Nářky*
א [ʼaʹlef]*
1* Jak usedlo osamoceně+ to město, které oplývalo lidmi!+
Jak se stalo podobným vdově+ to, které bylo lidnaté mezi národy!+
Jak to, které bylo kněžnou mezi soudními oblastmi, dospělo k nucené práci!+
ב [béth]
2 Za noci usedavě pláče+ a na tvářích má slzy.+
Mezi všemi milenci nemá nikoho, kdo by je utěšil.+
Právě jeho vlastní druhové s ním všichni jednali zrádně.+ Stali se mu nepřáteli.+
ג [giʹmel]
3 Juda odešel do vyhnanství kvůli trápení+ a hojnosti nevolnictví.+
Musí sám bydlet mezi národy.+ Nenašel místo odpočinku.
Všichni, kdo ho pronásledovali,* ho dostihli v tísnivých okolnostech.+
ד [daʹleth]
4 Sionské cesty truchlí, protože nikdo nepřichází k svátku.+
Všechny jeho brány jsou zpustošeny;+ jeho kněží vzdychají.+
Jeho panny jsou stiženy zármutkem a sám má hořkost.+
ה [heʼ]
5 Jeho protivníci se stali hlavou.+ Ti, kdo jsou dnes jeho nepřáteli, jsou bez zájmu.+
Protože sám Jehova mu přivodil zármutek kvůli hojnosti jeho přestupků,+
jeho vlastní děti kráčely zajaté před protivníkem.+
ו [waw]
6 A od sionské dcery odchází všechna její nádhera.+
Její knížata se prokázala být jeleny, kteří nenašli pastvu;+
ז [zaʹjin]
7 [Ve] dnech svého trápení a svého lidu bez domova si Jeruzalém vzpomněl
na všechny své žádoucí věci, které bývaly od dávných dnů.+
Když jeho lid upadl do ruky protivníka, a on neměl pomocníka,+
protivníci jej viděli. Smáli se nad jeho zhroucením.+
ח [chéth]
8 Jeruzalém se dopustil vyloženého hříchu.+ Proto se stal pouhou odpuzující věcí.+
Všichni, kdo jej ctili, s ním zacházeli jako s něčím laciným,+ neboť viděli jeho nahotu.+
Sám také vzdychá+ a obrací se zády.
ט [téth]
9 Jeho nečistota je v jeho suknicích.+ Nepamatoval na svou budoucnost,+
a schází úžasným způsobem. Opravdu nemá utěšitele.+
י [jódh]
10 Protivník roztáhl svou vlastní ruku proti všem jeho žádoucím věcem.+
Vždyť viděl národy, které přišly do jeho svatyně,+
jimž jsi přikázal, že nemají vejít do sboru,* který patří tobě.
כ [kaf]
11 Všechen jeho lid vzdychá; hledá chléb.+
Dali své žádoucí věci za něco k jídlu, aby občerstvili duši.*+
Viz, Jehovo, a pohleď přece, vždyť jsem se stal jakoby nehodnotnou ženou.*+
ל [laʹmedh]
12 Není to ničím pro vás všechny, kdo procházíte cestou? Pohleďte a vizte.+
Existuje nějaká bolest jako má bolest, která mi byla krutě uštědřena,+
jíž Jehova způsobil zármutek v den svého hořícího hněvu?+
מ [mem]
13 Z výše poslal oheň do mých kostí+ a každou podmaňuje.
Rozprostřel síť mým nohám.+ Obrátil mě nazpátek.
Udělal ze mne zpustošenou ženu. Jsem nemocná celý den.+
נ [nun]
14 Zůstává bdělý vůči mým přestupkům.+ V jeho ruce se navzájem proplétají.
Vyvstaly mi na šíji.+ Má síla klopýtla.
Jehova* mě vydal do ruky těch, proti nimž nejsem schopna povstat.+
ס [saʹmekh]
15 Všechny mé silné Jehova* odmrštil z mého středu.+
Svolal proti mně schůzku, aby rozbil na kusy mé mladé muže.+
Jehova* šlapal právě ten vinný lis,+ který patří panenské judské dceři.+
ע [ʽaʹjin]
16 Nad těmi věcmi pláču jako žena.*+ Z mého oka, z mého oka tečou vody.+
Vždyť se ode mne daleko vzdálil utěšitel, někdo, jenž by občerstvil mou duši.
Moji synové se stali těmi zpustošenými,+ neboť nepřítel se vypíná.+
פ [peʼ]
17 Sion rozprostřel ruce.+ Opravdu nemá utěšitele.+
Jehova dal příkaz o Jákobovi všem, kdo jsou kolem něho jako jeho protivníci.+
Jeruzalém se mezi nimi stal odpuzující věcí.+
צ [ca·dhéʹ]
18 Jehova je spravedlivý,+ vždyť jsem se vzbouřila proti jeho ústům.+
Naslouchejte teď, všechny národy, a vizte mou bolest.
Mé vlastní panny a moji vlastní mladí muži odešli do zajetí.+
ק [qóf]
19 Volala jsem k těm, kdo mě vřele milovali.+ Sami mě ošálili.
Ve městě vydechli naposled moji vlastní kněží a moji vlastní starci,+
zatímco si hledali něco k jídlu, aby občerstvili svou duši.+
ר [réš]
20 Viz, Jehovo, neboť jsem v úzkých. I má střeva jsou v kvasu.+
Mé srdce se uprostřed mne převrátilo,+ neboť jsem byla naprosto vzpurná.+
Venku meč působil, [že jsem byla] připravena o děti.+ V domě je to stejné jako smrt.+
ש [šin]
21 Lidé slyšeli,* jak já vzdychám jako žena.+ Není pro mne utěšitele.+
Všichni moji nepřátelé slyšeli o mém neštěstí.+ Zajásali, protože jsi [to] učinil sám.+
Jistě přivodíš den, který jsi ohlásil,+ aby se stali [takovými] jako já.+
ת [taw]
22 Kéž všechna jejich špatnost přijde před tebe a jednej s nimi krutě,+
právě jako jsi jednal krutě se mnou kvůli všem mým přestupkům.+
א [ʼaʹlef]
2 Jak jen Jehova* ve svém hněvu zahaluje mrakem sionskou dceru!+
Z nebe na zem svrhl+ krásu Izraele.+
V den svého hněvu si nevzpomněl na svou podnož.+
ב [béth]
2 Jehova* spolkl, neprojevil soucit s žádnými místy+ Jákobova pobývání.
Ve svém rozlícení strhl opevněná místa+ judské dcery.
Uvedl do styku se zemí,+ znesvětil království+ a její knížata.+
ג [giʹmel]
3 V žáru hněvu sťal každý roh Izraele.+
Obrátil pravici zpět před nepřítelem;+
a v Jákobovi stále hoří jako planoucí oheň, který všude kolem pohlcuje.+
ד [daʹleth]
4 Sešlápl svůj luk jako nepřítel.+ Jeho pravice+ zaujala polohu
ה [heʼ]
5 Jehova* se stal podobným nepříteli.+ Spolkl Izrael.+
Spolkl všechny jeho obytné věže;+ zničil všechna jeho opevněná místa.+
A rozhojňuje truchlení a nářek v judské dceři.+
ו [waw]
6 A se svou chýší+ zachází násilně jako s [chýší] v zahradě.+ Zničil svůj svátek.
Jehova způsobil, že je na Sionu zapomenut svátek+ a sabat,
a ve svém hněvivém otevřeném odsouzení nebere ohled na krále a kněze.+
ז [zaʹjin]
7 Jehova* odvrhl svůj oltář.+ Odkopl svou svatyni.+
Zdi jejích obytných věží vydal do ruky nepřítele.+
V Jehovově domě vydali [svůj] vlastní hlas jako v den svátku.+
ח [chéth]
8 Jehova pomyslil na to, že zničí zeď+ sionské dcery.
Natáhl měřicí provazec.+ Neobrátil svou ruku zpět od polykání.+
A působí, že násep a zeď truchlí.+ Společně zchřadly.
ט [téth]
9 Její brány+ zapadly až do země. Zničil a rozlámal na kusy její závory.
Její král a její knížata jsou mezi národy.+ Není zákon.+
Její vlastní proroci také nenalezli vidění od Jehovy.+
י [jódh]
10 Starší muži sionské dcery sedí na zemi, [kde] mlčí.+
Na hlavu si nanesli prach.+ Opásali se pytlovinou.+
Jeruzalémské panny snížily hlavu až k zemi.+
כ [kaf]
11 Mé oči dospěly ke konci v čirých slzách.+ Má střeva jsou v kvasu.+
Má játra jsou vylita na samotnou zem+ kvůli zřícení dcery mého lidu,+
protože omdlévá dítě a kojenec na veřejných prostranstvích městečka.+
ל [laʹmedh]
12 Stále říkaly svým matkám: „Kde je obilí a víno?“+
Protože omdlévaly jako někdo zabitý na veřejných prostranstvích města,
protože se jejich duše vylévala do náruče jejich matek.
מ [mem]
13 Jako svědka čeho tě mám použít? K čemu tě mám připodobnit, jeruzalémská dcero?+
Co mám učinit tobě rovným, abych tě utěšil, panenská dcero Sionu?+
Vždyť tvé zhroucení+ je tak veliké jako moře. Kdo ti může přinést uzdravení?+
נ [nun]
14 Tvoji vlastní proroci pro tebe viděli ve vidění nicotné a neuspokojivé věci+
a neodkryli tvé provinění, aby obrátili zpět tvé zajetí,+
ale stále pro tebe viděli ve vidění nicotná a zavádějící prohlášení.+
ס [saʹmekh]
15 Všichni, kdo procházeli silnicí, nad tebou tleskali.+
Hvízdli+ a potřásali hlavou+ nad jeruzalémskou dcerou [a říkali]:
„Je tohle to město, o němž říkávali: ‚Je dokonalostí krásy, jásotem pro celou zemi‘?“+
פ [peʼ]*
16 Všichni tvoji nepřátelé nad tebou otevřeli ústa.+
Hvízdli a skřípali zuby.+ Řekli: „Spolkneme [ji].*+
Tohle je vskutku den, v který jsme doufali.+ Našli jsme! Viděli jsme!“+
ע [ʽaʹjin]*
17 Jehova učinil, co zamýšlel.+ Dovršil svůj výrok,+
to, co přikazoval od dávných dnů.+ Strhl a neprojevil soucit.+
A působí, že nepřítel se nad tebou raduje.+ Vyvýšil roh tvých protivníků.+
צ [ca·dhéʹ]
18 Jejich srdce volalo k Jehovovi:*+ Ó zdi sionské dcery.+
Způsob, ať dnem a nocí stékají slzy právě jako bystřina.+
Nepoddej se otupělosti. Kéž nemá klid zřítelnice* tvého oka.
ק [qóf]
19 Vstaň! Kňuč za noci při začátku ranních hlídek.+
Vylej své srdce+ před Jehovovým* obličejem+ právě jako vodu.
Zdvihni k němu dlaně+ kvůli duši svých dětí,
které omdlévají z hladu na začátku všech ulic.+
ר [réš]
20 Viz, Jehovo, a pohleď+ přece na toho, s nímž jsi takto krutě jednal.
Měly by ženy stále jíst své vlastní plody, děti, [které se] narodily plně utvořené,+
ש [šin]
21 Chlapec a stařec+ ulehli na zem ulic.+
Mé panny a moji mladí muži padli mečem.+
Zabíjel jsi ve dni svého hněvu.+ Pobíjel jsi;+ neměl jsi soucit.+
ת [taw]
22 Jako v den svátku+ jsi přistoupil k tomu, abys vyvolával má místa, kde přebývám jako cizí usedlík, všude kolem.
A v den Jehovovy zloby se neprokázal být nikdo, [kdo by] unikl nebo přežil;+
ty, jež jsem plně vytvořené porodila a vychovala, ty zahubil můj nepřítel.+
א [ʼaʹlef]*
3 Jsem zdatný muž, který viděl trápení+ kvůli holi jeho rozlícení.
2 Jsem to já, koho vedl a [komu] dává kráčet tmou, a ne světlem.+
3 Vskutku proti mně opětovně obrací ruku po celý den.+
ב [béth]
4 Způsobil, aby se mé tělo a má kůže opotřebovaly.+ Zlámal mi kosti.+
5 Stavěl proti mně, aby [mě] obklopil jedovatou rostlinou+ a potížemi.+
6 Přiměl mě sedět na temných místech+ jako dlouho mrtvé lidi.+
ג [giʹmel]
7 Zahradil mě jako kamennou zdí, abych nevyšel.+ Ztížil mi měděné okovy.+
8 Také když volám o přispění a volám o pomoc, vskutku překáží mé modlitbě.+
9 Zahradil mé cesty tesaným kamenem.+ Mé vozové cesty převrátil.+
ד [daʹleth]
10 Je vůči mně jako číhající medvěd,+ jako lev ve skrýších.+
11 Mé cesty zhatil a nechává mě ležet ladem.* Udělal ze mne někoho zpustošeného.+
12 Sešlápl svůj luk+ a staví mě za terč šípu.+
ה [heʼ]
13 Do ledvin mi vehnal syny svého toulce.+
14 Stal jsem se předmětem smíchu+ všem lidem proti mně,* námětem jejich písně celý den.+
15 Dal mi dostatek hořkých věcí.+ Prosytil mě pelyňkem.+
ו [waw]
16 A působí, že se mi zuby lámou o štěrk.+ Přiměl mě, abych se schoulil v popelu.+
17 Také odvrhuješ, takže pro mou duši není pokoj. Ztratil jsem z paměti to, co je dobré.+
18 A stále říkám: „Zanikla má znamenitost a [to, co jsem] očekával od Jehovy.“+
ז [zaʹjin]
19 Vzpomeň si na mé trápení a na můj stav bez domova,+ pelyněk a jedovatou rostlinu.+
20 Tvá* duše si zcela jistě vzpomene a hluboce se nade mnou skloní.+
21 To si budu připomínat v srdci.+ Proto budu projevovat postoj očekávání.+
ח [chéth]
22 Jsou to skutky Jehovovy milující laskavosti,*+ že jsme nedospěli ke konci,+ protože [projevy] jeho milosrdenství jistě ke konci nedospějí.+
23 Jsou nové každé ráno.+ Tvá věrnost je hojná.+
24 „Jehova je můj podíl,“+ řekla má duše, „proto projevím vůči němu postoj očekávání.“+
ט [téth]
25 Dobrý je Jehova k tomu, kdo v něho doufá,+ k duši, která ho stále hledá.+
26 Je dobré, aby [člověk] čekal,+ dokonce mlčky,+ na Jehovovu záchranu.+
27 Je dobré, aby zdatný muž za svého mládí nosil jho.+
י [jódh]
28 Ať sedí osamoceně a mlčí,+ protože on na něho [něco] naložil.+
29 Ať vloží ústa až do prachu.+ Snad existuje naděje.+
30 Ať nastaví tvář právě tomu, kdo ho bije.+ Ať má pohany dosyta.+
כ [kaf]
31 Vždyť Jehova* nebude dál odvrhovat na neurčitý čas.+
32 Vždyť sice způsobil zármutek,+ ale jistě také projeví milosrdenství podle hojnosti své milující laskavosti.+
33 Ne ze svého vlastního srdce totiž ztrápil nebo rmoutí syny mužů.*+
ל [laʹmedh]
34 Drcení všech vězňů země+ pod nohama,+
35 odvracení soudu zdatného muže před obličejem Nejvyššího,+
36 křivení člověka* v jeho právní při — na to se Jehova* [příznivě] netvářil.+
מ [mem]
37 Kdo nyní řekl, že by se něco mělo stát, [když] Jehova* nepřikázal?+
38 Z úst Nejvyššího nevycházejí věci špatné a [to], co je dobré.+
39 Jak si může živý člověk* libovat ve stížnostech,+ zdatný muž kvůli svému hříchu?+
נ [nun]
40 Prozkoumejme přece své cesty a probádejme je+ a vraťme se přece přímo k Jehovovi.+
41 Pozdvihněme své srdce spolu s dlaněmi k Bohu* v nebesích:+
42 „My jsme přestupovali a chovali jsme se vzpurně.+ Ty jsi neodpustil.+
ס [saʹmekh]
43 Zahradil jsi přístup hněvem+ a stále nás pronásleduješ.+ Zabíjel jsi, neprojevil jsi soucit.+
44 Zahradil jsi k sobě přístup velkým množstvím oblaků,+ aby modlitba nepronikla.+
45 Děláš z nás pouhý odpad a smetí uprostřed národů.“+
פ [peʼ]*
46 Všichni naši nepřátelé proti nám otevřeli ústa.+
47 Děs a prohlubeň připadly nám,+ opuštěnost a zhroucení.+
48 Z očí mi stékají proudy vody kvůli zhroucení dcery mého lidu.+
ע [ʽaʹjin]
51 Mé vlastní oko jednalo krutě s mou duší+ kvůli všem dcerám* mého města.+
צ [ca·dhéʹ]
52 Moji nepřátelé mě rozhodně lovili právě jako ptáka+ — bez příčiny.+
53 Umlčeli můj život v jámě+ a vrhali po mně kameny.
54 Vody mi přetekly přes hlavu.+ Řekl jsem: „Jistě budu odříznut!“+
ק [qóf]
55 Vyvolával jsem tvé jméno, Jehovo, z té nejspodnější jámy.+
56 Můj hlas uslyšíš.+ Neschovávej své ucho vůči mé úlevě, vůči mému volání o pomoc.+
57 Přiblížil ses v den, kdy jsem tě stále volal.+ Řekl jsi: „Neboj se.“+
ר [réš]
58 Ujal ses, Jehovo,* zápolení mé duše.+ Vykoupil jsi můj život.+
59 Viděl jsi, Jehovo, křivdu spáchanou na mně.+ Veď přece pro mne soud.+
60 Viděl jsi všechnu jejich pomstu, všechny jejich myšlenky proti mně.+
ש [sin] nebo [šin]
61 Slyšel jsi jejich pohanu, Jehovo, všechny jejich myšlenky proti mně,+
62 rty těch, kdo proti mně povstávají,+ a jejich šeptání proti mně po celý den.+
63 Pohleď přece i na jejich usedání a vstávání.+ Jsem námětem jejich písně.+
ת [taw]
64 Oplatíš jim zacházení, Jehovo, podle díla jejich rukou.+
65 Dáš jim nestoudnost srdce,+ svou kletbu pro ně.+
66 Budeš [je] pronásledovat v hněvu a vyhladíš je+ zpod Jehovových nebes.+
א [ʼaʹlef]
ב [béth]
2 Pokud jde o drahocenné syny Sionu,+ ty, kdo byli vyvažováni přečištěným zlatem,*
jak jen byli počítáni za velké hliněné džbány, dílo hrnčířových rukou!+
ג [giʹmel]
3 I šakali nastavili vemeno. Kojili svá mláďata.
ד [daʹleth]
ה [heʼ]
5 Právě ti, kdo jedli příjemné věci, byli v ulicích postiženi úžasem.+
Právě ti, kdo byli vychováváni v šarlatu,+ museli obejmout hromady popela.+
ו [waw]
6 [Trest za] provinění dcery mého lidu se také stává větším než [trest za] hřích Sodomy,+
jež byla rozvrácena jako v mžiku a k níž se žádné ruce neobrátily [s pomocí].+
ז [zaʹjin]
7 Její Nazirejci+ byli čistší než sníh;+ byli bělejší než mléko.
Ve skutečnosti byli ruměnější+ než korály; jejich lesk byl jako safír.+
ח [chéth]
8 Jejich vzezření se stalo tmavším než čerň. V ulicích nebyli rozeznáni.+
Kůže jim na kostech seschla.+ Stala se právě tak suchou jako strom.
ט [téth]
9 Lépe se prokázalo být těm zabitým mečem+ než těm zabitým hladem,+
protože oni slábnou,* probodeni pro nedostatek výnosu širého pole.
י [jódh]
10 Ruce soucitných žen, ty vařily jejich vlastní děti.+
Staly se někomu jakoby chlebem útěchy během zhroucení dcery mého lidu.+
כ [kaf]
11 Jehova dovršil svůj vztek.+ Vylil svůj hořící hněv.+
A rozpaluje na Sionu oheň, který pohlcuje jeho základy.+
ל [laʹmedh]
12 Králové země a všichni obyvatelé úrodné země* nevěřili,+
že by protivník a nepřítel vešel do bran Jeruzaléma.+
מ [mem]
13 Kvůli hříchům jeho proroků, provinění jeho kněží,+
byli uprostřed něho ti, kdo vylévali krev spravedlivých.+
נ [nun]
14 Bloudili ulicemi+ jako slepí.+ Znečistili se krví,+
takže není nikdo schopen dotknout se jejich oděvů.+
ס [saʹmekh]
15 „Uhni z cesty! Nečistý!“+ volali na ně. „Uhni z cesty! Uhni z cesty! Nedotýkej se!“+
Vždyť chodili bez domova.+ Také bloudili.+ Mezi národy se říkalo: „Nebudou opět přebývat jako [někdo] cizí.+
פ [peʼ]
16 Jehovův obličej je rozdělil.+ Už na ně neshlédne.+
Lidé jistě neprojeví ohled ani kněžím.+ Jistě neprojeví přízeň ani starcům.“+
ע [ʽaʹjin]
17 Dokud ještě jsme, naše oči marně teskní po pomoci pro nás.+
Zatímco jsme se rozhlíželi, vyhlíželi jsme k národu, který nemůže přinést záchranu.+
צ [ca·dhéʹ]
18 Lovili naše kroky,+ takže se nedá chodit po našich veřejných prostranstvích.
Náš konec se přiblížil. Naše dny se naplnily, neboť přišel náš konec.+
ק [qóf]
19 Rychlejšími než nebeští orli se prokázali být naši pronásledovatelé.+
Na horách nás rozpáleně pronásledovali.+ V pustině na nás číhali.+
ר [réš]
20 Samotný dech* našeho chřípí,+ Jehovův* pomazaný,*+ ten byl lapen v jejich velké jámě,+
ten, o němž jsme říkali: „V jeho stínu+ budeme žít mezi národy.“+
ש [sin]
21 Jásej a raduj se,+ edomská dcero,+ jež bydlíš v zemi Uc.+
I k tobě projde ten pohár.*+ Opiješ se a ukážeš se v nahotě.+
ת [taw]
22 Tvé provinění, sionská dcero, dospělo ke svému konci.+ On tě znovu neodvede* do vyhnanství.+
Obrátil svou pozornost k tvému provinění, edomská dcero. Odkryl tvé hříchy.+
5* Vzpomeň, Jehovo, co se nám stalo.+ Pohlédni přece a viz naši pohanu.+
2 Naše dědičné vlastnictví bylo předáno cizím lidem, naše domy cizincům.+
3 Stali jsme se pouhými sirotky bez otce.+ Naše matky jsou jako vdovy.+
4 Za peníze* jsme museli pít svou vlastní vodu.+ Naše vlastní dříví k nám přichází za [kupní] cenu.
5 Těsně za šíjí jsme byli pronásledováni.+ Unavili jsme se. Nezůstal pro nás žádný odpočinek.+
6 Podali jsme ruku+ Egyptu;+ Asýrii,+ abychom se nasytili chlebem.
7 To naši praotcové hřešili.+ Už nejsou. Pokud jde o nás, my jsme museli nést jejich provinění.+
8 Panují nad námi pouzí sluhové.+ Nikdo nás nevytrhuje z jejich ruky.+
9 S nasazením své duše si přinášíme chléb,+ kvůli meči z pustiny.
10 Kůže, ta se nám rozpálila jako pec bolestivými křečemi z hladu.+
11 Na Sionu pokořili manželky,*+ v judských městech panny.
12 Knížata byla pověšena jen jejich rukou.+ Ani obličeje starců nebyly ctěny.+
13 I mladí muži zvedali ruční mlýnek+ a pouzí chlapci klopýtali pod dřívím.+
14 Starci přestali i v bráně,+ mladí muži se svou hudbou na nástroje.+
15 Přestal jásot našeho srdce. Náš tanec se změnil v pouhé truchlení.+
16 Koruna naší hlavy padla.+ Běda nám nyní, protože jsme hřešili!+
17 Proto nám srdce onemocnělo.+ Kvůli těmto věcem nám pohasly oči,+
18 kvůli sionské hoře, která je zpustošena;+ procházely se po ní lišky.+
19 Pokud jde o tebe, Jehovo, ty budeš sedět na neurčitý čas.+ Tvůj trůn je po generaci za generací.+
20 Proč jen na nás zapomínáš navždy,+ že nás opouštíš po tu délku dnů?+
21 Přiveď nás zpět,+ Jehovo, k sobě, a my se pohotově vrátíme. Přines nám nové dny jako v dávné minulosti.+
22 Tys nás však rozhodně zavrhl.+ Velmi ses na nás rozhořčil.+
V hebrejštině je tato kniha nazvána podle svého prvního slova ʼÉ·khahʹ! „Jak!“; řec. Threʹnoi, „Žalozpěvy; Nářky“. Vgc(lat.) „Threʹni, to jest Nářky Jeremjáše proroka“.
Tato kapitola je žalozpěv uspořádaný ve formě akrostichu neboli podle heb. abecedy, přičemž 22 úseků odpovídá 22 písmenům heb. abecedy; každý následující úsek začíná následujícím písmenem heb. abecedy, což je vyznačeno nad každým úsekem. Srovnej Ža 119:1 ppč.
LXX obsahuje tento úvod: „A stalo se, že potom, co byl Izrael vzat do zajetí a Jeruzalém zničen, si Jeremjáš sedl a plakal a naříkal tímto žalozpěvem nad Jeruzalémem a řekl.“ Úvod ve Vgrkp zní: „A stalo se, že když byl Izrael odveden do zajetí a když byl Jeruzalém zpustošen, usedl prorok Jeremjáš a plakal a bědoval tímto žalozpěvem nad Jeruzalémem; a hořce vzdychal a žalostně sténal a řekl.“ Úvod v T zní: „Jeremjáš, prorok a velký kněz, řekl“.
Nebo „stíhali“.
Nebo „tím, kdo je stíhá“.
„Do sboru.“ Heb. vaq·qa·halʹ; řec. ek·kle·siʹan; lat. ec·cleʹsi·am.
„Duši.“ Heb. naʹfeš; lat. aʹni·mam. Viz dodatek 4A.
Heb. slovo přeložené „nehodnotnou“ je v ž. r., j. č., jako by mluvila žena představující město.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
Viz v. 14 ppč.
Viz v. 14 ppč.
Srovnej v. 11, ppč. „ženou“.
„Oni slyšeli“, MVg; T „Národy slyšely“; LXX „Slyšte prosím“; Sy „Slyš“.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
Viz v. 1 ppč.
Viz v. 1 ppč.
Viz v. 1 ppč.
Tento úsek začínající heb. písmenem peʼ je uveden před úsekem, který začíná písmenem ʽaʹjin. V heb. abecedě písmeno peʼ následuje za písmenem ʽaʹjin.
„Ji“, LXXSy.
V heb. abecedě písmeno ʽaʹjin následuje za písmenem saʹmekh.
Viz v. 1 ppč.
Dosl. „dcera“.
Viz v. 1 ppč.
Viz v. 1 ppč.
Každá řádka v každém oddílu této kapitoly začíná týmž heb. písmenem v abecední pořádku; oddíl peʼ (v. 46–48) je uveden před oddílem ʽaʹjin (v. 49–51).
Nebo „trhá mě na kusy“.
„Celému mému lidu“, MLXXVg; Sy „všem národům“; T „všem, kteří rozptylují můj lid“.
„Tvá“, v M oprava od soferim, aby znělo „Má“; jedna z osmnácti oprav od soferim. Viz dodatek 2B.
Nebo „věrně oddané lásky“.
Jedna ze 134 písařských změn z JHWH na ʼAdho·naiʹ. Viz dodatek 1B.
„Mužů.“ Heb. ʼiš, j. č., ale v kolektivním smyslu.
Nebo „pozemského člověka“. Heb. ʼa·dhamʹ.
Viz v. 31 ppč.
Viz v. 31 ppč.
Nebo „živý pozemský člověk“. Heb. ʼa·dhamʹ chai.
„Bohu.“ Heb. ʼEl; Vg „Jehovovi“.
V heb. abecedě je peʼ uvedeno za aʹjin.
Nebo „závislým městečkům“.
Viz v. 31 ppč.
Nebo „Jak jen pohasíná zlato [heb. za·havʹ], jak jen se dobré zlato [heb. hakkeʹthem] mění!“. Viz Job 28:16, 17 ppč.
Nebo „kameny svatyně“.
„Přečištěným zlatem.“ Heb. bap·pazʹ.
Dosl. „vytékají“, zřejmě obrazně.
„Úrodné země.“ Heb. the·velʹ; LXX „obydlené země“; lat. orʹbis, „kruhu“, tj. zemského.
Nebo „duch (vítr)“. Heb. ruʹach; řec. pneuʹma; lat. spiʹri·tus.
„Pán“, LXXBagsterVg.
„Pomazaný.“ Heb. mešiʹach; řec. chri·stosʹ; syr. meši·cheh; lat. chriʹstus.
„Ten pohár“, MSyVg; T „pohár proklínání“; LXX „pohár Jehovův“.
Nebo „Nikdo ... neodvede“.
Na rozdíl od každé z předcházejících čtyř kapitol nemá tato kapitola formu abecedního akrostichu, má však 22 v., což odpovídá 22 písmenům heb. abecedy.
Nebo „stříbro“.
Nebo „ženy“.