Habakuk*

1 Prohlášení, o němž měl vidění prorok Habakuk: 2 Jak dlouho, Jehovo, mám volat o pomoc, a ty neslyšíš?+ [Jak dlouho] budu k tobě volat o přispění proti násilí, a ty nezachraňuješ?+ 3 Proč mi dáváš vidět to, co ubližuje, a stále hledíš na pouhé těžkosti? A [proč] je přede mnou plenění a násilí a [proč] se vyskytují hádky a [proč] se vede rozepře?+

4 Proto zákon ochabuje a nikdy nevychází právo.+ Protože ničemný obklopuje spravedlivého, proto vychází právo pokřivené.+

5 „Podívejte se mezi národy a přihlížejte a v ohromení zírejte jeden na druhého.+ Buďte ohromeni; vždyť ve vašich dnech se koná* činnost, [čemuž] nebudete věřit, ačkoli se o tom vypráví.*+ 6 Hle, budím totiž Chaldejce,+ národ hořký a prchlivý, který jde do rozlehlých míst země, aby vzal do vlastnictví sídla, která mu nepatří.+ 7 Je strašlivý a bázeň vzbuzující. Vychází od něho jeho vlastní právo a jeho vlastní důstojnost.+ 8 A jeho koně se prokázali [jako] rychlejší než levharti a prokázali se [jako] dravější než večerní vlci.+ A jeho oři hrabou zemskou půdu a jeho vlastní oři* přicházejí zdaleka. Letí jako orel pospíchající [něco] sežrat.+ 9 Přichází jako celek pro pouhé násilí.+ Shromažďování jejich obličejů je jako východní vítr*+ a zajatce sbírá právě jako písek. 10 A on, on se pošklebuje samotným králům a vysocí úředníci jsou mu k smíchu.+ On, on se směje dokonce každému opevněnému místu+ a kupí prach a dobývá je. 11 V ten čas bude jistě postupovat [jako] vítr* a projde a skutečně se proviní.+ Tato jeho síla se připisuje jeho bohu.“*+

12 Nejsi odedávna, Jehovo?+ Můj Bože,* můj Svatý, ty neumíráš.*+ Jehovo, ustanovil jsi to k soudu; a založil jsi to, Skálo,+ k pokárání.+

13 Máš příliš čisté oči, než abys viděl, co je špatné; a nejsi schopen přihlížet těžkostem.+ Proč jen se díváš na ty, kdo jednají zrádně,+ [proč] mlčíš, když někdo ničemný polyká někoho spravedlivějšího, než je on?+ 14 A [proč] děláš pozemského člověka jako mořské ryby, lezoucí tvory, nad nimiž nikdo nepanuje?+ 15 Ty všechny vytáhl pouhým háčkem na ryby;+ odvléká je ve své vlečné síti a sbírá je do své rybářské sítě.+ Proto se raduje a má radost.+ 16 Proto předkládá oběť své vlečné síti a přináší obětní dým své rybářské síti; kvůli nim je totiž jeho podíl dobře omaštěn olejem a jeho jídlo je zdravé.*+ 17 To proto vyprázdní svou vlečnou síť, a musí neustále pobíjet národy, zatímco neprojevuje soucit?+

2 Na svém strážním místě budu stále stát+ a budu zůstávat na baště;* a budu na stráži,+ abych viděl, co bude mluvit mým prostřednictvím*+ a co odvětím na své pokárání.+

2 A Jehova přistoupil k tomu, aby mi odpověděl a aby řekl: „Zapiš vidění a jasně [je] předlož na tabulkách,+ aby ten, kdo z něho bude nahlas předčítat, mohl [číst] plynně.*+ 3 Vidění je totiž ještě na ustanovený čas+ a stále supí ke konci* a nepoví lež. I kdyby se zdrželo, stále je očekávej; zcela jistě se totiž splní.+ Neopozdí se.

4 Pohleď, jeho duše* se nadmula;+ není v něm přímá.* Ale pokud jde o spravedlivého, ten zůstane naživu svou věrností.+ 5 A vskutku, protože víno jedná zrádně,+ zdatný muž je sebejistý;+ a nedosáhne svého cíle,+ on, který učinil svou duši prostornou právě jako šeol* a který je jako smrt a nemůže se nasytit.+ A shromažďuje k sobě všechny národy a sbírá k sobě všechny lidi.+ 6 Nepozdvihnou právě ti všichni proti němu příslovečné rčení+ a náznakovou poznámku, narážky na něho? A řekne se:

‚Běda tomu, kdo rozmnožuje, co není jeho+ — ach, jak dlouho!+ —, a kdo proti sobě ztěžuje dluh! 7 Nepovstanou náhle ti, kdo od tebe vyžadují úrok, a nevzbudí se ti, kdo tebou násilně třesou, a jistě se jim staneš něčím k vyplenění?+ 8 Protože jsi sám oloupil mnoho národů, všichni zbývající z [těch] lidí oloupí tebe,+ kvůli prolévání krve lidstva* a násilí vůči zemi, městečku a všem, kdo v něm bydlí.+

9 Běda tomu, kdo dosahuje zlého zisku pro svůj dům,+ aby si postavil hnízdo ve výši, a tak byl osvobozen ze sevření* toho, co je neblahé!+ 10 Radil jsi svému domu něco hanebného, odříznutí mnoha národů;+ a tvá duše hřeší.+ 11 Ze zdi totiž žalostně vykřikne i kámen a z díla ze dřeva mu odpoví trám.*+

12 Běda tomu, kdo staví město krveproléváním* a kdo důkladně založil městečko nespravedlností!+ 13 Pohleď, není to od Jehovy vojsk,* že národy se budou lopotit jen pro oheň a že národnostní skupiny se unaví pro nic za nic?+ 14 Vždyť země bude naplněna poznáním Jehovovy* slávy, jako vody pokrývají moře.+

15 Běda tomu, kdo svým druhům dává něco k pití a připojuje [k tomu] tvůj vztek* a hněv, aby [je] opil proto,+ aby pohlédl na jejich ohanbí.+ 16 Jistě se nasytíš zneuctěním místo slávou.+ Pij i ty+ a buď považován za neobřezaného.+ Pohár Jehovovy* pravice bude kolovat+ [až] k tobě a na tvé slávě bude potupa; 17 protože tě přikryje násilí [spáchané] na Libanonu+ a dychtění po zvířatech, které je děsí, kvůli prolévání krve lidstva* a násilí [spáchanému] na zemi,+ městečku a všech, kdo v něm bydlí.+ 18 K čemu prospěla vyřezávaná socha,+ když ji vyřezal její tvůrce, litá socha, a ten, kdo poučuje ve falši,+ když tvůrce její podoby v ni důvěřoval do té míry,+ že udělal nehodnotné bohy,* kteří jsou oněmělí?+

19 Běda tomu, kdo říká kusu dřeva: „Probuď se přece!“, němému kameni: „Vzbuď se! Sám dá poučení!“+ Pohleď, je obložen zlatem a stříbrem+ a uprostřed něho není vůbec žádný dech.*+ 20 Ale Jehova* je ve svém svatém chrámu.*+ Mlč před ním, celá země!‘“+

3 Modlitba proroka Habakuka v žalozpěvech:* 2 Jehovo, slyšel jsem o tobě zprávu.+ Dostal jsem strach z tvé činnosti, Jehovo.+

Uprostřed let to přiveď k životu! Uprostřed let kéž to dáš na vědomí. Během znepokojení kéž pamatuješ, abys projevoval milosrdenství.+

3 Sám Bůh* přistoupil k tomu, aby přišel z Temanu,* ano Svatý z hory Paran.+ Seʹlah.*+

Jeho důstojnost pokryla nebesa;+ a země se naplnila jeho chválou.+

4 Pokud jde o [jeho]* jas, ten byl právě jako světlo.+ Z ruky mu [vycházely] dva paprsky,* a tam byl úkryt jeho síly.+

5 Před ním stále šel mor+ a od nohou mu vycházela palčivá horečka.+

6 Zastavil se, aby zatřásl zemí.+ Viděl, a pak způsobil, aby národy skákaly.+

A věčné hory byly rozbity;+ pahorky trvající na neurčito se sklonily.+ Dávná chození jsou jeho.

7 Pod tím, co ubližuje, jsem viděl stany Kušanu.* Stanové látky midianské země+ se začaly zmítat.+

8 To proti řekám, Jehovo, to proti řekám se rozpálil tvůj hněv,+ nebo je tvé rozlícení proti moři?+ Rozjel ses totiž na svých koních;+ tvé dvoukolé vozy byly záchranou.+

9 Tvůj luk se odkrývá ve [své] nahotě.+ Přísahy, které složily kmeny, jsou tím, [co je] vyřčené.*+ Seʹlah. Přistoupil jsi k tomu, abys řekami rozpoltil zemi.+

10 Hory tě viděly; upadly do krutých bolestí.+ Přehnalo se hromobití vod. Vodní hlubina* vydala zvuk.+ Vysoko zvedla ruce.

11 Slunce — měsíc — zastavily se+ ve svém vznešeném příbytku.+ Tvé vlastní šípy vycházely jako světlo.+ Blesk tvého kopí sloužil jako jas.+

12 S otevřeným odsouzením jsi pochodoval zemí. V hněvu jsi mlátil národy.+

13 A vyšel jsi k záchraně svého lidu,+ abys zachránil svého pomazaného.* Rozbil jsi na kusy představeného z domu ničemného.+ Byl obnažen základ, až po krk.+ Seʹlah.

14 Jeho vlastními pruty jsi probodl+ hlavu jeho válečníků, [když] bouřlivě postupovali, aby mě rozptýlili.+ Jejich rozjaření bylo jako [rozjaření] těch, kdo se upnuli k tomu, aby pohltili ztrápeného ve skrýši.+

15 Šlapal jsi mořem [se] svými koňmi, hromadou ohromných vod.+

16 Slyšel jsem a mé břicho se začalo znepokojovat; při tom zvuku se mi třásly rty; do kostí mi začala vnikat hniloba;+ a byl jsem znepokojen ve své situaci, že bych měl tiše čekat na* den tísně,+ až přijde k lidem,+ aby je přepadl.

17 I kdyby ani fíkovník nerozkvetl+ a kdyby z révových keřů nebyl žádný výnos; kdyby se dílo olivovníku vskutku nevydařilo a ani terasy by vskutku nevydaly žádnou potravu;+ i kdyby byl brav vskutku oddělen od ohrady a v ohrazeních nebyl žádný dobytek;+

18 pokud jde o mne, já přesto budu jásat v Jehovovi;+ budu mít radost v BOHU* své záchrany.+

19 Jehova, Svrchovaný Pán, je má životní energie;+ a učiní mé nohy jako laní+ a způsobí, že budu šlapat po svých výšinách.+

Vedoucímu na mé strunné nástroje.