není v nich duch.*+ 15 Jsou marnost,* dílo posměchu.+ V čase, kdy se jim dostane pozornosti, zaniknou.+

16 Jákobův Podíl+ takový není, neboť je Tvůrcem všeho,+ a Izrael je holí* jeho dědictví.+ Jehova vojsk je jeho jméno.+

17 Seber ze země svůj ranec,+ ženo bydlící pod tlakem.+ 18 Tak totiž řekl Jehova: „Hle, při této příležitosti vyvrhuji obyvatele země+ a způsobím jim tíseň, aby prohlédli.“+

19 Běda mi kvůli mému zhroucení!+ Má rána se stala dost odpornou.* A sám jsem řekl: „To je určitě má nemoc, a já ji ponesu.+ 20 Můj vlastní stan byl vypleněn a mé vlastní stanové šňůry jsou všechny zpřetrhány.+ Moji vlastní synové ode mne vyšli a už nejsou.+ Nikdo už neroztahuje můj stan ani nezvedá mé stanové látky. 21 Pastýři se totiž chovali nerozumně+ a nehledali ani Jehovu.+ Proto nejednali s pochopením a všechna jejich napasená zvířata byla rozptýlena.“+

22 Naslouchej! Zpráva! Hle, přišla,* také velké dunění ze severní země,+ aby se z judských měst udělal opuštěný úhor, šakalí doupě.+

23 Dobře vím, Jehovo, že pozemskému člověku* nepatří jeho cesta. Muži,* který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.+ 24 Napravuj mě, Jehovo, avšak se soudem;+ ne ve svém hněvu,+ abys mě nezmařil.+ 25 Vylej svůj vztek na národy,+ které tě nebraly na vědomí,*+ a na rodiny, které nevzývaly ani tvé jméno.+ Vždyť pohltily Jákoba.+ Ano, pohltily ho a stále ho hubí;+ a zpustošily jeho místo pobývání.+

11 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi* od Jehovy a říkalo: 2 „Slyšte slova této smlouvy!

A budeš je mluvit k judským mužům* a k obyvatelům Jeruzaléma+ 3 a řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: „Prokletý je muž,* který nenaslouchá slovům této smlouvy,+ 4 kterou jsem přikázal vašim praotcům v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země,+ ze železné pece,+ a říkal jsem: ‚Uposlechněte můj hlas, a budete činit věci podle všeho, co vám přikazuji;+ a jistě se stanete mým lidem a já se stanu vaším Bohem,*+ 5 abych uskutečnil přísahu, kterou jsem přísahal vašim praotcům,+ že jim dám zemi, která oplývá mlékem a medem,+ jako v tento den.‘“‘“

A přistoupil jsem k tomu, abych odpověděl a řekl: „Amen,* Jehovo.“

6 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Vyhlaš všechna tato slova v judských městech a na ulicích Jeruzaléma+ a říkej: ‚Slyšte slova této smlouvy, a budete je činit.+ 7 Slavnostně jsem totiž napomínal vaše praotce v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země,+ a až do tohoto dne, časně jsem vstával a napomínal a říkal: „Uposlechněte můj hlas.“+ 8 Avšak nenaslouchali ani nenaklonili ucho,+ ale chodili každý v zatvrzelosti svého špatného srdce;+ a tak jsem na ně přivedl všechna slova té smlouvy, která jsem [jim] přikázal činit, ale která nečinili.‘“

9 Dále mi Jehova řekl: „Mezi judskými muži a mezi obyvateli Jeruzaléma se našlo spiknutí.+ 10 Vrátili se k proviněním svých praotců,+ těch prvních, kteří odmítli poslouchat* má slova, ale kteří chodili za jinými bohy,* aby jim sloužili.+ Izraelský dům a judský dům porušily mou smlouvu, kterou jsem uzavřel s jejich praotci.+ 11 Proto tak řekl Jehova: ‚Hle, uvádím na ně neštěstí,+ z něhož nebudou schopni vyváznout;+ a jistě ke mně budou volat o přispění, ale nebudu jim naslouchat.+ 12 A judská města a obyvatelé Jeruzaléma budou muset jít a volat o přispění k bohům,* jimž přinášejí obětní dým,+ ale kteří jim v čase jejich neštěstí rozhodně nepřinesou záchranu.+ 13 Tvých bohů je totiž tolik, kolik [je] tvých měst, Judo;+ a tolik oltářů, kolik [je] ulic Jeruzaléma, jste umístili pro tu hanebnou věc,+ oltářů, abyste přinášeli obětní dým Baalovi.‘+

14 A pokud jde o tebe, ty se ve prospěch tohoto lidu nemodli a nepozvedej v jejich prospěch snažně prosebné volání ani modlitbu,+ vždyť nebudu naslouchat v čase, kdy ke mně budou volat vzhledem ke svému neštěstí.*+

15 Co má můj milovaný na práci v mém domě,+ že mnozí z nich by měli činit tuto věc,+ [zlý] úskok?+ A způsobí svatým masem, že tě [to] mine,+ až [přijde] tvé neštěstí? Budeš v tom čase jásat?+ 16 ‚Bujný olivovník, hezký ovocem [a] tvarem‘, takovým jménem tě nazval Jehova.+ Se zvukem velikého řevu proti němu rozpálil oheň, a olámali mu ratolesti.+

17 A Jehova vojsk, Ten, kdo tě* sázel,+ mluvil proti tobě neštěstí kvůli špatnosti izraelského domu+ a judského domu, které se ze své strany dopouštěli, aby mě uráželi tím, že přinášejí obětní dým Baalovi.“+

18 A sám Jehova mě informoval, abych věděl. Tehdy jsi způsobil, abych viděl jejich jednání.+ 19 A byl jsem jako beránek, důvěrně známý, který je veden na porážku,+ a nevěděl jsem, že to proti mně vymysleli úkladné plány:+ „Zničme strom s jeho potravou a odřízněme ho ze země živých,+ aby se už ani na jeho jméno nevzpomínalo.“ 20 Ale Jehova vojsk soudí se spravedlností;+ zkoumá ledviny* a srdce.+ Kéž vidím tvou pomstu nad nimi, vždyť tobě jsem zjevil svůj soudní případ.+

21 Proto tak řekl Jehova proti mužům z Anatotu,+ kteří hledají tvou duši* a říkají: „Nebudeš prorokovat v Jehovově jménu,+ abys nezemřel naší rukou“; 22 proto tak řekl Jehova vojsk: „Hle, obracím k nim pozornost. Mladí muži zemřou mečem.+ Jejich synové a jejich dcery pomřou hladem.+ 23 A nebude pro ně ani ostatek, protože přivedu na muže z Anatotu+ neštěstí, rok, kdy se jim dostane pozornosti.“+

12 Jsi spravedlivý,+ Jehovo, když ti přednáším svou stížnost, vskutku když s tebou mluvím dokonce o záležitostech soudu. Proč se vydařila cesta ničemných,+ takže všichni ti, kdo se dopouštějí zrady, jsou bezstarostní? 2 Zasadil jsi je; také zakořenili. Postupují; urodili také ovoce. Jsi blízko v jejich ústech, ale daleko od jejich ledvin.*+ 3 A ty, Jehovo, mě dobře znáš;+ vidíš mě a prozkoumal jsi mé srdce ve spojení se sebou.+ Vyčleň je jako ovce na porážku+ a postav je stranou* pro den zabíjení. 4 Jak dlouho by měla země schnout+ a samotné rostlinstvo celého pole usychat?+ Pro špatnost těch, kdo v ní bydlí, byla smetena zvířata a létající tvorové.+ Vždyť řekli: „On naši budoucnost nevidí.“

5 Protože jsi běžel s pěšími, a unavovali tě, jak potom můžeš běžet o závod s koňmi?+ A máš důvěru* v zemi míru?+ Jak si tedy budeš počínat mezi pyšnými [houštinami] podél Jordánu?+ 6 Vždyť i tvoji bratři a domácnost tvého vlastního otce, i ti s tebou jednali zrádně.+ Ano sami za tebou hlasitě volali. Vůbec jim nevěř jen proto, že k tobě mluví dobré věci.+

7 „Opustil jsem svůj dům;+ zběhl jsem od svého dědictví;+ milovanou své duše jsem vydal do dlaně jejích nepřátel.+ 8 Mé dědictví se pro mne stalo podobným lvu v lese. Dalo průchod svému hlasu dokonce proti mně. Proto jsem je nenáviděl.+ 9 Mé dědictví+ je mi jako pestrobarevný dravý pták; kolem dokola jsou na něm draví ptáci.+ Pojďte, sejděte se, všechna divoká polní zvířata; přineste [jim něco] k žrádlu.+ 10 Mnoho pastýřů+ zničilo mou vinici;+ podupali můj podíl.+ Můj žádoucí+ podíl obrátili v pustinu opuštěného úhoru. 11 Někdo z něho udělal opuštěný úhor;+ uschl;* je pro mne zpustošen.+ Celá země byla zpustošena, protože není žádný člověk,* který si [to] vzal k srdci.+ 12 Po všech stezkách vyšlapaných pustinou přišli plenitelé. Vždyť meč, který patří Jehovovi, hltá z jednoho konce země až na druhý konec země.+ Pro žádné tělo není pokoj. 13 Zaseli pšenici, ale sklidili trní.+ Udřeli se; nebudou k žádnému prospěchu.+ A jistě se budou stydět* za vaše výtvory kvůli Jehovovu hořícímu hněvu.“

14 Tak řekl Jehova proti všem mým špatným sousedům,*+ kteří se dotýkají dědičného vlastnictví, které jsem dal do vlastnictví svému lidu, ano Izraeli:+ „Hle, vykořeňuji je z jejich zemské půdy;+ a judský dům vykořením z jejich středu.+ 15 A potom, co je vykořením, se stane, že se nad nimi jistě opět smiluji+ a přivedu je zpět, každého k jeho dědičnému vlastnictví a každého do jeho země.“+

16 „A stane se, jestliže se zcela jistě naučí cestám mého lidu, takže budou přísahat při mém jménu:+ ‚Jakože je Jehova živý!‘, právě jako učili můj lid přísahat při Baalovi,+ že také budou vybudováni uprostřed mého lidu.+ 17 Jestliže však nebudou poslouchat, také ten národ vykořením, vykořením [ho] a zničím,“+ je Jehovův výrok.

13 Tak mi řekl Jehova: „Jdi,* a opatříš si lněný opasek a dáš si ho přes boky, ale nevložíš ho do vody.“ 2 Opatřil jsem si tedy opasek ve shodě s Jehovovým slovem a dal si jej přes boky. 3 A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet podruhé a říkalo: 4 „Vezmi opasek, který sis opatřil [a] který máš na bocích, a vstaň, jdi k Eufratu+ a tam ho schovej v rozsedlině skalního útesu.“ 5 Šel jsem tedy a schoval jej u Eufratu, právě jak mi přikázal Jehova.

6 Na konci mnoha dnů se však stalo, že Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Vstaň, jdi k Eufratu a vezmi odtamtud opasek, který jsem ti přikázal tam schovat.“ 7 Šel jsem tudíž k Eufratu a kopal a vzal opasek z místa, kde jsem jej schoval, a pohleďme, opasek byl zkažený; nehodil se k ničemu.

8 Potom ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 9 „Tak řekl Jehova: ‚Právě tak zničím pýchu Judy+ a hojnou pýchu Jeruzaléma. 10 Tento špatný lid, který odmítá uposlechnout má slova,+ který chodí v zatvrzelosti svého srdce+ a který stále chodí za jinými bohy,* aby jim sloužil a klaněl se jim,+ se také stane podobným právě tomuto opasku, který se nehodí k ničemu.‘ 11 ‚Vždyť právě jako lne opasek k bokům muže,* tak jsem způsobil, aby celý izraelský dům a celý judský dům lnul dokonce ke mně,‘+ je Jehovův výrok, ‚aby se mi stali lidem+ a jménem+ a chválou a něčím krásným; ale neuposlechli.‘+

12 A řekneš jim toto slovo: ‚Tak řekl Jehova, BŮH* Izraele: „Každý velký džbán je něčím, co se plní vínem.“‘+ A jistě ti řeknou: ‚Cožpak rozhodně nevíme, že každý velký džbán je něčím, co se plní vínem?‘ 13 A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, všechny obyvatele této země a krále, kteří sedí za Davida+ na jeho trůnu, a kněze a proroky a všechny obyvatele Jeruzaléma plním opilostí.+ 14 A rozrazím je jednoho o druhého, otce i syny současně,“+ je Jehovův výrok. „Neprojevím soucit ani nepocítím žal a nesmiluji se tak, že bych se zdržel a nezničil je.“‘+

15 Slyšte a dopřejte sluchu. Nebuďte domýšliví,+ vždyť promluvil sám Jehova.+ 16 Vzdejte Jehovovi, svému Bohu,* slávu,+ než způsobí tmu+ a než budou vaše nohy na horách o sebe za šera narážet.+ A jistě budete doufat ve světlo,+ a on z něho udělá hluboký stín;+ obrátí [je] v hustou temnotu.+ 17 A jestliže to neuslyšíte,+ má duše bude ve skrýších plakat nad pýchou a rozhodně bude prolévat slzy; a z mého oka potečou slzy,+ protože Jehovovo stádo+ bude odvedeno zajaté.

18 Řekni králi a paní:+ ‚Posaďte se na nižší místo,+ vždyť z vašich hlav* jistě sejde vaše koruna krásy.‘+ 19 Města jihu* jsou zavřena, takže není nikdo, kdo by [je] otevřel. Juda jako celek byl vzat do vyhnanství. Byl úplně vzat do vyhnanství.+

20 „Pozvedni své* oči* a viz ty, kdo přicházejí ze severu.+ Kde je stádo, které ti* někdo dal, tvé krásné stádo bravu?+ 21 Co řekneš, až na tebe někdo* obrátí pozornost,+ když ty jsi je na začátku vyučoval jako důvěrné přátele přímo vedle sebe?+ Nezmocní se tě bolestivé porodní křeče, jaké [má] manželka,* která rodí?+ 22 A když si v srdci řekneš:+ ‚Proč mě ty věci postihly?‘,+ kvůli hojnosti tvého provinění ti byly sňaty suknice jako přikrytí;+ s tvými patami se zacházelo násilně.

23 Může Kušita*+ změnit svou kůži nebo levhart své skvrny?+ I vy byste byli schopni činit dobré, kteří jste osoby naučené činit špatné.+ 24 Rozptýlím+ je tedy jako slámu ze strniště, která se nese ve větru z pustiny.+ 25 To je tvůj* los, tvůj vyměřený díl+ ode mne,“ je Jehovův výrok, „protože jsi na mne zapomněl+ a stále vkládáš důvěru ve faleš.+ 26 A já ti také zvednu suknice přes obličej, a tvé zneuctění bude jistě vidět,+ 27 tvé cizoložení+ a tvá řehtání,+ tvé nevázané chování v prostituci. Na pahorcích, na poli jsem viděl tvé ohavnosti.+ Běda ti, Jeruzaléme! Nemůžeš být čistý+ — po jaké ještě [době]?“+

14 [To je to,] co přišlo k Jeremjášovi* jako Jehovovo slovo o záležitostech sucha:+ 2 Juda truchlí+ a samotné jeho brány uvadly.+ Stali se skleslými [až] k zemi,+ a vyšel i křik Jeruzaléma.+ 3 A jejich majestátní [lidé] poslali své bezvýznamné* pro vodu.+ Přišli k příkopům. Žádnou vodu nenašli.+ Vrátili se s prázdnými nádobami. Byli zahanbeni+ a byli zklamáni a přikryli si hlavu.+ 4 Kvůli půdě, jež byla roztříštěna, protože na zemi nenastal žádný liják,+ se rolníci zastyděli; přikryli si hlavu.+ 5 Vždyť i polní laň porodila, ale opustila* [mládě], protože se neprokázala být žádná hebká tráva. 6 A zebry+ se zastavily na holých pahorcích; větřily vítr jako šakali; oči jim selhaly, protože není žádné rostlinstvo.+ 7 I když naše vlastní provinění přece svědčí proti nám, Jehovo, jednej kvůli svému jménu;+ vždyť našich skutků nevěry přibylo;+ to proti tobě jsme hřešili.+

8 Ty, naděje Izraele,*+ jeho Zachránce+ v čase tísně,+ proč se stáváš podobným cizímu usedlíku v zemi a podobným cestujícímu, který odbočil, aby strávil [někde] noc?+ 9 Proč se stáváš podobným užaslému muži,* podobným silnému muži,* který není schopen nijak zachránit?+ Přesto jsi v našem středu ty,+ Jehovo, a nad námi se vzývá tvé vlastní jméno.+ Nenech nás padnout.

10 Tak řekl Jehova o tomto lidu: „Zamilovali si tedy bloudění;+ neovládali své nohy.+ Jehova v nich tedy neměl zalíbení.+ Nyní vzpomene na jejich provinění a bude věnovat pozornost jejich hříchům.“+

11 A Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Nemodli se ve prospěch tohoto lidu k dobrému.+ 12 Když se postí, nenaslouchám jejich snažně prosebnému volání;+ a když obětují celou zápalnou oběť a obilnou oběť, nemám v nich zalíbení;+ vždyť s nimi skoncuji mečem a hladem a morem.“+

13 Na to jsem řekl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Hle, proroci jim říkají: ‚Neuvidíte meč a žádný hladomor u vás nenastane, ale dám vám na tomto místě pravý mír.‘“*+

14 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Proroci v mém jménu prorokují faleš.+ Neposlal jsem je ani jsem jim nepřikázal ani jsem k nim nemluvil.+ Prorocky k vám mluví falešné vidění a věštbu a něco nehodnotného+ a šalbu svého srdce.+ 15 Proto tak řekl Jehova o prorocích, kteří prorokují v mém jménu a které jsem já neposlal a kteří říkají, že se v této zemi nevyskytne meč ani hlad: ‚Ti proroci dospějí ke svému konci mečem a hladem.+ 16 A právě z toho lidu, kterému prorokují, se stanou lidé vyvržení na ulice Jeruzaléma kvůli hladomoru a meči, a nikdo je nepohřbí — je, jejich manželky a jejich syny a jejich dcery.+ A vyleji na ně jejich neštěstí.‘+

17 A řekneš jim toto slovo: ‚Ať mi nocí a dnem tekou z očí slzy a ať neustávají,+ vždyť panenská dcera mého lidu byla rozbita velikým zřícením,+ nanejvýš odpornou ranou.+ 18 Jestliže opravdu vyjdu na pole — jen pohleďte, pobití mečem!+ A jestliže opravdu vejdu do města, pohleďte také, onemocnění z hladomoru!+ Vždyť prorok i kněz se odebrali do země, kterou neznali.‘“+

19 Naprosto jsi zavrhl Judu,+ nebo si tvá duše zošklivila i Sion?+ Proč jsi nás udeřil, takže pro nás není uzdravení?+ Doufalo se v mír, ale [nepřišlo] nic dobrého; a v čas uzdravení, a pohleď, zděšení!+ 20 My opravdu uznáváme svou ničemnost, Jehovo, provinění svých praotců,+ neboť jsme hřešili proti tobě.+ 21 Neznevažuj [nás] kvůli svému jménu;+ neopovrhuj svým slavným trůnem.+ Vzpomeň si; neporušuj svou smlouvu s námi.+ 22 Existují mezi marnými modlami+ národů nějaké, které mohou vylévat déšť, nebo mohou dokonce sama nebesa dávat vydatné spršky?+ Nejsi to Ty, Jehovo, náš Bože?+ A doufáme v tebe, neboť jsi sám učinil všechny ty věci.+

15 A Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Kdyby přede mnou stáli Mojžíš+ a Samuel,+ má duše by se nepřiklonila k tomuto lidu.+ Byli by posláni pryč z [místa] před mým obličejem, aby odešli.+ 2 A stane se, že kdyby ti snad říkali: ‚Kam máme odejít?‘, řekneš jim také: ‚Tak řekl Jehova: „Kdokoli je [určen] pro smrtící ránu, k smrtící ráně! A kdokoli pro meč, k meči! A kdokoli pro hladomor, k hladomoru!+ A kdokoli pro zajetí, do zajetí!“‘+

3 ‚A pověřím nad nimi čtyři rodiny,‘+ je Jehovův výrok, ‚meč, aby zabíjel, a psy, aby odvlékali, a nebeské létající tvory+ a pozemská zvířata, aby žrali a ničili. 4 A vydám je k třesení všem královstvím země+ kvůli judskému králi Manassemu, synu Ezekjášovu,* za to, co dělal v Jeruzalémě.+ 5 Vždyť kdo ti projeví soucit, Jeruzaléme, a kdo ti bude projevovat účast+ a kdo odbočí, aby se zeptal na tvé blaho?‘

6 ‚Sám jsi mě opustil,‘+ je Jehovův výrok. ‚Kráčíš cestou nazpátek.+ A vztáhnu proti tobě ruku a zničím tě.+ Unavilo mě pociťovat lítost.+ 7 A převěji je v branách země vidlemi.+ Jistě [je] připravím o děti.+ Zničím svůj lid, [protože] se neobrátili zpět od svých vlastních cest.+ 8 Jejich* vdovy se mi staly početnějšími než zrnka mořského písku. Přivedu na ně, na matku, na mladého muže, za poledne plenitele.+ Způsobím, že na ně* náhle padne vzrušení a rozrušení.+ 9 Žena, jež porodila sedm [dětí], zchřadla; její duše zápasila o dech.+ Její slunce zapadlo, zatímco je ještě den;+ stydělo se a cítilo se zaražené.‘ ‚A pouhý ostatek z nich vydám meči před jejich nepřáteli,‘+ je Jehovův výrok.“

10 Běda mi,+ má matko, protože jsi mě zrodila, muže podrobeného hádkám a muže podrobeného rozepři s celou zemí.+ Nic jsem nepůjčil a nic mi nepůjčili. Oni* všichni na mne svolávají zlo.+

11 Jehova řekl: „Zajisté ti budu sloužit k dobrému.+ Zajisté pro tebe zakročím proti nepříteli+ v čase neštěstí+ a v čase tísně. 12 Může někdo rozlámat na kusy železo, železo ze severu, a měď? 13 Tvé jmění a tvé poklady dám pro pouhé drancování,+ ne za cenu, ale za všechny tvé hříchy, dokonce na všech tvých územích.+ 14 A způsobím, že přejdou s tvými nepřáteli do země, kterou jsi neznal.+ Vždyť byl v mém hněvu zažehnut oheň.+ Je zapálen proti vám.“

15 Sám víš.+ Jehovo, vzpomeň na mne+ a obrať ke mně svou pozornost a pomsti mě na mých pronásledovatelích.+ Ve své pomalosti k hněvu mě neodnímej.+ Povšimni si, že právě kvůli tobě nesu pohanu.+ 16 Našla se tvá slova a já jsem přistoupil k tomu, abych je snědl;+ a tvé slovo se mi stává jásotem+ a radováním mého srdce;+ vždyť se nade mnou vzývá tvé jméno,+ Jehovo, Bože vojsk.+ 17 Neusedl jsem v důvěrné skupině těch, kdo žertují,+ a nezačal jsem jásat.+ Kvůli tvé ruce jsem usedl zcela sám,+ neboť jsi mě naplnil otevřeným odsouzením.+ 18 Proč se má bolest stala chronickou+ a má rána nevyléčitelnou?+ Odmítla se dát uzdravit. Rozhodně ses vůči mně stal podobným něčemu klamnému,+ podobným vodám, které se prokázaly [jako] nedůvěryhodné.+

19 Proto tak řekl Jehova: „Vrátíš-li se, potom tě přivedu zpátky.+ Budeš stát přede mnou.+ A jestliže vyneseš z nehodnotných věcí, co je drahocenné, staneš se podobným mým vlastním ústům. Oni se vrátí k tobě, ale ty se nevrátíš k nim.“

20 „A učinil jsem tě tomuto lidu opevněnou měděnou zdí;+ a jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu.+ Vždyť jsem s tebou, abych tě zachránil a abych tě osvobodil,“+ je Jehovův výrok. 21 „A osvobodím tě z ruky špatných+ a vyplatím tě z dlaně tyranských [lidí].“

16 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Nevezmeš si manželku a nebudeš mít na tomto místě syny a dcery.+ 3 Vždyť tak řekl Jehova o synech a o dcerách, kteří se rodí na tomto místě, a o jejich matkách, které je rodí, a o jejich otcích, kteří působí jejich narození v této zemi:+ 4 ‚Zemřou smrtí z onemocnění.+ Nebudou oplakáváni+ ani nebudou pohřbeni.+ Stanou se jakoby hnojem na povrchu zemské půdy;+ a dospějí ke konci mečem a hladomorem+ a jejich mrtvá těla skutečně poslouží za pokrm pro nebeské létající tvory a zemská zvířata.‘+

5 Tak totiž řekl Jehova: ‚Nevstupuj do domu hostiny truchlících a nechoď oplakávat a neprojevuj jim účast.‘+

‚Vždyť jsem tomuto lidu odňal svůj pokoj,‘ je Jehovův výrok, ‚i milující laskavost* a [projevy] milosrdenství.+ 6 A jistě zemřou, velcí i malí, v této zemi. Nebudou pohřbeni+ ani se lidé nebudou kvůli nim bít ani si na sobě nikdo nenadělá řezné [rány]+ nebo si pro ně neudělá lysinu.+ 7 A nepřidělí jim žádný chléb kvůli truchlení, aby někoho utěšili nad mrtvým;+ ani jim nedají pít pohár útěchy kvůli něčímu otci a kvůli něčí matce.+ 8 A nevstoupíš vůbec do žádného domu hodování, abys s nimi usedl k jídlu a k pití.‘+

9 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: ‚Hle, působím, aby na tomto místě před vašima očima a za vašich dnů přestal hlas jásotu a hlas radování, hlas ženicha a hlas nevěsty.‘+

10 A stane se, když povíš tomuto lidu všechna tato slova a oni ti opravdu řeknou: ‚Kvůli čemu proti nám Jehova mluvil všechno to velké neštěstí a jaké je naše provinění a jaký je náš hřích, kterým jsme zhřešili proti Jehovovi, svému Bohu?‘,+ 11 že jim také řekneš: ‚„Kvůli tomu, že mě vaši otcové opustili,“+ je Jehovův výrok, „a stále chodili za jinými bohy* a sloužili jim a klaněli se jim.+ Ale mne opustili a můj zákon nedodržovali.+ 12 A v tom, co jste dělali, jste sami jednali hůř než vaši otcové,+ a chodíte si každý za zatvrzelostí+ svého špatného srdce tím, že mě neposloucháte.+ 13 A vyvrhnu vás z této země+ do země, kterou jste neznali+ vy ani vaši otcové, a tam budete muset sloužit jiným bohům+ dnem i nocí, protože vám neprojevím žádnou přízeň.“‘

14 ‚Proto* pohleďte, přicházejí dny,‘+ je Jehovův výrok, ‚kdy se už nebude říkat: „Jakože je živý Jehova, který vyvedl izraelské syny z egyptské země!“+ 15 ale: „Jakože je živý Jehova, který vyvedl izraelské syny ze severní země a ze všech zemí, do nichž je rozehnal!“, a jistě je přivedu zpět na jejich půdu, kterou jsem dal jejich praotcům.‘+

16 ‚Hle, posílám pro mnoho rybářů,‘ je Jehovův výrok, ‚a jistě je budou lovit; a potom pošlu pro mnoho lovců+ a jistě je budou vyhánět z každé hory a z každého pahorku a z rozsedlin skalních útesů.+ 17 Mé oči jsou totiž [upřeny] na všechny jejich cesty. Nejsou přede mnou skryty, ani jejich provinění se neschovalo před mýma očima.+ 18 A nejprve oplatím plný obnos* jejich provinění a jejich hříchu,+ protože znesvětili mou zemi.+ Naplnili mé dědictví mrtvolami svých ohavností a svými odpornými věcmi.‘“+

19 Jehovo, má sílo a má pevnosti, a mé místo k útěku v den tísně,+ k tobě přijdou národy z konců země*+ a řeknou: „Naši praotcové vskutku získali do vlastnictví naprostou faleš,+ marnost a věci, v nichž nebylo nic prospěšného.“+ 20 Může si pozemský člověk nadělat bohy, když to nejsou žádní bohové?+

21 „Proto hle, působím, aby poznali; jen tentokrát způsobím, aby poznali mou ruku a mou moc,+ a budou muset poznat, že mé jméno je Jehova.“+

17 „Hřích Judy je zapsán železným rydlem.+ Diamantovým hrotem je vyryt na desku jejich srdce+ a na rohy jejich* oltářů,+ 2 když jejich synové vzpomínají na své oltáře a na své posvátné kůly* vedle bujného stromu, na vysokých pahorcích,+ 3 [na] horách v poli. Tvé* jmění, všechny tvé poklady dám k pouhému drancování+ — tvé výšiny kvůli hříchu po všech tvých územích.+ 4 A upouštíš, ano sám od sebe, od svého dědičného vlastnictví, které jsem ti dal.+ Také tě přiměji, abys sloužil svým nepřátelům v zemi, kterou jsi neznal;+ vždyť jste byli v mém hněvu zažehnuti jako oheň.+ Na neurčitý čas zůstane zapálen.“

5 Tak řekl Jehova: „Prokletý je zdatný muž,* který vkládá důvěru v pozemského člověka*+ a skutečně činí tělo svou paží,+ a jehož srdce se odvrací od Jehovy.+ 6 A jistě se stane podobným osamocenému stromu na pouštní pláni a neuvidí, až přijde dobré;+ ale musí přebývat na vyprahlých místech* v pustině, v solné krajině, jež není obývána.+ 7 Požehnaný je zdatný muž, který spoléhá na Jehovu a jehož důvěrou* se stal Jehova.+ 8 A jistě se stane podobným stromu zasazenému u vod, který vysílá kořeny přímo u vodního toku; a neuvidí, až přijde žár, ale jeho listí se opravdu prokáže být bujné.+ A v roce sucha+ nepocítí úzkost ani nepřestane nést ovoce.

9 Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání.+ Kdo je může znát? 10 Já, Jehova, zkoumám srdce,+ zkouším ledviny,*+ ano abych dal každému podle jeho cest,*+ podle ovoce jeho jednání.+ 11 [Jako] koroptev, která shromáždila,* co nenakladla, je ten, kdo vydělává bohatství, ale ne právem.+ V polovině svých dnů je opustí+ a ve svém ukončení se prokáže být bláznivý.“+

12 Od začátku je ve výši slavný trůn;+ je to místo naší svatyně.+ 13 Jehovo, naděje Izraele,+ všichni, kdo tě opouštějí, budou zahanbeni.+ Ti, kdo ode mne odpadají,+ budou zapsáni dokonce do země, protože opustili zdroj živé vody, Jehovu.+ 14 Uzdrav mě, Jehovo, a budu uzdraven.+ Zachraň mě, a budu zachráněn;+ vždyť jsi má chvála.+

15 Pohleď, jsou takoví, kteří mi říkají: „Kde je Jehovovo slovo?+ Ať, prosím, přijde.“ 16 Ale pokud jde o mne, já jsem nechvátal, abych [přestal] být pastýřem, který tě následuje, a neprojevoval jsem žádnou dychtivost po zoufalém dnu. Sám jsi poznal vyjádření mých rtů; došlo k němu před tvým obličejem. 17 Nestaň se mi něčím děsivým.+ Jsi mé útočiště ve dni neštěstí.+ 18 Ať jsou moji pronásledovatelé zahanbeni,+ ale já osobně ať zahanben nejsem.+ Ať jsou postiženi zděšením, ale osobně ať zděšením postižen nejsem. Uveď na ně den neštěstí+ a rozbij je dokonce dvojnásobným zhroucením.+

19 Tak mi řekl Jehova: „Jdi,* a postavíš se do brány synů lidu, kterou vcházejí a kterou vycházejí judští králové, a do všech bran Jeruzaléma.+ 20 A řekneš jim: ‚Slyšte Jehovovo slovo, judští králové a celý Judo a všichni obyvatelé Jeruzaléma, kteří těmito branami vcházíte.+ 21 Tak řekl Jehova: „Dávejte pozor na své duše*+ a nenoste v sabatním dnu žádný náklad, který musíte vnést branami Jeruzaléma.+ 22 A v sabatním dnu nebudete vynášet žádný náklad ze svých domovů; a nebudete dělat vůbec žádnou práci.+ A budete posvěcovat sabatní den, právě jak jsem přikázal vašim praotcům;+ 23 ale nenaslouchali ani nenaklonili ucho+ a přistoupili k tomu, aby zatvrdili svou šíji,+ aby neslyšeli a aby nepřijali ukázňování.“‘+

24 ‚„A stane se, jestliže mě budete přesně poslouchat,“+ je Jehovův výrok, „[a] nebudete vnášet náklad branami tohoto města v sabatním dnu+ a budete posvěcovat sabatní den tím, že v něm nebudete dělat žádnou práci,+ 25 že branami tohoto města také jistě vstoupí králové s knížaty,+ sedící na Davidově trůnu,+ jezdící na dvoukolém voze a na koních, oni a jejich knížata, judští muži* a obyvatelé Jeruzaléma; a toto město bude jistě obýváno na neurčitý čas. 26 A opravdu přijdou lidé z judských měst a z okolí Jeruzaléma a z Benjamínovy země+ a z nížiny*+ a hornatého kraje+ a z Negebu*+ a přinesou celý zápalný obětní dar+ a oběť+ a obilnou oběť+ a vonnou pryskyřici+ a přinesou oběť díkůvzdání do Jehovova domu.+

27 Jestliže mě však nebudete poslouchat tím, že byste posvěcovali sabatní den a nenosili náklad,+ ale bude se [s ním] v sabatním dnu vcházet branami Jeruzaléma, také rozpálím oheň+ v jeho branách a ten jistě pohltí obytné věže Jeruzaléma+ a nebude uhašen.“‘“+

18 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi* od Jehovy a říkalo: 2 „Vstaň, a sejdeš k hrnčířovu domu+ a tam způsobím, že uslyšíš má slova.“

3 A přistoupil jsem k tomu, abych sešel k hrnčířovu domu, a on tam konal práci na hrnčířských kruzích. 4 A hrnčířova ruka zkazila nádobu, kterou dělal z hlíny, a on se obrátil zpět a předělal ji na jinou nádobu, právě jak se to hrnčíři* jevilo v jeho očích správné udělat.+

5 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 6 „‚Nejsem schopen naložit s vámi právě jako tento hrnčíř, izraelský dome?‘ je Jehovův výrok. ‚Pohleďte, jste v mé ruce jako hlína v ruce hrnčíře, izraelský dome.+ 7 V kterémkoli okamžiku, kdy bych promluvil proti národu a proti království, abych [je] vykořenil a strhl [je] a zničil [je],+ 8 a ten národ se opravdu obrátí zpět od své špatnosti, proti níž jsem mluvil,+ také pocítím lítost nad neštěstím, které jsem na něm zamýšlel vykonat.+ 9 Ale v kterémkoli okamžiku, kdy bych promluvil o národě a o království, abych [je] zbudoval a abych [je] zasadil,+ 10 a on skutečně činí to, co je špatné v mých očích, tím, že neposlouchá můj hlas,+ také pocítím lítost nad dobrým, o němž jsem [si] řekl, že pro jeho dobro učiním.‘

11 A teď, prosím, řekni judským mužům a obyvatelům Jeruzaléma: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, utvářím proti vám neštěstí a vymýšlím proti vám myšlenku.+ Obraťte se, prosím, zpět každý od své špatné cesty a napravte své cesty a svá jednání.“‘“+

12 A řekli: „To je beznadějné!+ Budeme totiž chodit za svými vlastními myšlenkami a každý budeme provádět zatvrzelost svého špatného srdce.“+

13 Proto tak řekl Jehova: „Zeptejte se, prosím, sami mezi národy. Kdo slyšel takové věci? Něco hrozného činila izraelská panna až přespříliš.+ 14 Sejde libanonský sníh ze skály v širém poli? Nebo vyschnou chladné, řinoucí se cizí vody? 15 Vždyť můj lid na mne zapomněl+ v tom, že přináší obětní dým něčemu bezcennému,+ a v tom, že přivádí lidi ke klopýtnutí na jejich cestách,+ dávných stezkách,+ aby chodili po vozových cestách, nenasypané cestě, 16 aby udělali ze své země předmět úžasu,+ k hvízdání na neurčitý čas.+ Každý do jednoho, kdo kolem ní bude procházet, bude zírat v úžasu a potřásat hlavou.+ 17 Jako východním větrem je rozptýlím před nepřítelem.+ V den jejich pohromy jim ukážu záda, a ne obličej.“+

18 A přistoupili k tomu, aby řekli: „Pojďte a vymysleme proti Jeremjášovi nějaké myšlenky,+ neboť zákon nezanikne od kněze+ ani rada od moudrého ani slovo od proroka.+ Pojďte a udeřme ho jazykem+ a nevěnujme pozornost žádným jeho slovům.“

19 Věnuj mi přece pozornost, Jehovo, a naslouchej hlasu mých odpůrců.*+ 20 Mělo by se za dobré oplácet špatným?+ Vždyť vyhloubili jámu pro mou duši.+ Vzpomeň si, jak jsem před tebou stál, abych mluvil dobré i o nich, abych od nich obrátil zpět tvůj vztek.+ 21 Proto vydej jejich syny hladomoru+ a předej je moci* meče;+ a kéž se jejich manželky stanou ženami připravenými o děti a vdovami.+ A kéž se jejich vlastní muži stanou těmi, kdo jsou zabiti smrtící ranou, jejich mladí muži těmi, kdo jsou sraženi mečem v bitvě.+ 22 Ať je z jejich domů slyšet křik, až na ně náhle přivedeš loupeživou tlupu.+ Vždyť vyhloubili jámu, aby mě zajali, a na mé nohy políčili pasti.+

23 Ale ty, Jehovo, dobře znáš celou jejich radu proti mně k [mé] smrti.+ Nepřikrývej* jejich provinění a nevymazávej před sebou ten jejich hřích; ale ať se stanou těmi, kdo před tebou musejí klopýtnout.+ Zasáhni proti nim v čase svého hněvu.+

19 Tak řekl Jehova: „Jdi,* a vezmeš hliněnou lahvičku od hrnčíře+ a nějaké starší muže z lidu a nějaké starší muže z kněží. 2 A vyjdeš do údolí syna Hinnomova,*+ které je u vchodu do Brány střepů.* A tam ohlásíš slova, jež k tobě budu mluvit.+ 3 A řekneš: ‚Slyšte Jehovovo slovo, judští králové a obyvatelé Jeruzaléma.+ Tak řekl Jehova vojsk,+ BŮH* Izraele:

„Hle, přivádím na toto místo [takové] neštěstí, že kdo o něm uslyší, budou ho brnět uši;+ 4 protože mě opustili,+ a přistoupili k tomu, aby toto místo učinili nepoznatelným+ a aby na něm přinášeli obětní dým jiným bohům,* které [předtím] neznali,+ oni a jejich praotcové a judští králové; a naplnili toto místo krví nevinných.+ 5 A vystavěli Baalovy výšiny, aby upalovali své syny v ohni jako celé zápalné oběti Baalovi,+ něco, co jsem nepřikázal ani o tom nemluvil+ a co mi nevyvstalo v srdci.“‘+

6 ‚„Proto pohleďte, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „kdy se toto místo už nebude nazývat Tofet+ a údolí Hinnomova syna,+ ale údolí zabíjení. 7 A zhatím na tomto místě radu Judy a Jeruzaléma+ a způsobím, že před svými nepřáteli padnou mečem a rukou těch, kdo usilují o jejich duši.+ A jejich mrtvá těla dám za potravu létajícím nebeským tvorům a zemským zvířatům.+ 8 A z tohoto města udělám předmět úžasu a něco, nad čím se hvízdne.+ Každý do jednoho, kdo bude procházet kolem něho, bude zírat v úžasu a hvízdne nad všemi jeho ranami.+ 9 A přiměji je, aby jedli maso svých synů a maso svých dcer; a každý bude jíst maso svého bližního, kvůli stísněnosti a kvůli tlaku, jimiž je sevřou jejich nepřátelé a ti, kdo usilují o jejich duši.“‘+

10 A rozbiješ lahvičku před očima mužů, kteří půjdou s tebou. 11 A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Rozbiji tento lid a toto město stejně, jako někdo rozbíjí hrnčířovu nádobu, takže se už nedá spravit;+ a v Tofetu+ budou pohřbívat, až už nebude místo* k pohřbívání.“‘+

12 ‚Tak učiním tomuto městu,‘ je Jehovův výrok, ‚a jeho obyvatelům, dokonce abych toto město učinil podobným Tofetu.+ 13 A jeruzalémské domy a domy judských králů se stanou podobnými místu Tofet,+ nečistými, totiž všechny domy, na jejichž střechách přinášeli obětní dým všemu nebeskému vojsku+ a vylévaly se tekuté oběti jiným bohům.‘“*+

14 A Jeremjáš přistoupil k tomu, aby přišel z Tofetu,+ kam ho Jehova poslal prorokovat, a aby se postavil na nádvoří Jehovova domu a řekl všemu lidu:+ 15 „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: ‚Hle, na toto město a na všechna jeho města přivádím všechno neštěstí, o kterém jsem proti němu mluvil, protože zatvrdili svou šíji, aby neposlouchali má slova.‘“+

20 A Pašchur, syn Immerův,+ kněz, který byl také vedoucím pověřencem v Jehovově domě,+ stále naslouchal Jeremjášovi, zatímco prorokoval tato slova. 2 Potom Pašchur proroka Jeremjáše udeřil+ a dal ho do klády,+ jež byla v Horní Benjamínově bráně, která byla v Jehovově domě. 3 Ale příští den se stalo, že Pašchur přistoupil k tomu, aby Jeremjáše pustil z klády,+ a tu mu Jeremjáš řekl:

„Jehova nenazval tvé jméno Pašchur,*+ ale Úlek všude kolem.*+ 4 Tak totiž řekl Jehova: ‚Hle, dělám z tebe úlek pro tebe samotného a pro všechny, kdo tě milují,* a jistě padnou mečem svých nepřátel,+ zatímco tvé oči budou přihlížet;+ a celého Judu vydám do ruky babylónského krále, a skutečně je odvede do vyhnanství v Babylóně a srazí je mečem.+ 5 A dám všechny nastřádané věci tohoto města a všechny jeho výrobky a všechny jeho drahocennosti; a všechny poklady judských králů dám do ruky jejich nepřátel.+ A jistě je vydrancují a vezmou je a přinesou je do Babylóna.*+ 6 A pokud jde o tebe, Pašchure, a všechny obyvatele tvého domu, vy půjdete do zajetí;+ a přijdeš do Babylóna a tam zemřeš a tam budeš pohřben ty se všemi, kdo tě milují,+ protože jsi jim prorokoval ve falši.‘“+

7 Obelstil jsi mě, Jehovo, takže jsem byl obelstěn. Použil jsi proti mně svou sílu, takže jsi získal převahu.+ Po celý den jsem se stal předmětem smíchu; každý se mi posmívá.+ 8 Vždyť kdykoli promluvím, volám. Provolávám násilí a plenění.+ Vždyť Jehovovo slovo se mi stalo příčinou k pohaně a k pošklebkům po celý den.+ 9 A řekl jsem: „Nebudu se o něm zmiňovat a nebudu již mluvit v jeho jménu.“+ A v mém srdci se to prokázalo být jako hořící oheň uzavřený v mých kostech; a unavilo mě zadržování a nebyl jsem schopen [to snášet].*+ 10 Slyšel jsem totiž od mnohých špatnou zprávu.+ Všude kolem byl úlek.* „Vypovídejte, ať o něm můžeme vypovídat.“+ Každý smrtelný člověk, který mi nabízí „Pokoj!“* — ti dávají pozor na mé kulhání:+ „Snad bude obelstěn,+ abychom nad ním získali převahu a pomstili se na něm.“ 11 Ale Jehova byl se mnou+ jako někdo strašně mocný.+ Proto klopýtnou právě ti, kdo mě pronásledují, a nezískají převahu.+ Jistě budou velmi zahanbeni, protože se jim nebude dařit dobře. [Jejich] pokoření trvající na neurčito bude takové, že se na ně nezapomene.+

12 Ale ty, Jehovo vojsk, zkoumáš spravedlivého;+ vidíš ledviny* a srdce.+ Kéž uvidím tvou pomstu nad nimi,+ vždyť jsem svůj soudní případ zjevil tobě.+

13 Zpívejte Jehovovi! Chvalte Jehovu! Vždyť osvobodil duši chudého z ruky zločinců.+

14 Ať je prokletý den, kdy jsem se narodil! Kéž se den, kdy mě má matka porodila, nestane požehnaným!+ 15 Ať je prokletý muž,* který přinesl dobrou zprávu mému otci a řekl: „Narodil se ti syn, muž!“ Rozhodně ho rozradostnil.+ 16 A právě ten muž se stane podobným městům, která Jehova rozvrátil, zatímco necítil žádnou lítost.+ A ráno uslyší křik a v poledním čase poplašný signál.+

17 Proč mě nadobro neusmrtil z lůna, aby se mi má matka stala pohřebním místem a její lůno bylo těhotné na neurčitý čas?+ 18 Proč jen jsem vyšel právě z lůna,+ abych viděl tvrdou práci a zármutek,+ a aby mé dny dospěly ke konci v pouhé hanbě?+

21 Slovo,+ které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy, když k němu král Sedekjáš*+ poslal Pašchura,+ syna Malkijášova, a kněze Sefanjáše,+ syna Maasejášova, se slovy: 2 „Dotaž se, prosím, v náš prospěch Jehovy,+ protože proti nám vede válku babylónský král Nebukadrecar.+ Snad s námi Jehova naloží podle všech svých podivuhodných děl, takže od nás odtáhne.“+

3 A Jeremjáš přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Tak řeknete Sedekjášovi: 4 ‚Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: „Hle, obracím nazpět válečné zbraně, které máte v ruce, jimiž bojujete s babylónským králem+ a Chaldejci,+ kteří vás za zdí obléhají, a shromáždím je doprostřed tohoto města.+ 5 A já sám proti vám budu bojovat+ se vztaženou rukou a se silnou paží a s hněvem a se vztekem a s velikým rozhořčením.+ 6 A udeřím obyvatele tohoto města, člověka* i zvíře. Pomřou velkým morem.“‘+

7 ‚„A pak,“ je Jehovův výrok, „vydám judského krále Sedekjáše a jeho sluhy a lid a ty, kdo v tomto městě zbudou po moru, po meči a po hladomoru, do ruky babylónského krále Nebukadrecara, dokonce do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kdo usilují o jejich duši, a jistě je udeří ostřím* meče.+ Nebude je litovat ani jim neprojeví soucit ani se nesmiluje.“‘+

8 A tomuto lidu řekneš: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, předkládám vám cestu života a cestu smrti.+ 9 Ten, kdo zůstane sedět v tomto městě, zemře mečem a hladem a morem;+ ale ten, kdo vyjde a kdo opravdu odpadne* k Chaldejcům, kteří vás obléhají, zůstane naživu a svou duši jistě dostane jako kořist.“‘+

10 ‚„Zaměřil jsem totiž svůj obličej proti tomuto městu k neštěstí, a ne k dobrému,“+ je Jehovův výrok. „Bude dáno do ruky babylónského krále,+ a jistě je spálí ohněm.“+

11 A pokud jde o domácnost judského krále, slyšte Jehovovo slovo.+ 12 Davidův dome,+ tak řekl Jehova: „Každé ráno+ vynášejte rozsudek podle práva+ a osvobozujte toho, kdo je olupován, z ruky toho, kdo šidí,+ aby můj vztek nevyšel právě jako oheň+ a skutečně nehořel a kvůli špatnosti vašich jednání nebyl nikdo, kdo by jej uhasil.“‘+

13 ‚Hle, jsem proti tobě, obyvatelko nížiny,+ skálo z roviny,‘ je Jehovův výrok. ‚Pokud jde o vás, kteří říkáte: „Kdo proti nám sestoupí? A kdo vejde do našich bydlišť?,“+ 14 také s vámi budu účtovat+ podle ovoce vašich jednání,‘+ je Jehovův výrok. ‚A rozpálím oheň v jejím lese,+ a ten jistě sežere všechny věci kolem ní.‘“+

22 Tak řekl Jehova: „Sejdi do domu judského krále a budeš tam mluvit toto slovo. 2 A řekneš: ‚Slyš Jehovovo slovo, judský králi, který sedíš na Davidově trůnu,+ ty se svými sluhy a svým lidem, s těmi, kdo vcházejí těmito branami.+ 3 Tak řekl Jehova: „Konejte právo a spravedlnost a osvobozujte toho, kdo je olupován, z ruky toho, kdo šidí; a nezacházejte krutě s žádným cizím usedlíkem,* chlapcem bez otce nebo vdovou.+ Nečiňte [jim] násilí.+ A neprolévejte na tomto místě žádnou nevinnou krev.+ 4 Jestliže totiž budete rozhodně uskutečňovat toto slovo, jistě také budou branami tohoto domu vjíždět králové sedící za Davida na jeho trůnu,+ pojedou na dvoukolých vozech a na koních, on se svými sluhy a svým lidem.“‘+

5 ‚Ale když neposlechnete tato slova, já přísahám při sobě,‘+ je Jehovův výrok, ‚že se z tohoto domu stane pouhé zpustošené místo.‘+

6 Tak totiž řekl Jehova o domě judského krále: ‚Jsi pro mne jako Gilead, hlava* Libanonu.+ Určitě z tebe udělám pustinu;+ pokud jde o města, ani jedno nebude obýváno.+ 7 A posvětím proti tobě ty, kdo přinášejí zkázu,+ každého* a jeho zbraně;+ a podetnou vaše nejvybranější cedry+ a způsobí, že padnou do ohně.+ 8 A mnoho národů skutečně bude procházet kolem tohoto města a budou si navzájem říkat: „Proč Jehova udělal něco takového tomu velkému městu?“+ 9 A budou muset říci: „Protože opustili smlouvu Jehovy, svého Boha,+ a přistoupili k tomu, aby se klaněli jiným bohům* a aby jim sloužili.“‘+

10 Neplačte pro mrtvého+ a neprojevujte mu účast. Plačte usedavě pro toho, kdo odchází, neboť se už nevrátí a opravdu neuvidí zemi svých příbuzných. 11 Tak totiž řekl Jehova o judském králi Šallumovi,*+ synu Josijášovu, který vládne místo svého otce Josijáše+ [a] který vyšel z tohoto místa: ‚Už se tam nevrátí. 12 Zemře totiž na místě, kam ho vzali do vyhnanství, a tuto zemi už neuvidí.‘+

13 Běda tomu, kdo si staví dům,+ ale ne se spravedlností, a své horní místnosti, ale ne s právem, tím, že využívá svého bližního, který slouží zadarmo a jemuž nedává jeho mzdu;+ 14 tomu, kdo říká: ‚Postavím si prostorný dům a pohodlné horní místnosti;+ a rozšíří se pro něj má okna a obložení stěn bude z cedru+ a natřené rumělkou.‘+ 15 Budeš dále vládnout, protože soutěžíš používáním cedru? Pokud jde o tvého otce, což nejedl a nepil a nevykonával právo a spravedlnost?+ V tom případě se mu vedlo dobře.+ 16 Ujal se právního nároku ztrápeného a chudého.+ V tom případě se vedlo dobře. ‚Nebyl to případ toho, že mě znal?‘ je Jehovův výrok. 17 ‚Tvé oči a tvé srdce určitě nejsou na ničem než na tvém nepoctivém zisku+ a na krvi nevinného, abys [ji] prolil,+ a na šizení a na vydírání, abys [v nich] pokračoval.‘

18 Proto tak řekl Jehova o judském králi Jehojakimovi,+ synu Josijášovu: ‚Nebudou pro něho bědovat: „Běda, můj bratře! A běda, [má] sestro!“ Nebudou pro něho bědovat: „Běda, pane! A běda, jeho důstojnost!“+ 19 Bude pohřben pohřbem osla,+ bude vlečen a odhozen za brány Jeruzaléma.‘+

20 Vystup na Libanon+ a křič a na Bašanu+ vydej svůj* hlas. A křič z Abarimu,*+ protože všichni, kdo tě vřele milovali, jsou zlomeni.+ 21 Mluvil jsem s tebou, když jsi byla bezstarostná.+ Řekla jsi: ‚Nebudu poslouchat.‘+ To byla tvá cesta od mládí, neboť jsi neposlouchala můj hlas.+ 22 Vítr bude pást všechny tvé vlastní pastýře;+ a pokud jde o ty, kdo tě vřele milují, ti půjdou do zajetí.+ V ten čas totiž budeš zahanbena a jistě se budeš cítit pokořena pro všechno své neštěstí.+ 23 Ty, která bydlíš v Libanonu,+ uhnízděná v cedrech,+ jak budeš jistě vzdychat, až na tebe přijdou bolestivé porodní křeče,+ porodní bolesti, jaké [má] rodička!“+

24 „‚Jakože jsem živý,‘ je Jehovův výrok, ‚i kdyby byl judský král Konjáš,*+ syn Jehojakimův,+ pečetním prstenem+ na mé pravici, stáhl bych tě odtamtud!+ 25 A dám tě* do ruky těch, kdo usilují o tvou duši,+ a do ruky těch, kterých se strachuješ, a do ruky babylónského krále Nebukadrecara a do ruky Chaldejců.+ 26 A vyvrhnu tebe a tvou matku,+ která tě zrodila, do jiné země, v níž jste se nenarodili, a tam zemřete.+ 27 A do země, k níž budou pozvedat svou duši,* aby se vrátili, tam se nevrátí.+ 28 Je tento muž* Konjáš+ pouhá opovrhovaná forma rozražená na kusy+ nebo nádoba, v níž není potěšení?+ Proč jen mají být on a jeho potomstvo svrženi a vhozeni do země, kterou neznali?‘+

29 Země, země, země, slyš Jehovovo slovo.+ 30 Tak řekl Jehova: ‚Zapište toho muže jako bezdětného,+ jako zdatného muže, který nebude mít za svých dnů žádný úspěch; vždyť z jeho potomstva nebude mít úspěch ani jediný,+ takže by seděl na Davidově trůně+ a ještě panoval v Judovi.‘“

23 „Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují ovce mé pastvy!“+ je Jehovův výrok.

2 Proto tak řekl Jehova, BŮH Izraele, proti pastýřům, kteří pasou můj lid: „Rozptýlili jste mé ovce; a stále jste je rozháněli a neobrátili jste k nim svou pozornost.“+

„Hle, obracím svou pozornost na vás pro špatnost vašich jednání,“+ je Jehovův výrok.

3 „A sám sesbírám ostatek ze svých ovcí ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal,+ a přivedu je zpátky na jejich pastvinu,+ a jistě budou plodné a přibude [jich].+ 4 A vzbudím nad nimi pastýře, kteří je opravdu budou pást;+ a už se nebudou bát ani nebudou postiženy žádným zděšením,+ a žádná nebude chybět,“ je Jehovův výrok.

5 „Pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a vzbudím Davidovi spravedlivý výhonek.+ A král bude jistě vládnout+ a jednat s rozvahou a bude v zemi vykonávat právo a spravedlnost.+ 6 V jeho dnech bude Juda zachráněn,+ i Izrael bude přebývat v bezpečí.+ A to je jeho jméno, kterým bude nazýván: Jehova je naše spravedlnost.“*+

7 „Proto pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a už nebudou říkat: ‚Je živý Jehova, který vyvedl izraelské syny z egyptské země‘,+ 8 ale: ‚Je živý Jehova, který vyvedl a přivedl potomstvo* izraelského domu ze severní země a ze všech zemí, do nichž jsem je rozehnal‘, a jistě budou bydlet na své vlastní zemské půdě.“+

9 Pokud jde o proroky, mé srdce se ve mně zlomilo. Všechny mé kosti se začaly třást. Stal jsem se podobným muži,* který je opilý,+ a podobným zdatnému muži,* jehož přemohlo víno, kvůli Jehovovi a kvůli jeho svatým slovům. 10 Vždyť země se naplnila+ cizoložníky.*+ Kvůli prokletí* totiž země truchlí,+ pastviny v pustině uschly;+ a jejich způsob jednání se prokazuje být špatný a jejich moc není správná.

11 „Vždyť prorok i kněz se znečistili.+ Také ve svém vlastním domě jsem našel jejich špatnost,“+ je Jehovův výrok. 12 „Proto se jejich cesta pro ně stane podobnou kluzkým místům+ v temnotě, kam budou strčeni, a jistě padnou.“+

„Přivedu na ně totiž neštěstí, rok, kdy se jim dostane pozornosti,“+ je Jehovův výrok. 13 „A u samařských+ proroků jsem viděl nesprávnost.* Jednali jako proroci [podněcovaní] Baalem+ a stále působí, aby můj lid, ano Izrael, bloudil.+ 14 A u jeruzalémských proroků jsem uviděl hrozné věci+ — dopouštějí se cizoložství+ a chodí ve falši;+ a posilují ruce zločinců, aby se neodvrátili+ každý od své vlastní špatnosti. Všichni se pro mne stali podobnými Sodomě+ a jeho obyvatelé podobnými Gomoře.“+

15 Proto tak řekl Jehova vojsk proti prorokům: „Hle, působím, aby jedli pelyněk, a dám jim pít otrávenou vodu.+ Vždyť od jeruzalémských proroků se rozešlo odpadnutí+ do celé země.“

16 Tak řekl Jehova vojsk: „Nenaslouchejte slovům proroků, kteří vám prorokují.+ Působí, že se stáváte marnými.+ Mluví vidění svého vlastního srdce+ — ne z Jehovových úst.+ 17 Znovu a znovu říkají těm, kdo jsou ke mně neuctiví: ‚Jehova mluvil: „Budete mít pokoj.“‘+ A každému, kdo chodí v zatvrzelosti svého srdce,+ řekli: ‚Nepřijde na vás žádné neštěstí.‘+ 18 Vždyť kdo stál v Jehovově důvěrné skupině,+ aby viděl a slyšel jeho slovo?+ Kdo věnoval pozornost jeho slovu, aby je slyšel?+ 19 Pohleďte, jistě vyjde Jehovova větrná bouře, vztek, dokonce vířící vichřice.+ Vírem se snese na hlavu ničemných.+ 20 Jehovův hněv se neobrátí zpět, dokud on nevykoná+ a dokud neuskuteční myšlenky svého srdce.+ V konečné části dnů o tom budete uvažovat s porozuměním.+

21 Neposlal jsem ty proroky, přesto běželi sami. Nemluvil jsem k nim, přesto sami prorokovali.+ 22 Kdyby však byli stáli v mé důvěrné+ skupině, pak by byli dali mému lidu slyšet má vlastní slova a způsobili by, aby se obrátili zpět od své špatné cesty a od špatnosti svých jednání.“+

23 „Jsem Bohem* blízko,“ je Jehovův výrok, „a ne Bohem daleko?“+

24 „Nebo se může nějaký muž* skrýt ve skrýších, a já ho neuvidím?“+ je Jehovův výrok.

„Nenaplňuji skutečně nebesa a zemi?“+ je Jehovův výrok. 25 „Slyšel jsem, co říkali proroci, kteří v mém vlastním jménu prorokují faleš+ a říkají: ‚Měl jsem sen! Měl jsem sen!‘+ 26 Jak dlouho to bude existovat v srdci proroků, kteří prorokují faleš a kteří jsou proroky šalby svého vlastního srdce?+ 27 Pomýšlejí na to, že prostřednictvím svých snů, které si stále vypravují navzájem, přimějí můj lid, aby zapomněl na mé jméno,+ právě jako jejich otcové zapomněli na mé jméno prostřednictvím Baala.+ 28 Prorok, u něhož je sen, ať vypravuje ten sen; ale ten, u něhož je mé vlastní slovo, ať mluví mé slovo pravdivě.“+

„Co má sláma společného s obilím?“+ je Jehovův výrok.

29 „Není mé slovo rovněž jako oheň,“+ je Jehovův výrok, „a jako kovářské kladivo, které rozbíjí skalní útes?“+

30 „Hle, proto jsem proti těm prorokům,“+ je Jehovův výrok, „těm, kdo ukrádají má slova, každý svému druhovi.“+

31 „Hle, jsem proti těm prorokům,“ je Jehovův výrok, „těm, kdo používají svůj jazyk, aby pronesli: ‚Výrok!‘“*+

32 „Hle, jsem proti prorokům falešných snů,“ je Jehovův výrok, „kteří je vyprávějí a působí, že můj lid bloudí kvůli jejich falším+ a kvůli jejich vychloubání.“+

„Ale neposlal jsem je ani jsem jim nepřikázal. Rozhodně tedy tomuto lidu neprospějí,“+ je Jehovův výrok.

33 „A když se tě tento lid nebo prorok nebo kněz zeptá a řekne: ‚Jaké je Jehovovo břemeno?‘,*+ řekneš jim také: ‚„Vy jste — ach, jaké břemeno!*+ A jistě vás opustím,“+ je Jehovův výrok.‘ 34 Pokud jde o proroka nebo kněze nebo lid, kteří říkají: ‚Jehovovo břemeno!‘, na toho muže* a na jeho domácnost také obrátím svou pozornost.+ 35 Tak stále říkáte každý svému bližnímu a každý svému bratrovi: ‚Co Jehova odpověděl? A co Jehova mluvil?‘+ 36 Ale o Jehovově břemeni+ se již nezmiňujete,+ protože tím břemenem se stává každému jeho vlastní slovo;+ změnili jste slova živého Boha,*+ Jehovy vojsk, našeho Boha.

37 Tak řekneš prorokovi: ‚Jakou odpověď ti dal Jehova? A co Jehova mluvil?+ 38 A jestliže dál říkáte „Jehovovo břemeno“, proto tak řekl Jehova: „Jelikož říkáte: ‚Toto slovo je právě Jehovovo břemeno‘, když jsem k vám stále posílal a říkal: ‚Nebudete říkat „Jehovovo břemeno“!‘, 39 proto zde jsem! A s konečnou platností vás zanedbám+ a opustím vás a město, které jsem dal vám a vašim praotcům — z [místa] před sebou.+ 40 A uvedu na vás pohanu na neurčitý čas, a pokoření na neurčitý čas, jež nebude zapomenuto.“‘“+

24 A Jehova mi ukázal — a pohleďme — dva koše fíků postavené před Jehovovým chrámem, potom co babylónský král Nebukadrecar odvedl z Jeruzaléma do vyhnanství judského krále Jekonjáše,*+ syna Jehojakimova,+ a judská knížata a řemeslníky+ a stavitele bašt, aby je přivedl do Babylóna.+ 2 Pokud jde o jeden koš, to byly velmi dobré fíky, jako rané fíky;+ pokud jde o druhý koš, to byly velmi špatné fíky, takže se pro špatnost nedaly jíst.

3 A Jehova přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Co vidíš, Jeremjáši?“ Řekl jsem tedy: „Fíky. Dobré fíky, jež jsou velmi dobré, a špatné, jež jsou velmi špatné, takže se pro špatnost nedají jíst.“+

4 Potom ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 5 „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Jako na tyto dobré fíky, v dobrém budu hledět+ na judské vyhnance, které pošlu z tohoto místa do země Chaldejců.+ 6 A zaměřím na ně oko v dobrém+ a jistě způsobím, že se vrátí do této země.+ A zbuduji je a nestrhnu; a zasadím je a nevykořením.+ 7 A dám jim srdce, aby mě znali,+ že já jsem Jehova; a stanou se mým lidem+ a já se stanu jejich Bohem, neboť se ke mně vrátí celým srdcem.+

8 A jako špatné fíky, které se pro špatnost nedají jíst,+ tak ve skutečnosti řekl Jehova: „Tak vydám judského krále Sedekjáše+ a jeho knížata a ostatek z Jeruzaléma, kteří zůstávají v této zemi,+ a ty, kdo bydlí v egyptské zemi+ — 9 také je vydám k třesení, k neštěstí po všech královstvích země,+ k pohaně a k příslovečnému rčení, k popichování+ a k zlořečení+ po všech místech, kam je rozeženu.+ 10 A pošlu proti nim meč,+ hlad+ a mor,+ dokud nedospějí ke svému konci na zemské půdě, kterou jsem dal jim a jejich praotcům.“‘“+

25 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi o celém judském lidu ve čtvrtém roce judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, totiž v prvním roce babylónského krále Nebukadrecara, 2 které mluvil prorok Jeremjáš o celém judském lidu a o všech obyvatelích Jeruzaléma, a řekl:

3 „Od třináctého roku judského krále Josijáše,+ syna Amonova, a až do tohoto dne, již třiadvacet let ke mně přichází Jehovovo slovo, a stále jsem k vám mluvil, časně vstával a mluvil, ale nenaslouchali jste.+ 4 A Jehova k vám posílal všechny své sluhy proroky, časně vstával a posílal [je], ale nenaslouchali jste+ ani jste nenaklonili ucho k naslouchání,+ 5 když říkali: ‚Obraťte se zpět, prosím, každý od své špatné cesty a od špatnosti svých jednání+ a bydlete dál na zemské půdě, kterou dal Jehova vám a vašim praotcům odedávna a na dlouhý nadcházející čas.+ 6 A nechoďte za jinými bohy,* abyste jim sloužili a klaněli se jim, abyste mě neuráželi dílem svých rukou a abych vám nezpůsobil neštěstí.‘+

7 ‚Ale nenaslouchali jste mi,‘ je Jehovův výrok, ‚s úmyslem, abyste mě k vlastnímu neštěstí uráželi dílem svých rukou.‘+

8 Proto tak řekl Jehova vojsk: ‚„Protože jste neuposlechli mých slov, 9 hle, posílám a vezmu všechny rodiny ze severu,“+ je Jehovův výrok, „ano [posílám] k babylónskému králi Nebukadrecarovi, svému sluhovi,+ a přivedu je proti této zemi+ a proti jejím obyvatelům a proti všem těmto okolním národům;+ a zasvětím je zničení a udělám z nich předmět úžasu a něco, nad čím se hvízdne,+ a místa zpustošená na neurčitý čas.+ 10 A zničím z nich zvuk jásotu a zvuk radování,+ hlas ženicha a hlas nevěsty,+ zvuk ručního mlýnku+ a světlo lampy.+ 11 A celá tato země se stane zpustošeným místem, předmětem úžasu, a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let.“‘+

12 ‚A až se naplní sedmdesát let,+ stane se, že budu s babylónským králem a s tím národem,‘ je Jehovův výrok, ‚účtovat+ za jejich provinění, ano se zemí Chaldejců,+ a udělám z ní opuštěné úhory na neurčitý čas.+ 13 A uvedu na tu zemi všechna svá slova, která jsem proti ní mluvil, ano všechno, co je napsáno v této knize, co Jeremjáš prorokoval proti všem národům.+ 14 Vždyť i oni, mnohé národy a velcí králové,+ je vykořisťovali jako sluhy;+ a já jim oplatím podle jejich činnosti a podle díla jejich rukou.‘“+

15 Tak mi totiž řekl Jehova, BŮH Izraele: „Vezmi tento pohár vína vzteku z mé ruky a dáš z něho* pít všem národům, k nimž tě posílám.+ 16 A budou pít a třást se sem a tam a jednat jako pomatenci kvůli meči, který mezi ně posílám.“+

17 A přistoupil jsem k tomu, abych vzal pohár z Jehovovy ruky a abych dal pít všem národům, k nimž mě Jehova poslal:+ 18 totiž Jeruzalému a judským městům a jeho králům, jeho knížatům, abych z nich udělal zpustošené místo, předmět úžasu,+ něco, nad čím se hvízdne, a zlořečení, jako v tento den;+ 19 faraónovi, egyptskému králi, a jeho sluhům a jeho knížatům a všemu jeho lidu;+ 20 a celé smíšené společnosti a všem králům země Uc+ a všem králům země Filištínů+ a Aškalonu+ a Gaze+ a Ekronu+ a ostatku z Ašdodu;+ 21 Edomu+ a Moabu+ a synům Ammona;+ 22 a všem tyrským+ králům a všem sidonským+ králům a králům ostrova,* který je v kraji [u] moře; 23 a Dedanu+ a Temě+ a Buzu a všem s vlasy ostříhanými na spáncích;+ 24 a všem králům Arabů+ a všem králům smíšené společnosti, kteří přebývají v pustině; 25 a všem zimrijským králům a všem elamským+ králům a všem médským králům;+ 26 a všem králům severu, kteří jsou blízko a daleko, jednomu po druhém, a všem [ostatním] královstvím země, která jsou na povrchu zemské půdy, a sám král Šešaku*+ bude pít po nich.

27 „A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele: „Pijte a opijte se a zvracejte a padněte, takže nebudete moci vstát+ kvůli meči, který mezi vás posílám.“‘+ 28 A v případě, že odmítnou vzít z tvé ruky pohár a pít, stane se, že jim také řekneš: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Zcela jistě budete pít.+ 29 Pohleďte, začínám totiž tím, že přivádím neštěstí na město, nad nímž se vzývá mé jméno,+ a vy byste měli nějak ujít trestu?“‘+

‚Neujdete trestu, neboť je meč, který volám proti všem obyvatelům země,‘ je výrok Jehovy vojsk.

30 A pokud jde o tebe, ty jim budeš prorokovat všechna tato slova a řekneš jim: ‚Z výše zařve sám Jehova+ a ze svého svatého obydlí vydá svůj hlas.+ Zcela jistě zařve nad* místem svého pobývání. Výkřikem jako těch, kdo šlapou [vinný lis], zahlaholí proti všem obyvatelům země.‘+

31 ‚Až do nejvzdálenější končiny* země jistě dojde hluk, vždyť Jehova má spor s národy.+ Osobně se bude soudit se vším tělem.+ Pokud jde o ničemné, ty musí vydat meči,‘+ je Jehovův výrok.

32 Tak řekl Jehova vojsk: ‚Pohleď, od národa k národu vychází neštěstí+ a velká vichřice bude vzburcována z nejodlehlejších končin země.+ 33 A pobití od Jehovy budou toho dne jistě z jednoho konce země až na druhý konec země.*+ Nebudou oplakáváni ani nebudou sebráni nebo pohřbeni.+ Stanou se jakoby hnojem na povrchu zemské půdy.‘+

34 Kvílejte, pastýři, a křičte!+ A převalujte se,+ vy majestátní ze stáda,+ protože se naplnily vaše dny k pobíjení a k vašemu rozptýlení*+ a padnete jako žádoucí nádoba!+ 35 A pastýřům zaniklo místo, kam by uprchli, a majestátním ze stáda prostředek k úniku.+ 36 Naslouchej! Křik pastýřů a kvílení majestátních ze stáda, neboť Jehova plení jejich pastvu. 37 A pokojná místa pobývání zůstala bez života* kvůli Jehovovu hořícímu hněvu.+ 38 Opustil svou skrýši právě jako mladý lev s hřívou,+ vždyť jejich země se stala předmětem úžasu kvůli krutě zacházejícímu meči* a kvůli jeho hořícímu hněvu.“+

26 Na počátku královského panování judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, přišlo od Jehovy toto slovo a říkalo: 2 „Tak řekl Jehova: ‚Postav se na nádvoří Jehovova domu,+ a o všech judských městech, která vcházejí, aby se klaněla v Jehovově domě, budeš mluvit všechna slova, která ti přikážu, abys k nim mluvil.+ Neuber ani slovo.+ 3 Možná, že budou naslouchat a vrátí se, každý ze své špatné cesty,+ a já budu muset pocítit lítost nad neštěstím, které na nich zamýšlím vykonat za špatnost jejich jednání.+ 4 A řekneš jim: „Tak řekl Jehova: ‚Jestliže mi nebudete naslouchat tím, že byste chodili v mém zákoně,+ který jsem vám předložil,+ 5 tím, že byste naslouchali slovům mých sluhů proroků, které k vám posílám, ano časně vstávám a posílám [je], jimž jste nenaslouchali,+ 6 já zase učiním tento dům podobným [domu] v Šilu+ a toto město učiním zlořečením pro všechny národy země.‘“‘“+

7 A kněží a proroci a všechen lid začali slyšet Jeremjáše, jak mluví ta slova v Jehovově domě.+ 8 Jakmile Jeremjáš domluvil všechno, co [mu] Jehova přikázal mluvit ke všemu lidu, tu se stalo, že se ho potom kněží a proroci a všechen lid chopili a řekli: „Určitě zemřeš.+ 9 Proč jsi prorokoval v Jehovově jménu a říkal: ‚Tento dům se stane podobným [domu] v Šilu+ a právě tohle město bude zpustošeno, takže bude bez obyvatele‘?“ A všechen lid se scházel v Jehovově domě okolo Jeremjáše.

10 Časem zaslechla tato slova judská knížata, a přistoupila k tomu, aby vyšla z králova domu do Jehovova domu+ a aby usedla ve vchodu do Jehovovy nové brány.+ 11 A kněží a proroci začali knížatům a všemu lidu říkat: „Tomuto muži* patří rozsudek smrti,+ protože o tomto městě prorokoval, právě jak jste slyšeli na vlastní uši.“+

12 Jeremjáš na to řekl všem knížatům a všemu lidu: „Byl to Jehova, kdo mě poslal, abych o tomto domě a o tomto městě prorokoval všechna slova, která jste slyšeli.+ 13 A nyní napravte své cesty a svá jednání,+ a poslouchejte hlas Jehovy, svého Boha, a Jehova pocítí lítost nad neštěstím, které proti vám mluvil.+ 14 A pokud jde o mne, já jsem ve vaší ruce.+ Učiňte mi podle toho, co je dobré, a podle toho, co je správné ve vašich očích.+ 15 Jen byste rozhodně měli vědět, že usmrtíte-li mě, uvedete na sebe a na toto město a na jeho obyvatele nevinnou krev,+ neboť vpravdě Jehova mě k vám přece poslal, abych vám do uší mluvil všechna ta slova.“+

16 Pak řekla knížata+ a všechen lid kněžím a prorokům: „Tomuto muži* nepatří rozsudek smrti,+ vždyť k nám mluvil ve jménu Jehovy, našeho Boha.“+

17 Nadto vstali jistí* ze starších mužů země a začali říkat celému sboru lidu:+ 18 „Micheáš*+ z Morešetu*+ prorokoval za dnů judského krále Ezekjáše*+ a přikročil k tomu, aby řekl všemu judskému lidu: ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Sion bude zorán jako pouhé pole+ a z Jeruzaléma se stanou pouhé hromady trosek+ a z hory Domu budou lesní výšiny.“‘+ 19 Usmrtil ho snad judský král Ezekjáš a všichni ti z Judy? Nebál se Jehovy a nepřistoupil k tomu, aby obměkčoval Jehovův obličej,+ takže Jehova pocítil lítost nad neštěstím, které proti nim mluvil?+ Přivádíme tedy na své duše* velké neštěstí.+

20 A byl také muž,* který prorokoval v Jehovově jménu, Urijáš,* syn Šemajášův* z Kirjat-jearimu.+ A stále prorokoval proti tomuto městu a proti této zemi ve shodě se všemi Jeremjášovými slovy. 21 A král Jehojakim+ a všichni jeho silní muži a všechna knížata jeho slova zaslechli a král začal usilovat o jeho usmrcení.+ Když se [to] Urijáš doslechl, hned dostal strach+ a utekl a přišel do Egypta. 22 Ale král Jehojakim poslal do Egypta muže, Elnatana, syna Akborova,+ a s ním jiné muže do Egypta. 23 A přistoupili k tomu, aby vyvedli Urijáše z Egypta a přivedli ho ke králi Jehojakimovi, který ho pak srazil mečem+ a jeho mrtvé tělo hodil na hřbitov synů lidu.“

24 Navíc to byla ruka Achikama,+ syna Šafanova,+ která se prokázala být s Jeremjášem, aby nebyl vydán do ruky lidu a nebyl usmrcen.+

27 Na počátku království judského krále Jehojakima,* syna Josijášova,+ přišlo k Jeremjášovi* od Jehovy toto slovo a říkalo: 2 „Tak mi řekl Jehova: ‚Udělej si pouta a tyče jha+ a vložíš si je na šíji.+ 3 A pošleš je edomskému králi+ a moabskému králi+ a králi synů Ammona+ a tyrskému králi+ a sidonskému králi+ rukou poslů, kteří přicházejí do Jeruzaléma k judskému králi Sedekjášovi.* 4 A dáš jim příkaz pro jejich pány* a řekneš:

„Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele;+ to máte říci svým pánům: 5 ‚Sám jsem udělal zemi,+ lidstvo*+ a zvířata,+ která jsou na povrchu země, svou velkou silou+ a svou vztaženou paží;+ a dal jsem ji tomu, komu se to prokázalo [jako] správné v mých očích.+ 6 A já jsem nyní dal všechny tyto země do ruky babylónského* krále Nebukadnecara,*+ svého sluhy;+ a dal jsem mu i divoká polní zvířata, aby mu sloužila.+ 7 A všechny národy budou sloužit dokonce jemu a jeho synovi a jeho vnukovi,+ dokud nepřijde i čas jeho vlastní země,+ a mnoho národů a velcí králové ho budou vykořisťovat jako sluhu.‘+

8 ‚A stane se, že národ a království, které nebudou sloužit jemu, ano babylónskému králi Nebukadnecarovi, a ten, který neskloní šíji pod jho babylónského krále, na ten národ obrátím svou pozornost mečem+ a hladem+ a morem,‘+ je Jehovův výrok, ‚dokud s nimi jeho rukou neskoncuji.‘+

9 ‚A pokud jde o vás, vy nenaslouchejte svým prorokům+ a těm z vás, kteří věští, a těm z vás, kteří mají sny,*+ a těm z vás, kteří provozují magii, a svým kouzelníkům,+ kteří vám říkají: „Nebudete sloužit babylónskému králi.“+ 10 Vždyť vám prorokují faleš, aby vás nechali odvést daleko od vaší zemské půdy; a budu vás muset rozehnat, a budete muset zahynout.+

11 A pokud jde o národ, který skloní šíji pod jho babylónského krále a skutečně mu bude sloužit, ten také nechám odpočívat na jeho zemské půdě,‘ je Jehovův výrok, ‚a jistě ji bude obdělávat a bydlet na ní.‘“‘“+

12 Mluvil jsem dokonce k judskému králi Sedekjášovi*+ podle všech těchto slov+ a říkal jsem: „Skloňte šíji pod jho babylónského krále a služte jemu a jeho lidu a zůstaňte dál naživu.+ 13 Proč bys měl ty a tvůj lid umírat mečem,+ hladem+ a morem+ podle toho, co Jehova mluvil k národu, který neslouží babylónskému králi? 14 A nenaslouchejte slovům proroků, kteří vám říkají: ‚Nebudete sloužit babylónskému králi‘,+ protože vám prorokují faleš.+

15 ‚Neposlal jsem je totiž,‘ je Jehovův výrok, ‚ale prorokují v mém jménu falešně, takže vás rozeženu+ a budete muset zahynout,+ vy a proroci, kteří vám prorokují.‘“+

16 A mluvil jsem ke kněžím a ke všemu tomuto lidu a řekl jsem: „Tak řekl Jehova: ‚Nenaslouchejte slovům svých proroků, kteří vám prorokují a říkají: „Pohleďte, náčiní Jehovova domu bude už brzy přineseno zpátky z Babylóna!“+ Vždyť vám prorokují faleš.+ 17 Nenaslouchejte jim. Služte babylónskému králi a zůstaňte dál naživu.+ Proč by se z tohoto města mělo stát zpustošené místo?+ 18 Jestliže jsou ale proroky a jestliže u nich opravdu existuje Jehovovo slovo, ať, prosím, naléhavě prosí Jehovu vojsk,+ aby do Babylóna nepřišlo náčiní, které ještě zbývá v Jehovově domě a [v] domě judského krále a v Jeruzalémě.‘

19 Tak totiž řekl Jehova vojsk o sloupech+ a o moři+ a o vozících+ a o pozůstatku náčiní, které ještě zbývá v tomto městě,+ 20 které babylónský král Nebukadnecar nevzal, když odváděl do vyhnanství z Jeruzaléma do Babylóna judského krále Jekonjáše,*+ syna Jehojakimova, spolu se všemi urozenými z Judy a Jeruzaléma;+ 21 tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH* Izraele, o náčiní, které ještě zbývá v Jehovově domě a [v] domě judského krále a Jeruzalémě:+ 22 ‚„Bude odneseno do Babylóna+ a tam setrvá až do dne, kdy k němu obrátím svou pozornost,“+ je Jehovův výrok. „A přinesu je a navrátím je na toto místo.“‘“+

28 Pak se v tom roce stalo, na počátku království judského krále Sedekjáše,*+ ve čtvrtém roce, v pátém měsíci, že Chananjáš,+ syn Azzurův, prorok, který byl z Gibeonu,+ mi řekl v Jehovově domě před očima kněží a všeho lidu: 2 „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Zlomím jho babylónského krále.+ 3 Do plných dvou let přinesu zpět na toto místo všechno náčiní Jehovova domu, které z tohoto místa vzal babylónský král Nebukadnecar,+ aby je odnesl do Babylóna.‘“ 4 „‚A judského krále Jekonjáše,+ syna Jehojakimova,+ a všechny judské vyhnance, kteří přišli do Babylóna,+ přivedu zpět na toto místo,‘ je Jehovův výrok, ‚neboť zlomím jho+ babylónského krále.‘“

5 A prorok Jeremjáš přistoupil k tomu, aby řekl proroku Chananjášovi před očima kněží a před očima všeho lidu, který stál v Jehovově domě,+ 6 ano, prorok Jeremjáš přistoupil k tomu, aby řekl: „Amen!*+ Kéž to Jehova udělá! Kéž Jehova potvrdí tvá slova, která jsi prorokoval, tím, že přinese zpět z Babylóna na toto místo náčiní Jehovova domu a všechen vyhnaný lid!+ 7 Slyš však, prosím, toto slovo, které mluvím do uší tobě a do uší všemu lidu.+ 8 Pokud jde o proroky, kteří byli odedávna přede mnou a před tebou,+ i ti prorokovávali o mnoha zemích a o velkých královstvích, o válce a o neštěstí* a o moru.+ 9 Pokud jde o proroka, jenž prorokuje o míru,+ když se slovo toho proroka splní, ten prorok, kterého Jehova vpravdě poslal, se stane známým.“+

10 Na to prorok Chananjáš vzal ze šíje proroka Jeremjáše tyč jha a zlomil ji.+ 11 A Chananjáš+ přikročil k tomu, aby řekl před očima všeho lidu: „Tak řekl Jehova:+ ‚Právě takhle zlomím do plných dvou let jho babylónského krále Nebukadnecara ze šíje všech národů.‘“+ A prorok Jeremjáš přistoupil k tomu, aby odešel.+

12 Pak přišlo k Jeremjášovi Jehovovo slovo,+ potom, co prorok Chananjáš zlomil tyč jha ze šíje proroka Jeremjáše, a říkalo: 13 „Jdi* a řekneš Chananjášovi: ‚Tak řekl Jehova: „Tyče jha+ ze dřeva jsi zlomil a místo nich budeš muset udělat tyče jha ze železa.“+ 14 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Jho ze železa vložím na šíji všech těchto národů, aby sloužily babylónskému králi Nebukadnecarovi;+ a musejí mu sloužit.+ A dám mu dokonce divoká polní zvířata.“‘“+

15 A prorok Jeremjáš přikročil k tomu, aby řekl proroku Chananjášovi:+ „Naslouchej, prosím, Chananjáši! Jehova tě neposlal, ale sám jsi způsobil, že tento lid důvěřuje falši.+ 16 Proto tak řekl Jehova: ‚Pohleď, posílám tě pryč z povrchu zemské půdy. Sám tento rok zemřeš,+ neboť jsi mluvil vyložené vzbouření proti Jehovovi.‘“+

17 Prorok Chananjáš tedy toho roku zemřel, v sedmém měsíci.+

29 A to jsou slova dopisu, který prorok Jeremjáš poslal z Jeruzaléma pozůstatku starších mužů z vyhnaného lidu a kněžím a prorokům a všemu lidu, které Nebukadnecar odvedl do vyhnanství z Jeruzaléma do Babylóna,+ 2 potom, co z Jeruzaléma vyšel král Jekonjáš+ a paní+ a dvorní úředníci, knížata z Judy a Jeruzaléma+ a řemeslníci a stavitelé bašt.+ 3 Byl [dán] rukou Elasy, syna Šafanova,+ a Gemarjáše, syna Chilkijášova, které poslal judský král Sedekjáš+ do Babylóna k babylónskému králi Nebukadnecarovi, a říkal:

4 „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele, všemu vyhnanému lidu, jemuž jsem způsobil, aby šli do vyhnanství z Jeruzaléma do Babylóna:+ 5 ‚Stavějte domy a obývejte [je] a sázejte zahrady a jezte jejich ovoce.+ 6 Berte si manželky a staňte se otci synů a dcer;+ a berte manželky pro své vlastní syny a dávejte své vlastní dcery manželům, aby rodily syny a dcery; a ať vás tam přibude a ať vás neubude. 7 Hledejte také pokoj města, do něhož jsem vás nechal jít do vyhnanství, a modlete se v jeho prospěch k Jehovovi, vždyť v jeho pokoji se prokáže být pokoj i pro vás.+ 8 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Ať vás neoklamou vaši proroci, kteří jsou mezi vámi, a ti, kdo věští,+ a nenaslouchejte jejich* snům, které sní.*+ 9 Vždyť ‚ve falši vám prorokují v mém jménu. Neposlal jsem je,‘+ je Jehovův výrok.“‘“

10 „Tak totiž řekl Jehova: ‚Ve shodě s naplněním sedmdesáti let v Babylóně k vám obrátím svou pozornost+ a potvrdím vám své dobré slovo tím, že vás přivedu zpět na toto místo.‘+

11 ‚Já totiž dobře znám myšlenky, které zamýšlím vůči vám,‘+ je Jehovův výrok, ‚myšlenky o pokoji, a ne o neštěstí,+ abych vám dal budoucnost a naději.+ 12 A jistě mě budete volat a přijdete a budete se ke mně modlit, a já vám budu naslouchat.‘+

13 ‚A skutečně mě budete hledat a najdete [mě],+ vždyť po mně budete pátrat celým srdcem.+ 14 A dám se vám najít,‘+ je Jehovův výrok. ‚A shromáždím vaši skupinu zajatců a sesbírám vás ze všech národů a ze všech míst, kam jsem vás rozehnal,‘+ je Jehovův výrok. ‚A přivedu vás zpět na místo, odkud jsem vás nechal jít do vyhnanství.‘+

15 Ale řekli jste: ‚Jehova nám vzbudil proroky v Babylóně.‘

16 Tak totiž řekl Jehova králi, který sedí na Davidově trůnu,+ a všemu lidu, který bydlí v tomto městě, vašim bratrům, kteří s vámi neodešli do vyhnanství:+ 17 ‚Tak řekl Jehova vojsk: „Hle, posílám proti nim meč,+ hlad+ a mor+ a učiním je podobnými puklým fíkům, které se pro špatnost nedají jíst.“‘+

18 ‚A budu je pronásledovat mečem, hladem a morem a dám je k třesení všem královstvím země,+ jako kletbu a jako předmět úžasu a jako hvízdnutí a jako pohanu mezi všemi národy, do nichž je jistě rozeženu,+ 19 protože nenaslouchali mým slovům,‘ je Jehovův výrok, ‚která jsem k nim posílal se svými sluhy proroky, časně vstával a posílal [je].‘+

‚Ale nenaslouchali jste,‘+ je Jehovův výrok.

20 A pokud jde o vás, slyšte Jehovovo slovo, vy všichni vyhnaní,+ které jsem odeslal z Jeruzaléma do Babylóna.+ 21 Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele, o Achabovi, synu Kolajášovu, a Sedekjášovi, synu Maasejášovu, kteří vám v mém vlastním jménu prorokují faleš:+ ‚Hle, vydávám je do ruky babylónského krále Nebukadrecara, a srazí je před vašima očima.+ 22 A celá skupina judských vyhnanců v Babylóně si od nich jistě vezme zlořečení a řekne: „Kéž tě Jehova učiní podobným Sedekjášovi a Achabovi,+ které babylónský král pražil v ohni!“,+ 23 protože prováděli v Izraeli bláznovství+ a stále cizoloží s manželkami svých druhů+ a mluví falešně v mém vlastním jménu slovo, které jsem jim nepřikázal.+

„A jsem Ten, kdo ví, a jsem svědek,“+ je Jehovův výrok.‘“

24 „A Šemajášovi*+ z Nechelamu řekneš: 25 ‚Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Protože jsi poslal dopisy+ ve svém jménu všemu lidu, který je v Jeruzalémě, a knězi Sefanjášovi,+ synu Maasejášovu, a všem kněžím, a řekl jsi: 26 ‚Sám Jehova tě udělal knězem místo kněze Jehojady, aby ses stal vrchním dozorcem* Jehovova domu+ vůči kterémukoli muži,* jenž zešílí+ a chová se jako prorok, a dáš ho do klády a na pranýř;+ 27 proč jsi tedy přísně nenapomenul Jeremjáše z Anatotu,+ který se vůči vám chová jako prorok?+ 28 Vždyť proto poslal k nám do Babylóna a řekl: „Protáhne se to* nadlouho! Stavějte domy a obývejte [je], a sázejte zahrady a jezte jejich ovoce+ —“‘“‘“

29 A kněz Sefanjáš+ přistoupil k tomu, aby četl ten dopis do uší proroku Jeremjášovi.

30 Pak přišlo k Jeremjášovi Jehovovo slovo a říkalo: 31 „Pošli ke všemu vyhnanému lidu+ a řekni: ‚Tak řekl Jehova o Šemajášovi z Nechelamu: „Protože Šemajáš k vám prorokoval, ale já jsem ho neposlal, a snažil se vás přimět, abyste důvěřovali ve faleš,+ 32 proto tak řekl Jehova: ‚Hle, obracím svou pozornost na Šemajáše+ z Nechelamu a na jeho potomstvo.‘+

‚Nebude mít nikoho, kdo by bydlel uprostřed tohoto lidu;+ a nepohlédne na dobro, které činím pro svůj lid,‘+ je Jehovův výrok, ‚neboť mluvil vyložené vzbouření proti Jehovovi.‘“‘“+

30 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy a říkalo: 2 „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Zapiš si do knihy všechna slova, která k tobě budu mluvit.+ 3 Vždyť „pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a shromáždím zajaté ze svého lidu, Izraele a Judy,“+ řekl Jehova, „a přivedu je zpět do země, kterou jsem dal jejich praotcům, a jistě ji znovu vezmou do vlastnictví.“‘“+

4 A to jsou slova, která Jehova mluvil k Izraeli a k Judovi. 5 Tak totiž řekl Jehova: „Slyšeli jsme zvuk chvění, děs,+ a není pokoj. 6 Zeptejte se, prosím, a vizte, zda muž rodí. Proč jen jsem viděl každého zdatného muže s rukama na bedrech jako ženu, která rodí,+ a všechny obličeje zbledly?+ 7 Běda, vždyť je to velký den,+ takže není jiný mu podobný,+ a je to čas tísně pro Jákoba.+ Ale i z něho bude zachráněn.“

8 „A v ten den se stane,“ je výrok Jehovy vojsk, „že zlomím něčí jho z tvé šíje a tvá pouta roztrhnu,+ a už ho cizí lidé nebudou vykořisťovat jako sluhu. 9 A jistě budou sloužit Jehovovi, svému Bohu, a Davidovi, svému králi,+ kterého jim vzbudím.“+

10 „A pokud jde o tebe, ty se neboj, můj sluho Jákobe,“ je Jehovův výrok, „a nebuď postižen zděšením, Izraeli.+ Vždyť tě zachraňuji zdaleka, a tvé potomstvo ze země jejich zajetí.+ A Jákob se jistě vrátí a bude zbaven rozrušení a bude v poklidu a nikdo nezpůsobí chvění.“+

11 „Vždyť jsem s tebou,“ je Jehovův výrok, „abych tě zachránil;+ ale způsobím záhubu mezi všemi národy, do nichž jsem tě rozptýlil.+ V tvém případě však záhubu nezpůsobím.+ A budu tě muset ve vhodné míře vést k nápravě, jelikož tě rozhodně nenechám bez trestu.“+

12 Tak totiž řekl Jehova: „Na tvé* zhroucení není léčba.+ Tvá rána je chronická.+ 13 Nikdo se neujímá tvé pře, pro [tvůj] vřed.+ Nejsou pro tebe prostředky k uzdravení, žádná hojivá náplast.+ 14 Všichni, kdo tě vřele milovali, ti na tebe zapomněli.+ Po tobě nepátrají. Udeřil jsem tě totiž úderem nepřítele,+ potrestáním někoho krutého,+ kvůli hojnosti tvého provinění;+ tvé hříchy se staly početnými.+ 15 Proč křičíš kvůli svému zhroucení?+ Kvůli hojnosti tvého provinění je tvá bolest nevyléčitelná; tvé hříchy se staly početnými.+ To jsem ti udělal. 16 Proto všichni, kdo tě pohlcují, budou sami pohlceni;+ a pokud jde o všechny tvé protivníky, ti všichni půjdou do zajetí.+ A ti, kdo tě* plení, budou k vyplenění, a všechny, kdo tě drancují, vydám drancování.“+

17 „Přinesu ti totiž zotavení a uzdravím tě z tvých ran,“+ je Jehovův výrok. „Vždyť ti říkali zahnaná žena:+ ‚To je Sion, po kterém nikdo nepátrá.‘“+

18 Tak řekl Jehova: „Hle, shromažďuji zajaté z Jákobových stanů+ a slituji se nad jeho příbytky. A město bude opravdu opět postaveno na svém pahorku;+ a obytná věž bude stát na svém právoplatném stanovišti.+ 19 A jistě od nich vyjde díkůvzdání a zvuk těch, kdo se smějí.+ A rozmnožím je a neubude jich;+ a učiním je velmi početnými a nestanou se bezvýznamnými.+ 20 A jeho synové budou jako v dřívějších časech a jeho vlastní shromáždění bude přede mnou pevně založeno.+ A obrátím pozornost na všechny jeho utlačovatele.+ 21 A jistě z něho vzejde jeho majestátní [osoba]+ a z jeho středu vyjde jeho vlastní panovník;+ a způsobím, aby přistoupil, a přiblíží se ke mně.“+

„Vždyť kdopak dal své srdce v zástavu, aby se ke mně přiblížil?“+ je Jehovův výrok. 22 „A jistě se stanete mým lidem+ a já se stanu vaším Bohem.“+

23 Pohleďte, vyšla Jehovova větrná bouře, vztek, ženoucí se vichřice.*+ Vírem se snese na hlavu ničemných.+ 24 Hořící hněv Jehovy se neobrátí zpět, dokud on nevykoná a dokud neuskuteční myšlenky svého srdce.+ V konečné části dnů o tom budete uvažovat.+

31 „V tom čase,“ je Jehovův výrok, „se stanu Bohem všech izraelských rodin; a pokud jde o ně, oni se stanou mým lidem.“+

2 Tak řekl Jehova: „Lid vytvořený těmi, kdo přežili meč, nalezl přízeň v pustině,+ když Izrael kráčel,* aby dosáhl spočinutí.“+ 3 Zdaleka se mi objevil Jehova [a řekl]: „A zamiloval jsem si tě* láskou na neurčitý čas.+ Proto jsem tě přitahoval milující laskavostí.*+ 4 Ještě tě znovu vybuduji a skutečně budeš znovu vybudována,+ izraelská panno. Ještě se okrášlíš svými tamburínami a skutečně vyjdeš v tanci těch, kdo se smějí.+ 5 Ještě budeš sázet vinice na samařských horách.+ Sadaři budou jistě sázet a začnou [je] užívat.+ 6 Existuje totiž den, kdy pozorovatelé v hornatém kraji Efrajima skutečně zvolají: ‚Vstaňte a pojďme k Sionu, k Jehovovi, našemu Bohu.‘“+

7 Tak totiž řekl Jehova: „Hlasitě volejte k Jákobovi s radováním a pronikavě volejte v čele národů.+ Zvěstujte [to].+ Vzdávejte chválu a říkejte: ‚Jehovo, zachraň svůj lid, ostatek z Izraele.‘+ 8 Hle, vyvádím je ze severní země+ a sesbírám je z nejodlehlejších končin země.+ Bude mezi nimi slepý a chromý, těhotná žena a rodička, všichni spolu.+ Vrátí se sem jako velký sbor.+ 9 Přijdou s pláčem+ a já je přivedu s [jejich] snažnými prosbami o přízeň. Přiměji je, aby kráčeli k říčním údolím s vodou,+ pravou cestou, na které nebudou přivedeni ke klopýtnutí. Vždyť jsem se stal Izraeli Otcem;+ a pokud jde o Efrajima, on je můj prvorozený.“+

10 Slyšte Jehovovo slovo, národy, a vyprávějte [je] mezi dalekými ostrovy*+ a říkejte: „Ten, který Izrael rozptýlil, jej sám sesbírá+ a jistě jej bude opatrovat jako pastýř své stádo.+ 11 Vždyť Jehova skutečně vyplatí Jákoba+ a vyžádá ho z ruky někoho silnějšího, než je on.+ 12 A jistě přijdou a budou radostně volat na sionské výšině+ a rozzáří se nad Jehovovou dobrotou,+ nad obilím a nad mladým vínem+ a nad olejem a nad mláďaty* bravu a skotu.+ A jejich duše se prostě stane podobnou dobře zavlažené zahradě,+ a už neochabnou.“+

13 „V tom čase se panna bude radovat tancem, mladí muži a starci také, všichni spolu.+ A změním jejich truchlení v jásot a utěším je a přiměji je, aby se radovali, vzdáleni svému zármutku.+ 14 A prosytím duši kněží tučností,+ a můj vlastní lid se nasytí mou dobrotou,“+ je Jehovův výrok.

15 „Tak řekl Jehova: ‚V Ramě+ je slyšet hlas, nářek a hořký pláč;+ Ráchel+ pláče nad svými syny.+ Odmítla se dát utěšit nad svými syny,+ protože už nejsou.‘“+

16 Tak řekl Jehova: „‚Zdrž svůj* hlas od pláče a své oči od slz,+ neboť existuje odměna za tvou činnost,‘ je Jehovův výrok, ‚a oni se jistě vrátí ze země nepřítele.‘+

17 ‚A existuje naděje+ pro tvou budoucnost,‘ je Jehovův výrok, ‚a synové se jistě vrátí na své vlastní území.‘“+

18 „Opravdu jsem slyšel Efrajima, jak nad sebou úpí:+ ‚Vedl jsi mě k nápravě, abych byl napraven,+ jako tele, které nebylo cvičeno.+ Způsob, abych se obrátil zpět, a já se pohotově obrátím zpět,+ neboť jsi Jehova, můj Bůh.+ 19 Potom, co jsem se obrátil zpět, jsem totiž pocítil lítost;+ a potom, co jsem byl doveden k poznání, jsem [se] pleskl do stehna.+ Zastyděl jsem se a také jsem se cítil pokořen,+ neboť jsem nesl pohanu svého mládí.‘“+

20 „Je mi Efrajim drahocenným synem nebo dítětem, s nímž se zachází laskavě?+ Vždyť do té míry, jak jsem mluvil proti němu, na něho budu zcela jistě dále pamatovat.+ Proto se pro něho rozbouřila má střeva.+ Rozhodně se nad ním slituji,“+ je Jehovův výrok.

21 „Postav si* označení cesty. Umísti si ukazatele.+ Upni se srdcem k silnici, cestě, jíž budeš muset jít.*+ Vrať se, izraelská panno. Vrať se do těchto svých měst.+ 22 Jak dlouho se budeš obracet sem a tam,+ nevěrná dcero?+ Vždyť Jehova stvořil na zemi novou věc: pouhá žena bude dotírat na zdatného muže.“*

23 Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Ještě řeknou v Judově zemi a v jeho městech toto slovo, až shromáždím jejich zajatce: ‚Kéž ti* Jehova žehná,+ spravedlivé bydliště,+ svatá horo.‘+ 24 A budou v ní* bydlet Juda a všechna jeho města, všichni spolu, rolníci, a ti, kteří se vydali se stádem.+ 25 Prosytím totiž unavenou duši a každou ochablou duši naplním.“+

26 Při tom jsem se probudil a začal jsem vidět; a pokud jde o můj spánek, ten mi byl příjemný.

27 „Pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a oseji izraelský dům a judský dům semenem člověka a semenem domácího zvířete.“+

28 „A stane se, že právě jak jsem byl vůči nim ostražitý,+ abych vykořeňoval a bořil a strhával a ničil a poškozoval,+ tak budu vůči nim ostražitý, abych stavěl a sázel,“+ je Jehovův výrok. 29 „V těch dnech už nebudou říkat: ‚To otcové jedli nezralé hrozny, ale zuby trnuly* synům.‘+ 30 Ale každý zemře za své vlastní provinění.+ Kdo bude jíst nezralé hrozny, tomu budou trnout zuby.“

31 „Pohleď, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a uzavřu* s izraelským domem+ a s judským domem+ novou smlouvu;*+ 32 ne takovou, jakou [byla] smlouva, kterou jsem uzavřel s jejich praotci v den, kdy jsem je uchopil za ruku, abych je vyvedl z egyptské země,+ ‚má smlouva, kterou oni porušili,+ ačkoli* jsem je měl v manželském vlastnictví,‘*+ je Jehovův výrok.“

33 „Vždyť to je ta smlouva,+ kterou uzavřu s izraelským domem po oněch dnech,“+ je Jehovův výrok. „Vložím svůj zákon do nich,+ a napíši jim jej do srdce.*+ A stanu se jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“+

34 „A již nebudou vyučovat každý svého druha a každý svého bratra+ a říkat: ‚Poznejte Jehovu!‘,+ neboť mě budou znát všichni od nejmenšího z nich až po největšího z nich,“+ je Jehovův výrok. „Odpustím totiž jejich provinění a na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“+

35 Tak řekl Jehova, Dárce slunce pro světlo ve dne,+ ustanovení*+ měsíce+ a hvězd pro světlo v noci,+ Ten, který vzdouvá moře, aby se jeho vlny rozbouřily,+ Ten, jehož jméno je Jehova vojsk:+ 36 „‚Kdyby mohly být z [místa] přede mnou odstraněny tyto předpisy,‘+ je Jehovův výrok, ‚mohli by se podobně ti, kdo jsou Izraelovým semenem, přestat prokazovat být provždy přede mnou národem.‘“+

37 Tak řekl Jehova: „‚Kdyby se dala změřit nebesa nahoře a daly se prozkoumat základy země dole,+ sám bych také mohl zavrhnout celé Izraelovo semeno kvůli všemu, co udělali,‘+ je Jehovův výrok.“

38 „Pohleď, přicházejí* dny,“ je Jehovův výrok, „a město bude jistě postaveno+ Jehovovi od věže Chananel+ po Nárožní bránu.+ 39 A provazec k měření+ ještě opravdu vyjde přímo k pahorku Gareb a jistě půjde kolem ke Goa. 40 A celá nížina mrtvol+ a tučného popela+ a všechny terasy až po říční údolí Kidron,+ až k nároží Koňské brány*+ směrem k východu slunce, budou něčím svatým Jehovovi.+ Nebude to již nikdy vykořeněno ani to nebude strženo až na neurčitý čas.“+

32 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy v desátém roce judského krále Sedekjáše,+ totiž v osmnáctém roce Nebukadrecarově.+ 2 A tehdy vojenské síly babylónského krále obléhaly Jeruzalém;+ a prorok Jeremjáš, ten byl zadržován na Nádvoří stráže,+ které je v domě judského krále, 3 protože judský král Sedekjáš ho zadržel+ a řekl:

„Jak to, že prorokuješ+ a říkáš: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, dávám toto město do ruky babylónského krále a jistě je dobude;+ 4 ani judský král Sedekjáš neunikne z ruky Chaldejců, neboť bude zcela jistě vydán do ruky babylónského krále a jeho ústa budou skutečně mluvit s ústy onoho a jeho vlastní oči dokonce uvidí oči onoho“‘;+ 5 ‚a vezme Sedekjáše do Babylóna, a tam setrvá, dokud k němu neobrátím svou pozornost,‘+ je Jehovův výrok; ‚ačkoli stále válčíte proti Chaldejcům, nebudete mít úspěch‘?“+

6 A Jeremjáš přistoupil k tomu, aby řekl: „Přišlo ke mně Jehovovo slovo a říkalo: 7 ‚Hle, přichází k tobě Chanamel, syn tvého strýce Šalluma z otcovy strany, a říká: „Kup si mé pole, které je v Anatotu,+ protože ti patří výkupní právo, abys [je] koupil.“‘“+

8 Časem ke mně podle Jehovova slova na Nádvoří stráže+ vešel Chanamel, syn mého strýce z otcovy strany, a přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Kup,* prosím, mé pole, které je v Anatotu,+ jenž je v Benjamínově zemi,+ neboť právo dědičného vlastnictví je tvoje a výkupní moc je tvoje. Kup si [je].“ Tehdy jsem věděl, že to bylo Jehovovo slovo.+

9 Přistoupil jsem tedy k tomu, abych koupil od Chanamela,+ syna svého strýce z otcovy strany, pole, jež bylo v Anatotu.+ A začal jsem mu odvažovat peníze,+ sedm šekelů* a deset kousků stříbra. 10 Pak jsem [to] napsal na listinu+ a připevnil pečeť+ a vzal jsem si svědky,+ když jsem vážil+ peníze na vahách. 11 Potom jsem vzal listinu o koupi, tu zapečetěnou podle přikázání a předpisů,+ a tu, která zůstala otevřená; 12 a dal jsem pak listinu o koupi Barukovi,+ synu Nerijáše,+ syna Machsejášova, před očima Chanamela, [syna] mého strýce z otcovy strany, a před očima svědků, těch, kteří se napsali na listinu o koupi,+ před očima všech Židů, kteří seděli na Nádvoří stráže.+

13 Tu jsem přikázal před jejich očima Barukovi a řekl jsem: 14 „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Vezmi tyto listiny, tu listinu o koupi, ano tu zapečetěnou, a tu druhou listinu, jež zůstala otevřená,+ [a] uložíš je také do hliněné nádoby, aby vydržely mnoho dnů.‘ 15 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Ještě se v této zemi budou kupovat domy a pole a vinice.‘“+

16 A potom, co jsem dal listinu o koupi Barukovi,+ synu Nerijášovu,+ jsem se začal modlit k Jehovovi+ a říkat: 17 „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo!+ Hle, sám jsi udělal nebesa a zemi svou velkou mocí+ a svou vztaženou paží!+ Celá ta záležitost není příliš podivuhodná pro tebe,+ 18 Toho, který projevuje milující laskavost tisícům+ a oplácí provinění otců do náruče synů po nich,+ [pravého] Boha,* Velkého,+ Silného,*+ jehož jméno+ je Jehova vojsk,+ 19 velkého v radě+ a hojného v činech,+ tebe, jehož oči jsou otevřeny nade všemi cestami synů lidí,*+ abys dal každému podle jeho cest a podle ovoce jeho jednání;+ 20 tebe, který jsi postavil znamení a zázraky v egyptské zemi až po dnešek a v Izraeli a mezi lidmi,*+ aby sis pro sebe udělal jméno, právě jako v tento den.+ 21 A přistoupil jsi k tomu, abys vyvedl svůj lid Izrael z egyptské země+ se znameními a se zázraky+ a silnou rukou a vztaženou paží a s velikou strašlivostí.+

22 Časem jsi jim dal tuto zemi, o které jsi přísahal jejich praotcům, že jim ji dáš,+ zemi, která oplývá mlékem a medem.+ 23 A přistoupili k tomu, aby vešli a vzali ji do vlastnictví,+ ale neposlouchali tvůj hlas a nechodili v tvém zákoně.+ Všechny věci, které jsi jim přikázal dělat, nedělali,+ takže jsi způsobil, aby je postihlo všechno tohle neštěstí.+ 24 Pohleď, muži přišli k městu s obléhacími náspy,+ aby je dobyli,+ a kvůli meči+ a hladu+ a moru+ bude samotné město jistě vydáno do ruky Chaldejců, kteří proti němu bojují;+ a co jsi řekl, to se stalo a tady [to] vidíš.+ 25 Přesto jsi mi sám řekl, Svrchovaný Pane Jehovo: ‚Kup si pole za peníze+ a vezmi si svědky‘,+ ačkoli město bude vydáno do ruky Chaldejců.“+

26 Na to k Jeremjášovi přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 27 „Zde jsem já, Jehova, BŮH všeho těla.+ Je pro mne vůbec nějaká záležitost příliš podivuhodná?+ 28 Proto tak řekl Jehova: ‚Hle, vydávám toto město do ruky Chaldejců a do ruky babylónského krále Nebukadrecara, a dobude je.+ 29 A Chaldejci, kteří proti tomuto městu bojují, vejdou a podpálí toto město ohněm a spálí+ je i domy, na jejichž střechách přinášeli obětní dým Baalovi a vylévali tekuté oběti jiným bohům,* aby mě uráželi.‘+

30 ‚Izraelští synové a judští synové se totiž od svého mládí prokazují být jen jako ti, kteří činí, co je špatné v mých očích;+ vždyť izraelští synové mě dokonce urážejí dílem svých rukou,‘+ je Jehovův výrok. 31 ‚Vždyť tohle město se ode dne, kdy je postavili, až po tento den neprokázalo být [jako] nic jiného než příčina hněvu ve mně+ a příčina vzteku ve mně, abych je odstranil od svého obličeje,+ 32 kvůli vší špatnosti izraelských synů+ a judských synů,+ kterou činili, aby mě uráželi,+ oni, jejich králové,+ jejich knížata,+ jejich kněží+ a jejich proroci+ a judští muži* a obyvatelé Jeruzaléma. 33 A obraceli se ke mně zády, a ne obličejem;+ třebaže byli vyučováni, když se časně vstávalo a vyučovalo se, nikdo z nich nenaslouchal, aby přijal ukázňování.+ 34 A své ohavnosti dávali do domu, nad nímž se vzývá mé vlastní jméno, aby jej poskvrnili.+ 35 Nastavěli navíc Baalovy výšiny,+ které jsou v údolí syna Hinnomova,*+ aby přiměli své syny a své dcery procházet [ohněm]+ k Molekovi,+ něco, co jsem jim nepřikázal+ ani mi to nevyvstalo v srdci, abych učinil tu odpornou věc+ proto, abych přiměl Judu hřešit.‘+

36 A nyní proto tak řekl Jehova, BŮH Izraele, o tomto městě, o kterém říkáte, že bude jistě vydáno do ruky babylónského krále mečem a hladem a morem:+ 37 ‚Hle, sbírám je ze všech zemí, do kterých je rozeženu ve svém hněvu a ve svém vzteku a ve velkém rozhořčení;+ a přivedu je zpět na toto místo a nechám je bydlet v bezpečí.+ 38 A jistě se stanou mým lidem+ a sám se stanu jejich Bohem.+ 39 A dám jim jedno srdce+ a jednu cestu, aby se mě vždycky* báli pro dobro své a svých synů po sobě.+ 40 A uzavřu s nimi smlouvu trvající na neurčito,+ že se [z místa] za nimi neobrátím zpět, abych jim činil dobro;+ a vložím jim do srdce bázeň přede mnou, aby ode mne neodbočili.+ 41 A budu nad nimi jásat, abych jim činil dobro,+ a zasadím je v této zemi+ v opravdovosti* celým svým srdcem a celou svou duší.‘“

42 „Tak totiž řekl Jehova: ‚Právě jak jsem na tento lid uvedl všechno to velké neštěstí, tak na ně uvádím všechnu dobrotu, o níž vzhledem k nim mluvím.+ 43 A jistě se budou kupovat pole* v této zemi,+ o níž budete říkat: „Je to opuštěný úhor+ bez člověka* a domácího zvířete. Byla vydána do ruky Chaldejců.“‘+

44 ‚Za peníze si lidé nakoupí pole a bude se [to] zaznamenávat do listiny+ a pečetit a budou se brát svědci+ v Benjamínově zemi+ a v okolí Jeruzaléma+ a v judských městech+ a v městech hornatého kraje a v městech nížiny*+ a v  městech jihu,*+ protože přivedu zpět jejich zajatce,‘+ je Jehovův výrok.“

33 A Jehovovo slovo začalo k Jeremjášovi přicházet podruhé, když byl ještě zavřen na Nádvoří stráže,+ a říkalo: 2 „Tak řekl Jehova, Původce+ [země],* Jehova, který ji utvářel,+ aby ji pevně založil,+ a jehož jméno je Jehova:+ 3 ‚Volej ke mně a odpovím ti*+ a pohotově ti povím velké a nepochopitelné věci, které jsi neznal.‘“+

4 „Tak totiž řekl Jehova, BŮH Izraele, o domech tohoto města a o domech judských králů, které jsou strhávány kvůli obléhacím náspům a kvůli meči;+ 5 [o] těch, kteří přicházejí bojovat proti Chaldejcům a plnit místa mrtvolami lidí,* které jsem srazil ve svém hněvu a ve svém vzteku,+ a kvůli jejichž veškeré špatnosti jsem skryl svůj obličej před tímto městem:+ 6 ‚Hle, přináším mu zotavení a zdraví;+ a uzdravím je a zjevím jim hojnost pokoje a pravdy.+ 7 A přivedu zpět judské zajatce a izraelské zajatce+ a zbuduji je právě jako na začátku.+ 8 A očistím je od všeho jejich provinění, jímž proti mně hřešili,+ a odpustím všechna jejich provinění, jimiž proti mně hřešili a jimiž proti mně přestupovali.+ 9 A ono se mi jistě stane jménem jásotu,+ chválou a krásou vůči všem národům země, které uslyší o vší dobrotě, kterou jim prokazuji.+ A jistě se budou děsit+ a znepokojovat+ kvůli vší dobrotě a kvůli všemu pokoji, který mu prokazuji.‘“+

10 „Tak řekl Jehova: ‚Na tomto místě, o němž budete říkat, že je pusté, bez člověka* a bez domácího zvířete, v judských městech a na ulicích Jeruzaléma, které jsou zpustošené,+ bez člověka a bez obyvatele a bez domácího zvířete, bude ještě slyšet+ 11 zvuk jásotu a zvuk radování,+ hlas ženicha a hlas nevěsty, hlas těch, kdo říkají: „Chvalořečte Jehovovi vojsk, neboť Jehova je dobrý,+ vždyť jeho milující laskavost* je na neurčitý čas!“‘+

‚Budou přinášet oběť díkůvzdání do Jehovova domu,+ neboť přivedu zpět zajatce země právě jako na začátku,‘+ řekl Jehova.“

12 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Na tomto pustém místě bez člověka, a dokonce [bez] domácího zvířete,+ a ve všech jeho městech ještě vznikne pastvina [pro] pastýře, kteří nechávají stádo bravu ulehnout.‘+

13 ‚Ve městech hornatého kraje, ve městech nížiny+ a v jižních městech+ a v Benjamínově zemi+ a v okolí Jeruzaléma+ a v judských městech+ budou ještě stáda bravu procházet pod rukama toho, kdo počítá,‘+ řekl Jehova.“

14 „‚Pohleď, přicházejí dny,‘+ je Jehovův výrok, ‚a jistě vykonám dobré slovo, které jsem mluvil o izraelském domě+ a o judském domě.+ 15 V těch dnech a v tom čase nechám vyrašit pro Davida spravedlivý výhonek,+ a ten bude jistě vykonávat právo a spravedlnost v zemi.*+ 16 V těch dnech bude Juda zachráněn+ a Jeruzalém bude přebývat v bezpečí.+ A takto bude nazván: Jehova je naše spravedlnost.‘“*+

17 „Vždyť tak řekl Jehova: ‚V Davidově případě nebude odříznut muž, který by seděl* na trůnu izraelského domu.+ 18 A v případě kněží, Levitů,* nebude přede mnou odříznut muž, který by obětoval celou zápalnou oběť a přinášel dým s obilnou obětí a vždy* dával oběť.‘“+

19 A Jehovovo slovo přicházelo k Jeremjášovi dál a říkalo: 20 „Tak řekl Jehova: ‚Kdybyste mohli zrušit mou smlouvu dne a mou smlouvu noci, dokonce aby den a noc nenastaly ve svůj čas,+ 21 podobně by mohla být zrušena má vlastní smlouva s mým sluhou Davidem,+ takže by [nakonec] neměl syna, který by kraloval na jeho trůnu;+ také s Levity, kněžími, mými služebníky.+ 22 Právě jako se nedá spočítat nebeské vojsko ani změřit mořský písek,+ tak rozmnožím semeno svého sluhy Davida a Levity, kteří mi slouží.‘“+

23 A Jehovovo slovo dále přicházelo k Jeremjášovi a říkalo: 24 „Neviděl jsi, co mluvili ti z tohoto lidu, když říkali: ‚Ty dvě rodiny, které Jehova vyvolil,+ ty také zavrhne‘? A s mým vlastním lidem stále zacházejí s neúctou,+ aby už před nimi nadále nebyl národem.

25 Tak řekl Jehova: ‚Kdyby to nebyla skutečnost, že jsem ustanovil svou vlastní smlouvu dne a noci,+ ustanovení nebe a země,+ 26 tak bych také zavrhl i semeno Jákoba a mého sluhy Davida,+ takže bych z jeho semene* nevzal panovníky nad semenem Abrahama, Izáka a Jákoba. Shromáždím totiž jejich zajatce+ a slituji se nad nimi.‘“+

34 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy, když babylónský král Nebukadrecar+ a všechna jeho vojenská síla+ a všechna království země, panství pod jeho rukou,+ a všechny národy bojovali proti Jeruzalému a proti všem jeho městům,+ říkalo:

2 „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Jdi* a řekneš judskému králi Sedekjášovi,+ ano, řekneš mu: „Tak řekl Jehova: ‚Pohleď, vydávám toto město do ruky babylónského krále,+ a spálí je ohněm.+ 3 A sám z jeho ruky neunikneš, protože budeš zcela jistě chycen a budeš vydán do jeho ruky.+ A tvé vlastní oči uvidí dokonce oči babylónského krále+ a jeho vlastní ústa budou mluvit dokonce s tvými ústy, a přijdeš do Babylóna.‘ 4 Slyš však Jehovovo slovo, judský králi Sedekjáši:+ ‚Tak o tobě řekl Jehova: „Nezemřeš mečem. 5 Zemřeš v pokoji;+ a jako se pálilo za tvé otce, dřívější krále, kteří byli před tebou,+ tak budou pálit+ za tebe a v nářku+ nad tebou budou říkat ‚Běda, pane!‘,+ neboť ‚sám jsem mluvil právě to slovo‘, je Jehovův výrok.“‘“‘“

6 A prorok Jeremjáš přistoupil k tomu, aby mluvil v Jeruzalémě všechna ta slova+ k judskému králi Sedekjášovi, 7 když vojenské síly babylónského krále bojovaly proti Jeruzalému a proti všem judským městům, která zůstala,+ proti Lakiši+ a proti Azece;+ vždyť z judských měst zůstala+ právě ta opevněná města.+

8 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy potom, co král Sedekjáš uzavřel smlouvu se vším lidem, který byl v Jeruzalémě, aby jim vyhlásil svobodu,*+ 9 aby každý nechal volně odejít svého sluhu a každý svou služku, Hebrejce+ a Hebrejku, aby je nepoužíval jako sluhy, totiž Žida, který je jeho bratr.+ 10 Poslechla tedy všechna knížata+ a všechen lid, který vstoupil do smlouvy, aby každý nechal volně odejít svého sluhu a každý svou služku, aby je už nepoužíval jako sluhy, a přistoupili k tomu, aby poslechli a aby [je] propustili.+ 11 Ale potom se obrátili+ a začali přivádět zpět sluhy a služky, které nechali volně odejít, a podřizovali si je jako sluhy a služky.+ 12 K Jeremjášovi tudíž od Jehovy přišlo Jehovovo slovo a říkalo:

13 „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Já jsem uzavřel smlouvu s vašimi praotci+ v den, kdy jsem je vyvedl z egyptské země,+ z domu sluhů,*+ a řekl jsem: 14 „Na konci sedmi* let byste měli každý propustit svého bratra,+ Hebrejce,+ který ti byl prodán+ a který ti šest let sloužil; a necháš ho od sebe volně odejít.“ Ale vaši praotcové mi nenaslouchali ani nenaklonili své ucho.+ 15 A sami se dnes otáčíte a činíte, co je v mých očích přímé, tím, že každý vyhlašujete svobodu svému druhovi, a uzavíráte přede mnou smlouvu+ v domě, nad nímž se vzývá mé jméno.+ 16 Potom se obracíte zpět+ a znesvěcujete mé jméno+ a přivádíte zpět každý svého sluhu a každý svou služku, které jste nechali volně odejít podle libosti jejich duše,* a podřizujete si je, aby se stali vašimi sluhy a služkami.‘+

17 Proto tak řekl Jehova: ‚Vy jste mě neposlechli, a dále nevyhlašujete svobodu+ každý svému bratrovi a každý svému druhovi. Hle, vyhlašuji vůči vám svobodu,‘+ je Jehovův výrok, ‚meči,+ moru+ a hladu,+ a jistě vás dám všem královstvím země k třesení.+ 18 A vydám muže,* kteří obešli mou smlouvu+ v tom, že neprovedli slova smlouvy, kterou přede mnou uzavřeli* [s] teletem, jež rozpůlili,+ aby prošli mezi jeho kusy,+ 19 [totiž] judská knížata a jeruzalémská knížata,+ dvorní úředníky a kněze a všechen lid země,* kteří procházeli mezi kusy telete — 20 ano, vydám je do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kteří usilují o jejich duši;+ a jejich mrtvá těla se stanou potravou pro nebeské létající tvory a pro zemská zvířata.+ 21 A judského krále Sedekjáše+ a jeho knížata vydám do ruky jejich nepřátel a do ruky těch, kteří usilují o jejich duši, a do ruky vojenských sil babylónského krále,+ které se od vás stahují.‘+

22 ‚Hle, velím,‘ je Jehovův výrok, ‚a jistě je přivedu zpět k tomuto městu,+ a budou proti němu bojovat a dobudou je a spálí je ohněm;+ a z judských měst udělám opuštěný úhor bez obyvatele.‘“+

35 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy za dnů judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, a říkalo: 2 „Jdi* do domu Rekabovců+ a promluvíš s nimi a přivedeš je do Jehovova domu, do jedné z jídelen; a dáš jim pít víno.“

3 Vzal jsem tedy Jaazanjáše, syna Jeremjášova, syna Chabaccinjášova, a jeho bratry a všechny jeho syny a celou domácnost Rekabovců 4 a přistoupil jsem k tomu, abych je zavedl do Jehovova domu, do jídelny+ synů Chanana, syna Jigdaljášova,* muže [pravého] Boha,* jež byla vedle jídelny knížat, která byla nad jídelnou vrátného* Maasejáše,* syna Šallumova.+ 5 Potom jsem před syny domu Rekabovců postavil plné poháry vína a číše a řekl jsem jim: „Pijte víno.“

6 Řekli však: „Nebudeme pít víno, protože Jonadab, syn našeho praotce Rekaba,+ nám uložil příkaz a řekl: ‚Nebudete pít víno ani vy, ani vaši synové na neurčitý čas.+ 7 A nepostavíte dům a nezasejete semeno; a nevysadíte vinici ani nebude vaše. Ale po všechny své dny byste měli bydlet ve stanech, abyste zůstali naživu mnoho dní na povrchu zemské půdy, kde přebýváte jako [někdo] cizí.‘+ 8 Posloucháme tedy stále hlas Jehonadaba,* syna našeho praotce Rekaba, ve všem, co nám přikázal,+ takže nepijeme víno po všechny své dny my, naše manželky, naši synové a naše dcery,+ 9 a nestavíme si domy, abychom v nich bydleli, takže se žádná vinice ani pole ani setba nestávají našimi. 10 A stále bydlíme ve stanech a posloucháme a činíme podle všeho, co nám přikázal+ náš praotec Jonadab.+ 11 Ale když proti zemi přitáhl babylónský král Nebukadrecar,+ stalo se, že jsme začali říkat: ‚Pojďte a vstupme do Jeruzaléma kvůli vojenské síle Chaldejců a kvůli vojenské síle Syřanů,* a bydleme v Jeruzalémě.‘“+

12 A Jehovovo slovo začalo přicházet k Jeremjášovi a říkalo: 13 „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Jdi a řekneš judským mužům* a obyvatelům Jeruzaléma: „Nedostávali jste ustavičně vybídku, abyste poslouchali má slova?“+ je Jehovův výrok. 14 „Slova Jehonadaba, syna Rekabova,+ která přikázal svým synům, aby nepili víno, jsou vykonávána, a až do dnešního dne žádné nepijí, protože poslouchají přikázání svého praotce.+ A pokud jde o mne, já jsem k vám mluvil, časně vstával a mluvil,+ ale neuposlechli jste mě.+ 15 A posílal jsem k vám všechny své sluhy proroky,+ časně vstával a posílal [je], a říkal jsem: ‚Obraťte se zpět, prosím, každý od své špatné cesty+ a napravte svá jednání,+ a nechoďte za jinými bohy, abyste jim sloužili.+ A bydlete dále na zemské půdě, kterou jsem dal vám a vašim praotcům.‘+ Ale nenaklonili jste své ucho ani jste mi nenaslouchali.+ 16 Ale synové Jehonadaba, syna Rekabova,+ prováděli přikázání svého praotce, které jim přikázal;+ pokud však jde o tento lid, ti mi nenaslouchali.“‘“+

17 „Proto tak řekl Jehova, BŮH vojsk, BŮH Izraele: ‚Hle, uvádím na Judu a na všechny obyvatele Jeruzaléma všechno neštěstí, jež jsem proti nim mluvil,+ protože jsem k nim mluvil, ale nenaslouchali, a stále jsem k nim volal, ale neodpovídali.‘“+

18 A domácnosti Rekabovců Jeremjáš řekl: „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Protože jste poslouchali přikázání svého praotce Jehonadaba+ a stále dodržujete všechna jeho přikázání a činíte podle všeho, co vám přikázal,+ 19 proto tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Od Jonadaba, syna Rekabova, nebude odříznut muž, který by vždy*+ nestál* přede mnou.“‘“+

36 A ve čtvrtém roce judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, se stalo, že k Jeremjášovi přišlo od Jehovy toto slovo a říkalo: 2 „Vezmi si svitek knihy+ a vepíšeš do něho všechna slova,+ která jsem k tobě mluvil proti Izraeli a proti Judovi+ a proti všem národům+ ode dne, kdy jsem k tobě promluvil, ode dnů Josijášových až po tento den.+ 3 Možná, že budou naslouchat ti z judského domu všemu neštěstí, které jim zamýšlím způsobit,+ aby se vrátili každý ze své špatné cesty+ a abych opravdu odpustil jejich provinění a jejich hřích.“+

4 A Jeremjáš přistoupil k tomu, aby zavolal Baruka,*+ syna Nerijášova, aby Baruk napsal z Jeremjášových úst na svitek knihy všechna Jehovova slova, která On k němu mluvil.+ 5 Potom Jeremjáš Barukovi přikázal a řekl: „Jsem zavřen. Nejsem schopen vstoupit do Jehovova domu.+ 6 A sám vstoupíš a v den půstu+ přečteš nahlas do uší lidu v Jehovově domě Jehovova slova+ ze svitku, který jsi napsal z mých úst; a měl bys je také nahlas přečíst do uší všem [z] Judy, kteří přicházejí ze svých měst.+ 7 Snad padne před Jehovu jejich žádost o přízeň+ a vrátí se každý ze své špatné cesty,+ neboť veliký je hněv a vztek, který Jehova mluvil proti tomuto lidu.“+

8 A Baruk,+ syn Nerijášův, přistoupil k tomu, aby učinil podle všeho, co mu přikázal prorok Jeremjáš, aby nahlas četl z knihy+ Jehovova slova v Jehovově domě.+

9 A v pátém roce judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, v devátém měsíci,+ se stalo, že všechen lid v Jeruzalémě a všechen lid, který přicházel z judských měst do Jeruzaléma, vyhlásil půst před Jehovou.+ 10 A Baruk začal do uší všemu lidu nahlas číst z knihy Jeremjášova slova v Jehovově domě, v jídelně+ Gemarjáše,*+ syna opisovače+ Šafana,+ v horním nádvoří u vchodu do nové brány Jehovova domu.+

11 A Mikajáš,* syn Gemarjáše, syna Šafanova,+ uslyšel všechna Jehovova slova z knihy. 12 Na to sešel do králova domu do jídelny tajemníka, a pohleďme — seděla tam všechna knížata, tajemník Elišama+ a Delajáš,*+ syn Šemajášův,* a Elnatan,+ syn Akborův,+ a Gemarjáš,+ syn Šafanův,+ a Sedekjáš, syn Chananjášův,* a všechna ostatní knížata. 13 A Mikajáš+ přistoupil k tomu, aby jim pověděl všechna slova, která slyšel, když Baruk nahlas četl z knihy do uší lidu.+

14 Potom všechna knížata vyslala k Barukovi+ Jehudiho,+ syna Netanjáše,* syna Šelemjáše,* syna Kušiho, aby řekl: „Ten svitek, z něhož jsi nahlas četl do uší lidu — vezmi ho do ruky a pojď!“ Baruk, syn Nerijášův,* vzal tedy svitek do ruky a vešel k nim.+ 15 Nato mu řekli: „Posaď se, prosím, a přečti nám jej nahlas do uší.“ Baruk+ jim tedy nahlas četl do uší.

16 Sotva vyslechli všechna slova, stalo se, že na sebe pohlédli s děsem; a přistoupili k tomu, aby řekli Barukovi: „Zcela jistě povíme všechna ta slova králi.“+ 17 A Baruka se zeptali a řekli: „Pověz nám, prosím, jak jsi zapsal všechna ta slova z jeho úst?“+ 18 Nato jim Baruk řekl: „Všechna ta slova mi oznamoval ze svých úst, a já psal do knihy inkoustem.“+ 19 Nakonec řekla knížata Barukovi: „Jdi, skryj se, ty i Jeremjáš, takže vůbec nikdo nebude vědět, kde jste.“+

20 Pak vešli na nádvoří+ ke králi a svitek uložili v jídelně+ tajemníka Elišamy;+ a začali všechna slova povídat do uší králi.

21 Král tedy vyslal Jehudiho,+ aby svitek obstaral. Vzal jej tudíž z jídelny tajemníka+ Elišamy.+ A Jehudi jej začal nahlas číst do uší králi a do uší všem knížatům stojícím u krále. 22 A král seděl v zimním domě,+ v devátém měsíci,*+ a před ním hořela nádoba na žhavé uhlí.+ 23 Potom se stalo, že sotva Jehudi přečetl tři nebo čtyři stránkové sloupce, on přistoupil k tomu, aby to odřízl nožem tajemníka a také [to] vhodil do ohně, který byl v nádobě na žhavé uhlí, až celý svitek skončil v ohni, který byl v nádobě na žhavé uhlí.+ 24 A necítili žádný děs;+ král a všichni jeho sluhové, kteří všem těm slovům naslouchali, si ani neroztrhli oděvy.+ 25 A dokonce Elnatan+ a Delajáš*+ a Gemarjáš*+ naléhali na krále, aby svitek nepálil, ale nenaslouchal jim.+ 26 Dále, král přikázal Jerachmeelovi, synu královu, a Serajášovi,* synu Azrielovu, a Šelemjášovi,* synu Abdeelovu, aby sehnali tajemníka Baruka a proroka Jeremjáše.+ Ale Jehova je držel skryté.+

27 A potom, co král spálil svitek se slovy, která Baruk+ napsal z Jeremjášových úst,+ dále přišlo k Jeremjášovi Jehovovo slovo a říkalo: 28 „Opět si vezmi svitek, jiný, a napiš na něj všechna první slova, jež se prokázala být na tom prvním svitku, který spálil judský král Jehojakim.+ 29 A měl bys říci proti judskému králi Jehojakimovi: ‚Tak řekl Jehova: „Ty jsi spálil tento svitek+ a řekl jsi: ‚Proč jsi na něj psal+ a říkal: „Babylónský král zcela jistě přijde a jistě zničí tuto zemi a způsobí, že v ní přestane [být] člověk* a zvíře“?‘+ 30 Proto tak řekl Jehova proti judskému králi Jehojakimovi: ‚Nebude mít nikoho, kdo by seděl na Davidově trůnu,+ a jeho vlastní mrtvé tělo se stane něčím vyhozeným do žáru za dne a do mrazu za noci.+ 31 A budu účtovat+ s ním a s jeho potomstvem a s jeho sluhy za jejich provinění+ a uvedu na ně a na obyvatele Jeruzaléma a na judské muže* všechno neštěstí, které jsem proti nim mluvil,+ a oni nenaslouchali.‘“‘“+

32 A Jeremjáš vzal jiný svitek a dal jej potom tajemníku Barukovi, synu Nerijášovu,+ který přistoupil k tomu, aby na něj z Jeremjášových úst+ napsal všechna slova knihy, kterou judský král Jehojakim spálil v ohni;+ a bylo k nim přidáno mnoho dalších podobných slov.

37 A místo Konjáše,*+ syna Jehojakimova,+ začal vládnout král Sedekjáš,+ syn Josijášův,+ jehož udělal králem v judské zemi babylónský král Nebukadrecar.+ 2 A on a jeho sluhové a lid země* nenaslouchali slovům Jehovy,+ která mluvil prostřednictvím proroka Jeremjáše.+

3 A král Sedekjáš přistoupil k tomu, aby poslal k proroku Jeremjášovi Jehukala,+ syna Šelemjášova,* a kněze Sefanjáše,*+ syna Maasejášova,*+ aby řekli: „Modli se, prosím, v náš prospěch k Jehovovi, našemu Bohu.“+ 4 A Jeremjáš vcházel a vycházel mezi lid,+ jelikož ho nedali do domu zadržení. 5 A z Egypta vyšla faraónova vojenská síla;+ a Chaldejci, kteří obléhali Jeruzalém, o nich zaslechli zprávu. Stáhli se tedy z [místa] proti Jeruzalému.+ 6 Pak přišlo k proroku Jeremjášovi Jehovovo slovo a říkalo: 7 „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele: ‚Tak byste měli říci judskému králi, tomu, který vás ke mně poslal, abyste se mě dotazovali:+ „Pohleď, faraónova vojenská síla, která se k vám vydává, aby [vám] pomohla, bude muset odejít zpátky do své země, [do] Egypta.+ 8 A Chaldejci se jistě vrátí a budou proti tomuto městu bojovat a dobudou je a spálí je ohněm.“+ 9 Tak řekl Jehova: „Neklamte své duše+ tím, že říkáte: ‚Chaldejci od nás zcela jistě odejdou‘, protože neodejdou. 10 Kdybyste totiž byli srazili celou vojenskou sílu Chaldejců, kteří s vámi bojují,+ a zůstali by mezi nimi muži* probodnutí,+ každý ve svém stanu by povstal a skutečně by spálili toto město ohněm.“‘“

11 A když se vojenská síla Chaldejců stáhla z [místa] proti Jeruzalému+ kvůli faraónově vojenské síle,+ stalo se, 12 že se Jeremjáš vydal z Jeruzaléma, aby šel do Benjamínovy země+ a dostal odtamtud [svůj] podíl uprostřed lidu. 13 Tak se stalo, když byl v Benjamínově bráně,+ že tam byl úředník konající dozor, který se jmenoval Jirijáš, syn Šelemjáše, syna Chananjášova. Hned se proroka Jeremjáše chopil a řekl: „Odpadáš* k Chaldejcům!“ 14 Ale Jeremjáš řekl: „To je lež!+ Neodpadám k Chaldejcům.“ Ale nenaslouchal mu. Jirijáš tedy Jeremjáše držel a přivedl ho ke knížatům. 15 A knížata+ se na Jeremjáše rozhořčila+ a udeřila ho,+ a dali ho do domu okovů,+ do domu tajemníka Jehonatana,+ protože z něho udělali dům zadržení.+ 16 Když Jeremjáš vešel do domu cisterny+ a do klenutých místností, potom tam Jeremjáš dále bydlel mnoho dnů.

17 A král Sedekjáš přistoupil k tomu, aby poslal a vzal ho, a král mu začal klást otázky ve skrýši ve svém domě.+ A přikročil k tomu, aby řekl: „Existuje nějaké slovo od Jehovy?“ Na to Jeremjáš řekl: „Opravdu existuje!“ A řekl dále: „Budeš vydán do ruky babylónského krále!“+

18 Potom řekl Jeremjáš králi Sedekjášovi: „Jak jsem se prohřešil proti tobě a proti tvým sluhům a proti tomuto lidu,+ takže jste mě dali do domu zadržení? 19 Kde jsou teď vaši proroci, kteří vám prorokovali a říkali: ‚Babylónský král proti vám a proti této zemi nepřijde‘?+ 20 A teď, prosím, naslouchej, můj pane, králi. Kéž před tebe, prosím, padne má žádost o přízeň,+ a neposílej mě zpátky do domu tajemníka Jehonatana,+ abych tam nezemřel.“+ 21 Král Sedekjáš tudíž přikázal a dali pak Jeremjáše do vazby na Nádvoří stráže;+ a denně se mu dával kulatý chléb z ulice pekařů,+ dokud se ve městě všechen chléb nevyčerpal.+ A Jeremjáš dále bydlel na Nádvoří stráže.+

38 A Šefatjáš, syn Mattanův, a Gedaljáš,* syn Pašchurův, a Jukal,+ syn Šelemjášův,* a Pašchur, syn Malkijášův,+ se doslechli slova, která Jeremjáš mluvil ke všemu lidu,+ když říkal: 2 „Tak řekl Jehova: ‚Ten, kdo bude dál bydlet v tomto městě, ten zemře mečem,+ hladem+ a morem.+ Ale ten, kdo vyjde k Chaldejcům, ten zůstane naživu a jistě získá svou duši jako kořist a živou.‘+ 3 Tak řekl Jehova: ‚Toto město bude zcela jistě vydáno do ruky vojenské síly babylónského krále, a on je jistě dobude.‘“+

4 A knížata začala říkat králi: „Ať je, prosím, ten muž* usmrcen,+ neboť tak zeslabuje ruce válečníků, kteří v tomto městě zůstali, a ruce všeho lidu, když k nim mluví podle těchto slov.+ Tento muž totiž nehledá pokoj tohoto lidu, ale neštěstí.“ 5 Král Sedekjáš tedy řekl: „Pohleďte, je ve vašich rukou. Vždyť není vůbec nic, v čem nad vámi může král získat převahu.“+

6 A přistoupili k tomu, aby vzali Jeremjáše a hodili ho do cisterny králova syna Malkijáše,*+ která byla na Nádvoří stráže.+ Spustili tedy Jeremjáše po provazech. A v cisterně nebyla voda, ale bláto; a Jeremjáš začal do bláta zapadat.+

7 A Etiop* Ebed-melek,+ muž, který byl eunuch a byl v králově domě, se doslechl, že dali Jeremjáše do cisterny; a král seděl v Benjamínově bráně.+ 8 Ebed-melek tedy vyšel z králova domu a promluvil ke králi a řekl: 9 „Můj pane, králi, ti muži učinili špatně ve všem, co udělali proroku Jeremjášovi, kterého hodili do cisterny, takže pro hlad+ zemře+ tam, kde je. Vždyť ve městě už není chléb.“

10 Potom král přikázal Etiopu Ebed-melekovi a řekl: „Vezmi si pod své velení* třicet mužů z tohoto místa, a vytáhneš proroka Jeremjáše z té cisterny, než zemře.“+ 11 Ebed-melek tudíž vzal muže pod své velení a šel do králova domu pod pokladnici+ a vzal odtamtud opotřebované hadry a opotřebované kusy látky a spustil je po provazech Jeremjášovi do cisterny.+ 12 Pak řekl Etiop Ebed-melek Jeremjášovi: „Vlož si, prosím, ty opotřebované hadry a kusy látky do podpaží pod provazy.“ A Jeremjáš to udělal.+ 13 Nakonec Jeremjáše vytáhli po provazech a vynesli ho z cisterny. A Jeremjáš dále bydlel na Nádvoří stráže.+

14 A král Sedekjáš přistoupil k tomu, aby poslal a vzal k sobě proroka Jeremjáše+ ke třetí vstupní cestě,+ která je v Jehovově domě,+ a pak řekl král Jeremjášovi: „O něco tě žádám. Nic přede mnou netaj.“+ 15 Na to Jeremjáš řekl Sedekjášovi: „V případě, že bych ti pověděl, nedáš mě zcela jistě usmrtit? A v případě, že ti poradím, nebudeš mi naslouchat.“+ 16 Na to král Sedekjáš Jeremjášovi ve skrýši přísahal a řekl: „Jakože je živý Jehova, který nám udělal tuto duši,+ nedám tě usmrtit a nevydám tě do ruky těch mužů, kteří usilují o tvou duši.“+

17 A Jeremjáš řekl Sedekjášovi: „Tak řekl Jehova, BŮH vojsk,+ BŮH Izraele:+ ‚Jestliže zcela jistě vyjdeš ke knížatům babylónského krále,+ určitě také zůstane naživu tvá duše a toto město nebude spáleno ohněm a ty a tvá domácnost určitě zůstanete naživu.+ 18 Ale nevyjdeš-li ke knížatům babylónského krále, také toto město bude dáno do ruky Chaldejců, a ti je skutečně spálí ohněm+ a ty sám z jejich ruky neunikneš.‘“+

19 Nato řekl král Sedekjáš Jeremjášovi: „Lekám se Židů, kteří odpadli k Chaldejcům,+ aby mě jim nevydali do ruky a aby se mnou opravdu nejednali utrhačně.“+ 20 Ale Jeremjáš řekl: „Nevydají [tě] tak. Poslechni, prosím, Jehovův hlas v tom, co k tobě mluvím, a povede se ti dobře+ a tvá duše bude žít dál. 21 Jestliže však odmítáš vyjít,+ Jehova způsobil, abych viděl toto: 22 A pohleď, všechny ženy, které zůstaly v domě judského krále,+ jsou vyváděny ke knížatům babylónského krále+ a říkají:

23 A všechny tvé manželky a tvé syny vyvádějí k Chaldejcům a sám z jejich ruky neunikneš,+ ale zmocní se tě ruka babylónského krále a toto město bude kvůli tobě spáleno* ohněm.“+

24 A Sedekjáš přistoupil k tomu, aby řekl Jeremjášovi: „Ať se vůbec nikdo nedozví o těchto věcech, abys nezemřel. 25 A v případě, že knížata+ uslyší, že jsem s tebou mluvil, a skutečně k tobě vejdou a řeknou ti: ‚Pověz nám přece, prosím, o čem jsi mluvil s králem. Nic před námi netaj, a neusmrtíme tě. A o čem mluvil král s tebou?‘, 26 také jim řekneš: ‚Nechával jsem padnout před krále svou žádost o přízeň, aby mě neposílal zpátky do Jehonatanova domu,+ abych tam nezemřel.‘“

27 Časem vešla všechna knížata k Jeremjášovi a začala se ho vyptávat. On jim zase pověděl podle všech těch slov, která přikázal král.+ Zmlkli tedy před ním, neboť o té záležitosti nebylo slyšet. 28 A Jeremjáš dále bydlel na Nádvoří stráže+ až do dne, kdy byl Jeruzalém dobyt.+ A stalo se to, právě když byl Jeruzalém dobyt.+

39 V devátém roce judského krále Sedekjáše, v desátém měsíci,+ přišel babylónský král Nebukadrecar a celá jeho vojenská síla k Jeruzalému a začal jej obléhat.+

2 V Sedekjášově jedenáctém roce, ve čtvrtém měsíci, devátý den měsíce, bylo město prolomeno.+ 3 A všechna knížata babylónského krále přistoupila k tomu, aby vešla a posadila se v Prostřední bráně,+ [totiž] Nergal-šarecer, Samgar-nebo, Sarsekim, rabsaris,* rabmag* Nergal-šarecer a všechna ostatní knížata babylónského krále.

4 A jakmile je judský král Sedekjáš a všichni válečníci viděli, stalo se, že začali utíkat+ a vycházet v noci z města cestou královy zahrady,+ branou mezi dvojitou zdí; a vycházeli cestou Araby.*+ 5 A vojenská síla Chaldejců se je vydala honit+ a dostihli Sedekjáše na jerišských pouštních pláních.+ Nato ho vzali a přivedli ho k babylónskému králi Nebukadrecarovi do Ribly+ v zemi Chamat,+ aby nad ním pronesl soudcovská rozhodnutí.+ 6 A babylónský král přistoupil k tomu, aby v Rible pobil+ Sedekjášovy syny před jeho očima,+ a babylónský král pobil všechny judské urozené.+ 7 A Sedekjášovi oslepil oči,+ načež ho spoutal měděnými okovy, aby ho přivedl do Babylóna.

8 A králův dům a domy lidu Chaldejci spálili ohněm+ a zdi Jeruzaléma strhli.+ 9 A zbytek lidu, který zůstal v městě, a zběhy, kteří k němu odpadli, a zbytek lidu, který zůstal, vzal velitel tělesné stráže+ Nebuzaradan+ do vyhnanství do Babylóna.+

10 A některé z lidu, ponížené, kteří vůbec nic neměli, nechal velitel tělesné stráže Nebuzaradan v judské zemi;+ a přikročil k tomu, aby jim toho dne dal vinice a povinné služby.+

11 Navíc, babylónský král Nebukadrecar vydal příkaz o Jeremjášovi prostřednictvím velitele tělesné stráže Nebuzaradana, a řekl: 12 „Vezmi ho a stále na něho upírej své vlastní oči a nečiň mu vůbec nic špatného.+ Ale nalož s ním, právě jak by k tobě mluvil.“+

13 Proto velitel tělesné stráže Nebuzaradan+ a rabsaris* Nebušazban a rabmag Nergal-šarecer a všichni přední muži* babylónského krále poslali; 14 přistoupili dokonce k tomu, aby poslali a vzali Jeremjáše z Nádvoří stráže+ a předali ho Gedaljášovi,+ synu Achikama,+ syna Šafanova,+ aby ho odvedl do [svého] domu, aby bydlel uprostřed lidu.

15 A když byl Jeremjáš zavřen na Nádvoří stráže,+ přišlo k němu Jehovovo slovo a říkalo: 16 „Jdi, a řekneš Etiopu Ebed-melekovi:+ ‚Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Hle, uskutečňuji svá slova na tomto městě k neštěstí, a ne k dobrému,+ a jistě se toho dne před tebou stanou.“‘+

17 ‚A toho dne tě osvobodím,‘+ je Jehovův výrok, ‚a nebudeš vydán do ruky mužů, kterých se sám strachuješ.‘+

18 ‚Zcela jistě ti totiž opatřím únik a nepadneš mečem; a jistě budeš mít svou duši jako kořist,+ protože jsi ve mne důvěřoval,‘+ je Jehovův výrok.“

40 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi od Jehovy potom, co ho velitel tělesné stráže Nebuzaradan+ poslal z Ramy,+ když ho vzal, zatímco byl svázán pouty na rukou uprostřed všech jeruzalémských a judských vyhnanců, kteří byli bráni do vyhnanství v Babylóně.+ 2 Potom vzal velitel tělesné stráže Jeremjáše a řekl mu: „Jehova, tvůj Bůh, sám mluvil o tom neštěstí proti tomuto místu,+ 3 aby [to] Jehova uskutečnil a učinil, právě jak mluvil, protože jste hřešili proti Jehovovi a neposlechli jste jeho hlas. A ta věc se vám stala.+ 4 A nyní pohleď, uvolnil jsem tě dnes z pout, která jsi měl na rukou. Jestliže je v tvých očích dobré, abys šel se mnou do Babylóna, pojď a já na tebe budu upírat své oko.+ Ale jestliže je v tvých očích špatné, abys se mnou šel do Babylóna, upusť od toho. Viz — celá země je před tebou. Kamkoli je v tvých očích dobré a správné jít, tam jdi.“+

5 A ještě nebyl tím, kdo by se chtěl vrátit, když [Nebuzaradan řekl]: „Vrať se přece ke Gedaljášovi,+ synu Achikama,+ syna Šafanova,+ kterého babylónský král pověřil [správou] nad judskými městy, a bydli s ním uprostřed lidu; nebo jdi, kamkoli je v tvých očích správné jít.“+

A velitel tělesné stráže mu potom dal příděl potravy a dar a propustil ho.+ 6 A tak Jeremjáš přišel ke Gedaljášovi,+ synu Achikamovu, do Micpy+ a usídlil se u něho uprostřed lidu, který zůstal v zemi.

7 Časem se všichni velitelé* vojenských sil, kteří byli v poli,+ oni a jejich muži, doslechli, že babylónský král pověřil Gedaljáše, syna Achikamova, [správou] nad zemí a že ho pověřil [správou nad] muži a ženami a děťátky a některými z poníženého lidu země, kteří nebyli vzati do vyhnanství v Babylóně.+ 8 Přišli tedy ke Gedaljášovi do Micpy, dokonce Išmael,+ syn Netanjášův,* a Jochanan+ a Jonatan, synové Kareachovi, a Serajáš, syn Tanchumetův, a synové Netofana+ Efaie a Jezanjáš,*+ syn Maakaťana,+ oni a jejich muži.+ 9 A Gedaljáš,+ syn Achikama,+ syna Šafanova,+ přistoupil k tomu, aby přísahal+ jim a jejich mužům a řekl: „Nebojte se sloužit Chaldejcům. Bydlete dál v zemi a služte babylónskému králi a povede se vám dobře.+ 10 A pokud jde o mne, hle, já bydlím v Micpě,+ abych stál před Chaldejci, kteří k nám budou přicházet. A pokud jde o vás, vy sbírejte víno+ a letní ovoce a olej a vkládejte [to] do svých nádob a bydlete ve svých městech, kterých jste se zmocnili.“

11 A všichni Židé, kteří byli v Moabu a mezi syny Ammona a v Edomu, a ti, kteří byli ve všech [ostatních] zemích,+ ti také slyšeli, že babylónský král dal Judovi ostatek a že nad nimi pověřil [správou] Gedaljáše,+ syna Achikama, syna Šafanova. 12 A všichni Židé se začali vracet ze všech míst, do nichž byli rozehnáni, a přicházeli do judské země ke Gedaljášovi do Micpy.+ A sbírali víno a letní plody ve velmi velkém množství.

13 Pokud jde o Jochanana,+ syna Kareachova,+ a všechny velitele vojenských sil, kteří byli v poli,+ ti přišli ke Gedaljášovi do Micpy. 14 A přistoupili k tomu, aby mu řekli: „Víš vůbec, že Baalis, král synů Ammona,+ poslal Išmaela,+ syna Netanjášova,+ aby tě udeřil na duši?“ Ale Gedaljáš, syn Achikamův, jim nevěřil.+

15 A Jochanan,+ syn Kareachův, řekl Gedaljášovi ve skrýši v Micpě: „Chci jít a srazit Išmaela, syna Netanjášova, jelikož se [to] vůbec nikdo nedozví.+ Proč by měl udeřit na duši tebe* a proč mají být rozptýleni všichni ti z Judy, kteří se k tobě scházejí, a ostatek z Judy zahynout?“+ 16 Ale Gedaljáš,+ syn Achikamův,+ řekl Jochananovi, synu Kareachovu: „Nedělej tu věc, vždyť je to faleš, co mluvíš o Išmaelovi.“+

41 V sedmém měsíci se tedy stalo, že Išmael,+ syn Netanjáše, syna Elišamova,+ z královského potomstva*+ a [z] předních králových mužů, a s ním deset jiných mužů+ přišli do Micpy+ ke Gedaljášovi,* synu Achikamovu. A začali jíst spolu v Micpě chléb.+ 2 Pak Išmael, syn Netanjášův, a těch deset mužů, kteří byli s ním, vstali a srazili Gedaljáše, syna Achikama, syna Šafanova, mečem.+ Usmrtil tedy toho, koho babylónský král pověřil [správou] nad zemí.+ 3 A Išmael srazil všechny Židy, kteří byli s ním, totiž s Gedaljášem, v Micpě, a Chaldejce, kteří se tam nacházeli, totiž válečníky.

4 A druhý den po usmrcení Gedaljáše, když [to] vůbec nikdo nevěděl, se stalo,+ 5 [že] tu přišli muži ze Šekemu,+ ze Šila+ a ze Samaří,+ osmdesát mužů s oholenými vousy+ a s roztrženými oděvy a s řeznými [ranami] nadělanými na sobě,+ a v jejich ruce byla obilná oběť a vonná pryskyřice,+ aby [je] přinesli do Jehovova domu. 6 Išmael, syn Netanjášův, jim tedy vyšel z Micpy vstříc a při chůzi plakal.+ A jakmile se s nimi potkal, stalo se, že přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Pojďte ke Gedaljášovi, synu Achikamovu.“ 7 Sotva však vešli do středu města, stalo se, že je Išmael, syn Netanjášův, pobil [a naházel je]* doprostřed cisterny, on a muži, kteří byli s ním.+

8 Našlo se však mezi nimi deset mužů, kteří ihned řekli Išmaelovi: „Neusmrcuj nás, vždyť v našem vlastnictví existují poklady schované na poli, pšenice a ječmen a olej a med.“+ Upustil tedy od toho a neusmrtil je uprostřed jejich bratrů. 9 A cisterna, do které Išmael+ naházel všechny mrtvoly mužů, které srazil, byla velká cisterna,* ta, kterou udělal král Asa kvůli izraelskému králi Baašovi.+ Tu naplnil Išmael, syn Netanjášův,* těmi zabitými.

10 Pak Išmael zajal všechen ostatek z lidu, který byl v Micpě,+ královy dcery+ a všechen lid, který zůstával v Micpě,+ jejž velitel tělesné stráže Nebuzaradan dal do opatrování Gedaljášovi, synu Achikamovu.+ Išmael, syn Netanjášův, je tedy zajal a vyrazil, aby přešel k synům Ammona.+

11 Časem se Jochanan,+ syn Kareachův, a všichni velitelé vojenských sil,+ kteří byli s ním, doslechli o všem špatném, co udělal Išmael, syn Netanjášův. 12 Vzali tudíž všechny muže a vyrazili do boje proti Išmaelovi, synu Netanjášovu, a našli ho u hojných vod, jež byly v Gibeonu.+

13 Jakmile pak všechen lid, který byl s Išmaelem, uviděl Jochanana, syna Kareachova, a všechny velitele vojenských sil, kteří byli s ním, stalo se, že se začali radovat. 14 A všechen lid, který Išmael vedl zajatý z Micpy,+ přistoupil k tomu, aby se otočil a vrátil a šel k Jochananovi, synu Kareachovu. 15 A pokud jde o Išmaela, syna Netanjášova, ten unikl+ před Jochananem s osmi muži, aby šel k synům Ammona.

16 Jochanan,+ syn Kareachův, a všichni velitelé vojenských sil, kteří byli s ním, nyní vzali celý ostatek z lidu, který přivedli zpět od Išmaela, syna Netanjášova, z Micpy, potom, co srazil Gedaljáše, syna Achikamova,+ zdatné muže, válečníky a manželky a děťátka a dvorní úředníky, které přivedl zpátky z Gibeonu. 17 Šli tedy a usídlili se v ubytovacím místě Kimhama, které bylo vedle Betléma,+ aby šli dál a vstoupili do Egypta,+ 18 kvůli Chaldejcům;+ dostali z nich totiž strach,+ když Išmael, syn Netanjášův, srazil Gedaljáše, syna Achikamova,+ kterého babylónský král pověřil [správou] nad zemí.+

42 Potom se všichni velitelé vojenských sil a Jochanan,+ syn Kareachův, a Jezanjáš,*+ syn Hošajášův,+ a všechen lid od nejmenšího až po největšího přiblížili 2 a řekli proroku Jeremjášovi: „Kéž před tebe, prosím, padne naše žádost o přízeň, a modli se přece v náš prospěch k Jehovovi, svému Bohu,+ ve prospěch všeho tohoto ostatku, vždyť nás zůstalo pár z mnohých,+ právě jak nás vidí tvé oči. 3 A kéž nám Jehova, tvůj Bůh, poví o cestě, kterou bychom měli kráčet, a o tom, co bychom měli dělat.“+

4 Na to jim prorok Jeremjáš řekl: „Slyšel jsem. Hle, modlím se k Jehovovi, vašemu Bohu, podle vašich slov;+ a jistě se stane, že vám povím o každém slovu, které vám dá Jehova v odpověď.+ Nezadržím před vámi ani slovo.“+

5 A oni, oni řekli Jeremjášovi: „Kéž se Jehova prokáže být pravým a věrným svědkem proti nám,+ jestliže neuděláme přesně podle každého slova, s nímž tě k nám pošle Jehova, tvůj Bůh.+ 6 Ať dobré nebo špatné, poslechneme hlas Jehovy, našeho Boha, k němuž tě posíláme, aby se nám vedlo dobře, protože posloucháme hlas Jehovy, našeho Boha.“+

7 A na konci deseti dnů se stalo, že Jehovovo slovo začalo přicházet k Jeremjášovi.+ 8 Zavolal tedy Jochanana, syna Kareachova, a všechny velitele vojenských sil, kteří byli s ním, a všechen lid od nejmenšího až po největšího;+ 9 a přikročil k tomu, aby jim řekl: „Tak řekl Jehova, BŮH Izraele, k němuž jste mě poslali, abych nechal před něho padnout vaši žádost o přízeň:+ 10 ‚Jestliže budete zcela jistě dál bydlet v této zemi,+ také vás zbuduji a nestrhnu [vás] a zasadím vás a nevykořením [vás];+ vždyť zcela jistě pocítím lítost nad neštěstím, které jsem vám způsobil.+ 11 Nebojte se babylónského krále, z něhož máte strach.‘+

‚Nebojte se ho,‘+ je Jehovův výrok, ‚vždyť jsem s vámi, abych vás zachránil a osvobodil vás z jeho ruky.+ 12 A dám vám [projevy] milosrdenství, a on se nad vámi jistě smiluje a vrátí vás na vaši vlastní půdu.+

13 Říkáte-li však: „Ne, nebudeme v této zemi bydlet!“, abyste neposlechli hlas Jehovy, svého Boha,+ 14 a říkáte: „Ne, ale vstoupíme do egyptské země,+ kde neuvidíme válku a neuslyšíme zvuk rohu a nebudeme hladovět po chlebu; a tam budeme bydlet“;+ 15 ano, slyš teď proto Jehovovo slovo, ostatku z Judy. Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Jestliže sami rozhodně zaměříte svůj obličej na to, abyste vstoupili do Egypta, a skutečně tam vstoupíte, abyste tam přebývali jako [někdo] cizí,+ 16 stane se také, že právě ten meč, kterého se bojíte, vás dostihne tam v egyptské zemi,+ a právě ten hladomor, kterého se lekáte, vás bude těsně následovat do Egypta;+ a tam zemřete.+ 17 A stane se, že všichni muži, kteří zaměřili svůj obličej na to, aby vstoupili do Egypta a přebývali tam jako [někdo] cizí, ti zemřou mečem, hladem a morem;+ a nebudou mít nikoho, kdo by přežil nebo unikl, kvůli neštěstí, jež na ně uvádím.“‘+

18 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Právě jak se můj hněv a můj vztek vylil na obyvatele Jeruzaléma,+ tak se vyleje můj vztek na vás kvůli vašemu vstupu do Egypta, a jistě se stanete kletbou a předmětem úžasu a zlořečením a pohanou+ a již nikdy toto místo neuvidíte.‘+

19 Jehova mluvil proti tobě, ostatku z Judy. Nevstupujte do Egypta.+ Měli byste rozhodně vědět, že jsem dnes proti vám vydal svědectví,+ 20 že jste se dopustili provinění proti svým duším;*+ sami jste mě totiž poslali k Jehovovi, svému Bohu, a řekli: ‚Modli se v náš prospěch k Jehovovi, našemu Bohu; a podle všeho, co říká Jehova, náš Bůh, nám pověz, a my [to] tak jistě uděláme.‘+ 21 A dnes vám to povídám, ale jistě neuposlechnete hlas Jehovy, svého Boha, ani cokoli, s čím mě k vám poslal.+ 22 A teď byste rozhodně měli vědět, že zemřete mečem,+ hladem a morem na místě, kam opravdu s potěšením vstoupíte, abyste [tam] přebývali jako [někdo] cizí.“+

43 A jakmile Jeremjáš domluvil ke všemu lidu všechna slova Jehovy, jejich Boha, s nimiž ho k nim Jehova, jejich Bůh, poslal, ano všechna tato slova, stalo se, že+ 2 Azarjáš, syn Hošajášův,+ a Jochanan,+ syn Kareachův, a všichni opovážliví muži+ přistoupili k tomu, aby řekli Jeremjášovi: „Mluvíš faleš.+ Jehova, náš Bůh, tě neposlal a neřekl: ‚Nevstupujte do Egypta, abyste tam přebývali jako [někdo] cizí.‘+ 3 Ale podněcuje tě proti nám Baruk,+ syn Nerijášův, aby nás vydal do ruky Chaldejcům, aby nás usmrtili nebo aby nás vzali do vyhnanství v Babylóně.“+

4 A Jochanan, syn Kareachův, a všichni velitelé vojenských sil a všechen lid neuposlechli Jehovův hlas,+ aby dále bydleli v judské zemi.+ 5 Jochanan, syn Kareachův, a všichni velitelé vojenských sil tedy vzali celý ostatek z Judy, který se vrátil ze všech národů, do nichž byl rozehnán, aby na chvíli přebýval v judské zemi,+ 6 dokonce zdatné muže a manželky a děťátka a královy dcery+ a každou duši,* kterou nechal velitel tělesné stráže Nebuzaradan+ u Gedaljáše,+ syna Achikama,+ syna Šafanova,+ a proroka Jeremjáše a Baruka,+ syna Nerijášova. 7 A nakonec přišli do egyptské země,+ neboť neuposlechli Jehovův hlas; a postupně došli až do Tachpanchesu.+

8 Potom přišlo Jehovovo slovo k Jeremjášovi v Tachpanchesu a říkalo: 9 „Vezmi do ruky velké kameny a před očima židovských mužů je schováš v maltě cihlové terasy, která je u vchodu do faraónova domu v Tachpanchesu.+ 10 A řekneš jim: ‚Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Hle, posílám a vezmu babylónského krále Nebukadrecara,+ svého sluhu,+ a jeho trůn umístím přímo nad těmi kameny, které jsem schoval, a jistě nad nimi roztáhne svůj honosný stan.* 11 A vejde a udeří egyptskou zemi.+ Kdokoli je [určen] k smrtící ráně, bude pro smrtící ránu, a kdokoli je [určen] k zajetí, bude pro zajetí, a kdokoli je [určen] meči, bude pro meč.+ 12 A v domech egyptských bohů rozpálím oheň;+ a jistě je spálí a povede je zajaté a zahalí se do egyptské země, jako se halí pastýř do svého oděvu,+ a skutečně odtamtud vyjde v pokoji. 13 A jistě rozbije na kusy sloupy z Bet-šemeše,* který je v egyptské zemi; a domy egyptských bohů spálí ohněm.“‘“

44 Slovo, které přišlo k Jeremjášovi pro všechny Židy, kteří bydleli v egyptské zemi,+ pro ty, kteří bydleli v Migdolu+ a v Tachpanchesu+ a v Nofu*+ a v zemi Patros,+ a říkalo: 2 „Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Sami jste viděli všechno neštěstí, které jsem uvedl na Jeruzalém+ a na všechna judská města, a hle, v tento den je z nich zpustošené místo a není v nich žádný obyvatel.+ 3 Je to kvůli jejich špatnosti, kterou činili, aby mě uráželi, když chodili a přinášeli obětní dým+ a prokazovali službu jiným bohům, které neznali oni ani vy ani vaši praotcové.+ 4 A posílal jsem k vám všechny své sluhy proroky, časně jsem vstával a posílal+ a říkal: „Nedělejte, prosím, tuhle odpornost, kterou nenávidím.“+ 5 Ale nenaslouchali+ ani nenaklonili své ucho, aby se obrátili zpět od své špatnosti tím, že by nepřinášeli obětní dým jiným bohům.+ 6 A tak se vylil můj vztek a můj hněv a hořel v judských městech a na ulicích Jeruzaléma;+ a stalo se z nich zpustošené místo, opuštěný úhor, jako v tento den.‘+

7 A nyní tak řekl Jehova, BŮH vojsk, BŮH Izraele: ‚Proč působíte velké neštěstí svým duším,+ abyste od sebe odřízli muže a ženu, dítě a kojence ze středu Judy,+ takže si pro sebe nenecháte ostatek; 8 tím, že mě urážíte díly svých rukou, když přinášíte obětní dým jiným bohům+ v egyptské zemi, do níž vstupujete, abyste [tam] přebývali jako [někdo] cizí; proto abyste si způsobili odříznutí, a proto, abyste se stali zlořečením a pohanou mezi všemi národy země?+ 9 Zapomněli jste na špatné skutky svých praotců+ a na špatné skutky judských králů+ a na špatné skutky jejich manželek+ a na vaše vlastní špatné skutky a na špatné skutky vašich manželek,+ které činili v judské zemi a na ulicích Jeruzaléma? 10 A až do tohoto dne se necítili zdrceni+ a nedostali strach+ ani nechodili v mém zákoně+ a v mých ustanoveních, která jsem předložil vám a vašim praotcům.‘+

11 Proto tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Hle, zaměřuji proti vám svůj obličej k neštěstí a k odříznutí celého Judy.+ 12 A vezmu ostatek z Judy, [ty], kdo zaměřují svůj obličej k tomu, aby vstoupili do egyptské země a přebývali tam jako [někdo] cizí,+ a všichni jistě dospějí v egyptské zemi ke svému konci.+ Padnou mečem; [a] dospějí ke svému konci hladem,+ od nejmenšího až po největšího; mečem a hladem zemřou. A stanou se kletbou, předmětem úžasu a zlořečením a pohanou.+ 13 A budu účtovat s těmi, kdo bydlí v egyptské zemi, právě jako jsem účtoval s Jeruzalémem, mečem, hladem a morem.+ 14 A v egyptské zemi nebude pro ostatek z Judy, [ty], kdo vstupují, aby tam přebývali jako [někdo] cizí, žádný, kdo by unikl nebo přežil,+ aby se dokonce vrátil do judské země, k níž pozvedají svou [touhu] duše, aby se vrátili a bydleli [tam];+ nevrátí se totiž, až na nějaké, kteří uniknou.‘“

15 A všichni muži, kteří věděli, že jejich manželky přinášely obětní dým jiným bohům,*+ a všechny manželky, které stály jako velký sbor, a všechen lid, který bydlel v egyptské zemi,+ v Patru,+ přistoupili k tomu, aby odpověděli Jeremjášovi a řekli: 16 „Pokud jde o slovo, které jsi k nám mluvil v Jehovově jménu, nenasloucháme ti;+ 17 rozhodně však vykonáme každé slovo, které vyšlo z našich úst,+ abychom přinášeli obětní dým ‚královně nebes‘*+ a vylévali* jí tekuté oběti,+ právě jak jsme dělávali my+ a naši praotcové,+ naši králové+ a naše knížata v judských městech a na ulicích Jeruzaléma, když jsme bývali nasyceni chlebem a vedlo se nám dobře a neviděli jsme vůbec žádné neštěstí.+ 18 A od času, kdy jsme přestali přinášet obětní dým ‚královně nebes‘+ a vylévat jí tekuté oběti, nám chybí všechno, a dospěli jsme ke svému konci mečem a hladem.+

19 [A] také, když* jsme přinášely obětní dým ‚královně nebes‘+ a [měly sklon] vylévat jí tekuté oběti,+ což jsme se neptaly svých manželů, když jsme jí dělaly obětní koláče, abychom udělaly její sochu a vylévaly jí tekuté oběti?“+

20 Jeremjáš zase řekl všemu lidu, zdatným mužům a manželkám a všemu lidu, který mu odpovídal slovem, a řekl: 21 „Pokud jde o obětní dým, který jste přinášeli v judských městech a na ulicích Jeruzaléma+ vy+ a vaši praotcové,+ vaši králové+ a vaše knížata+ a lid země,* nevzpomněl si Jehova právě na to a nevyvstalo mu [to] v srdci?+ 22 Nakonec to již Jehova nemohl snést kvůli špatnosti vašich jednání, kvůli odporným věcem, které jste činili,+ a tak se z vaší země stalo zpustošené místo a předmět úžasu a zlořečení, bez obyvatele, jako v tento den.+ 23 Protože jste přinášeli obětní dým+ a hřešili jste proti Jehovovi+ a neposlechli Jehovův hlas+ a nechodili jste v jeho zákonu+ a v jeho ustanoveních a v jeho připomínkách, proto vás postihlo to neštěstí jako v tento den.“+

24 A Jeremjáš dále říkal všemu lidu a všem ženám: „Slyšte Jehovovo slovo, celý Judo, který jsi v egyptské zemi.+ 25 Tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Pokud jde o vás muže a vaše manželky,+ vy ženy také mluvíte svými ústy (a svýma rukama jste [to] splnily) a říkáte: „Zcela jistě provedeme své slavnostní sliby, které jsme složily,+ že budeme přinášet obětní dým ‚královně nebes‘+ a vylévat jí tekuté oběti.“+ Vy ženy své slavnostní sliby zcela jistě splníte a zcela jistě své slavnostní sliby provedete.‘

26 Proto slyš Jehovovo slovo, celý Judo, který bydlíš v egyptské zemi:+ ‚„Hle, sám jsem přísahal při svém velkém jménu,“+ řekl Jehova, „že mé jméno se už neprokáže být něco vyvolávaného ústy nějakého muže* z Judy,+ jež říkají: ‚Jakože je Svrchovaný Pán Jehova živý!‘+ v celé egyptské zemi. 27 Hle, zůstávám vůči nim bdělý k neštěstí, a ne k dobrému;+ a všichni judští muži, kteří jsou v egyptské zemi, jistě dospějí ke svému konci mečem a hladem, dokud nezaniknou.+ 28 A pokud jde o ty, kdo uniknou meči, ti se vrátí z egyptské země do judské země v malém počtu;+ a všichni z ostatku z Judy, kteří přicházejí do egyptské země, aby tam přebývali jako [někdo] cizí, jistě poznají, čí slovo se splní, to ode mne, nebo to od nich.“‘“+

29 „‚A to je znamení pro vás,‘+ je Jehovův výrok, ‚že na vás obracím svou pozornost na tomto místě, abyste poznali, že se má slova na vás zcela jistě splní k neštěstí:+ 30 Tak řekl Jehova: „Hle, vydávám faraóna Chofru, egyptského krále,+ do ruky jeho nepřátel a do ruky těch, kteří usilují o jeho duši,+ právě jako jsem vydal judského krále Sedekjáše do ruky babylónského krále Nebukadrecara, jeho nepřítele a toho, který usiloval o jeho duši.“‘“+

45 Slovo, které mluvil prorok Jeremjáš k Barukovi,+ synu Nerijášovu, když ve čtvrtém roce judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova, zapsal tato slova z Jeremjášových úst+ do knihy. Řekl:

2 „Tak řekl o tobě, Baruku, Jehova, BŮH Izraele: 3 ‚Řekl jsi: „Běda mi+ nyní, neboť Jehova k mé bolesti přidal zármutek! Unavil jsem se svým vzdycháním a nenašel jsem místo odpočinku.“‘+

4 Měl bys mu říci: ‚Tak řekl Jehova: „Pohleď, co jsem postavil, [to] strhávám, a co jsem zasadil, vykořeňuji, dokonce celou zemi.+ 5 Ale pokud jde o tebe, ty pro sebe stále hledáš velké věci.+ Dále nehledej.“‘+

‚Hle, přivádím totiž neštěstí na všechno tělo,‘+ je Jehovův výrok, ‚a dám ti tvou duši jako kořist na všech místech, kam bys šel.‘“+

46 To přišlo k proroku Jeremjášovi jako Jehovovo slovo o národech:+ 2 Pro Egypt,+ o vojenské síle egyptského krále, faraóna Neka,*+ který byl v Karkemiši+ u řeky Eufrat, jehož porazil babylónský král Nebukadrecar ve čtvrtém roce judského krále Jehojakima,+ syna Josijášova: 3 „Nastavte malý kulatý štít a velký štít a přibližte se k bitvě.+ 4 Zapřáhněte koně a nasedněte, jezdci na koních, a zaujměte postavení s přilbou. Vyleštěte kopí. Oblékněte si drátěné košile.+

5 ‚Jak to, že jsem je viděl postižené zděšením? Obracejí se zpět a jejich silní muži jsou drceni na kusy; a rozhodně prchli a neotočili se.+ Všude kolem je úlek,‘+ je Jehovův výrok. 6 ‚Ať se rychlý nepokouší uprchnout a silný muž ať se nepokouší uniknout.+ Na severu+ u břehu řeky Eufrat klopýtli a padli.‘+

7 Kdo to stoupá právě jako řeka Nil, jako řeky, jejichž vody se zmítají?+ 8 Egypt stoupá právě jako řeka Nil+ a jako řeky, [jejichž] vody se zmítají.+ A říká: ‚Vystoupím. Pokryji zemi. Pohotově zničím město a ty, kdo je obývají.‘+ 9 Vytáhněte, koně, a jeďte šíleně, dvoukolé vozy! A ať vyjdou silní muži, Kuš*+ a Put,+ kteří zacházejí se štítem, a Ludim,+ kteří zacházejí s lukem [a] sešlapují [jej].

10 A ten den patří Svrchovanému Pánu, Jehovovi vojsk, den pomsty, aby se pomstil na svých protivnících.+ A meč bude jistě hltat a nasytí se a napije se dosyta jejich krve, neboť Svrchovaný+ Pán, Jehova vojsk, má oběť+ v severní zemi u řeky Eufrat.+

11 Vytáhni do Gileadu a opatři si trochu balzámu,+ panenská dcero Egypta.+ Marně jsi rozmnožila prostředky k uzdravení. Není pro tebe žádná hojivá náplast.+ 12 Národy slyšely tvé zneuctění*+ a tvůj vlastní křik naplnil zemi.*+ Vždyť klopýtli silný muž o silného muže.+ Oba spolu upadli.“

13 Slovo, které mluvil Jehova k proroku Jeremjášovi ohledně toho, že babylónský král Nebukadrecar přijde a srazí egyptskou zemi:+ 14 „Povězte [to] v Egyptě a zvěstujte [to] v Migdolu+ a zvěstujte [to] v Nofu*+ a v Tachpanchesu.+ Řekněte: ‚Zaujmi postavení, konej přípravu, také pro sebe,+ neboť všude kolem tebe bude jistě hltat meč.+ 15 Proč byli tvoji mocní odplaveni?+ Neobstáli, neboť je sám Jehova odstrčil.+ 16 Ve velkých počtech klopýtají. Také opravdu padají. A stále říkají jeden druhému: „Vstaň přece a vraťme se přece ke svému lidu a do země našich příbuzných, kvůli krutě zacházejícímu meči.“‘ 17 Tam ohlásili: ‚Faraón, král Egypta, je pouhým hlukem.+ Nechal minout sváteční čas.‘+

18 ‚Jakože jsem živý,‘ je výrok Krále, jehož jméno je Jehova vojsk,+ ‚vejde jako Tabor+ mezi horami a jako Karmel+ u moře. 19 Udělej si pouhé zavazadlo do vyhnanství,+ obyvatelko, egyptská dcero.+ Vždyť z Nofu+ se stane pouhý předmět úžasu a opravdu bude podpálen, takže bude bez obyvatele.+ 20 Egypt je jako velmi pěkná jalovice. Od severu proti ní* jistě přijde komár.+ 21 Její najatí [vojáci] jsou navíc v jejím středu jako vykrmená telata.+ Oni však také ustoupili;+ společně prchli. Neobstáli.+ Vždyť na ně přišel právě den jejich pohromy, čas, kdy se jim dostává pozornosti.‘+

22 ‚Její hlas je jako [hlas] hada, který se plazí;+ vždyť lidé půjdou s životní energií a skutečně k ní přijdou se sekerami jako ti, kdo sbírají* kusy dřeva. 23 Jistě pokácejí její les,‘+ je Jehovův výrok, ‚neboť se jím nedalo proniknout. Vždyť se stali početnějšími než kobylky+ a je jich bezpočtu. 24 Egyptská dcera+ se jistě zastydí. Opravdu bude dána do ruky lidu ze severu.‘+

25 Jehova vojsk, BŮH Izraele, řekl: ‚Pohleďte, obracím svou pozornost na Amona*+ z No*+ a na faraóna a na Egypt a na jeho bohy+ a na jeho krále,+ ano na faraóna a na všechny, kdo v něho důvěřují.‘+

26 ‚A vydám je do ruky těch, kteří usilují o jejich duši,* a do ruky babylónského krále Nebukadrecara+ a do ruky jeho sluhů; a potom se v něm bude přebývat jako za starých dnů,‘+ je Jehovův výrok.

27 ‚A pokud jde o tebe, ty se neboj, můj sluho Jákobe, a nebuď postižen zděšením, Izraeli.+ Hle, zachraňuji tě totiž zdaleka a tvé potomstvo ze země jejich zajetí.+ A Jákob se jistě vrátí a nebude vyrušován a bude v poklidu a nikdo nezpůsobí chvění.+ 28 Pokud jde o tebe, ty se neboj, můj sluho Jákobe,‘ je Jehovův výrok, ‚neboť jsem s tebou.+ Provedu totiž zahubení mezi všemi národy, do kterých jsem tě rozehnal,+ ale na tobě zahubení neprovedu.+ Přece tě však budu muset ve vhodné míře trestat+ a naprosto tě nezanechám nepotrestaného.‘“+

47 To je to, co se prokázalo být Jehovovým slovem k proroku Jeremjášovi o Filištínech+ předtím, než faraón přistoupil k tomu, aby srazil Gazu.+ 2 Tak řekl Jehova:

„Pohleď, od severu+ přicházejí vody+ a staly se zaplavující bystřinou. A zaplaví zemi a to, co ji naplňuje, město a ty, kdo je obývají.+ A lidé* budou jistě křičet a každý, kdo bydlí v zemi, bude kvílet.+ 3 Při zvuku dupotu kopyt jeho hřebců,+ při hrčení jeho válečných dvoukolých vozů,+ hlučení jeho kol,+ se otcové opravdu neobrátí k synům, protože [jim] sklesnou ruce 4 kvůli dnu, který přichází, aby vyplenil všechny Filištíny,+ aby odřízl z Tyru+ a Sidonu+ každého přežijícího, jenž pomáhal.+ Vždyť Jehova plení Filištíny,+ kteří jsou zbývající z ostrova Kaftor.+ 5 Na Gazu+ musí přijít lysina.+ Aškalon+ byl umlčen. Ostatku z jejich nížiny, jak dlouho si budeš na sobě dělat řezné [rány]?+

6 Aha, Jehovův meči!+ Jak dlouho nezůstaneš v klidu? Buď zasunut* do pochvy.+ Spočiň a mlč.

7 Jak může zůstat v klidu, když mu dal povel sám Jehova? Je pro Aškalon a pro mořské pobřeží.+ On mu* určil, aby byl tam.“

48 Tak řekl Jehova vojsk,+ BŮH Izraele, pro Moab:+ „Běda Nebu,+ vždyť bylo vypleněno! Kirjatajim+ byl zahanben, byl dobyt. Bezpečná výšina byla zahanbena a byla zděšena.+ 2 Pro Moab už není žádná chvála.+ V Chešbonu+ proti němu vymysleli neštěstí: ‚Pojďte a odřízněme jej, ať není národem.‘+

I ty, Madmene, bys měl mlčet. Za tebou kráčí meč. 3 Je tu zvuk křiku z Choronajimu,+ plenění a velké zhroucení. 4 Moab byl zlomen.+ Jeho maličcí způsobili, že bylo slyšet křik. 5 Vždyť cestou nahoru do Luchitu+ se stoupá s pláčem — je tu pláč. Vždyť cestou dolů z Choronajimu je tísnivý křik nad zhroucením,+ který lidé slyšeli.

6 Dejte se na útěk; opatřete únik pro své duše,*+ a měli byste se stát podobnými jalovci* v pustině.+ 7 Protože tvá* důvěra je ve tvých dílech a ve tvých pokladech, také sám budeš dobyt.+ A Kemoš+ jistě vyjde do vyhnanství,+ současně jeho kněží a jeho knížata.+ 8 A plenitel přijde na každé město+ a žádné město nebude moci uniknout.+ A nížina jistě zanikne a rovina bude vyhlazena, věc, kterou řekl Jehova.

9 Dejte Moabu označení cesty, vždyť vyjde, až se rozpadne v trosky;+ a jeho města, ta se stanou pouhým předmětem úžasu [a] nikdo v nich nebude bydlet.+

10 Ať je proklet ten, kdo provádí Jehovovo poslání nedbale;+ a ať je proklet ten, kdo zdržuje svůj meč od krve!

11 Moabci* byli od svého* mládí v poklidu+ a zůstávají nerušení* na své sedlině.+ A nebyli vyprázdněni z jedné nádoby do jiné nádoby a neodešli do vyhnanství. Proto se v nich* zastavila jejich chuť a ani jejich vůně se nezměnila.

12 ‚Pohleď proto, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a pošlu k nim ty, kdo převrhávají [nádoby], a jistě je převrhnou;+ a jejich nádoby vyprázdní a jejich* velké džbány rozrazí na kusy. 13 A Moabci se budou muset stydět za Kemoše,+ právě jako se ti z izraelského domu zastyděli za svou důvěru, Betel.+ 14 Jak se opovažujete říci: „Jsme silní muži+ a muži se životní energií pro válku“?‘

15 ‚Moab byl vypleněn a kdosi vytáhl proti jeho vlastním městům.+ A jejich nejvybranější mladí muži sestoupili na porážku,‘+ je výrok Krále, jehož jméno je Jehova vojsk.+

16 Pohroma Moabců je nablízku a jejich neštěstí, to opravdu velmi spěchá.+ 17 Všichni kolem nich jim budou muset projevovat účast, ano všichni, kdo znají jejich jméno.+ Řekněte: ‚Jak byl zlomen prut síly, hůl krásy!‘+

18 Sestup ze slávy a posaď se v žízni, obyvatelko dibonské+ dcery;+ neboť proti tobě přišel plenitel Moabu. Opravdu zničí tvá opevněná místa.+

19 Zastav se a vyhlížej cestu, obyvatelko Aroeru.+ Zeptej se toho, kdo prchá, a té, která uniká. Řekni: ‚Co se přihodilo?‘+ 20 Moab byl zahanben, vždyť byl postižen zděšením.+ Kvílej a křič. Povězte v Arnonu,+ že Moab byl vypleněn. 21 A do země rovinné krajiny přišel soud,+ do Cholonu a do Jahacu*+ a proti Mefaatu+ 22 a proti Dibonu+ a proti Nebu+ a proti Bet-diblatajimu 23 a proti Kirjatajimu+ a proti Bet-gamulu a proti Bet-meonu+ 24 a proti Kerijotu+ a proti Bocře+ a proti všem městům moabské země, těm dalekým a těm blízkým.

25 ‚Moabův roh byl uťat+ a jeho vlastní paže byla zlomena,‘+ je Jehovův výrok. 26 ‚Opijte ho,+ vždyť se vypínal proti Jehovovi;+ a Moab se plácá ve svých zvratcích+ a stal se předmětem posměchu, ano on.

27 A nestal se ti* Izrael pouhým předmětem posměchu?+ Nebo se nalézal* mezi vyloženými zloději?+ Vždyť ses otřásal právě tak často, jak jsi mluvil proti němu.

28 Opusťte města a přebývejte na skalním útesu,+ obyvatelé Moabu, a staňte se podobnými holubici, která si dělá hnízdo v krajích ústí prohlubně.‘“+

29 „Slyšeli jsme o Moabově pýše+ — je velmi domýšlivý —, o jeho výšce a o jeho pýše a o jeho domýšlivosti a o povýšenosti jeho srdce.“+

30 „‚Sám jsem poznal jeho rozlícení,‘ je Jehovův výrok, ‚a tak to nebude; jeho prázdné povídání+ — právě tak to opravdu neudělají.+ 31 Proto budu kvílet nad Moabem a pro Moab jako celek budu křičet.+ Bude se jistě úpět pro muže z Kir-cheresu.+

32 Více než pláčem pro Jazer+ budu plakat pro tebe, révo ze Sibmy.+ Tvé vlastní vzkvétající odnože překročily moře. Dosáhly k moři — [k] Jazeru.+ Na tvé letní plody+ a na tvé vinobraní padl plenitel.+ 33 A ze sadu a z moabské země bylo odňato radování a radost.+ A způsobil jsem, že ve vinných lisech přestalo [být] víno.+ Nikdo nebude s křikem šlapat. Ten křik nebude žádný křik.‘“+

34 „‚Od křiku v Chešbonu+ až po Eleale,+ až po Jahac+ vydali svůj hlas,+ od Coaru+ až po Choronajim,+ po Eglat-šelišiju;+ vždyť i vody Nimrim+ se stanou pouhými spouštěmi. 35 A způsobím, aby v Moabu přestal,‘ je Jehovův výrok, ‚ten, kdo přináší oběť na výšinu, a ten, kdo přináší obětní dým svému bohu.*+ 36 Proto se bude mé vlastní srdce bouřit kvůli Moabovi právě jako flétny;+ a pro muže z Kir-cheresu+ bude i mé srdce bouřit právě jako flétny. Proto jistě zanikne i hojnost, kterou vytvořil.+ 37 Vždyť na každé hlavě je lysina+ a každý vous je ostříhán.+ Na všech rukou jsou řezné [rány]+ a na bocích je pytlovina!‘“+

38 „‚Na všech moabských střechách a na jeho veřejných prostranstvích — všude — se běduje;+ rozbil jsem totiž Moab právě jako nádobu, v níž není potěšení,‘+ je Jehovův výrok. 39 ‚Jak jen se zděsil!* Kvílejte! Jak jen se Moab obrátil zády! Je zahanben.+ A Moab se stal předmětem posměchu a něčím děsivým pro všechny kolem sebe.‘“

40 „Tak totiž řekl Jehova: ‚Pohleď, právě jako orel, který se vrhá,+ roztáhne také někdo křídla nad Moabem.+ 41 Městečka budou opravdu dobyta a jeho vlastní silná místa budou jistě uchvácena. A srdce moabských silných mužů se v ten den stane podobným srdci manželky, která je v porodní tísni.‘“+

42 „‚A Moab bude jistě vyhlazen a nebude lidem,+ neboť se vypínal proti Jehovovi.+ 43 Děs a prohlubeň a past jdou po tobě, obyvateli Moabu,‘+ je Jehovův výrok. 44 ‚Kdokoli bude prchat kvůli děsu, padne do prohlubně; a kdokoli vyjde z prohlubně, chytí se do pasti.‘+

‚Přivedu totiž na něj, na Moab, rok, kdy se jim dostane pozornosti,‘+ je Jehovův výrok. 45 ‚Ti, kdo prchali, zůstali vysíleně stát ve stínu Chešbonu. Vždyť z Chešbonu vyjde samotný oheň+ a zprostřed Sichonu plamen;+ a pohltí Moabovy spánky a temeno hlavy synů pobouření.‘+

46 ‚Běda ti,* Moabe!+ Kemošův lid+ zahynul. Vždyť tvoji synové byli vzati jako zajatci a tvé dcery jako zajatkyně. 47 A v konečné části dnů shromáždím moabské zajaté,‘+ je Jehovův výrok. ‚Až potud je soud nad Moabem.‘“+

49 Tak řekl Jehova pro syny Ammona:+ „Nemá snad Izrael žádné syny nebo nemá žádného dědice? Proč vzal Malkam*+ do vlastnictví Gada*+ a jeho vlastní lid se usídlil právě v [Izraelových]* městech?“+

2 „‚Proto pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a způsobím, že válečný poplašný signál+ bude slyšet i proti Rabbě+ synů Ammona; a jistě se stane pahorkem opuštěného úhoru+ a její závislá městečka*+ budou podpálena přímo v ohni.‘+

‚A Izrael skutečně vezme do vlastnictví ty, kdo vlastní jeho,‘+ řekl Jehova.

3 ‚Kvílej,+ Chešbone,+ vždyť Ai je vypleněn! Křičte, závislá městečka Rabby. Opásejte se pytlovinou.+ Bědujte a toulejte se mezi kamennými ohradami, neboť Malkam půjde dokonce do vyhnanství,+ jeho kněží a jeho knížata, všichni spolu.+ 4 Proč se vychloubáš nížinami, svou oplývající nížinou,+ nevěrná dcero, ty, která důvěřuješ ve své poklady+ [a říkáš]: „Kdo ke mně přijde?“‘“+

5 „‚Hle, uvádím na tebe* něco děsivého,‘+ je výrok Svrchovaného+ Pána, Jehovy vojsk, ‚ode všech kolem tebe. A jistě budete rozehnáni každý svým vlastním směrem+ a nikdo nebude sbírat utíkající.‘“

6 „‚Ale potom shromáždím zajaté ze synů Ammona,‘+ je Jehovův výrok.“

7 Tak řekl Jehova vojsk pro Edom: „Není už v Temanu+ žádná moudrost?+ Zanikla rada těm, kdo mají porozumění?* Zahnívá jejich moudrost?+ 8 Prchejte!+ Ustupte! Sejděte hluboko, abyste bydleli,+ obyvatelé Dedanu!+ Vždyť na Esaua přivedu jeho pohromu, čas, kdy k němu musím obrátit svou pozornost.+ 9 Kdyby k tobě skutečně přišli sběrači hroznů, nenechali by nějaké paběrky? Kdyby v noci [přišli] zloději, jistě by způsobili jen tolik zkázy, kolik by chtěli.+ 10 Ale pokud jde o mne, já Esaua obnažím.+ Odkryji jeho skrýše+ a nikdo se nebude moci schovat.+ Jeho potomstvo a jeho bratři a jeho sousedé budou jistě vypleněni,+ a nebude.+ 11 Opusť přece své chlapce bez otce.+ Sám [je] zachovám naživu a tvé vlastní vdovy budou důvěřovat dokonce ve mne.“+

12 Tak totiž řekl Jehova: „Pohleď, i když není jejich zvykem pít pohár, zcela jistě budou pít.+ A zůstaneš ty sám naprosto bez trestu? Nezůstaneš bez trestu, neboť budeš zcela jistě pít.“+

13 „Přísahal jsem totiž sám při sobě,“+ je Jehovův výrok, „že z Bocry+ se nestane nic než předmět úžasu,+ pohana, zpustošení a zlořečení; a ze všech jejích vlastních měst se stanou zpustošená místa na neurčitý čas.“+

14 Je zpráva, kterou jsem slyšel od Jehovy, a je zplnomocněnec, který je poslán mezi národy [a říká]: „Seberte se a pojďte proti němu a povstaňte k bitvě.“+

15 „Pohleď, udělal jsem tě totiž opravdu malým mezi národy, opovrhovaným mezi lidstvem.*+ 16 Oklamalo tě třesení, které jsi způsobil, opovážlivost tvého srdce,+ ty, který přebýváš v zákoutích skalního útesu, držíš se výše pahorku. Přestože si stavíš hnízdo vysoko, právě jako orel,+ snesu tě odtamtud,“+ je Jehovův výrok. 17 „A Edom se stane předmětem úžasu.+ Každý, kdo kolem něho bude procházet, bude zírat v úžasu a hvízdne kvůli všem jeho ranám.+ 18 Právě jako při rozvratu Sodomy a Gomory a jejich sousedních [městeček],“+ řekl Jehova, „tam nebude bydlet žádný muž a žádný syn lidstva* v něm nebude přebývat jako [někdo] cizí.+

19 Pohleď, někdo přijde právě jako lev+ z pyšných [houštin] podél Jordánu na trvalé místo pobývání,+ ale v okamžiku ho přiměji, aby od něho utekl.+ A ustanovím nad ním toho, který je vyvolen. Vždyť kdo je jako já+ a kdo mě vyzve+ a kdo je teď ten pastýř, který může stát přede mnou?+ 20 Slyšte proto Jehovovu radu, kterou vyjádřil proti Edomu,+ a jeho myšlenky, jež vymyslel proti obyvatelům Temanu:+ Maličcí ze stáda budou jistě vláčeni. Jistě kvůli nim nechá zpustnout jejich bydliště.+ 21 Při zvuku jejich pádu se začala kymácet země.+ Je křik!+ Jeho zvuk bylo slyšet až u Rudého moře.+ 22 Pohleď, někdo se vznese právě jako orel+ a vrhne se dolů a roztáhne křídla nad Bocrou;+ a srdce edomských silných mužů se v ten den opravdu stane podobným srdci manželky, která je v porodní tísni.“+

23 Pro Damašek:+ „Chamat+ a Arpad+ se zastyděly, protože slyšely špatnou zprávu. Rozložily se.+ V moři je úzkostná péče; není schopno zůstat nerozrušené.+ 24 Damašek ztratil odvahu. Obrátil se na útěk a zmocnila se ho naprostá panika.+ Zmocnila se ho tíseň a bolestivé porodní křeče jako u rodičky.+ 25 Jak to, že město chvály nebylo zanecháno, městečko jásotu?+

26 Proto jeho mladí muži padnou na jeho veřejných prostranstvích a všichni válečníci budou toho dne umlčeni,“+ je výrok Jehovy vojsk. 27 „A na zdi Damašku rozpálím oheň, a ten jistě pohltí Ben-hadadovy obytné věže.“+

28 Tak řekl Jehova pro Kedar+ a chacorská+ království, která srazil babylónský král Nebukadrecar:+ „Povstaňte, vytáhněte do Kedaru a vypleňte syny Východu.+ 29 Jejich vlastní stany+ a jejich vlastní stáda bravu+ budou vzaty, jejich stanové látky+ a všechny jejich předměty. A budou jim uneseni jejich vlastní velbloudi.+ A jistě na ně budou volat: ‚Všude kolem je úlek!‘“+

30 „Prchejte, utíkejte daleko; sejděte hluboko, abyste bydleli, obyvatelé Chacoru,“+ je Jehovův výrok. „Vždyť babylónský král Nebukadrecar+ vyjádřil radu i proti vám, a vymyslel proti vám* myšlenku.“

31 „Povstaňte, vytáhněte proti národu, který je v poklidu,+ bydlí v bezpečí!“+ je Jehovův výrok.

„Nemá dveře a závoru. Přebývají osamoceně.+ 32 A jejich velbloudi+ budou vydrancováni a množství jejich hospodářských zvířat se stane kořistí. A rozptýlím je do každého větru,+ ty, kteří mají vlasy ostříhané na spáncích;+ a ze všech jemu blízkých krajů přivedu jejich pohromu,“ je Jehovův výrok. 33 „A Chacor+ se stane šakalím doupětem,+ opuštěným úhorem na neurčitý čas. Nebude tam bydlet žádný muž* a žádný syn lidstva* v něm nebude přebývat jako [někdo] cizí.“+

34 To přišlo na počátku kralování judského krále Sedekjáše+ jako Jehovovo slovo k proroku Jeremjášovi o Elamu+ a říkalo: 35 „Tak řekl Jehova vojsk: ‚Hle, lámu luk Elamu,+ počátek jejich moci. 36 A přivedu na Elam čtyři větry ze čtyř nejzazších konců nebes.+ A rozptýlím je do všech těch větrů+ a neprokáže se být žádný národ, k němuž nepřijdou rozehnaní+ z Elamu.‘“*

37 „A roztříštím Elamity před jejich nepřáteli a před těmi, kteří usilují o jejich duši; a přivedu na ně neštěstí, svůj hořící hněv,“+ je Jehovův výrok. „A pošlu za nimi meč, dokud je nezahubím.“+

38 „A postavím si v Elamu+ trůn a zničím odtamtud krále a knížata,“ je Jehovův výrok.

39 „A v konečné části dnů se jistě stane,+ že shromáždím zajaté z Elamu,“+ je Jehovův výrok.

50 Slovo, které mluvil Jehova, prostřednictvím proroka Jeremjáše o Babylónu,*+ o zemi Chaldejců:+ 2 „Povězte [to] mezi národy a zvěstujte [to].+ A pozvedněte signál;*+ zvěstujte [to]. Nic netajte. Řekněte: ‚Babylón byl dobyt.+ Bel* byl zahanben.+ Merodak se zděsil. Jeho sochy byly zahanbeny.+ Jeho hnojné modly se zděsily.‘ 3 Přišel totiž proti němu národ ze severu.+ Je to ten, který z jeho země dělá předmět úžasu, takže se neprokazuje být nikdo, [kdo by] v něm bydlel.+ Jak člověk,* tak i domácí zvíře se dali na útěk.+ Odešli.“+

4 „V těch dnech a v tom čase,“+ je Jehovův výrok, „přijdou izraelští synové, oni a judští synové spolu.+ Budou kráčet a v chůzi budou plakat+ a budou hledat Jehovu, svého Boha.+ 5 Budou se vyptávat na cestu k Sionu s obličejem tím směrem+ [a budou říkat]: ‚Pojďte a připojme se k Jehovovi ve smlouvě trvající na neurčito, jež nebude zapomenuta.‘+ 6 Můj lid se stal stádem hynoucích tvorů.+ Jejich vlastní pastýři způsobili, že bloudí.+ Odvedli je na hory.+ Šli z hory na pahorek. Zapomněli na své místo odpočinku.+ 7 Všichni, kdo je našli, je požírali,+ a jejich vlastní protivníci řekli:+ ‚Neproviníme+ se díky tomu, že zhřešili proti Jehovovi, místu pobývání spravedlnosti+ a naději jejich praotců,+ Jehovovi.‘“

8 „Dejte se na útěk ze středu Babylóna a vyjděte i ze země Chaldejců+ a staňte se podobnými vedoucím zvířatům* před stádem bravu.+ 9 Hle, burcuji totiž a přivádím proti Babylónu sbor velkých národů ze severní země,+ a jistě se proti němu sešikují.+ Odtamtud bude dobyt.+ Něčí šípy jsou jako [šípy] silného muže, jenž působí oloupení o děti, jenž se nevrací bez výsledků.+ 10 A Chaldea* se stane kořistí.+ Všichni, kdo na ní kořistí, se nasytí,“+ je Jehovův výrok.

11 „Vždyť jste se radovali,+ vždyť jste jásali, když jste plenili mé vlastní dědictví.+ Vždyť jste hrabali jako jalovice v hebké trávě+ a řehtali jste jako hřebci.+ 12 Vaše matka byla velmi zahanbena.+ Ta, která vás porodila, byla zklamána.+ Pohleďte, je nejméně důležitá z národů, bezvodá pustina a pouštní pláň.+ 13 Kvůli Jehovovu rozhořčení nebude obývána+ a jako celek se stane opuštěným úhorem.+ Pokud jde o kohokoli, kdo bude procházet kolem Babylóna, ten bude zírat v úžasu a hvízdne kvůli všem jeho ranám.+

14 Sešikujte se proti Babylónu z každé strany,+ všichni, kteří sešlapujete luk.+ Střílejte na něj.+ Nešetřete žádný šíp, neboť zhřešil proti Jehovovi.+ 15 Vzkřikněte proti němu z každé strany válečný pokřik.+ Podal ruku.+ Jeho sloupy padly. Jeho zdi byly strženy.+ Vždyť je to Jehovova pomsta.+ Pomstěte se na něm. Učiňte mu, právě jak činil on.+ 16 Odřízněte z Babylóna rozsévače+ a toho, kdo v čase žně zachází se srpem. Kvůli krutě zacházejícímu meči se obrátí každý ke svému vlastnímu lidu a každý uprchne do své vlastní země.+

17 Izrael je rozptýlená ovce.+ Rozehnání vykonali lvi.+ Nejprve ho pohltil asyrský král+ a později babylónský král Nebukadrecar ohlodal jeho kosti.+ 18 Proto tak řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: ‚Hle, obracím svou pozornost na babylónského krále a na jeho zemi stejně, jako jsem obrátil svou pozornost na asyrského krále.+ 19 A přivedu Izrael zpátky na jeho pastvinu+ a jistě se bude pást na Karmelu+ a na Bašanu;+ a jeho duše se nasytí v hornatém kraji Efrajima+ a Gileadu.‘“+

20 „A v těch dnech a v tom čase,“+ je Jehovův výrok, „se bude pátrat po Izraelově provinění,+ ale nebude; a po hříších Judy,+ a nebudou nalezeny, neboť těm, které ponechám, odpustím.“+

21 „Proti zemi Meratajim* — přijď proti ní+ a proti obyvatelům Pekodu.+ Ať jsou brzy hromadně pobiti a zasvěceni zničení,“ je Jehovův výrok, „a učiň podle všeho, co jsem ti přikázal.+ 22 V zemi je zvuk války a velké zhroucení.+ 23 Jak jen bylo kovářské kladivo+ celé země podťato a láme se!+ Jak jen se Babylón stal pouhým předmětem úžasu mezi národy!+ 24 Položil jsem ti léčku a také ses chytil, Babylóne, a sám jsi [to] nevěděl.+ Byl jsi nalezen a také uchopen, vždyť ses vzrušoval proti Jehovovi.+

25 Jehova otevřel svou zásobárnu a vynáší zbraně svého otevřeného odsouzení.+ Vždyť je dílo, které má Svrchovaný+ Pán, Jehova vojsk, v zemi Chaldejců.+ 26 Pojďte na něj z nejvzdálenější končiny.+ Otevřte jeho obilnice.+ Nasypte jej právě jako ti, kdo dělají hromady,+ a zasvěťte jej zničení.+ Kéž mu nikdo nezůstane.+ 27 Hromadně pobijte všechny jeho mladé býky.+ Kéž sejdou na porážku.+ Běda jim, vždyť přišel jejich den, čas, kdy jim bude věnována pozornost!+

28 Je tu zvuk těch, kdo prchají, a těch, kdo unikají z babylónské země,+ aby vypověděli na Sionu o pomstě Jehovy, našeho Boha,+ o pomstě za jeho chrám.+

29 Povolejte proti Babylónu lučištníky, všechny, kteří sešlapují luk.+ Utábořte se všude kolem něho. Kéž se neprokáže být nikdo, [kdo by] unikl.+ Splaťte mu podle jeho činnosti.+ Učiňte mu podle všeho, co učinil.+ Vždyť jednal opovážlivě proti Jehovovi, proti Svatému Izraele.+ 30 Proto jeho mladí muži padnou na jeho veřejných prostranstvích,+ a dokonce všichni jeho válečníci budou toho dne umlčeni,“+ je Jehovův výrok.

31 „Pohleď, jsem proti tobě,+ Opovážlivosti,“+ je výrok Svrchovaného+ Pána, Jehovy vojsk, „neboť tvůj den musí přijít, čas, kdy ti musím věnovat pozornost. 32 A Opovážlivost jistě klopýtne a padne+ a nebude mít nikoho, kdo by způsobil, že vstane.+ A v jejích městech zapálím oheň a pohltí celé její okolí.“+

33 Tak řekl Jehova vojsk: „Izraelští synové a judští synové jsou spolu utlačováni a chopili se jich všichni, kteří je zajímají.+ Odmítli je propustit.+ 34 Jejich Výkupce* je silný,+ Jehova vojsk je jeho jméno.+ Zcela jistě povede jejich právní při,+ aby skutečně dal zemi* spočinutí+ a způsobil nepokoj obyvatelům Babylóna.“+

35 „Je meč proti Chaldejcům,“+ je Jehovův výrok, „a proti obyvatelům Babylóna+ a proti jeho knížatům+ a proti jeho moudrým.+ 36 Je meč proti prázdným mluvkům,+ a jistě budou jednat pošetile.+ Je meč proti jeho silným mužům,+ a opravdu se zděsí.+ 37 Je meč proti jejich koním+ a proti jejich válečným dvoukolým vozům a proti celé smíšené společnosti, která je v jeho středu,+ a jistě se stanou ženami.+ Je meč proti jeho pokladům,+ a budou opravdu vydrancovány. 38 Na jeho vodách je zpustošení, a budou vysušeny.+ Vždyť je to země rytých soch+ a kvůli [svým] strašlivým viděním jednají stále pomateně. 39 Proto ti, kdo obcházejí v bezvodých krajích,* budou bydlet s vyjícími zvířaty, a budou v něm bydlet pštrosi;*+ a už nikdy se v něm nebude bydlet ani on nebude přebývat po generaci za generací.“+

40 „Právě jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru+ a její sousední [městečka],“+ je Jehovův výrok, „nebude tam bydlet žádný člověk* ani v něm nebude přebývat syn lidstva* jako [někdo] cizí.+

41 Pohleď, ze severu přichází lid; a z nejodlehlejších končin země bude vzburcován+ velký národ+ a vznešení králové.+ 42 Zacházejí s lukem a oštěpem.+ Jsou krutí a neprojeví milosrdenství.+ Jejich zvuk je jako moře, které je rozbouřené,+ a pojedou na koních;+ sešikovaní jako jeden muž do války proti tobě, babylónská dcero.+

43 Babylónský král o nich uslyšel zprávu+ a ruce mu klesly.+ Je tíseň! Zmocnily se ho kruté bolesti, právě jaké [má] rodička.+

44 Pohleď, někdo přijde právě jako lev z pyšných [houštin] podél Jordánu na trvalé místo pobývání,+ ale v okamžiku je přiměji, aby od něho utekli.+ A ustanovím nad ním toho, který je vyvolen.+ Vždyť kdo je jako já+ a kdo mě vyzve+ a kdo je teď ten pastýř, který může stát přede mnou?+ 45 Slyšte proto Jehovovu radu,+ kterou vyjádřil proti Babylónu,+ a jeho myšlenky, jež vymyslel proti zemi Chaldejců.+ Maličcí ze stáda budou jistě vláčeni.+ Jistě kvůli nim způsobí, aby bylo zpustošeno jejich místo pobývání.+ 46 Při zvuku, [až] bude Babylón uchvácen, se jistě zakymácí země,+ a mezi národy bude slyšet křik.“+

51 Tak řekl Jehova: „Hle, burcuji proti Babylónu+ a proti obyvatelům Leb-kamaie* zkázonosný vítr;+ 2 a pošlu do Babylóna převívače, kteří jej jistě převějí a kteří vyprázdní jeho zemi;+ vždyť ve dni neštěstí se opravdu prokážou být proti němu na všech stranách.+

3 Ten, kdo sešlapuje svůj luk, ať nesešlapuje.+ A ať se nikdo nezvedá ve své drátěné košili.

A neprojevujte žádný soucit s jeho mladými muži.+ Celé jeho vojsko zasvěťte zničení.+ 4 A padnou zabití v zemi Chaldejců+ a probodení na jeho ulicích.+

5 Vždyť Izrael a Juda+ neovdověly po svém Bohu,* po Jehovovi vojsk.+ Země oněch je totiž ze stanoviska Izraelova Svatého plná viny.+

6 Prchněte ze středu Babylóna+ a každý opatřete únik své vlastní duši.+ Nebuďte připraveni o život* jeho proviněním.+ Vždyť je čas pomsty patřící Jehovovi.+ Je zacházení, kterým mu on oplácí.+ 7 Babylón byl zlatý pohár v Jehovově ruce+ a opíjel* celou zemi.+ Z jeho* vína pily národy.+ Proto národy stále jednají pomateně.+ 8 Náhle Babylón padl, takže je rozbit.+ Kvílejte nad ním.+ Vezměte balzám na jeho bolest.+ Třeba se dá uzdravit.“

9 „Byli bychom Babylón uzdravili, ale neuzdravil se. Opusťte jej+ a pojďme každý do své vlastní země.+ Vždyť jeho soud dosáhl až k nebesům a byl pozvednut k mračné obloze.+ 10 Jehova pro nás uchystal skutky spravedlnosti.+ Pojďte a vyprávějme přece na Sionu o díle Jehovy, našeho Boha.“+

11 „Naleštěte šípy.+ Naplňte okrouhlé štíty. Jehova vzburcoval ducha médských králů,+ protože jeho myšlenka je [zaměřena] proti Babylónu,+ aby ho zničil. Vždyť je to Jehovova pomsta, pomsta za jeho chrám.+ 12 Pozdvihněte signál* proti zdem Babylóna.+ Zesilte hlídku.*+ Rozestavte strážné.* Připravte ty, kteří číhají v záloze.+ Vždyť Jehova vytvořil myšlenku a také jistě učiní to, o čem mluvil proti obyvatelům Babylóna.“+

13 „Ženo, která přebýváš na hojných vodách,+ oplývající poklady,+ přišel tvůj konec, míra+ tvé výdělečné činnosti.+ 14 Jehova vojsk přísahal při své vlastní duši:*+ ‚Naplním tě lidmi* jako kobylkami*+ a jistě nad tebou zahlaholí výkřikem.‘+ 15 To On udělal zemi svou mocí,+ On, který svou moudrostí+ pevně založil úrodnou zemi,*+ a On, který svým porozuměním+ roztáhl nebesa.+ 16 [Svým] hlasem vyvolává hlučení vod v nebesích a působí, aby z nejzazšího konce* země vystupovaly páry.*+ Udělal i propusti* pro déšť+ a vyvádí vítr* ze svých zásobáren. 17 Každý člověk se choval tak nerozumně, že nepoznával.+ Každý kovotepec se zastydí kvůli vyřezávané soše;+ vždyť jeho litá socha je faleš,+ a není v nich duch.*+ 18 Jsou marnost,*+ dílo posměchu.+ V čase, kdy se jim dostane pozornosti, zaniknou.+

19 Jákobův Podíl takový není,+ neboť je Tvůrcem všeho,+ i hole* svého dědictví.+ Jehova vojsk je jeho jméno.“+

20 Jsi pro mne kyjem, jako válečné zbraně,+ a tebou jistě rozrazím národy na kusy a tebou zničím království. 21 A tebou rozrazím na kusy koně a jeho jezdce a tebou rozrazím na kusy válečný dvoukolý vůz a jeho jezdce.+ 22 A tebou rozrazím na kusy muže a ženu a tebou rozrazím na kusy starce a chlapce a tebou rozrazím na kusy mladého muže a pannu. 23 A tebou rozrazím na kusy pastýře a jeho stádo a tebou rozrazím na kusy rolníka a jeho spřežení a tebou rozrazím na kusy místodržitele a zastupující vládce. 24 A splatím Babylónu a všem obyvatelům Chaldeje* všechnu jejich špatnost, které se dopustili na Sionu před vašima očima,“+ je Jehovův výrok.

25 „Hle, jsem proti tobě,+ zkázonosná horo,“+ je Jehovův výrok, „ty zhoubkyně celé země;+ a vztáhnu proti tobě ruku a odvalím tě od skalních útesů a udělám z tebe vyhořelou horu.“+

26 „A lidé z tebe nevezmou kámen do rohu ani kámen do základů,+ protože se z tebe stanou opuštěné úhory na neurčitý čas,“+ je Jehovův výrok.

27 „Pozdvihněte v zemi signál.*+ Zatrubte na roh* mezi národy. Posvěťte+ proti němu národy. Povolejte proti němu království Ararat,+ Minni a Aškenaz.+ Pověřte proti němu verbíře. Nechte přijít koně+ jako bodlinaté kobylky.* 28 Posvěťte proti němu národy, krále Médie,+ její místodržitele a všechny její zastupující vládce a celou zemi, [nad níž] každý [z nich] panuje.* 29 A ať se země kymácí a má krutou bolest,+ neboť Jehovovy myšlenky se pozvedly proti Babylónu, aby z babylónské země udělal předmět úžasu, bez obyvatele.+

30 Babylónští silní muži přestali bojovat. Zůstali sedět na silných místech. Jejich síla vyschla.+ Stali se ženami.+ Jeho sídla byla zapálena.* Jeho závory byly zlomeny.+

31 Jeden běžec běží vstříc jinému běžci a jeden zpravodaj vstříc jinému zpravodaji,+ aby podal zprávu babylónskému králi, že jeho město bylo dobyto z každého konce*+ 32 a že byly uchváceny i brody+ a papyrové čluny* spálili ohněm a válečníci se rozrušili.“+

33 Tak totiž řekl Jehova vojsk, BŮH Izraele: „Babylónská dcera je jako mlat.+ Je čas, aby byla ušlapána. Ještě chvilku a přijde na ni čas žně.“+

34 „Babylónský král Nebukadrecar mě sežral;+ uvrhl mě ve zmatek. Postavil mě jako prázdnou nádobu. Spolkl mě jako velký had;*+ naplnil si břicho mými příjemnými věcmi. Spláchl mě* pryč. 35 ‚Ať násilí, které bylo učiněno mně a mému organismu, je na Babylónu!‘ řekne obyvatelka Sionu.+ ‚A má krev ať je na obyvatelích Chaldeje!‘ řekne Jeruzalém.“+

36 Proto tak řekl Jehova: „Hle, vedu tvou* právní při+ a jistě za tebe vykonám pomstu.+ A vysuším jeho moře a způsobím, že vyschnou jeho studny.+ 37 A z Babylóna se stanou kupy kamení,+ doupě šakalů,+ předmět úžasu a něco, nad čím se hvízdne, bez obyvatele.+ 38 Všichni spolu budou řvát právě jako mladí lvi s hřívou. Jistě budou mručet jako lvíčata.“

39 „Až se rozpálí, uspořádám jejich hostiny a opiji je, aby jásali;*+ a budou spát spánkem trvajícím na neurčito,* z něhož se neprobudí,“+ je Jehovův výrok. 40 „Odvedu je jako ovčí samce na porážku, jako berany spolu s kozly.“+

41 „Jak jen byl Šešak* dobyt+ a jak je uchvacována Chvála celé země!+ Jak se stal Babylón pouhým předmětem úžasu mezi národy!+ 42 Moře vystoupilo až nad Babylón. Byl přikryt množstvím jeho vln.+ 43 Jeho města se stala předmětem úžasu, bezvodou zemí a pouštní plání.+ Žádný člověk* v nich* nebude bydlet jako v zemi a neprojde jimi žádný syn lidstva.*+ 44 A obrátím svou pozornost na Bela*+ v Babylónu a vytáhnu mu z úst, co spolkl.+ A už k němu nebudou proudit národy.+ Také samotná zeď Babylóna padne.+

45 Vyjděte z jeho středu, můj lide,+ a každý opatřete únik své duši+ před Jehovovým hořícím hněvem.+ 46 Nebo jinak bude vaše srdce bázlivé+ a dostanete strach kvůli zprávě, kterou bude slyšet v zemi. A v jednom roce opravdu přijde zpráva a potom v jiném roce bude na zemi zpráva a násilí a panovník proti panovníkovi. 47 Proto pohleď, přicházejí dny, a obrátím svou pozornost na babylónské ryté sochy;+ a celá jeho vlastní země se zastydí a všichni jeho vlastní zabití padnou v jeho středu.+

48 A nebesa a země a všechno, co je v nich, jistě budou radostně volat nad Babylónem,+ neboť ze severu k němu přijdou plenitelé,“+ je Jehovův výrok. 49 „Babylón byl nejen příčinou, že padli izraelští zabití,+ ale v Babylónu také padli zabití z celé země.+

50 Vy, kdo jste unikli meči, jděte dál. Nezastavujte se.+ Zdaleka si vzpomeňte na Jehovu+ a kéž vám do srdce vstoupí Jeruzalém.“+

51 „Byli jsme zahanbeni,+ neboť jsme slyšeli pohanu.+ Pokoření nám zakrylo obličej,+ neboť proti svatým místům Jehovova domu přišli cizí lidé.“+

52 „Pohleď proto, přicházejí dny,“ je Jehovův výrok, „a obrátím svou pozornost na jeho ryté sochy+ a po celé jeho zemi bude sténat probodený.“+

53 „I kdyby Babylón vystoupil do nebes+ a i kdyby učinil výši své síly nepřístupnou,+ ode mne k němu přijdou plenitelé,“+ je Jehovův výrok.

54 „Naslouchej, z Babylóna je [slyšet] křik+ a ze země Chaldejců velký třesk,+ 55 neboť Jehova plení Babylón a jistě z něho zničí silný hlas,+ a jejich vlny budou opravdu bouřit jako mnohé vody.+ Jistě se ozve hluk jejich hlasu. 56 Vždyť na něj, na Babylón, přijde plenitel+ a jeho silní muži budou jistě zajati.+ Jejich luky budou roztříštěny,+ neboť Jehova je Bohem odplat.+ Zcela jistě oplatí.+ 57 A opiji jeho knížata a jeho moudré, jeho místodržitele a jeho zastupující vládce a jeho silné muže,+ a usnou spánkem trvajícím na neurčito,* z něhož se neprobudí,“+ je výrok Krále,+ jehož jméno je Jehova vojsk.+

58 Tak řekl Jehova vojsk: „Zeď Babylóna, třebaže široká, bude zcela jistě rozbořena;*+ a jeho brány, třebaže vysoké, budou podpáleny ohněm.+ A národy se budou muset lopotit prostě pro nic+ a národnostní skupiny prostě pro oheň;+ a jenom se unaví.“

59 Slovo, které prorok Jeremjáš přikázal Serajášovi, synu Nerijáše,+ syna Machsejášova,+ když šel s judským králem Sedekjášem* do Babylóna ve čtvrtém roce jeho kralování; a Serajáš byl ubytovacím úředníkem.* 60 A Jeremjáš přistoupil k tomu, aby do jedné knihy+ zapsal všechno neštěstí, které přijde na Babylón, dokonce všechna tato slova napsaná proti Babylónu. 61 Dále Jeremjáš řekl Serajášovi: „Jakmile přijdeš do Babylóna a opravdu [jej] uvidíš, přečteš také nahlas všechna tato slova.+ 62 A řekneš: ‚Jehovo, sám jsi mluvil proti tomuto místu, abys je odřízl, takže v něm nebude žádný obyvatel,+ ani člověk,* ba ani domácí zvíře, ale aby se z něho staly pouhé opuštěné úhory na neurčitý čas.‘ 63 A až dočteš tu knihu, stane se, že k ní přivážeš kámen a vhodíš ji doprostřed Eufratu.+ 64 A řekneš: ‚Tak klesne Babylón a nikdy nepovstane, kvůli neštěstí, které na něj přivádím;+ a jistě se unaví.‘“+

Až potud jsou Jeremjášova slova.

52 Sedekjášovi+ bylo jedenadvacet let, když začal vládnout,+ a vládl v Jeruzalémě jedenáct let.+ A jeho matka se jmenovala Chamutal,+ dcera Jeremjáše z Libny.+ 2 A dále činil to, co bylo v Jehovových očích špatné,+ podle všeho, co dělal Jehojakim.+ 3 Vždyť se to dělo v Jeruzalémě a v Judovi kvůli Jehovovu hněvu, až je vyvrhl z [místa] před svým obličejem.+ A Sedekjáš přistoupil k tomu, aby se vzbouřil proti babylónskému králi.+ 4 Nakonec se v devátém roce jeho kralování,+ v desátém měsíci, desátý den měsíce, stalo, že přišel babylónský král Nebukadrecar, on a všechna jeho vojenská síla, proti Jeruzalému,+ a začali proti němu tábořit a stavět proti němu všude kolem obléhací zeď.+ 5 Tak bylo město obleženo až do jedenáctého roku krále Sedekjáše.+

6 Ve čtvrtém měsíci, devátý den měsíce,+ začal být také ve městě krutý hladomor a pro lid země* se neprokázal být chléb.+ 7 Nakonec bylo město prolomeno;+ a pokud jde o všechny válečníky, ti začali utíkat+ a vyšli v noci z města cestou brány mezi dvojitou zdí, která je u královy zahrady,+ zatímco Chaldejci byli všude kolem proti městu; a stále šli cestou Araby.+ 8 A jedna vojenská síla Chaldejců se vydala krále honit+ a dostihli Sedekjáše na jerišských pouštních pláních;+ a všechna jeho vlastní vojenská síla se od jeho boku rozptýlila.+ 9 Potom se krále zmocnili a přivedli ho k babylónskému králi+ do Ribly+ v zemi Chamat,+ aby nad ním pronesl soudcovská rozhodnutí.+ 10 A babylónský král přistoupil k tomu, aby pobil Sedekjášovy syny před jeho očima,+ a v Rible pobil také všechna judská knížata.+ 11 A Sedekjášovi oslepil oči,+ načež ho babylónský král spoutal měděnými okovy a přivedl ho do Babylóna+ a dal ho do domu vazby až do dne jeho smrti.

12 A v pátém měsíci, desátý den měsíce, totiž [v] devatenáctém roce krále Nebukadrecara,+ babylónského krále, přišel do Jeruzaléma Nebuzaradan,+ velitel tělesné stráže, který stával před babylónským králem. 13 A přistoupil k tomu, aby spálil+ Jehovův dům a králův dům a všechny jeruzalémské domy;+ a každý velký dům spálil ohněm.+ 14 A všechny vojenské síly Chaldejců, které byly s velitelem tělesné stráže, strhly všechny jeruzalémské zdi kolem dokola.+

15 A některé z ponížených z lidu a zbytek lidu, který zůstal ve městě,+ a zběhy, kteří odpadli k babylónskému králi, a zbytek dělnických mistrů vzal velitel tělesné stráže Nebuzaradan do vyhnanství.+ 16 A některé z ponížených země ponechal velitel tělesné stráže Nebuzaradan jako vinaře a jako povinné pracovníky.+

17 A měděné sloupy,+ které patřily k Jehovovu domu, a vozíky+ a měděné moře,+ jež bylo v Jehovově domě, Chaldejci rozbili na kusy a všechnu jejich měď odnášeli do Babylóna.+ 18 A vzali plechové nádoby a lopatky+ a kratiknoty+ a misky+ a poháry a všechno měděné náčiní, s nímž se sloužívalo.+ 19 A nádrže+ a nádoby na oheň a misky+ a plechové nádoby a svícny+ a poháry a misky, které byly z pravého zlata,+ a ty, které byly z pravého stříbra,+ vzal velitel tělesné stráže.+ 20 A ty dva sloupy,+ to jedno moře+ a dvanáct měděných býků,+ kteří byli pod [mořem], vozíky,* které udělal král Šalomoun pro Jehovův dům.+ Váha jejich mědi nebyla [zjištěna] — všech těch předmětů.+

21 A pokud jde o sloupy, každý sloup měl výšku osmnáct loket*+ a obepnula by jej dvanáctiloketní nit;+ a jeho tloušťka byla na čtyři prsty,* [jelikož] byl dutý. 22 A hlavice na něm byla z mědi+ a výška jedné hlavice byla pět loket;+ a pokud jde o síťoví a granátová jablka po celé hlavici všude kolem,+ to všechno bylo z mědi; a druhý sloup měl právě totéž, i granátová jablka.+ 23 A granátových jablek bylo po stranách* devadesát šest; všech granátových jablek bylo na síťoví kolem dokola sto.+

24 Dále, velitel tělesné stráže vzal předního kněze Serajáše+ a druhého kněze Sefanjáše+ a tři vrátné+ 25 a z města vzal jednoho dvorního úředníka, který byl pověřencem nad válečníky, a sedm mužů z těch, kteří měli přístup ke králi*+ [a] nalézali se ve městě, a tajemníka velitele vojska, toho, kdo povolával k vojsku lid země,* a šedesát mužů* z lidu země, kteří se nalézali uprostřed města.+ 26 Ty tedy velitel tělesné stráže Nebuzaradan+ vzal a dovedl je k babylónskému králi do Ribly.+ 27 A babylónský král přistoupil k tomu, aby tyto [muže] srazil+ a aby je usmrtil+ v Rible v zemi Chamat.+ Tak odešel Juda do vyhnanství ze své půdy.+

28 To jsou lidé, které vzal Nebukadrecar do vyhnanství: v sedmém roce tři tisíce dvacet tři Židy.+

29 V Nebukadrecarově osmnáctém roce+ to byly z Jeruzaléma osm set třicet dvě duše.

30 V Nebukadrecarově dvacátém třetím roce vzal Židy do vyhnanství velitel tělesné stráže Nebuzaradan, sedm set čtyřicet pět duší.+

Všech duší bylo čtyři tisíce šest set.*

31 Posléze, ve třicátém sedmém roce vyhnanství judského krále Jehojakina,+ ve dvanáctém měsíci, dvacátý pátý den měsíce, se stalo, že babylónský král Evil-merodak v roce, kdy se stal králem,* pozdvihl hlavu+ judského krále Jehojakina a přistoupil k tomu, aby ho vyvedl z věznice. 32 A začal s ním mluvit dobré věci a stavět jeho trůn* výše než trůny [ostatních] králů, kteří s ním byli v Babylóně.+ 33 A sňal* své vězeňské oděvy,+ a neustále před ním jedl chléb+ po všechny dny svého života.+ 34 A pokud jde o jeho příděl, dávali mu od babylónského krále denně stálý příděl jako [něco, co mu] náleží,* do dne jeho smrti,+ po všechny dny jeho života.