Ezekiel*

1 A stalo se třicátého roku, ve čtvrtém [měsíci], pátý [den] měsíce, když jsem byl uprostřed vyhnaného lidu+ u řeky Kebar,+ že se otevřela nebesa+ a začal jsem vidět Boží* vidění.+ 2 Pátý [den] měsíce, totiž [v] pátém roce vyhnanství krále Jehojakina,*+ 3 přišlo Jehovovo slovo+ výslovně k Ezekielovi,+ synu kněze Buziho, v zemi Chaldejců+ u řeky Kebar, a na tom místě na něm spočinula Jehovova ruka.+

4 A začal jsem vidět, a pohleďme, bouřlivý vítr*+ přicházel od severu, velké množství oblaků+ a třesoucí se oheň,+ a všude kolem toho* byl jas, a zprostřed toho* bylo něco, co se na pohled podobalo élektru,* zprostřed ohně.+ 5 A zprostřed toho byla podoba čtyř živých tvorů,*+ a vypadali takto: měli podobu pozemského člověka.* 6 A [každý] měl čtyři obličeje+ a [každý] z nich čtyři křídla.+ 7 A jejich nohy byly rovné nohy a chodidlo jejich nohou bylo jako chodidlo nohy telete;+ a blyštěly se žhnutím* nablýskané mědi.+ 8 A pod jejich křídly na jejich čtyřech stranách byly ruce člověka,*+ a všichni čtyři měli obličeje a křídla.+ 9 Jejich křídla se spolu spojovala. Neotáčeli se, když šli; každý z nich chodil přímo kupředu.+

10 A pokud jde o podobu jejich obličejů, všichni čtyři měli lidský obličej+ se lvím obličejem+ doprava+ a všichni čtyři měli býčí obličej+ nalevo;+ všichni čtyři také měli orlí obličej.+ 11 Takové byly jejich obličeje. A jejich křídla+ se rozprostírala nahoru. Každý z nich měl dvě, která se spolu spojovala, a dvě zakrývala jejich těla.+

12 A každý z nich chodil přímo kupředu.+ Kamkoli se duchu* zachtělo jít, tam chodili.+ Neotáčeli se, když šli.+ 13 A pokud jde o podobu těch živých tvorů,* jejich vzhled byl jako hořící ohnivé uhly.+ Mezi živými tvory se pohybovalo tam a zpět něco, co vypadalo jako pochodně,+ a oheň byl jasný a z ohně vycházel blesk.+ 14 A živí tvorové, ti vycházeli a navraceli se, jako by [měli] vzhled blesku.+

15 A jak jsem dál viděl živé tvory, tu pohleďme, na zemi vedle živých tvorů bylo jedno kolo,+ u čtyř obličejů každého [z nich].+ 16 Pokud jde o vzhled kol+ a jejich konstrukci, bylo to jako žhnutí chryzolitu;+ a všechna čtyři měla jednu podobu. A jejich vzhled a jejich konstrukce byly, právě jako když se kolo prokáže být uprostřed* kola.+ 17 Když šla, chodila na své odpovídající čtyři strany.*+ Když šla, neotáčela se jinam.+ 18 A pokud jde o jejich loukotě, ty byly tak vysoké, že vzbuzovaly bázeň; a jejich loukotě, všech čtyř, byly všude kolem plné očí.+ 19 A když živí tvorové šli, kola chodila vedle nich, a když se živí tvorové pozvedli ze země, pozvedala se kola.+ 20 Kamkoli se duchu zachtělo jít, šli, [když se] tam duchu [zachtělo] jít; a kola se pozvedala těsně vedle nich, neboť v kolech byl duch živého tvora. 21 Když šli, chodila ona; a když se zastavili, zastavovala se ona; a když se pozvedli ze země, pozvedla se kola těsně vedle nich, neboť v kolech byl duch živého tvora.+

22 A nad hlavami živých tvorů byla podoba prostoru+ jako jiskření ledu vzbuzujícího posvátnou úctu, roztaženého nahoře nad jejich hlavami.+ 23 A pod prostorem byla jejich křídla přímá, jedno k druhému. Každý měl dvě křídla, která zakrývala z této strany, a každý měl dvě, která zakrývala z oné strany jeho tělo. 24 A uslyšel jsem zvuk jejich křídel, zvuk jakoby ohromných vod,+ jako zvuk Všemohoucího, když šli, zvuk vřavy+ jako zvuk ležení.+ Když se zastavili, svá křídla spouštěli.

25 A nad prostorem, který byl nad jejich hlavou, zazněl hlas. (Když se zastavili, svá křídla spouštěli.) 26 A nad prostorem, který byl nad jejich hlavou, bylo vzhledem něco jako safír,+ podoba trůnu.+ A na podobě trůnu, nahoře na něm, byla podoba někoho, vzhledu jako pozemského člověka.+ 27 A uviděl jsem něco podobného žhnutí élektra,+ co vypadalo jako oheň všude kolem uvnitř něho,+ od vzhledu jeho boků a nahoru; a od vzhledu jeho boků a dolů, jsem viděl něco, co vypadalo jako oheň, a všude kolem měl jas. 28 Bylo tu něco, co vypadalo jako oblouk,+ který se objevuje ve velkém množství oblaků v den lijícího se deště. Takový byl vzhled okolního jasu. Byl to vzhled podoby Jehovovy slávy.+ Když jsem [to] uviděl, padl jsem na tvář+ a začal jsem slyšet hlas někoho mluvícího.

2 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka,*+ postav se na nohy, abych s tebou promluvil.“+ 2 A jakmile ke mně promluvil,+ začal do mne vcházet duch a nakonec mě přiměl* postavit se na nohy, abych slyšel Toho, kdo ke mně mluvil.+

3 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, posílám tě k izraelským synům,+ ke vzpurným národům, které se vzbouřily proti mně.+ Oni i jejich praotcové se dopouštěli přestupků proti mně až přímo do tohoto dne.+ 4 A synové s nestoudným obličejem+ a tvrdým srdcem+ — k těm tě posílám, a řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova.‘* 5 A pokud jde o ně, ať už uslyší,+ nebo od toho upustí+ — vždyť jsou vzpurný dům+ —, jistě také poznají, že byl v jejich středu prorok.+

6 A ty, synu člověka, se jich neboj;+ a neboj se jejich slov, protože jsou tu zatvrzelci+ a věci, které tě bodají,+ a bydlíš mezi štíry.+ Neboj se jejich slov+ a neděs se jejich obličeje,+ neboť jsou vzpurný dům.+ 7 A budeš k nim mluvit má slova bez ohledu na to, zda slyší, nebo od toho upustí, neboť jsou případem vzpoury.+

8 A ty, synu člověka, poslyš, co k tobě mluvím. Nestaň se vzpurným jako ten vzpurný dům.+ Otevři ústa a sněz, co ti dávám.“+

9 A začal jsem vidět, a pohleďme, napřáhla se ke mně ruka,+ a pohleďme, byl v ní svitek knihy.+ 10 A postupně jej přede mnou rozprostíral, a byl popsán zpředu i zezadu;+ a byly v něm napsány žalozpěvy a úpění a bědování.+

3 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, co nalézáš, sněz. Sněz tento svitek+ a jdi, mluv k izraelskému domu.“

2 Otevřel jsem tedy ústa, a postupně mě přiměl sníst ten svitek.+ 3 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, měl bys způsobit, aby se tvé vlastní břicho najedlo, aby sis tím svitkem, který ti dávám, naplnil i střeva.“ A začal jsem jej jíst a byl v mých ústech sladký jako med.+

4 A dále mi říkal: „Synu člověka, jdi, vstup mezi izraelský dům+ a budeš k nim mluvit mými slovy. 5 Vždyť nejsi posílán k lidu, který má nesrozumitelnou řeč*+ nebo těžký* jazyk+ — k izraelskému domu, 6 ne k početným národům s nesrozumitelnou řečí nebo těžkým jazykem, jejichž slova nemůžeš slyšet [s porozuměním].+ Kdybych tě byl poslal k nim, právě ti by ti naslouchali.+ 7 Ale pokud jde o izraelský dům, oni ti nebudou chtít naslouchat, neboť nechtějí naslouchat mně,+ protože všichni z izraelského domu jsou tvrdohlaví* a mají tvrdé srdce.+ 8 Pohleď, učinil* jsem tvůj obličej přesně tak tvrdý jako jejich obličeje+ a tvé čelo přesně tak tvrdé jako jejich čela.+ 9 Jako diamant,* tvrdší než pazourek,+ jsem učinil* tvé čelo. Nebudeš se jich bát+ a jejich obličejů se nezděsíš,+ neboť jsou vzpurný dům.“+

10 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, všechna má slova, která k tobě budu mluvit, přijmi do srdce+ a slyš svýma vlastníma ušima. 11 A jdi, vstup mezi vyhnaný lid,+ mezi syny svého lidu, a budeš k nim mluvit a řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova‘, bez ohledu na to, zda slyší, nebo od toho upustí.“+

12 A duch* přistoupil k tomu, aby mě unášel,+ a začal jsem slyšet za sebou zvuk velkého ruchu:+ „Požehnaná buď Jehovova sláva z jeho místa.“+ 13 A byl tu zvuk křídel živých tvorů, která se navzájem těsně dotýkala,+ a zvuk kol těsně vedle nich+ a zvuk velkého ruchu. 14 A duch mě unášel+ a přistoupil k tomu, aby mě vzal, takže jsem šel hořce ve vzteku svého ducha, a Jehovova ruka na mně byla silná.+ 15 A tak jsem vstoupil mezi vyhnaný lid u Tel-abibu, který bydlel+ u řeky Kebar,+ a začal jsem bydlet* tam, kde bydleli oni; a sedm dnů jsem tam bydlel, ohromen uprostřed nich.+

16 A na konci sedmi dnů se stalo, že Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet a říkalo:

17 „Synu člověka, učinil jsem tě strážným* pro izraelský dům+ a uslyšíš z mých úst řeč a budeš je ode mne varovat.+ 18 Když řeknu někomu ničemnému: ‚Rozhodně zemřeš‘,*+ a skutečně ho nebudeš varovat a nepromluvíš, abys varoval ničemného před jeho ničemnou cestou, aby byl zachován naživu,+ zemře ve svém provinění,+ protože je ničemný, ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky.+ 19 Ale pokud jde o tebe, v případě, že jsi někoho ničemného varoval+ a opravdu se neobrátí zpět od své ničemnosti a od své ničemné cesty, sám zemře za své provinění;+ ale pokud jde o tebe, ty svou vlastní duši* osvobodíš.+ 20 A když se někdo spravedlivý obrací od své spravedlnosti+ a skutečně činí bezpráví a já před něho položím kámen klopýtání,+ sám zemře, protože jsi ho nevaroval. Zemře pro svůj hřích+ a na jeho spravedlivé skutky, které činil, se nebude vzpomínat,+ ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky.+ 21 A pokud jde o tebe, v případě, že jsi někoho spravedlivého varoval, že by spravedlivý neměl hřešit,+ a on opravdu nehřeší, zcela jistě bude žít dál, protože byl varován,+ a ty sám osvobodíš svou vlastní duši.“+

22 A spočinula tam na mně Jehovova ruka a přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Vstaň a vyjdi na údolní pláň,+ a tam s tebou budu mluvit.“ 23 A tak jsem vstal a vyšel na údolní pláň, a pohleďme, stála tam Jehovova sláva,+ jako sláva, kterou jsem viděl u řeky Kebar,+ a padl jsem na tvář.+ 24 Potom do mne vstoupil duch+ a přiměl mě postavit se na nohy,+ a začal ke mně mluvit a řekl mi:

„Pojď, zavři se ve svém domě. 25 A pohleď, synu člověka, jistě na tebe vloží šňůry a svážou tě jimi, takže nebudeš moci vyjít do jejich středu.+ 26 A jazyk, ten ti nechám přilnout k patru,+ a jistě oněmíš+ a nestaneš se jim mužem,* který udílí kárání,+ protože jsou vzpurný+ dům. 27 A až s tebou promluvím, otevřu ti ústa a řekneš jim:+ ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova.‘ Kdo slyší, ať slyší,+ a kdo od toho upustí, ať od toho upustí, protože jsou vzpurný dům.+

4 A ty, synu člověka, si vezmi cihlu, a položíš ji před sebe a vyryješ do ní město, ano Jeruzalém.+ 2 A oblehneš je+ a postavíš proti němu obléhací zeď+ a navršíš* proti němu obléhací násep+ a zřídíš proti němu ležení a všude kolem něho rozestavíš obléhací berany.+ 3 A pokud jde o tebe, ty si vezmi železný plech na pečení a postavíš jej jako železnou stěnu mezi sebe a město a upřeš na ně svůj obličej, a octne se v obležení a budeš je obléhat. Je to znamení izraelskému domu.+

4 A pokud jde o tebe, ty si lehni na levý bok a položíš na něj provinění izraelského domu.+ Podle počtu dnů, jež na něm budeš ležet, poneseš jejich provinění. 5 A dám ti roky jejich provinění+ v počtu tří set devadesáti dnů,+ a poneseš provinění izraelského domu. 6 A vyplníš je.

A v druhém případě si lehneš na pravý bok a poneseš provinění judského domu čtyřicet dnů.+ Den za rok, den za rok jsem ti dal.+ 7 A upřeš svůj obličej k obléhání Jeruzaléma,+ s obnaženou paží, a budeš proti němu prorokovat.

8 A pohleď, vložím na tebe šňůry,+ aby ses nemohl obrátit z jednoho boku na druhý bok, dokud nevyplníš dny svého obléhání.

9 A pokud jde o tebe, ty si vezmi pšenici+ a ječmen a boby+ a čočku+ a proso a špaldu,+ a dáš je do jedné nádoby a uděláš si z nich chléb* pro počet dnů, kdy budeš ležet na boku; tři sta devadesát dnů jej budeš jíst.+ 10 A jídlo, které budeš jíst, bude na váhu — dvacet šekelů denně.+ Budeš je jíst čas od času.

11 A vodu budeš pít pouze odměřovanou, šestý díl hinu.* Budeš pít čas od času.

12 A budeš to jíst jako kulatý ječný koláč;+ a pokud jde o to, budeš to péci před jejich očima na sušených lidských výkalech.“*+ 13 A Jehova přikročil k tomu, aby řekl: „Právě tak budou jíst izraelští synové svůj chléb nečistý+ mezi národy, do nichž je rozeženu.“+

14 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Pohleď, má duše není poskvrněná;+ od svého mládí až dosud jsem nejedl žádné tělo, které by [již] bylo mrtvé, ani roztrhané zvíře,+ a do mých úst nevešlo žádné zkažené maso.“+

15 A tak mi řekl: „Podívej se, dal jsem ti místo sušených lidských výkalů kravince a na nich si uděláš svůj chléb.“ 16 A dále mi říkal: „Synu člověka, hle, lámu v Jeruzalémě pruty, na kterých jsou zavěšeny prstencovité chleby,*+ a budou muset jíst chléb na váhu a v úzkostlivé péči,+ a vodu budou pít odměřovanou a s hrůzou,+ 17 aby měli nedostatek chleba a vody a aby se na sebe dívali užasle a shnili ve svém provinění.+

5 A pokud jde o tebe, synu člověka, ty si vezmi ostrý meč. Vezmeš si ho jako holičskou břitvu a necháš si ho přejet přes hlavu a přes vous+ a vezmeš si miskové váhy a rozdělíš [vlasy]* na díly. 2 Třetinu spálíš přímo v ohni uprostřed města, jakmile se naplní dny obléhání.+ A vezmeš další třetinu. Udeříš [ji] mečem všude kolem něho,+ a [poslední] třetinu rozptýlíš do větru,* a vytasím za nimi meč.+

3 A několik málo z nich vezmeš a zabalíš je do svých suknic.+ 4 A jiné z nich vezmeš a vhodíš je doprostřed ohně a v ohni je spálíš na popel. Z jednoho* vyjde oheň na celý izraelský dům.+

5 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚To je Jeruzalém. Postavil jsem jej doprostřed národů, se zeměmi všude kolem něho. 6 A v ničemnosti přistoupil k tomu, aby se choval vzpurně proti mým soudcovským rozhodnutím více než národy+ a proti mým ustanovením více než země, které jsou všude kolem něho, neboť zavrhli má soudcovská rozhodnutí a pokud jde o má ustanovení, v těch nechodili.‘+

7 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jste byli nezkrotnější*+ než národy, které jsou všude kolem vás, nechodili jste v mých ustanoveních a nekonali jste má soudcovská rozhodnutí;+ ale jednali jste podle soudcovských rozhodnutí národů, které jsou všude kolem vás — nebo snad ne?+ —, 8 proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, jsem proti tobě,* [město], ano já,+ a vykonám uprostřed tebe soudcovská rozhodnutí před očima národů.+ 9 A pro všechny tvé odporné věci učiním v tobě to, co jsem neučinil, a nic podobného již neučiním.+

10 Proto otcové budou uprostřed tebe jíst syny+ a synové budou jíst své otce, a vykonám v tobě skutky soudu a rozptýlím celý tvůj zbytek do každého větru.“‘*+

11 ‚Proto jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚jistě proto, že to byla moje svatyně, kterou jsi poskvrnil všemi svými ohavnostmi+ a všemi svými odpornými věcmi,+ jsem to také já, Ten, kdo [tě] sníží,+ a mé oko nebude litovat+ a také neprojevím soucit.+ 12 Třetina z tebe — zemře morem+ a dospěje uprostřed tebe ke konci hladomorem.+ A druhá třetina — padnou všude kolem tebe mečem. A [poslední] třetinu rozptýlím dokonce do každého větru+ a vytasím za nimi meč.+ 13 A můj hněv jistě dospěje ke konci+ a upokojím na nich svůj vztek+ a utěším se;+ a budou muset poznat, že já, Jehova, jsem mluvil a trval jsem na výlučné oddanosti,+ až na nich skoncuji se svým vztekem.

14 A udělám z tebe* zpustošené místo a pohanu mezi národy, které jsou všude kolem tebe před očima každého kolemjdoucího.+ 15 A staneš se pohanou+ a předmětem spílání,+ varovným příkladem+ a hrůzou národům, které jsou všude kolem tebe, až v tobě učiním skutky soudu v hněvu a ve vzteku a v rozvzteklených káráních.+ Já, Jehova, jsem mluvil.

16 Až na ně pošlu škodící šípy hladu,+ které se prokáží být ke zhoubě, [šípy], jež vyšlu, abych vás zničil,+ zvětším nad vámi i hladomor a polámu vaše pruty, na kterých jsou zavěšeny prstencovité chleby.*+ 17 A pošlu na vás hladomor a škodící divoká zvířata+ a připraví tě o děti, a projde tebou mor+ i krev+ a přivedu na tebe meč.+ Já, Jehova, jsem mluvil.‘“

6 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, zaměř svůj obličej k izraelským horám a prorokuj+ jim.+ 3 A řekneš: ‚Izraelské hory, slyšte slovo Svrchovaného Pána Jehovy:+ Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova horám a pahorkům,+ řečištím a údolím: „Zde jsem! Přivádím na vás meč a jistě zničím vaše výšiny.+ 4 Vaše oltáře zpustnou+ a vaše stojany s kadidlem budou rozbity, a způsobím, že vaši zabití padnou před vašimi hnojnými modlami.+ 5 A mrtvoly izraelských synů položím před jejich hnojné modly a vaše kosti rozptýlím všude kolem vašich oltářů.+ 6 Na všech místech, kde bydlíte,+ budou zpustošena samotná města,+ i výšiny budou opuštěny, aby ležely zpustošené,+ a vaše oltáře, aby ležely zpustlé a byly skutečně rozbity+ a aby vaše hnojné modly skutečně zanikly+ a vaše stojany s kadidlem aby byly zpodtínány+ a vaše díla setřena. 7 A zabitý skutečně padne uprostřed vás+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.*+

8 A až se to stane, nechám vám jako ostatek ty, kdo uniknou meči mezi národy, až budete rozptýleni do zemí.+ 9 A ti z vás, kdo uniknou, budou na mne jistě vzpomínat mezi národy, do nichž budou vzati do zajetí,+ protože jsem byl zlomen jejich smilnícím srdcem, které ode mne odbočilo,+ a jejich očima, které jdou ve smilstvu za jejich hnojnými modlami;+ a jistě pocítí ve svých obličejích hnus nad špatnostmi, které činili ve všech svých odporných věcech.+ 10 A budou muset poznat, že já jsem Jehova; ne nadarmo jsem přece mluvil o tom,+ že jim učiním tuto neblahou věc.“‘+

11 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Tleskni+ a dupni a řekni „Běda!“ kvůli všem špatným odporným věcem izraelského domu,+ protože padnou mečem,+ hladem+ a morem.+ 12 Pokud jde o toho, kdo je daleko,+ ten zemře morem; a pokud jde o toho, kdo je blízko, ten padne mečem; a pokud jde o toho, kdo zůstal a byl bedlivě střežen, ten zemře hladomorem, a skoncuji se svým vztekem proti nim.+ 13 A budete muset poznat, že já jsem Jehova,+ až se jejich zabití ocitnou uprostřed svých hnojných model,+ všude kolem svých oltářů,+ na každém vysokém pahorku,+ na všech vrcholcích hor+ a pod každým bujným stromem+ a pod každým košatým velkým stromem,+ na místě, kde obětovali uklidňující* vůni všem svým hnojným modlám.+ 14 A vztáhnu proti nim ruku+ a udělám ze země opuštěný úhor, ano spoušť horší než pustina směrem k Dible,* ve všech místech, kde bydlí. A budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“

7 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „A pokud jde o tebe, synu člověka, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova izraelské půdě: ‚Konec, [jistý] konec přišel na čtyři nejzazší konce* země.*+ 3 Nyní na tebe* [přišel] konec,+ a já pošlu svůj hněv proti tobě a budu tě soudit podle tvých cest+ a přivedu na tebe všechny tvé odporné věci. 4 A mé oko tě nebude litovat+ ani nepocítím soucit, protože na tebe přivedu tvé vlastní cesty a uprostřed tebe se ocitnou tvé vlastní odporné věci;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘+

5 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Neštěstí, ojedinělé neštěstí, pohleď, přichází.+ 6 Ano, přijde konec.+ Ten konec přijde; probudí se pro tebe.* Pohleď, přichází.+ 7 Přijde k tobě* věnec,* obyvateli země,* čas přijde, ten den je blízko.+ Je zmatek, a ne křik hor.

8 Nyní na tebe záhy vyleji svůj vztek+ a skoncuji se svým hněvem proti tobě+ a budu tě soudit podle tvých cest+ a přivedu na tebe všechny tvé odporné věci. 9 Ani mé oko nebude litovat+ ani nepocítím soucit.+ Podle tvých cest [to] na tebe přivedu a tvé vlastní odporné věci se ocitnou přímo uprostřed tebe;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova, který tluče.*+

10 Pohleď, den! Pohleď, přichází!+ Věnec vyšel.+ Hůl rozkvetla.+ Opovážlivost vyrašila.+ 11 Násilí se pozvedlo v hůl ničemnosti.+ Není to z nich ani to není z jejich jmění; a není to z nich samotných, ani v nich není žádná vznešenost.* 12 Musí přijít čas, musí nadejít den. Pokud jde o kupujícího, ten ať se neraduje;+ a pokud jde o prodávajícího, ten ať netruchlí, neboť proti celému jeho zástupu je rozhorlení. 13 Vždyť prodávající se nevrátí k tomu, co bylo prodáno, zatímco jejich život je ještě mezi živými; vidění je totiž pro celý jeho zástup. Nikdo se nevrátí a kvůli svému vlastnímu provinění nebudou vlastnit každý* svůj život.

14 Zatroubili na trubku+ a každý se připravoval, ale nikdo nejde do bitvy, protože mé rozhorlení je proti celému zástupu.+ 15 Venku je meč+ a uvnitř je mor a hlad.+ Kdokoli je na poli, zemře mečem, a kdokoli je ve městě, toho pohltí hlad a mor.+ 16 A ti z nich, kdo unikají, jistě uniknou+ a stanou se na horách podobnými holubicím z údolí,+ z nichž všichni úpí, každý ve svém vlastním provinění. 17 Pokud jde o všechny ruce, ty klesají;+ a pokud jde o všechna kolena, z těch neustále kape voda.*+ 18 A přepásali se pytlovinou+ a přikrylo je třesení;+ a na všech obličejích je hanba+ a na všech jejich hlavách je lysina.+

19 Své stříbro, to vyházejí do ulic a jejich vlastní zlato se stane něčím odpuzujícím. Ani jejich stříbro, ani jejich zlato je nebudou schopny osvobodit v den Jehovova rozlícení.+ Nenasytí své duše a nenaplní svá střeva, neboť se to stalo kamenem klopýtání, který působí jejich provinění.+ 20 A okrasa něčí ozdoby — někdo ji dal jako důvod k pýše; a udělali s ní* své odporné sochy,+ své ohavnosti.+ Proto jim to učiním odpuzující věcí.+ 21 A dám to do ruky cizích lidí k vydrancování a ničemným země za kořist,+ a oni to jistě znesvětí.

22 A budu muset od nich odvrátit svůj obličej,+ a oni skutečně znesvětí mé skryté místo* a opravdu do něj* přijdou lupiči a znesvětí je.+

23 Udělej řetěz,*+ neboť země* se naplnila zakrvaveným soudem*+ a město se naplnilo násilím.+ 24 A přivedu nejhorší z národů+ a jistě vezmou do vlastnictví jejich domy,+ a způsobím, že přestane pýcha silných,+ a jejich svatyně budou znesvěceny.+ 25 Přijde mučivá úzkost a jistě budou hledat pokoj, ale žádný nebude.+ 26 Přijde strast za strastí+ a vyskytne se zpráva za zprávou a lid bude skutečně hledat vidění od proroka,+ a u kněze zanikne zákon a u starších mužů rada.+ 27 Král bude truchlit;+ i náčelník se obleče do zpustošení,+ a ruce lidu země,* ty budou rozrušeny. Budu s nimi jednat podle jejich cesty+ a budu je soudit jejich soudy;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“+

8 A stalo se v šestém roce, v šestém [měsíci], pátý den měsíce, že jsem seděl ve svém domě a přede mnou seděli judští starší muži,*+ když tam na mne dolehla ruka Svrchovaného Pána Jehovy.+ 2 A začal jsem vidět, a pohleďme, podoba připomínající vzhled ohně;+ od vzhledu jeho boků až dolů byl oheň+ a od jeho boků až nahoru bylo něco, co vypadalo jako zář, jako žhnutí élektra.*+ 3 Potom napřáhl [to, co] znázorňovalo ruku,+ a vzal mě za chomáč vlasů mé hlavy a duch*+ mě nesl mezi zemí a nebesy a v Božích viděních mě uvedl do Jeruzaléma,+ ke vchodu do vnitřní brány,+ která je obrácena k severu, kde je bydliště symbolu žárlivosti, který podněcuje k žárlivosti.+ 4 A pohleďme, byla tam sláva BOHA* Izraele,+ podobná zjevu, který jsem viděl v údolní pláni.

5 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, pozvedni, prosím, oči směrem k severu.“ Pozvedl jsem tedy oči směrem k severu, a pohleďme, severně od brány oltáře byl na vstupní cestě tento symbol* žárlivosti.*+ 6 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, vidíš, jaké veliké odporné věci dělají,+ věci, které tu dělá izraelský dům, [abych se] vzdálil od své svatyně?+ A ještě znovu uvidíš veliké odporné věci.“

7 Vzal mě tedy ke vchodu do nádvoří a začal jsem vidět, a pohleďme, nějaký otvor ve stěně. 8 Nyní mi řekl: „Synu člověka, provrtej, prosím, stěnu.“+ A postupně jsem provrtal stěnu, a pohleďme, byl tam nějaký vchod. 9 A dále mi řekl: „Vejdi a podívej se na ty špatné odporné věci, které tu dělají.“+ 10 Vešel jsem tedy a začal jsem vidět, a pohleďme, bylo tam kdejaké znázornění+ lezoucích tvorů a hnusných zvířat+ a všechny hnojné modly izraelského domu.+ Všude kolem dokola po stěně bylo vyřezávání. 11 A sedmdesát mužů*+ ze starších izraelského domu, mezi nimiž stál Jaazanjáš,* syn Šafanův,+ stálo před nimi, každý se svou kadidelnicí v ruce, a vůně oblaku kadidla stoupala.+ 12 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Viděl jsi, synu člověka, co dělají starší izraelského domu ve tmě,+ každý z nich ve vnitřních místnostech svého vystaveného předmětu? Říkají totiž: ‚Jehova nás nevidí.*+ Jehova opustil zemi.‘“*

13 A pokračoval a řekl mi: „Ještě znovu uvidíš veliké odporné věci, které dělají.“+ 14 Vzal mě tedy ke vchodu do brány Jehovova domu, která je k severu, a pohleďme, seděly tam ženy plačící nad [bohem] Tammuzem.*

15 A dále mi řekl: „Viděl jsi [to], synu člověka? Ještě znovu uvidíš veliké odporné věci,+ horší než tyto.“ 16 Vzal mě tedy na vnitřní nádvoří Jehovova domu,+ a pohleďme, u vchodu do Jehovova chrámu, mezi síní a oltářem,+ bylo asi dvacet pět mužů*+ zády k Jehovovu chrámu*+ a obličejem k východu, a klaněli se k východu, k slunci.+

17 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Viděl jsi [to], synu člověka? Je to pro judský dům tak lehká věc činit odporné věci, které zde činili, že musejí naplnit zemi* násilím+ a že by mne měli znovu urážet? A hle, strkají k mému nosu* letorost.* 18 A sám také budu jednat ve vzteku.+ Mé oko nebude litovat ani nepocítím soucit.+ A jistě mi budou silným hlasem volat do uší, ale neuslyším je.“+

9 A přistoupil k tomu, aby mi silným hlasem volal do uší a říkal: „Nechte přijít blíž ty, kdo věnují svou pozornost městu, každého s jeho zbraní v ruce, aby ničili!“

2 A pohleďme, směrem od horní+ brány obrácené k severu přicházelo šest mužů,* každý se svou zbraní k rozbíjení v ruce; a mezi nimi byl jeden muž* oděný plátnem+ s kalamářem* tajemníka u boků, a přistoupili k tomu, aby přišli a postavili se vedle měděného oltáře.+

3 A pokud jde o slávu BOHA* Izraele,+ ta byla vyzdvižena od cherubínů,*+ nad nimiž byla, k prahu domu,+ a začal volat na muže,* který byl oděn plátnem+ a u jehož boků byl kalamář tajemníka. 4 A Jehova přikročil k tomu, aby mu řekl: „Projdi středem města, středem Jeruzaléma, a uděláš označení* na čele lidí, kteří vzdychají a sténají+ nad všemi odpornými věcmi, které se dějí uprostřed něho.“+

5 A těm [ostatním] řekl mně do uší: „Projděte městem za ním a bijte. Ať vaše oko nelituje, a nepociťujte soucit.+ 6 Starce, mladého muže a pannu a děťátko a ženy+ byste měli vybít — až do zhouby. Ale nepřibližujte se k nikomu, na kom je označení;+ a měli byste začít od mé svatyně.“+ A tak začali od starců,* kteří byli před domem.+ 7 A dále jim řekl: „Poskvrňte dům a naplňte nádvoří zabitými.+ Jděte!“ A vyšli a bili ve městě.

8 A zatímco bili a já jsem zůstal, stalo se, že jsem přistoupil k tomu, abych padl na tvář+ a volal a říkal: „Běda,+ Svrchovaný Pane Jehovo! Zničíš všechny zbývající z Izraele, zatímco vyléváš svůj vztek na Jeruzalém?“+

9 Řekl mi tedy: „Provinění izraelského a judského domu+ je velmi, velmi veliké+ a země je naplněna krveprolitím*+ a město je plné pokřivenosti;+ vždyť řekli: ‚Jehova opustil zemi*+ a Jehova nevidí.‘*+ 10 A také pokud jde o mne, mé oko nebude litovat+ ani neprojevím soucit.+ Jejich cestu jistě přivedu na jejich vlastní hlavu.“+

11 A pohleďme, ten muž* oděný plátnem, u jehož boků byl kalamář,* přinášel zpět slovo a říkal: „Učinil jsem, právě jak jsi mi přikázal.“+

10 A dále jsem viděl, a pohleďme, v prostoru,+ který byl nad hlavou cherubínů, bylo něco jako safír,+ co vypadalo jako podoba trůnu+ objevující se nad nimi. 2 A přistoupil k tomu, aby řekl muži oděnému plátnem,+ ano řekl: „Vstup dovnitř mezi soukolí,+ dovnitř pod cherubíny,* a naplň si obě hrsti ohnivými uhly+ z [místa] mezi cherubíny a rozházej [je] po městě.“+ Před mýma očima tedy vstoupil dovnitř.

3 A cherubíni stáli napravo od domu, když ten muž* vstoupil, a oblak naplňoval vnitřní nádvoří.+ 4 A Jehovova sláva+ se začala zvedat od cherubínů k prahu domu a dům se postupně naplnil oblakem+ a nádvoří bylo plné jasu Jehovovy slávy. 5 A zvuk křídel cherubínů,+ ten bylo slyšet k vnějšímu nádvoří, jako zvuk Boha Všemohoucího,* když mluví.+

6 A když přikázal muži oděnému plátnem a řekl: „Vezmi oheň zprostřed soukolí, z [místa] mezi cherubíny“, stalo se, že přistoupil k tomu, aby vstoupil a postavil se vedle kola. 7 Potom cherubín napřáhl ruku z [místa] mezi cherubíny k ohni,+ který byl mezi cherubíny,+ a nesl a vložil [jej] do hrstí toho, který byl oděn plátnem,+ a ten [jej] nyní vzal a vyšel. 8 A pod jejich křídly bylo vidět znázornění ruky pozemského člověka,* patřící cherubínům.+

9 A dále jsem viděl, a pohleďme, vedle cherubínů byla čtyři kola, jedno kolo vedle jednoho cherubína a jedno kolo vedle druhého cherubína,+ a vzhled kol byl jako žhnutí chryzolitu. 10 A pokud jde o jejich vzhled, všechna čtyři měla jednu podobu, právě jako když se kolo prokáže být uprostřed* kola.+ 11 Když chodila, chodila na své čtyři strany.* Když šla, neměnila směr, protože vždy šla tam, kam byla obrácena hlava. Když šla, neměnila směr.+ 12 A celé jejich tělo a jejich záda a jejich ruce a jejich křídla a kola byly kolem dokola plné očí.+ Všichni čtyři měli svá kola. 13 Pokud jde o kola, mně do uší se na ně volalo: „Soukolí!“

14 A [každý] měl čtyři obličeje.+ První obličej byl obličej cherubína a druhý obličej byl obličej pozemského člověka*+ a třetí byl obličej lva a čtvrtý byl obličej orla.+

15 A cherubíni se zvedali+ — byl to [týž] živý tvor, jehož jsem viděl u řeky Kebaru —,+ 16 a když cherubíni šli, kola chodila vedle nich;+ a když cherubíni pozvedli křídla, aby byli vysoko nad zemí, ani sama kola neměnila směr od jejich boku.+ 17 Když se zastavili, zastavovala se; a když se zvedli,+ zvedala se s nimi, neboť v nich byl duch toho živého tvora.*+

18 A Jehovova sláva+ začala vycházet z [místa] nad prahem domu a stát nad cherubíny.+ 19 A cherubíni nyní pozvedli svá křídla a před mýma očima se zvedli ze země.+ Když vyšli, kola byla také těsně vedle nich; a začali stát u východního vchodu do brány Jehovova domu a sláva BOHA Izraele byla shora nad nimi.

20 To je ten živý tvor,+ kterého jsem viděl pod BOHEM* Izraele u řeky Kebar,+ takže jsem poznal, že to byli cherubíni. 21 Pokud jde o ty čtyři, [každý] měl čtyři obličeje+ a [každý] měl čtyři křídla a pod jejich křídly byla podoba rukou pozemského člověka.* 22 A pokud jde o podobu jejich obličejů, byly to obličeje, jejichž vzhled jsem viděl u řeky Kebar, právě ty.+ Každý chodil přímo kupředu.+

11 A duch+ přistoupil k tomu, aby mě pozdvihl+ a přinesl mě k východní bráně Jehovova domu, která je obrácena k východu,+ a pohleďme, u vchodu do brány bylo dvacet pět mužů*+ a v jejich středu jsem uviděl Jaazanjáše, syna Azzurova, a Pelatjáše,* syna Benajášova,* knížata lidu.+ 2 On* mi potom řekl: „Synu člověka, to jsou muži,* kteří úkladně plánují to, co ubližuje, a radí proti tomuto městu špatnou radu;+ 3 a říkají: ‚Není stavění domů na dosah?+ Ono* je hrnec na vaření se širokým hrdlem,+ a my jsme maso.‘

4 Proto proti nim prorokuj. Prorokuj, synu člověka.“+

5 Pak na mne padl Jehovův duch*+ a on přikročil k tomu, aby mi řekl: „Řekni: ‚Tak řekl Jehova:+ „Řekli jste správnou věc, izraelský dome; a pokud jde o věci, které vám vyvstanou v duchu,* sám jsem ho* znal.+ 6 Způsobili jste, že bylo v tomto městě mnoho vašich zabitých, a naplnili jste jeho ulice zabitými.“‘“+ 7 „Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Pokud jde o vaše zabité, které jste dali do jeho* středu, oni jsou to maso+ a ono je ten hrnec na vaření se širokým hrdlem;+ a vás z jeho středu vyvedou.‘“*+

8 „‚Meče jste se báli+ a meč na vás přivedu,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.+ 9 ‚A jistě vás vyvedu z jeho středu a vydám vás do ruky cizích lidí+ a vykonám na vás skutky soudu.+ 10 Mečem padnete.+ Na pomezí* Izraele+ vás budu soudit; a budete muset poznat, že já jsem Jehova.+ 11 Ono se vám neprokáže být hrncem na vaření se širokým hrdlem+ a vy se neprokážete* být masem uprostřed něho. Budu vás soudit na pomezí* Izraele 12 a budete muset poznat, že já jsem Jehova, protože jste nechodili v mých předpisech a nečinili jste mé soudy,+ ale činili jste podle soudů národů, které jsou kolem vás.‘“+

13 A jakmile jsem prorokoval, stalo se, že Pelatjáš, syn Benajášův,* zemřel,+ a já jsem přistoupil k tomu, abych padl na tvář a volal silným hlasem+ a řekl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo!+ Znamená to snad, že provádíš záhubu zbývajících z Izraele?“+

14 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 15 „Synu člověka, pokud jde o tvé bratry,+ tvým bratrům, mužům,* kteří mají zájem o tvé výkupní právo, a celému izraelskému domu, těm všem řekli obyvatelé Jeruzaléma: ‚Odejděte daleko od Jehovy. Nám to patří; země [nám] byla dána jako vlastnictví‘;+ 16 proto řekni: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Ačkoli jsem je vzdálil mezi národy a ačkoli jsem je rozptýlil po zemích,+ přece se jim stanu na malou chvíli* svatyní v zemích, do nichž přišli.“‘+

17 Proto řekni: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Také vás seberu z národů a posbírám vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni, a dám vám půdu Izraele.+ 18 A jistě tam přijdou a odstraní z ní všechny její ohavnosti a všechny její odporné věci.+ 19 A dám jim jedno srdce+ a vložím do nich* nového ducha;+ a jistě z jejich těla odstraním kamenné srdce+ a dám jim masité srdce,+ 20 aby chodili v mých vlastních ustanoveních a aby dodržovali má vlastní soudcovská rozhodnutí a aby je skutečně prováděli;+ a skutečně se budou moci stát mým lidem+ a sám se budu moci stát jejich Bohem.“‘+

21 ‚„Pokud však jde o ty, jejichž srdce chodí v jejich ohavnostech* a v jejich odporných věcech,+ jistě uvedu na jejich hlavu jejich vlastní cestu,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.‘“+

22 A cherubíni+ nyní pozvedli svá křídla a kola byla těsně u nich+ a sláva+ BOHA Izraele byla shora nad nimi.+ 23 A Jehovova sláva+ vystupovala z [místa] nad středem města a začala stát nad horou,+ která je na východ od města.+ 24 A duch+ mě pozdvihl+ a nakonec mě ve vidění skrze Božího ducha* přivedl do Chaldeje k vyhnanému lidu;+ a vidění, které jsem viděl, vystupovalo ode mne. 25 A začal jsem mluvit k vyhnanému lidu o všech Jehovových věcech, které mi dal vidět.+

12 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, bydlíš uprostřed vzpurného domu,+ [těch], kdo mají oči, aby viděli, ale vlastně nevidí,+ kdo mají uši, aby slyšeli, ale vlastně neslyší,+ neboť jsou vzpurný dům.+ 3 Pokud jde o tebe, synu člověka, udělej si zavazadla do vyhnanství a za dne jdi před jejich očima do vyhnanství, a půjdeš před jejich očima do vyhnanství ze svého místa na jiné místo. Snad uvidí, třebaže* jsou vzpurný dům.+ 4 A za dne před jejich očima vyneseš svá zavazadla jako zavazadla do vyhnanství a sám vyjdeš před jejich očima večer jako ti, kdo jsou vyváděni do vyhnanství.+

5 Před jejich očima si provrtej cestu stěnou, a budeš vynášet skrze ni.+ 6 Před jejich očima budeš nosit na rameni. Vynášet budeš za tmy. Zakryješ si samotný obličej, abys neviděl zem, protože jsem tě učinil izraelskému domu předzvěstí.“+

7 A přistoupil jsem k tomu, abych učinil právě tak, jak mi bylo přikázáno.+ Vynesl jsem svá zavazadla za dne právě jako zavazadla do vyhnanství; a večer jsem si rukou provrtal cestu stěnou. Vynášel jsem za tmy. Jim před očima jsem nosil na rameni.

8 A Jehovovo slovo ke mně ráno dále přicházelo a říkalo: 9 „Synu člověka, neřekli ti snad [lidé] z izraelského domu, vzpurného domu:+ ‚Co děláš?‘ 10 Řekni jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Pokud jde o náčelníka,+ je toto prohlášení proti Jeruzalému a celému izraelskému domu, který je v jejich středu.“‘

11 Řekni: ‚Jsem pro vás předzvěstí.+ Právě jak jsem učinil, tak bude učiněno jim. Půjdou do vyhnanství, do zajetí.+ 12 A pokud jde o náčelníka, který je v jejich středu, ten ve tmě ponese na rameni a vyjde; provrtají se stěnou, aby skrze ni vynášeli.+ Obličej si zakryje, aby svým vlastním okem neviděl zemi.‘ 13 A jistě nad ním rozprostřu svou síť a chytí se do mé lovecké sítě;+ a přivedu ho do Babylóna,* do země Chaldejců,+ ale neuvidí ji; a tam zemře.+ 14 A všechny, kdo jsou kolem dokola něho jako pomoc, a všechny jeho vojenské oddíly rozptýlím do každého větru;*+ a vytasím za nimi meč.+ 15 A budou muset poznat, že já jsem Jehova, až je rozeženu mezi národy a opravdu je rozptýlím po zemích.+ 16 A zanechám z nich pár mužů* po meči,+ po hladomoru a po moru, aby vylíčili všechny své odporné věci+ mezi národy, do kterých přijdou;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“

17 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 18 „Synu člověka, měl bys jíst svůj chléb s třesením a svou vodu bys měl pít se znepokojením a s úzkostlivou péčí.+ 19 A lidu země* řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova obyvatelům Jeruzaléma na půdě* Izraele:+ „Svůj chléb budou jíst s úzkostlivou péčí a svou vodu budou pít s hrůzou, aby jeho země ve své plnosti zpustla+ kvůli násilí všech, kdo v ní bydlí.+ 20 A obydlená města budou zpustošena+ a země se stane pouhým opuštěným úhorem;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.“‘“+

21 A Jehovovo slovo ke mně přicházelo dál a říkalo: 22 „Synu člověka, jaké to máte příslovečné rčení na půdě Izraele,+ jež říká: ‚Dny se prodlužují+ a každé vidění zaniklo‘?+ 23 Proto jim řekni: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Jistě způsobím, že toto příslovečné rčení přestane, a už je v Izraeli nebudou říkat jako přísloví.“‘+ Ale mluv k nim: ‚Přiblížily se dny+ a záležitost každého vidění.‘ 24 Uprostřed izraelského domu se už totiž neprokáže být žádné nehodnotné vidění+ ani dvojsmyslná* věštba.+ 25 ‚„Já, Jehova, totiž promluvím to slovo, které promluvím, a bude vykonáno.+ Už nebude žádný odklad,+ neboť za vašich dnů,+ vzpurný dome, promluvím slovo a jistě je vykonám,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.‘“

26 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 27 „Synu člověka, pohleď, ti z izraelského domu říkají: ‚Vidění, které vidí, je mnoho dnů vzdáleno, a prorokuje o dalekých časech.‘+ 28 Proto jim řekni: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „‚Ať jde o jakákoli má slova, už nebude žádný odklad.+ Které slovo promluvím, to se i vykoná,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“‘“+

13 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, prorokuj o izraelských prorocích, kteří prorokují,+ a těm, kdo prorokují ze svého vlastního srdce,+ řekneš: ‚Slyšte Jehovovo slovo.+ 3 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Běda hloupým+ prorokům, kteří chodí podle svého vlastního ducha,*+ když nic neviděli!+ 4 Tvoji vlastní proroci, Izraeli, se stali podobnými liškám na zpustošených místech.+ 5 Jistě nevystoupíte do průrev+ ani nepostavíte kamennou zeď+ ve prospěch izraelského domu, aby se v Jehovově+ dnu postavil do bitvy.“* 6 „Viděli ve vidění, co je nepravdivé, a lživou věštbu+ — ti, kdo říkají: ‚Jehovův výrok je‘, když je Jehova neposlal, a čekali, až se nějaké slovo splní.+ 7 Neviděli jste snad nepravdivé vidění a neříkali jste lživou věštbu, když jste říkali: ‚Jehovův výrok je‘, když jsem nic nemluvil?“‘+

8 ‚Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „‚Protože jste mluvili nepravdu a viděli jste ve vidění lži, proto hle, jsem proti vám,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“ 9 A má ruka je proti prorokům, kteří vidí ve vidění nepravdy a kteří věští lež.+ Nesetrvají v důvěrné+ skupině mého lidu a nebudou zapsáni do zápisu* izraelského domu+ a nepřijdou na izraelskou půdu;+ a vy budete* muset poznat, že jsem Svrchovaný Pán Jehova,+ 10 protože, ano protože zavedli můj lid na scestí a říkají: „Je mír!“, když žádný mír není,+ a je tu někdo, kdo staví dělicí stěnu, ale jsou tu marně+ ti, kdo ji omítají vápnem.‘+

11 Řekni těm, kdo omítají vápnem, že to spadne. Jistě nastane zaplavující liják a budete padat vy, kroupy,* a zadutí* větrných bouří způsobí rozpolcení.+ 12 A pohleďte, stěna musí spadnout. Neřekne se vám: ‚Kde je ta omítka,* kterou jste omítali?‘+

13 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Způsobím také, aby v mém vzteku propuklo zadutí větrných bouří, a v mém hněvu nastane zaplavující liják a ve vzteku budou kroupy k záhubě.+ 14 A strhnu stěnu, kterou jste omítli vápnem, a uvedu ji ve styk se zemí a bude odhalen její základ.+ A ono* jistě padne, a vy dospějete ke konci uprostřed něho; a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘+

15 ‚A skoncuji se svým vztekem na stěně a na těch, kdo ji omítají vápnem, a řeknu vám: „Stěna už není a ti, kdo ji omítali, už nejsou,+ 16 izraelští proroci, kteří prorokují Jeruzalému a kteří pro něj mají vidění míru,+ když mír není,“‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.+

17 A pokud jde o tebe, synu člověka, zaměř svůj obličej+ proti dcerám svého lidu, které jednají jako prorokyně+ ze svého vlastního srdce,+ a prorokuj proti nim. 18 A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Běda ženám, které sešívají pásky na všechny lokty* a dělají závoje na hlavu každé velikosti, aby lovily duše!*+ Jsou duše, které lovíte, ty, jež patří mému lidu, a duše, jež patří vám, ty, které zachováváte naživu? 19 A budete mě znesvěcovat u mého lidu za hrsti ječmene a za sousta chleba,+ abyste usmrcovaly duše, které by neměly zemřít,+ a abyste zachovávaly naživu duše, které by neměly žít, svou lží mému lidu, těm posluchačům lži?“‘+

20 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, ženy, jsem proti vašim páskám, jimiž honíte duše, jako by to byli létající tvorové,* a strhnu vám je z paží a propustím* duše, které lovíte, duše,* jako by to byli létající tvorové.+ 21 A strhnu vaše závoje a osvobodím svůj lid z vaší ruky a už se ve vaší ruce neprokáží být něčím chyceným při lovu; a budete muset poznat, že já jsem Jehova.+ 22 Protože jste skličovaly srdce spravedlivého falší,+ když jsem mu sám nezpůsobil bolest, a protože jste posilovaly ruce ničemného,+ aby se neobrátil zpět od své špatné cesty, aby byl zachován naživu,+ 23 proto už dál neuvidíte ve vidění nepravdu, ženy,+ a už nebudete věštit+ věštbu;+ a osvobodím svůj lid z vaší ruky+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘“+

14 A muži* z izraelských starších přistoupili k tomu, aby ke mně přišli a posadili se přede mnou.+ 2 Potom ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 3 „Synu člověka, pokud jde o tyto muže, ti si na srdci přinesli své hnojné modly a před obličej si postavili kámen klopýtání, který působí jejich provinění.+ Mám se vůbec od nich nechat dotazovat?+ 4 Proto s nimi mluv, a řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Kterýkoli muž* z izraelského domu, kdo na srdci nosí své hnojné modly+ a kdo si před obličej staví právě kámen klopýtání, který působí jeho provinění, a kdo opravdu přichází k prorokovi — já, Jehova, se nechám přivést [k tomu], abych mu v té záležitosti odpověděl podle množství jeho hnojných model,+ 5 abych chytil izraelský dům za srdce,+ protože se ode mne odtáhli skrze své hnojné modly — všichni.“‘+

6 Proto řekni izraelskému domu: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Vraťte se zpět a obraťte se zpět od svých hnojných model+ a obraťte obličej zpět i ode všech svých odporných věcí;+ 7 vždyť kdokoli z izraelského domu nebo z cizích usedlíků, kteří přebývají jako [někdo] cizí v Izraeli, kdo se odtahuje a nenásleduje mě+ a kdo na srdci nosí své hnojné modly a před obličej si staví právě kámen klopýtání, který působí jeho provinění, a kdo opravdu přichází k prorokovi, aby se u mne dotazoval na sebe+ — já, Jehova, se nechávám přivést [k tomu], abych mu sám odpověděl. 8 A zaměřím svůj obličej proti tomu muži*+ a dám ho jako znamení+ a jako příslovečná rčení+ a odříznu ho ze středu svého lidu;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.“‘+

9 ‚A pokud jde o proroka, v případě, že bude obelstěn a opravdu promluví slovo, toho proroka jsem obelstil já, Jehova;+ a vztáhnu proti němu ruku a vyhladím ho ze středu svého lidu Izraele.+ 10 A budou muset nést své provinění.+ Provinění tazatele se prokáže být stejné jako provinění proroka,+ 11 aby ti z izraelského domu už nebloudili, a následovali mě,+ a aby se už neposkvrňovali všemi svými přestupky. A stanou se mým lidem a já se stanu jejich Bohem,‘* je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“+

12 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 13 „Synu člověka, pokud jde o zemi, v případě, že proti mně zhřeší tím, že bude jednat nevěrně,+ proti ní také vztáhnu ruku a zlomím pro ni pruty, na kterých jsou zavěšeny prstencovité chleby,*+ a pošlu na ni hladomor+ a odříznu z ní pozemského člověka a domácí zvíře.“+ 14 „‚A kdyby se v jejím středu prokázali být tito tři muži* — Noe,+ Daniel+ a Job,+ sami by kvůli své spravedlnosti+ osvobodili svou duši,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“+

15 „‚Nebo kdybych přiměl škodlivá divoká zvířata, aby prošla zemí,+ a ta by ji skutečně připravila o děti+ a stal by se z ní opravdu opuštěný úhor, [jímž by] nikdo neprocházel kvůli těm divokým zvířatům,+ 16 kdyby v jejím středu byli tito tři muži, jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚neosvobodili by syny ani dcery; oni, jen oni sami by byli osvobozeni, a ze země by se stal opuštěný úhor.‘“+

17 „‚Nebo kdybych na tu zemi přivedl meč+ a kdybych skutečně řekl: „Ať zemí projde meč“, a skutečně bych odtamtud odřízl pozemského člověka* a domácí zvíře,+ 18 i kdyby v jejím středu byli tito tři muži,+ jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚neosvobodili by syny ani dcery, ale oni, jen oni sami by byli osvobozeni.‘“+

19 „‚Nebo kdybych na tu zemi poslal* mor+ a kdybych na ni skutečně vylil svůj vztek s krví,+ abych z ní odřízl pozemského člověka a domácí zvíře, 20 i kdyby v jejím středu+ byli Noe,+ Daniel+ a Job,+ jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚ani syna ani dceru by neosvobodili; sami by kvůli své spravedlnosti osvobodili svou duši.‘“+

21 „Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Tak [to] také [bude], až nastanou mé čtyři škodící skutky soudu+ — meč a hladomor a škodící divoké zvíře a mor+ —, které opravdu pošlu na Jeruzalém, abych z něho odřízl pozemského člověka a domácí zvíře.+ 22 Pohleďte však, jistě v něm zůstane společnost, která unikne, ti, kdo budou vyvedeni.+ Synové a dcery, tady jsou! Vycházejí k vám a budete muset vidět jejich cestu a jejich jednání.+ A jistě se utěšíte nad neštěstím, které [předtím] uvedu na Jeruzalém, ano nad vším, co na něj uvedu.‘“

23 „‚A jistě vás utěší, až uvidíte jejich cestu a jejich jednání; a budete muset poznat, že ne bez příčiny udělám všechno, co proti němu* musím udělat,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“+

15 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, čím se liší od každého jiného stromu révový strom,+ odnož, která vzešla mezi lesními stromy? 3 Bere se z něho kůl, s nímž by se konala nějaká práce? Nebo si z něho berou lidé kolík, na němž by zavěsili nějaké náčiní? 4 Pohleď, dává se do ohně jako palivo.+ Oheň jistě pohlcuje oba jeho konce, a samotný prostředek, ten je sežehnut.+ Hodí se k nějaké práci? 5 Pohleď, když je nedotčený, nepoužívá se k žádné práci. Oč méně se dá opravdu použít k nějaké další práci, když jej pohltil oheň a [když] je sežehnut!“+

6 „Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Právě jako révový strom mezi lesními stromy, který jsem dal ohni jako palivo, tak jsem dal obyvatele Jeruzaléma.+ 7 A zaměřil* jsem proti nim svůj obličej.+ Z ohně vyšli, ale oheň je pohltí.+ A budete muset poznat, že já jsem Jehova, až proti nim zaměřím svůj obličej.‘“+

8 „‚A učiním z té země opuštěný úhor,+ protože jednali nevěrně,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

16 A Jehovovo slovo ke mně přicházelo dál a říkalo: 2 „Synu člověka, dej Jeruzalému na vědomí+ jeho odporné věci.+ 3 A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova Jeruzalému: „Tvůj původ a tvé narození byly v zemi Kananejce.+ Tvůj otec byl Amorejec+ a tvá matka byla Chetitka.+ 4 A pokud jde o tvé narození, v den tvého zrození,+ nebyla tvá pupeční šňůra ustřižena a nebyla jsi pro očištění umyta ve vodě a vůbec jsi nebyla potřena solí a rozhodně jsi nebyla zavinuta do plenek. 5 Žádné oko tě nelitovalo, aby pro tebe ze soucitu udělalo jednu z těch věcí,+ ale byla jsi pohozena na povrch pole, protože v den tvého zrození byla vůči tvé duši ošklivost.

6 A procházel jsem kolem tebe a uviděl jsem tě, jak se zmítáš ve své krvi, a přistoupil jsem k tomu, abych ti řekl v tvé krvi: ‚Zůstaň naživu!‘,+ ano, abych ti řekl v tvé krvi: ‚Zůstaň naživu!‘ 7 Udělal jsem z tebe velmi velké množství,* jako když raší pole, takže jsi vyrostla a stala ses velkou+ a vešla jsi s nejznamenitější ozdobou.+ Dva prsy se vyvinuly pevné a tvé vlastní vlasy ti bujně rostly, když jsi byla nahá a neoděná.“‘*

8 ‚A procházel jsem kolem tebe a uviděl jsem tě, a pohleďme, tvůj čas byl časem k projevům lásky.+ A přistoupil jsem tedy k tomu, abych přes tebe rozestřel svou suknici+ a abych přikryl tvou nahotu a abych k tobě pronesl přísežné prohlášení a vstoupil s tebou do smlouvy,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚a tak ses stala mou.+ 9 Navíc jsem tě omyl vodou+ a spláchl z tebe tvou krev a potřel tě olejem.+ 10 A přikročil jsem k tomu, abych tě oblékl vyšívaným oděvem+ a abych tě obul tulení kůží+ a abych tě zahalil do jemného plátna+ a abych tě přikryl drahou látkou. 11 A přikročil jsem k tomu, abych tě okrášlil ozdobami a abych ti na ruce dal náramky+ a kolem hrdla náhrdelník.+ 12 Navíc jsem ti vložil do chřípí nosní kroužek+ a na uši náušnice+ a krásnou korunu na hlavu.+ 13 A stále ses krášlila zlatem a stříbrem, a tvým ošacením bylo jemné plátno a drahá látka a vyšívaný oděv.+ Jedla jsi jemnou mouku a med a olej+ a vyrostla jsi do velmi velké krásy a postupně ses stala vhodnou pro královské postavení.‘“+

14 „‚A pro tebe začalo vycházet jméno mezi národy kvůli tvé kráse, neboť byla dokonalá díky mé nádheře, kterou jsem na tebe vložil,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

15 „‚Začala jsi však důvěřovat ve svou krásu+ a stala ses kvůli svému jménu prostitutkou+ a [začala] jsi vylévat své skutky prostituce na každého kolemjdoucího;+ bylo to jeho. 16 A přistoupila jsi k tomu, aby sis vzala některé své oděvy a udělala sis výšiny+ různých barev a na nich ses dopouštěla prostituce+ — takové věci nepřicházejí a nemělo by se to dít.* 17 A brala jsi své krásné předměty z mého zlata a z mého stříbra, které jsem ti dal,+ a dělala sis sochy mužů+ a dopouštěla ses s nimi prostituce.*+ 18 A brala jsi své vyšívané oděvy a přikrývala je; a skutečně jsi před ně kladla můj olej a mé kadidlo.+ 19 A můj chléb, který jsem ti dal — jemnou mouku a olej a med, které jsem ti dával k jídlu —,+ to jsi také skutečně kladla před ně jako uklidňující* vůni,+ a stávalo se to ustavičně,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

20 „‚A brala jsi své syny a své dcery, které jsi porodila mně,+ a obětovala jsi jim je, aby byli pohlceni+ — není to dost tvých skutků prostituce? 21 A pobíjela jsi mé syny*+ a dávala jsi jim je tak, že jsi je nutila procházet [ohněm].+ 22 A ve všech svých odporných věcech a svých skutcích prostituce jsi nepamatovala na dny svého mládí, když jsi byla nahá a neoděná; zmítala ses ve své krvi.+ 23 Po vší tvé špatnosti se tedy stalo („běda, běda ti,“+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy), 24 že sis postavila pahorek* a udělala sis výšinu na každém veřejném prostranství.+ 25 Na začátku každé cesty sis postavila výšinu+ a začala jsi ze své krásy dělat něco odporného+ a roztahovala jsi své nohy každému kolemjdoucímu+ a množila jsi své skutky prostituce.+ 26 A dopouštěla ses prostituce s egyptskými syny,+ svými sousedy velkého těla,*+ a dál jsi rozhojňovala svou prostituci, abys mě urážela. 27 A pohleď, jistě proti tobě vztáhnu ruku+ a zmenším tvůj příděl+ a vydám tě [touze]+ duše žen, které tě nenávidí,+ dcer Filištínů,+ žen pokořených kvůli tvé cestě, pokud jde o nevázané chování.+

28 A přikročila jsi k tomu, aby ses dopouštěla prostituce s asyrskými syny, protože jsi byla nenasytná,+ a stále ses s nimi dopouštěla prostituce a také ses nenasytila. 29 Rozhojňovala jsi tedy svou prostituci směrem k zemi Kanaán,+ směrem k Chaldejcům;+ a dokonce ani v tom ses nenasytila. 30 Jak jen jsem vůči tobě naplněn vztekem,‘*+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚že děláš všechny ty věci, dílo ženy,+ panovačné prostitutky!+ 31 Když sis postavila pahorek na začátku každé cesty a na každém veřejném prostranství sis udělala svou vlastní výšinu, přece ses stala nepodobnou prostitutce v tom, že jsi přezíravě odmítla mzdu. 32 V případě manželky, která se dopouští cizoložství,* ta si bere cizí lidi místo svého vlastního manžela.+ 33 Všem prostitutkám jsou zvyklí dávat dar,+ ale ty — ty jsi dávala své dary všem, kdo tě vášnivě milovali,+ a nabízíš jim úplatek, aby z celého okolí přišli k tobě, k tvým skutkům+ prostituce. 34 A v tvém případě se ve tvých skutcích prostituce děje opak toho, co u jiných žen, a podle tvého stylu se ještě nepáchala žádná prostituce —, že dokonce dáváš mzdu, když tobě žádnou mzdu nedali, a tak se to děje opačně.‘

35 Proto slyš Jehovovo slovo,+ prostitutko.+ 36 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože se vylila tvá chtivost*+ a tvé přirození+ se odkrývá ve tvých skutcích prostituce vůči těm, kdo tě vášnivě milují,+ a vůči všem tvým odporným hnojným modlám,+ dokonce s krví tvých synů, které jsi jim dala,+ 37 proto hle, sbírám všechny, kdo tě vášnivě milují, vůči nimž jsi byla příjemná, a všechny, které jsi milovala, spolu se všemi, které jsi nenáviděla, a seberu je proti tobě odevšad a odkryji jim tvé přirození, a oni uvidí celé tvé přirození.+

38 A budu tě soudit soudy cizoložnic+ a žen prolévajících krev+ a dám ti krev vzteku a žárlivosti.+ 39 A vydám tě do jejich ruky a jistě strhnou tvůj pahorek+ a tvé výšiny budou jistě zbořeny+ a svléknou z tebe tvé oděvy+ a vezmou tvé krásné předměty+ a zanechají tě nahou a neoděnou. 40 A přivedou proti tobě sbor+ a uházejí tě kameny+ a zabijí tě svými meči.+ 41 A tvé domy spálí ohněm+ a před očima mnoha žen v tobě vykonají skutky soudu;+ a způsobím, že přestaneš [být] prostitutkou+ a také už nebudeš dávat mzdu. 42 A upokojím na tobě svůj vztek+ a má žárlivost se od tebe odvrátí;+ a zůstanu klidný a už se nebudu cítit uražen.‘

43 ‚Protože jsi nevzpomínala na dny svého mládí+ a kvůli všem těmto věcem jsi mi působila znepokojení,+ hle, také i já, já uvedu tvou vlastní cestu právě na [tvou] hlavu,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚a jistě se už nebudeš dopouštět žádného nevázaného chování vedle všech svých odporných věcí.

44 Pohleď, každý, kdo proti tobě užívá přísloví,+ užije přísloví, jež říká: „Jaká matka, taková dcera!“+ 45 Jsi dcerou své matky,+ tou, která si oškliví svého manžela a své syny.+ A jsi sestrou svých sester, jež si ošklivily své manžely a své syny. Vaše matka byla Chetitka+ a váš otec byl Amorejec.‘“+

46 „‚A tvá starší sestra je Samaří+ se svými závislými městečky,*+ jež bydlí nalevo od tebe, a tvá sestra mladší než ty, která bydlí napravo od tebe, je Sodoma+ se svými závislými městečky.+ 47 A nechodila jsi v jejich cestách ani jsi nečinila podle jejich odporných věcí.+ Ve chviličce jsi dokonce začala na všech svých cestách jednat zhoubněji než ony.+ 48 Jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚tvá sestra Sodoma se svými závislými městečky nečinila podle toho, co jsi činila ty a tvá závislá městečka.+ 49 Pohleď, toto se prokázalo být proviněním tvé sestry Sodomy: Pýcha,+ dostatek chleba+ a bezstarostnost,+ že zůstávala nerozrušená, to patřilo jí a jejím závislým městečkům,+ a neposílila ruku ztrápeného+ a chudého.+ 50 A ony* byly dále povýšené+ a konaly přede mnou něco odporného,+ a nakonec jsem je odstranil, právě jak se mi [to] jevilo [vhodné].*+

51 A pokud jde o Samaří,+ to nezhřešilo ani do polovice tvých hříchů, ale ty jsi své odporné věci rozhojňovala stále více než ony, takže jsi všemi svými odpornými věcmi, které jsi konala, způsobila, že se tvé sestry jevily spravedlivé.+ 52 Nes také své pokoření, když se budeš dohadovat ve prospěch svých sester. Kvůli tvým hříchům, v nichž jsi jednala odporněji než ony, jsou spravedlivější než ty.+ A styď se také a nes své pokoření v tom, že působíš, aby se tvé sestry jevily spravedlivé.‘

53 ‚A sesbírám jejich zajatce,+ zajatce ze Sodomy a jejích závislých městeček, a zajatce ze Samaří a jeho závislých městeček; také sesbírám* tvé zajaté uprostřed nich,+ 54 abys nesla své pokoření;+ a budeš se cítit pokořená kvůli všemu, co jsi učinila, že jsi je utěšovala.+ 55 A tvé vlastní sestry, Sodoma a její závislá městečka, se vrátí do svého předchozího stavu, a Samaří a jeho závislá městečka se vrátí do svého předchozího stavu, a ty a tvá vlastní závislá městečka se vrátíte do svého předchozího stavu.+ 56 A tvá sestra Sodoma se v den tvé pýchy+ neprokázala být něčím, o čem by stálo za to slyšet z tvých úst, 57 předtím, než byla odhalena tvá vlastní špatnost+ právě jako v čase pohany dcer Sýrie*+ a všech kolem ní, dcer Filištínů,+ těch, které s tebou na všech stranách zacházely opovržlivě.+ 58 Své nevázané chování+ a své odporné věci poneseš sama,‘+ je Jehovův výrok.“

59 „Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Také s tebou učiním, právě jak jsi činila ty,+ protože jsi opovrhla přísahou, když jsi porušila [mou] smlouvu.*+ 60 A já sám vzpomenu na svou smlouvu s tebou za dnů tvého mládí+ a sjednám pro tebe smlouvu trvající na neurčito.+ 61 A jistě si vzpomeneš na své cesty+ a budeš se cítit pokořena, až přijmeš své sestry, ty, [které jsou] starší než ty, i ty, [které jsou] mladší než ty, a jistě ti je dám za dcery,+ ale ne díky tvé smlouvě.‘+

62 ‚A já sám s tebou sjednám smlouvu;+ a budeš muset poznat, že já jsem Jehova, 63 aby sis vzpomněla a opravdu se zastyděla+ a abys už neměla důvod otevřít [svá] ústa+ kvůli svému pokoření, až za tebe vykonám smíření+ za všechno, co jsi učinila,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

17 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, předlož hádanku+ a slož příslovečné rčení o izraelském domu.+ 3 A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Do Libanonu+ přiletěl velký orel,+ který měl velká křídla+ s dlouhými perutěmi plnými různobarevného peří, a přistoupil k tomu, aby vzal vrcholek+ cedru.+ 4 Utrhl samotný vrcholek jeho mladých letorostů a přinesl jej do země Kanaán;+ umístil jej v městě obchodníků. 5 Dále, vzal trochu semene země+ a dal je na pole jako setbu. Jako vrbu u ohromných vod,+ jako vrbu je umístil. 6 A začalo rašit a postupně se stalo bujně rostoucí révou nízkého vzrůstu+ se sklonem stáčet listí dovnitř; a pokud jde o jeho kořeny, ty postupně vznikly pod ním. A nakonec se stalo révou a vytvořilo odnože a vyhnalo ratolesti.+

7 A byl jiný velký orel,+ který měl velká křídla a široké perutě,+ a pohleďme, právě ta réva k němu hladově natáhla kořeny.+ A nastavila mu své listí, aby [ji] zavlažil, pryč od záhonů, kde byla zasazena.+ 8 Byla už přesazena na dobré pole u ohromných vod,+ aby vytvořila větve a nesla ovoce, aby se stala majestátní révou.“‘

9 Řekni: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Bude mít úspěch?+ Nevytrhne někdo právě její kořeny+ a neučiní právě její ovoce šupinatým? A nezaschnou všechny její čerstvě utržené výhonky?+ Uschne. Nebude se muset pozvedat z kořenů velkou paží ani mnohým lidem. 10 A pohleď, ačkoli přesazena, bude mít úspěch? Neuschne úplně, jako když se jí dotkne východní vítr?+ Uschne v záhonech, kde vyrašila.“‘“+

11 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 12 „Řekni, prosím, vzpurnému domu:+ ‚Opravdu nevíte, co ty věci znamenají?‘ Řekni: ‚Pohleďte, král Babylóna* přišel k Jeruzalému a přistoupil k tomu, aby vzal jeho krále+ a jeho knížata a přivedl si je do Babylóna.+ 13 Navíc, vzal jednoho z královského semene+ a uzavřel* s ním smlouvu a uvedl ho pod přísahu;+ a odňal ty nejpřednější muže ze země,+ 14 aby bylo království sníženo,+ nebylo schopno se pozvednout, aby obstálo* tím, že bude dodržovat jeho smlouvu.+ 15 Ale nakonec se proti němu vzbouřil+ tím, že poslal své posly do Egypta, [aby] mu dali koně a mnohý lid.+ Bude mít úspěch? Unikne ten, který dělá ty věci a který porušil smlouvu? A unikne opravdu?‘+

16 ‚„Jakože jsem živý,“+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, „v místě toho krále, jenž dosadil za krále toho, který pohrdl jeho přísahou+ a který porušil jeho smlouvu, u něho, uprostřed Babylóna zemře.+ 17 A faraón ho velkou vojenskou silou a mnohým sborem neučiní účinným ve válce,+ tím, že navrší obléhací násep a že postaví obléhací zeď, aby odřízl mnoho duší.+ 18 A pohrdl přísahou+ tím, že porušil smlouvu, a pohleďte, dal svou ruku+ a učinil dokonce toto všechno. Neunikne.“‘+

19 ‚Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Jakože jsem živý, mou přísahu, kterou pohrdl,+ a mou smlouvu, kterou porušil — dokonce to přivedu na jeho hlavu. 20 A rozprostřu přes něj svou síť, a jistě se chytí do mé lovecké sítě;+ a přivedu ho do Babylóna a budu se tam s ním soudit ohledně jeho nevěrnosti, s níž jednal proti mně.+ 21 A pokud jde o všechny jeho uprchlíky ve všech jeho tlupách, ti padnou mečem, a ti, kteří zůstanou, budou roztroušeni dokonce do každého větru.*+ A budete muset poznat, že jsem [tak] mluvil já, Jehova.“‘+

22 ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Já sám také vezmu a zasadím něco ze vznosného vrcholku cedru;+ z vrcholku jeho větviček utrhnu jednu křehkou+ a sám [ji] přesadím na vysokou a vznosnou horu.+ 23 Přesadím ji na horu výšiny Izraele+ a jistě ponese větve a urodí ovoce+ a stane se majestátním cedrem.+ A opravdu pod ním budou přebývat všichni ptáci s všemožnými křídly; budou přebývat ve stínu jeho listí.+ 24 A všechny polní stromy budou muset poznat, že já, Jehova,+ jsem ponížil vysoký strom,+ vyvýšil nízký strom,+ usušil strom s vláhou+ a přivedl do květu suchý strom. Já, Jehova, jsem mluvil a učinil jsem [to].“‘“+

18 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Co to pro vás znamená, že na půdě Izraele vyjadřujete toto příslovečné rčení a říkáte: ‚Otcové jedí nezralé hrozny, ale trnou* zuby synům‘?+

3 ‚Jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚už vám dál nebude příslušet, abyste v Izraeli vyjadřovali toto příslovečné rčení. 4 Pohleďte, všechny duše* — ty patří mně.+ Jak duše+ otcova, tak rovněž duše synova — ty patří mně.+ Duše, která hřeší+ — ta zemře.*+

5 A pokud jde o muže,* v případě, že je spravedlivý a konal právo a spravedlnost;+ 6 nejedl+ na horách+ a nepozvedal oči k hnojným modlám izraelského domu+ a neposkvrnil manželku svého druha+ a nepřibližoval se k ženě v její nečistotě;+ 7 a nezacházel krutě s žádným člověkem;+ vracel zástavu, kterou vzal kvůli zadlužení;+ nic neurval loupeží;+ hladovému dával svůj vlastní chléb+ a nahého přikrýval oděvem;+ 8 nedával nic na úrok+ a nebral lichvu;+ odtahoval ruku od bezpráví;+ vykonával opravdové právo mezi mužem a mužem;+ 9 stále chodil v mých ustanoveních+ a dodržoval má soudcovská rozhodnutí, aby konal pravdu,+ je spravedlivý.+ Rozhodně zůstane naživu,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

10 ‚A [jestliže] se někdo stal otcem syna, který je lupič+ a prolévá krev,+ který udělal něco jako jednu z těchto věcí* 11 (ale sám právě z těchto věcí neudělal žádnou); v případě, že také jedl na horách+ a poskvrnil manželku svého druha;+ 12 zacházel krutě se ztrápeným a chudým;+ urval věci loupeží,+ nevracel věc danou do zástavy;+ a pozvedal oči k hnojným modlám,+ udělal odpornou věc.+ 13 Dával na lichvu+ a bral úrok,+ a rozhodně nezůstane naživu. Činil všechny tyto odporné věci.+ Rozhodně bude usmrcen. Bude na něm jeho vlastní krev.+

14 A pohleď, někdo se stal otcem syna, který stále vidí všechny hříchy svého otce, jež činil, a vidí* a nedělá takové věci.+ 15 Nejedl na horách a nepozvedl oči k hnojným modlám izraelského domu;+ neposkvrnil manželku svého druha;+ 16 a nezacházel krutě s žádným člověkem,*+ nezmocnil se zástavy+ a nic nevzal loupeží;+ hladovému dal svůj vlastní chléb+ a nahého přikryl oděvem;+ 17 odtáhl ruku od ztrápeného;* nevzal lichvu+ a úrok;+ prováděl má soudcovská rozhodnutí;+ chodil v mých ustanoveních;+ sám nezemře kvůli provinění svého otce.+ Rozhodně zůstane naživu.+ 18 Pokud jde o jeho otce, protože se dopustil vyloženého šizení,+ urval něco oloupením bratra+ a činil uprostřed svých národů cokoli, co není dobré,+ pohleď, ten potom zemře za své provinění.+

19 A jistě řeknete: „Pročpak nemusí syn nést nic kvůli provinění otce?“+ Pokud jde tedy o syna, ten konal právo a spravedlnost,+ dodržoval všechna má ustanovení a stále je provádí.+ Rozhodně zůstane naživu.+ 20 Duše, která hřeší — ta zemře.*+ Syn neponese nic kvůli provinění otce a otec neponese nic kvůli provinění syna.+ Spravedlnost spravedlivého, ta bude na něm samotném,+ a ničemnost ničemného, ta bude na něm samotném.+

21 Pokud jde tedy o někoho ničemného, v případě, že by se obrátil zpět od všech hříchů, kterých se dopustil,+ a opravdu by dodržoval všechna má ustanovení a konal právo a spravedlnost,+ rozhodně zůstane naživu. Nezemře.+ 22 Všechny jeho přestupky, kterých se dopustil — ty se proti němu nebudou připomínat.+ Pro svou spravedlnost, kterou konal, zůstane naživu.‘+

23 ‚Cožpak mám vůbec nějaké potěšení ze smrti někoho ničemného,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚[a] ne z toho, aby se obrátil zpět od svých cest a opravdu zůstal naživu?‘+

24 ‚A když se někdo spravedlivý obrátí zpět od své spravedlnosti a opravdu činí bezpráví;+ stále činí podle všech odporných věcí, které činil ničemný,+ a je živ, nebude se vzpomínat na žádný ze všech jeho spravedlivých skutků, které činil.+ Za svou nevěru, jíž se dopustil, a za svůj hřích, jímž zhřešil, za to zemře.+

25 A jistě řeknete: „Jehovova* cesta není správně urovnaná.“+ Slyš, prosím, izraelský dome. Není má vlastní cesta správně urovnaná?+ Nejsou nesprávně urovnané vaše cesty?+

26 Když se někdo spravedlivý obrátí zpět od své spravedlnosti a opravdu činí bezpráví+ a umírá kvůli tomu, zemře za své bezpráví, které činil.+

27 A když se někdo ničemný obrátí zpět od své ničemnosti, které se dopouštěl, a bude konat právo a spravedlnost,+ ten zachová svou vlastní duši naživu.+ 28 Když vidí*+ a obrátí se zpět od všech svých přestupků, které činil,+ rozhodně zůstane naživu. Nezemře.+

29 A izraelský dům jistě řekne: „Jehovova* cesta není správně urovnaná.“+ Pokud jde o mé cesty, nejsou urovnané správně, izraelský dome?+ Nejsou nesprávně urovnané vaše cesty?‘+

30 ‚Proto vás budu soudit každého podle jeho cest,+ izraelský dome,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.+ ‚Obraťte se zpět, ano, způsobte obrat od všech svých přestupků,+ a ať se vám nic neprokáže být kamenem klopýtání, který působí provinění.+ 31 Odhoďte od sebe všechny své přestupky, jimiž jste přestupovali,+ a udělejte si nové srdce+ a nového ducha,+ neboť proč byste měli umírat,+ izraelský dome?‘

32 ‚Vždyť nemám žádné potěšení ze smrti někoho umírajícího,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. ‚Způsobte tedy obrat a zůstaňte naživu.‘“+

19 „A pokud jde o tebe, ty pozvedni [hlas] v žalozpěvu+ o izraelských náčelnících,+ 2 a řekneš: ‚Co byla tvá matka? Lvice mezi lvy.*+ Uléhala mezi mladými lvy s hřívou. Vychovávala svá lvíčata.

3 A postupně vyvedla jedno ze svých lvíčat.+ Stal se z něho mladý lev s hřívou a začal se učit trhat kořist.+ Pohltil i pozemského člověka.* 4 A národy o něm slýchaly. Chytil se do jejich jámy a oni přistoupili k tomu, aby ho odvedli pomocí háků* do egyptské země.+

5 Když uviděla, že čekala, [a] její naděje zanikla, pak vzala jiné ze svých lvíčat.+ Vyslala ho jako mladého lva s hřívou. 6 A začal se procházet uprostřed lvů. Stal se z něho mladý lev s hřívou. A postupně se naučil trhat kořist.+ Pohltil i pozemského člověka.+ 7 A poznal jeho obytné věže* a zpustošil i jejich města,+ takže země zpustla, a naplnil ji zvukem svého řevu.+ 8 A národy všude kolem ze soudních oblastí se začaly stavět* proti němu+ a rozestírat přes něho svou síť.+ Chytil se do jejich jámy.+ 9 Nakonec ho pomocí háků* dali do klece a odvedli ho ke králi Babylóna.*+ Přivedli ho pomocí loveckých sítí, aby už na izraelských horách nebylo slyšet jeho hlas.+

10 Tvá matka+ byla jako réva ve tvé krvi,*+ zasazená u vod. Díky hojné vodě se stala plodonosnou a plnou ratolestí.+ 11 A byli pro ni silnými holemi zamýšlenými jako panovnická žezla.+ A její výška mezi ratolestmi postupně vzrostla a díky své výšce a díky hojnosti svého listí začala být viditelná.+ 12 Nakonec však byla v rozlícení vykořeněna.+ Byla hozena na zem, a byl to východní vítr, který vysušil její ovoce.+ Její silná hůl byla utržena a uschla.+ Pohltil ji oheň.+ 13 A nyní je zasazena v pustině,+ v bezvodé a žíznivé zemi.+ 14 A z [její] hole začal vycházet oheň.+ Pohltil i její letorosty i její ovoce, a ukázalo se, že na ní není žádná silná hůl, žádné žezlo k panování.+

To je žalozpěv, a stane se žalozpěvem.‘“+

20 A v sedmém roce, v pátém [měsíci], desátý [den] měsíce, se stalo, [že] přišli muži z izraelských starších dotazovat se Jehovy+ a přistoupili k tomu, aby se posadili přede mne.+ 2 Potom ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 3 „Synu člověka, mluv s izraelskými staršími muži, a řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Přicházíte, abyste se mě dotazovali?+ ‚Jakože jsem živý, vy se mě nebudete dotazovat,‘*+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“‘

4 Budeš je soudit? Budeš [je] soudit, synu člověka?+ Způsob, aby poznali odporné věci svých praotců.+ 5 A řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „V den, kdy jsem si vyvolil Izrael,+ jsem také přistoupil k tomu, abych pozvedl ruku+ [v přísaze] k semeni Jákobova domu+ a abych se jim dal poznat v egyptské zemi.+ Ano, přistoupil jsem k tomu, abych k nim pozvedl ruku [v přísaze] a řekl: ‚Já jsem Jehova, váš Bůh.‘*+ 6 Toho dne jsem k nim pozvedl ruku+ [v přísaze], že je vyvedu z egyptské země do země, kterou jsem pro ně vyhlédl, která oplývá mlékem a medem.+ Byla to okrasa všech zemí.+ 7 A přikročil jsem k tomu, abych jim řekl: ‚Odhoďte každý ohavnosti svých očí+ a neposkvrňujte se egyptskými hnojnými modlami.+ Já jsem Jehova, váš Bůh.‘+

8 A začali se proti mně bouřit+ a nebyli svolní mi naslouchat. Jako jednotlivci neodhodili ohavnosti svých očí a neopustili egyptské hnojné modly,+ takže jsem slíbil,* že na ně vyleji svůj vztek, abych na nich skoncoval se svým hněvem uprostřed egyptské země.+ 9 A jednal jsem kvůli svému vlastnímu jménu, aby nebylo znesvěceno před očima národů, mezi nimiž byli,+ protože jsem se jim dal poznat před jejich očima, když jsem je vyváděl z egyptské země.+ 10 Vyvedl jsem je tedy z egyptské země a přivedl je do pustiny.+

11 A přistoupil jsem k tomu, abych jim dal svá ustanovení;+ a dal jsem jim na vědomí svá soudcovská rozhodnutí,+ aby člověk,* který je stále činí, zůstal jimi také naživu.+ 12 A také jsem jim dal své sabaty,+ aby se staly znamením mezi mnou a jimi,+ aby poznali, že já jsem Jehova, kdo je posvěcuje.*

13 Ale oni, izraelský dům, se proti mně v pustině vzbouřili.+ Nechodili v mých ustanoveních+ a zavrhli má soudcovská rozhodnutí,+ která kdyby člověk stále činil, zůstane jimi také naživu.+ A velmi znesvětili mé sabaty,+ takže jsem slíbil,* že na ně v pustině vyleji své rozlícení, abych je zahubil.+ 14 Jednal jsem však kvůli svému vlastnímu jménu, aby nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.+ 15 A sám jsem k nim také v pustině pozvedl ruku [v přísaze],+ že je neuvedu do země, kterou jsem dal, která oplývá mlékem a medem+ (je okrasou všech zemí),+ 16 protože zavrhli má vlastní soudcovská rozhodnutí; a pokud jde o má ustanovení, nechodili v nich, a mé sabaty znesvěcovali, protože jejich srdce šlo za jejich hnojnými modlami.+

17 A mé oko je začalo litovat, [takže mě zadrželo] a já je nezničil+ a nezahubil jsem je v pustině. 18 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl v pustině jejich synům:+ ‚Nechoďte v předpisech svých praotců+ a nedodržujte jejich soudy+ a neposkvrňujte se jejich hnojnými modlami.+ 19 Já jsem Jehova, váš Bůh.*+ Choďte v mých vlastních ustanoveních+ a dodržujte má vlastní soudcovská rozhodnutí*+ a čiňte je.+ 20 A posvěcujte mé vlastní sabaty,+ a budou sloužit jako znamení mezi mnou a vámi, [abyste] věděli, že já jsem Jehova, váš Bůh.‘+

21 A synové se proti mně začali bouřit.+ Nechodili v mých ustanoveních a nedodržovali má soudcovská rozhodnutí tím, že by je činili, která kdyby člověk* stále činil, zůstane jimi také naživu.+ Mé sabaty znesvěcovali.+ Slíbil* jsem tedy, že na ně vyleji svůj vztek, abych na nich v pustině skoncoval se svým hněvem.+ 22 A odtáhl jsem svou ruku+ a jednal kvůli svému vlastnímu jménu, aby nebylo znesvěceno před očima národů, před jejichž očima jsem je vyvedl.+ 23 Já jsem k nim také v pustině pozvedl ruku [v přísaze],+ že je rozptýlím mezi národy a rozeženu je po zemích,+ 24 protože neprováděli má vlastní soudcovská rozhodnutí+ a zavrhovali má vlastní ustanovení+ a znesvěcovali mé vlastní sabaty+ a jejich oči se prokázaly být [očima, které jdou] za hnojnými modlami jejich praotců.+ 25 A sám jsem je také nechal, aby měli* předpisy, které nebyly dobré, a soudcovská rozhodnutí, jimiž nemohli zůstat naživu.+ 26 A nechával jsem je, aby se poskvrnili svými* dary, když nechávali každé dítě otvírající lůno procházet [ohněm],+ abych je zpustošil, aby poznali, že já jsem Jehova.“‘+

27 Proto mluv k izraelskému domu, synu člověka, a řekneš jim:+ ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Ještě v tomto ohledu mluvili o mně vaši praotcové utrhačně, že totiž vůči mně jednali s nevěrností.+ 28 A přistoupil jsem k tomu, abych je uvedl do země,+ [ohledně] které jsem pozvedl ruku [v přísaze], že jim [ji] dám.+ Když uviděli každý vyvýšený pahorek+ a každý košatý strom, tehdy tam začali obětovat své oběti+ a dávat tam svůj urážlivý obětní dar a předkládat tam své uklidňující* vůně+ a vylévat tam své tekuté oběti.+ 29 Řekl jsem jim tedy: ‚Co znamená ta výšina, k níž přicházíte, že by se měla až do tohoto dne nazývat jménem Výšina?‘“‘*+

30 Proto řekni izraelskému domu: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Poskvrňujete se na cestě svých praotců+ a jdete v nemravném styku za jejich ohavnostmi?+ 31 A když pozdvihujete své dary tím, že necháváte své syny procházet ohněm,+ poskvrňujete se až dodnes pro všechny své hnojné modly?+ Budete se mě zároveň dotazovat, izraelský dome?“‘+

‚Jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚nebudete se mě dotazovat.+ 32 A to, co vám vyvstává v duchu,+ to se rozhodně nestane,+ že totiž říkáte: „Staňme se podobnými národům, podobnými rodinám zemí+ v tom, že sloužíme dřevu a kameni.“‘“+

33 „‚Jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚silnou rukou a vztaženou paží+ a vylitým vztekem budu nad vámi kralovat.+ 34 A vyvedu vás z národů a seberu vás ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni silnou rukou a vztaženou paží a vylitým vztekem.+ 35 A přivedu vás do pustiny národů+ a tam se s vámi budu soudit tváří v tvář.+

36 Právě jako jsem se soudil s vašimi praotci v pustině egyptské země,+ tak se budu soudit s vámi,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 37 ‚A přiměji vás, abyste prošli pod holí,+ a uvedu vás do svazku smlouvy.+ 38 A vyčistím z vás buřiče a přestupníky proti mně,+ neboť je vyvedu ze země, kde přebývají jako cizí usedlíci, ale na půdu Izraele nepřijdou;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘+

39 A vy, izraelský dome, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Jděte, služte každý svým hnojným modlám.+ A jestliže mi potom nebudete naslouchat, pak už nebudete znesvěcovat mé svaté jméno svými dary a svými hnojnými modlami.‘+

40 ‚Vždyť na mé svaté hoře, na hoře Izraelovy výšiny,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚tam mi budou v zemi sloužit oni, celý izraelský dům jako celek.+ Tam v nich budu mít zalíbení a tam si vyžádám vaše příspěvky a první ovoce vašich předložení ze všech vašich svatých věcí.+ 41 Díky uklidňující vůni budu mít ve vás zalíbení,+ až vás vyvedu z národů a opravdu vás sesbírám ze zemí, do nichž jste byli rozptýleni,+ a budu ve vás posvěcen před očima národů.‘+

42 ‚A budete muset poznat, že já jsem Jehova,+ až vás přivedu na půdu Izraele,+ do země, [ohledně] které jsem pozvedl ruku [v přísaze], že [ji] dám vašim praotcům. 43 A jistě tam vzpomenete na své cesty a všechna svá jednání,+ jimiž jste se poskvrňovali,+ a opravdu pocítíte hnus ke svým obličejům kvůli všem svým špatným věcem, které jste činili.+ 44 A budete muset poznat, že já jsem Jehova,+ až s vámi budu jednat kvůli svému jménu,+ ne podle vašich špatných cest nebo podle vašich zkažených jednání,+ izraelský dome,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

45* A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 46 „Synu člověka, zaměř svůj obličej+ směrem k jižní krajině* a [nech] kanout+ [slova] k jihu* a prorokuj lesu jižního* pole. 47 A řekneš jižnímu lesu: ‚Slyš Jehovovo slovo. Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Pohleď, rozpaluji proti tobě oheň+ a pohltí v tobě každý strom s mízou a každý suchý strom.+ Zapalující plamen nebude uhašen+ a budou jím sežehnuty všechny obličeje od jihu k severu.+ 48 A všichni z těla uvidí, že jsem jej podpálil já, Jehova, takže nebude uhašen.“‘“+

49 A přistoupil jsem k tomu, abych řekl: „Běda, Svrchovaný Pane Jehovo! Říkají o mně: ‚Neskládá příslovečná rčení?‘“+

21* A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, zaměř svůj obličej směrem k Jeruzalému a [nech] kanout+ [slova] ke svatým místům+ a prorokuj proti půdě Izraele.+ 3 A řekneš půdě Izraele: ‚Tak řekl Jehova: „Hle, jsem proti tobě+ a vytasím svůj meč z pochvy+ a odříznu z tebe spravedlivého a ničemného.+ 4 Abych z tebe skutečně odřízl spravedlivého a ničemného, proto vyjde můj meč z pochvy proti všemu tělu od jihu k severu.+ 5 A všichni z těla budou muset poznat, že já, Jehova, jsem vytasil svůj meč z pochvy.+ Již se nevrátí zpět.“‘+

6 A pokud jde o tebe, synu člověka, ty vzdychej s třesoucími se boky.*+ Měl bys před jejich očima vzdychat dokonce s hořkostí.+ 7 A v případě, že ti řeknou: ‚Nad čím vzdycháš?‘,+ stane se, že řekneš: ‚Nad zprávou.‘+ Vždyť jistě přijde+ a každé srdce roztaje+ a všechny ruce klesnou a každý duch se stane skleslým a ze všech kolen bude kapat voda.*+ ‚Pohleď, jistě to přijde+ a bude [to] uskutečněno,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

8 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 9 „Synu člověka, prorokuj, a řekneš: ‚Tak řekl Jehova:* „Řekni: ‚Meč, meč!+ Byl naostřen+ a je také vyleštěn. 10 Byl naostřen, aby zorganizoval pobíjení; byl vyleštěn, aby získal třpyt.‘“‘“*+

„Nebo máme jásat?“+

„‚Zavrhuje žezlo+ mého vlastního syna,+ jako [zavrhuje] každý strom?+

11 A někdo jej dává vyleštit, aby [jím] máchal rukou. On, meč, byl naostřen a on — on byl vyleštěn, aby byl dán do ruky toho, kdo zabíjí.+

12 Vykřikuj a kvílej,+ synu člověka, neboť je proti mému lidu;+ je proti všem izraelským náčelníkům.+ Právě ti předhození meči jsou u mého lidu.+ Proto pleskni do stehna.+ 13 Bylo totiž provedeno zkoumání+ a co [z toho], jestliže zavrhuje i žezlo?+ To* již nebude nadále existovat,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

14 A ty, synu člověka, prorokuj a udeř dlaní o dlaň+ a třikrát by se mělo opakovat:+ ‚Meč!‘ Je to meč zabitých. Meč někoho zabitého, kdo je velký, ten kolem nich krouží.+ 15 Aby roztálo srdce+ a [aby] se rozmnožili ti, kdo jsou rozvráceni u všech svých bran,+ způsobím pobíjení mečem. Běda, je udělán, aby se třpytil,* vyleštěn, aby pobíjel!+ 16 Ukaž, že jsi ostrý;*+ jdi napravo! Zaujmi postavení; jdi nalevo! Kamkoli je zaměřen tvůj obličej! 17 A já také udeřím jednou dlaní o druhou+ a upokojím+ svůj vztek.+ Já, Jehova, jsem mluvil.“

18 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 19 „A pokud jde o tebe, synu člověka, ty si urči dvě cesty, kudy vstoupí meč krále Babylóna.*+ Obě by měly vycházet z jedné země a měla by se vyřezat ruka [ukazatele];+ měla by se vyřezat* na začátku cesty do města. 20 Jednu cestu bys měl určit pro meč, aby vstoupil proti Rabbě+ synů Ammona, a [jednu] proti Judovi, proti opevněnému Jeruzalému.+ 21 Babylónský král se totiž zastavil na křižovatce,* na začátku těch dvou cest, aby se uchýlil k věštění.+ Zatřásl šípy. Tázal se pomocí terafim;*+ díval se do jater. 22 Věštba v jeho pravici se prokázala být pro Jeruzalém, aby se postavily obléhací berany,+ aby se otevřela ústa k zabíjení,* aby se vznesl zvuk poplašného signálu,+ aby se obléhací berany postavily proti branám, aby se navršil obléhací násep, aby se vystavěla obléhací zeď.+ 23 A jim se to stalo v jejich očích jakoby nepravdivou věštbou+ — těm, kdo jsou jim zavázáni přísahami;+ a on připomíná provinění,+ aby byli chyceni.+

24 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože odkrýváním svých přestupků působíte, že se vzpomíná na vaše provinění, aby bylo vidět vaše hříchy podle všech vašich jednání, protože se na vás vzpomíná,+ zmocní se vás dokonce ruka.‘+

25 A pokud jde o tebe, ty smrtelně raněný, ničemný náčelníku+ Izraele,+ jehož den přišel v čase konečného provinění,+ 26 tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Odstraň turban a sejmi korunu.+ Tohle* nebude stejné.*+ Povyš i to, co je nízké,+ a sniž i vysokého.+ 27 Zkázu, zkázu, zkázu* z toho* udělám.+ Pokud jde také o tohle,* to jistě nebude patřit [nikomu], dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo,+ a jemu [to]* dám.‘+

28 A ty, synu člověka, prorokuj, a řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova o synech Ammona a o pohaně od nich.‘ A řekneš: ‚Meč, meč tasený k pobíjení, vyleštěný, aby hltal,* aby se třpytil,+ 29 protože [oni] pro tebe* spatřili neskutečno, protože ti věštili lež,+ aby tě postavili na šíje zabitých, ničemů, jejichž den přišel v čase konečného provinění.+ 30 Vrať [jej] do pochvy. Na místě, kde jsi byl stvořen, v zemi tvého původu+ tě budu soudit. 31 A vyleji na tebe své otevřené odsouzení. Ovanu tě ohněm svého rozlícení+ a vydám tě do ruky nerozumných mužů, řemeslných zhoubců.+ 32 Staneš se palivem pro oheň.+ Tvá vlastní krev se prokáže být uprostřed země. Nebude se na tebe vzpomínat, neboť jsem mluvil já, Jehova.‘“+

22 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „A pokud jde o tebe, synu člověka, budeš soudit,+ budeš soudit město provinilé krví*+ a způsobíš jistě, aby poznalo všechny své odporné věci?+ 3 A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Město, které prolévá krev ve svém středu,+ dokud nepřijde jeho čas,+ a které si v sobě udělalo hnojné modly, aby se stalo nečistým,+ 4 svou krví, kterou jsi prolilo, ses provinilo,+ a svými hnojnými modlami, které jsi udělalo, ses znečistilo.+ A přibližuješ své dny a dojdeš ke svým létům. Proto tě musím učinit předmětem pohany pro národy a pošklebků pro všechny země.+ 5 Budou se ti pošklebovat [země] blízko i daleko od tebe, ty nečisté jménem, oplývající zmatkem.+ 6 Pohleď, náčelníci+ Izraele se prokázali být v tobě, každý [oddaný] své paži, aby proléval krev.+ 7 S otcem a matkou v tobě zacházeli s opovržením.+ Cizího usedlíka v tvém středu šidili.+ Krutě v tobě zacházeli s chlapcem bez otce a s vdovou.“‘“+

8 „‚Mými svatými místy jsi pohrdlo a mé sabaty jsi znesvěcovalo.+ 9 Vyložení pomlouvači* se prokázali být v tobě, aby prolévali krev;+ a jedli v tobě na horách.+ V tvém středu se dopouštěli nevázaného chování.+ 10 Odkryli* v tobě otcovu nahotu;+ pokořili v tobě ženu nečistou v [její] menstruaci.+ 11 A muž učinil odpornou věc s manželkou svého druha+ a svou vlastní snachu poskvrnil muž nevázaným chováním;+ a muž v tobě pokořil svou sestru, dceru svého vlastního otce.+ 12 Brali v tobě úplatek, aby prolévali krev.+ Bralo jsi úrok+ a lichvu+ a stále násilně dosahuješ zisku+ od svých druhů šizením,+ a na mne jsi zapomnělo,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

13 ‚A pohleď, udeřil jsem rukou po tvém nepoctivém zisku,+ kterého jsi dosáhlo,+ a přes tvé skutky krveprolévání,* které se prokázaly být v tvém středu.+ 14 Přetrvá tvé srdce+ nebo [ti] tvé ruce poskytnou sílu ve dnech, kdy vůči tobě zasáhnu?+ Já, Jehova, jsem promluvil, a zasáhnu.+ 15 A rozptýlím tě mezi národy a rozeženu tě po zemích+ a zničím* v tobě tvou nečistotu.*+ 16 A jistě budeš znesvěceno samo v sobě před očima národů a budeš muset poznat, že já jsem Jehova.‘“+

17 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 18 „Synu člověka, ti z izraelského domu se mi stali zpěněnou struskou.+ Všichni jsou měď a cín a železo a olovo uprostřed pece. Stali se spoustou zpěněné strusky, [strusky] stříbra.+

19 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jste se všichni stali spoustou zpěněné strusky,+ proto vás všechny sbírám doprostřed Jeruzaléma.+ 20 Jako se sbírá stříbro a měď a železo+ a olovo a cín doprostřed pece, aby se na ně dmýchalo+ ohněm k tavbě,+ tak [je] seberu ve svém hněvu a ve svém vzteku a budu dmýchat* a způsobím, že se roztavíte. 21 A dám vás dohromady a budu na vás dmýchat ohněm svého rozlícení+ a roztavíte se uprostřed něho.*+ 22 Budete uprostřed něho roztaveni, jako se taví stříbro uprostřed pece; a budete muset poznat, že jsem na vás vylil svůj vztek já, Jehova.‘“+

23 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 24 „Synu člověka, řekni jí: ‚Jsi země, která se nečistí, na níž v den otevřeného odsouzení neprší.+ 25 V jejím středu je spiknutí jejích proroků+ podobné řvoucímu lvu, který trhá kořist.+ Skutečně hltají duši.+ Berou poklad a drahocenné věci.+ Rozmnožili v jejím středu její vdovy.+ 26 Sami její kněží znásilnili můj zákon+ a znesvěcují má svatá místa.+ Nečinili rozdíl+ mezi svatou a obyčejnou* věcí+ a nic nedali na vědomí mezi nečistou a čistou věcí+ a schovali oči před mými sabaty+ a jsem v jejich středu znesvěcován.+ 27 Její knížata jsou v jejím středu jako vlci trhající kořist, neboť prolévají krev,+ hubí duše,* aby dosáhli nepoctivého zisku.+ 28 A její proroci jim omítali vápnem,+ měli vidění neskutečna+ a věštili jim lež+ a říkali: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova“, když Jehova nemluvil. 29 Lid země prováděl úkladný plán šizení,+ a urvali [něco] loupeží+ a krutě zacházeli se ztrápeným a chudým+ a protiprávně šidili cizího usedlíka.‘+

30 ‚A stále jsem mezi nimi hledal muže,* který by opravoval kamennou zeď+ a postavil se přede mnou v průrvě+ ve prospěch té země, [abych] ji nezničil;+ a nenašel jsem žádného. 31 Vyleji tedy na ně své otevřené odsouzení.+ Zahubím je ohněm svého rozlícení.+ Jejich cestu uvedu na jejich vlastní hlavu,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

23 A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet+ a říkalo: 2 „Synu člověka, byly dvě ženy, dcery jedné matky.+ 3 A začaly se v Egyptě oddávat prostituci.+ Ve svém mládí se dopouštěly prostituce.+ Tam byly mačkány jejich prsy+ a tam tiskli jejich panenská ňadra. 4 A jejich jména byla Ohola,* té starší,* a její sestry Oholiba;* a staly se mými+ a začaly rodit syny a dcery.+ A pokud jde o jejich jména, Ohola je Samaří+ a Oholiba je Jeruzalém.+

5 A Ohola se začala oddávat prostituci,+ zatímco byla podřízena mně, a bažila po těch, kdo ji vášnivě milovali,+ po Asyřanech,+ kteří byli blízko, 6 po místodržitelích oblečených do modré látky a po zastupujících vládcích — všechno to [byli] žádoucí mladí muži, kavaleristé jezdící na koních. 7 A dále je zahrnovala svou prostitucí, [a] všechno to [byli] nejvybranější synové Asýrie; a se všemi, po nichž bažila — s jejich hnojnými modlami — se poskvrnila.+ 8 A nezanechala své prostituce [přinesené] z Egypta, neboť s ní lehávali v jejím mládí a to oni tiskli její panenská ňadra a vylévali na ni svůj nemravný styk.+ 9 Proto jsem ji vydal do ruky těch, kdo ji vášnivě milovali,+ do ruky synů Asýrie, po nichž bažila.+ 10 Právě oni odkryli její nahotu.+ Vzali její syny a její dcery+ a ji zabili dokonce mečem. A stala se smutně proslulou* mezi ženami a vykonali na ní skutky soudu.

11 Když [to] uviděla její sestra Oholiba,+ prováděla pak svou smyslnou touhu ještě zhoubněji než ona a svou prostituci více než smilstvo* její sestry.+ 12 Bažila po synech Asýrie,+ po místodržitelích a zastupujících vládcích, kteří byli blízko, oblečení s dokonalým vkusem, [po] kavaleristech, jezdících na koních — všechno to [byli] žádoucí mladí muži.+ 13 A protože se poskvrnila, uviděl jsem, že mají obě jednu cestu.+ 14 A stále přidávala ke svým skutkům prostituce, když uviděla muže na nástěnných řezbách,+ v rumělce+ vyřezávané obrazy+ Chaldejců, 15 opásaných opasky+ na bocích, s převislými turbany na hlavách, kteří všichni mají vzhled válečníků,* podobu synů Babylóna,* Chaldejců podle země, kde se narodili. 16 A když je očima spatřila, začala po nich bažit+ a přistoupila k tomu, aby poslala k nim do Chaldeje posly.+ 17 A synové Babylóna k ní stále vcházeli, k lůžku projevů lásky, a poskvrňovali ji svým nemravným stykem;+ a dále se jimi poskvrňovala a její duše se začala od nich znechuceně odvracet.

18 A dále odkrývala své skutky prostituce a odkrývala svou nahotu,+ takže se má duše znechuceně odvrátila od společnosti s ní, právě jako se má duše znechuceně odvrátila od společnosti s její sestrou.+ 19 A stále množila své skutky prostituce,+ až si připomněla dny svého mládí,+ kdy se oddávala prostituci v egyptské zemi.+ 20 A stále bažila stylem konkubín, které patří těm, jejichž tělesný úd* je jako tělesný úd oslů a jejichž pohlavní orgán je jako pohlavní orgán koní.+ 21 A dále jsi přivolávala pozornost k nevázanému chování svého mládí, protože již od Egypta+ tiskli tvá ňadra kvůli* prsům tvého mládí.+

22 Proto, Oholibo, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, burcuji proti tobě tvé vášnivé milence,+ ty, od nichž se znechuceně odvrátila tvá duše, a na všech stranách je přivedu proti tobě,+ 23 syny Babylóna+ a všechny Chaldejce,+ Pekod+ a Šou a Kou, s nimi všechny syny Asýrie, žádoucí mladé muže, [kteří jsou] všichni místodržiteli a zastupujícími vládci, válečníky* a povolanými, kteří všichni jezdí na koních. 24 A pojedou proti tobě s hrčením* válečných dvoukolých vozů a kol+ a se sborem národů, s velkým štítem a malým kulatým štítem a přilbou. Rozestaví se proti tobě všude kolem, a předám jim soud, a budou tě soudit svými soudy.+ 25 A vyjádřím proti tobě svůj zápal,+ a oni proti tobě zasáhnou ve vzteku.+ Odstraní tvůj nos a uši, a zbytek z tebe padne dokonce mečem. Sami vezmou tvé syny+ a tvé dcery,+ a zbytek z tebe bude pohlcen ohněm.+ 26 A jistě z tebe svléknou tvůj oděv+ a odejmou tvé krásné předměty.+ 27 A skutečně způsobím, že přestane tvé nevázané chování+ a tvá prostituce [přinesená] z egyptské země;+ a nepozvedneš k nim oči a na Egypt již nevzpomeneš.‘

28 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, dávám tě do ruky těch, které jsi nenáviděla, do ruky těch, od nichž se tvá duše znechuceně odvrátila.+ 29 A zasáhnou proti tobě s nenávistí a odejmou veškerý výtěžek tvé lopoty a nechají tě nahou a neoděnou;*+ a bude odkryta nahota tvého smilnění a tvého nevázaného chování a tvých skutků prostituce.+ 30 Tyto věci ti učiní* kvůli tomu, že chodíš jako prostitutka za národy,+ kvůli tomu, že ses poskvrnila jejich hnojnými modlami.+ 31 Chodila jsi cestou své sestry;+ a budu ti muset dát do ruky její pohár.‘+

32 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Budeš pít pohár své sestry, ten hluboký a široký.+ Staneš se předmětem smíchu a posměchu, protože [ten pohár] obsahuje mnoho.+ 33 Budeš naplněna opilostí a zármutkem, pohárem úžasu a zpustošení, pohárem své sestry Samaří. 34 A budeš jej muset vypít a vyprázdnit+ a budeš hryzat jeho hliněné střepy a vytrhneš si své prsy.+ „Vždyť jsem sám mluvil,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.‘

35 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jsi na mne zapomněla+ a přistoupila jsi k tomu, abys mě hodila za záda,+ nes také sama své nevázané chování a své skutky prostituce.‘“

36 A Jehova přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, budeš soudit+ Oholu a Oholibu+ a povíš jim jejich odporné věci?+ 37 Cizoložily+ totiž a na jejich rukou je krev+ a cizoložily se svými hnojnými modlami.+ A své syny, které mi porodily, kromě toho nechávaly projít [ohněm] k nim* jako pokrm.+ 38 Navíc mi udělaly toto: V ten den poskvrnily+ mou svatyni+ a znesvětily mé sabaty.+ 39 A když pobily své syny pro své hnojné modly,+ toho dne dokonce přistoupily k tomu, aby přišly do mé svatyně, aby ji znesvětily,+ a pohleď, to udělaly uprostřed mého domu.+ 40 A navíc, když začaly posílat k mužům* přicházejícím zdaleka, k nimž byl poslán posel,+ potom pohleď, přišli ti,+ pro které ses umyla,+ nalíčila si oči+ a okrášlila se ozdobami.+ 41 A posadila ses na skvělé lehátko+ s prostřeným stolem+ před ním a na něj jsi postavila mé kadidlo+ a můj olej.+ 42 A byl v ní zvuk zástupu [žijícího] v poklidu+ a z pustiny tam byli k mužům ze spousty lidstva* přiváděni opilci,+ a přistoupili k tomu, aby dávali ženám náramky na ruce* a krásné koruny na hlavy.+

43 Potom jsem řekl o té, která byla opotřebována cizoložstvím:+ ‚Teď se bude dále dopouštět své prostituce, ano ona.‘+ 44 A stále k ní vcházeli, právě jako se vchází k ženě, která je prostitutka; takovým způsobem vcházeli k Ohole a Oholibě jako k ženám nevázaného chování.+ 45 Ale pokud jde o spravedlivé+ muže, ti ji* budou soudit soudem pro cizoložnice+ a soudem pro ženy, které prolévají krev;+ vždyť jsou to cizoložnice a na jejich rukou je krev.+

46 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Bude proti nim přiveden sbor+ a udělají* z nich předmět úleku a něco k drancování.+ 47 A ten sbor je uhází kameny+ a budou posekány jeho meči. Jejich syny a jejich dcery zabijí+ a jejich domy spálí ohněm.+ 48 A jistě způsobím, že v zemi přestane+ nevázané chování+ a všechny ženy se budou muset dát napravit, takže nebudou jednat podle vašeho* nevázaného chování.+ 49 A přivedou na vás vaše nevázané chování+ a ponesete hříchy svých hnojných model; a budete muset poznat, že já jsem Svrchovaný Pán Jehova.‘“+

24 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo v devátém roce, v desátém měsíci, desátý [den] měsíce, a říkalo: 2 „Synu člověka, zapiš si jméno toho dne, právě tohoto dne. Právě tohoto dne se babylónský král vrhl proti Jeruzalému.+ 3 A slož příslovečné rčení o vzpurném domě,+ a řekneš o nich:

‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Postav hrnec na vaření se širokým hrdlem; postav [jej] a také do něho nalij vodu.+ 4 Sesbírej do něho kusy,+ každý dobrý kus, stehno a plec; naplň [jej] dokonce nejvybranějšími kostmi. 5 Ať se vezme nejvybranější ovce,+ a také pod něj srovnej polena* do kruhu. Vař její kusy,* uvař uprostřed něho také její kosti.“‘“+

6 „Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Běda městu činů krveprolévání,*+ hrnci na vaření se širokým hrdlem, jehož rez je v něm a jehož rez, ta z něho nevyšla! Vyjmi to kus po kuse;+ nebude se nad tím metat los.+ 7 Vždyť jeho krev, ta se octla přímo v jeho středu.+ Dalo ji na zářivý holý povrch skalního útesu. Nevylilo ji na zem, aby byla přikryta prachem.+ 8 Abych přivodil vztek k vykonání pomsty,+ dal jsem jeho krev na zářivý holý povrch skalního útesu, aby nebyla přikryta.‘+

9 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Běda městu krveprolévání!+ Sám také udělám kupu [dřeva] velkou.+ 10 Udělej hodně polen. Zapal oheň. Důkladně uvař maso. A vylij vývar,* a kosti ať se rozpálí do žhava. 11 Postav jej* prázdný na uhly, aby se rozžhavil; a jeho měď se rozpálí a jeho nečistota se uprostřed něho roztaví.+ Ať je strávena jeho rez.+ 12 Těžkosti! Unavilo to, ale velká spousta jeho rzi z něho nevychází.+ Do ohně s jeho rzí!‘

13 ‚V tvé* nečistotě bylo nevázané chování.+ Proto jsem tě musel čistit, ale ty ses neočistilo od své nečistoty.+ Již se neočistíš, dokud nezpůsobím, aby se v tvém případě upokojil můj vztek.+ 14 Já, Jehova, jsem mluvil.+ Přijde to+ a budu jednat. Nezanedbám [to]+ ani nebudu litovat,+ ani nepocítím lítost.+ Budou* tě jistě soudit podle tvých cest a podle tvých jednání,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

15 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 16 „Synu člověka, ranou od tebe odnímám věc žádoucí+ tvým očím,+ a neměl by ses bít do prsou ani bys neměl plakat ani slzet.+ 17 Vzdychej beze slov.* Neměl bys konat žádné truchlení za mrtvé.+ Uvaž si na sebe pokrývku hlavy+ a na nohy by sis měl obout sandály.+ A neměl by sis přikrýt knír*+ a neměl bys jíst chléb mužů.“+

18 A ráno jsem přistoupil k tomu, abych mluvil k lidu, a posléze večer skonala má manželka. Proto jsem ráno udělal, právě jak mi bylo přikázáno. 19 A lid mi stále říkal: „Nepovíš nám, co má s námi společného to, co děláš?“+ 20 Potom jsem jim řekl: „Přišlo ke mně samotné Jehovovo slovo a říkalo mi: 21 ‚Řekni izraelskému domu: „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, znesvěcuji svou svatyni,+ pýchu vaší síly,+ věc žádoucí vašim očím+ a předmět soucitu vaší duše, a vaši synové a vaše dcery, které jste zanechali — padnou mečem.+ 22 A budete muset učinit právě tak, jak jsem učinil. Nepřikryjete si knír*+ a nebudete jíst chléb mužů.+ 23 A budete mít pokrývku na hlavách a sandály na nohou. Nebudete se bít ani nebudete plakat+ a budete muset shnít ve svých proviněních+ a skutečně budete sténat nad sebou navzájem.+ 24 A Ezekiel se pro vás stal předzvěstí.+ Budete činit ve shodě se vším, co činil. Až to přijde,+ budete také muset poznat, že já jsem Svrchovaný Pán Jehova.‘“‘“+

25 „A pokud jde o tebe, synu člověka, nebude to v den, kdy jim odejmu jejich tvrz, krásný předmět jejich jásání, věc žádoucí jejich očím+ a touhu jejich duše, jejich syny a jejich dcery,+ že 26 toho dne k tobě přijde ten, který unikl, a dá uším slyšet?+ 27 Toho dne se tvá ústa otevřou k tomu, jenž unikl,+ a budeš mluvit a nebudeš již němý;+ a jistě se jim staneš předzvěstí+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“+

25 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, zaměř svůj obličej směrem k synům Ammona a prorokuj proti nim.+ 3 A řekneš o synech Ammona: ‚Slyš slovo Svrchovaného Pána Jehovy. Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Jelikož jsi řekl* Aha! proti mé svatyni, protože byla znesvěcena, a proti půdě Izraele, protože byla zpustošena, a proti judskému domu, protože odešli do vyhnanství,+ 4 proto hle, dávám tě Orientálcům* jako něco do vlastnictví,+ a postaví si v tobě obezděné tábory a jistě si v tobě nadělají bydliště. Sami budou jíst tvé plody a sami budou pít tvé mléko.+ 5 A udělám z Rabby+ pastvinu velbloudů a ze synů Ammona místo odpočinku pro stádo bravu;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.“‘“+

6 „Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jsi tleskal*+ a dupal a stále ses radoval v duši s veškerým opovržením ze své strany proti půdě Izraele,+ 7 proto jsem zde; vztáhl jsem proti tobě ruku+ a vydám tě národům jako něco k drancování; a odříznu tě od národů a vyhubím tě ze zemí.+ Vyhladím tě+ a budeš muset poznat, že já jsem Jehova.‘

8 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože Moab+ a Seir+ řekly: „Pohleďte, judský dům je jako všechny ostatní národy“,+ 9 proto hle, otvírám moabský svah u měst, u jeho měst na jeho pomezí, okrasu země, Bet-ješimot,+ Baal-meon,+ až po Kirjatajim,+ 10 Orientálcům*+ vedle synů Ammona;+ a udělám z něho něco do vlastnictví, aby se mezi národy na něj, [totiž na] syny Ammona, nevzpomínalo.+ 11 A v Moabu vykonám skutky soudu;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘+

12 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože Edom jednal v pomstě na judském domě a ve velké míře stále jednali nesprávně a mstili se na nich,+ 13 proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Také vztáhnu ruku proti Edomu+ a odříznu z něho člověka* a domácí zvíře+ a udělám z něho zpustošené místo od Temanu+ až po Dedan.+ Padnou mečem. 14 ‚A uvedu svou pomstu na Edom rukou svého lidu, Izraele;+ a učiní v Edomu podle mého hněvu a podle mého vzteku; a budou muset poznat, co je má pomsta,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“‘

15 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože Filištíni jednali s pomstou+ a stále se mstili pomstou s opovržením v duši,* aby způsobili zkázu,+ a nepřátelstvím trvajícím na neurčito,+ 16 proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, vztahuji svou ruku proti Filištínům+ a odříznu Keretejce*+ a zničím zbytek mořského pobřeží.+ 17 A vykonám v nich velké skutky pomsty s vzteklým káráním;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova, až na ně uvedu svou pomstu.“‘“+

26 A v jedenáctém roce, první [den] měsíce, se stalo, že ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 2 „Synu člověka, protože Tyros+ řekl proti Jeruzalému:+ ‚Aha, je rozbit,+ ty dveře* národů!+ Jistě se bude směřovat ke mně. Budu naplněn — on byl zpustošen‘,+ 3 proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, jsem proti tobě, Tyre, a přivedu proti tobě mnoho národů,+ právě jako moře přivádí své vlny.+ 4 A jistě zničí zdi Tyru+ a strhnou jeho věže,+ a oškrábu z něho jeho prach a udělám z něho zářivý holý povrch skalního útesu. 5 Stane se místem k sušení vlečných sítí+ uprostřed moře.‘+

‚Sám jsem totiž promluvil,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚a stane se předmětem drancování pro národy. 6 A jeho závislá městečka,* která jsou v poli — budou pobita mečem, a lidé* budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘+

7 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, přivádím proti Tyru od severu Nebukadrecara, krále Babylóna,*+ krále králů,+ s koňmi+ a válečnými dvoukolými vozy+ a kavaleristy a sborem,+ dokonce s mnohým lidem. 8 Tvá* závislá městečka v poli vybije dokonce mečem a udělá proti tobě obléhací zeď a navrší proti tobě obléhací násep+ a zdvihne proti tobě velký štít; 9 a úder svého útočného stroje zaměří proti tvým zdem a tvé věže strhne svými meči. 10 Pro vzdouvající se spoustu jeho koní tě přikryje jejich prach.+ Pro zvuk kavaleristy a kola a válečného dvoukolého vozu se zakymácejí tvé zdi, až vejde tvými branami, jako když se vstupuje do města otevřeného průlomy. 11 Všechny tvé ulice pošlape kopyty svých koní.+ Tvůj lid pobije dokonce mečem a tvé vlastní sloupy síly klesnou* k zemi. 12 A jistě ukořistí tvé jmění+ a vydrancují tvé prodejní zboží+ a strhnou tvé zdi a zboří tvé žádoucí domy. A tvé kameny a tvé dílo ze dřeva a tvůj prach složí přímo doprostřed vody.‘

13 ‚A způsobím, aby přestalo hlučení tvých písní,+ a nebude už slyšet ani zvuk tvých harf.+ 14 A udělám z tebe zářivý holý povrch skalního útesu.+ Staneš se místem k sušení vlečných sítí.+ Nikdy nebudeš znovu postaven; vždyť jsem promluvil já, Jehova,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.+

15 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova Tyru: ‚Nezakymácejí se ostrovy* při zvuku tvého pádu, až bude sténat smrtelně raněný, až se uprostřed tebe bude hromadně zabíjet?+ 16 A všichni mořští náčelníci jistě sestoupí+ ze svých trůnů+ a sejmou své pláště bez rukávů a svléknou si své vlastní vyšívané oděvy. Obléknou se do záchvatů chvění. Usednou na zem+ a jistě se budou v každém okamžiku chvět+ a zírat na tebe v ohromení. 17 A pozvednou nad tebou [hlas] v žalozpěvu+ a řeknou ti:

„Jak jsi zaniklo, vychvalované město, jež bývalo obýváno z moří,*+ jež se v moři stalo silným,+ ono a ti, kdo je obývali, ti, kdo budili zděšení ve všech obyvatelích [země]!* 18 Nyní se zachvějí ostrovy v den tvého pádu. A ostrovy, které jsou v moři, budou rozrušeny tvým odchodem.“‘+

19 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Až z tebe udělám zpustošené město, podobné městům, která opravdu nejsou obydlená, až na tebe přivedu vodní hlubinu* a přikryjí tě ohromné vody,+ 20 také tě snížím s těmi, kdo sestupují do jámy k dávnému lidu,+ a způsobím, abys bydlel v nejdolejší zemi+ podobné místům dlouho zpustošeným, s těmi, kdo sestupují do jámy,+ abys nebyl obýván; a okrasu dám do země živých.+

21 Udělám z tebe náhlá zděšení+ a nebudeš; a budou tě hledat,+ ale nebudeš již nalezen na neurčitý čas,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

27 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „A pokud jde o tebe, synu člověka, ty pozvedni [hlas] v žalozpěvu nad Tyrem,+ 3 a řekneš Tyru:

‚Ty, která bydlíš u vchodů do moře,+ obchodnice národů pro mnoho ostrovů,+ tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Tyre, sám jsi řekl: ‚Jsem dokonalý v kráse.‘*+ 4 Tvá území jsou v srdci moří.+ Tvoji vlastní stavitelé zdokonalili tvou krásu.+ 5 Všechny plaňky ti udělali z jalovcových klád ze Seniru.*+ Vzali libanonský+ cedr, aby na tobě udělali stěžeň. 6 Vesla ti udělali z mohutných bašanských stromů. Příď* ti udělali se slonovinou v cypřišovém dřevě* z ostrovů Kittim.+ 7 Různobarevné plátno z Egypta+ bylo tvým kusem látky, jež ti měla sloužit za plachtu. Jako kryt tvé paluby se prokázaly být modrá příze+ a vlna obarvená na červenofialovo,+ z ostrovů Elišah.+

8 Obyvatelé Sidonu+ a Arvadu+ se stali tvými veslaři. Tvoji zruční* [lidé]+ byli v tobě, Tyre; byli tvými lodníky.+ 9 I starci z Gebalu*+ a jeho zruční [lidé] byli v tobě jako utěsňovači tvých spár.*+ V tobě se prokázaly být všechny mořské lodě a jejich námořníci, aby vyměňovali předměty kupčení. 10 Peršané+ a Ludim+ a lidé z Putu+ — ti byli ve tvé vojenské síle tvými válečníky. Věšeli v tobě štít a přilbu.+ To oni byli příčinou tvé nádhery. 11 Synové Arvadu,+ ano tvá vojenská síla, byli všude kolem na tvých zdech, a chrabří muži* byli ve tvých vlastních věžích. Všude kolem po tvých zdech rozvěšeli své okrouhlé štíty.+ Sami zdokonalili tvou krásu.

12 Kvůli hojnosti hodnotných věcí všeho druhu byl tvým kupcem Taršiš.+ Za [jeho] stříbro, železo, cín a olovo se dávaly tvé zásoby.*+ 13 Tvými obchodníky byli Javan,+ Tubal+ i Mešek.+ Za duše lidstva*+ a předměty z mědi se dávaly tvé směnné předměty.* 14 Z domu Togarmy+ byli koně a oři a muli, [za něž] se dávaly tvé zásoby. 15 Tvými obchodníky byli synové Dedanu;*+ mnohé ostrovy byly kupci v tvých službách;* jako dar* ti spláceli slonovinovými rohy+ a ebenem. 16 Kvůli hojnosti tvých prací byl tvým kupcem Edom.* Tvé zásoby se dávaly výměnou za tyrkys,+ vlnu obarvenou na červenofialovo a materiál různých barev a jemnou tkaninu a korály a rubíny.

17 Tvými obchodníky byli Juda a izraelská země. Tvé směnné předměty se dávaly za minnitskou+ pšenici+ a zvláštní potravinu* a med+ a olej a balzám.+

18 Tvým kupcem byl Damašek+ v hojnosti tvých prací, kvůli hojnosti všech tvých hodnotných věcí, s chelbonským vínem+ a narudle šedou vlnou. 19 Vedan a Javan z Uzalu — dávali za tvé zásoby. Věci z tepaného železa, kasiová skořice a třtina+ — ty se prokázaly být za tvé směnné předměty. 20 Dedan+ byl tvým obchodníkem s oděvy z tkané látky pro jízdu. 21 Arabové+ a všichni kedarští+ náčelníci byli kupci v tvých službách.* V beráncích a beranech a kozlech+ — v těch byli tvými kupci. 22 Tvými obchodníky byli obchodníci ze Šeby+ a Raamy;+ tvé zásoby se dávaly za nejjemnější voňavky všeho druhu a za drahokamy všeho druhu a zlato.+ 23 Tvými obchodníky byli Charan+ a Kanne a Eden,+ obchodníci ze Šeby,+ Aššuru+ [a] Kilmadu. 24 Byli v tvém obchodním středisku tvými obchodníky s nádhernými oděvy, se svrchními šaty z modré látky a různobarevné látky a s koberci z dvoubarevné látky, s kroucenými a důkladně dělanými provazy.

25 Taršišské lodě+ byly tvými karavanami pro tvé směnné předměty, takže se plníš a stáváš se v srdci širého moře velmi slavnou.+

26 Ti, kteří pro tebe veslovali, tě zavezli do ohromných vod.+ Východní vítr tě rozbil v srdci širého moře.+ 27 Tvé hodnotné věci a tvé zásoby,+ tvé směnné předměty,+ tvoji námořníci a tvoji lodníci,+ utěsňovači tvých spár*+ a ti, kdo směňují tvé předměty kupčení, a všichni tvoji válečníci,+ kteří jsou v tobě a v celém tvém sboru, kteří jsou uprostřed tebe — ti padnou do srdce širého moře v den tvého pádu.+

28 Při zvuku křiku tvých námořníků se zakymácí otevřená krajina.+ 29 A všichni, kteří zacházejí s veslem, námořníci, všichni lodníci z moře, jistě sestoupí ze svých lodí; postaví se na zem.+ 30 A jistě se nad tebou nechají slyšet svým hlasem a budou hořce vykřikovat.+ A na hlavu si nanesou prach.+ Budou se válet v popelu.+ 31 A budou [si] muset pro tebe udělat lysinu+ a přepásat se pytlovinou+ a plakat nad tebou v hořkosti duše+ s hořkým bědováním. 32 A jistě pro tebe ve svém nářku vznesou žalozpěv a budou nad tebou prozpěvovat:+

‚Kdo je jako Tyros,+ jako ten, který byl umlčen uprostřed moře?+ 33 Když tvé zásoby+ vycházely ze širého moře,+ sytil jsi mnoho národů.+ Hojností svých hodnotných věcí a svými směnnými předměty jsi obohacoval krále země.+ 34 Nyní jsi byl rozbit* širým mořem v hlubinách vod.+ Pokud jde o tvé směnné předměty a celý tvůj sbor,+ ty padly doprostřed tebe. 35 Všichni obyvatelé ostrovů+ — budou na tebe jistě zírat v ohromení a jejich králové se budou muset třást hrůzou.+ Obličeje budou rozrušené.+ 36 Pokud jde o kupce v národech, ti nad tebou jistě hvízdnou.+ Staneš se náhlým zděšením a na neurčitý čas již nebudeš.‘“‘“+

28 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, řekni tyrskému vůdci: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova:

„Jelikož se tvé srdce stalo domýšlivým+ a stále říkáš: ‚Jsem bůh.*+ Posadil jsem se na sedadlo boha*+ v srdci širého moře‘,+ zatímco jsi pozemský člověk,*+ a ne bůh,+ a stále své srdce činíš podobným srdci boha — 3 pohleď, jsi moudřejší než Daniel.+ Nejsou žádná tajemství, která jsi nerozluštil.+ 4 Svou moudrostí a svou rozlišovací schopností sis nadělal jmění a stále získáváš do svých zásobáren zlato a stříbro.+ 5 Své jmění jsi rozhojnil+ hojností své moudrosti,+ svým prodejním zbožím,+ a tvé srdce začalo být kvůli tvému jmění domýšlivé.“‘+

6 ‚Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Protože činíš své srdce podobným srdci boha,+ 7 proto hle, přivádím na tebe cizí lidi,+ tyrany národů,+ a jistě vytasí meče proti kráse tvé moudrosti a znesvětí tvou zářivou nádheru.+ 8 Strhnou tě do jámy+ a zemřeš smrtí někoho zabitého v srdci širého moře.+ 9 Řekneš zcela jistě: ‚Jsem bůh‘, před tím, kdo tě zabíjí,+ zatímco v ruce těch, kdo tě znesvěcují, jsi pouhý pozemský člověk, a ne bůh?“‘+

10 ‚Rukou cizích lidí zemřeš smrtí neobřezaných,+ neboť jsem sám promluvil,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

11 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 12 „Synu člověka, vznes žalozpěv o tyrském králi,+ a řekneš mu: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova:

„Zpečeťuješ vzor, plný moudrosti+ a dokonalý v kráse.+ 13 Prokázal ses být v Edenu, Boží* zahradě.*+ Tvým přikrytím byl každý drahokam, rubín, topas a jaspis; chryzolit,* onyx+ a jadeit; safír, tyrkys+ a smaragd; a zpracování tvých obrouček a tvých lůžek v tobě bylo ze zlata. Byly přichystány v den, kdy jsi byl stvořen. 14 Jsi pomazaný* cherubín,* jenž přikrývá, a dosadil* jsem tě.* Prokázal ses být na svaté Boží* hoře.+ Uprostřed ohnivých kamenů* ses procházel. 15 Byl jsi bezúhonný ve svých cestách ode dne svého stvoření,+ dokud se v tobě nenašla nespravedlnost.+

16 Kvůli hojnosti tvého prodejního zboží+ naplnili tvé nitro* násilím, a začal jsi hřešit.+ A odstraním tě z Boží* hory jako neposvátného, a zničím tě,+ cherubíne, jenž přikrýváš,* ze středu ohnivých kamenů.*

17 Tvé srdce se stalo domýšlivým pro tvou krásu.+ Kvůli své zářivé nádheře jsi zničil svou moudrost.+ Shodím tě k zemi.+ Postavím tě před krále, aby se na tebe dívali.+

18 Hojností svých provinění,+ kvůli nepoctivosti svého prodejního zboží+ jsi znesvětil své* svatyně. A vyvedu z tvého nitra oheň. Ten tě pohltí.+ A před očima všech, kdo tě vidí, z tebe udělám popel na zemi.+ 19 A pokud jde o všechny, kdo tě v národech znají, ti budou na tebe jistě zírat v ohromení.+ Staneš se náhlým zděšením a na neurčitý čas již nebudeš.“‘“+

20 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 21 „Synu člověka, zaměř svůj obličej směrem k Sidonu+ a prorokuj proti němu. 22 A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, jsem proti tobě,+ Sidone, a jistě budu ve tvém středu oslaven;+ a lidé budou muset poznat, že já jsem Jehova, až v něm vykonám skutky soudu+ a budu v něm opravdu posvěcen.+ 23 A pošlu do něho mor a do jeho ulic krev.+ A zabitý v jeho středu padne mečem, který je proti němu na každé straně;+ a lidé budou muset poznat, že já jsem Jehova.+ 24 A pro izraelský dům se již neprokáže být zhoubná bodlina+ nebo bolestivý trn od všech kolem nich, těch, kdo s nimi zacházejí opovržlivě; a lidé budou muset poznat, že jsem Svrchovaný Pán Jehova.“‘

25 ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Až sesbírám izraelský dům z národů, mezi něž byli rozptýleni,+ budu také mezi nimi posvěcen v očích národů.+ A jistě budou bydlet na své půdě,+ kterou jsem dal svému sluhovi, Jákobovi.+ 26 A opravdu na ní budou v bezpečí bydlet+ a stavět domy+ a sázet vinice+ a budou bydlet v bezpečí,+ až vykonám skutky soudu na všech, kdo s nimi zacházejí opovržlivě všude kolem nich;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova, jejich Bůh.“‘“*

29 V desátém roce, v desátém [měsíci], dvanáctý [den] měsíce, ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 2 „Synu člověka, zaměř svůj obličej proti egyptskému králi, faraónovi,+ a prorokuj proti němu a proti Egyptu jako celku.+ 3 Mluv, a řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, jsem proti tobě, faraóne, egyptský králi,+ velký mořský netvore,+ který uléháš uprostřed svých nilských kanálů+ a řekl jsi: ‚Má řeka Nil patří mně a já — já jsem si [ji] udělal.‘+ 4 A dám ti do čelistí háky*+ a způsobím, že k tvým šupinám přilnou ryby tvých nilských kanálů. A zprostřed tvých nilských kanálů vytáhnu tebe a všechny ryby tvých nilských kanálů, které lnou právě k tvým šupinám. 5 A zanechám tě v pustině, tebe a všechny ryby tvých nilských kanálů.+ Padneš na povrch pole.+ Nebudeš shromážděn ani sebrán. Dám tě k jídlu divokým zemským zvířatům a nebeským létajícím tvorům.+ 6 A všichni obyvatelé Egypta budou muset poznat, že já jsem Jehova,+ jelikož se izraelskému domu prokázali* být jako opora z rákosu.+ 7 Když tě uchopili rukou,* rozdrtil ses+ a způsobil, že se jim rozpoltilo celé rameno.* A když se o tebe opřeli, zlomil ses+ a způsobil, že všechny jejich boky zakolísaly.“*+

8 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, přivádím na tebe meč+ a odříznu z tebe pozemského člověka a domácí zvíře.+ 9 A z egyptské země se stane opuštěný úhor a zpustošené místo;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova, protože řekl: ‚Řeka Nil patří mně a sám jsem [ji] udělal.‘+ 10 Proto hle, jsem proti tobě a proti tvým nilským kanálům+ a udělám z egyptské země zpustošená místa, suchopár, zpustlý úhor,+ od Migdolu+ po Syene*+ a k hranici Etiopie.* 11 Neprojde jím noha pozemského člověka+ ani jím neprojde noha domácího zvířete+ a čtyřicet let nebude obydlen.+ 12 A udělám z egyptské země opuštěný úhor uprostřed zpustlých zemí;+ a z jeho vlastních měst se stane opuštěný úhor přímo uprostřed zpustošených měst na čtyřicet let;+ a rozptýlím Egypťany mezi národy a rozeženu je po zemích.“+

13 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Na konci čtyřiceti let+ sesbírám Egypťany z národů, mezi něž budou rozptýleni,+ 14 a přivedu zpět zajatou skupinu Egypťanů; a přivedu je zpátky do země Patros,+ do země jejich původu, a tam se stanou poníženým královstvím. 15 Stane se nižším než [ostatní] království a už se nepozvedne nad [ostatní] národy;+ a učiním jich tak málo, že nebudou mít [ostatní] národy v podřízenosti.+ 16 A už se neprokáže být důvěrou izraelského domu,+ která připomíná provinění tím, že se za nimi obracejí.+ A budou muset poznat, že já jsem Svrchovaný Pán Jehova.“‘“

17 A ve dvacátém sedmém roce, v prvním [měsíci], první [den] měsíce, se stalo, že ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 18 „Synu člověka, sám Nebukadrecar,+ král Babylóna,* přiměl svou vojenskou sílu, aby vykonala velikou službu proti Tyru.+ Každá hlava olysala a každé rameno bylo odřeno dohola.+ Ale pokud jde o mzdu,+ ta se pro něho a jeho vojenskou sílu neprokázala být z Tyru žádná za službu, kterou proti němu vykonal.

19 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, dávám babylónskému králi Nebukadrecarovi egyptskou zemi,+ a odnese její jmění a mnoho z ní ukořistí+ a velmi ji vydrancuje; a stane se to mzdou pro jeho vojenskou sílu.‘

20 ‚Náhradou za službu, kterou proti němu vykonal, jsem mu dal egyptskou zemi, protože jednali za mne,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

21 V ten den způsobím, že pro izraelský dům vzejde roh,+ a tobě dám příležitost, abys uprostřed nich otevřel ústa;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“

30 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, prorokuj, a řekneš:+ ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Kvílejte: ‚Běda tomu dnu!‘,+ 3 neboť den je blízko, ano, den, který patří Jehovovi, je blízko.+ Prokáže se být dnem oblaků,+ ustanoveným časem národů.+ 4 A do Egypta jistě přijde meč+ a v Etiopii* nastanou kruté bolesti, až v Egyptě padne někdo zabitý a oni skutečně poberou jeho jmění a jeho základy budou skutečně strženy.+ 5 Etiopie+ a Put+ a Lud a celá smíšená společnost*+ a Kub a synové země smlouvy — padnou s nimi samotným mečem.“‘+

6 Tak řekl Jehova: ‚Podporovatelé Egypta také padnou a pýcha jeho síly klesne.‘+

‚Od Migdolu+ po Syene*+ v něm budou padat dokonce mečem,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 7 ‚Zpustnou také uprostřed zpustlých zemí a jeho vlastní města nakonec budou přímo uprostřed zpustošených měst.+ 8 A budou muset poznat, že já jsem Jehova, až v Egyptě zapálím oheň a všichni jeho pomocníci budou skutečně zlomeni.+ 9 V ten den přede mnou vyjedou poslové na lodích,* aby dohnali sebejistou Etiopii k chvění.+ A nastanou mezi nimi kruté bolesti v den Egypta, neboť pohleď, přijde to.‘+

10 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Také způsobím, aby egyptský zástup přestal rukou babylónského krále Nebukadrecara.+ 11 Je přiváděn on a s ním jeho lid, tyrani národů,+ aby změnili tu zemi ve zkázu. A vytasí proti Egyptu meče a naplní zemi zabitými.+ 12 A z nilských kanálů+ udělám suchou zemskou půdu a zemi prodám do rukou špatných lidí+ a způsobím, že ta země a její plnost bude zpustošena rukou cizích lidí.+ Já, Jehova, jsem promluvil.‘+

13 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Také zničím hnojné modly+ a způsobím, že v Nofu*+ přestanou nehodnotní bohové a z egyptské země už nebude náčelník; a jistě vložím do egyptské země strach.+ 14 A zpustoším Patros+ a zapálím oheň v Coanu+ a vykonám skutky soudu v No.*+ 15 A vyleji svůj vztek+ na Sin,* tvrz Egypta, a odříznu zástup z No.+ 16 A zapálím v Egyptě oheň. Sin bude mít zcela jistě kruté bolesti a No bude dobyto průlomy; a pokud jde o Nof — tam budou protivníci za dne! 17 Pokud jde o mladé muže z Onu*+ a Pibesetu, ti padnou mečem, a [města] půjdou do zajetí. 18 A v Techafnechesu+ se skutečně zatmí den, až tam zlámu tyče egyptského jha.+ A opravdu v něm bude skoncováno s pýchou jeho síly.+ Pokud jde o něj, přikryjí jej oblaka,+ a jeho vlastní závislá městečka* půjdou do zajetí.+ 19 A vykonám v Egyptě skutky soudu;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“

20 A dále se stalo, že v jedenáctém roce, v prvním [měsíci], sedmý [den] měsíce, ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 21 „Synu člověka, jistě zlámu paži faraóna, egyptského krále,+ a pohleď, vůbec nebude ovázána, aby [se] uzdravila tím, že bude přiložen obvaz, aby byla ovázána+ [a] aby zesílila a uchopila meč.“

22 „Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, jsem proti faraónovi, egyptskému králi,+ a zlámu jeho paže,+ tu silnou a tu zlomenou,+ a způsobím, že mu meč vypadne z ruky.+ 23 A rozptýlím Egypťany mezi národy a rozeženu je po zemích.+ 24 A posílím paže babylónského krále+ a dám mu do ruky svůj meč+ a zlomím faraónovy paže, a jistě před ním bude velice sténat jako smrtelně raněný.+ 25 A posílím paže babylónského krále, a paže faraónovy, ty klesnou; a budou muset poznat, že já jsem Jehova, až dám svůj meč do ruky babylónského krále a opravdu jej vztáhne proti egyptské zemi.+ 26 A rozptýlím Egypťany mezi národy+ a rozeženu je po zemích; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“

31 A dále se stalo, že v jedenáctém roce, třetím [měsíci], první [den] měsíce, ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 2 „Synu člověka, řekni faraónovi, egyptskému králi, a jeho zástupu:+

‚Komu ses připodobnil ve své velikosti? 3 Pohleď, Asyřan,* cedr v Libanonu,+ s hezkými větvemi+ a lesnatou houštinou, jež poskytuje stín, a vysokého vzrůstu,+ takže jeho vrcholek se prokázal být v oblacích.*+ 4 Vody jej učinily velikým;+ vodní hlubina* způsobila, že vzrostl do výše. Svými* proudy obtékala celé místo, kde byl vysazen; a své kanály vyslala ke všem polním stromům. 5 Proto dosáhl vyššího vzrůstu než všechny [ostatní] polní stromy.+

A jeho větve se stále množily a jeho ratolesti se dále prodlužovaly, protože v jeho vodních tocích* bylo mnoho vody.+ 6 Na jeho větvích si stavěli hnízda všichni nebeští létající tvorové+ a pod jeho ratolestmi rodila všechna divoká polní zvířata+ a v jeho stínu bydlívaly všechny lidnaté národy. 7 A stal se hezkým ve své velikosti,+ v délce svého jehličí, vždyť jeho kořenový systém se prokázal být nad mnohými vodami. 8 [Jiné] cedry v Boží zahradě* se mu nevyrovnaly.+ Pokud jde o jalovce, ty se mu větvemi nepodobaly. Ani platany se neprokázaly být, [pokud jde o] ratolesti, jako on. Žádný [jiný] strom v Boží zahradě se mu nepodobal v kráse.+ 9 Učinil jsem jej hezkým v hojnosti jeho jehličí+ a všechny [ostatní] stromy Edenu,* které byly v zahradě [pravého] Boha,* mu záviděly.‘+

10 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jsi dosáhl* vysokého vzrůstu, takže vztyčil svůj vrcholek dokonce až do oblak*+ a jeho srdce se vyvýšilo kvůli jeho výšce,+ 11 vydám jej také do ruky samovládce národů.+ Zcela jistě bude jednat proti němu. Vyženu jej podle jeho ničemnosti.+ 12 A cizí lidé, tyrani národů, jej porazí a lidé jej zanechají na horách; a jeho jehličí jistě napadá do všech údolí a jeho ratolesti se polámou mezi všemi řečišti země.+ A všechny národy země odejdou z jeho stínu a zanechají jej.+ 13 Na jeho padlém kmenu budou přebývat všichni nebeští létající tvorové a na jeho ratolestech jistě budou všechna divoká polní zvířata;+ 14 aby žádné zavlažované stromy nedosáhly vysokého vzrůstu nebo aby nevztyčily své vrcholky až do oblak a aby žádné, které pijí vodu, proti nim nepovstaly ve své výšce, neboť budou jistě všechny vydány k smrti,+ zemi dole,+ doprostřed synů lidstva,* k těm, kteří sestupují do jámy.‘

15 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚V den, kdy sestoupí do šeolu, jistě způsobím truchlení.+ Přikryji kvůli němu vodní hlubinu, abych zadržel její proudy a [aby] byly mnohé vody omezeny; a zatmím kvůli němu Libanon a kvůli němu omdlí všechny polní stromy. 16 Při zvuku jeho pádu jistě způsobím, aby se národy zakymácely, když jej přivedu do šeolu s těmi, kdo sestupují do jámy,+ a v zemi dole se utěší všechny stromy Edenu,*+ nejvybranější a nejlepší z Libanonu, všechny, které pijí vodu.+ 17 Samy s ním také sestoupily do šeolu*+ k těm, kdo byli zabiti mečem, a k těm, kdo jako jeho semeno* bydleli v jeho stínu uprostřed národů.‘+

18 ‚Komu ses tak připodobnil ve slávě+ a velikosti mezi stromy Edenu?+ Ale jistě budeš se stromy Edenu* stržen do země dole.+ Uprostřed neobřezaných ulehneš s těmi, kdo byli zabiti mečem. To je faraón a celý jeho zástup,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

32 A dále se stalo, že ve dvanáctém roce, ve dvanáctém měsíci, první [den] měsíce, ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 2 „Synu člověka, vznes žalozpěv o faraónovi, egyptském králi, a řekneš mu: ‚Byl jsi umlčen jako mladý lev s hřívou z národů.+

A byl jsi jako mořský netvor v mořích+ a stále jsi tryskal ve svých řekách* a rozbahňoval vody svýma nohama a kalil jejich řeky.‘

3 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Pomocí sboru mnoha národů přes tebe také rozprostřu svou síť+ a jistě tě přitáhnou* v mé vlečné síti.+ 4 A zanechám tě na zemi. Vrhnu tě na povrch pole.+ A způsobím, aby na tobě přebývali všichni nebeští létající tvorové a tebou nasytím divoká zvířata celé země.+ 5 A tvé maso rozložím po horách a údolí naplním odpadem* z tebe.+ 6 A způsobím, že země vypije na horách tvé výměšky, z tvé krve;+ i řečiště se tebou naplní.‘

7 ‚A až budeš uhašen, přikryji nebesa a zatmím jejich hvězdy. Pokud jde o slunce, to přikryji oblaky a měsíc nedá svítit svému světlu.+ 8 Všechna svítící světelná tělesa v nebesích — kvůli tobě je zatmím, a položím na tvou zemi tmu,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

9 ‚A urazím srdce mnoha národů, až uvedu zajatce* z tebe mezi národy, do zemí, které jsi neznal.+ 10 A jistě způsobím, že kvůli tobě bude mnoho národů zasaženo posvátnou úctou+ a jejich králové se kvůli tobě budou třást v hrůze, až se jim do obličeje rozmáchnu svým mečem,+ a v den tvého pádu se budou muset v každém okamžiku chvět každý o svou vlastní duši.‘+

11 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Přijde na tebe samotný meč babylónského krále.+ 12 Způsobím, že tvůj zástup padne právě meči siláků, [kteří jsou] všichni tyrany národů;+ a skutečně vyplení pýchu Egypta a celý jeho zástup bude vyhlazen.+ 13 A zničím všechna jeho domácí zvířata od mnoha vod,+ a už je nerozbahní noha pozemského člověka,+ a nerozbahní je dokonce ani kopyta domácího zvířete.‘

14 ‚V tom čase přiměji jejich vody, aby se projasnily, a jejich řeky přiměji, aby tekly právě jako olej,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

15 ‚Až udělám z egyptské země opuštěný úhor a země zpustne od své plnosti,+ až v ní srazím všechny obyvatele, také budou muset poznat, že já jsem Jehova.+

16 To je žalozpěv a lidé jej budou jistě zpívat. Budou jej zpívat i dcery národů; budou jej zpívat nad Egyptem a nad celým jeho zástupem,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

17 A dále se stalo, že ve dvanáctém roce,* patnáctý [den] měsíce, ke mně přišlo Jehovovo slovo a říkalo: 18 „Synu člověka, naříkej nad egyptským zástupem a strhni ho,+ jej a dcery majestátních národů, do země dole+ s těmi, kdo sestupují do jámy.+

19 ‚Ve srovnání s kým jsi příjemnější?+ Sestup přece a budeš uložen s neobřezanými!‘+

20 ‚Padnou uprostřed zabitých mečem.+ Byl vydán meči. Odvlečte jej a všechny jeho zástupy.

21 Nejpřednější muži ze siláků ze středu šeolu promluví dokonce k němu s jeho pomocníky.+ Jistě sestoupí;+ ulehnou jako neobřezaní, zabití mečem. 22 Tam je Asýrie a celý její sbor.+ Kolem sebe má svá pohřební místa. Všichni jsou zabití, ti, kdo padli mečem.+ 23 Vždyť její pohřební místa byla umístěna do nejvnitřnějších částí jámy+ a její sbor se prokazuje být okolo jejího hrobu, všichni zabití, kteří padli mečem, protože působili zděšení v zemi živých.

24 Je tam Elam+ a okolo jeho hrobu celý jeho zástup, všichni zabití, kteří padli mečem, kteří neobřezáni sestoupili do země dole, ti, kdo působili zděšení v zemi živých; a ponesou své pokoření s těmi, kdo sestupují do jámy.+ 25 Postavili mu lůžko uprostřed zabitých,+ mezi celým jeho zástupem. Jeho pohřební místa jsou kolem něho. Všichni jsou neobřezaní, zabití mečem,+ protože v zemi živých bylo způsobeno jejich zděšení; a ponesou své pokoření s těmi, kdo sestupují do jámy. Byl položen* doprostřed zabitých.

26 Tam jsou Mešek+ [a] Tubal+ a celý jeho zástup. Jeho pohřební místa jsou kolem něho. Všichni jsou neobřezaní, probodení mečem, protože působili zděšení v zemi živých. 27 A neulehnou se siláky+ padajícími mezi neobřezané, kteří sestoupili do šeolu se svými válečnými zbraněmi?* A jejich meče jim dají pod hlavu a jejich provinění budou na jejich kostech,+ protože siláci byli zděšením v zemi živých.+ 28 A pokud jde o tebe,* ty budeš rozbit uprostřed neobřezaných a ulehneš se zabitými mečem.

29 Tam je Edom,+ jeho králové a všichni jeho náčelníci, kteří ve své moci byli položeni k těm, kdo jsou zabiti mečem;+ oni ulehnou i s neobřezanými+ a s těmi, kdo sestupují do jámy.

30 Tam jsou vévodové severu, všichni, a všichni Sidonci,+ kteří sestoupili se zabitými, zahanbeni ve své děsivosti kvůli své síle. A ulehnou neobřezaní se zabitými mečem a ponesou své pokoření s těmi, kdo sestupují do jámy.+

31 To jsou ti, které uvidí faraón, a jistě se utěší nad celým svým zástupem.+ Faraón a všechna jeho vojenská síla budou lidé zabití mečem,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

32 ‚Vždyť působil* zděšení* v zemi živých+ a bude uložen doprostřed neobřezaných se zabitými mečem, ano faraón a celý jeho zástup,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

33 A Jehovovo slovo ke mně začalo přicházet a říkalo: 2 „Synu člověka, mluv k synům lidu+ a řekneš jim:

‚Pokud jde o nějakou zemi, v případě, že na ni přivedu meč,+ a lid země,* všichni společně, skutečně vezmou nějakého muže* a dosadí jej za svého strážného,*+ 3 a on opravdu uvidí, že na tu zemi přichází meč, a zatroubí na roh* a bude varovat lid,+ 4 a posluchač skutečně uslyší zvuk rohu, ale vůbec nebude dbát výstrahy,+ a meč přijde a odejme ho, jeho vlastní krev přijde na jeho vlastní hlavu.+ 5 Zvuk rohu slyšel, ale nedbal výstrahy. Jeho vlastní krev bude na něm samotném. A kdyby byl sám dbal výstrahy, jeho vlastní duše* by byla unikla.+

6 Pokud jde tedy o strážného, v případě, že uvidí přicházet meč a skutečně nezatroubí na roh+ a lid nedostane vůbec žádnou výstrahu a meč přijde a odejme jim duši, bude odňata pro své vlastní provinění,+ ale její krev budu vyžadovat zpět z ruky strážného.‘*+

7 Pokud jde tedy o tebe, synu člověka, učinil jsem tě strážným izraelskému domu+ a z mých úst uslyšíš slovo a dáš jim ode mne výstrahu.+ 8 Když řeknu někomu ničemnému: ‚Ničemný, rozhodně zemřeš!‘,+ ale ty opravdu nepromluvíš, abys varoval ničemného před jeho cestou,+ zemře jako ničemný ve svém vlastním provinění,+ ale jeho krev budu vyžadovat zpět z tvé vlastní ruky. 9 Ale pokud jde o tebe, v případě, že budeš skutečně varovat někoho ničemného před jeho cestou, [aby se] od ní obrátil zpět, ale od své cesty se opravdu neobrátí zpět, zemře ve svém vlastním provinění,+ kdežto ty svou vlastní duši* jistě osvobodíš.+

10 Pokud jde tedy o tebe, synu člověka, řekni izraelskému domu: ‚Tak jste řekli: „Protože naše vzbouření a naše hříchy jsou na nás a hnijeme v nich,+ jak potom zůstaneme naživu?“‘+ 11 Řekni jim: ‚„Jakože jsem živý,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, „mám potěšení ne ze smrti ničemného,+ ale z toho, že se ničemný obrací zpět od své cesty+ a skutečně zůstává naživu.+ Obraťte se zpět, obraťte se zpět od svých špatných cest,+ neboť proč byste měli umírat, izraelský dome?“‘+

12 A pokud jde o tebe, synu člověka, ty řekni synům svého lidu: ‚Spravedlnost spravedlivého ho neosvobodí v den jeho vzbouření.+ Ale pokud jde o ničemnost ničemného, nepřiměje ho ke klopýtání v den, kdy se od své ničemnosti obrátí zpět.+ A dokonce ani žádný, kdo má spravedlnost, nebude kvůli ní schopen zůstat naživu v den, kdy zhřeší.+ 13 Když řeknu spravedlivému: „Rozhodně zůstaneš naživu“, a on bude opravdu důvěřovat ve svou vlastní spravedlnost a dopustí se bezpráví,+ na všechny jeho vlastní spravedlivé skutky se nebude vzpomínat, ale za bezpráví, kterého se dopustil — za to zemře.+

14 A když řeknu ničemnému: „Rozhodně zemřeš“,+ a opravdu se obrátí zpět od svého hříchu+ a koná právo a spravedlnost,+ 15 [a] ten ničemný vrátí samotnou zástavu,+ i věci, kterých se zmocnil loupeží+ splatí, [a] skutečně chodí právě v ustanoveních života tím, že se nedopouští bezpráví,+ rozhodně zůstane naživu.+ Nezemře. 16 Nebude se proti němu vzpomínat na žádný z hříchů, jimiž hřešil.+ Konal právo a spravedlnost. Rozhodně zůstane naživu.‘+

17 A synové tvého lidu řekli: ‚Jehovova* cesta není správně urovnaná‘,+ ale, pokud jde o ně, je to jejich cesta, která není správně urovnaná.

18 Když se někdo spravedlivý obrátí zpět od své spravedlnosti a skutečně se dopouští bezpráví, také za to zemře.+ 19 A když se někdo ničemný obrátí zpět od své ničemnosti a skutečně koná právo a spravedlnost, jen kvůli tomu zůstane naživu.+

20 A vy jste řekli: ‚Jehovova* cesta není správně urovnaná.‘+ Budu vás soudit každého podle jeho cest,+ izraelský dome.“

21 Posléze se stalo ve dvanáctém roce, v desátém [měsíci], pátý den měsíce našeho vyhnanství, že ke mně přišel ten, kdo unikl z Jeruzaléma,+ a řekl: „Město bylo sraženo!“+

22 Večer před příchodem toho, kdo unikl, spočinula na mně samotná ruka Jehovy,+ a On přistoupil k tomu, aby mi otevřel ústa, dříve než ke mně ráno přišel [ten člověk], a má ústa se otevřela a již jsem se neprokázal být oněmělý.+

23 A začalo ke mně přicházet Jehovovo slovo a říkalo: 24 „Synu člověka, obyvatelé těchto zpustošených míst+ říkají dokonce i o izraelské půdě: ‚Abraham byl jen jeden, a přece vzal do vlastnictví zemi.+ A nás je mnoho; nám byla ta země dána jako něco, co [máme] vlastnit.‘+

25 Proto jim řekni: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Stále jíte s krví*+ a stále pozvedáte oči ke svým hnojným modlám+ a stále proléváte krev.+ Měli byste tedy vlastnit zemi?+ 26 Jste závislí* na svém meči.+ Učinili* jste něco odporného+ a každý z vás poskvrnil manželku svého druha.+ Měli byste tedy vlastnit zemi?“‘+

27 Měl bys jim říci: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Jakože jsem živý, ti, kdo jsou na zpustošených místech, jistě padnou mečem;+ a kdo je na povrchu pole, toho jistě dám za potravu divokému zvířeti;+ a ti, kdo jsou na pevných místech a v jeskyních,+ zemřou morem. 28 A skutečně udělám ze země opuštěný úhor,+ ano spoušť, a bude skoncováno s pýchou její síly+ a izraelské hory budou zpustošeny+ a nikdo jimi nebude procházet. 29 A budou muset poznat, že já jsem Jehova, až udělám ze země opuštěný úhor,+ ano spoušť, kvůli všem odporným věcem, které dělali.“‘+

30 A pokud jde o tebe, synu člověka, o tobě spolu mluví synové tvého lidu u stěn a ve vchodech do domů,+ a jeden mluvil s druhým, každý se svým bratrem, a řekl: ‚Pojďte, prosím, a slyšte, jaké je to slovo, které vychází od Jehovy.‘+ 31 A vejdou k tobě, jako lidé vcházejí, a posadí se před tebou jako můj lid;+ a jistě uslyší tvá slova, ale nebudou je činit,+ neboť svými ústy vyjadřují chtivé touhy [a] jejich srdce jde za jejich nepoctivým ziskem.+ 32 A pohleď, jsi pro ně jako píseň o smyslných láskách, jako někdo s hezkým hlasem, kdo dobře hraje na strunný nástroj.+ A jistě uslyší tvá slova, ale nikdo je nečiní.+ 33 A až se to splní — pohleď, splní se to —,+ budou také muset poznat, že se v jejich středu prokázal být prorok.“+

34 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, prorokuj proti izraelským pastýřům. Prorokuj a řekneš jim, těm pastýřům: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Běda izraelským pastýřům,+ kteří se stali těmi, kdo pasou* sami sebe!+ Neměli by pastýři pást stádo bravu?+ 3 Jíte tuk+ a sebe oblékáte vlnou. Tlusté+ zvíře porážíte.+ Stádo bravu* nepasete. 4 Onemocnělé jste neposílili+ a churavou jste neuzdravili a polámanou jste neovázali a rozehnanou jste nepřivedli zpět a ztracenou* jste se nesnažili najít,+ ale drsně jste si je podřizovali, ano tyransky.+ 5 A protože nebyl pastýř,+ postupně se rozptýlily, takže se staly pokrmem pro každé divoké polní zvíře a dále byly rozptýleny.+ 6 Mé ovce* bloudily po všech horách a na každém vysokém pahorku;+ a mé ovce+ byly rozptýleny po celém povrchu země a nikdo [po nich] nepátral a nikdo se [je] nesnažil najít.

7 Proto, pastýři, slyšte Jehovovo slovo: 8 ‚„Jakože jsem živý,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, „jistě proto, že se mé ovce staly něčím k drancování a mé ovce byly dále pokrmem pro každé divoké polní zvíře, protože nebyl pastýř a moji pastýři nepátrali po mých ovcích, ale pastýři stále pásli sami sebe+ a mé vlastní ovce nepásli,“‘ 9 proto, pastýři, slyšte Jehovovo slovo. 10 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Hle, jsem proti pastýřům+ a jistě si vyžádám své ovce zpět z jejich ruky a přiměji je, aby přestali pást* [mé] ovce,+ a pastýři již nebudou pást sami sebe;+ a své ovce osvobodím z jejich úst, a nestanou se pro ně pokrmem.‘“+

11 Tak totiž řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Zde jsem, já sám, a budu pátrat po svých ovcích a pečovat o ně.+ 12 Jako pečuje ten, kdo pase své stádo+ v den, kdy se ocitá uprostřed svých ovcí, jež se rozšířily dodaleka,+ tak budu pečovat o své ovce; a osvobodím je ze všech míst, kam byly rozptýleny v den oblaků a husté temnoty.+ 13 A vyvedu je z národů+ a sesbírám je ze zemí a uvedu je na jejich půdu+ a budu je pást na izraelských horách, u řečišť a u všech obydlí země.+ 14 A budu je pást na dobré pastvě a jejich místo pobývání bude na vysokých izraelských horách.+ Tam ulehnou na dobrém místě pobývání+ a budou se pást na tučné pastvě na izraelských horách.“

15 „Sám budu pást své ovce*+ a sám je přiměji ulehnout,“+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 16 „Po ztracené* budu pátrat+ a rozehnanou přivedu zpět a polámanou ovážu a churavou posílím, ale tučnou+ a silnou vyhladím. Tu* nakrmím soudem.“*+

17 A pokud jde o vás, mé ovce, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, soudím mezi ovcí a ovcí,* mezi berany a kozly.+ 18 Je to pro vás taková maličkost, že se pasete právě na té nejlepší pastvě,*+ ale zbytek svých pastev byste pošlapali svýma nohama, a že pijete čisté* vody, ale zbylé byste zakalili tím, že [v nich] dupete právě svýma nohama? 19 A pokud jde o mé ovce, ty by se měly pást na pastvině pošlapané vašima nohama a měly by pít vodu zakalenou tím, že v ní dupete svýma nohama?“

20 Proto tak jim řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Zde jsem, já sám, a budu jistě soudit mezi tlustou ovcí* a hubenou ovcí, 21 protože jste stále tlačili bokem a ramenem a svými rohy jste stále strkali všechny onemocnělé, až jste je rozptýlili ven.+ 22 A zachráním své ovce* a již se nestanou něčím k drancování;+ a budu soudit mezi ovcí a ovcí.* 23 A vzbudím nad nimi jednoho pastýře,+ a bude je pást, ano svého sluhu Davida.+ Sám je bude pást* a sám se stane jejich pastýřem.+ 24 A já, Jehova, se stanu jejich Bohem,*+ a můj sluha David [bude] náčelníkem* uprostřed nich.+ Já, Jehova, jsem mluvil.

25 A uzavřu* s nimi smlouvu pokoje+ a jistě způsobím, že v zemi přestane [být] škodící divoké zvíře,+ a skutečně budou bezpečně bydlet v pustině a spát v lesích.+ 26 A udělám z nich a z okolí svého pahorku požehnání+ a způsobím, že lijící se déšť se bude snášet ve svůj čas. Prokážou se tam být lijící se deště požehnání.+ 27 A polní strom dá své ovoce+ a země dá svůj výnos,+ a skutečně se na své půdě prokážou být v bezpečí.+ A budou muset poznat, že já jsem Jehova, až zlomím tyče jejich jha+ a osvobodím je z ruky těch, kdo je používali jako otroky.+ 28 A již se nestanou něčím, co drancují národy;+ a pokud jde o divoké zemské zvíře, to je nepohltí, a skutečně budou bydlet v bezpečí a nikdo [jim] nezpůsobí chvění.+

29 A vzbudím jim sadbu pro jméno*+ a již se nestanou těmi, které odňal hladomor v zemi,+ a již neponesou pokoření od národů.+ 30 ‚A budou muset poznat, že já, Jehova, jejich Bůh, jsem s nimi+ a že jsou můj lid, izraelský dům,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“‘+

31 ‚A pokud jde o vás,* moje ovce,*+ ovce mé pastvy, vy* jste pozemští lidé.* Já jsem váš Bůh,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

35 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka, zaměř svůj obličej+ proti hornatému kraji Seiru+ a prorokuj proti němu.+ 3 A řekneš mu: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, jsem proti tobě, hornatý kraji Seiru,+ a vztáhnu proti tobě ruku+ a udělám z tebe opuštěný úhor, ano spoušť.+ 4 Tvá města obrátím ve zpustošené místo a sám se staneš naprosto opuštěným úhorem;+ a budeš muset poznat, že já jsem Jehova,+ 5 protože jsi prokázal, že máš nepřátelství trvající na neurčito,+ a stále jsi vydával izraelské syny moci* meče+ v čase jejich pohromy,+ v čase [jejich] konečného provinění.“‘*+

6 ‚Proto, jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚protože jsem tě připravoval pro krev, krev tě také bude pronásledovat.+ Jistě jsi nenáviděl krev, a krev tě bude* pronásledovat.+ 7 A jistě udělám z hornatého kraje Seiru opuštěný úhor, ano spoušť,+ a odříznu z něho toho, kdo prochází, a toho, kdo se vrací.+ 8 A jeho hory zaplním jeho zabitými; a pokud jde o tvé pahorky a tvá údolí a všechna tvá řečiště, tam budou padat právě ti zabití mečem.+ 9 Opuštěné úhory trvající na neurčito z tebe udělám, a tvá vlastní města nebudou obývána;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.‘+

10 Protože jsi řekl: ‚Tyto dva národy a tyto dvě země — ty připadnou mně, a jistě vezmeme do vlastnictví každou [zemi],‘+ zatímco právě tam byl sám Jehova,+ 11 ‚proto, jakože jsem živý,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚budu také jednat podle tvého hněvu a podle tvé žárlivosti, které jsi projevil v důsledku svých pocitů nenávisti vůči nim;+ a až tě budu soudit, učiním se mezi nimi* známým.+ 12 A budeš muset poznat, že já, Jehova, jsem slyšel všechny neuctivé věci, které jsi řekl o izraelských horách,+ když jsi říkal: „Jsou zpustošeny.* Byly nám dány k jídlu.“+ 13 A svými ústy jste se mnou stále jednali ve velkém stylu*+ a množili jste proti mně svá slova.+ Já jsem [je] slyšel.‘+

14 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚V tom čase, kdy se bude celá země radovat, udělám z tebe opuštěný úhor. 15 Právě jako ses radoval ty nad dědictvím izraelského domu, protože bylo zpustošeno, totéž udělám z tebe.+ Staneš se opuštěným úhorem, hornatý kraji Seiru, ano celý Edome, celičký;+ a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“+

36 „A pokud jde o tebe, synu člověka, ty prorokuj o izraelských horách, a řekneš: ‚Izraelské hory,+ slyšte Jehovovo slovo. 2 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Proto, že nepřítel řekl proti vám:+ ‚Aha, i výšiny ze starého času+ — stalo se to naším vlastnictvím!‘“‘+

3 Proto prorokuj, a řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Proto, ano proto, že se pustošilo+ a že po vás chňapali ze všech stran,+ abyste se stali vlastnictvím pro zbývající z národů,+ a dále se o vás mluví jazykem+ a mezi lidmi je špatná zpráva,+ 4 proto, izraelské hory,+ slyšte slovo Svrchovaného Pána Jehovy! Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova horám a pahorkům, řečištím a údolím a zpustošeným místům, která byla zpustošena,+ a zanechaným městům, která jsou k drancování a posměchu pro zbývající z národů, jež jsou kolem;+ 5 proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚V ohni své horlivosti budu jistě mluvit proti zbývajícím z národů a proti Edomu,+ jemu celému,+ těm, kdo si dali moji zemi jako vlastnictví s radováním z celého srdce,+ s opovržením v duši,+ kvůli její pastvině [a] k drancování.‘“‘+

6 Proto prorokuj o izraelské půdě a řekneš horám a pahorkům, řečištím a údolím: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Pohleď, sám musím mluvit ve své horlivosti a ve svém vzteku, protože jste nesli pokoření od národů.“‘+

7 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Sám jsem zvedl svou ruku [v přísaze],+ že národy, které máte kolem — samy ponesou své vlastní pokoření.+ 8 A vy, izraelské hory, vyženete právě své vlastní větve a ponesete své vlastní plody pro můj izraelský lid,+ neboť se přiblížili k okamžiku, kdy vejdou.+ 9 Hle, vždyť vás mám v oblibě a jistě se k vám obrátím+ a skutečně budete obdělány a osety semenem.+ 10 A rozmnožím na vás lidský rod,* celý izraelský dům, celičký,+ a města budou obývána+ a zpustošená místa budou znovu vystavěna.+ 11 Ano, rozmnožím na vás lidský rod a zvířecí rod+ a jistě se budou množit a stanou se plodnými, a skutečně způsobím, že budete obývány jako ve svém dřívějším stavu,+ a učiním víc dobra než ve vašem počátečním stavu;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.+ 12 A způsobím, že po vás bude chodit lidský rod, dokonce můj izraelský lid, a vezmou vás* do vlastnictví+ a stanete se pro ně dědičným vlastnictvím+ a již je znovu nepřipravíte o další děti.‘“+

13 „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Protože jsou takoví, kdo vám říkají: „Ty pohlcuješ lidský rod a stáváš se [zemí], která připravuje* své národy o děti“‘,+ 14 ‚proto již nebudeš pohlcovat lidský rod+ a své národy již nikdy nebudeš připravovat o děti,‘*+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 15 ‚A způsobím, že již nebude od národů slyšet žádnou pokořující řeč o tobě+ a již neponeseš pohanu od národů+ a již nezpůsobíš, aby tvé národy klopýtaly,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

16 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 17 „Synu člověka, izraelský dům bydlel na své půdě a stále ji znečišťoval svou cestou a svým jednáním.+ Jejich cesta se pro mne stala podobnou nečistotě menstruace.+ 18 A přistoupil jsem k tomu, abych na ně vylil svůj vztek kvůli krvi, kterou vylili na zem,+ již znečistili svými hnojnými modlami.+ 19 A přistoupil jsem k tomu, abych je rozptýlil mezi národy, takže jsou rozehnáni po zemích.+ Soudil jsem je podle jejich cesty a podle jejich jednání.+ 20 A tak vešli* k národům, kam vešli, a lidé* přistoupili k tomu, aby znesvěcovali mé svaté jméno,+ když o nich říkali: ‚To je lid Jehovy a vyšli z jeho země.‘+ 21 A budu mít soucit se svým svatým jménem, které izraelský dům znesvětil mezi národy, kam vešli.“+

22 „Proto řekni izraelskému domu: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Ne kvůli vám [to] činím, izraelský dome, ale pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezi národy, kam jste vešli.“‘+ 23 ‚A jistě posvětím* své velké jméno,+ které bylo znesvěcováno mezi národy, které jste znesvětili v jejich středu; a národy budou muset poznat, že já jsem Jehova,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚až se mezi vámi posvětím před jejich očima.+ 24 A vezmu vás z národů a sesbírám vás ze všech zemí a přivedu vás na vaši půdu.+ 25 A vykropím na vás čistou vodu a stanete se čistými;+ očistím vás od všech vašich nečistot+ a od všech vašich hnojných model.+ 26 A dám vám nové srdce+ a vložím do vašeho nitra nového ducha+ a odejmu z vašeho těla srdce kamenné a dám vám srdce masité.+ 27 A vložím do vašeho nitra svého ducha+ a budu jednat tak, že budete chodit v mých předpisech+ a budete dodržovat a skutečně provádět má soudcovská rozhodnutí.+ 28 A jistě budete bydlet v zemi, kterou jsem dal vašim praotcům,+ a stanete se mým lidem a já se stanu vaším Bohem.‘*+

29 ‚A zachráním vás od všech vašich nečistot+ a zavolám na obilí a rozhojním je a nepřivedu na vás hladomor.+ 30 A jistě rozhojním plody stromu a výtěžek pole, abyste již nikdy mezi národy neobdrželi pohanu hladomoru.+ 31 A zcela jistě si vzpomenete na své špatné cesty a na svá jednání, která nebyla dobrá,+ a zcela jistě si kvůli svým proviněním a kvůli svým odporným věcem zhnusíte svou vlastní osobu.+ 32 Ne kvůli vám [to] dělám,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚to ať je vám známo. Zastyďte se a pociťte pokoření kvůli svým cestám, izraelský dome.‘+

33 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚V den, kdy vás očistím od všech vašich provinění, také způsobím, že budou obývána města+ a zpustošená místa budou znovu vystavěna.+ 34 A zpustlá země bude obdělávána, kdežto [předtím] se stala opuštěným úhorem před očima každého kolemjdoucího.+ 35 A lidé jistě řeknou: „Ta země tam, která byla zpustošena, se stala podobnou zahradě* Eden,+ a města, která byla pustá a která byla zpustošena a která byla stržena, jsou opevněná; stala se obývanými.“+ 36 A národy, které zůstanou kolem tebe, budou muset poznat, že já, Jehova, jsem postavil stržené věci,+ zasadil, co bylo zpustošeno. Já, Jehova, jsem mluvil, a učinil jsem [to].‘+

37 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Ještě po sobě nechám pátrat izraelským domem, abych pro ně udělal toto:+ Rozmnožím je co do lidí* jako stádo bravu.+ 38 Jako stádo svatých osob, jako stádo bravu Jeruzaléma v jeho svátečních obdobích,+ tak se města, která byla pustá, naplní stádem lidí;+ a lidé budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘“

37 Jehovova ruka se prokázala být na mně,+ takže mě v Jehovově duchu* vyvedl+ a spustil mě uprostřed údolní pláně, a ta byla plná kostí.+ 2 A nechal mě, abych je obešel kolem dokola, a pohleďme, bylo jich na povrchu údolní pláně velmi mnoho, a pohleďme, byly velmi suché.+ 3 A začal mi říkat: „Synu člověka, mohou tyto kosti ožít?“ Na to jsem řekl: „Svrchovaný Pane Jehovo, ty dobře víš.“+ 4 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Prorokuj nad těmi kostmi, a řekneš jim: ‚Suché kosti, slyšte Jehovovo slovo:

5 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova těmto kostem: „Hle, přivádím do vás dech* a ožijete.+ 6 A obléknu vás šlachami a způsobím, že na vás vyvstane maso, a potáhnu vás kůží a vpustím do vás dech a ožijete;+ a budete muset poznat, že já jsem Jehova.“‘“+

7 A prorokoval jsem právě tak, jak mi bylo přikázáno.+ A jakmile jsem prorokoval, začal se ozývat zvuk a hle, byl chřestot a kosti se začaly přibližovat, kost ke své kosti. 8 A viděl jsem, a pohleďme, vyvstaly na nich šlachy a maso a shora je začala potahovat kůže. Ale pokud jde o dech, ten v nich nebyl.

9 A dále mi říkal: „Prorokuj k větru.* Prorokuj, synu člověka, a řekneš větru: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Vejdi, větře, od čtyř větrů, a zafoukej na ty zabité,+ ať ožijí.“‘“+

10 A prorokoval jsem právě tak, jak mi přikázal, a začal do nich vstupovat dech a začali žít a stát na svých nohou,+ velmi, velmi veliká vojenská síla.

11 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, pokud jde o tyto kosti, to je celý izraelský dům.+ Pohleď, říkají: ‚Naše kosti vyschly a zanikla naše naděje.+ Byli jsme odděleni [sami] pro sebe.‘ 12 Proto prorokuj, a řekneš jim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, otevírám vaše pohřební místa+ a vyvedu vás z vašich pohřebních míst, můj lide, a zavedu vás na půdu Izraele.+ 13 A budete muset poznat, že já jsem Jehova, až otevřu vaše pohřební místa a až vás vyvedu z vašich pohřebních míst, můj lide.“‘+ 14 ‚A vložím do vás svého ducha* a ožijete,+ a usídlím vás na vaší půdě; a budete muset poznat, že já, Jehova, jsem mluvil a učinil jsem [to],‘ je Jehovův výrok.“+

15 A Jehovovo slovo ke mně přicházelo dál a říkalo: 16 „A pokud jde o tebe, synu člověka, ty si vezmi hůl+ a napiš na ni: ‚Pro Judu a pro izraelské syny, jeho společníky.‘*+ A vezmi jinou hůl a napiš na ni: ‚Pro Josefa, hůl Efrajimova,+ a [pro] celý izraelský dům, jeho společníky.‘+ 17 A způsob, ať se přiblíží jedna ke druhé v jednu hůl pro tebe, a skutečně se v tvé ruce stanou jen jednou [holí].+ 18 A až ti synové tvého lidu začnou říkat: ‚Nepovíš nám, co ty věci pro tebe znamenají?‘,+ 19 mluv k nim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, beru Josefovu hůl, která je v Efrajimově ruce, a izraelské kmeny, jeho společníky, a položím je na ni, totiž [na] Judovu hůl,* a skutečně z nich udělám jednu hůl+ a stanou se v mé ruce jednou [holí].“‘ 20 A hole, na které píšeš, se prokážou být v tvé ruce před jejich očima.+

21 A mluv k nim: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, beru izraelské syny z národů, do nichž odešli, a seberu je z okolí a přivedu je na jejich půdu.+ 22 A skutečně z nich udělám jeden národ v zemi,+ na izraelských horách, a za krále budou mít všichni jednoho krále,+ a nebudou již nadále dvěma národy ani již nebudou rozděleni do dvou království.+ 23 A již se nebudou poskvrňovat svými hnojnými modlami a svými ohavnostmi a všemi svými přestupky;+ a jistě je zachráním ze všech jejich obydlí,* kde hřešili, a očistím+ je a stanou se mým lidem a sám se stanu jejich Bohem.*+

24 A králem nad nimi bude můj sluha David+ a budou mít všichni jednoho pastýře;+ a budou chodit v mých soudcovských rozhodnutích+ a budou dodržovat má ustanovení+ a jistě je budou provádět.+ 25 Budou skutečně bydlet v zemi, kterou jsem dal svému sluhovi, Jákobovi, v níž bydleli vaši praotcové,+ a skutečně v ní budou bydlet,+ oni a jejich synové a synové jejich synů na neurčitý čas,+ a můj sluha David bude jejich náčelníkem* na neurčitý čas.+

26 A uzavřu s nimi smlouvu pokoje;+ bude s nimi smlouva trvající na neurčito.+ A umístím je a rozmnožím+ a svou svatyni umístím v jejich středu na neurčitý čas.+ 27 A můj svatostánek se skutečně prokáže být nad nimi,+ a jistě se stanu jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.+ 28 A národy budou muset poznat, že já, Jehova,+ posvěcuji Izrael, až bude má svatyně v jejich středu na neurčitý čas.“‘“+

38 A Jehovovo slovo ke mně dále přicházelo a říkalo: 2 „Synu člověka,+ zaměř svůj obličej proti Gogovi [ze] země Magog,*+ hlavnímu náčelníkovi* Mešeka+ a Tubala,+ a prorokuj proti němu. 3 A řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, jsem proti tobě, Gogu, hlavní náčelníku Mešeka a Tubala. 4 A jistě tě otočím a vložím ti do čelistí háky+ a vyvedu tě s celou tvou vojenskou silou,+ koně a jezdce na koních, všechny oblečené s dokonalým vkusem,+ početný sbor, s velkým štítem a malým kulatým štítem, všechny zacházející s meči;+ 5 Persii,+ Etiopii*+ a Put+ spolu s nimi, všechny s malým kulatým štítem a přilbou; 6 Gomera+ a všechny jeho tlupy, dům Togarmy+ [z] nejodlehlejších severních končin a všechny jeho tlupy, mnoho národů s tebou.+

7 Přichystej se a učiň přípravu, ty s celým svým sborem,+ s těmi, kdo se shromáždili na tvé straně, a ty se staneš jejich stráží.

8 Po mnoha dnech se ti dostane pozornosti. V konečné části let přijdeš do země+ [lidu], jenž byl přiveden zpět od meče, sebrán z mnoha národů,+ na izraelské hory, které se prokázaly být neustále zpustošeným místem; ano [do země],* která byla zrozena z národů, [v níž] všichni bydleli v bezpečí.+ 9 A zcela jistě přijdeš. Vejdeš jako bouře.+ Staneš se podobným oblakům, abys pokryl zemi+ ty a s tebou všechny tvé tlupy a mnoho národů.“‘

10 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚A v ten den se jistě stane, že ti v srdci vyvstanou věci,+ a jistě vymyslíš škodící úkladný plán;+ 11 a řekneš: „Vyjdu proti zemi otevřené venkovské krajiny.+ Přijdu na ty, kdo nejsou nijak rušeni, kdo bydlí v bezpečí, kdo všichni bydlí beze zdi+ a nemají ani závoru a dveře.“ 12 Bude to, aby se získala velká kořist+ a velmi se drancovalo, abys obrátil svou ruku zpět na místa zpustošená [a] znovu obydlená,+ a na lid shromážděný z národů,+ [ten], který hromadí jmění a majetek,+ [ty], kdo bydlí ve středu*+ země.

13 Šeba+ a Dedan+ a kupci z Taršiše+ a všichni jeho mladí lvi s hřívou+ — řeknou ti: „Přicházíš, abys získal velkou kořist? Shromáždil jsi svůj sbor k velkému drancování, abys odnesl stříbro a zlato, abys vzal jmění a majetek, abys získal velmi velikou kořist?“‘

14 Proto prorokuj, synu člověka, a řekneš Gogovi: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Nebude to v ten den, kdy můj izraelský lid bude bydlet v bezpečí, že [o tom] budeš vědět?+ 15 A jistě přijdeš ze svého místa, z nejodlehlejších severních končin,+ ty a mnoho národů s tebou, všichni pojedou na koních, velký sbor, ano početná vojenská síla.+ 16 A zcela jistě přitáhneš proti mému izraelskému lidu podoben oblakům, abys pokryl zemi.+ Stane se to v konečné části dnů, a jistě tě přivedu proti své zemi,+ aby mě poznaly národy, až se před jejich očima posvětím na tobě, Gogu.“‘+

17 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Jsi+ tentýž, o němž jsem mluvil v dřívějších dnech rukou svých sluhů, izraelských proroků, kteří v těch dnech — letech — prorokovali, že tě na ně+ přivedu?‘

18 ‚A stane se v ten den, v den, kdy Gog přijde na půdu Izraele,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚že mi do nosu vystoupí můj vztek.+ 19 A ve svém rozhorlení,+ v ohni svého rozlícení budu muset mluvit.+ V ten den jistě nastane velké třesení na půdě* Izraele.+ 20 A zcela jistě se kvůli mně budou třást mořské ryby a létající nebeští tvorové a divoká polní zvířata a všichni lezoucí tvorové, kteří lezou po zemské půdě, a všechno lidstvo* na povrchu zemské půdy,+ a hory budou skutečně svrženy+ a strmé cesty budou muset spadnout, a dokonce i každá zeď spadne na zem.‘

21 ‚A přivolám proti němu meč po celém svém hornatém kraji,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.+ ‚Meč každého bude proti jeho vlastnímu bratrovi.+ 22 A budu se s ním soudit+ morem+ a krví;+ a sešlu zaplavující liják a krupobití,+ oheň+ a síru na něho a na jeho tlupy a na těch mnoho národů, které budou s ním.+ 23 A jistě se vyvýším a posvětím se+ a učiním se známým před očima mnoha národů; a budou muset poznat, že já jsem Jehova.‘+

39 A pokud jde o tebe, synu člověka, prorokuj proti Gogovi,+ a řekneš: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Hle, jsem proti tobě, Gogu, hlavní náčelníku Mešeka*+ a Tubala.+ 2 A otočím tě a povedu tě+ a způsobím, že přijdeš z nejodlehlejších severních končin,+ a přivedu tě na izraelské hory. 3 A z levice ti vyrazím tvůj luk a způsobím, že ti z tvé vlastní pravice vypadnou tvé šípy. 4 Padneš na izraelských horách,+ ty a všechny tvé tlupy a národy, které budou s tebou. Dám tě za pokrm dravým ptákům, ptákům s křídly všeho druhu a divokým polním zvířatům.“‘+

5 ‚Padneš na povrchu pole,+ neboť jsem sám mluvil,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

6 ‚A sešlu oheň na Magog*+ a na ty, kdo v bezpečí obývají ostrovy;+ a lidé budou muset poznat, že já jsem Jehova. 7 A své svaté jméno učiním známým uprostřed svého izraelského lidu a již nenechám své svaté jméno znesvěcovat;+ a národy budou muset poznat, že já jsem Jehova,+ Svatý v Izraeli.‘*+

8 ‚Pohleď, musí to přijít a uskuteční se to,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. ‚To je ten den, o kterém jsem mluvil.+ 9 A obyvatelé izraelských měst jistě vyjdou a budou pálit a udělají ohně ze zbroje a malých kulatých štítů a velkých štítů — z luků a šípů a dřevců a kopí; a jimi budou muset rozdělávat ohně+ sedm let. 10 A nebudou nosit klacíky z pole ani nebudou sbírat otop po lesích, neboť budou rozdělávat ohně zbrojí.‘

‚A jistě se jim stanou kořistí ti, pro něž [dříve] byli kořistí oni,+ a vydrancují ty, kdo [dříve] drancovali je,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

11 ‚A v ten den se stane, že Gogovi+ dám místo tam,* pohřební místo v Izraeli, údolí těch, kdo procházejí východně od moře, a to* bude zastavovat ty, kdo procházejí. A tam budou muset pohřbít Goga a celý jeho zástup a jistě [je] nazvou Údolí Gogova zástupu.*+ 12 A ti z izraelského domu je budou muset pohřbívat sedm měsíců, aby vyčistili zemi.+ 13 A všechen lid země bude muset pohřbívat a jistě se jim to stane věhlasnou záležitostí v den, kdy já se oslavím,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

14 ‚A budou muži,* které oddělí ke stálému [zaměstnání], [a] ti budou procházet zemí a s procházejícími* budou pohřbívat ty, kdo zůstali na povrchu země, aby ji vyčistili. Stále budou pátrat, dokud neskončí sedm měsíců. 15 A procházející budou procházet zemí, a kdyby někdo skutečně uviděl kost člověka,* postaví také vedle ní značku, dokud ji ti, kdo pohřbívají, nepohřbí v Údolí Gogova zástupu.*+ 16 A jméno [toho] města bude také Hamona.* A budou muset vyčistit zemi.‘+

17 A pokud jde o tebe, synu člověka, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Řekni ptákům s křídly všeho druhu a všem divokým polním zvířatům:+ „Seberte se a pojďte. Shromážděte se všude kolem k mé oběti, kterou pro vás obětuji, k velké oběti na izraelských horách.+ A jistě budete žrát maso a pít krev.+ 18 Maso siláků budete žrát+ a krev náčelníků země budete pít, berany, mladé beránky+ a kozly, mladé býky,+ samá vykrmená zvířata z Bašanu.+ 19 A jistě se najíte tuku do sytosti+ a až do opilosti se napijete krve z mé oběti, kterou pro vás budu obětovat.“‘

20 ‚A nasytíte se u mého stolu koňmi a vozataji,* silnými osobami a válečníky všeho druhu,‘* je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.+

21 ‚A uvedu svou slávu mezi národy; a všechny národy budou muset vidět můj soud, který jsem vykonal,+ a mou ruku, kterou jsem vložil mezi ně.+ 22 A ti z izraelského domu budou muset poznat, že já jsem Jehova, jejich Bůh od toho dne a nadále.+ 23 A národy budou muset poznat, že oni, izraelský dům, šli do vyhnanství za své provinění,+ kvůli tomu, že se vůči mně chovali nevěrně, takže jsem před nimi skryl svůj obličej+ a vydal jsem je do ruky jejich protivníků a oni všichni stále padali mečem.+ 24 Učinil jsem jim podle jejich nečistoty a podle jejich přestupků+ a stále jsem před nimi skrýval svůj obličej.‘

25 Proto tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Nyní přivedu zpět zajaté z Jákoba+ a opravdu se smiluji nad celým izraelským domem;+ a projevím výlučnou oddanost pro své svaté jméno.+ 26 A budou již mít za sebou své pokoření a všechnu svou nevěru,+ s níž vůči mně jednali,+ až budou bydlet na své půdě v bezpečí+ a nikdo [je] nepřiměje, aby se chvěli.+ 27 Až je přivedu zpět z národů a skutečně je seberu ze zemí jejich nepřátel,+ také se mezi nimi posvětím* před očima mnoha národů.‘+

28 ‚A budou muset poznat, že já jsem Jehova, jejich Bůh, až je pošlu do vyhnanství k národům a skutečně je shromáždím na jejich půdě,+ takže tam již nikoho z nich neponechám.+ 29 A již před nimi nebudu skrývat svůj obličej,+ protože vyleji na izraelský dům svého ducha,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

40 Ve dvacátém pátém roce našeho vyhnanství,+ začátkem roku, desátý [den] měsíce, ve čtrnáctém roce po tom, kdy bylo sraženo město,+ právě ten den se Jehovova ruka prokázala být na mně,+ takže mě přivedl na to místo.+ 2 V Božích viděních* mě přivedl do izraelské země a postupně mě spouštěl na velmi vysokou horu,+ na níž bylo k jihu* něco jako konstrukce města.+

3 A přistoupil k tomu, aby mě tam přivedl, a pohleďme, byl tam nějaký muž.* Jeho vzhled byl jako vzhled mědi+ a v ruce měl lněnou šňůru a měřicí rákos+ a stál v bráně.* 4 A ten muž ke mně začal mluvit: „Synu člověka,*+ dívej se svýma očima a slyš svýma ušima a zaměř své srdce na všechno, co ti ukazuji, neboť jsi sem byl přiveden proto, abych ti [to] ukázal. Všechno, co vidíš, pověz izraelskému domu.“+

5 A pohleďme, vně domu byla kolem dokola zeď. A v ruce toho muže byl šestiloketní měřicí rákos,* na loket a šířku dlaně.* A začal měřit šířku postaveného* — jeden rákos; a výšku — jeden rákos.

6 Potom přišel k bráně, jejíž průčelí je směrem k východu,+ a vystoupil po jejích schodech. A začal měřit práh brány+ — jeden rákos na šířku, a druhý práh — jeden rákos na šířku. 7 A strážnice byla jeden rákos dlouhá a jeden rákos široká a mezi strážnicemi+ bylo pět loket; a práh brány vedle síně brány směrem dovnitř byl jeden rákos.

8 A přistoupil k tomu, aby změřil síň brány směrem dovnitř — jeden rákos.+ 9 Změřil tedy síň brány — osm loket; a její postranní sloupy* — dva lokte; a síň brány byla směrem dovnitř.

10 A strážnice brány směrem k východu byly tři na této straně a tři na oné straně. Všechny tři měly stejnou míru a postranní sloupy měly stejnou míru na této straně a na oné straně.

11 Potom změřil šířku vchodu do brány — deset loket; délku brány — třináct loket.

12 A ohrazená plocha před strážnicemi byla jeden loket a ohrazená plocha o jednom lokti byla po [každé] straně. A strážnice byla šest loket na této straně a šest loket na oné straně.

13 A přikročil k tomu, aby změřil bránu od střechy [jedné] strážnice ke střeše druhé — šířka pětadvaceti loket;+ vchod byl proti vchodu. 14 Pak udělal postranní sloupy o šedesáti loktech až ke [každému] postrannímu sloupu nádvoří v [každé] bráně všude kolem.* 15 A od průčelí brány vstupní cesty [k] průčelí síně vnitřní brány bylo padesát loket.

16 A pro strážnice a pro jejich postranní sloupy směrem do nitra brány byla všude kolem okna se zužujícími se rámy,+ a tak to bylo u síní. A okna byla všude kolem směrem dovnitř a na postranních sloupech byla zobrazení palem.+

17 A postupně mě přivedl do vnějšího nádvoří, a pohleďme, byly tam jídelny+ a dláždění udělané pro nádvoří všude kolem. Na dláždění bylo třicet jídelen.+ 18 A dláždění po straně bran bylo přesně tak dlouhé jako brány — dolní dláždění.

19 A přistoupil k tomu, aby změřil šířku od průčelí dolní brány k průčelí vnitřního nádvoří. Venku to bylo sto loket k východu a k severu.

20 A vnější nádvoří mělo bránu, jejíž průčelí bylo směrem k severu. Změřil její délku a její šířku. 21 A její strážnice byly tři na této straně a tři na oné straně. A její vlastní postranní sloupy a její vlastní síň se prokázaly být podle míry první brány. Její délka byla padesát loket a její šířka byla dvacet pět loket. 22 A její okna a její síň a její zobrazení palem+ měly stejnou míru jako u brány, jejíž průčelí je směrem k východu. A lidé do ní mohli vystupovat po sedmi schodech, a její síň byla čelem k nim.

23 A brána vnitřního nádvoří byla proti bráně k severu; také [jedna] k východu. A přistoupil k tomu, aby od brány k bráně naměřil sto loket.

24 A postupně mě vedl směrem k jihu,* a pohleďme, byla tam brána směrem k jihu,+ a naměřil u jejích postranních sloupů a její síně stejné míry jako tyto. 25 A ona a její síň měly všude kolem okna jako tato okna. Padesát loket byla délka a šířka byla dvacet pět loket. 26 A bylo tam sedm schodů k výstupu do ní+ a její síň byla čelem k nim. A měla zobrazení palem, jedno na této straně a jedno na oné straně postranních sloupů.

27 A vnitřní nádvoří mělo bránu směrem k jihu. A naměřil od brány k bráně směrem k jihu sto loket. 28 A postupně mě jižní branou přivedl na vnitřní nádvoří. A přistoupil k tomu, aby naměřil u jižní brány stejné míry jako tyto. 29 A její strážnice a její postranní sloupy a její síň měly stejné míry jako tyto. A ona a její síň měly všude kolem okna. Padesát loket byla délka a šířka byla dvacet pět loket.+ 30* A všude kolem byly síně; délka byla dvacet pět loket a šířka pět loket. 31 A její síň byla k vnějšímu nádvoří a na jejích postranních sloupech+ byla zobrazení palem a její výstup měl osm schodů.+

32 A postupně mě přivedl na vnitřní nádvoří cestou [od] východu a přistoupil k tomu, aby změřil bránu, [a měla] stejné míry jako tyto. 33 A její strážnice a její postranní sloupy a její síň měly stejné míry jako tyto, a ona a její síň měly všude kolem okna. Délka byla padesát loket a šířka dvacet pět loket. 34 A její síň byla směrem k vnějšímu nádvoří a na jejích postranních sloupech na této a na oné straně byla zobrazení palem. A její výstup měl osm schodů.

35 A přistoupil k tomu, aby mě přivedl do severní brány+ a naměřil stejné míry jako tyto+ 36 [míry] jejích strážnic, jejích postranních sloupů a její síně. A měla okna všude kolem. Délka byla padesát loket a šířka dvacet pět loket. 37 A její postranní sloupy byly k vnějšímu nádvoří a na jejích postranních sloupech na této straně a na oné straně byla zobrazení palem.+ A její výstup měl osm schodů.

38 A u postranních sloupů bran byla jídelna se svým vchodem. Tam oplachovali celou zápalnou oběť.+

39 A v síni brány byly dva stoly na té straně a dva stoly na oné straně, aby se na nich porážela celá zápalná oběť+ a oběť za hřích+ a oběť za vinu.+ 40 A na vnější straně, jak se stoupá ke vchodu severní brány, byly dva stoly. A na druhé straně, která patří k síni brány, byly dva stoly. 41 Po straně brány byly čtyři stoly tady a čtyři stoly tam — osm stolů, na nichž poráželi. 42 A čtyři stoly* pro celou zápalnou oběť byly z tesaného kamene. Délka byla jeden a půl lokte a šířka jeden a půl lokte a výška jeden loket. Na ně také ukládali nástroje, jimiž poráželi celý zápalný obětní dar a oběť. 43 A římsy na odstavování věcí byly na šířku dlaně [a byly] upevněné po vnitřní straně všude kolem; a na stoly [ukládali]* maso obětního daru.*+

44 A vně vnitřní brány byly jídelny zpěváků,+ ve vnitřním nádvoří, které je po straně severní brány. A jejich přední strana byla směrem k jihu. Jedna byla po straně východní* brány. Průčelí bylo směrem k severu.

45 A přistoupil k tomu, aby ke mně promluvil: „Tahle jídelna, jejíž průčelí je směrem k jihu, je pro kněze, kteří se starají o závazek vůči domu.+ 46 A jídelna, jejíž průčelí je směrem k severu, je pro kněze, kteří se starají o závazek vůči oltáři.+ Jsou to synové Cadokovi,+ ti ze synů Leviho, kteří se přibližují k Jehovovi, aby mu sloužili.“+

47 A měřil [vnitřní] nádvoří. Délka byla sto loket a šířka sto loket — čtverec. A oltář byl před domem.

48 A přistoupil k tomu, aby mě přivedl do síně domu,+ a měřil postranní sloup síně — pět loket na této straně a pět loket na oné straně. A šířka brány byla tři lokte na této straně a tři lokte na oné straně.

49 Délka síně byla dvacet loket a šířka jedenáct* loket. A vystupovalo se k ní po schodech.* A u postranních podpěr byly sloupy, jeden tady a druhý tam.+

41 A přistoupil k tomu, aby mě přivedl do chrámu* a měřil postranní sloupy — šest loket byla šířka tady a šest loket šířka tam, šířka postranního sloupu.* 2 A šířka vchodu byla deset loket a strany vchodu byly pět loket tady a pět loket tam. A měřil jeho délku — čtyřicet loket; a šířku — dvacet loket.

3 A šel dovnitř a přistoupil k tomu, aby měřil postranní sloup vchodu — dva lokte; a vchod — šest loket; a šířka vchodu byla sedm loket. 4 A měřil jeho délku — dvacet loket; a [jeho] šířku — dvacet loket,+ před chrámem. Potom mi řekl: „To je Nejsvětější.“*+

5 A přistoupil k tomu, aby změřil stěnu domu — šest loket. A šířka postranní místnosti byla čtyři lokte kolem dokola; byla všude kolem celého domu, kolem dokola.+ 6 A postranní místnosti byly postranní místnost nad postranní místností, tři [podlaží], a třicetkrát; a zapadaly do stěny, která patřila k domu, totiž ty postranní místnosti všude kolem, aby držely, ale nedržely ve stěně domu.+ 7 A bylo tam rozšíření a otáčení vzhůru a vzhůru* k postranním místnostem, neboť točitá chodba domu mířila vzhůru a vzhůru všude kolem domu.+ Proto bylo rozšíření domu vzhůru, a z* nejnižšího [podlaží] se dalo vyjít do nejhořejšího [podlaží]+ přes prostřední [podlaží].

8 A viděl jsem, že všude kolem byla vysoká plošina* pro dům. Pokud jde o základy postranních místností, k [místu], kde se spojovaly, byl celý šestiloketní rákos.+ 9 Šířka stěny, která patřila k postranní místnosti, byla pět loket směrem ven. A [při] stavbě postranních místností, jež patřily k domu, zůstal otevřený prostor.*

10 A všude kolem byla mezi jídelnami+ okolo domu šířka dvacet loket. 11 A vchod do postranní místnosti byl do prostoru, který zůstal otevřený, jeden vchod byl k severu a jeden vchod k jihu; a šířka plochy toho prostoru, který zůstal otevřený, byla všude kolem pět loket.

12 A budova,* která byla před oddělenou plochou,* [jejíž] strana byla směrem k západu,* byla široká sedmdesát loket. A stěna budovy byla široká pět loket a byla všude kolem; a její délka byla devadesát loket.

13 A změřil dům — sto loket na délku; a oddělenou plochu a budovu a její stěny — sto loket na délku. 14 A šířka průčelí domu a oddělené plochy k východu byla sto loket.

15 A změřil délku budovy před oddělenou plochou, která byla za ní, a její ochozy na této straně a na oné straně — sto loket.

Také chrám [a] vnitřní místo+ a síně nádvoří; 16 prahy a okna se zužujícími se rámy,+ a okolo všech tří byly ochozy. Před prahem bylo dřevěné obložení+ všude kolem a [od] podlahy* až k oknům; a okna byla krytá. 17 Až nad vchod a až k vnitřnímu domu a venku a všude po celé stěně kolem, na vnitřním [domě] a venku, byly míry, 18 dokonce vyřezávaní* cherubíni+ a zobrazení palem,+ se zobrazením palmy mezi cherubínem a cherubínem, a ten cherubín měl dva obličeje.+ 19 A obličej člověka* byl směrem k zobrazení palmy na této straně a obličej mladého lva s hřívou byl směrem k zobrazení palmy na oné straně.+ Byli vyřezáni po celém domě všude kolem. 20 Od podlahy až nad vchod byli [na] stěně chrámu* vyřezávaní cherubíni a zobrazení palem.

21 Pokud jde o chrám, dveřní sloupek byl čtverhranný;+ a před svatým místem byl zjev, který vypadal [následovně]: 22 dřevěný oltář byl vysoký tři lokte a jeho délka byla dva lokte* a měl své rohové podpěry.+ A jeho délka a jeho stěny byly ze dřeva. A přistoupil k tomu, aby ke mně promluvil: „To je stůl, který je před Jehovou.“+

23 A chrám* a svaté místo* měly dvoje dveře.+ 24 A ke dveřím patřila dvě dveřní křídla, a obě byla otáčecí. Jedny dveře měly dvě dveřní křídla a druhé měly dvě dveřní křídla. 25 A byli na nich, na dveřích chrámu, uděláni cherubíni a zobrazení palem+ jako ti, kteří byli uděláni pro stěny, a zvenčí byla nad průčelím síně dřevěná stříška. 26 A tady a tam po stranách síně a postranních místností domu a stříšek byla okna se zužujícími se rámy+ a zobrazení palem.

42 A cestou směrem k severu+ mě postupně vyvedl na vnější nádvoří.*+ A přistoupil k tomu, aby mě přivedl k [bloku] jídelen,+ který byl před oddělenou plochou*+ a který byl před budovou* k severu. 2 Před délkou sta loket byl severní vchod a šířka byla padesát loket. 3 Před těmi dvaceti [lokty], které patřily k vnitřnímu nádvoří,+ a před dlážděním,+ které patřilo k vnějšímu nádvoří, byl ochoz+ proti ochozu ve třech [podlažích]. 4 A před jídelnami byl chodník o šířce deseti loket dovnitř,+ cesta na jeden loket,* a jejich vchody byly k severu. 5 A pokud jde o jídelny, nejhořejší byly kratší, neboť jim ubíraly ochozy víc než nejspodnějším a než prostředním, pokud jde o budovu. 6 Byly totiž ve třech podlažích+ a neměly žádné sloupy jako sloupy nádvoří. Proto bylo z podlahy ubráno více prostoru než u nejspodnějších a u prostředních.

7 A kamenná zeď, která byla venku, byla blízko u jídelen směrem k vnějšímu nádvoří před [ostatními] jídelnami. Její délka byla padesát loket. 8 Délka jídelen, které byly směrem k vnějšímu nádvoří, byla totiž padesát loket, a pohleďme, před chrámem to bylo sto loket. 9 A zpod těchto jídelen byla vstupní cesta k východu, když se k nim vchází z vnějšího nádvoří.

10 V šířce kamenné zdi nádvoří směrem k východu, před oddělenou plochou+ a před budovou, byly jídelny.+ 11 A před nimi byla cesta, která vypadala jako [ta k] jídelnám, jež byly směrem k severu,+ taková byla jejich délka [a] taková byla jejich šířka; a všechny jejich východy [byly stejné] a jejich plány stejné a jejich vchody stejné. 12 A jako vchody do jídelen, které byly směrem k jihu, byl vchod na začátku cesty, cesty před odpovídající kamennou zdí směrem k východu, když se k nim vchází.+

13 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Severní jídelny [a] jižní jídelny, které jsou před oddělenou plochou,+ to jsou svaté jídelny,* kde kněží, kteří se přibližují+ k Jehovovi, jedí nejsvětější věci.+ Tam ukládají nejsvětější věci a obilnou oběť a oběť za hřích a oběť za vinu, protože to místo je svaté.+ 14 Když oni, kněží, vejdou, nevyjdou také ze svatého místa* na vnější nádvoří, ale uloží tam své oděvy, ve kterých podle zvyku slouží,+ neboť jsou něčím svatým. Obléknou si jiné oděvy+ a přiblíží se k tomu, co má co dělat s lidem.“

15 A doměřil vnitřní dům a vyvedl mě cestou brány, jejíž průčelí bylo směrem k východu,+ a změřil to všude kolem.

16 Změřil východní stranu* měřicím rákosem. Byla pět set rákosů* kolem dokola podle měřicího rákosu.+

17 Změřil severní stranu — pět set rákosů* kolem dokola podle měřicího rákosu.

18 Jižní stranu změřil — pět set rákosů* podle měřicího rákosu.

19 Šel kolem k západní straně.* Naměřil pět set rákosů podle měřicího rákosu.

20 Změřil jej na ty čtyři strany.* Mělo to všude kolem zeď+ o délce pěti set [rákosů] a šířce pěti set [rákosů],*+ aby se provedlo rozdělení mezi tím, co je svaté,* a co je neposvátné.+

43 Potom mě přiměl, abych šel k bráně, k bráně, která je obrácena směrem k východu.+ 2 A pohleďme, sláva+ BOHA Izraele* přicházela směrem od východu+ a jeho hlas byl jako hlas ohromných vod;+ a země zářila jeho slávou.+ 3 A vypadalo to jako vidění, které jsem viděl [předtím],+ vidění, které jsem viděl, když jsem přišel* zničit město;+ a byly zjevy,* jež byly podobné zjevu,* který jsem viděl u řeky Kebar,+ a padl jsem na tvář.

4 A Jehovova sláva+ vešla do Domu cestou brány, jejíž průčelí bylo směrem k východu.+ 5 A nějaký duch* přistoupil k tomu, aby mě pozvedl+ a přivedl mě do vnitřního nádvoří, a pohleďme, Dům se [již] naplnil Jehovovou slávou.*+ 6 A začal jsem slyšet, jak ke mně někdo z Domu mluví,+ a [ten] muž* se postavil vedle mne.+ 7 A On přikročil k tomu, aby mi řekl:

„Synu člověka,* [to je]* místo mého trůnu+ a místo chodidel mých nohou,+ kde budu přebývat uprostřed izraelských synů na neurčitý čas;+ a oni, izraelský dům, již nikdy neposkvrní mé svaté jméno,+ oni a jejich králové,+ svým smilstvem a mrtvolami+ svých králů při jejich smrti,* 8 tím, že by kladli svůj práh k mému prahu a svůj dveřní sloupek vedle mého dveřního sloupku, se stěnou mezi mnou a sebou.+ A poskvrnili mé svaté jméno svými odpornými věcmi, které dělali,+ takže jsem je ve svém hněvu hubil.+ 9 Ať nyní ode mne daleko vzdálí své smilstvo+ a mrtvoly svých králů,+ a jistě budu uprostřed nich přebývat na neurčitý čas.+

10 Pokud jde o tebe, synu člověka, ty informuj izraelský dům o tom Domě,+ aby se cítili pokořeni pro svá provinění,+ a oni změří vzor. 11 A jestliže se opravdu budou cítit pokořeni kvůli všemu, co činili, ty jim dej poznat půdorys Domu+ a jeho uspořádání, a jeho východy a vstupní cesty, a všechny jeho půdorysy a všechny jeho zvláštnosti, a všechny jeho půdorysy a všechny jeho zákony, a napiš [to] před jejich očima, aby pozorovali celý jeho půdorys a všechny jeho zvláštnosti a opravdu je provedli.+ 12 To je zákon Domu. Na vrcholku hory je celé jeho území všude kolem něčím nejsvětějším.+ Pohleď, to je zákon Domu.

13 A to jsou míry oltáře v loktech,+ přičemž loket je loket a šířka dlaně.*+ A [jeho] spodek* je loket. A loket je šířka. A jeho okraj je na jeho lemu jedna píď kolem dokola. A to je spodek oltáře. 14 A od spodku na podlaze k dolní obrubní římse jsou dva lokte a šířka je jeden loket. A od malé obrubní římsy k velké obrubní římse jsou čtyři lokte a [její] šířka je jeden loket. 15 A oltářní ohniště je čtyři lokte a z oltářního ohniště a nahoru jsou čtyři rohy.+ 16 A oltářní ohniště je dlouhé dvanáct [loket], o šířce dvanáct [loket],+ ze čtyř stran do čtverce.+ 17 A obrubní římsa na jeho čtyřech stranách je dlouhá čtrnáct [loket], o šířce čtrnáct [loket]; a okraj, který ji obklopuje, je půl lokte a jeho spodek je kolem dokola loket.

A jeho* schody jsou obráceny k východu.“

18 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Synu člověka, tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚To jsou ustanovení oltáře v den, kdy bude udělán, aby se na něm obětovaly celé zápalné oběti+ a kropil se krví.‘+

19 ‚A levitským kněžím,+ kteří jsou z Cadokova potomstva,*+ těm, kteří se ke mně přibližují,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚aby mi sloužili, dáš mladého býka, syna stáda, jako oběť za hřích.+ 20 A vezmeš trochu jeho krve a dáš [ji] na jeho čtyři rohy a na čtyři nároží obrubní římsy a na okraj kolem dokola a očistíš jej od hříchu+ a vykonáš za něj smíření.+ 21 A vezmeš toho mladého býka, oběť za hřích, a někdo ho spálí na ustanoveném místě Domu vně svatyně.+ 22 A druhý den přivedeš kozla, zdravého, jako oběť za hřích; a budou očišťovat oltář od hříchu stejně, jako [jej] očišťovali od hříchu mladým býkem.‘

23 ‚Až ukončíš očišťování od hříchu, přivedeš mladého býka, syna stáda, zdravého, a berana ze stáda bravu, zdravého. 24 A přivedeš je před Jehovu a kněží na ně nasypou sůl a budou je obětovat jako celou zápalnou oběť Jehovovi.+ 25 Sedm dní budeš na den dávat kozla jako oběť za hřích;+ a oni budou dávat mladého býka, syna stáda, a berana ze stáda bravu, dokonalé. 26 Sedm dní budou vykonávat smíření+ za oltář a očistí jej a zasvětí jej.* 27 A vyplní ty dny. A osmý den+ a nadále se stane, že kněží budou na oltář dávat vaše celé zápalné oběti a vaše oběti společenství; a jistě ve vás najdu zalíbení,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.“

44 A přistoupil k tomu, aby mě odvedl zpátky cestou brány svatyně,* té vnější, která je obrácena k východu,+ a ta byla zavřená.+ 2 Potom mi Jehova řekl: „Pokud jde o tuto bránu, bude zůstávat zavřená. Nebude se otvírat a nevejde jí žádný pouhý muž;* vždyť jí vešel sám Jehova, BŮH* Izraele,+ a zůstane stále zavřena. 3 Avšak náčelník+ — on v ní bude sedat jako náčelník, aby jedl chléb před Jehovou.+ Bude vcházet cestou síně brány a její cestou bude vycházet.“+

4 A nyní mě zavedl cestou severní brány před Dům, abych viděl, a pohleďme, Jehovova sláva [již] naplnila Jehovův dům.+ A padl jsem na tvář.+ 5 Tehdy mi Jehova řekl: „Synu člověka, zaměř své srdce+ a dívej se svýma očima a svýma ušima slyš všechno, co k tobě mluvím o všech ustanoveních Jehovova domu a o všech jeho zákonech, a zaměříš srdce na vstupní cestu Domu se všemi východy svatyně. 6 A řekneš Vzpurnosti,*+ izraelskému domu: ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Už je toho od vás dost, izraelský dome, kvůli všem vašim odporným věcem,+ 7 když přivádíte cizince* neobřezané na srdci a neobřezané na těle,+ aby se octli v mé svatyni a znesvětili ji, dokonce můj dům; když předkládáte můj chléb,+ tuk+ a krev,+ zatímco oni porušují mou smlouvu kvůli všem vašim odporným věcem.+ 8 Ani jste se nestarali o závazek mých svatých věcí+ ani jste za sebe nepostavili [jiné] jako opatrovníky mého závazku v mé svatyni.“‘+

9 ‚Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „Do mé svatyně nesmí vejít žádný cizinec* neobřezaný na srdci a neobřezaný na těle, totiž žádný cizinec, který je uprostřed izraelských synů.“‘+

10 ‚Ale pokud jde o Levity, kteří se ode mne daleko vzdálili,+ když Izrael, který ode mne zbloudil, bloudil za svými hnojnými modlami, ti také ponesou své provinění.+ 11 A v mé svatyni se stanou služebníky* na dozorčích místech nad branami Domu a služebníky při Domě.+ Sami budou porážet celý zápalný obětní dar a oběť za lid+ a sami budou před nimi stát, aby jim sloužili.+ 12 Protože jim stále sloužili před jejich hnojnými modlami+ a stali se izraelskému domu kamenem klopýtání do provinění,+ proto jsem proti nim pozdvihl ruku,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚a ponesou své provinění. 13 A nepřiblíží se ke mně, aby pro mne působili jako kněží nebo aby se přiblížili k jakýmkoli mým svatým věcem, k nejsvětějším věcem,+ a ponesou své pokoření a své odporné věci, které činili.+ 14 A jistě z nich udělám opatrovníky závazku Domu, pokud jde o všechnu jeho službu a pokud jde o všechno, co by se v něm mělo dělat.‘+

15 ‚A pokud jde o levitské kněze,+ Cadokovy syny,+ kteří se starali o závazek mé svatyně, když izraelští synové ode mne zbloudili,+ ti se ke mně přiblíží, aby mi sloužili, a budou přede mnou stát,+ aby mi předkládali tuk+ a krev,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 16 ‚To oni budou vcházet do mé svatyně+ a sami budou přistupovat k mému stolu, aby mi sloužili,+ a budou se starat o závazek vůči mně.+

17 A až budou vcházet do bran vnitřního nádvoří, stane se, že by měli nosit lněné oděvy a neměli by mít na sobě žádnou vlnu, až budou sloužit v branách vnitřního nádvoří a uvnitř.+ 18 Na hlavě by měli mít lněné pokrývky hlavy+ a na bocích by měli mít lněné spodky.+ Neměli by se opásávat [něčím, co vyvolává] pot. 19 A když budou vycházet na vnější nádvoří, [dokonce] na vnější nádvoří k lidu, měli by svléknout oděvy, ve kterých sloužili,+ a uloží je ve svatých jídelnách+ a obléknou si jiné oděvy, aby svými oděvy neposvěcovali lid.+ 20 A hlavu by si neměli holit+ a vlasy na hlavě by neměli nosit splývavé. Rozhodně by si měli [vlasy] na hlavě spínat.+ 21 A žádní kněží by neměli pít víno, když vcházejí do vnitřního nádvoří.+ 22 A neměli by si brát za manželku vdovu ani rozvedenou ženu,+ ale panny z potomstva izraelského domu,+ nebo si mohou vzít vdovu, která je vdovou po knězi.‘

23 ‚A můj lid by měli poučovat o rozdílu mezi svatou věcí a neposvátnou věcí; a měli by působit, aby poznali rozdíl mezi tím, co je nečisté, a co je čisté.+ 24 A sami by měli stát v právní při, aby soudili;+ budou jej také soudit mými soudcovskými rozhodnutími.+ A měli by dodržovat mé zákony a má ustanovení vzhledem ke všem mým svátečním obdobím+ a měli by posvěcovat mé sabaty.+ 25 A neměl by vcházet k mrtvé osobě* z lidstva,* aby se nestal nečistým, ale pro otce nebo pro matku nebo pro syna nebo pro dceru [nebo] pro bratra nebo pro sestru, která se nestala [manželkou] manžela,* se smějí znečistit.+ 26 A po jeho očištění by mu měli odpočítat sedm dní.+ 27 A v den, kdy vejde na svaté místo,* do vnitřního nádvoří, aby sloužil na svatém místě, měl by předložit svou oběť za hřích,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

28 ‚A připadne jim to jako dědictví:* Já jsem jejich dědictví.+ A neměli byste jim dávat v Izraeli žádné vlastnictví: Já jsem jejich vlastnictví. 29 Obilnou oběť a oběť za hřích a oběť za vinu — to oni je budou jíst.+ A každá zasvěcená věc v Izraeli — ta bude jejich.+ 30 A první ze všech nejdříve dozrálých plodů všeho a každý příspěvek všeho ze všech vašich příspěvků — to připadne kněžím;+ a první ovoce ze své hrubé mouky byste měli dávat knězi,+ aby se způsobilo, že na tvém domě* spočine požehnání.+ 31 Kněží by neměli jíst žádné [již] mrtvé tělo a žádného na kusy roztrhaného tvora z létajících tvorů nebo ze zvířat.‘+

45 ‚A až budete přidělovat zemi jako dědictví,+ měli byste obětovat příspěvek Jehovovi,+ svatý díl ze země;+ pokud jde o délku, dvacet pět tisíc [loket] na délku, a do šířky deset* tisíc.+ Bude to svatý podíl ve všech jeho* hranicích kolem dokola. 2 Z něho se prokáže být pět set krát pět set na svaté místo,* jež bude uděláno kolem dokola do čtverce;+ a na každé straně bude mít padesát loket jako pastvinu.+ 3 A z této míry byste měli odměřit délku dvaceti pěti tisíc a šířku deseti* tisíc a v ní bude svatyně,* něco nejsvětějšího.+ 4 Jako svatý díl ze země to bude pro kněze,+ služebníky svatyně, ty, kteří se přibližují, aby sloužili Jehovovi.+ A prokáže se jim to být místem pro domy a posvátným místem* pro svatyni.

5 Bude dvacet pět tisíc na délku a deset tisíc na šířku.+ To připadne Levitům, služebníkům Domu. Jako vlastnictví budou mít dvacet jídelen.+

6 A jako vlastnictví města dáte pět tisíc na šířku a délku dvacet pět tisíc, přesně jako svatý příspěvek.+ To bude patřit celému izraelskému domu.

7 A pro náčelníka bude na této straně a na oné straně svatého příspěvku+ a z vlastnictví města, vedle svatého příspěvku a vedle vlastnictví města, něco na západní straně směrem k západu a něco na východní straně směrem k východu. A délka od západní hranice k východní hranici bude přesně [táž] jako jednoho z podílů.+ 8 Pokud jde o tu zemi, připadne mu jako vlastnictví v Izraeli. A moji náčelníci už nebudou krutě zacházet s mým lidem+ a zemi dají izraelskému domu s ohledem na jejich kmeny.‘+

9 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Už je toho od vás dost, náčelníci Izraele!‘+

‚Odstraňte násilí a plenění+ a konejte právo a spravedlnost.+ Sejměte z mého lidu svá vyvlastňování,‘*+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy. 10 ‚Měli byste si opatřit přesné váhy a přesné efa a přesnou míru bat.+ 11 Pokud jde o efa a míru bat, mělo by být jen jedno stanovené množství, aby bat* obsahoval desetinu chomeru* a desetinu chomeru efa;*+ požadované množství by se mělo prokázat být ve vztahu k chomeru. 12 A šekel*+ je dvacet gera.*+ Dvacet šekelů, dvacet pět šekelů, patnáct šekelů by se mělo pro vás prokázat být mane.‘

13 ‚To je příspěvek, který byste měli obětovat, šestinu efa z chomeru pšenice a šestinu efa z chomeru ječmene; 14 a pokud jde o příděl oleje, je tu míra bat oleje. Bat je desetina koru. Deset batů je chomer; protože deset batů je chomer. 15 A jednu ovci ze stáda bravu, ze dvou set z hospodářských zvířat* Izraele,+ k obilné oběti+ a k celé zápalné oběti+ a k obětem společenství,+ aby se za ně vykonalo smíření,‘+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

16 ‚Pokud jde o všechen lid země,* ti budou za tento příspěvek+ odpovědní náčelníkovi Izraele.+ 17 A náčelníkovi+ připadnou celé zápalné oběti+ a obilná oběť+ a tekutá oběť+ během svátků+ a během novoluní+ a během sabatů,+ během všech svátečních období izraelského domu.+ To on opatří oběť za hřích a obilnou oběť a celou zápalnou oběť a oběti společenství, aby se vykonalo smíření ve prospěch izraelského domu.‘

18 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚V prvním [měsíci], první [den] měsíce, bys měl vzít mladého býka, syna stáda, zdravého,+ a očistíš svatyni* od hříchu.+ 19 A kněz vezme trochu krve oběti za hřích a dá ji na dveřní sloupek*+ Domu a na čtyři nároží obrubní římsy, která patří k oltáři,+ a na dveřní sloupek brány vnitřního nádvoří. 20 A tak učiníš sedmý [den] v měsíci kvůli kterémukoli muži,* který udělal chybu,+ a kvůli nezkušenému; a vykonáte smíření za Dům.+

21 V prvním [měsíci], čtrnáctý den měsíce, by měl pro vás nastat pasach.+ Jako svátek po sedm dní by se měly jíst nekvašené chleby.*+ 22 A náčelník ten den opatří mladého býka jako oběť za hřích+ ve svůj vlastní prospěch a ve prospěch všeho lidu země. 23 A po sedm dní svátku+ by měl opatřovat jako celou zápalnou oběť Jehovovi sedm mladých býků a sedm beranů, zdravých, denně po sedm dní,+ a jako oběť za hřích denně kozla.+ 24 A jako obilnou oběť by měl opatřit jedno efa na mladého býka a jedno efa na berana, a pokud jde o olej, jeden hin na efa.+

25 V sedmém [měsíci], patnáctý den měsíce, během svátku,+ by měl po sedm dní+ opatřovat totéž, totéž jako oběť za hřích, jako celou zápalnou oběť a jako obilnou oběť a jako olej.‘“

46 „Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚Pokud jde o bránu vnitřního nádvoří, která je obrácena k východu,+ měla by zůstávat zavřená+ po šest pracovních dnů+ a v sabatní den by se měla otevřít a v den novoluní by se měla otevřít.+ 2 A náčelník vejde cestou síně brány+ zvenčí a postaví se u dveřního sloupku brány;+ a kněží dají jeho celou zápalnou oběť a jeho oběti společenství, a on se pokloní na prahu brány+ a vyjde, ale brána by se neměla zavírat až do večera. 3 A lid země* se bude u vchodu do té brány o sabatech a o novoluních klanět před Jehovou.+

4 A celá zápalná oběť, kterou by měl náčelník předložit Jehovovi v sabatní den, by měla být šest zdravých beránků a zdravý beran;+ 5 a jako obilnou oběť jedno efa na berana,+ a na beránky obilnou oběť, jakou je schopen dát,*+ a pokud jde o olej, jeden hin na efa.+ 6 A v den novoluní+ by [to] měl být mladý býk, syn stáda, zdravý, a šest beránků a beran; měli by se prokázat být zdraví.+ 7 A jako obilnou oběť by měl dát jedno efa na mladého býka a jedno efa na berana a na beránky podle toho, co je schopen si dovolit;* a pokud jde o olej, jeden hin na efa.+

8 A když náčelník+ vchází, měl by vejít cestou síně brány a tou cestou by měl vyjít.+ 9 A když bude vcházet lid země ve svátečních obdobích před Jehovu,+ ten, kdo vchází cestou severní brány,+ aby se poklonil, by měl vyjít cestou jižní brány;+ a ten, kdo vchází cestou jižní brány, by měl vyjít cestou brány k severu. Nikdo by neměl jít zpátky cestou brány, kterou vešel, neboť by měl* vycházet přímo před sebe. 10 A pokud jde o náčelníka v jejich středu, když vejdou, měl by vejít; a když vyjdou, měl* by vyjít.+ 11 A o svátcích+ a ve svátečních obdobích by se obilná oběť měla prokázat být jedno efa na mladého býka a jedno efa na berana, a na beránky, kolik je schopen dát;* a pokud jde o olej, jeden hin na efa.+

12 A v případě, že by náčelník opatřil jako dobrovolný obětní dar celou zápalnou oběť,+ nebo oběti společenství jako dobrovolný obětní dar Jehovovi, otevřou mu také bránu, která je obrácena k východu,+ a on opatří celou svou zápalnou oběť a své oběti společenství, právě jak to dělá v sabatní den.+ A vyjde, a když vyjde, bránu zavřou.+

13 A denně bys měl* opatřovat jako celou zápalnou oběť Jehovovi zdravého beránka v jeho prvním roce.*+ Měl bys* jej opatřovat ráno co ráno. 14 A jako obilnou oběť bys měl* k němu ráno co ráno opatřit šestinu efa, a pokud jde o olej, třetinu hinu k pokropení jemné mouky.+ Obilná oběť Jehovovi je ustanovení trvající na neurčito, neustále. 15 A budou opatřovat beránka a obilnou oběť a olej ráno co ráno jako stálou* celou zápalnou oběť.‘

16 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: ‚V případě, že by dal náčelník každému* ze svých synů dar jako jeho dědictví, stane se to majetkem jeho synů. Je to jejich dědičné vlastnictví. 17 A v případě, že by dal ze svého dědictví dar jednomu ze* svých sluhů,* také bude jeho až do roku svobody;*+ a vrátí se k náčelníkovi. Jen jeho dědictví — pokud jde o jeho syny* — bude nadále patřit jim samotným. 18 A náčelník by neměl brát nic z dědictví lidu tak, aby je vypudil z jejich vlastnictví.+ Měl by dát svým synům dědictví ze svého vlastnictví, aby můj lid nebyl rozptýlen, každý od svého vlastnictví.‘“+

19 A přistoupil k tomu, aby mě uvedl vstupní cestou,+ která byla po straně brány, ke svatým jídelnám, těm, které patřily kněžím [a] byly obráceny k severu,+ a pohleďme, bylo tam místo na obou zadních stranách* k západu. 20 A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „To je místo, kde budou kněží vařit+ oběť za vinu a oběť za hřích+ [a] kde budou péci obilnou oběť,+ aby nic nevynášeli na vnější nádvoří, a neposvěcovali tak lid.“+

21 A přistoupil k tomu, aby mě vyvedl na vnější nádvoří a přiměl mě projít ke čtyřem rohovým podpěrám nádvoří, a pohleďme, u [této] rohové podpěry nádvoří bylo jedno nádvoří [a] jedno nádvoří u [oné] rohové podpěry nádvoří. 22 U čtyř rohových podpěr nádvoří byla malá nádvoří, čtyřicet [loket] na délku a třicet na šířku. Všechna čtyři s rohovými konstrukcemi* měla stejnou míru. 23 A okolo nich byla řada, okolo všech čtyř, a pod řadami byla kolem dokola udělána místa na vaření.+ 24 Potom mi řekl: „To jsou domy těch, kdo vaří, kde služebníci Domu vaří oběť lidu.“+

47 A pozvolna mě přivedl zpět ke vchodu do Domu,+ a pohleďme, zpod prahu Domu vycházela k východu+ voda,+ neboť průčelí Domu bylo k východu. A voda vytékala zespoda, z pravé strany Domu, jižně od oltáře.

2 A postupně mě vyvedl cestou severní brány+ a vzal mě kolem vnější cestou k vnější bráně, která je obrácena směrem k východu,+ a pohleďme, z pravé strany se řinula voda.+

3 Když ten muž* vyšel na východ s měřicím provazcem v ruce,+ také přistoupil k tomu, aby odměřil tisíc loket a aby mě přiměl projít vodou — vodou [až] po kotníky. *

4 A dále odměřil tisíc, a pak mě přiměl projít vodou — vodou [až] po kolena.

A dále odměřil tisíc, a nyní mě přiměl projít — vodou [až] k bokům.

5 A dále odměřil tisíc. Byla to bystřina, kterou jsem nebyl schopen projít, neboť voda vystoupila vysoko, voda, [ve které se dalo] plavat, bystřina, kterou se nedalo projít.

6 Na to mi řekl: „Viděl jsi [to], synu člověka?“

Pak mě nechal kráčet a nechal mě, abych se vrátil* [na] břeh bystřiny. 7 Když jsem se vrátil, tu pohleďme, na břehu bystřiny bylo velmi mnoho stromů na té straně i na oné straně.+ 8 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Tato voda teče do východního kraje a proteče dolů Arabou.*+ A dospěje k moři.+ Protože je vyvedena do moře,+ [jeho] voda* se také opravdu uzdraví. 9 A stane se, že na každém místě, kam se dostane ta dvojnásobná bystřina,* každá živá duše,* která se hemží,+ získá život.* A stane se, že tam bude velmi mnoho ryb, protože tam jistě přijde tato voda a [mořská voda] se uzdraví,+ a kam přijde ta bystřina, [tam] bude všechno žít.

10 A stane se, že podél ní budou skutečně stát rybáři, od En-gedi+ až po En-eglajim. Bude tam místo pro sušení vlečných sítí. Jejich ryb se prokáže být velmi mnoho podle jejich druhů,* jako ryb Velkého moře.*+

11 Jsou tam jeho mokřiny a močály a [ty] se neuzdraví.+ Jistě budou vydány soli.+

12 A podél bystřiny, po jejím břehu, na této i na oné straně, vzejdou všechny druhy stromů k jídlu.+ Jejich listí neuschne+ ani jejich plody se nespotřebují.+ Ve svých měsících ponesou nové ovoce, protože voda pro ně — vychází přímo ze svatyně.*+ A jejich plody se prokážou být k jídlu a jejich listí k uzdravování.“+

13 Tak řekl Svrchovaný Pán Jehova: „To je území, které si určíte za dědictví jako zemi pro dvanáct izraelských kmenů, se dvěma kusy pole Josefovi.+ 14 A zdědíte ji, každý stejně jako jeho bratr, [zemi], o níž jsem pozvedl ruku [v přísaze],+ že ji dám vašim praotcům;+ a tato země vám připadne [losem] jako dědictví.+

15 A to je hranice země na severní straně, od Velkého moře cestou k Chetlonu,+ když se přijde k Cedadu,+ 16 Chamatu,+ Berotě,+ Sibrajimu, který je mezi hranicí Damašku+ a hranicí Chamatu; [k] Chacer-hattikonu, který je směrem k hranici Chavranu.+ 17 A hranicí od moře se prokáže být Chacar-enon,*+ hranice Damašku na severu — severně, a hranice Chamatu.+ To je severní strana.

18 A východní strana je od [místa] mezi Chavranem+ a Damaškem+ a mezi Gileadem+ a izraelskou zemí; měli byste změřit Jordán*+ od hranice k východnímu moři. To je východní strana.

19 A jižní* strana je na jihu* od Tamaru+ k vodám Meribat-kadeš,+ říčnímu údolí+ k Velkému moři. To je strana k jihu, směrem k Negebu.*

20 A západní stranou je Velké moře od hranice přímo dopředu ke vstupu do Chamatu.*+ To je západní strana.“

21 „A tu zemi rozdělíte na podíly sobě, dvanácti izraelským kmenům. 22 A stane se, že ji přidělíte jako dědictví sobě+ a cizím usedlíkům, kteří přebývají jako [někdo] cizí ve vašem středu,+ kteří se uprostřed vás stali otci synů. A stanou se vám jako rodáci mezi izraelskými syny. S vámi jim [losem] připadne dědictví uprostřed izraelských kmenů.+ 23 A stane se, že v kmeni, u něhož se cizí usedlík usadil jako [někdo] cizí, tam byste mu měli dát jeho dědictví,“ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

48 „A to jsou jména kmenů. Od nejzazšího severního konce na straně při chetlonské cestě+ ke vstupu do Chamatu,+ Chacar-enan,+ hranice Damašku na severu na chamatské straně; a bude to mít pomezí východní [a] západní, jeden [díl] Danovi.+ 2 A na Danově hranici od východního pomezí k západnímu pomezí jeden Ašerovi.+ 3 A na Ašerově hranici od východního pomezí až k západnímu pomezí jeden Naftalimu.+ 4 A na hranici Naftaliho od východního pomezí až k západnímu pomezí jeden Manassemu.+ 5 A na Manasseho hranici od východního pomezí k západnímu pomezí jeden Efrajimovi.+ 6 A na Efrajimově hranici od východního pomezí až k západnímu pomezí jeden Rubenovi.+ 7 A na Rubenově hranici od východního pomezí k západnímu pomezí jeden Judovi.+ 8 A na Judově hranici od východního pomezí k západnímu pomezí by se měl prokázat být příspěvek, kterým byste měli přispět, o šířce dvaceti pěti tisíc [loket]+ a délce podle jednoho z podílů od východního pomezí k západnímu pomezí. A uprostřed něho se prokáže být svatyně.*+

9 Pokud jde o příspěvek, kterým byste měli přispět Jehovovi, délka bude dvacet pět tisíc [loket] a šířka deset tisíc. 10 A pokud jde o ně, měl by se tu prokázat být svatý příspěvek pro kněze,+ dvacet pět tisíc [loket] k severu a k západu šířka deset tisíc a k východu šířka deset tisíc a k jihu délka dvacet pět tisíc. A uprostřed něho se prokáže být Jehovova svatyně.*+ 11 Bude pro kněze, [pro] ty, kteří jsou posvěcení z Cadokových synů,+ kteří se starali o závazek vůči mně, kteří nezbloudili, když zbloudili izraelští synové, právě jak zbloudili Levité.+ 12 A obdrží příspěvek z příspěvku země jako něco nejsvětějšího, na hranici Levitů.+

13 A Levité by měli mít hned vedle území kněží dvacet pět tisíc [loket] na délku a na šířku deset tisíc;+ celá délka bude dvacet pět tisíc a šířka bude deset tisíc.+ 14 A nic by z ní neměli prodat ani by se nemělo vyměňovat ani by někdo neměl způsobit, že [od nich] nejvybranější země odejde; vždyť je to něco svatého Jehovovi.+

15 Pokud jde o těch pět tisíc [loket], které zbývají na šířku podél dvaceti pěti tisíc, to je něco neposvátného pro město,+ pro bydliště a pro pastvinu. A uprostřed toho bude město.+ 16 A to jsou míry [města]:* severní pomezí čtyři tisíce pět set [loket] a jižní pomezí čtyři tisíce pět set a východní pomezí čtyři tisíce pět set a západní pomezí čtyři tisíce pět set. 17 A město obdrží pastvinu,+ k severu dvě stě padesát [loket] a k jihu dvě stě padesát a k východu dvě stě padesát a k západu dvě stě padesát.

18 A co přebývá do délky, bude přesně jako svatý příspěvek,+ deset tisíc [loket] k východu a deset tisíc k západu; a prokáže se to být přesně jako svatý příspěvek a výtěžek odtud bude jako chléb pro ty, kteří slouží městu.+ 19 A budou to obdělávat ze všech izraelských kmenů ti, kteří slouží městu.+

20 Celý příspěvek je dvacet pět tisíc [loket] na dvacet pět tisíc. Měli byste přispět čtvercovou částí jako svatým příspěvkem s vlastnictvím města.

21 A co zbývá, bude patřit náčelníkovi,+ na této straně a na oné straně svatého příspěvku a vlastnictví města,+ podél dvaceti pěti tisíc [loket] příspěvku k východní hranici; a na západě podél těch dvaceti pěti tisíc [loket] k západní hranici.+ Přesně jako podíly [to bude] pro náčelníka. A uprostřed toho se prokáže být svatý příspěvek a svatyně* Domu.*

22 A pokud jde o vlastnictví Levitů a vlastnictví města, mělo by se prokázat být uvnitř mezi tím, co patří náčelníkovi. Mezi Judovou+ a Benjamínovou hranicí by to mělo připadnout náčelníkovi.

23 A pokud jde o ostatní kmeny, od východního pomezí k západnímu pomezí jeden [díl] Benjamínovi.+ 24 A u Benjamínovy hranice od východního pomezí k západnímu pomezí jeden Simeonovi.+ 25 A u Simeonovy hranice od východního pomezí k západnímu pomezí jeden Isacharovi.+ 26 A u Isacharovy hranice od východního pomezí k západnímu pomezí jeden Zebulonovi.+ 27 A u Zebulonovy hranice od východního pomezí k západnímu pomezí jeden Gadovi.+ 28 A u Gadovy hranice to bude k jižnímu* pomezí na jih;* a hranice bude od Tamaru+ k vodám Meribat-kadeš,+ k říčnímu údolí,+ až k Velkému moři.+

29 To bude země, kterou byste měli nechat [losem] připadnout jako dědictví izraelským kmenům,+ a to budou jejich podíly,“+ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy.

30 „A to budou východy z města: na severním pomezí bude míra čtyři tisíce pět set [loket].+

31 A brány města budou podle jmen izraelských kmenů, tři brány budou na severu, jedna brána Rubenova; jedna brána Judova; jedna brána Leviho.

32 A na východním pomezí bude čtyři tisíce pět set [loket] a tři brány, totiž jedna brána Josefova; jedna brána Benjamínova; jedna brána Danova.

33 A jižní pomezí bude [mít] míru čtyři tisíce pět set [loket] s třemi branami, jednou branou Simeonovou; jednou branou Isacharovou; jednou branou Zebulonovou.

34 Západní pomezí bude čtyři tisíce pět set [loket] a budou tam tři brány, jedna brána Gadova; jedna brána Ašerova; jedna brána Naftaliho.

35 Kolem dokola [to bude] osmnáct tisíc [loket]; a jméno města bude od [toho] dne: Jehova sám je tam.“*+