Daniel*

1 Ve třetím roce kralování judského krále Jehojakima+ přitáhl Nebukadnecar, král Babylóna,* k Jeruzalému a přistoupil k tomu, aby jej obléhal.+ 2 Časem Jehova* vydal do jeho ruky judského krále Jehojakima+ a část náčiní+ z domu [pravého] Boha,* takže je přinesl do země Šinar*+ do domu svého boha; a náčiní přinesl do domu pokladů svého boha.*+

3 Potom řekl král svému vrchnímu dvornímu úředníku*+ Ašpenazovi, aby přivedl nějaké z izraelských synů a z královského potomstva* a z urozených+ — 4 děti, které nemají vůbec žádnou vadu,+ ale vypadají pěkně a mají pochopení veškeré moudrosti+ a jsou obeznámené s poznáním a mají rozlišovací schopnost pro to, co je známo,+ v nichž je také schopnost stát v králově paláci+ —; a aby je naučil písmu a jazyku Chaldejců. 5 Dále jim král ustanovil denní příděl z králových pochoutek+ a z vína, které pije, aby je dokonce tři roky živili [a] aby na jejich konci stanuli před králem.

6 A byli mezi nimi nějací ze synů Judy, Daniel,+ Chananjáš, Mišael a Azarjáš.+ 7 A hlavní dvorní úředník jim určil jména.+ Určil tedy Danielovi [jméno] Beltšacar+ a Chananjášovi Šadrak a Mišaelovi Mešak a Azarjášovi Abednego.+

8 Daniel se však v srdci rozhodl, že se neznečistí+ královými pochoutkami a vínem, které pije. A stále žádal hlavního dvorního úředníka, aby se nemusel znečistit.+ 9 [Pravý] Bůh tudíž vydal Daniela milující laskavosti* a milosrdenství hlavního dvorního úředníka.+ 10 Hlavní dvorní úředník tedy Danielovi řekl: „Mám strach ze svého pána,* krále, který vám ustanovil jídlo a pití.+ Proč by tedy měl vidět váš obličej skleslý ve srovnání s dětmi, které jsou s vámi stejného věku, a [proč] byste měli učinit mou hlavu provinilou vůči králi?“ 11 Ale Daniel řekl strážci, kterého hlavní dvorní úředník+ ustanovil nad Danielem, Chananjášem, Mišaelem a Azarjášem: 12 „Vyzkoušej, prosím, své sluhy po deset dnů, a ať nám dají trochu zeleniny,+ abychom jedli, a vodu, abychom pili; 13 a ať se před tebou objeví naše vzezření a vzezření dětí, které jedí královy pochoutky, a učiň se svými sluhy podle toho, co uvidíš.“

14 Nakonec je v té záležitosti vyslyšel a zkoušel je po deset dnů. 15 A na konci deseti dnů vypadalo jejich vzezření lépe a masitěji než všech dětí, které jedly královy pochoutky.+ 16 Strážce tedy dál odnímal jejich pochoutky a jejich víno k pití a dával jim zeleninu.+ 17 A pokud jde o ty děti, všechny čtyři, [pravý] Bůh jim dal poznání a pochopení všeho písma a moudrosti;+ a Daniel měl porozumění všem druhům vidění a snů.+

18 A na konci dnů, po nichž král řekl, že je má přivést,+ hlavní dvorní úředník také přistoupil k tomu, aby je před Nebukadnecara přivedl. 19 A král s nimi začal mluvit a nikdo z nich všech nebyl shledán jako Daniel, Chananjáš, Mišael a Azarjáš;+ a ti dále stáli před králem.+ 20 A pokud jde o každou záležitost moudrosti [a] porozumění,+ v níž se jich král dotazoval, shledal je dokonce desetkrát lepšími než všechny kněze provozující magii+ [a] zaklínače,+ kteří byli v celé jeho královské říši. 21 A Daniel zůstal až do prvního roku krále Kýra.*+

2 A ve druhém roce Nebukadnecarova kralování se zdály Nebukadnecarovi sny;+ a jeho duch se začal znepokojovat,+ a spánek, ten se pro něho stal něčím nedosažitelným. 2 Král tedy řekl, ať zavolají kněze provozující magii+ a zaklínače a kouzelníky a Chaldejce, aby králi pověděli jeho sny.+ A přistoupili k tomu, aby vešli a aby se postavili před králem. 3 Potom jim král řekl: „Je sen, který se mi zdál, a můj duch se znepokojuje, aby poznal ten sen.“ 4 Na to Chaldejci promluvili ke králi aramejským jazykem:*+ „Králi, žij dál až na neurčité časy.+ Řekni svým sluhům, jaký sen to je, a odhalíme ti samotný výklad.“+

5 Král odpovídal a říkal Chaldejcům: „Vyhlašuji slovo: Jestliže mi nedáte na vědomí ten sen a jeho výklad, budete rozsekáni na kusy+ a vaše vlastní domy budou přeměněny ve veřejné záchody.+ 6 Jestliže však odhalíte ten sen a jeho výklad, obdržíte z mé strany dárky a dar a mnoho důstojnosti.+ Proto mi odhalte právě ten sen a jeho výklad.“

7 Odpověděli podruhé a říkali: „Ať král řekne svým sluhům, jaký sen to je, a odhalíme právě jeho výklad.“

8 Král odpovídal a říkal: „Skutečně jsem si uvědomil, že se snažíte získat čas, jelikož jste pochopili, že vyhlašuji slovo. 9 Jestliže mi totiž právě ten sen nedáte na vědomí, je nad vámi tento jediný rozsudek.+ Dohodli jste se však, že přede mnou budete říkat lživé a nesprávné slovo,+ dokud se nezmění čas. Proto mi povězte samotný sen a já budu vědět, že mi můžete odhalit právě jeho výklad.“

10 Chaldejci odpověděli před králem a říkali: „Na suché zemi neexistuje člověk, který je schopen tu královu záležitost odhalit, jelikož žádný vznešený král ani místodržitel takovou věc nežádal od žádného kněze provozujícího magii nebo zaklínače nebo Chaldejce. 11 Ale věc, kterou král žádá, je obtížná a neexistuje nikdo jiný, kdo by ji mohl před králem odhalit kromě bohů,*+ kteří vůbec neexistují s tělem.“+

12 Král se kvůli tomu rozhněval a velmi se rozlítil+ a řekl, ať jsou zahubeni všichni moudří muži Babylóna.*+ 13 A vyšlo nařízení a moudří muži měli být zabiti;* a hledali Daniela a jeho druhy, aby byli zabiti.

14 Tehdy Daniel,* ten oslovil s radou a rozumností+ velitele královy tělesné stráže Arjoka, který vyšel, aby pobil babylónské moudré muže. 15 Odpovídal a říkal královu úředníkovi Arjokovi: „Proč je z královy strany takové drsné nařízení?“ Tehdy dal Arjok Danielovi na vědomí tu záležitost.+ 16 Daniel tedy vešel a vyžádal si od krále, aby mu dal čas výslovně [k tomu], aby králi odhalil samotný výklad.+

17 Potom šel Daniel do svého vlastního domu; a dal tu záležitost na vědomí svým druhům Chananjášovi, Mišaelovi a Azarjášovi, 18 dokonce aby žádali o [projevy] milosrdenství+ ze strany nebeského BOHA,*+ pokud jde o to tajemství,*+ aby Daniela a jeho druhy nezahubili s pozůstatkem babylónských moudrých mužů.+

19 Tehdy bylo Danielovi to tajemství zjeveno v nočním vidění.+ Daniel tudíž žehnal+ nebeskému BOHU.* 20 Daniel odpovídal a říkal: „Ať je jméno Boha* požehnané+ od neurčitého času až na neurčitý čas, neboť moudrost a moc — ty patří jemu.+ 21 A mění časy* a období,+ odstraňuje krále a dosazuje krále,+ dává moudrost moudrým a poznání těm, kdo znají rozlišovací schopnost.+ 22 Zjevuje hluboké věci a skryté věci,+ ví, co je ve tmě;+ a u něho opravdu bydlí světlo.+ 23 Tobě, Bože mých praotců, vzdávám chválu a dobrořečení,+ protože jsi mi dal moudrost+ a moc. A nyní jsi mi dal na vědomí, oč jsme tě žádali, vždyť jsi nám dal na vědomí právě tu královu záležitost.“+

24 Daniel šel proto k Arjokovi,+ jehož král ustanovil, aby zahubil babylónské moudré muže.+ Šel a řekl mu toto: „Nezahub žádné babylónské moudré muže. Uveď mě před krále,+ abych králi odhalil ten výklad.“

25 Tehdy vzal Arjok spěšně Daniela před krále a řekl mu: „Našel jsem zdatného muže z judských vyhnanců,*+ který může dát králi na vědomí ten výklad.“ 26 Král odpovídal a říkal Danielovi, jehož jméno bylo Beltšacar:*+ „Jsi dostatečně způsobilý, abys mi dal na vědomí sen, který jsem viděl, a jeho výklad?“+ 27 Daniel před králem odpovídal a říkal: „Tajemství, které král žádá, nejsou schopni králi odhalit moudří muži, zaklínači, kněží provozující magii [a] astrologové.+ 28 V nebesích však existuje Bůh,* který je Zjevovatelem tajemství,+ a ten dal králi Nebukadnecarovi* na vědomí, co se má stát v konečné části dnů.+ Tvůj sen a vidění tvé hlavy na tvém lůžku jsou takové:

29 Pokud jde o tebe, králi, na lůžku+ ti přišly tvé vlastní myšlenky na to, co se bude dít potom, a Ten, kdo je Zjevovatelem tajemství, ti dal na vědomí, co se má stát.+ 30 A pokud jde o mne, není to z nějaké moudrosti, která existuje ve mně více než v komkoli jiném živém, že je mi zjeveno toto tajemství,+ vyjma snad proto, aby byl výklad dán na vědomí králi a abys poznal myšlenky svého srdce.+

31 Ty, králi, ses díval, a pohleďme, jistá obrovská socha. Ta socha, která byla velká a jejíž jas byl mimořádný, stála před tebou a její vzhled byl děsivý. 32 Pokud jde o tu sochu, její hlava byla z dobrého zlata,+ její prsa a paže byly ze stříbra,+ její břicho a její stehna byly z mědi,+ 33 její holeně ze železa,+ její chodidla byla zčásti ze železa a zčásti z tvarované hlíny.+ 34 Díval ses dál, až byl vysekán* kámen,* nikoli rukama,+ a udeřil sochu do jejích chodidel ze železa a z tvarované hlíny a rozdrtil je.+ 35 Tehdy byly rozdrceny železo, tvarovaná hlína, měď, stříbro a zlato, všechny spolu, a staly se podobnými plevám z letního mlatu+ a odnesl je vítr,* takže se po nich nenašla ani stopa.+ A pokud jde o kámen, který udeřil do sochy, z toho se stala velká hora a naplnila celou zemi.+

36 To je ten sen, a řekneme před králem jeho výklad.+ 37 Ty, králi, králi králů, ty, jemuž dal nebeský BŮH království, moc a sílu a důstojnost+ 38 a do jehož ruky dal, kdekoli bydlí synové lidstva, polní zvířata a okřídlené nebeské tvory+ a jehož učinil panovníkem nad nimi všemi, ty jsi ta zlatá hlava.+

39 A po tobě povstane jiné království,+ podřadnější než ty;*+ a jiné království, třetí, měděné, jež bude panovat nad celou zemí.+

40 A pokud jde o čtvrté království,+ to se prokáže být silné jako železo.+ Jako totiž železo drtí a rozmělňuje všechno ostatní, tak ono — jako železo, které tříští — rozdrtí a roztříští dokonce ta všechna.+

41 A jelikož jsi spatřil chodidla a prsty zčásti z hrnčířovy tvarované hlíny a zčásti ze železa,+ království se prokáže být rozdělené,+ ale prokáže se v něm být něco z tvrdosti železa, jako jsi totiž spatřil železo smíšené s vlhkou hlínou.+ 42 A pokud jde o prsty nohou, [jež] jsou zčásti ze železa a zčásti z tvarované hlíny, království se zčásti prokáže být silné a zčásti se prokáže být křehké. 43 Jelikož jsi spatřil železo smíšené s vlhkou hlínou, smíchají se s potomstvem* lidstva; ale nebudou držet pohromadě, jeden s druhým, právě jako se železo nemísí s tvarovanou hlínou.

44 A za dnů těch králů*+ zřídí nebeský BŮH+ království,*+ které nebude nikdy zničeno.+ A království* nebude přeneseno na žádný jiný lid.+ Rozdrtí a ukončí všechna tato království+ a samo bude stát na neurčité časy;+ 45 jelikož jsi spatřil, že z hory byl vysekán kámen, nikoli rukama,+ a [že] rozdrtil železo, měď, tvarovanou hlínu, stříbro a zlato.+ Vznešený Bůh*+ dal králi na vědomí, co se má dít potom.+ A sen je spolehlivý a jeho výklad je důvěryhodný.“+

46 Tehdy padl král Nebukadnecar na tvář a vzdal hold Danielovi a řekl, aby mu dokonce obětovali dar a kadidlo.+ 47 Král Danielovi odpovídal a říkal: „Váš BŮH* je opravdu Bůh bohů*+ a Pán králů+ a Zjevovatel tajemství, protože jsi byl schopen zjevit toto tajemství.“+ 48 Král tedy učinil Daniela někým velkým+ a dal mu mnoho velkých darů a učinil ho panovníkem nad celou babylónskou soudní oblastí+ a vrchním prefektem nad všemi babylónskými moudrými muži. 49 A Daniel, ten vznesl ke králi žádost, a on ustanovil nad správou babylónské soudní oblasti Šadraka,* Mešaka* a Abednega,*+ ale Daniel byl na králově dvoře.*+

3 Král Nebukadnecar udělal zlatou sochu,+ jejíž výška byla šedesát loket [a] jejíž šířka byla šest loket. Postavil ji na pláni Dura v babylónské soudní oblasti.+ 2 A Nebukadnecar jako král poslal, aby se shromáždili satrapové, prefekti+ a místodržitelé, rádci, pokladníci, soudci, policejní magistráti+ a všichni správci soudních oblastí, aby přišli k zasvěcení+ sochy, kterou postavil král Nebukadnecar.

3 Tehdy se shromažďovali satrapové,+ prefekti a místodržitelé, rádci, pokladníci, soudci, policejní magistráti a všichni správci soudních oblastí k zasvěcení sochy, kterou postavil král Nebukadnecar, a stáli před sochou, kterou postavil Nebukadnecar. 4 A hlasatel*+ hlasitě volal: „Říká se vám, národy, národnostní skupiny a jazyky,+ 5 že v čase, kdy uslyšíte zvuk rohu, píšťaly, citery, trojúhelníkové harfy, strunného nástroje, dud a hudebních nástrojů všeho druhu,+ padnete a budete uctívat zlatou sochu, kterou postavil král Nebukadnecar. 6 A kdokoli nepadne a nebude uctívat,+ bude v témže okamžiku+ hozen do hořící ohnivé pece.“+ 7 Proto v témže čase, kdy všechny národy slyšely zvuk rohu, píšťaly, citery, trojúhelníkové harfy, strunného nástroje a hudebních nástrojů všeho druhu, všechny národy,+ národnostní skupiny a jazyky padaly [a] uctívaly zlatou sochu, kterou postavil král Nebukadnecar.

8 Proto v téže době přistoupili jistí Chaldejci* a obžalovali Židy.*+ 9 Odpověděli a říkali králi Nebukadnecarovi: „Králi, žij dál dokonce na neurčité časy.+ 10 Králi, sám jsi vydal příkaz, že každý muž, který slyší zvuk rohu, píšťaly, citery, trojúhelníkové harfy, strunného nástroje a dud a hudebních nástrojů všeho druhu,+ by měl padnout a uctívat zlatou sochu; 11 a kdokoli by nepadl a neuctíval, měl by být hozen do hořící ohnivé pece.+ 12 Existují jistí Židé,* které jsi ustanovil nad správou babylónské soudní oblasti,+ Šadrak, Mešak a Abednego; tihle zdatní muži na tebe nedbají, králi, neslouží tvým vlastním bohům* a neuctívají zlatou sochu, kterou jsi postavil.“+

13 Tehdy řekl Nebukadnecar ve vzteku a rozlícení,+ aby přivedli Šadraka, Mešaka a Abednega.+ Přivedli tedy ty zdatné muže před krále. 14 Nebukadnecar odpovídal a říkal jim: „Je to opravdu tak, Šadraku, Mešaku a Abednego, že nesloužíte mým vlastním bohům*+ a neuctíváte zlatou sochu, kterou jsem postavil?+ 15 Jste-li tedy přichystáni, až uslyšíte zvuk rohu, píšťaly, citery, trojúhelníkové harfy, strunného nástroje a dud a hudebních nástrojů všeho druhu,+ že padnete a budete uctívat sochu, kterou jsem udělal, [dobrá]. Ale jestliže uctívat nebudete, v témže okamžiku budete hozeni do hořící ohnivé pece. A kdo je ten bůh,* který vás může vyprostit z mých rukou?“+

16 Šadrak, Mešak a Abednego odpověděli a říkali králi: „Nebukadnecare, v tomto ohledu není nutné, abychom ti odpověděli byť i jen slovem.+ 17 Jestliže to má být, náš Bůh,* kterému sloužíme, je schopen nás vyprostit. Vyprostí [nás] z hořící ohnivé pece a z tvé ruky, králi.+ 18 Jestliže však ne, ať je ti známo, králi, že tvým bohům,* těm nesloužíme, a zlatou sochu, kterou jsi postavil, uctívat nebudeme.“+

19 Tehdy se Nebukadnecar naplnil zuřivostí a změnil se samotný výraz jeho obličeje vůči Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi. Odpovídal a říkal, ať rozpálí pec sedmkrát víc, než bylo zvykem ji rozpalovat. 20 A jistým zdatným mužům se životní energií,+ kteří byli v jeho vojenské síle, řekl, ať Šadraka, Mešaka a Abednega svážou, aby [je] hodili do hořící ohnivé pece.+

21 Potom tyto zdatné muže v jejich přehozech, jejich oděvech a jejich čapkách a jejich ostatním oblečení svázali a hodili do hořící ohnivé pece. 22 Právě proto, že královo slovo bylo drsné a pec byla nadmíru rozpálená, ty zdatné muže, kteří vzali Šadraka, Mešaka a Abednega, ohnivý plamen zabil. 23 Ale tito [druzí] zdatní muži, ti tři, Šadrak, Mešak a Abednego, padli svázaní doprostřed hořící ohnivé pece.*+

24 Tehdy se ulekl sám král Nebukadnecar a spěšně vstal. Odpovídal a říkal svým vysokým královským úředníkům: „Nehodili jsme doprostřed ohně tři svázané zdatné muže?“+ Odpovídali a říkali králi: „Ano, králi.“ 25 Odpovídal a říkal: „Pohleďte, spatřuji čtyři zdatné muže, jak se volně procházejí uprostřed ohně a nic jim neubližuje, a ten čtvrtý se vzhledem podobá synovi bohů.“*+

26 Potom se Nebukadnecar přiblížil ke dveřím hořící ohnivé pece.+ Odpovídal a říkal: „Šadraku, Mešaku a Abednego, sluhové Nejvyššího Boha,*+ vykročte a pojďte sem!“ Tehdy Šadrak, Mešak a Abednego vykročili zprostřed ohně. 27 A satrapové, prefekti a místodržitelé a královi vysocí úředníci,+ kteří byli shromážděni, hleděli na ty zdatné muže, že oheň neměl moc nad jejich těly+ a neožehl se ani vlas na jejich hlavě,+ a dokonce ani jejich přehozy se nezměnily a nenačichly pachem ohně.

28 Nebukadnecar odpovídal a říkal: „Požehnaný buď BŮH Šadrakův, Mešakův a Abednegův,+ jenž poslal svého anděla+ a vyprostil své sluhy, kteří v něho důvěřovali+ a kteří změnili* samotné slovo krále a vydali svá těla, protože nechtěli sloužit+ a nechtěli uctívat+ vůbec žádného boha kromě svého vlastního Boha.*+ 29 A vychází ode mne nařízení,+ že kterýkoli národ, národnostní skupina nebo jazyk, který řekne něco nesprávného proti BOHU Šadrakovu, Mešakovu a Abednegovu, má být rozsekán na kusy+ a jeho dům má být přeměněn ve veřejný záchod;+ jelikož neexistuje jiný bůh,* který je schopen osvobozovat jako tento.“+

30 Tehdy král způsobil, aby se Šadrakovi, Mešakovi a Abednegovi v babylónské soudní oblasti dobře dařilo.*+

4 „Král Nebukadnecar všem národům, národnostním skupinám a jazykům, které bydlí na celé zemi:+ Kéž vzroste váš pokoj.+ 2 Zdálo se mi za dobré oznámit znamení a divy, které se mnou provedl Nejvyšší Bůh.+ 3 Jak velkolepá jsou jeho znamení a jak mocné jsou jeho divy!+ Jeho království je království na neurčitý čas+ a jeho panství je po generaci za generací.+

4* Já, Nebukadnecar, jsem byl v poklidu+ ve svém domě a vzkvétal jsem ve svém paláci.+ 5 Spatřil jsem sen a začal mě strašit.+ A na mém lůžku mě začaly lekat duševní obrazy a vidění z mé hlavy.+ 6 A vycházelo ode mne nařízení, aby přede mne přivedli všechny babylónské moudré muže, aby mi dali na vědomí pravý výklad snu.+

7 Tehdy vstupovali kněží provozující magii, zaklínači, Chaldejci+ a astrologové;+ a říkal jsem před nimi, jaký to byl sen, ale nedávali mi na vědomí jeho výklad.+ 8 A nakonec přede mne přišel Daniel, jehož jméno je podle jména mého boha+ Beltšacar+ a v němž je duch svatých bohů;*+ a řekl jsem před ním, jaký to byl sen.

9 ‚Protože sám dobře vím, Beltšacare, přední z kněží provozujících magii,+ že je v tobě duch svatých bohů+ a že tě neznepokojuje vůbec žádné tajemství,*+ pověz [mi] vidění mého snu, který jsem spatřil, a jeho výklad.+

10 A spatřoval jsem na svém lůžku vidění své hlavy,+ a pohleďme, strom+ uprostřed země, jehož výška byla obrovská.+ 11 Strom vyrostl a zesílil a jeho výška, ta nakonec dosáhla k nebesům, a bylo jej vidět* na nejzazší konec celé země.+ 12 Jeho listí bylo pěkné a jeho ovoce hojné a pro všechny byla na něm potrava. Pod ním si hledalo stín+ polní zvíře+ a na jeho větvích bydlívali nebeští ptáci+ a živilo se z něho všechno tělo.

13 Spatřoval jsem dále ve viděních své hlavy na svém lůžku, a pohleďme, z nebes sestupoval pozorovatel,*+ ano svatý.+ 14 Hlasitě* volal a říkal: „Podetněte strom+ a osekejte mu větve. Setřeste jeho listí a rozptylte jeho plody. Ať zpod něho prchne zvíře a z jeho větví ptáci.+ 15 Jeho pařez však nechte v zemi, dokonce s železným a měděným opásáním, uprostřed polní trávy; a ať jej smáčí nebeská rosa a jeho díl ať je se zvířetem uprostřed zemského rostlinstva.+ 16 Ať se jeho srdce změní z lidského a ať je mu dáno zvířecí srdce+ a ať nad ním přejde sedm časů.*+ 17 Ta věc je z výnosu pozorovatelů*+ a ta žádost je [z] výroku svatých, aby žijící lidé poznali, že Nejvyšší je Panovníkem* v království lidstva*+ a že je dává tomu, komu chce,+ a dosazuje nad ním dokonce nejponíženějšího z lidstva.“*+

18 To byl sen, který jsem spatřil já, král Nebukadnecar; a ty, Beltšacare, řekni, jaký je výklad, jelikož všichni [ostatní] moudří muži z mého království nejsou schopni dát mi na vědomí ten výklad.+ Ale ty jsi způsobilý, protože je v tobě duch svatých bohů.‘*+

19 Tehdy sám Daniel, jehož jméno je Beltšacar,+ na okamžik užasl a začaly ho lekat právě jeho myšlenky.+

Král odpovídal a říkal: ‚Beltšacare, ať tě neleká sen ani výklad.‘+

Beltšacar odpovídal a říkal: ‚Můj pane,* kéž sen [platí] na ty, kdo tě nenávidí, a jeho výklad na tvé protivníky.+

20 Strom, který jsi spatřil, který vzrostl a zesílil a jehož výška nakonec dosáhla nebes a jejž bylo vidět po celé zemi+ 21 a jehož listí bylo pěkné a jehož ovoce bylo hojné a na němž byla potrava pro všechny; pod nímž bydlívala polní zvířata a na jehož větvích přebývali nebeští ptáci,+ 22 to jsi ty, králi,+ protože jsi vzrostl a zesílil a tvá velkolepost vzrostla a dosáhla k nebesům+ a tvé panství k nejzazšímu konci země.+

23 A protože král spatřil pozorovatele,* ano svatého,+ jak sestupuje z nebes, který také říkal: „Podetněte strom a zkazte jej. Nechte však v zemi pařez, ale se železným a měděným opásáním, uprostřed polní trávy, a ať jej smáčí nebeská rosa a ať je jeho díl s polními zvířaty, dokud nad ním nepřejde sedm časů“,*+ 24 to je výklad, králi, a mého pána,* krále, postihne+ výnos+ Nejvyššího.+ 25 A odeženou tě od lidí a budeš bydlet s polními zvířaty+ a budou i tobě dávat k jídlu rostlinstvo právě jako býkům;+ a bude tě smáčet nebeská rosa a přejde nad tebou sedm časů,*+ dokud nepoznáš, že Nejvyšší je Panovníkem* v království lidstva*+ a že je dává tomu, komu chce.+

26 A protože řekli, aby byl pařez stromu ponechán,+ tvé království pro tebe bude jisté, až poznáš, že panují nebesa.+ 27 Proto kéž se ti zdá má rada dobrá,+ králi, a odstraň své vlastní hříchy spravedlností+ a svou nepravost tím, že budeš projevovat milosrdenství chudým.+ Snad dojde k prodloužení tvého blahobytu.‘“+

28 To vše postihlo krále Nebukadnecara.+

29 Na konci dvanácti lunárních měsíců se procházel po babylónském královském paláci. 30 Král odpovídal a říkal:+ „Není tohle Velký Babylón, který jsem sám vystavěl pro královský dům se silou své moci+ a k důstojnosti svého majestátu?“+

31 Ještě měl král to slovo v ústech, když z nebes dopadl hlas: „Tobě je řečeno, králi Nebukadnecare: ‚Království od tebe odešlo,+ 32 a dokonce tě odhánějí od lidstva a budeš bydlet s polními zvířaty.+ I tobě budou dávat k jídlu rostlinstvo právě jako býkům a přejde nad tebou sedm časů,* dokud nepoznáš, že Nejvyšší je Panovníkem* v království lidstva* a že je dává tomu, komu chce.‘“+

33 V tom okamžiku+ se to slovo na Nebukadnecarovi naplnilo a odehnali ho od lidstva a začal jíst rostlinstvo právě jako býci a jeho vlastní tělo smáčela nebeská rosa, až mu samotné vlasy narostly dlouhé právě jako orlí [peří] a nehty jako ptačí [drápy].+

34 „A na konci těch dnů+ jsem já, Nebukadnecar, pozvedl oči k nebesům+ a začalo se mi vracet mé vlastní porozumění; a žehnal jsem Nejvyššímu+ a chválil a oslavoval jsem Toho, který žije na neurčitý čas,+ protože jeho panství je panství na neurčitý čas a jeho království je po generaci za generací.+ 35 A všichni obyvatelé země jsou považováni za pouhé nic,+ a on činí podle své vlastní vůle* uprostřed nebeského vojska a obyvatel země.+ A neexistuje nikdo, kdo může zarazit jeho ruku+ nebo kdo mu může říci: ‚Co děláš?‘+

36 V témže čase se mi začalo vracet mé porozumění a k důstojnosti mého království se mi začal vracet můj majestát a můj jas;+ a dokonce po mně začali dychtivě pátrat moji vysocí královští úředníci a moji šlechtici a byl jsem znovu nastolen do svého vlastního království a byla mi přidána mimořádná velikost.+

37 Teď já, Nebukadnecar, chválím a vyvyšuji a oslavuji nebeského Krále,+ protože všechna jeho díla jsou pravda a jeho cesty jsou právo,*+ a protože je schopen pokořit ty, kdo chodí v pýše.“+

5 Pokud jde o krále Belšacara,*+ ten udělal velkou hostinu* pro tisíc svých šlechticů a před tím tisícem pil víno.+ 2 Belšacar řekl pod vlivem vína,+ aby přinesli zlaté a stříbrné nádoby,+ jež vzal jeho otec Nebukadnecar z chrámu,* který byl v Jeruzalémě, aby z nich pili král a jeho šlechtici, jeho konkubíny a jeho druhotné manželky.+ 3 Tehdy přinesli zlaté nádoby, které vzali z chrámu Božího* domu, jenž byl v Jeruzalémě, a pili z nich král a jeho šlechtici, jeho konkubíny a jeho druhotné manželky. 4 Pili víno a chválili bohy* ze zlata a ze stříbra, mědi, železa, dřeva a kamene.+

5 V tom okamžiku vyvstaly prsty lidské ruky a psaly před svícnem na omítku stěny králova paláce+ a král hleděl na hřbet ruky, která psala. 6 Pokud jde o krále, tehdy se změnila samotná barva jeho pleti a začaly ho lekat jeho vlastní myšlenky+ a povolovaly mu kyčelní klouby,+ a kolena, ta mu tloukla o sebe.+

7 Král hlasitě volal, ať přivedou zaklínače, Chaldejce a astrology.+ Král odpovídal a říkal babylónským moudrým mužům: „Kdokoli přečte to písmo a odhalí mi samotný jeho výklad, bude oblečen purpurem,+ se zlatým náhrdelníkem kolem krku, a bude panovat jako třetí v království.“+

8 Tehdy přicházeli všichni královi moudří muži, ale nebyli dost způsobilí, aby přečetli písmo nebo dali králi na vědomí výklad.+ 9 Král Belšacar byl tedy velice polekán a měnila se barva jeho pleti; a jeho šlechtici byli na rozpacích.+

10 Pokud jde o královnu, ta kvůli slovům krále a jeho šlechticů vstoupila přímo do hodovního sálu. Královna odpověděla a řekla: „Králi, zůstaň naživu dokonce na neurčité časy.+ Ať tě nelekají tvé myšlenky a ať se nemění barva tvé pleti. 11 V tvém království existuje schopný muž, v němž je duch svatých bohů;*+ a za dnů tvého otce se v něm nalézalo osvícení a pochopení a moudrost podobná moudrosti bohů, a tvůj otec, král Nebukadnecar, ho dosadil jako předního+ z kněží provozujících magii, zaklínačů, Chaldejců [a] astrologů, [ano] tvůj otec, králi; 12 jelikož se v něm, v Danielovi, kterého král pojmenoval Beltšacar,+ nalézal mimořádný duch a poznání a pochopení pro výklad snů+ a vysvětlování hádanek a rozvazování uzlů.+ Ať nyní zavolají Daniela, aby odhalil samotný výklad.“

13 Uvedli tedy před krále Daniela. Král promluvil a říkal Danielovi: „Jsi ten Daniel, který je z judských vyhnanců,*+ jež můj otec, král, vyvedl z Judy?+ 14 Slyšel jsem také o tobě, že je v tobě duch bohů*+ a že se v tobě nalezlo osvícení a pochopení a mimořádná moudrost.+ 15 A teď byli přede mne přivedeni moudří muži [a] zaklínači, aby přečetli právě tohle písmo, ano aby mi dali na vědomí jeho výklad; ale nejsou dost způsobilí, aby odhalili samotný výklad toho slova.+ 16 A sám jsem o tobě slyšel, že jsi schopen poskytovat výklady,+ a dokonce rozvazovat uzly. Jestliže jsi nyní schopen přečíst písmo a dát mi na vědomí samotný jeho výklad, budeš oblečen purpurem, se zlatým náhrdelníkem kolem krku, a budeš panovat jako třetí v království.“+

17 Tehdy Daniel odpovídal a říkal před králem: „Ať se tvé dárky prokážou být pro tebe samotného, a své dary opravdu dej jiným.+ Přečtu však králi to písmo a dám mu na vědomí ten výklad.+ 18 Pokud jde o tebe, králi, tvému otci Nebukadnecarovi+ dal království a velikost a důstojnost a majestát+ sám Nejvyšší Bůh.*+ 19 A kvůli velikosti, kterou mu dal, se před ním třásly a dávaly najevo strach všechny národy, národnostní skupiny a jazyky.+ Koho chtěl, [toho] zabíjel; a koho chtěl, [toho] udeřil;* a koho chtěl, [toho] vyvyšoval; a koho chtěl, [toho] pokořoval.+ 20 Ale když se jeho srdce stalo domýšlivým a jeho vlastní duch se zatvrdil, takže jednal opovážlivě,+ byl svržen z trůnu svého království a byla mu odňata jeho vlastní důstojnost.+ 21 A byl odehnán od synů lidstva* a samotné jeho srdce bylo učiněno podobným zvířecímu a bydlel s divokými osly.+ Dávali mu k jídlu rostlinstvo právě jako býkům a jeho vlastní tělo smáčela nebeská rosa,+ dokud nepoznal, že Nejvyšší Bůh je Panovníkem* v království lidstva a že nad ním dosazuje toho, koho chce.+

22 A pokud jde o tebe, jeho synu Belšacare,+ ty jsi své srdce nepokořil,+ třebaže jsi to všechno věděl.+ 23 Vyvyšoval ses však proti Pánu nebes*+ a přinesli před tebe dokonce nádoby z jeho domu;+ a pili jste z nich víno — ty a tvoji šlechtici, tvé konkubíny a tvé druhotné manželky, a chválil jsi pouhé bohy* ze stříbra a ze zlata, mědi, železa, dřeva a kamene,+ kteří nic nevidí ani nic neslyší ani nic nevědí;+ ale BOHA,* v jehož ruce je tvůj dech*+ a jemuž patří všechny tvé cesty,+ jsi neoslavil.+ 24 Byl tudíž od něho poslán ten hřbet ruky a bylo napsáno právě toto písmo.+ 25 A tohle je písmo, jež bylo napsáno: MENE, MENE, TEKEL a PARSIN.*

26 To je výklad slova: MENE, Bůh sečetl* [dny] tvého království a ukončil* je.+

27 TEKEL, byl jsi zvážen* na vahách a byl jsi shledán nedostatečným.+

28 PERES, tvé království bylo rozděleno* a dáno Médům a Peršanům.“*+

29 Tehdy Belšacar přikázal,* a oblékli Daniela purpurem, se zlatým náhrdelníkem kolem krku; a ohlásili* o něm, že se má stát třetím panovníkem v království.+

30 Právě té noci* byl chaldejský král Belšacar zabit+ 31* a království přijal Dareios*+ Médský, jemuž bylo asi dvaašedesát let.

6 Dareiovi se to zdálo dobré a dosadil nad královstvím sto dvacet satrapů, kteří měli být nad celým královstvím;+ 2 a nad nimi tři vysoké úředníky, z nichž jedním byl Daniel,+ aby jim ti satrapové+ neustále podávali zprávu a král neutrpěl ztrátu.+ 3 Tehdy se ten Daniel stále vyznamenával nad vysokými úředníky a satrapy,+ jelikož v něm byl mimořádný duch;+* a král měl v úmyslu povznést ho nad celé království.

4 Tehdy se vysocí úředníci a satrapové neustále snažili najít nějakou záminku proti Danielovi ohledně království;+ ale nebyli schopni najít vůbec žádnou záminku ani něco zkaženého, jelikož byl důvěryhodný a vůbec se na něm nenalézala žádná nedbalost nebo něco zkaženého.+ 5 Tito zdatní muži tedy říkali: „Na tom Danielovi nenajdeme vůbec žádnou záminku, musíme [ji] proti němu najít leda v zákoně jeho Boha.“*+

6 Tito vysocí úředníci a satrapové tudíž houfně vstoupili ke králi+ a říkali mu: „Králi Dareie, žij dokonce na neurčité časy.+ 7 Všichni vysocí úředníci království, prefekti a satrapové, vysocí královští úředníci a místodržitelé se spolu uradili, že vydají královské ustanovení+ a prosadí zápověď, že kdokoli během třiceti dnů předloží prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku* kromě k tobě, králi, má být hozen do lví jámy.+ 8 Kéž nyní, králi, vydáš to ustanovení a podepíšeš to psaní,+ aby se neměnilo, podle zákona Médů a Peršanů,+ který se neruší.“+

9 Ve shodě s tím podepsal král Dareios to psaní a zápověď.+

10 Jakmile se však Daniel dověděl, že psaní bylo podepsáno, vstoupil do svého domu, a když měl otevřená okna ve své nástřešní místnosti směrem k Jeruzalému,+ dokonce třikrát denně klekal na kolena+ a modlil+ se a předkládal chválu svému Bohu,*+ jako to pravidelně dělal předtím.+ 11 Tehdy se dovnitř nahrnuli tito zdatní muži a našli Daniela, jak vznáší prosebnou žádost a doprošuje se přízně před svým Bohem.+

12 Potom se přiblížili a říkali před králem o králově zápovědi: „Nepodepsal jsi snad zápověď, že kdokoli během třiceti dnů vznese prosebnou žádost k nějakému bohu nebo člověku kromě k tobě, králi, měl by být hozen do lví jámy?“+ Král odpověděl a říkal: „Ta záležitost je pevně ustanovena podle zákona Médů a Peršanů, který se neruší.“+ 13 Ihned odpověděli a říkali před králem: „Daniel,+ který je z judských vyhnanců,*+ nedbal na tebe, králi, ani na zápověď, kterou jsi podepsal, ale třikrát denně předkládá svou prosebnou žádost.“+ 14 Jakmile tedy král slyšel to slovo, bylo mu to velmi nemilé,+ a zaměřil [svou] mysl k Danielovi, aby ho vyprostil;+ a až do západu slunce se ho snažil osvobodit. 15 Nakonec tito zdatní muži houfně vstoupili ke králi a říkali králi: „Všimni si, králi, že zákonem u Médů a Peršanů je, že se nemá měnit žádná zápověď+ nebo ustanovení, které stanoví sám král.“+

16 Král tudíž přikázal,* a přivedli Daniela a hodili ho do lví jámy.+ Král odpovídal a říkal Danielovi: „Tvůj Bůh,* jemuž sloužíš se stálostí, tě sám vyprostí.“+ 17 A byl přinesen kámen a umístěn na otvor jámy a král jej zapečetil svým pečetním prstenem a pečetním prstenem svých šlechticů, aby se v Danielově případě nic neměnilo.+

18 Tehdy šel král do svého paláce a strávil noc postem+ a nebyly před něho přineseny žádné hudební nástroje,* a spánek, ten od něho prchl.+ 19 Nakonec král na úsvitu, za denního světla, přistoupil k tomu, aby vstal, a šel spěšně rovnou ke lví jámě. 20 A když se přiblížil k jámě, smutným hlasem zavolal, ano na Daniela. Král promluvil a říkal Danielovi: „Danieli, sluho živého Boha, byl tvůj Bůh,* jemuž sloužíš se stálostí,+ schopen vyprostit tě od lvů?“+ 21 Daniel okamžitě promluvil, ano s králem: „Králi, žij dál dokonce na neurčité časy. 22 Můj vlastní Bůh+ poslal svého anděla+ a zavřel lvům tlamy,+ a nezahubili mě, jelikož se ve mně našla nevinnost před ním;+ a také před tebou, králi, jsem neudělal žádný skutek, který ubližuje.“+

23 Tehdy se král velmi zaradoval+ a přikázal, aby byl Daniel vyzdvižen z jámy. A Daniel byl vyzdvižen z jámy a nenašlo se na něm vůbec žádné ublížení, protože důvěřoval ve svého Boha.+

24 A král přikázal, a přivedli ty zdatné muže, kteří obžalovali Daniela,*+ a hodili do lví jámy je,+ jejich syny a jejich manželky;+ a ještě se nedostali na dno jámy, když se jich lvi zmocnili a rozdrtili jim všechny kosti.+

25 Potom král Dareios* napsal všem národům, národnostním skupinám a jazykům, jež bydlí po celé zemi:+ „Kéž velmi vzroste váš pokoj!+ 26 Vyšlo ode mne nařízení,+ že v každém panství mého království se mají lidé třást před Danielovým BOHEM a bát se [ho].+ Je totiž živý Bůh a Ten, kdo přetrvává na neurčité časy,+ a jeho království,+ to nebude zničeno+ a jeho panství* je navždy.*+ 27 Vyprošťuje a osvobozuje+ a koná znamení a divy v nebesích+ a na zemi,+ neboť vyprostil Daniela z tlapy lvů.“

28 A pokud jde o tohoto Daniela, tomu se dobře dařilo v Dareiově* království+ a v království Kýra* Perského.+

7 V prvním roce Belšacara,*+ krále Babylóna,* spatřil Daniel na svém lůžku sen a vidění své hlavy.+ Tehdy sen zapsal.+ Pověděl úplnou zprávu o těch záležitostech. 2 Daniel promluvil a říkal:

„Díval jsem se ve svých viděních za noci, a tu, pohleďme — čtyři nebeské větry*+ vzdouvaly ohromné moře.+ 3 A z moře vycházela+ čtyři obrovská zvířata+ a každé se lišilo+ od ostatních.

4 První se podobalo lvu+ a mělo orlí křídla.+ Díval jsem se dál, až mu byla vytržena křídla, a bylo pozvednuto ze země+ a postavili je na dvě nohy právě jako člověka a bylo mu dáno srdce člověka.+

5 A tu, pohleďme — jiné zvíře, druhé, jež se podobalo medvědovi.+ A bylo na jedné straně pozdvižené+ a v tlamě mezi zuby mělo tři žebra; a říkali mu: ‚Vstaň, sežer hodně masa.‘+

6 Potom jsem se díval dál a tu, pohleďme — další [zvíře],* podobné levhartovi,+ ale na zádech* mělo čtyři křídla létajícího tvora. A to zvíře mělo čtyři hlavy+ a vskutku dostalo panství.

7 Poté jsem se díval dál v nočních viděních a tu, pohleďme — čtvrté zvíře, strašlivé a děsivé a neobyčejně silné.+ A mělo zuby ze železa, veliké. Hltalo a drtilo, a co zbylo, to zašlapávalo nohama. A bylo odlišné od všech [ostatních] zvířat, která byla před ním, a mělo deset rohů.+ 8 Dál jsem si prohlížel ty rohy, a pohleďme, vzešel mezi nimi jiný roh, malý,+ a byly před ním vytrženy tři z těch prvních rohů. A pohleďme, v tom rohu byly oči podobné očím člověka a byla tam ústa mluvící velikášské věci.+

9 Díval jsem se dál, až byly umístěny trůny*+ a Prastarý na dny*+ se posadil. Jeho oblečení bylo bílé právě jako sníh,+ a vlasy na hlavě měl jako čistou vlnu.+ Jeho trůn byl plameny ohně;+ jeho kola byla hořící oheň.+ 10 Z [místa] před ním tekl a vycházel ohnivý proud.+ Bylo tam tisíc tisíců, kteří mu sloužili,*+ a desettisíckrát deset tisíc, kteří stáli přímo před ním.+ Soudní dvůr*+ zasedl a byly otevřeny knihy.

11 Díval jsem se tehdy dál kvůli zvuku velikášských slov, jež mluvil ten roh;+ díval jsem se dál, až bylo zvíře zabito a jeho tělo bylo zničeno a bylo vydáno hořícímu ohni.+ 12 Pokud však jde o ostatní zvířata,+ jejich panství byla odňata a bylo jim dáno prodloužení života o čas a období.*+

13 Díval jsem se dál v nočních viděních, a tu, pohleďme — někdo podobný synu člověka*+ přicházel s nebeskými oblaky;+ a získal přístup k Prastarému na dny+ a přivedli ho blízko, až před Něho.+ 14 A bylo mu dáno panství+ a důstojnost+ a království,*+ aby dokonce jemu sloužily všechny národy, národnostní skupiny a jazyky.+ Jeho panství je panství trvající na neurčito, které nepomine, a jeho království [je království], které nebude zničeno.+

15 Pokud jde o mne, Daniela, můj duch* byl kvůli tomu uvnitř stísněn a vidění mé hlavy, ta mě začala lekat.+ 16 Přiblížil jsem se k jednomu z těch, kdo stáli, abych ho požádal o spolehlivou informaci o tom všem.+ A řekl mi, když přikročil k tomu, aby mi dal na vědomí samotný výklad těch záležitostí:

17 ‚Pokud jde o tato obrovská zvířata, protože jsou čtyři,+ jsou čtyři králové, kteří povstanou ze země.+ 18 Ale království obdrží svatí+ Nejvýše postaveného*+ a vezmou království do vlastnictví+ na neurčitý čas, dokonce na neurčitý čas neurčitých časů.‘

19 Pak jsem zatoužil ujistit se o tom čtvrtém zvířeti, které se prokázalo být odlišné od všech ostatních, mimořádně strašlivé, jehož zuby byly ze železa a jehož drápy byly z mědi, jež hltalo [a] drtilo a jež zašlapávalo nohama i to, co zbylo;+ 20 a o deseti rozích, které mělo na hlavě,+ a o tom jiném [rohu],+ který vzešel a před nímž* tři padly,+ ano o tom rohu, který měl oči a ústa, jež mluvila velikášské věci,+ a jenž byl zjevem větší než jeho druhové.

21 Díval jsem se dál, když právě ten roh vedl válku se svatými a získával nad nimi převahu,+ 22 až přišel Prastarý na dny+ a byl vydán soud ve prospěch svatých Nejvýše postaveného+ a přišel ten určitý čas, kdy svatí vzali do vlastnictví království.+

23 Řekl toto: ‚Pokud jde o čtvrté zvíře, je čtvrté království, které povstane na zemi, jež se bude lišit od všech [ostatních] království; a pohltí celou zemi a pošlape ji a rozdrtí ji.+ 24 A pokud jde o deset rohů, je deset králů, kteří povstanou z toho království;+ a po nich povstane ještě jiný a sám se bude od těch prvních lišit+ a pokoří tři krále.+ 25 A bude mluvit dokonce slova proti Nejvyššímu*+ a bude ustavičně týrat* svaté Nejvýše postaveného.*+ A bude mít v úmyslu změnit časy*+ a zákon,+ a oni* mu budou vydáni do ruky na čas a časy a půl času.*+ 26 A Soudní dvůr* přistoupil k tomu, aby zasedl,+ a nakonec mu odňali jeho vlastní panství, aby [ho] vyhladili a naprosto* [ho] zničili.+

27 A království a panství a velkolepost království pod celými nebesy byly dány lidu, jímž jsou svatí Nejvýše postaveného.*+ Jejich* království je království trvající na neurčito+ a všechna panství budou sloužit dokonce jim a budou [je] poslouchat.‘+

28 Až potud je konec té záležitosti. Pokud jde o mne, Daniela, mé vlastní myšlenky mě hodně lekaly, takže se změnila samotná barva mé pleti; ale uchoval jsem tu záležitost ve svém vlastním srdci.“*+

8 Ve třetím roce kralování krále Belšacara+ se mi objevilo vidění, ano mně, Danielovi, po tom, které se mi objevilo na začátku.+ 2 A začal jsem vidět ve vidění; a stalo se, zatímco jsem viděl, že jsem byl na hradě Šušanu,+ který je v soudní oblasti Elamu;+ a začal jsem vidět ve vidění a sám jsem byl u vodního toku* Ulai.+ 3 Když jsem pozvedl oči, tu jsem viděl, a pohleďme, před vodním tokem stál beran+ a měl dva rohy. A ty dva rohy byly vysoké, ale jeden byl vyšší než druhý,* a vyšší byl ten, který vzešel posléze.+ 4 Viděl jsem berana, jak trká k západu* a k severu a k jihu,* a neobstála před ním žádná divoká zvířata a nikdo neosvobozoval z jeho ruky.+ A činil podle své vůle* a vypínal se.

5 A já, já jsem si [to] prohlížel dál, a pohleďme, od západu slunce přicházel po povrchu celé země* kozel+ a nedotýkal se země. A pokud jde o toho kozla, mezi jeho očima byl nápadný roh.+ 6 A přicházel až k beranovi, který vlastnil dva rohy, jehož jsem viděl stát před vodním tokem;* a běžel k němu ve svém silném vzteku.

7 A viděl jsem, jak přišel do těsného styku s beranem, a začal vůči němu projevovat hořkost a přistoupil k tomu, aby berana srazil a aby zlámal jeho dva rohy, a v beranovi se neprokázala být síla, aby před ním obstál. Hodil ho tedy na zem a pošlapal ho, a prokázalo se, že beran nemá nikoho, kdo by ho osvobodil z jeho ruky.+

8 A kozel, ten se vypínal do krajnosti;+ jakmile se však stal mocným, velký roh byl zlomen a nápadně místo něho začaly vzcházet čtyři, směrem ke čtyřem nebeským větrům.*+

9 A z jednoho z nich vzešel jiný roh, malý,+ a stále se velmi zvětšoval směrem k jihu* a směrem k východu slunce a směrem k Okrase.*+ 10 A stále se zvětšoval až k nebeskému vojsku,+ takže způsobil, že něco vojska a něco hvězd+ spadlo na zem, a on je pošlapal.+ 11 A vypínal se až ke Knížeti+ vojska, a byl od něho odňat stálý [rys]*+ a bylo shozeno stanovené místo jeho svatyně.+ 12 A kvůli přestupku+ bylo postupně vydáno vojsko+ spolu se stálým [rysem];+ a stále shazoval pravdu+ na zem+ a jednal a měl úspěch.+

13 A zaslechl jsem, jak mluví jistý svatý,+ a jiný svatý přistoupil k tomu, aby právě tomu, který mluvil, řekl: „Jak dlouhé bude vidění stálého [rysu]+ a přestupku, který působí zpustošení,*+ aby se ze svatého místa i z vojska učinily věci, po kterých se šlape?“+ 14 Řekl mi tedy: „Do dvou tisíc tří set večerů [a] jiter; a svaté místo jistě bude uvedeno do svého správného stavu.“*+

15 Potom se stalo, zatímco jsem já, Daniel, viděl vidění a hledal porozumění,+ nuže, pohleďme — tu přede mnou stál někdo vzhledem jako zdatný muž.*+ 16 A uprostřed Ulaie*+ jsem začal slyšet hlas pozemského člověka, a přistoupil k tomu, aby zvolal a řekl: „Gabrieli,*+ přiměj tamhle toho, aby porozuměl viděnému.“+ 17 Přišel tedy vedle [místa], kde jsem stál, ale když přišel, zděsil jsem se, takže jsem padl na tvář. A přistoupil k tomu, aby mi řekl: „Rozuměj,+ synu člověka,*+ že* to vidění je pro čas konce.“+ 18 A zatímco se mnou mluvil, tvrdě jsem usnul s obličejem na zemi.+ Dotkl se mě tedy a přiměl mě, abych se postavil, kde jsem [předtím] stál.+ 19 A přikročil k tomu, aby řekl: „Hle, působím, abys věděl, co se stane v konečné části otevřeného odsouzení, protože je to pro ustanovený čas* konce.+

20 Beran, kterého jsi viděl, jak vlastní dva rohy, [představuje] médské a perské krále.+ 21 A chlupatý kozel [představuje] řeckého* krále;+ a pokud jde o velký roh, který měl mezi očima, ten [představuje] prvního krále.+ 22 A když ten se zlomil, takže nakonec místo něho vyvstaly čtyři,+ jsou čtyři království, jež vyvstanou z [jeho]* národa, ale ne s jeho silou.

23 A v konečné části jejich království, zatímco budou přestupníci jednat k dokončení, povstane král dravého vzezření a bude rozumět dvojznačným řečem.*+ 24 A jeho síla se stane mocnou, ale ne jeho vlastní silou.+ A bude podivuhodným způsobem působit zkázu+ a jistě se prokáže [jako] úspěšný a bude jednat účinně. A skutečně zničí siláky, také lid vytvořený ze svatých.+ 25 A podle svého pochopení* také jistě způsobí, že se bude v jeho ruce dařit podvodu.+ A bude se v srdci vypínat+ a během bezstarostnosti+ zničí mnohé. A povstane proti Knížeti knížat,+ ale bude zlomen bez [použití] ruky.+

26 A to, co jsi viděl o večeru a jitru, co bylo řečeno, je pravda.*+ A ty, ty drž to vidění v tajnosti, protože je ještě na mnoho dnů.“+

27 A pokud jde o mne, Daniela, já jsem se cítil vyčerpán a na [několik] dnů jsem onemocněl.+ Pak jsem vstal a konal královu práci;+ ale stále jsem se jevil strnulý kvůli viděnému, a nikdo [tomu] nerozuměl.+

9 V prvním roce Dareia,+ syna Ahasvera* ze semene Médů,+ který byl učiněn králem nad královstvím Chaldejců;+ 2 v prvním roce jeho vládnutí jsem já, Daniel, podle knih rozpoznal počet let, o nichž přišlo slovo Jehovovo* k proroku Jeremjášovi,+ aby se naplnila zpustošení Jeruzaléma,+ [totiž] sedmdesát let.+ 3 A přistoupil jsem k tomu, abych zaměřil svůj obličej+ k Jehovovi,* [pravému] Bohu,* abych [ho] hledal s modlitbou+ a se snažnými prosbami, s postem a pytlovinou a popelem.+ 4 A začal jsem se modlit k Jehovovi, svému Bohu, a vyznávat a říkat:+

„Ach Jehovo,* [pravý] Bože,* Velký+ a Vzbuzující bázeň, jenž dodržuje smlouvu+ a milující laskavost*+ k těm, kdo ho milují, a k těm, kdo dodržují jeho přikázání;+ 5 hřešili jsme+ a křivdili jsme a jednali jsme ničemně a bouřili se;+ a odbočovalo se od tvých přikázání a od tvých soudcovských rozhodnutí.+ 6 A nenaslouchali jsme tvým sluhům prorokům,+ kteří mluvili k našim králům, našim knížatům a našim praotcům a ke všemu lidu země* v tvém jménu.+ 7 Tobě, Jehovo,* patří spravedlnost, ale nám hanba obličeje jako tento den,+ mužům* z Judy a obyvatelům Jeruzaléma a všem z Izraele, těm blízko a těm daleko ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal za jejich nevěrnost, s níž proti tobě jednali.+

8 Jehovo,* nám patří hanba obličeje, našim králům, našim knížatům a našim praotcům, protože jsme hřešili proti tobě.+ 9 Jehovovi,* našemu Bohu,* patří [projevy] milosrdenství+ a skutky odpouštění,+ neboť jsme se proti němu vzbouřili.+ 10 A neposlouchali jsme* hlas Jehovy, našeho Boha, tím, že bychom chodili v jeho zákonech, které nám předložil rukou svých sluhů proroků.+ 11 A všichni ti z Izraele překročili tvůj zákon a odbočilo se neposlušností [vůči] tvému hlasu,+ takže jsi na nás vylil kletbu a složenou přísahu,+ jež je zapsána v zákoně Mojžíše, sluhy [pravého] Boha, neboť jsme zhřešili proti Němu.* 12 A přistoupil k tomu, aby provedl svá slova, jež mluvil proti nám+ a proti našim soudcům, kteří nás soudili,+ tím, že na nás přivedl velké neštěstí, takové, že pod celými nebesy nebylo učiněno to, co bylo učiněno v Jeruzalémě.+ 13 Právě jak je napsáno v Mojžíšově zákoně,+ všechno to neštěstí — přišlo to na nás+ a neobměkčili jsme obličej Jehovy, našeho Boha,* tím, že bychom se obrátili zpět od svého provinění+ a že bychom projevili pochopení tvé opravdovosti.+

14 A Jehova zůstával bdělý k neštěstí a nakonec je na nás přivedl,+ neboť Jehova, náš Bůh, je spravedlivý ve všech svých dílech, která udělal; a my jsme neposlouchali* jeho hlas.+

15 A nyní, Jehovo,* náš Bože, ty, který jsi vyvedl svůj lid z egyptské země silnou rukou+ a přistoupil jsi k tomu, aby sis udělal jméno jako v tento den,+ hřešili jsme,+ jednali jsme ničemně. 16 Jehovo,* kéž se, prosím, podle všech tvých skutků spravedlnosti+ obrátí tvůj hněv a tvůj vztek zpět od tvého města Jeruzaléma, tvé svaté hory;+ vždyť kvůli našim hříchům a kvůli provinění našich praotců+ je Jeruzalém a tvůj lid předmětem pohany všem okolo nás.+ 17 A naslouchej teď, náš Bože,* modlitbě svého sluhy a jeho snažným prosbám a způsob, aby tvůj obličej zazářil+ na tvou svatyni, která je zpustlá,+ kvůli Jehovovi.* 18 Nakloň své ucho, můj Bože, a slyš.+ Otevři přece oči a podívej se na naše zpustošené poměry a město, které bylo nazváno tvým jménem;*+ vždyť nenecháváme své snažné prosby před tebe padat podle svých spravedlivých skutků,+ ale podle mnohých [projevů] tvého milosrdenství.+ 19 Jehovo,* slyš přece.+ Jehovo,* odpusť přece.+ Jehovo,* věnuj přece pozornost a jednej.+ Neotálej+ sám kvůli sobě, můj Bože, vždyť nad tvým městem a nad tvým lidem bylo vzýváno tvé vlastní jméno.“+

20 Zatímco jsem ještě mluvil a modlil se a vyznával svůj hřích+ a hřích svého lidu, Izraele,+ a nechával jsem svou žádost o přízeň ohledně svaté hory+ mého Boha padat před Jehovu, svého Boha, 21 a [zatímco] jsem ještě mluvil v modlitbě, tu ke mně přicházel v čase večerního obětního daru+ muž* Gabriel,*+ kterého jsem viděl ve vidění na začátku,+ zemdlený únavou.* 22 A přistoupil k tomu, aby předal porozumění a mluvil se mnou a říkal:

„Danieli, vyšel jsem nyní, abych ti dal pochopení s porozuměním.+ 23 Na začátku tvých snažných proseb vyšlo slovo, a sám jsem přišel podat zprávu, protože jsi někdo velmi žádoucí.+ Uvažuj+ tedy o té záležitosti a měj porozumění viděnému.

24 Je sedmdesát týdnů,* jež byly určeny* nad tvým lidem+ a nad tvým svatým městem,+ aby byl ukončen přestupek+ a skoncovalo se s hříchem+ a aby bylo vykonáno smíření* za provinění+ a aby byla uvedena spravedlnost na neurčité časy+ a aby byla vtištěna pečeť+ na* vidění a proroka* a aby byla pomazána Svatá svatých.*+ 25 A měl bys vědět a mít pochopení, [že] od vyjití slova,+ aby byl obnoven a znovu postaven Jeruzalém,+ do Vůdce+ Mesiáše*+ bude sedm týdnů, také šedesát dva týdny.+ Vrátí se a skutečně bude znovu postaven s veřejným prostranstvím a příkopem, ale v tísni časů.

26 A po těch šedesáti dvou týdnech bude Mesiáš* odříznut,+ s ničím* pro sebe sama.+

A město a svaté místo+ zničí lid vůdce, který přichází.+ A konec toho* bude záplavou. A až do konce bude válka; o čem je rozhodnuto, jsou zpustošení.+

27 A pro mnohé* bude udržovat smlouvu+ v platnosti* jeden týden;+ a v polovině týdne způsobí, že přestane oběť a obětní dar.+

A na křídle* ohavností bude ten, kdo působí zpustošení;+ a až do záhuby se právě to, o čem je rozhodnuto, bude vylévat* také na toho, jenž je zpustošený.“*+

10 Ve třetím roce perského krále Kýra*+ byla Danielovi, který byl nazván jménem Beltšacar,+ zjevena záležitost; a ta záležitost byla pravdivá,* a byla velká vojenská služba.+ A porozuměl té záležitosti a měl porozumění viděnému.+

2 V těch dnech jsem já, Daniel, plné tři týdny* truchlil.+ 3 Nejedl jsem lahůdkový chléb a do úst mi nevešlo maso ani víno a nijak jsem se nepotíral [olejem], dokud se nevyplnily celé tři týdny.+ 4 A čtyřiadvacátý den prvního měsíce, když jsem byl na břehu velké řeky, totiž Chiddekelu,*+ 5 také jsem přistoupil k tomu, abych pozvedl oči a viděl, a byl tu jistý muž* oblečený v plátně,+ s boky+ přepásanými ufazským* zlatem.*+ 6 A jeho tělo se podobalo chryzolitu+ a jeho obličej vypadal jako blesk+ a jeho oči jako ohnivé pochodně,+ a jeho paže a místo jeho nohou se podobaly pohledu na nablýskanou měď,+ a zvuk jeho slov se podobal zvuku zástupu. 7 A ten zjev jsem viděl jen já sám, Daniel; ale pokud jde o muže,* kteří byli se mnou, ti ten zjev neviděli.+ Padlo však na ně veliké chvění, takže se rozběhli pryč a poschovávali se.

8 A já — já jsem zůstal sám, takže jsem viděl ten velký zjev. A nezůstala ve mně žádná síla a má vlastní důstojnost se ve mně změnila ke zhoubě, a neuchoval jsem si žádnou sílu.+ 9 A začal jsem slyšet zvuk jeho slov; a zatímco jsem slyšel zvuk jeho slov, jsem také tvrdě spal+ na svém obličeji, obličejem k zemi.+ 10 A pohleďme, dotkla se mě ruka a postupně+ mnou zahýbala, abych [se zvedl] na kolena a na dlaně svých rukou. 11 A přistoupil k tomu, aby mi řekl:

„Danieli, velmi žádoucí muži,*+ měj porozumění slovům, která k tobě mluvím,+ a postav se, kde jsi stál, neboť jsem byl nyní k tobě poslán.“

A když se mnou promluvil to slovo, opravdu jsem se postavil a mrazilo mě.

12 A přikročil k tomu, aby mi řekl: „Neboj se,+ Danieli, vždyť od prvního dne, kdy jsi dal své srdce tomu, abys porozuměl+ a pokořoval se před svým Bohem,*+ byla tvá slova slyšena a sám jsem přišel kvůli tvým slovům.+ 13 Ale jedenadvacet dní mi kladl odpor+ kníže*+ královské říše Persie,+ a pohleď, přišel mi na pomoc Michael,*+ jeden z nejpřednějších* knížat;+ a já, já jsem tam zůstal* vedle perských králů.+ 14 A přišel jsem způsobit, abys rozpoznal, co postihne tvůj lid+ v konečné části dnů,+ protože je to vidění+ na dny ještě [budoucí].“+

15 A když se mnou mluvil taková slova, měl jsem obličej zaměřený k zemi+ a oněměl jsem. 16 A pohleďme, mých rtů se dotýkal+ někdo připomínající podobu synů lidstva,* a začal jsem otvírat ústa a mluvit+ a říkat tomu, který stál přede mnou: „Můj pane,*+ kvůli tomu zjevu ve mně propukly křeče a neuchoval jsem si žádnou sílu.+ 17 Jak byl tedy sluha tohoto mého pána schopen s tímto mým pánem mluvit?+ A pokud jde o mne, až do teď ve mně neobstála žádná síla a vůbec ve mně nezůstal dech.“+

18 A ten, který vypadal jako pozemský člověk,* přistoupil k tomu, aby se mě opět dotkl a posílil mě.+ 19 Potom řekl: „Neboj se,+ velmi žádoucí muži.*+ Kéž máš pokoj.+ Buď silný, ano, buď silný!“+ A jakmile se mnou promluvil, vynaložil jsem sílu a nakonec jsem řekl: „Ať můj pán mluví,+ protože jsi mě posílil.“+ 20 Přikročil tedy k tomu, aby řekl:

„Opravdu víš, proč jsem k tobě přišel? A teď půjdu zpět, abych bojoval s knížetem* Persie.+ Až budu vycházet, pohleď, bude přicházet také kníže Řecka.*+ 21 Povím ti však věci zaznamenané ve spisu pravdy,+ a nikdo se mnou silně nedrží v těchto [věcech] kromě Michaela,*+ vašeho knížete.+

11 A pokud jde o mne, já jsem v prvním roce Dareia* Médského+ povstal jako ten, kdo posiluje, a jako tvrz pro něho. 2 A nyní ti povím, co je pravda:+

Pohleď, ještě povstanou tři králové pro Persii+ a čtvrtý+ nahromadí větší bohatství než všichni [ostatní].+ A jakmile zesílí ve svém bohatství, vzburcuje všechno proti království Řecka.*+

3 A jistě povstane mocný* král a bude panovat s rozsáhlým panstvím*+ a bude činit podle své vůle.*+ 4 A až povstane,+ jeho království bude rozbito a rozděleno+ směrem ke čtyřem nebeským větrům,*+ ale ne jeho dalšímu pokolení+ a ne podle jeho panství, s nímž panoval; protože jeho království bude vykořeněno, dokonce pro jiné než tyto.

5 A zesílí král jihu,* ano [jeden] z jeho knížat; a on nad ním získá převahu a jistě bude panovat s rozsáhlým panstvím, [větším než] panovnická moc onoho.

6 A na konci [několika] let se spolu spojí a dcera krále jihu, ta přijde ke králi severu,* aby vzniklo vyrovnané uspořádání. Ona si však neuchová sílu své paže;+ a on neobstojí, ani jeho paže; a bude vydána, ona sama, a ti, kdo ji přivedli, a ten, kdo způsobil její narození, a ten, kdo ji v [oněch] časech posiloval. 7 A jeden z výhonků+ jejích kořenů jistě povstane v jeho postavení a přijde k vojenské síle a přijde proti tvrzi krále severu a jistě bude jednat proti nim a získá převahu. 8 A také přijde do Egypta s jejich bohy,*+ s jejich litými sochami, s jejich žádoucími předměty ze stříbra a ze zlata [a] se zajatci. A sám si bude [několik] let udržovat odstup od krále severu.

9 A skutečně vejde do království krále jihu a vrátí se na svou vlastní půdu.

10 A pokud jde o jeho syny,* ti se vzruší a skutečně shromáždí zástup velkých vojenských sil. A při příchodu jistě přijde a zaplaví a projde. Ale vrátí se a bude* se vzrušovat celou cestu ke své tvrzi.

11 A král jihu se rozhořčí a bude muset vyjít a bojovat s ním, [totiž] s králem severu; a on jistě postaví velký zástup, a ten zástup bude opravdu vydán do ruky onoho.+ 12 A zástup bude jistě odveden. Jeho srdce se vyvýší,+ a on skutečně způsobí, že padnou desítky tisíc; ale své silné postavení nevyužije.

13 A král severu se vrátí a postaví zástup větší než ten první; a na konci časů, [několika] let, přijde a to s velkou vojenskou silou+ a se spoustou zboží.+ 14 A v těch časech budou mnozí, kdo povstanou proti králi jihu.

A synové lupičů, kteří patří k tvému lidu, ti se nechají unést, aby se pokusili uskutečnit vidění;+ a budou muset klopýtnout.+

15 A král severu přijde a navrší* obléhací násep+ a skutečně dobude město s opevněním. A pokud jde o paže jihu, ty neobstojí, ani lid jeho vybraných; a nebude síla zůstat stát. 16 A ten, kdo přijde proti němu, učiní podle své vůle a nikdo před ním neobstojí. A postaví se v zemi Okrasy+ a v jeho ruce bude záhuba.*+ 17 A zaměří svůj obličej,+ aby přišel se silou celého svého království, a budou u něho [podmínky] k vyrovnání;+ a bude jednat účinně.+ A pokud jde o dceru ženy,* bude mu dopřáno, aby ji zničil. A neobstojí a nebude trvale jeho.+ 18 A on obrátí svůj obličej zpět k pobřežním zemím*+ a skutečně mnohé dobude. A jeden velitel bude muset způsobit, že pro něj přestane pohana od něho, [takže] jeho pohana nebude. Způsobí, že se obrátí zpět na tamtoho. 19 A obrátí svůj obličej zpět k tvrzím své [vlastní] země a jistě klopýtne a padne a nebude nalezen.+

20 A v jeho postavení povstane ten,+ jenž způsobí, že vymáhatel*+ projde nádherným královstvím,* a v několika dnech* bude rozbit, ale ne v hněvu ani válčením.

21 A v jeho postavení povstane ten, kdo má být v opovržení,+ a oni na něj jistě nevloží důstojnost království; a opravdu vejde během bezstarostnosti+ a chopí se království hladkostí.*+ 22 A pokud jde o paže+ záplavy, ty budou kvůli němu zaplaveny a budou zlomeny;+ jako bude i+ Vůdce+ smlouvy.+ 23 A protože oni se s ním spojí, bude konat podvod a skutečně vystoupí a prostřednictvím malého národa*+ se stane mocným. 24 Během bezstarostnosti+ vstoupí dokonce do tučnosti soudní oblasti a opravdu učiní, co neučinili jeho otcové a otcové jeho otců. Rozptýlí mezi ně vydrancované [věci] a kořist a zboží; a bude plánovat své úklady proti opevněným místům,+ ale jen do času.

25 A vyburcuje svou sílu a své srdce proti králi jihu s velkou vojenskou silou; a král jihu, ten se vzruší k válce s nesmírně velkou a mohutnou vojenskou silou. A neobstojí, protože proti němu naplánují úklady. 26 A právě ti, kdo jedí jeho pochoutky,* přivodí jeho zhroucení.

A pokud jde o jeho vojenskou sílu, ta bude odplavena* a mnozí jistě padnou zabiti.

27 A pokud jde o ty dva krále, jejich srdce bude náchylné činit to, co je špatné, a u jednoho stolu+ budou stále mluvit lež.+ Ale nic nebude mít úspěch,+ protože konec je ještě na ustanovený čas.+

28 A vrátí se do své země s velkým množstvím zboží a jeho srdce bude proti svaté smlouvě.+ A bude jednat účinně+ a jistě se vrátí do své země.

29 V ustanoveném čase*+ se vrátí a opravdu přijde proti jihu;*+ ale naposledy se to neprokáže být stejné jako poprvé. 30 A jistě proti němu přijedou lodě z Kittim*+ a bude se muset stát skleslým.

A opravdu se vrátí a bude vrhat otevřená odsouzení+ proti svaté smlouvě+ a jednat účinně; a bude se muset vrátit a bude brát v úvahu ty, kdo opouštějí svatou smlouvu. 31 A budou paže,* jež povstanou, a budou vycházet od něho; a opravdu znesvětí svatyni,*+ tvrz,* a odstraní stálý [rys].*+

A na místo jistě dají* ohavnost,+ která působí zpustošení.*+

32 A ty, kdo jednají ničemně proti smlouvě,+ dovede hladkými slovy+ k odpadnutí.+ Ale pokud jde o lid, který zná svého Boha,*+ ten získá převahu*+ a bude jednat účinně. 33 A pokud jde o ty v lidu, kdo mají pochopení,+ ti budou mnohým předávat porozumění.+ A po [několik] dnů* budou jistě přiváděni ke klopýtnutí mečem a plamenem, zajetím a drancováním.+ 34 Ale až budou přiváděni ke klopýtnutí, bude jim trochou pomoci pomoženo;+ a mnozí se k nim jistě připojí hladkostí.*+ 35 A někteří z těch, kdo mají pochopení, budou přivedeni ke klopýtnutí,+ aby se kvůli nim konalo přečišťovací dílo a aby se čistilo a bělilo+ až do času konce;+ protože je to ještě na ustanovený čas.*+

36 A král bude skutečně činit podle své vlastní vůle* a vyvýší se a zvelebí se* nad každého boha;*+ a bude mluvit obdivuhodné věci proti BOHU bohů.*+ A jistě se bude prokazovat [jako] úspěšný, dokud nedospěje ke konci otevřené odsouzení;+ protože se vykoná to, o čem je rozhodnuto. 37 A nebude brát v úvahu BOHA* svých otců, a nebude brát v úvahu touhu žen a žádného jiného boha, ale zvelebí se nad každého.+ 38 Ale bude vzdávat ve svém postavení slávu bohu tvrzí;* a bohu, kterého neznali jeho otcové, bude vzdávat slávu zlatem a stříbrem a drahokamy a žádoucími věcmi. 39 A bude jednat účinně proti nejvíc opevněným pevnostem, spolu s cizozemským bohem. Rozhojní slávu kohokoli, kdo [ho] uznal, a skutečně je nechá panovat mezi mnohými; a bude rozdělovat na podíly zemskou půdu za cenu.

40 A v čase konce se s ním bude král jihu*+ strkat a král severu* proti němu zaútočí s dvoukolými vozy a s jezdci na koních a s mnoha loděmi; a jistě vstoupí do zemí, a zaplaví a projde. 41 Skutečně také vstoupí+ do země Okrasy*+ a bude mnoho* [zemí], jež budou přivedeny ke klopýtnutí.+ Ale tihle uniknou z jeho ruky: Edom a Moab+ a hlavní část* synů Ammona. 42 A bude napřahovat ruku proti zemím; a pokud jde o egyptskou zemi,+ ta neunikne. 43 A opravdu bude panovat nad schovanými poklady zlata a stříbra a nad všemi žádoucími egyptskými věcmi. A v jeho krocích půjdou Libyjci* a Etiopové.*

44 Budou však zprávy,* které ho rozruší,+ z východu slunce+ a ze severu, a jistě vyjde ve velikém vzteku, aby vyhladil a aby mnohé zasvětil zničení.+ 45 A nasází své palácové stany mezi velikým mořem* a svatou horou Okrasy;*+ a bude muset zcela dospět ke svému konci+ a nebude, kdo by mu pomohl.+

12 A během toho času povstane Michael,*+ velký kníže,*+ který stojí ve prospěch synů tvého lidu.+ A jistě nastane takový čas tísně, jaký nenastal od [doby, kdy] vznikl nějaký národ, až do toho času.+ A během toho času tvůj lid unikne,+ každý, kdo bude nalezen zapsaný v knize.+ 2 A mnozí z těch, kdo spí v prašné zemské půdě, se probudí,+ ti k životu trvajícímu na neurčito,+ a oni k pohanám [a] k ošklivosti+ trvající na neurčito.

3 A ti, kdo mají pochopení, budou zářit jako jas* prostoru,+ a ti, kdo mnohé přivádějí ke spravedlnosti,+ jako hvězdy na neurčitý čas, dokonce navždy.

4 A pokud jde o tebe, Danieli, ty ta slova utaj a zapečeť knihu+ až do času konce.*+ Mnozí se budou toulat, a [pravé] poznání* se rozhojní.“+

5 A já, Daniel, jsem viděl, a pohleďme, stáli tu dva jiní,+ jeden na břehu proudu* tady a druhý na břehu proudu tam.+ 6 Jeden pak řekl muži oblečenému v plátně,+ který byl nahoře nad vodami proudu: „Jak dlouho to bude do konce podivuhodných věcí?“+ 7 A začal jsem slyšet muže* oblečeného v plátně, který byl nahoře nad vodami proudu, když přistoupil k tomu, aby pozdvihl svou pravici a svou levici k nebesům a aby přísahal+ při Tom, který je naživu na neurčitý čas:+ „Bude to na ustanovený čas, ustanovené časy a půl.*+ A jakmile skončí rozrážení síly* svatého lidu na kusy,+ dospějí ke konci všechny tyto věci.“

8 A pokud jde o mne, já jsem slyšel, ale nemohl jsem porozumět;+ řekl jsem tedy: „Můj pane,* jaká bude konečná část těchto věcí?“+

9 A přikročil k tomu, aby řekl: „Jdi, Danieli, protože ta slova jsou utajena a zapečetěna až do času konce.+ 10 Mnozí se očistí+ a vybělí+ a budou přečištěni.+ A ničemní budou jistě jednat ničemně+ a vůbec žádní ničemní neporozumějí;+ ale ti, kdo mají pochopení, porozumějí.+

11 A od času, kdy byl odstraněn+ stálý [rys]*+ a byla umístěna ohavnost,+ která působí zpustošení,* bude tisíc dvě stě devadesát dní.

12 Šťastný+ je ten,* kdo zůstává v očekávání a kdo dospěje k tisíci třem stům třiceti pěti dnům!

13 A pokud jde o tebe, ty jdi ke konci;*+ a budeš odpočívat,+ ale vstaneš ke svému losu na konci* dnů.“+