Skutky apoštolů

1 První zprávu jsem, Theofile,+ sestavil o všem, co Ježíš začal dělat i vyučovat,+ 2 až do dne, kdy byl vzat vzhůru,+ potom, co dal prostřednictvím svatého ducha přikázání apoštolům, které si vyvolil.+ 3 Těm se také ukázal živý mnoha nespornými důkazy poté, co trpěl,+ a vídali ho po čtyřicet dnů a vyprávěl o Božím království.+ 4 A zatímco se s nimi scházel, dal jim nařízení: „Nevzdalujte se z Jeruzaléma,+ ale čekejte na to, co slíbil Otec,+ o čem jste ode mne slyšeli; 5 protože Jan sice křtil vodou, ale vy budete za nemnoho dnů pokřtěni ve svatém duchu.“+

6 Když se tedy shromáždili, ptali se ho: „Pane, obnovíš Izraeli království+ v tomto čase?“ 7 Řekl jim: „Nepatří vám, abyste získali poznání o časech nebo obdobích,*+ která Otec vložil do své vlastní pravomoci;*+ 8 ale přijmete moc,+ až na vás přijde svatý duch, a budete mi svědky*+ jak v Jeruzalémě,+ tak v celé Judeji a Samaří+ a do nejvzdálenější části* země.“+ 9 A když to řekl, zatímco přihlíželi, byl pozvednut+ a oblak ho uchvátil z jejich dohledu.+ 10 A když upřeně hleděli k obloze, zatímco odcházel, pohleďme,+ také vedle nich stáli dva muži v bílých*+ oděvech 11 a řekli: „Galilejští muži, proč stojíte a díváte se k obloze? Tento Ježíš, který byl přijat od vás vzhůru k obloze, přijde tedy stejným způsobem,+ jak jste ho spatřili jít k obloze.“*

12 Pak se vrátili do Jeruzaléma+ z hory nazývané Olivová hora, která je blízko Jeruzaléma, vzdálená sabatní den cesty.*+ 13 Když tedy vstoupili, vyšli do horní místnosti,+ kde zůstávali, Petr i Jan a Jakub a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub, [syn] Alfeův, a Šimon horlivec* a Jidáš, [syn] Jakubův.+ 14 Všichni jednomyslně setrvávali v modlitbě+ spolu s některými ženami+ a Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry.+

15 A v těchto dnech povstal uprostřed bratrů Petr a řekl (zástup* měl všech dohromady asi sto dvacet lidí): 16 „Muži, bratři, bylo nutné, aby se splnil [text] písma,+ kterým předem mluvil svatý duch+ Davidovými ústy o Jidášovi,+ jenž se stal vůdcem těch, kteří zatkli Ježíše,+ 17 protože byl počítán mezi nás+ a obdržel podíl v této službě.+ 18 (Právě ten tedy koupil+ pole za mzdu za nespravedlnost,+ a spadl po hlavě,*+ hlučně uprostřed praskl a všechna jeho střeva se vyvalila. 19 To se také stalo známým všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich řeči nazváno A·kelʹda·ma, totiž Pole krve.) 20 Vždyť v knize Žalmů je napsáno: ‚Ať je jeho ubytovací místo opuštěno a ať v něm nikdo nebydlí‘+ a: ‚Ať jeho dozorčí úřad* převezme jiný.‘+ 21 Je tedy nutné, aby z mužů, kteří se s námi shromažďovali po celou dobu, kdy mezi námi pobýval* Pán Ježíš,+ 22 od počátku při jeho křtu Janem+ až do dne, kdy byl od nás přijat vzhůru,+ se jeden z těchto mužů s námi stal svědkem jeho vzkříšení.“+

23 Postavili tedy dva, Josefa, zvaného Barsabáš, který měl příjmení Justus, a Matyáše. 24 A modlili se a řekli: „Ty, Jehovo,* který znáš srdce všech,+ označ, kterého z těchto dvou mužů jsi vyvolil, 25 aby zaujal místo této služby a apoštolátu,+ od něhož se Jidáš odchýlil, aby šel na své vlastní místo.“ 26 Tak o nich metali los+ a los padl na Matyáše; a byl připočten k jedenácti+ apoštolům.

2 Zatímco probíhal den [svátku] Letnic,+ byli všichni pohromadě na tomtéž místě 2 a náhle nastal z nebe hluk, právě jako když se přežene ostrý závan, a naplnil celý dům, ve kterém seděli.+ 3 A ukázaly se jim jazyky jakoby z ohně,+ rozdělily se, na každém z nich se usadil jeden 4 a všichni byli naplněni svatým duchem+ a začali mluvit různými jazyky,+ právě jak jim umožňoval duch, aby se vyjadřovali.

5 V Jeruzalémě právě bydleli Židé,+ uctiví muži,+ z každého národa z těch pod nebem. 6 Když tedy nastal tento zvuk, sešlo se to množství a byli zmateni, protože každý je slyšel mluvit svým vlastním jazykem. 7 Skutečně užasli a začali se divit a říkat: „Podívejte se, což nejsou všichni ti, kdo mluví, Galilejci?+ 8 A jak to, že přesto, každý z nás, slyšíme svůj vlastní jazyk, v němž jsme se narodili? 9 Parthové, Médové+ a Elamité+ a obyvatelé Mezopotámie, Judeje+ a Kappadokie,+ Pontu+ a [oblasti] Asie+ 10 a Frýgie+ a Pamfýlie,+ Egypta a částí Libye, která je směrem ke Kyréné, a příchozí z Říma, jak Židé, tak proselyté,*+ 11 Kréťané+ a Arabové,+ slyšíme je, jak mluví našimi jazyky o velkolepých Božích věcech.“ 12 Ano, všichni žasli, byli na rozpacích a říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“ 13 Jiní se jim však posmívali a začali říkat: „Jsou plní sladkého vína.“+

14 Ale Petr povstal s jedenácti+ a pozvedl hlas a pronesl k nim tento výrok: „Judští muži a všichni obyvatelé Jeruzaléma,+ ať je vám to známo a dopřejte sluchu mé řeči. 15 Tito [lidé] vskutku nejsou opilí,+ jak se domníváte, neboť je třetí denní hodina.* 16 Naopak to je to, co bylo řečeno prostřednictvím proroka Joela: 17 ‚„A v posledních dnech,“ říká Bůh, „vyleji něco ze svého ducha*+ na tělo všeho druhu* a vaši synové a vaše dcery budou prorokovat a vaši mladí muži uvidí vidění a vaši starci* budou snít sny;+ 18 a dokonce i na své otroky a na své otrokyně vyleji v těch dnech něco ze svého ducha a budou prorokovat.+ 19 A dám předzvěsti nahoře v nebi a znamení dole na zemi, krev a oheň a kouřovou mlhu;+ 20 slunce+ se změní v tmu a měsíc v krev, dříve než přijde Jehovův* velký a skvělý den.+ 21 A každý, kdo vzývá Jehovovo* jméno, bude zachráněn.“‘+

22 Izraelští muži, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského,+ muže, kterého vám Bůh veřejně ukázal mocnými skutky+ a předzvěstmi a znameními, jež Bůh skrze něho činil ve vašem středu,+ právě jak sami víte, 23 tohoto [muže], jako vydaného Boží určenou radou a znalostí budoucích věcí,+ jste rukou nezákonných lidí připevnili na kůl a odstranili.+ 24 Ale Bůh ho vzkřísil+ tím, že uvolnil bolestivé křeče smrti,+ protože nebylo možné, aby ho držela stále.+ 25 Vždyť David o něm říká: ‚Měl jsem Jehovu* neustále před očima; protože je po mé pravici, abych nikdy nebyl otřesen.+ 26 Mé srdce se proto rozveselilo a můj jazyk se velmi zaradoval. Nadto i mé tělo bude přebývat v naději,+ 27 protože neponecháš mou duši v hádu* ani nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl porušení.+ 28 Dal jsi mi poznat cesty života, svým obličejem mě naplníš dobrou náladou.‘+

29 Muži, bratři, je přípustné mluvit k vám s volností řeči o Davidovi, hlavě rodiny, že skonal+ a také byl pohřben a jeho hrobka je do tohoto dne mezi námi. 30 Proto, jelikož byl prorok a věděl, že se mu Bůh* zavázal přísahou, že posadí na jeho trůn jednoho z plodů jeho beder,*+ 31 viděl dopředu a mluvil o KRISTOVĚ vzkříšení, že nebyl opuštěn v hádu ani jeho tělo nevidělo porušení.+ 32 Toho Ježíše Bůh vzkřísil a my všichni jsme svědky této skutečnosti.+ 33 Protože byl tedy vyvýšen k* Boží pravici+ a dostal od Otce slíbeného svatého ducha,+ vylil to, co vidíte a slyšíte. 34 David skutečně nevystoupil do nebes,+ ale sám říká: ‚Jehova* řekl mému Pánu: „Posaď se po mé pravici,+ 35 dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.“‘+ 36 Proto ať celý izraelský dům s jistotou pozná, že ho Bůh učinil Pánem+ i Kristem, toho Ježíše, kterého jste přibili na kůl.“*+

37 Když to tedy slyšeli, bodlo je u srdce+ a řekli Petrovi a ostatním apoštolům: „Muži, bratři, co máme dělat?“+ 38 Petr jim [řekl]: „Čiňte pokání+ a ať je každý z vás pokřtěn+ ve jménu+ Ježíše Krista na odpuštění+ svých hříchů a obdržíte velkorysý dar+ svatého ducha. 39 Slib+ je totiž pro vás a pro vaše děti a pro všechny vzdálené,+ kolik jen by si jich Jehova,* náš Bůh, povolal.“+ 40 A mnoha jinými slovy důkladně vydával svědectví a stále je vybízel a říkal: „Zachraňte se z této pokřivené generace.“+ 41 Proto ti, kdo přijali jeho slovo srdcem, byli pokřtěni,+ a ten den bylo připojeno asi tři tisíce duší.+ 42 A dále se věnovali učení od apoštolů a rozdělování [mezi sebou],*+ přijímání jídel*+ a modlitbám.+

43 Na každou duši opravdu začal padat strach a prostřednictvím apoštolů se začalo dít mnoho předzvěstí a znamení.+ 44 Všichni, kdo se stali věřícími, byli pospolu a měli všechno společné,+ 45 a prodávali svá vlastnictví+ a majetky a rozdělovali [výtěžek] všem, právě jak kdo potřeboval.+ 46 A den co den byli jednomyslně stále přítomni v chrámu+ a přijímali jídlo v soukromých domech* a účastnili se pokrmu s velkým radováním+ a upřímností srdce, 47 chválili Boha a získávali přízeň u všech lidí.+ Současně k nim Jehova* dále denně připojoval+ ty, kdo byli zachraňováni.+

3 Petr a Jan šli do chrámu k hodině modlitby, k deváté hodině,*+ 2 a byl přinášen nějaký muž, jenž byl chromý z lůna své matky,+ a denně ho dávali blízko chrámových dveří, které se nazývaly Krásné,+ aby prosil o dary z milosrdenství ty, kdo vstupovali do chrámu.+ 3 Když zahlédl Petra a Jana, kteří právě hodlali vejít do chrámu, začal žádat, aby dostal dary z milosrdenství.+ 4 Petr spolu s Janem se však na něj upřeně zadívali+ a řekli: „Pohleď na nás.“ 5 Upřel tedy na ně pozornost a očekával, že od nich něco dostane. 6 Petr však řekl: „Stříbro a zlato nevlastním, ale co opravdu mám, to ti dám:+ Ve jménu Ježíše Krista Nazaretského,+ choď!“+ 7 Přitom ho uchopil za pravou ruku+ a zvedl ho. Okamžitě se zpevnila jeho chodidla a kotníky;+ 8 a vyskočil,+ postavil se a začal chodit a vstoupil s nimi do chrámu,+ chodil a skákal a chválil Boha. 9 A všichni lidé+ ho spatřili, jak chodí a chválí Boha. 10 Mimoto ho začali poznávat, že je to ten muž, který sedával kvůli darům z milosrdenství u chrámové Krásné+ brány, a naplnil je úžas a nadšení+ nad tím, co se mu přihodilo.

11 Nuže, jelikož se ten muž přidržoval Petra a Jana, všichni lidé se k nim sběhli u [místa] zvaného Šalomounovo sloupořadí,+ bez sebe překvapením. 12 Když to Petr viděl, řekl lidem: „Izraelští muži, proč se tomu divíte nebo proč na nás upřeně hledíte, jako bychom způsobili osobní silou či zbožnou oddaností, že chodí?+ 13 BŮH Abrahamův, Izákův a Jákobův,+ BŮH našich praotců oslavil+ svého Sluhu,+ Ježíše, kterého jste právě vy vydali+ a zapřeli před Pilátovým obličejem, když se rozhodl ho propustit.+ 14 Ano, zapřeli jste toho svatého a spravedlivého+ a prosili jste, aby vám byl velkoryse darován muž, vrah,+ 15 zatímco jste zabili Hlavního zprostředkovatele života.+ Ale Bůh ho vzbudil z mrtvých a my jsme svědky této skutečnosti.+ 16 Proto tedy jeho jméno, [naší] vírou v jeho jméno, posílilo tohoto muže, na kterého se díváte a kterého znáte, a víra, jež je skrze něho, dala tomu muži úplné zdraví před zraky vás všech. 17 A nyní vím, bratři, že jste jednali v nevědomosti,+ právě jako vaši vládci.+ 18 Tím však Bůh splnil to, co předem ohlásil ústy všech proroků, že jeho Kristus bude trpět.+

19 Čiňte tedy pokání+ a obraťte se,+ aby byly vaše hříchy vymazány,+ aby přišla období* osvěžení+ od Jehovovy* osoby* 20 a aby vyslal KRISTA ustanoveného pro vás, Ježíše, 21 kterého vskutku musí v sobě podržet* nebe+ až do časů obnovy+ všech věcí, o nichž mluvil Bůh ústy svých svatých proroků+ staré doby. 22 Mojžíš opravdu řekl: ‚Jehova* Bůh vám vzbudí z vašich bratrů proroka, jako jsem já.+ Budete mu naslouchat podle všeho, co vám říká.+ 23 Opravdu, jakákoli duše,* která nenaslouchá tomuto Prorokovi, bude zcela vyhlazena z lidu.‘+ 24 A vskutku všichni proroci od Samuela dál, a ti, kteří následovali, všichni, kteří mluvili, také jasně oznamovali tyto dny.+ 25 Jste synové+ proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi praotci, když řekl Abrahamovi: ‚A v tvém semeni* budou požehnány všechny rodiny země.‘+ 26 Když Bůh vzbudil svého Sluhu, vyslal ho nejprve+ k vám, aby vám požehnal tím, že každého odvrátí od vašich ničemných skutků.“

4 Zatímco ti [dva]* mluvili k lidem, přišli na ně přední kněží a chrámový velitel+ a saduceové+ 2 a zlobili se, protože vyučovali lid a jasně oznamovali vzkříšení z mrtvých v Ježíšově případě;+ 3 a vložili na ně ruce a dali je do vazby až do příštího dne,+ neboť byl již večer. 4 Avšak mnozí z těch, kdo naslouchali té řeči, uvěřili,+ a počet mužů dosáhl asi pěti tisíc.+

5 Příští den se v Jeruzalémě shromáždili jejich vládci a starší muži* a znalci Zákona+ 6 (také Annáš,+ přední kněz, a Kaifáš,+ Jan a Alexandr a všichni, kteří byli z příbuzenstva předního kněze), 7 postavili je do svého středu a začali se dotazovat: „Jakou mocí nebo v čím jménu jste to udělali?“+ 8 Potom jim Petr, naplněný svatým duchem,+ řekl:

„Vládci lidu a starší muži, 9 jestliže jsme dnes vyslýcháni na základě dobrého skutku vůči churavému muži,+ totiž kým byl tento muž uzdraven,* 10 ať je vám všem a všemu izraelskému lidu známo, že ve jménu Ježíše Krista Nazaretského,+ kterého jste přibili na kůl,*+ ale jehož Bůh vzbudil z mrtvých,+ díky němu* zde stojí tento muž před vámi zdravý. 11 To je ‚kámen, s kterým jste vy, stavitelé, zacházeli jako s bezvýznamným, jenž se stal vrcholem rohu‘.+ 12 Kromě toho v žádném jiném není záchrana, neboť pod nebem není žádné jiné jméno,+ jež bylo dáno mezi lidmi, jímž máme být zachráněni.“+

13 Když spatřili Petrovu a Janovu otevřenost a uvědomili si, že to jsou nevzdělaní a obyčejní lidé,+ podivili se. A začali na nich poznávat, že bývali s Ježíšem;+ 14 a poněvadž se dívali na člověka, který byl vyléčen, jak s nimi stojí,+ neměli co říci na vyvrácení.+ 15 Přikázali jim tedy, aby vyšli ven ze sálu Sanhedrinu, a začali se spolu radit 16 a říkali: „Co s těmi lidmi uděláme?+ Protože se skutečně skrze ně stalo pozoruhodné znamení, zjevné všem obyvatelům Jeruzaléma;+ a my to nemůžeme popřít. 17 Nicméně, aby se to nerozšířilo dále mezi lid, povězme jim s hrozbami, aby již nemluvili na základě toho jména s vůbec žádným člověkem.“+

18 A tak je zavolali a přikázali jim, aby se nikde nevyjadřovali ani nevyučovali na základě Ježíšova jména. 19 Petr a Jan jim však odpověděli a řekli: „Zda je v Božích očích spravedlivé naslouchat vám spíše než Bohu, to posuďte sami. 20 Ale pokud jde o nás, my nemůžeme přestat mluvit o tom, co jsme viděli a slyšeli.“+ 21 Když jim tedy ještě pohrozili, propustili je, jelikož nenašli žádný důvod, pro který by je potrestali, a kvůli lidu,+ protože všichni oslavovali Boha za to, co se stalo; 22 vždyť člověku, na kterém se stalo to znamení, že byl uzdraven, bylo více než čtyřicet let.

23 Po propuštění odešli ke svým vlastním lidem+ a podali zprávu o tom, co jim řekli přední kněží a starší muži. 24 Když to uslyšeli, jednomyslně pozvedli své hlasy k Bohu+ a řekli:

„Svrchovaný+ Pane,* ty jsi Ten, kdo učinil nebe a zemi, moře a všechno v nich+ 25 a kdo řekl prostřednictvím svatého ducha ústy našeho praotce Davida, svého sluhy:+ ‚Proč se národy rozbouřily a lidé rozjímají o prázdných věcech?+ 26 Králové země se postavili a panovníci se shlukli jako jeden [muž] proti Jehovovi* a proti jeho pomazanému.‘*+ 27 Právě tak Herodes i Pontský Pilát+ se ve skutečnosti shromáždili s [lidmi z] národů a s lidmi z Izraele v tomto městě proti tvému svatému+ sluhovi Ježíšovi, kterého jsi pomazal,*+ 28 aby udělali to, co předem stanovila tvá ruka a rada, aby se stalo.+ 29 A nyní, Jehovo,* věnuj pozornost jejich pohrůžkám+ a dej, ať tvoji otroci stále mluví tvé slovo se vší smělostí,+ 30 zatímco vztáhneš svou ruku k uzdravování a zatímco se budou dít znamení a předzvěsti+ jménem+ tvého svatého sluhy+ Ježíše.“

31 A když úpěnlivě poprosili, zatřáslo se místo, na kterém byli shromážděni;+ a všichni do jednoho byli naplněni svatým duchem+ a mluvili Boží slovo se smělostí.+

32 Nadto množství těch, kdo uvěřili, bylo jednoho srdce a duše+ a ani jediný neříkal, že cokoli z toho, co má, je jeho vlastní; ale všechno měli společné.+ 33 Apoštolové také s velkou mocí dále vydávali svědectví o vzkříšení Pána Ježíše;+ a nezasloužená laskavost byla na nich všech v hojné míře. 34 Vskutku, ani jeden z nich neměl nouzi;+ všichni totiž, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a přinášeli hodnotu za prodané věci 35 a skládali ji k nohám apoštolů.+ Rozdělovalo+ se zase každému, právě jakou kdo měl potřebu. 36 Tak Josef, kterému apoštolové dali příjmení Barnabáš,+ což přeloženo znamená Syn útěchy, Levita, rodák z Kypru, 37 jenž vlastnil kus země, ji prodal a peníze přinesl a složil je k nohám apoštolů.+

5 Jistý muž však, jménem Ananiáš, spolu se svou manželkou Safirou, prodal vlastnictví 2 a tajně si ponechal něco z ceny, o čemž jeho manželka také věděla, a přinesl jen část a složil ji k nohám apoštolů.+ 3 Ale Petr řekl: „Ananiáši, proč ti Satan+ dodal smělost,* abys klamal+ svatého ducha+ a tajně si ponechal něco z ceny pole? 4 Pokud zůstávalo u tebe, nezůstávalo snad tvoje, a když bylo prodáno, nebylo dále v tvé moci? Proč sis předsevzal ve svém srdci takový skutek? Neklamal jsi+ lidi, ale Boha.“+ 5 Když Ananiáš slyšel tato slova, padl a vydechl naposled.+ A velká bázeň+ přišla na všechny, kdo o tom slyšeli. 6 Ale mladší muži vstali, zabalili ho do látek,+ vynesli ho a pohřbili.

7 Asi po tříhodinové přestávce přišla jeho manželka, která nevěděla, co se přihodilo. 8 Petr jí řekl: „Pověz mi, prodali jste vy [dva] pole za tolik?“ Řekla: „Ano, za tolik.“ 9 Petr jí tedy řekl: „Proč jste se vy [dva] mezi sebou dohodli, že vyzkoušíte Jehovova* ducha?+ Pohleď, nohy těch, kteří pohřbili tvého manžela, jsou u dveří, a vynesou tě.“ 10 Okamžitě padla k jeho nohám a vydechla naposled.+ Když mladí muži vešli, našli ji mrtvou, vynesli ji a pohřbili ji vedle jejího manžela. 11 Proto padla velká bázeň na celý sbor* a na všechny, kdo o tom slyšeli.

12 Rukama apoštolů se nadto dále mezi lidmi dělo mnoho znamení a předzvěstí;+ a všichni byli jednomyslně v Šalomounově sloupořadí.+ 13 Z ostatních ovšem ani jeden neměl odvahu připojit se k nim;+ nicméně lidé je vychvalovali.+ 14 Navíc se stále přidávali věřící v Pána, množství mužů i žen;+ 15 takže vynášeli nemocné dokonce na široké cesty a pokládali je tam na malá lůžka a nosítka, až by Petr šel kolem, aby alespoň jeho stín padl na někoho z nich.+ 16 Také z měst kolem Jeruzaléma se scházelo množství a přinášeli nemocné a znepokojované nečistými duchy a úplně všichni byli vyléčeni.

17 Ale velekněz a všichni s ním, tehdy existující sekta saduceů, povstali a byli naplněni žárlivostí,+ 18 a vložili ruce na apoštoly a dali je do veřejného místa vazby.+ 19 Jehovův* anděl+ však během noci otevřel dveře vězení,+ vyvedl je ven a řekl: 20 „Jděte, a až se postavíte v chrámu, dál mluvte k lidem všechny výroky o tomto životě.“+ 21 Když to slyšeli, vstoupili za rozbřesku do chrámu a začali vyučovat.

Když přišel velekněz a ti s ním, svolali Sanhedrin a celé shromáždění starších mužů* z izraelských synů+ a poslali do žaláře, aby je přivedli. 22 Když se tam však úředníci dostali, ve vězení je nenašli. Vrátili se tedy, podali zprávu 23 a řekli: „Žalář jsme našli zamčený se vším zabezpečením a stráže stojící u dveří, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli.“ 24 Když chrámový velitel a přední kněží uslyšeli tato slova, upadli nad těmi záležitostmi do zmatku, k čemu to povede.+ 25 Ale nějaký muž přišel a podal jim zprávu: „Pohleďte, muži, které jste dali do vězení, stojí v chrámu a vyučují lid.“+ 26 Velitel potom odešel se svými úředníky a přistoupili k tomu, aby je přivedli, ale bez násilí, protože se báli,+ aby nebyli lidmi ukamenováni.

27 Přivedli je tedy a postavili je v sále Sanhedrinu. Velekněz se jich vyptával 28 a řekl: „Výslovně jsme vám nařídili,+ abyste dále nevyučovali na základě toho jména, a přesto, pohleďte, naplnili jste Jeruzalém svým učením+ a jste rozhodnuti přivést na nás krev+ toho muže.“ 29 Petr a [ostatní] apoštolové odpověděli a řekli: „Musíme poslouchat Boha jako panovníka spíše než lidi.+ 30 BŮH našich praotců vzbudil+ Ježíše, kterého jste zabili, když jste ho pověsili na kůl.*+ 31 Toho Bůh vyvýšil jako Hlavního zprostředkovatele+ a Zachránce+ na svou pravici,+ aby dal Izraeli pokání+ a odpuštění hříchů.+ 32 A my jsme svědkové těchto záležitostí+ a stejně i svatý duch,+ jehož Bůh dal těm, kdo ho poslouchají jako panovníka.“

33 Když to slyšeli, cítili, že je [to] hluboce ťalo, a chtěli je odstranit.+ 34 Ale v Sanhedrinu povstal jistý muž, farizeus jménem Gamaliel,+ učitel Zákona vážený všemi lidmi, a dal příkaz, aby ty muže na chvilku vyvedli.+ 35 A řekl jim: „Izraelští muži,+ dejte si pozor na to, co zamýšlíte udělat vzhledem k těm lidem. 36 Před těmito dny povstal například Theudas, říkal o sobě, že je někdo,+ a muži v počtu asi čtyř set se připojili na jeho stranu.+ Byl však odstraněn a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni a přišli vniveč. 37 Po něm povstal Jidáš Galilejský za dnů soupisu+ a strhl za sebou lidi. A přesto ten muž zahynul a všichni ti, kdo ho poslouchali, byli daleko rozptýleni. 38 A tak vám za nynějších okolností říkám: Nezaplétejte se s těmito lidmi, ale nechte je být (protože je-li tento plán nebo toto dílo od lidí, bude rozvráceno;+ 39 ale je-li od Boha,+ nebudete je moci rozvrátit),+ jinak byste mohli být ve skutečnosti shledáni jako bojovníci proti Bohu.“+ 40 Na to na něj dali a předvolali apoštoly, zmrskali je+ a nařídili jim, aby přestali mluvit na základě Ježíšova jména,+ a pustili je.

41 Ti tedy odešli ze Sanhedrinu a radovali se,+ protože byli uznáni za hodné toho, aby byli zneuctěni pro jeho jméno.+ 42 A každý den bez přestání dále vyučovali+ v chrámu a dům od domu*+ a oznamovali dobrou zprávu* o KRISTU, Ježíšovi.+

6 A v těch dnech, kdy učedníků přibývalo, nastalo reptání řecky mluvících+ Židů* proti hebrejsky mluvícím Židům,* protože jejich vdovy byly přehlíženy při denním rozdělování.*+ 2 Tak těch dvanáct k sobě zavolalo množství učedníků a řekli: „Nelíbí se nám opouštět Boží slovo, abychom rozdělovali [jídlo] na stoly.*+ 3 Bratři, vyhledejte si tedy mezi sebou sedm osvědčených mužů,+ plných ducha a moudrosti,+ abychom je ustanovili nad touto nutnou záležitostí; 4 my se však budeme věnovat modlitbě a službě slova.“+ 5 A to, co mluvili, se líbilo celému množství, a vybrali Štěpána, muže plného víry a svatého ducha,+ a Filipa+ a Prochora a Nikanora a Timona a Parmena a Mikuláše, proselytu z Antiochie; 6 a postavili je před apoštoly a ti, když se pomodlili, na ně vložili ruce.+

7 Boží slovo tudíž dále rostlo,+ a v Jeruzalémě se velmi množil počet učedníků;+ a velký zástup kněží+ začal být poslušný+ víry.

8 Štěpán, plný milostivosti a moci, prováděl velké předzvěsti a znamení+ mezi lidem. 9 Povstali však nějací muži z takzvané Synagógy propuštěnců* a z Kyréňanů a Alexandrijských+ a z těch z Kilikie+ a Asie, aby se přeli se Štěpánem; 10 a přesto nemohli obstát proti moudrosti+ a duchu, s nimiž mluvil.+ 11 Potom tajně podnítili muže, aby řekli:+ „Slyšeli jsme ho mluvit rouhavé řeči+ proti Mojžíšovi a Bohu.“ 12 A popudili lid, starší muže* a znalce Zákona, a když ho nenadále přepadli, sebrali ho násilím a odvedli ho do Sanhedrinu.+ 13 A předvedli falešné svědky,+ kteří řekli: „Tento muž nepřestává mluvit proti tomuto svatému místu a proti Zákonu.+ 14 Slyšeli jsme například, jak říká, že ten Ježíš Nazaretský zboří toto místo a změní zvyky, které nám předal Mojžíš.“

15 A když se všichni ti, kteří seděli v Sanhedrinu, na něj upřeně zadívali,+ viděli, že jeho obličej je jako obličej anděla.+

7 Ale velekněz řekl: „Je to tak?“ 2 On řekl: „Muži, bratři a otcové, slyšte! BŮH slávy+ se objevil našemu praotci Abrahamovi, když byl v Mezopotámii, předtím, než se usídlil v Charanu,+ 3 a řekl mu: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a pojď do země, kterou ti ukážu.‘+ 4 Pak vyšel ze země Chaldejců a usídlil se v Charanu. Když jeho otec zemřel,+ [Bůh]* způsobil, že odtud přesídlil do této země, ve které nyní bydlíte.+ 5 A přece mu v ní nedal žádné dědičné vlastnictví, nikoli, ani na šířku chodidla;+ ale slíbil mu ji dát jako vlastnictví+ a po něm jeho semeni,*+ zatímco ještě neměl žádné dítě.+ 6 Bůh nadto mluvil v tom smyslu, že jeho semeno bude cizími usedlíky+ v cizí zemi+ a [lidé] je zotročí a budou [je] trápit po čtyři sta let.+ 7 ‚A ten národ, kterému budou sloužit jako otroci, budu soudit,‘+ řekl Bůh, ‚a potom vyjdou a budou mi prokazovat posvátnou službu* na tomto místě.‘+

8 Dal mu také smlouvu obřízky;+ a tak se stal otcem Izáka,+ a obřezal ho osmý den,+ a Izák Jákoba a Jákob dvanácti rodinných hlav.+ 9 A rodinné hlavy žárlily+ na Josefa a prodaly ho do Egypta.+ Ale Bůh byl s ním+ 10 a osvobodil ho ze všech jeho soužení a dal mu milostivost a moudrost před zrakem faraóna, egyptského krále. A ustanovil ho, aby vládl Egyptu a jeho celému domu.+ 11 Na celý Egypt a Kanaán však přišel hladomor, dokonce velké soužení; a naši praotcové nenacházeli žádné zásoby potravin.+ 12 Ale Jákob slyšel, že v Egyptě jsou potraviny,+ a poprvé vyslal naše praotce.+ 13 A podruhé se dal Josef svým bratrům poznat;+ a před faraónem vyšel najevo Josefův rodinný původ.+ 14 Josef tedy poslal a zavolal svého otce Jákoba a všechny své příbuzné z toho místa+ v počtu sedmdesáti pěti duší.*+ 15 Jákob šel do Egypta.*+ A skonal;+ a rovněž naši praotcové+ 16 a byli přeneseni do Šekemu*+ a položeni do hrobky,+ kterou Abraham koupil stříbrnými penězi za cenu od synů Chamora* v Šekemu.+

17 Právě když se přibližoval čas, [aby se naplnil] slib, který Bůh otevřeně oznámil Abrahamovi, lid v Egyptě rostl a množil se,+ 18 dokud nad Egyptem nepovstal jiný král, který nevěděl o Josefovi.+ 19 Ten použil politickou lest proti našemu rodu*+ a nesprávně nutil otce, aby odkládali svá děťátka, aby nezůstala naživu.+ 20 Právě v té době se narodil Mojžíš+ a byl božsky krásný.*+ A tři měsíce byl kojen v domě [svého] otce. 21 Když byl však vystaven, vzala si ho faraónova dcera a vychovala ho jako svého vlastního syna.+ 22 Mojžíš byl tedy poučován ve veškeré moudrosti+ Egypťanů. Byl skutečně mocný ve svých slovech+ a skutcích.

23 Když se naplňoval čas jeho čtyřicátého roku, přišlo mu na srdce, aby provedl prohlídku u svých bratrů, izraelských synů.+ 24 A když zahlédl jednoho [muže], jak se [s ním] protiprávně zachází, bránil ho a pomstil toho, který byl týrán, tím, že Egypťana srazil.+ 25 Předpokládal, že jeho bratři pochopí, že Bůh jim dává záchranu jeho rukou,+ ale nepochopili [to]. 26 A příští den se u nich objevil, když bojovali, a pokusil se je usmířit+ a řekl: ‚Muži, jste bratři. Proč zacházíte jeden s druhým protiprávně?‘+ 27 Ale ten, který zacházel se svým bližním protiprávně, ho odstrčil a řekl: ‚Kdo tě nad námi ustanovil panovníkem a soudcem?+ 28 Nechceš mě snad usmrtit stejně, jako jsi včera usmrtil toho Egypťana?‘+ 29 Po těch slovech se dal Mojžíš na útěk a stal se cizím usedlíkem v midianské zemi,+ kde se stal otcem dvou synů.+

30 A když se naplnilo čtyřicet let, objevil se mu v pustině hory Sinaj anděl* v ohnivém plameni trnitého keře.+ 31 Když to Mojžíš viděl, podivil se tomu pohledu.+ Jak se však přibližoval, aby [to] prozkoumal, přišel Jehovův* hlas: 32 ‚Jsem BŮH tvých praotců, BŮH Abrahamův, Izákův a Jákobův.‘+ Mojžíše se zmocnilo chvění a neodvažoval se dále zkoumat. 33 Jehova* mu řekl: ‚Zuj si z nohou sandály, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda.+ 34 Jistě jsem viděl, jak se nesprávně zachází s mým lidem, který je v Egyptě,+ slyšel jsem jejich sténání+ a sestoupil jsem, abych je osvobodil.+ A nyní pojď, pošlu tě do Egypta.‘+ 35 Toho Mojžíše, kterého zapřeli, když řekli: ‚Kdo tě ustanovil panovníkem a soudcem?‘,+ toho Bůh poslal+ jako panovníka i osvoboditele* rukou anděla, který se mu objevil v trnitém keři. 36 Tento muž je vyvedl+ po tom, co činil předzvěsti a znamení v Egyptě+ a v Rudém moři+ a v pustině po čtyřicet let.+

37 To je ten Mojžíš, který řekl izraelským synům: ‚Bůh* vám vzbudí ze středu vašich bratrů proroka, jako jsem já.‘+ 38 To je ten,+ který byl ve sboru+ v pustině s andělem,+ jenž k němu mluvil na hoře Sinaj, a s našimi praotci, a obdržel živá posvátná prohlášení,+ aby vám je dal. 39 Naši praotcové ho však odmítli poslouchat, ale odstrčili ho+ a ve svém srdci se obrátili zpět do Egypta+ 40 a řekli Áronovi: ‚Udělej nám bohy, aby šli před námi. Nevíme totiž, co se stalo tomu Mojžíšovi, který nás vyvedl z egyptské země.‘+ 41 V těch dnech tedy udělali tele+ a přinesli modle oběť a začali se těšit z díla svých rukou.+ 42 Bůh se tedy odvrátil a vydal je,+ aby prokazovali posvátnou službu nebeskému vojsku, právě jak je napsáno v knize proroků:+ ‚Nebyl jsem to já, komu jste po čtyřicet let v pustině obětovali obětní [zvířata] i oběti, že ne, izraelský dome?+ 43 Ale byl to stan Molocha+ a hvězda+ boha Refana, které jste si vzali, podoby, jež jste udělali, abyste je uctívali. Proto vás odvedu+ za Babylón.‘*

44 Naši praotcové měli stan svědectví* v pustině, právě jak dal nařízení, když mluvil k Mojžíšovi, aby ho udělal podle vzoru,* který viděl.+ 45 A naši praotcové, kteří ho převzali, ho také vnesli s Jozuem*+ do země, kterou vlastnily národy,+ jež Bůh vypudil před našimi praotci.+ Zde zůstal až do dnů Davida. 46 Ten našel přízeň+ v Božích očích a prosil o [výsadu] opatřit* [místo k] obývání+ pro Jákobova BOHA. 47 Ale dům pro něj vystavěl Šalomoun.+ 48 Nejvyšší však nebydlí v domech* udělaných rukama;+ právě jak říká prorok: 49 ‚Nebe je můj trůn+ a země je má podnož.+ Jaký dům mi vystavíte?‘ říká Jehova.* ‚Nebo jaké je místo k mému odpočinku?+ 50 Což to všechno neudělala má ruka?‘+

51 [Vy] tvrdošíjní* a neobřezaní na srdci a uších,+ vždy odporujete svatému duchu; jak činili vaši praotcové, tak činíte i vy.+ 52 Kterého z proroků vaši praotcové nepronásledovali?+ Ano, zabíjeli+ ty, kteří předem ohlašovali příchod Toho spravedlivého,+ jehož zrádci a vrahy jste se nyní stali,+ 53 vy, kteří jste obdrželi Zákon jako předaný anděly,*+ ale nedodržovali jste ho.“

54 Když to slyšeli, cítili, že [je to] ťalo do srdce,+ a začali na něj skřípat*+ zuby. 55 Ale on, plný svatého ducha, se upřeně zadíval do nebe a zahlédl Boží slávu a Ježíše, jak stojí po Boží pravici,+ 56 a řekl: „Pohleďte, vidím otevřená nebesa+ a Syna člověka,+ jak stojí po Boží pravici.“+ 57 Na to vykřikli nejsilnějším hlasem a zacpali si uši rukama+ a jednomyslně se na něj vyřítili. 58 A když ho vyhodili z města,+ začali na něj vrhat kameny.+ A svědkové+ složili své svrchní oděvy u nohou mladého muže, který se nazýval Saul.+ 59 A dále na Štěpána vrhali kameny, když úpěnlivě prosil* a řekl: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“+ 60 Potom poklekl na kolena a zvolal silným hlasem: „Jehovo,* nepočítej jim tento hřích!“+ A když to řekl, usnul [ve smrti].

8 Saul, ten schvaloval jeho vraždu.+

V ten den povstalo velké pronásledování+ sboru, který byl v Jeruzalémě; všichni kromě apoštolů byli rozptýleni+ po krajích Judeje a Samaří. 2 Ale uctiví muži odnesli Štěpána, aby byl pohřben,+ a velmi nad ním naříkali.+ 3 Saul však začal jednat surově se sborem. Vpadal do jednoho domu za druhým, vyvlékal muže i ženy ven a předával je do vězení.+

4 Ale ti, kdo byli rozptýleni, procházeli zemí a oznamovali dobrou zprávu slova.+ 5 Filip, ten odešel do města Samaří+ a začal jim kázat o KRISTU. 6 Zástupy jednomyslně věnovaly pozornost tomu, co Filip říkal, zatímco naslouchaly a dívaly se na znamení, která prováděl. 7 Mnozí totiž měli nečisté duchy+ a ti silným hlasem křičeli a vycházeli. Nadto mnozí, kdo byli ochrnutí+ a chromí, byli vyléčeni. 8 Tak nastala v tom městě velká radost.+

9 V městě byl jistý muž jménem Šimon, jenž předtím provozoval magická umění+ a ohromoval samařský národ, když říkal, že on je někdo velký.+ 10 A všichni, od nejmenšího do největšího, mu věnovali pozornost a říkali: „Tento muž je Boží síla, která se může nazývat Velká.“ 11 Tak mu věnovali pozornost, protože je značnou dobu ohromoval svým magickým uměním. 12 Když však uvěřili Filipovi, který oznamoval dobrou zprávu o Božím království+ a o jménu Ježíše Krista, dávali se pokřtít muži i ženy.+ 13 Šimon sám se také stal věřícím, a když byl pokřtěn, stále byl přítomen u Filipa;+ byl ohromen, když spatřil, jak se dějí znamení a velké mocné skutky.

14 Když apoštolové v Jeruzalémě slyšeli, že Samaří přijalo Boží slovo,+ vyslali k nim Petra a Jana; 15 a ti šli a modlili se za ně, aby dostali svatého ducha.+ 16 Ještě na žádného z nich totiž nepadl, ale byli pouze pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.+ 17 Potom na ně vkládali ruce,+ a oni začali přijímat svatého ducha.

18 Když nyní Šimon viděl, že duch byl dán vkládáním rukou apoštolů, nabídl jim peníze+ 19 a řekl: „Dejte mi také tu autoritu, aby každý, na koho vložím ruce, obdržel svatého ducha.“ 20 Ale Petr mu řekl: „Kéž tvé stříbro zahyne s tebou, protože sis myslel, že penězi získáš do vlastnictví velkorysý Boží dar.+ 21 Nemáš v této záležitosti ani účast, ani podíl, neboť tvé srdce není v Božích očích přímé.+ 22 Čiň proto pokání za tuto svou špatnost a úpěnlivě pros Jehovu,*+ aby ti odpustil úskok tvého srdce, je-li to možné; 23 neboť vidím, že jsi* jedovatá žluč+ a pouto nespravedlnosti.“+ 24 Šimon odpověděl a řekl: „Muži, proste za mne úpěnlivě+ Jehovu,* aby na mne nepřišlo nic z toho, co jste řekli.“

25 Proto když dali důkladné svědectví a promluvili Jehovovo* slovo, obrátili se zpět k Jeruzalému a oznamovali dobrou zprávu mnoha vesnicím Samaritánů.+

26 Jehovův* anděl+ však promluvil k Filipovi a řekl: „Vstaň a jdi na jih na cestu, která vede z Jeruzaléma do Gazy.“ (Je to pouštní cesta.) 27 A tak vstal a šel, a pohleďme, etiopský+ eunuch,+ mocný pán pod etiopskou královnou kandake, který byl nad celým jejím pokladem. Jel [předtím] do Jeruzaléma uctívat,+ 28 ale vracel se, seděl ve svém dvoukolém voze a nahlas četl proroka Izajáše.+ 29 Duch+ tedy řekl Filipovi: „Přistup a připoj se k tomu dvoukolému vozu.“ 30 Filip běžel vedle a slyšel ho, jak nahlas čte proroka Izajáše, a řekl: „Opravdu víš, co čteš?“ 31 Řekl: „Skutečně, jak bych jen mohl, ledaže by mě někdo vedl?“ A snažně prosil Filipa, aby nastoupil a sedl si k němu. 32 Byla to tato pasáž Písma, kterou nahlas četl: „Byl veden jako ovce na porážku a jako beránek, který je bezhlasý před svým střihačem, tak neotvírá ústa.+ 33 Během jeho pokoření byl od něho odňat soud.+ Kdo vypoví podrobnosti jeho generace?* Protože jeho život je odňat ze země.“+

34 Eunuch Filipovi odpověděl a řekl: „Prosím tě: O kom to prorok říká? O sobě, nebo o někom jiném?“ 35 Filip otevřel ústa,+ začal tímto [textem] Písma+ a oznámil mu dobrou zprávu o Ježíšovi. 36 Jak jeli po cestě, dojeli k nějaké vodě a eunuch řekl: „Pohleď, voda; co mi brání být pokřtěn?“+ 37* —— 38 A tak přikázal zastavit dvoukolý vůz a oba sestoupili do vody, Filip i eunuch; a pokřtil ho. 39 Když vystoupili z vody, Jehovův* duch rychle odvedl Filipa+ a eunuch ho již neviděl, neboť jel dál a radoval se. 40 Ale Filip se ocitl v Ašdodu,* prošel tím územím a stále oznamoval+ dobrou zprávu všem městům, až se dostal do Cesareje.+

9 Saul však stále soptil hrozbami a vražděním+ proti Pánovým učedníkům,+ šel k veleknězi 2 a vyžádal si od něho dopisy do synagóg v Damašku, aby přivedl do Jeruzaléma spoutaného každého, koho najde, jenž patří k té Cestě,*+ muže i ženy.

3 Jak nyní cestoval, přiblížil se k Damašku, když náhle kolem něho vyšlehlo světlo z nebe,+ 4 padl na zem a slyšel hlas, který mu řekl: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“+ 5 Řekl: „Kdo jsi, Pane?“ Řekl: „Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.+ 6 Vstaň+ však, vstup do města a bude ti řečeno, co máš dělat.“ 7 Muži, kteří s ním cestovali,+ stáli oněmělí,+ slyšeli sice zvuk hlasu,+ ale nikoho nespatřili. 8 Ale Saul vstal ze země, a ačkoli jeho oči byly otevřené, nic neviděl.+ Vedli ho tedy za ruku a dovedli ho do Damašku. 9 A tři dny nic neviděl+ a nejedl ani nepil.

10 V Damašku byl jistý učedník jménem Ananiáš+ a Pán mu ve vidění řekl: „Ananiáši!“ Řekl: „Zde jsem, Pane.“ 11 Pán mu řekl: „Vstaň, jdi do ulice, která se nazývá Přímá, a v Jidášově domě vyhledej muže jménem Saul, z Tarsu.+ Pohleď, modlí se totiž 12 a ve vidění* viděl muže jménem Ananiáš, jak přichází a vkládá na něj ruce, aby opět získal zrak.“+ 13 Ale Ananiáš odpověděl: „Pane, od mnohých jsem slyšel o tom muži, kolik škodlivého udělal tvým svatým v Jeruzalémě. 14 A zde má autoritu od předních kněží, aby spoutal všechny, kdo vzývají tvé jméno.“+ 15 Pán mu však řekl: „Jdi, protože tento muž je pro mne vyvolenou nádobou,+ aby nesl mé jméno národům+ i králům+ a izraelským synům. 16 Vždyť mu jasně ukážu, kolik toho musí vytrpět pro mé jméno.“+

17 Ananiáš tedy odešel a vstoupil do domu, vložil na něj ruce a řekl: „Saule, bratře, Pán, Ježíš, který se ti objevil na cestě, po níž jsi přicházel, mě vyslal, abys opět získal zrak a byl naplněn svatým duchem.“+ 18 A okamžitě mu spadlo z očí [cosi], co vypadalo jako šupiny, a opět získal zrak; a vstal a byl pokřtěn, 19 vzal si jídlo a posilnil se.+

Několik dnů pobyl s učedníky v Damašku+ 20 a ihned v synagógách začal kázat o Ježíšovi,+ že On je Boží Syn. 21 Ale všichni, kdo ho slyšeli, propadali úžasu a říkali: „Není to ten muž, jenž plenil+ v Jeruzalémě ty, kdo vzývají toto jméno, a jenž sem přišel právě proto, aby je vedl spoutané k předním kněžím?“+ 22 Saul však tím více získával sílu a uváděl ve zmatek Židy, kteří bydleli v Damašku, když logicky dokazoval, že to je KRISTUS.+

23 Když se chýlilo ke konci mnoho dnů, Židé se společně uradili, že ho usmrtí.+ 24 Saul se však dozvěděl o jejich úkladu proti němu. Ale ve dne v noci také bedlivě pozorovali brány, aby ho usmrtili.+ 25 Jeho učedníci ho tedy vzali, v noci ho vysadili otvorem ve zdi a spustili ho v koši.+

26 Když přišel do Jeruzaléma,+ vynaložil úsilí připojit se k učedníkům; ale všichni se ho báli, protože nevěřili, že je učedník. 27 Barnabáš mu tedy přišel na pomoc+ a dovedl ho k apoštolům a on jim podrobně vyprávěl, jak na cestě uviděl Pána+ a že k němu mluvil+ a jak v Damašku+ směle mluvil v Ježíšově jménu. 28 Zůstal s nimi, chodil* po Jeruzalémě a směle mluvil v Pánově jménu;+ 29 a mluvil a přel se s řecky mluvícími Židy.* Ti se ho však pokoušeli usmrtit.+ 30 Když to bratři odhalili, dovedli ho do Cesareje a poslali do Tarsu.+

31 Pak sbor+ po celé Judeji, Galileji a Samaří opravdu vstoupil do pokojného období a byl budován; a protože chodil v bázni před Jehovou*+ a v útěše svatým duchem,+ stále se [počtem] množil.

32 Když Petr procházel všemi [končinami], přišel také ke svatým, kteří bydleli v Lyddě.+ 33 Našel tam jistého muže jménem Aineas, který osm let nehybně ležel na svých nosítkách, protože byl ochrnutý. 34 Petr mu řekl:+ „Ainee, Ježíš Kristus tě uzdravuje.+ Vstaň a ustel si.“ A on okamžitě vstal. 35 A všichni, kdo obývali Lyddu a [pláň] Šaron,*+ ho viděli a ti se obrátili k Pánu.+

36 Ale v Joppe+ byla nějaká učednice jménem Tabitha, což přeloženo znamená Dorkas.* Oplývala dobrými skutky+ a dary z milosrdenství, které dávala. 37 V těch dnech se však přihodilo, že onemocněla a zemřela. Omyli ji tedy a uložili ji v horní místnosti. 38 Protože je Lydda blízko Joppe,+ když učedníci slyšeli, že je Petr v tom městě, poslali k němu dva muže, aby [ho] snažně poprosili: „Prosíme, neváhej* přijít až k nám.“ 39 Na to Petr vstal a šel s nimi. A když přišel, vedli ho do horní místnosti; a všechny vdovy se mu s pláčem představovaly a ukazovaly mnoho spodních a svrchních oděvů,+ které Dorkas dělávala, dokud byla s nimi.+ 40 Ale Petr poslal všechny ven,+ poklekl na kolena, modlil se, a když se obrátil k tělu, řekl: „Tabitho,* vstaň!“ Otevřela oči, a když zahlédla Petra, posadila se.+ 41 Podal jí ruku, zvedl ji,+ zavolal svaté a vdovy a představil ji živou.+ 42 To se stalo známým po celém Joppe a mnozí se stali věřícími v Pána.+ 43 Zůstal v Joppe řadu dnů+ u jistého koželuha Šimona.+

10 V Cesareji byl jistý muž jménem Kornélius, důstojník*+ takzvaného italského oddílu,+ 2 [Bohu] oddaný muž,+ který se s celou svou domácností bál+ Boha a dával lidem mnoho darů z milosrdenství+ a neustále úpěnlivě prosil Boha.+ 3 Právě kolem deváté denní hodiny*+ viděl jasně ve vidění,+ jak k němu přichází Boží anděl+ a říká mu: „Kornélie!“ 4 Muž se na něj upřeně podíval, polekal se a řekl: „Oč jde, Pane?“ Řekl mu: „Tvé modlitby+ a dary z milosrdenství vystoupily jako upomínka před Boha.+ 5 Pošli tedy nyní muže do Joppe a přiveď jistého Šimona, který má příjmení Petr. 6 Ten je hostem u jistého koželuha Šimona, který má dům u moře.“+ 7 Jakmile anděl, který k němu mluvil, odešel, zavolal dva ze svých domácích sluhů a [Bohu] oddaného vojáka z těch, kteří mu byli stále k službám,+ 8 všechno jim vyprávěl a poslal je do Joppe.+

9 Když příští den pokračovali v cestě a blížili se k městu, vystoupil Petr kolem šesté hodiny* na střechu+ domu, aby se modlil.+ 10 Dostal však velký hlad a chtěl jíst. Zatímco [něco] připravovali, upadl do vytržení,+ 11 spatřil otevřené nebe+ a jakousi nádobu, která sestupovala jako velké lněné prostěradlo, jež bylo spouštěno na zem za čtyři cípy; 12 a byly v něm všechny druhy čtvernožců a tvorů lezoucích po zemi a nebeských ptáků.+ 13 Přišel k němu hlas: „Vstaň, Petře, zabíjej* a jez!“+ 14 Petr však řekl: „Nikoli, Pane, protože jsem nikdy nejedl nic poskvrněného a nečistého.“+ 15 A opět k němu hlas [promluvil] podruhé: „Přestaň nazývat poskvrněným+ to, co Bůh očistil.“ 16 To se stalo třikrát a nádoba byla okamžitě vzata do nebe.+

17 Zatímco byl Petr vnitřně na velkých rozpacích nad tím, co by mohlo znamenat vidění, které měl, pohleďme, muži vyslaní Kornéliem se doptali na Šimonův dům a stáli tam u brány.+ 18 A volali a dotazovali se, zda je tam hostem Šimon, který má příjmení Petr. 19 Když Petr ve své mysli probíral vidění, duch+ řekl: „Pohleď, hledají tě tři* muži. 20 Vstaň však, sejdi dolů, vydej se s nimi a vůbec nepochybuj, protože jsem je poslal.“+ 21 Petr tedy sešel dolů k mužům a řekl: „Pohleďte, jsem ten, koho hledáte. Z jaké příčiny jste zde?“ 22 Řekli: „Kornélius, důstojník, spravedlivý muž, který se bojí Boha+ a má dobrou pověst+ v celém židovském národě, dostal prostřednictvím svatého anděla božské pokyny,* aby pro tebe poslal, abys přišel do jeho domu a aby si poslechl, co máš říci.“ 23 Pozval je tedy dovnitř a pohostil je.

Příští den vstal, odešel s nimi a někteří z bratrů, kteří byli z Joppe, šli s ním. 24 Den nato vstoupil do Cesareje. Kornélius je samozřejmě očekával a svolal své příbuzné a důvěrné přátele. 25 Když Petr vstoupil, Kornélius mu vyšel vstříc, padl mu k nohám a vzdal mu poctu. 26 Ale Petr ho pozvedl a řekl: „Vstaň; já jsem také člověk.“+ 27 Jak s ním rozmlouval, vešel dovnitř, nalezl mnoho shromážděných lidí 28 a řekl jim: „Dobře víte, jak nezákonné je pro Žida, aby se připojil nebo přiblížil k člověku jiného rodu;+ a přesto mi Bůh ukázal, že nemám žádného člověka nazývat poskvrněným nebo nečistým.+ 29 Proto jsem přišel skutečně bez námitky, když jste pro mne poslali. Dotazuji se tedy na důvod, proč jste pro mne poslali.“

30 Kornélius na to řekl: „Před čtyřmi dny, počítáno od této hodiny, jsem se modlil ve svém domě o deváté hodině,*+ když, pohleďme, stál přede mnou muž ve světlém hávu+ 31 a řekl: ‚Kornélie, tvá modlitba byla příznivě vyslyšena a tvé dary z milosrdenství byly připomenuty před Bohem.+ 32 Pošli tedy do Joppe a zavolej Šimona, který má příjmení Petr.+ Ten je hostem v domě koželuha Šimona, u moře.‘+ 33 Proto jsem k tobě ihned poslal, a udělal jsi dobře, že jsi sem přišel. A tak jsme nyní všichni zde před Bohem, abychom vyslechli všechno, co ti Jehova* přikázal, abys řekl.“+

34 Na to Petr otevřel ústa a řekl: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický,+ 35 ale v každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.+ 36 Vyslal slovo k izraelským synům,+ aby jim oznámil dobrou zprávu o pokoji+ prostřednictvím Ježíše Krista: Ten je Pánem všech [ostatních].+ 37 Znáte námět, o němž se mluvilo po celé Judeji, a začalo se od Galileje, po křtu, který kázal Jan,+ 38 totiž o Ježíšovi, který byl z Nazaretu, jak ho Bůh pomazal svatým duchem+ a mocí, a procházel zemí, činil dobro a uzdravoval všechny, které utlačoval Ďábel;+ protože Bůh byl s ním.+ 39 A my jsme svědkové všeho, co dělal v zemi Židů i v Jeruzalémě; ale také ho usmrtili tím, že ho pověsili na kůl.*+ 40 Toho Bůh vzbudil třetí den a umožnil mu, aby se stal zjevným,+ 41 ne všem lidem, ale svědkům předem ustanoveným Bohem,+ nám, kteří jsme s ním jedli a pili+ potom, co vstal z mrtvých. 42 Nařídil nám také, abychom kázali lidem+ a dávali důkladné svědectví, že to je On, koho Bůh pověřil, aby byl soudcem živých a mrtvých.+ 43 O něm vydávají svědectví všichni proroci,+ že každý, kdo v něj věří, získává odpuštění hříchů prostřednictvím jeho jména.“+

44 Zatímco Petr ještě mluvil o těch záležitostech, svatý duch padl na všechny, kdo slyšeli to slovo.+ 45 A věrní, kteří přišli s Petrem [a] kteří byli z obřezaných, byli ohromeni, protože velkorysý dar svatého ducha byl vyléván také na lidi z národů.+ 46 Slyšeli je totiž mluvit jazyky a velebit Boha.+ Potom Petr odpověděl: 47 „Může někdo zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni+ ti, kdo přijali svatého ducha právě jako my?“ 48 A tak přikázal, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista.+ Pak ho poprosili, aby zůstal několik dnů.

11 Apoštolové a bratři, kteří byli v Judeji, slyšeli, že lidé z národů+ také přijali Boží slovo. 2 Když tedy Petr přišel do Jeruzaléma, [zastánci] obřízky+ se s ním začali přít, 3 říkali, že vešel do domu lidí, kteří nebyli obřezáni, a jedl s nimi. 4 Na to Petr začal a přistoupil k tomu, aby jim vysvětlil podrobnosti a řekl:

5 „Byl jsem v městě Joppe, modlil jsem se a ve vytržení jsem měl vidění, jakousi nádobu, která sestupovala jako velké lněné prostěradlo, jež bylo spouštěno za čtyři cípy z nebe, a přišla až ke mně. 6 Hleděl jsem do ní upřeně, pozoroval a viděl jsem zemské čtvernožce a divoká zvířata a lezoucí tvory a nebeské ptáky.+ 7 Také jsem slyšel hlas, který mi řekl: ‚Vstaň, Petře, zabíjej a jez!‘+ 8 Řekl jsem však: ‚Nikoli, Pane, protože do mých úst nikdy nevstoupilo nic poskvrněného nebo nečistého.‘+ 9 Podruhé hlas z nebe odpověděl: ‚Přestaň nazývat poskvrněným to, co Bůh očistil.‘+ 10 To se stalo třikrát a všechno bylo opět vytaženo do nebe.+ 11 Pohleďte, v tom okamžiku také stáli u domu, kde jsme byli, tři muži, kteří ke mně byli vysláni z Cesareje.+ 12 Duch+ mi tedy pověděl, abych s nimi šel a vůbec nepochyboval. Ale těchto šest bratrů také šlo se mnou a vstoupili jsme do domu toho muže.+

13 Podal nám zprávu o tom, že viděl ve svém domě stát anděla, který řekl: ‚Vyšli muže do Joppe a pošli pro Šimona, který má příjmení Petr,+ 14 a bude s tebou mluvit o tom, čím můžeš být zachráněn ty a celá tvá domácnost.‘+ 15 Ale když jsem začal mluvit, padl na ně svatý duch právě jako na počátku také na nás.+ 16 Na to jsem si připomněl Pánův výrok, jak říkával: ‚Jan, ten křtil vodou,+ ale vy budete pokřtěni ve svatém duchu.‘+ 17 Jestliže tedy Bůh dal stejný velkorysý dar jim, jako dal i nám, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše Krista,+ kdo jsem byl já, abych byl schopen bránit Bohu?“+

18 Když to slyšeli, souhlasili,+ oslavovali Boha+ a řekli: „Nyní tedy Bůh umožnil pokání za účelem života i lidem z národů.“+

19 Ti, kdo byli rozptýleni+ soužením, jež povstalo pro Štěpána, tudíž prošli až do Fénicie,+ Kypru+ a Antiochie, ale nemluvili slovo k nikomu než pouze k Židům.+ 20 Mezi nimi však byli někteří muži z Kypru a Kyréné, kteří přišli do Antiochie a začali hovořit s řecky mluvícími lidmi*+ a oznamovali dobrou zprávu o Pánu Ježíši.+ 21 Nadto s nimi byla Jehovova* ruka+ a velký počet těch, kdo se stali věřícími, se obrátil k Pánu.+

22 Zpráva o nich se dostala k uším sboru, který byl v Jeruzalémě, a vyslali Barnabáše+ až do Antiochie. 23 Když přišel a viděl Boží nezaslouženou laskavost,+ zaradoval+ se a všechny je začal povzbuzovat, aby setrvali v Pánu s rozhodnutím v srdci;+ 24 neboť byl dobrý muž, plný svatého ducha a víry. A k Pánu se přidal značný zástup.+ 25 Odešel tedy do Tarsu,+ aby důkladně pátral po Saulovi,+ 26 a když ho našel, přivedl ho do Antiochie. Tak došlo k tomu, že se po celý rok s nimi shromažďovali ve sboru, vyučovali značný zástup, a v Antiochii to bylo poprvé, kdy učedníci byli božskou prozřetelností nazváni* křesťané.*+

27 V těch dnech přišli proroci+ z Jeruzaléma do Antiochie. 28 Jeden z nich jménem Agabos+ povstal a přistoupil k tomu, aby prostřednictvím ducha dával najevo, že na celou obydlenou zemi má přijít velký hladomor;+ což se skutečně stalo za času Claudia. 29 Ti z učedníků se tedy rozhodli, každý z nich podle toho, jak si to kdo mohl dovolit,+ že pošlou hmotnou+ pomoc bratrům, kteří bydlí v Judeji; 30 a to udělali, když to odeslali starším mužům* rukou Barnabáše a Saula.+

12 Asi v té době král Herodes* vztáhl ruce, aby týral+ některé ze sboru. 2 Mečem usmrtil Jakuba,+ Janova bratra.+ 3 Když viděl, že se to Židům líbí,+ přikročil k tomu, aby dal zatknout také Petra. (Tehdy byly právě dny nekvašených chlebů.)+ 4 A chopil se ho, dal ho do vězení+ a předal ho čtyřem střídajícím se hlídkám po čtyřech vojácích, aby ho střežili, protože ho zamýšlel po pasachu+ předvést lidu. 5 Petr byl tedy držen ve vězení, ale sbor se za něj stále vřele modlil+ k Bohu.

6 Když se ho Herodes chystal předvést, spal Petr tu noc spoutaný dvěma řetězy mezi dvěma vojáky a stráže přede dveřmi hlídaly vězení. 7 Pohleďme však, stál tu Jehovův* anděl+ a ve vězeňské cele zazářilo světlo. Udeřil Petra do boku, vzburcoval ho+ a řekl: „Rychle vstaň!“ A jeho řetězy mu spadly+ z rukou. 8 Anděl+ mu řekl: „Opásej se a zavaž si sandály.“ Udělal to. Nakonec mu řekl: „Oblékni si svrchní oděv+ a následuj mě.“ 9 A vyšel a následoval ho, ale nevěděl, že to, co se děje prostřednictvím anděla, je skutečné. Opravdu předpokládal, že má vidění.+ 10 Prošli první a druhou stráží a dostali se k železné bráně, která vedla do města, a ta se jim sama od sebe otevřela.+ A když vyšli, pokračovali jednou ulicí a anděl se od něho okamžitě vzdálil. 11 A když Petr přišel k sobě, řekl: „Nyní skutečně vím, že Jehova* vyslal svého anděla+ a osvobodil+ mě z Herodovy ruky a ze všeho toho, co očekával židovský lid.“

12 A jakmile to zvážil, šel do domu Marie, matky Jana, který měl příjmení Marek,+ kde se jich celkem dost shromáždilo a modlili se. 13 Když zaklepal na dveře od průchodu, služka jménem Rhode přišla posloužit návštěvě, 14 a jakmile poznala Petrův hlas, z radosti neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a podala zprávu, že před průchodem stojí Petr. 15 Řekli jí: „Jsi šílená.“ Ale dál důrazně tvrdila, že je to tak. Začali říkat: „Je to jeho anděl.“+ 16 Ale Petr tam zůstal a klepal. Když otevřeli, viděli ho a užasli. 17 Pokynul+ jim však rukou, aby mlčeli, a podrobně jim vyprávěl, jak ho Jehova* vyvedl z vězení, a řekl: „Podejte o tom zprávu Jakubovi+ a bratrům.“ Potom vyšel a odcestoval na jiné místo.

18 Když se rozednilo,+ byl mezi vojáky nemalý rozruch nad tím, co se skutečně s Petrem stalo. 19 Herodes+ po něm pilně pátral, a když ho nenašel, vyslechl stráže a přikázal, aby je odvedli [k potrestání];+ a odešel z Judeje do Cesareje a strávil tam nějaký čas.

20 Byl v bojovné náladě proti lidem z Tyru a Sidonu. Proto k němu jednomyslně přišli,* a když přemluvili Blasta, který měl na starosti královu ložnici, začali prosit o mír, protože jejich země byla zásobována potravou+ z královy [země]. 21 Ve stanovený den si však Herodes oblékl královský háv, posadil se na soudcovský stolec a začal jim přednášet veřejný projev. 22 Nato shromážděný lid začal křičet: „Boží hlas, a ne lidský!“+ 23 Okamžitě ho udeřil Jehovův* anděl,+ protože nevzdal Bohu slávu;+ a byl sežrán červy a vydechl naposled.

24 Jehovovo* slovo+ však rostlo a šířilo se.+

25 Pokud jde o Barnabáše+ a Saula, potom, co úplně vyřídili [záležitost] hmotné pomoci+ v Jeruzalémě, vrátili se a vzali s sebou Jana,+ toho, který měl příjmení Marek.

13 V místním sboru v Antiochii byli proroci+ a učitelé, Barnabáš a také Symeon, který byl nazýván Niger, a Lucius+ z Kyréné a Manaen, který byl vychován s oblastním vládcem* Herodem, a Saul. 2 Když veřejně sloužili+ Jehovovi* a postili se, svatý duch řekl: „Ze všech mi vyčleňte Barnabáše a Saula+ pro dílo, ke kterému jsem je povolal.“ 3 Potom se postili, modlili se, vložili na ně ruce+ a propustili je.

4 A tak tito muži, vyslaní svatým duchem, odešli do Seleukie a odtamtud se plavili na Kypr. 5 A když se dostali do Salaminy, začali zvěstovat Boží slovo v židovských synagógách. Měli také Jana+ jako sloužícího.

6 Když prošli celý ostrov až do Páfu, potkali nějakého muže, kouzelníka, falešného proroka,+ Žida, který se jmenoval Bar-Jezus 7 a byl u prokonzula* Sergia Paula, inteligentního muže. Tento muž si zavolal Barnabáše a Saula a s opravdovostí se snažil [o to], aby slyšel Boží slovo. 8 Ale Elymas, kouzelník (tak se totiž překládá jeho jméno), se proti nim+ začal stavět a snažil se odvrátit prokonzula od víry. 9 Saul, který je také Pavel,* byl naplněn svatým duchem, upřeně se na něj zadíval 10 a řekl: „Ty, plný kdejakého podvodu a kdejaké podlosti, Ďáblův synu,+ ty nepříteli všeho spravedlivého, nepřestaneš překrucovat Jehovovy* správné cesty? 11 Pohleď tedy, Jehovova* ruka je na tobě, oslepneš a po nějaké časové období neuvidíš sluneční světlo.“ Okamžitě na něj padla hustá mlha a tma, chodil dokola a hledal lidi, aby ho vedli za ruku.+ 12 Když tedy prokonzul+ uviděl, co se přihodilo, stal se věřícím, neboť užasl nad Jehovovým* učením.

13 Z Páfu se vydali spolu s Pavlem na moře a připluli do Pergé v Pamfýlii.+ Jan+ se však od nich vzdálil a vrátil se do Jeruzaléma.+ 14 Ale oni šli z Pergé dál a přišli do Antiochie v Pisidii, vešli v sabatním dnu do synagógy+ a posadili se. 15 Po veřejném čtení Zákona+ a Proroků k nim předsedající úředníci+ synagógy poslali a řekli: „Muži, bratři, jestliže máte nějaké slovo povzbuzení pro lidi, povězte je.“ 16 Pavel tedy vstal, pokynul+ rukou a řekl:

„Muži, Izraelité a vy [ostatní], kdo se bojíte Boha, slyšte.+ 17 BŮH tohoto izraelského lidu vyvolil naše praotce a vyvýšil lid během jejich pobytu v egyptské zemi, [kde přebývali] jako cizí usedlíci, a vyvedl je z ní s pozdviženou paží.+ 18 A po období asi čtyřiceti let+ snášel jejich způsob jednání v pustině. 19 Když zničil sedm národů v zemi Kanaán, rozdělil jejich zemi losem,+ 20 to vše během asi čtyř set padesáti let.

A potom* jim dával soudce až do proroka Samuela.+ 21 Ale od té doby vyžadovali krále+ a Bůh jim dal na čtyřicet let Saula, Kišova syna, muže z kmene+ Benjamín. 22 A když ho odstranil,+ vzbudil jim jako krále Davida,+ o němž vydával svědectví a řekl: ‚Nalezl jsem Davida, syna Jišaiova,+ muže příjemného mému srdci,+ který učiní všechno, po čem toužím.‘+ 23 Z potomstva+ tohoto [muže] Bůh podle svého slibu přivedl Izraeli zachránce,+ Ježíše, 24 po tom, co Jan+ před Jeho příchodem+ veřejně kázal všemu izraelskému lidu křest [symbolizující] pokání. 25 Ale když Jan dokončoval svůj běh, říkal: ‚Za koho mě pokládáte? Já to nejsem.* Ale pohleďte, za mnou přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat sandály na nohou.‘+

26 Muži, bratři, synové Abrahamova rodu, a ti [ostatní] mezi vámi, kdo se bojíte Boha, k nám bylo vysláno slovo této záchrany.+ 27 Obyvatelé Jeruzaléma a jejich vládci ho totiž nepoznali,+ ale když jednali jako soudci, naplnili věci vyslovené Proroky,+ věci, které jsou čteny nahlas každý Sabat, 28 a ačkoli nenašli žádný důvod k smrti,+ vyžadovali od Piláta, aby byl popraven.+ 29 Když dovršili všechno, co bylo o něm napsáno,+ sňali ho z kůlu*+ a položili do pamětní hrobky.+ 30 Bůh ho však vzbudil z mrtvých;+ 31 a po mnoho dnů se stával viditelným těm, kdo s ním odešli z Galileje do Jeruzaléma a jsou nyní jeho svědky před lidmi.+

32 A tak vám oznamujeme dobrou zprávu o slibu daném praotcům,+ 33 že jej Bůh úplně splnil nám, jejich* dětem, tím, že vzkřísil Ježíše;+ dokonce jak je to napsáno v druhém žalmu: ‚Ty jsi můj syn, já jsem se tento den stal tvým Otcem.‘+ 34 A skutečnost, že ho vzkřísil z mrtvých s určením, aby se již nevrátil do porušení, sdělil takto: ‚Dám vám [projevy] milující laskavosti k Davidovi, jež jsou věrné.‘+ 35 Proto také v jiném žalmu říká: ‚Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl porušení.‘+ 36 Na jedné straně totiž David+ sloužil ve své vlastní generaci výslovné Boží vůli a usnul [smrtí] a byl položen ke svým praotcům a opravdu viděl porušení.+ 37 Na druhé straně ten, kterého Bůh vzbudil, neviděl porušení.+

38 Bratři, ať je vám tedy známo, že Jeho prostřednictvím je vám zvěstováno odpuštění hříchů;+ 39 a že ze všeho, z čeho jste nemohli být prohlášeni za nevinné prostřednictvím Mojžíšova zákona,+ je každý, kdo věří, prohlášen za nevinného Jeho prostřednictvím.+ 40 Postarejte se o to, aby na vás nepřišlo to, co je řečeno v Prorocích: 41 ‚Podívejte se na to, posměvači, divte se tomu a zmizte, protože konám ve vašich dnech dílo, dílo, kterému rozhodně neuvěříte, i kdyby vám o něm někdo podrobně vyprávěl.‘“+

42 Když vycházeli, lidé je začali snažně prosit, aby s nimi o těch záležitostech mluvili následující sabat.+ 43 Když tedy bylo rozpuštěno shromáždění v synagóze, mnozí z Židů a proselytů, kteří uctívali [Boha],* následovali Pavla a Barnabáše,+ kteří k nim mluvili a začali na ně naléhat,+ aby zůstávali v Boží nezasloužené laskavosti.+

44 Příští sabat se shromáždilo téměř celé město, aby slyšelo Jehovovo* slovo.+ 45 Když Židé spatřili zástupy, byli naplněni žárlivostí+ a začali rouhavě odporovat tomu, co Pavel mluvil.+ 46 A Pavel a Barnabáš tedy hovořili se smělostí a řekli: „Bylo nutné, aby Boží slovo bylo nejprve proneseno k vám.+ Poněvadž je od sebe odstrkujete+ a nepovažujete se za hodné věčného života, pohleďte, obracíme se k národům.+ 47 Jehova* nám vskutku uložil přikázání těmito slovy: ‚Ustanovil jsem tě za světlo národů,+ abys byl záchranou až na nejzazší konec* země.‘“+

48 Když to uslyšeli ti z národů, začali se radovat a oslavovat Jehovovo* slovo,+ a všichni, kdo byli správně nakloněni k věčnému životu, se stali věřícími.+ 49 Jehovovo* slovo se dále roznášelo po celé krajině.+ 50 Židé+ však popudili vážené ženy, které uctívaly [Boha],* a přední muže města a vyvolali pronásledování+ proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je za své hranice. 51 Ti setřásli prach ze svých nohou proti nim+ a šli do Ikonia. 52 A učedníci zůstávali naplněni radostí+ a svatým duchem.

14 A v Ikoniu+ společně vstoupili do židovské synagógy+ a mluvili takovým způsobem, že se velké množství Židů i Řeků+ stalo věřícími. 2 Ale Židé, kteří nevěřili, popudili+ a nesprávně ovlivnili duše lidí z národů proti bratrům.+ 3 Strávili tedy značný čas tím, že mluvili se smělostí díky autoritě od Jehovy,* který vydal svědectví o slovu své nezasloužené laskavosti tím, že umožňoval, aby se jejich rukama děla znamení a předzvěsti.+ 4 Množství z města se však rozštěpilo, někteří byli pro Židy, ale jiní pro apoštoly. 5 Když ze strany lidí z národů i Židů s jejich vládci došlo k násilnému pokusu zacházet s nimi nestoudně a uházet je kameny,+ 6 uprchli,+ jakmile o tom byli informováni, do lykaonských měst, Lystry a Derbé, a okolní krajiny; 7 a dále tam oznamovali dobrou zprávu.+

8 V Lystře seděl nějaký muž postižený na nohy, chromý z lůna své matky,+ a vůbec nikdy nechodil. 9 Tento muž naslouchal, jak Pavel mluví, a ten se na něj upřeně zadíval, a když viděl, že má víru,+ aby byl uzdraven,* 10 řekl silným hlasem: „Postav se zpříma na nohy.“ A on vyskočil a začal chodit.+ 11 A když zástupy viděly, co Pavel udělal, pozvedly hlas a řekly v lykaonském jazyce: „Bohové+ se stali podobnými lidem a sestoupili k nám!“ 12 A nazvali Barnabáše Zeus,* ale Pavla Hermes,* neboť se ujímal vedení v řeči. 13 A kněz Dia, jehož [chrám] byl před městem,* přivedl k branám býky, [přinesl] věnce a toužil se zástupy obětovat oběti.+

14 Když o tom však slyšeli apoštolové Barnabáš a Pavel, roztrhli své svrchní oděvy, skočili do zástupu, zvolali 15 a řekli: „Muži, proč to děláte? I my jsme lidé,+ máme stejné neduhy+ jako vy a oznamujeme vám dobrou zprávu, abyste se odvrátili od těchto marných+ věcí k živému Bohu,+ který učinil nebe, zemi, moře a všechno v nich.+ 16 V minulých generacích dovolil všem národům, aby šly vlastní cestou,+ 17 ačkoli se skutečně neponechal bez svědectví, že dělal dobro,+ když vám dával deště+ z nebe a plodná období a zcela naplňoval vaše srdce pokrmem a dobrou náladou.“+ 18 A přece tím, co řekli, stěží zadrželi zástupy, aby jim neobětovaly.

19 Ale přišli Židé z Antiochie a Ikonia, přemluvili zástupy+ a ty kamenovaly Pavla a vyvlekly ho z města ven, protože se domnívaly, že je mrtvý.+ 20 Když ho však učedníci obklopili, vstal a vstoupil do města. A příští den odešel s Barnabášem do Derbé.+ 21 A když tomu městu oznámili dobrou zprávu a učinili tam celkem dost učedníků,+ vrátili se do Lystry a do Ikonia a do Antiochie, 22 posilovali duše učedníků+ a povzbuzovali je, aby zůstali ve víře, a [říkali]: „Do Božího království musíme vstoupit mnoha souženími.“+ 23 Nadto pro ně v každém sboru ustanovili* starší muže,+ a když v postech předkládali modlitbu,+ svěřili je Jehovovi,*+ v něhož uvěřili.

24 A prošli Pisidií a přišli do Pamfýlie+ 25 a potom, co mluvili slovo* v Pergé, šli do Attalie. 26 A odtamtud se plavili do Antiochie,+ kde byli [předtím] svěřeni Boží nezasloužené laskavosti pro dílo, které plně vykonali.+

27 Když přišli a shromáždili sbor, přistoupili k tomu, aby vyprávěli+ o mnoha věcech, které Bůh učinil jejich prostřednictvím, a že otevřel národům dveře k víře.*+ 28 Tak strávili s učedníky nemálo času.

15 A jistí muži přišli z Judeje+ a začali vyučovat bratry: „Pokud se nedáte obřezat+ podle Mojžíšova zvyku,+ nemůžete být zachráněni.“ 2 Ale když nastal nemalý rozkol a Pavel a Barnabáš se s nimi přeli, zařídili, aby Pavel, Barnabáš a někteří jiní z nich šli ohledně tohoto sporu k apoštolům a starším mužům* v Jeruzalémě.+

3 Když tedy sbor doprovodil tyto muže část cesty,+ ubírali se přes Fénicii i Samaří, podrobně vyprávěli o obrácení* lidí z národů+ a působili velkou radost všem bratrům.+ 4 Když přišli do Jeruzaléma, byli laskavě přijati sborem a apoštoly a staršími muži+ a vylíčili mnoho věcí, které Bůh učinil jejich prostřednictvím.+ 5 Přesto někteří z těch ze sekty farizeů, kteří uvěřili, povstali ze svých sedadel a řekli: „Je nutné je obřezat+ a přikázat jim, aby zachovávali Mojžíšův zákon.“+

6 A apoštolové a starší muži se shromáždili, aby uvážili tuto záležitost.+ 7 Když došlo k mnoha sporům,+ Petr vstal a řekl jim: „Muži, bratři, dobře víte, že od prvních dnů Bůh mezi vámi učinil volbu, aby mými ústy lidé z národů slyšeli slovo dobré zprávy a věřili;+ 8 a Bůh, který zná srdce,+ vydal svědectví tím, že jim dal svatého ducha,+ právě jako [jej] dal i nám. 9 A neudělal vůbec žádný rozdíl mezi námi a jimi,+ ale očistil jejich srdce vírou.+ 10 Proč tedy zkoušíte Boha tím, že vkládáte na šíji učedníků jho,+ které nebyli schopni nést ani naši praotcové, ani my?+ 11 Důvěřujeme naopak, že budeme zachráněni nezaslouženou laskavostí+ Pána Ježíše stejným způsobem jako ti lidé.“+

12 Na to celé množství zmlklo a začali naslouchat, jak Barnabáš a Pavel vyprávějí o mnohých znameních a předzvěstech, které Bůh skrze ně učinil mezi národy.+ 13 Jakmile domluvili, Jakub odpověděl a řekl: „Muži, bratři, slyšte mě.+ 14 Symeon*+ obšírně vyprávěl, jak Bůh poprvé obrátil svou pozornost k národům, aby z nich vybral lid pro své jméno.+ 15 A s tím se shodují slova Proroků, právě jak je napsáno: 16 ‚Potom se navrátím a znovu vybuduji Davidovu chýši,* která spadla; znovu vybuduji její trosky a opět ji vztyčím,+ 17 aby ti, kdo zbývají z lidí, s opravdovostí hledali Jehovu* spolu s lidmi ze všech národů, lidmi, kteří jsou nazýváni mým jménem,* říká Jehova,* který činí tyto věci,+ 18 známé odedávna.‘*+ 19 Mé rozhodnutí tedy je nedělat těžkosti těm z národů, kteří se obracejí k Bohu,+ 20 ale napsat jim, aby se zdržovali* věcí poskvrněných modlami,+ smilstva,*+ toho, co je zardoušené,*+ a krve.*+ 21 Mojžíš má totiž od starodávných dob* po městech ty, kdo ho kážou, protože je každý sabat čten nahlas v synagógách.“+

22 Potom apoštolové a starší muži* s celým sborem uznali za dobré poslat muže vyvolené mezi sebou do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Jidáše, který byl nazýván Barsabáš,+ a Sila, vedoucí muže mezi bratry; 23 a svou rukou napsali:

„Apoštolové a starší muži, bratři, těm bratrům v Antiochii+ a Sýrii a Kilikii,+ kteří jsou z národů: Pozdravy! 24 Protože jsme slyšeli, že vám někteří z nás řečmi způsobili těžkosti+ a pokoušeli se podvrátit vaše duše, ačkoli jsme jim nedali žádné pokyny,+ 25 došli jsme k jednomyslné shodě*+ a uznali za dobré vyvolit muže, které bychom k vám poslali spolu s našimi milovanými, Barnabášem a Pavlem,+ 26 lidi, kteří vydali své duše* pro jméno našeho Pána Ježíše Krista.+ 27 Posíláme proto Jidáše a Sila,+ aby vám také o tom ústně podali zprávu.+ 28 Svatý duch+ a my sami jsme totiž uznali za dobré nepřidávat vám žádné další břemeno+ kromě těchto nutných věcí: 29 Abyste se zdržovali věcí obětovaných modlám+ a krve+ a zardoušeného*+ a smilstva.*+ Vystříháte-li se toho pečlivě,+ bude se vám dobře dařit. Buďte zdrávi!“*

30 Když tedy byli tito muži propuštěni, šli do Antiochie, shromáždili množství a předali jim dopis.+ 31 Když jej přečetli, zaradovali se z povzbuzení.+ 32 A protože Jidáš a Silas byli sami také proroky,+ povzbudili bratry mnoha proslovy a posílili je.+ 33 Když [tam] pobyli nějaký čas, bratři je v pokoji+ propustili k těm, kdo je vyslali. 34* —— 35 Pavel a Barnabáš však dále trávili čas v Antiochii,+ vyučovali a oznamovali, také s mnoha jinými, dobrou zprávu Jehovova* slova.+

36 Po nějakých dnech řekl Pavel Barnabášovi: „Především se vraťme a navštivme bratry v každém z měst, v nichž jsme zvěstovali Jehovovo* slovo, abychom viděli, jak se mají.“+ 37 Barnabáš, ten byl rozhodnut vzít s sebou také Jana, který byl nazýván Marek.+ 38 Avšak Pavel nepokládal za vhodné brát ho s sebou, protože se v Pamfýlii od nich vzdálil+ a nešel s nimi za prací. 39 Na to došlo k ostrému výbuchu hněvu, takže se od sebe oddělili; a Barnabáš+ vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr.+ 40 Pavel si vybral Sila+ a odešel, když ho bratři svěřili Jehovově* nezasloužené laskavosti.+ 41 Prošel však Sýrii a Kilikii a posiloval sbory.+

16 Došel tedy do Derbé a také do Lystry.+ A pohleďme, byl tam jistý učedník jménem Timoteus,+ syn věřící Židovky, ale řeckého otce, 2 a bratři v Lystře a Ikoniu o něm podávali dobrou zprávu. 3 Pavel vyjádřil touhu, aby s ním tento muž vyšel, a vzal ho a obřezal+ kvůli Židům, kteří byli v těch místech, neboť úplně všichni věděli, že jeho otec je Řek. 4 Když cestovali městy, předávali jim tam k zachovávání výnosy, o nichž rozhodli apoštolové a starší muži,* kteří byli v Jeruzalémě.+ 5 Sbory se tedy opravdu dále upevňovaly ve víře+ a den ze dne početně vzrůstaly.

6 Prošli nadto Frýgií a galatskou krajinou,+ protože* jim svatý duch zabránil mluvit slovo v [oblasti] Asie. 7 Když se pak dostali do Mýsie, vynaložili úsilí jít do Bithýnie,+ ale Ježíšův duch jim to nedovolil. 8 Minuli tedy Mýsii a přišli do Troady.+ 9 A v noci měl Pavel vidění:+ Nějaký Makedonec stál, snažně ho prosil a říkal: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám.“ 10 Jakmile spatřil vidění, snažili jsme se vydat se do Makedonie,+ protože jsme dospěli k závěru, že nás Bůh povolal, abychom jim oznamovali dobrou zprávu.*

11 Vydali jsme se tedy z Troady na moře a přímou plavbou jsme dorazili do Samothraké, ale následující den do Neapole 12 a odtamtud do Filip,+ kolonie, která je předním městem makedonské oblasti.+ Zůstali jsme v tom městě a strávili [tam] nějaké dny. 13 A v sabatním dnu jsme vyšli za bránu vedle řeky, kde jsme si mysleli, že je místo modlitby; a posadili jsme se a začali jsme mluvit k ženám, které se shromáždily. 14 A jistá žena jménem Lydie, prodavačka purpuru z města Thyatira+ a Boží ctitelka, naslouchala a Jehova* rozevřel její srdce,+ aby věnovala pozornost tomu, o čem mluvil Pavel. 15 A když byla pokřtěna ona a její domácnost,+ řekla se snažnou prosbou: „Jestliže jste usoudili, že jsem věrná Jehovovi,* vstupte do mého domu a zůstaňte.“+ A prostě nás přiměla přijít.+

16 A když jsme šli k místu modlitby, přihodilo se, že nás potkala nějaká služka, [která měla] ducha,+ démona věštby.*+ Opatřovala svým pánům velký zisk+ tím, že provozovala umění předpovídat. 17 Tato [dívka] stále následovala Pavla a nás a volala slovy:+ „Tito lidé jsou otroci Nejvyššího Boha, kteří vám zvěstují cestu záchrany.“ 18 Dělala to mnoho dnů. Pavla to nakonec omrzelo,+ obrátil se a řekl duchu: „Nařizuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel.“+ A právě v tu hodinu vyšel.+

19 Když její páni viděli, že jim ušla naděje na zisk,+ chopili se Pavla a Sila, vlekli je na tržiště* k vládcům+ 20 a dovedli je k městským magistrátům a řekli: „Tito lidé velice rozrušují+ naše město, jsou to Židé 21 a zvěstují zvyky,+ které pro nás není zákonné přijímat ani provozovat, protože jsme Římané.“ 22 A zástup proti nim společně povstal; a městští magistráti, když z nich strhli svrchní oděvy, dali příkaz, aby je zbili pruty.+ 23 Potom, co jim zasadili mnoho ran,+ uvrhli je do vězení a nařídili žalářníkovi, aby je bezpečně hlídal.+ 24 Protože dostal takový příkaz, uvrhl je do vnitřního vězení+ a upevnil jim nohy do klády.+

25 Kolem půlnoci+ se však Pavel a Silas modlili a chválili Boha písní;+ ano, vězňové je slyšeli. 26 Náhle nastalo velké zemětřesení, takže se zatřásly základy žaláře. Navíc se okamžitě otevřely všechny dveře, a pouta všech se uvolnila.+ 27 Žalářník, který se probudil ze spánku a viděl, že dveře vězení jsou otevřené, vytasil meč a hodlal se zabít,+ protože se domníval, že vězňové unikli.+ 28 Pavel však zvolal silným hlasem a řekl: „Neubližuj si,+ neboť jsme všichni tady!“ 29 Požádal tedy o světla, skočil dovnitř a s chvěním padl před Pavlem a Silem.+ 30 A vyvedl je ven a řekl: „Pánové, co musím dělat,+ abych byl zachráněn?“ 31 Řekli: „Věř v Pána Ježíše a budeš zachráněn+ ty i tvá domácnost.“+ 32 A mluvili k němu a ke všem v jeho domě Jehovovo* slovo.+ 33 A vzal je v tu noční hodinu s sebou a omyl jim podlitiny; a všichni do jednoho, on i jeho [domácí], byli neprodleně pokřtěni.+ 34 A přivedl je do svého domu a prostřel pro ně stůl a velmi se s celou svou domácností radoval, když teď uvěřil Bohu.

35 Když se rozednilo, městští magistráti+ poslali úřední sluhy, aby řekli: „Propusť ty muže.“ 36 Žalářník tedy podal Pavlovi zprávu o jejich slovech: „Městští magistráti poslali muže, abyste vy [dva] byli propuštěni. Vyjděte tedy a jděte v pokoji.“ 37 Ale Pavel jim řekl: „Veřejně nás zmrskali bez soudu, nás, kteří jsme Římané,+ a uvrhli nás do vězení; a nyní nás tajně vyhazují? To tedy ne, ale ať přijdou sami a vyvedou nás.“ 38 Úřední sluhové tedy podali městským magistrátům zprávu o těchto výrocích. Ti dostali strach, když slyšeli, že ti muži jsou Římané.+ 39 Proto přišli, snažně je prosili, a když je vyvedli, prosili je, aby se vzdálili z města. 40 Ale oni vyšli z vězení, šli domů k Lydii, a když viděli bratry, povzbudili je+ a odešli.

17 Cestovali přes Amfipoli a Apollónii a přišli do Tesaloniky,+ kde byla židovská synagóga. 2 Pavel k nim tedy vešel podle svého zvyku+ a po tři sabaty s nimi rozmlouval z Písem,+ 3 vysvětloval a dokazoval pomocí odkazů, že bylo nutné, aby KRISTUS trpěl+ a vstal z mrtvých,+ a [řekl]: „To je KRISTUS,+ ten Ježíš, kterého vám zvěstuji.“ 4 Někteří z nich se tedy stali věřícími,+ spojili se s Pavlem a Silem,+ a tak učinilo i velké množství Řeků, kteří uctívali [Boha], a nemálo předních žen.

5 Ale Židé začali žárlit,+ vzali s sebou nějaké ničemy, zahaleče z tržiště, srotili se a způsobili ve městě vřavu.+ A napadli Jasonův+ dům a snažili se je vyvést před lůzu. 6 Když je nenašli, vlekli Jasona a některé bratry k městským vládcům* a křičeli: „Ti muži, kteří převrátili+ obydlenou zemi, jsou také zde 7 a Jason je pohostinně přijal. A ti všichni jednají v odporu+ proti césarovým* výnosům, protože říkají, že králem je někdo jiný,+ Ježíš.“ 8 Opravdu znepokojili zástup a městské vládce, když to slyšeli; 9 a teprve potom, co si od Jasona a ostatních vzali dostatečnou záruku,* nechali je jít.

10 Bratři okamžitě v noci+ poslali Pavla i Sila do Beroy a ti, když přišli, vešli do židovské synagógy. 11 Ti zde smýšleli ušlechtileji než tamti v Tesalonice, neboť přijali slovo s největší dychtivostí mysli a denně pečlivě zkoumali+ Písma,+ zda je tomu tak.+ 12 Proto se mnozí z nich stali věřícími a stejně i nemálo vážených+ řeckých žen a mužů. 13 Ale když se Židé z Tesaloniky dozvěděli, že Pavel zvěstuje Boží slovo i v Beroi, také tam přišli, aby podnítili+ a znepokojili davy.+ 14 Bratři pak okamžitě vyslali Pavla, aby šel až k moři;+ ale Silas i Timoteus tam zůstali. 15 Avšak ti, kteří doprovázeli Pavla, ho dovedli až do Atén, a když přijali příkaz pro Sila a Timotea,+ aby za ním přišli co možná nejrychleji, odcestovali.

16 Zatímco na ně Pavel čekal v Aténách, jeho ducha podráždilo,+ když spatřil, že je město plné model. 17 Začal tedy rozmlouvat v synagóze se Židy+ a ostatními lidmi, kteří uctívali [Boha], a každý den na tržišti+ s těmi, kdo tam právě byli. 18 Ale někteří z epikurejských i stoických filozofů+ s ním začali polemizovat a někteří říkali: „Co by chtěl ten mluvka* povídat?“+ Jiní: „Zdá se, že je to zvěstovatel cizozemských božstev.“* To bylo proto, že oznamoval dobrou zprávu o Ježíšovi a vzkříšení.+ 19 Chopili se ho tedy, vedli ho k Areopagu* a řekli: „Můžeme se dozvědět, jaké je to nové učení,+ o kterém mluvíš? 20 Uvádíš totiž nějaké věci, které jsou cizí našim uším. Proto se toužíme dozvědět, co to má znamenat.“+ 21 Všichni Atéňané a cizinci, kteří se tam zdržovali, opravdu netrávili svůj volný čas ničím jiným, než že něco vyprávěli nebo naslouchali něčemu novému. 22 Pavel nyní stál uprostřed Areopagu+ a řekl:

„Aténští muži, vidím, že patrně máte ve všem větší bázeň před božstvy*+ než jiní. 23 Když jsem například procházel kolem a pečlivě pozoroval vaše předměty zbožňování, našel jsem také oltář, na němž bylo napsáno: ‚Neznámému Bohu‘. Čemu jste tedy nevědomky zbožně oddáni, to vám zvěstuji. 24 BŮH, který udělal svět a všechno v něm, Ten, který je Pánem nebe a země,+ nebydlí v chrámech* udělaných rukama+ 25 ani mu neslouží lidské ruce, jako by něco potřeboval,+ protože sám dává všem [lidem] život,+ dech+ a všechno. 26 A udělal z jednoho [člověka]+ každý lidský národ,+ aby bydleli na celém zemském povrchu,+ a vymezil ustanovená období+ a stanovené hranice [lidského] přebývání,+ 27 aby hledali Boha,+ zda by jej snad mohli nahmatat a skutečně jej najít,+ ačkoli vlastně není daleko od nikoho z nás. 28 Vždyť od něho* máme život, pohybujeme se a existujeme,+ dokonce jak řekli někteří* z vašich básníků:+ ‚Vždyť my jsme také jeho potomstvo.‘

29 Vzhledem k tomu, že jsme tedy Boží potomstvo,+ neměli bychom si představovat, že Božská bytost*+ je podobná zlatu nebo stříbru nebo kamenu, podobná něčemu vymodelovanému díky umění a vynalézavosti člověka.+ 30 Bůh sice přehlédl časy takové nevědomosti,+ ale přesto nyní říká lidstvu, že by měli všichni všude činit pokání.+ 31 Stanovil totiž den, v němž zamýšlí soudit+ obydlenou zemi* ve spravedlnosti mužem, kterého ustanovil, a opatřil záruku* všem lidem tím, že ho vzkřísil+ z mrtvých.“

32 A když slyšeli o vzkříšení mrtvých, někteří se začali posmívat,+ zatímco jiní řekli: „Vyslechneme si to od tebe i jindy.“ 33 Pavel tedy vyšel z jejich středu, 34 ale někteří muži se k němu připojili a stali se věřícími, mezi nimiž byl také Dionysios, soudce areopagského soudu,*+ a žena jménem Damaris a jiní kromě nich.

18 Potom se z Atén vzdálil a přišel do Korintu. 2 A našel jistého Žida jménem Aquila,+ rodáka z Pontu, který nedávno přišel z Itálie,+ a jeho manželku Priscillu, protože Claudius+ nařídil, aby všichni Židé odešli z Říma. Šel tedy k nim, 3 a poněvadž měl stejné řemeslo, zůstal u nich doma a pracovali,+ neboť byli vyučení výrobci stanů. 4 Avšak každý sabat přednášel v synagóze+ a přesvědčoval Židy a Řeky.*

5 Když Silas+ i Timoteus+ přišli z Makedonie, Pavel se začal důkladně zaměstnávat slovem a svědčil Židům, aby dokázal, že Ježíš je KRISTUS.+ 6 Když se však dál stavěli proti a mluvili utrhačně,+ vytřásl+ své oděvy a řekl jim: „Ať přijde vaše krev+ na vaši vlastní hlavu. Já jsem čistý.+ Od nynějška půjdu k lidem z národů.“+ 7 Přemístil se tedy odtamtud a vešel do domu muže jménem Titius Justus, Božího ctitele, jehož dům přiléhal k synagóze. 8 Krispus,+ předsedající úředník synagógy, se však stal věřícím v Pána, a také celá jeho domácnost. A mnozí z Korinťanů, kteří slyšeli, začali věřit a byli pokřtěni. 9 Pán nadto v noci řekl Pavlovi skrze vidění:+ „Neměj strach, ale dále mluv a nemlč, 10 protože jsem s tebou+ a nikdo tě nenapadne, aby ti uškodil; mám totiž v tomto městě mnoho lidí.“ 11 Zůstal tam tedy rok a šest měsíců a vyučoval mezi nimi Boží slovo.

12 Zatímco byl Gallio prokonzulem*+ Achaie,* Židé jednomyslně povstali proti Pavlovi, vedli ho před soudcovský stolec+ 13 a řekli: „Tento člověk v rozporu se zákonem vede+ lidi k jinému přesvědčení v uctívání Boha.“ 14 Když se však Pavel chystal otevřít ústa, Gallio řekl Židům: „Židé, kdyby to byl opravdu nějaký nesprávný nebo ničemný podlý skutek, odůvodněně bych vás trpělivě snášel. 15 Ale jestliže mezi vámi jsou spory o řeč a jména+ a zákon,+ musíte se o to postarat sami. Nepřeji si být soudcem těchto věcí.“ 16 A tak je odehnal od soudcovského stolce. 17 Všichni se tedy chopili předsedajícího úředníka synagógy Sosthena+ a bili ho před soudcovským stolcem. Ale Gallio se tím vůbec nezabýval.

18 Pavel se nicméně zdržel ještě o dost dnů déle, pak se rozloučil s bratry a přistoupil k tomu, aby se plavil do Sýrie a s ním Priscilla a Aquila, jelikož si dal v Kenchrejích*+ nakrátko ostříhat vlasy,+ neboť učinil slib. 19 Přijeli tedy do Efezu, a nechal je tam; ale sám vstoupil do synagógy+ a rozmlouval se Židy. 20 Ačkoli ho stále prosili, aby zůstal na delší dobu, nesvolil, 21 ale rozloučil se+ a řekl jim: „Opět se k vám vrátím, jestliže bude Jehova* chtít.“+ A vydal se z Efezu na moře 22 a připlul do Cesareje. A vyšel,* pozdravil sbor a odešel do Antiochie.

23 A když tam nějaký čas pobyl, odešel a procházel z místa na místo galatskou krajinou+ a Frýgií+ a posiloval+ všechny učedníky.

24 Nějaký Žid jménem Apollos,+ rodák z Alexandrie, výmluvný muž, přijel do Efezu; byl značně zběhlý v Písmech.+ 25 Tento [muž] byl ústně poučován o Jehovově* cestě, a jelikož měl vroucího ducha,+ mluvil a vyučoval o Ježíšovi přesně, ale byl obeznámen pouze s Janovým křtem.+ 26 A tento [muž] začal směle mluvit v synagóze. Když ho Priscilla a Aquila+ uslyšeli, vzali ho k sobě a přesněji mu objasnili Boží cestu. 27 Dále, protože toužil přejít do Achaie, bratři napsali učedníkům a vybídli je, aby ho laskavě přijali. Když se tam tedy dostal, velmi pomohl+ těm, kdo z [Boží]* nezasloužené laskavosti+ uvěřili; 28 důrazně a důkladně totiž veřejně dokazoval, že se Židé mýlí, když z Písem ukazoval,+ že Ježíš je KRISTUS.+

19 Během událostí, zatímco byl Apollos+ v Korintu, Pavel prošel vnitrozemím, přišel do Efezu+ a našel nějaké učedníky 2 a řekl jim: „Přijali jste svatého ducha,+ když jste se stali věřícími?“ Řekli mu: „Nikdy jsme ani neslyšeli, že je nějaký svatý duch.“+ 3 A řekl: „V co jste tedy byli pokřtěni?“ Řekli: „V Janův křest.“+ 4 Pavel řekl: „Jan křtil křtem [symbolizujícím] pokání+ a říkal lidem, aby věřili v toho, kdo přijde po něm,+ totiž v Ježíše.“ 5 Jakmile to slyšeli, dali se pokřtít ve jménu Pána Ježíše.+ 6 A když na ně Pavel vložil ruce,+ přišel na ně svatý duch a začali mluvit jazyky a prorokovat.+ 7 Všech dohromady bylo asi dvanáct mužů.

8 Vstoupil do synagógy+ a tři měsíce mluvil se smělostí, přednášel a přesvědčivě hovořil o Božím království.+ 9 Když se však někteří zatvrzovali, nevěřili+ a před množstvím urážlivě mluvili o té Cestě,+ vzdálil se od nich+ a oddělil od nich učedníky+ a denně přednášel v [posluchárně] Tyrannovy školy.* 10 Dělo se to po dva roky,+ takže všichni ti, kdo obývali [oblast] Asie,+ Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo.

11 A Bůh prováděl mimořádně mocné skutky prostřednictvím Pavlových rukou,+ 12 takže i látky a zástěry z jeho těla nosili churavým lidem,+ a choroby je opouštěly a ničemní duchové vycházeli.+ 13 Ale někteří z potulných Židů, kteří provozovali vyhánění démonů,+ se rovněž odvážili vyslovit nad těmi, kdo měli ničemné duchy, jméno Pána Ježíše+ a řekli: „Slavnostně vám přikazuji+ při Ježíšovi, kterého káže Pavel.“ 14 Udělalo to sedm synů jistého Skevy, židovského předního kněze. 15 Ničemný duch jim však odpověděl a řekl: „Znám Ježíše+ a jsem obeznámen s Pavlem;+ ale kdo jste vy?“ 16 Na to muž, ve kterém byl ničemný duch, na ně skočil,+ ovládl jednoho po druhém* a získal nad nimi převahu, takže z toho domu uprchli nazí a zranění. 17 Stalo se to známým všem, Židům i Řekům, kteří bydleli v Efezu; a na všechny padl strach+ a jméno Pána Ježíše bylo dál velebeno.+ 18 A mnozí z těch, kdo se stali věřícími, přicházeli, vyznávali+ se a otevřeně podávali zprávu o svých zvyklostech. 19 Vskutku značný počet těch, kdo provozovali magická+ umění, snesl své knihy a přede všemi je spálil. A spočítali jejich cenu a zjistili, že měly hodnotu padesáti tisíc kousků stříbra. 20 Jehovovo* slovo tedy mocně rostlo a získávalo převahu.+

21 Když byly tyto věci dokončeny, Pavel si v duchu předsevzal, že až projde Makedonií+ a Achaií, pocestuje do Jeruzaléma,+ a řekl: „Až se tam dostanu, musím také vidět Řím.“+ 22 Vyslal tedy do Makedonie dva z těch, kteří mu sloužili, Timotea+ a Erasta,+ ale sám se nějakou dobu zdržel v [oblasti] Asie.

23 Právě v té době vzniklo nemalé rozrušení+ kvůli té Cestě.*+ 24 Jistý muž jménem Demetrios, stříbrotepec, totiž opatřoval řemeslníkům nemalý zisk tím, že zhotovoval stříbrné Artemidiny* chrámečky;*+ 25 a shromáždil je a ty, kdo na takových věcech pracovali,+ a řekl: „Muži, dobře víte, že z tohoto zaměstnání máme svůj blahobyt.+ 26 Také vidíte a slyšíte, jak nejenom v Efezu,+ ale téměř v celé [oblasti] Asie tento Pavel přesvědčil značný zástup a obrátil je k jinému názoru, protože říká, že ti, kteří jsou udělaní rukama,+ nejsou bohové. 27 Nadto existuje nebezpečí, že toto naše zaměstnání nejen získá špatnou pověst, ale že i chrám velké bohyně Artemidy+ bude považován za nic, a dokonce bude přivedena vniveč její velkolepost, kterou uctívá celá [oblast] Asie a obydlená země.“ 28 Když to ti lidé slyšeli, naplnil je hněv, začali křičet a říkali: „Velká je Artemis Efezanů!“

29 Město se tedy naplnilo zmatkem, a jednomyslně se vřítili do divadla a násilím s sebou vzali Makedonce Gaia a Aristarcha,+ Pavlovy druhy na cestách. 30 Pavel, ten byl ochoten vejít dovnitř k lidu, ale učedníci mu to nedovolili. 31 Dokonce někteří z pověřenců pro slavnosti a hry,* kteří byli k němu přátelští, k němu poslali a naléhavě ho začali prosit, aby se neodvažoval do divadla. 32 Opravdu, někteří křičeli jedno a jiní ono;+ neboť ve shromáždění byl zmatek a většina neznala důvod, proč se sešli. 33 Společně tedy vyvedli ze zástupu Alexandra, kterého Židé vystrkovali dopředu; a Alexandr pokynul rukou a chtěl se před lidmi hájit. 34 Ale když poznali, že je Žid, všichni jako jeden asi po dvě hodiny křičeli: „Velká+ je Artemis Efezanů!“

35 Když konečně městský tajemník utišil+ zástup, řekl: „Efezští muži, kdo z lidstva skutečně neví, že město Efezanů je strážcem chrámu velké Artemidy a sochy, která spadla z nebe?* 36 Poněvadž je to tedy nesporné, sluší se, abyste se uklidnili a nejednali ukvapeně.+ 37 Přivedli jste totiž tyto muže, kteří ani nejsou chrámovými lupiči, ani se nerouhají naší bohyni. 38 Jestliže tedy Demetrios+ a řemeslníci s ním mají něco proti někomu, konají se soudní dny+ a jsou tam prokonzulové;+ ať jeden proti druhému vznesou obvinění. 39 Jestliže přece pátráte po něčem dalším, musí se to rozhodnout* v řádném shromáždění. 40 Jsme totiž skutečně v nebezpečí, že budeme pro dnešní událost obviněni z povstání, jelikož neexistuje jediná příčina, která nám dovolí zdůvodnit toto neukázněné srocení.“ 41 A když to dořekl,+ rozpustil shromáždění.+

20 Pavel poslal pro učedníky, jakmile se vřava uklidnila, a když je povzbudil a rozloučil se s nimi,+ vydal se na cestu do Makedonie.+ 2 A potom, co prošel těmi končinami a povzbudil mnoha slovy ty, kdo tam byli,+ přišel do Řecka. 3 A když tam strávil tři měsíce, rozhodl se vrátit přes Makedonii, protože Židé proti němu zosnovali úklad,+ když se chystal odplout do Sýrie. 4 Doprovázel ho Sopatros,+ syn Pyrrha z Beroy, Aristarchos+ a Sekundus z Tesaloničanů, Gaius z Derbé, Timoteus+ a z [oblasti] Asie Tychikos+ a Trofimos.+ 5 Ti šli dále a čekali na nás v Troadě;+ 6 my jsme se však vydali z Filip na moře po dnech nekvašených chlebů+ a v pěti dnech jsme k nim připluli do Troady;+ strávili jsme tam sedm dnů.

7 První den+ v týdnu, když jsme se shromáždili k jídlu,* Pavel k nim začal mít proslov, protože hodlal příští den odejít; a svou řeč prodloužil až do půlnoci. 8 V horní místnosti,+ kde jsme se shromáždili, bylo tedy celkem dost lamp. 9 Jistý mladý muž jménem Eutychos seděl u okna a tvrdě usnul, zatímco Pavel mluvil dál, a když se ve spánku zhroutil, spadl ze třetího poschodí a zvedli ho mrtvého. 10 Ale Pavel sešel dolů, vrhl se na něj,+ objal ho a řekl: „Přestaňte dělat hluk, neboť jeho duše* je v něm.“+ 11 Pak odešel nahoru, zahájil jídlo* a jedl, a když ještě dost dlouho rozmlouvali, až do rozbřesku, posléze odcestoval. 12 Odvedli tedy chlapce živého a byli nadmíru utěšeni.

13 Šli jsme napřed k lodi a odpluli do Assu, kde jsme zamýšleli vzít Pavla na palubu, neboť potom, co k tomu dal pokyny, sám zamýšlel jít pěšky. 14 Když nás tedy v Assu dostihl, vzali jsme ho na palubu a dojeli do Mityléné; 15 následující den jsme odtamtud odpluli a dorazili naproti Chiu, ale příští den jsme přistáli na Samu a další den jsme dorazili do Milétu. 16 Pavel se totiž rozhodl plout mimo Efez,+ aby netrávil čas v [oblasti] Asie, neboť pospíchal, aby se dostal do Jeruzaléma+ v den [svátku] Letnic, bude-li to možné.

17 Z Milétu však poslal do Efezu a zavolal si starší muže*+ sboru. 18 Když se k němu dostali, řekl jim: „Dobře víte, že od prvního dne, kdy jsem vkročil do [oblasti] Asie,+ byl jsem celou dobu s vámi+ 19 a sloužil jsem jako otrok+ pro Pána s největší ponížeností mysli,+ se slzami a zkouškami, které mě postihly pro židovské úklady,+ 20 zatímco jsem se nezdržel, abych vám nepověděl všechno, co je užitečné, a abych vás nevyučoval+ veřejně a dům+ od domu.* 21 Ale důkladně jsem vydával svědectví+ Židům i Řekům o pokání+ před Bohem a víře v našeho Pána Ježíše. 22 A podívejte se, v duchu spoután,+ cestuji do Jeruzaléma, ačkoli nevím, co se mi tam přihodí 23 kromě toho, že mi svatý duch+ od města k městu opakovaně vydává svědectví, když říká, že na mne čekají pouta a soužení.+ 24 Přesto si vůbec necením svou duši* jako drahou,+ jen když budu moci dokončit svůj běh+ a službu,+ kterou jsem přijal+ od Pána Ježíše, abych vydal důkladné svědectví o dobré zprávě o Boží nezasloužené laskavosti.+

25 A tu pohleďte, vím, že vy všichni, mezi které jsem chodil kázat* království,* již můj obličej neuvidíte. 26 Proto vás právě tento den volám za svědky, že jsem čistý od krve+ všech lidí, 27 neboť jsem se nezdržel, abych vám nesdělil celou Boží radu.+ 28 Dávejte pozor+ na sebe+ a na celé stádo,+ v němž vás svatý duch ustanovil jako dozorce,*+ abyste pásli Boží* sbor,+ který vyplatil krví+ svého vlastního [Syna].* 29 Vím, že po mém odchodu vstoupí mezi vás utlačující vlci+ a nebudou něžně zacházet se stádem, 30 a z vás samotných povstanou muži a budou mluvit převrácené věci,+ aby za sebou odvedli učedníky.+

31 Proto zůstaňte bdělí a mějte na mysli, že jsem nepřestal po tři roky+ nocí i dnem každého se slzami napomínat.+ 32 A svěřuji vás nyní Bohu*+ a slovu jeho nezasloužené laskavosti, které vás může vybudovat+ a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými.+ 33 Nedychtil jsem po stříbře ani zlatě ani šatu nikoho.+ 34 Sami víte, že tyto ruce sloužily potřebám mým a těch,+ [kteří byli] se mnou. 35 Ve všem jsem vám předvedl, že takovou usilovnou prací+ máte pomáhat těm, kdo jsou slabí,+ a mít na mysli slova Pána Ježíše, který sám řekl: ‚Více štěstí je v dávání+ než v přijímání.‘“

36 Když to dořekl, poklekl+ s nimi se všemi a modlil se. 37 Mezi nimi všemi skutečně propukl velký pláč a padli Pavlovi kolem krku+ a něžně ho líbali,+ 38 protože je zvláště zabolelo slovo, které pronesl, že již nespatří jeho obličej.+ Přistoupili tedy k tomu, aby ho doprovodili+ k lodi.

21 Když jsme se od nich odtrhli a vydali na moře, jeli jsme přímým kursem a dopluli na Kós, ale příští [den] na Rhodos a odtamtud do Patary. 2 A jakmile jsme našli loď, která se plavila do Fénicie, nalodili jsme se a odpluli. 3 Když jsme se dostali na dohled ostrova Kypru,+ nechali jsme jej po levé straně, plavili se dále do Sýrie+ a přistáli jsme v Tyru, neboť tam měla loď vyložit [svůj] náklad.+ 4 Vyhledali jsme učedníky a zůstali jsme tam sedm dnů. Prostřednictvím ducha+ však opětovně říkali Pavlovi, aby nevstupoval do Jeruzaléma. 5 Když se tedy naše dny naplnily, vyšli jsme a vydali se na cestu; ale oni všichni, spolu s ženami a dětmi, nás doprovodili až ven za město. A na břehu jsme poklekli,+ pomodlili se 6 a vzájemně jsme se rozloučili+ a odešli jsme na loď, ale oni se vrátili domů.

7 Pak jsme dokončili plavbu z Tyru a připluli do Ptolemaidy, pozdravili jsme bratry a zůstali u nich jeden den. 8 Příští den jsme vyrazili a přišli do Cesareje,+ vstoupili jsme do domu evangelisty* Filipa, který byl jedním z těch sedmi mužů,+ a zůstali jsme u něho. 9 Ten muž měl čtyři dcery, panny, které prorokovaly.+ 10 Zatímco jsme však zůstávali značný počet dnů, přišel z Judeje jistý prorok jménem Agabos,+ 11 a přišel k nám a vzal Pavlův pás, spoutal si vlastní nohy a ruce a řekl: „Tak mluví svatý duch: ‚Muže, kterému patří tento pás, Židé takovým způsobem spoutají+ v Jeruzalémě a vydají+ do rukou lidí z národů.‘“ 12 Když jsme to slyšeli, my i ti místní, začali jsme ho snažně prosit, aby nechodil do Jeruzaléma.+ 13 Pavel pak odpověděl: „Co děláte, že pláčete+ a oslabujete mě v srdci?+ Buďte ujištěni, že jsem přichystán nejen být spoután, ale i zemřít v Jeruzalémě pro jméno Pána Ježíše.“+ 14 Když se nedal odradit, souhlasili jsme slovy: „Ať se stane Jehovova* vůle.“+

15 Po těch dnech jsme se připravili na cestu a vydali jsme se do Jeruzaléma.+ 16 Ale šli s námi také někteří z učedníků z Cesareje,+ aby nás přivedli k muži, v jehož domě jsme měli být hosty, k jistému Mnasonovi z Kypru, jednomu z prvních učedníků. 17 Když jsme se dostali do Jeruzaléma,+ bratři nás rádi přijali.+ 18 Následující [den] však Pavel s námi vešel k Jakubovi;+ a byli přítomni* všichni starší muži.* 19 A pozdravil je a začal podávat podrobnou zprávu+ o věcech, které Bůh učinil mezi národy prostřednictvím jeho služby.+

20 Jakmile to uslyšeli, začali oslavovat Boha a řekli mu: „Vidíš, bratře, kolik tisíc* věřících je mezi Židy; a všichni jsou horliví pro Zákon.+ 21 Ale slyšeli, jak se o tobě vykládá, že vyučuješ všechny Židy mezi národy [něčemu, co je] odpadnutím* od Mojžíše,+ a říkáš jim, aby neobřezávali své děti+ ani nechodili podle [slavnostních] zvyků. 22 Co se s tím má tedy dělat? V každém případě uslyší, že jsi přijel. 23 Udělej tedy to, co ti říkáme. Máme čtyři muže, kteří na sebe vzali slavnostní slib. 24 Vezmi tyto muže s sebou,+ obřadně se s nimi očisti a postarej se o jejich výlohy,+ aby si mohli dát oholit hlavy.+ A tak každý pozná, že není nic na pověstech, které se o tobě povídaly, ale že chodíš řádně a sám také dodržuješ Zákon.+ 25 Pokud jde o věřící z národů, poslali* jsme a předali své rozhodnutí, aby se zdržovali toho, co je obětované modlám,+ rovněž krve+ a toho, co je zardoušené,*+ a smilstva.“+

26 Pavel pak příští den vzal s sebou ty muže, obřadně+ se s nimi očistil a vešel do chrámu, aby oznámil dny, které se mají naplnit+ pro obřadné očišťování, dokud nebude za každého z nich předložena oběť.+

27 Když se chýlilo k závěru těch sedm+ dnů, Židé z Asie začali uvádět celý zástup do zmatku,+ když ho spatřili v chrámu, a vložili na něj ruce 28 a křičeli: „Izraelští muži, pomozte! To je muž, který každého všude vyučuje proti lidu, Zákonu a tomuto místu,+ a co víc, přivedl dokonce Řeky do chrámu a poskvrnil toto svaté místo.“+ 29 Viděli s ním totiž předtím ve městě Efezana Trofima,+ ale domnívali se, že ho Pavel přivedl do chrámu. 30 A celé město se rozbouřilo+ a lid se sbíhal; a uchopili Pavla a vyvlekli ho z chrámu.+ A dveře byly okamžitě zavřeny. 31 A zatímco se ho snažili zabít, došla k veliteli* oddílu informace, že je celý Jeruzalém ve zmatku,+ 32 a hned vzal vojáky a důstojníky* a běžel k nim.+ Když zahlédli vojenského velitele+ a vojáky, přestali Pavla bít.

33 Vojenský velitel se potom přiblížil, uchopil ho a dal příkaz, aby ho spoutali dvěma řetězy;+ a přistoupil k tomu, aby se dotazoval, kdo vlastně je a co udělal. 34 Ale někteří v zástupu začali křičet to a jiní ono.+ Protože se tedy sám nemohl dovědět nic určitého kvůli vřavě, přikázal, aby ho přivedli do kasáren.+ 35 Ale když se dostal na schody, situace dospěla tak daleko, že ho vojáci nesli kvůli násilí zástupu; 36 množství lidí [je] totiž následovalo a křičelo: „Pryč s ním!“*+

37 A když ho již měli vést do kasáren, Pavel řekl vojenskému veliteli: „Je mi dovoleno něco ti říci?“ Řekl: „Mluvíš řecky? 38 Nejsi ty skutečně ten Egypťan, který před těmito dny popuzoval k povstání+ a vyvedl čtyři tisíce mužů s dýkou* do pustiny?“ 39 Pavel potom řekl: „Jsem vlastně Žid+ z Tarsu+ v Kilikii, občan ne neznámého města. Prosím tě tedy, dovol mi promluvit k lidu.“ 40 Když mu to dovolil, Pavel, který stál na schodech, pokynul+ lidem rukou. Když nastalo velké ticho, oslovil je v hebrejském+ jazyce a řekl:

22 „Muži, bratři+ a otcové, poslyšte nyní mou obhajobu+ před vámi.“ 2 (Když slyšeli, že je oslovil v hebrejském jazyce,+ tím víc mlčeli, a řekl:) 3 „Jsem Žid,+ narozený v Tarsu v Kilikii,+ ale vychovaný v tomto městě u Gamalielových nohou,+ a byl jsem poučován podle přísnosti+ Zákona předků a byl jsem horlivý+ pro Boha právě jako vy všichni dnes. 4 A pronásledoval jsem tuto Cestu až k smrti,+ spoutával jsem a vydával do vězení+ muže i ženy, 5 jak mi to může dosvědčit velekněz i celé shromáždění starších mužů.*+ Od nich jsem si také opatřil dopisy+ bratrům v Damašku a byl jsem na cestě, abych rovněž přivedl do Jeruzaléma spoutané ty, kdo tam byli, aby byli potrestáni.

6 Ale jak jsem cestoval a přibližoval se k Damašku, k poledni náhle všude kolem mne vyšlehlo silné světlo z nebe,+ 7 a padl jsem k zemi a slyšel hlas, který mi říkal: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?‘+ 8 Odpověděl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A řekl mi: ‚Jsem Ježíš Nazaretský, kterého pronásleduješ.‘+ 9 Muži, kteří byli se mnou,+ sice spatřili světlo, ale neslyšeli* hlas toho, kdo ke mně mluvil.+ 10 Řekl jsem na to: ‚Co mám* dělat,+ Pane?‘ Pán mi řekl: ‚Vstaň, jdi do Damašku a tam ti povědí o všem, co je ustanoveno, abys udělal.‘+ 11 Protože jsem však nic neviděl pro slávu toho světla, přišel jsem do Damašku, přičemž mě vedli za ruku ti, kteří byli se mnou.+

12 Ananiáš, jistý muž uctivý podle Zákona, s dobrou pověstí+ u všech Židů, kteří tam bydleli, 13 přišel ke mně, postavil se u mne a řekl mi: ‚Saule, bratře, ať zase vidíš!‘*+ A v tu hodinu jsem k němu vzhlédl. 14 Řekl: ‚BŮH našich praotců+ tě vyvolil,+ abys poznal jeho vůli, viděl+ Toho spravedlivého+ a slyšel hlas z jeho úst,+ 15 protože mu máš být svědkem před všemi lidmi o tom, co jsi viděl a slyšel.+ 16 A proč nyní otálíš? Vstaň, dej se pokřtít+ a smyj+ své hříchy tím, že budeš vzývat* jeho jméno.‘+

17 Ale když jsem se vrátil do Jeruzaléma+ a modlil se v chrámu, upadl jsem do vytržení*+ 18 a viděl jsem ho, jak mi říká: ‚Pospěš si a rychle vyjdi z Jeruzaléma, protože nebudou souhlasit s tvým svědectvím o mně.‘+ 19 A řekl jsem: ‚Pane, sami dobře vědí, že jsem věznil+ a mrskal v jedné synagóze za druhou ty, kdo v tebe věří;+ 20 a když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána,+ sám jsem také u toho stál, schvaloval+ jsem [to] a střežil jsem svrchní oděvy těch, kteří ho usmrcovali.‘ 21 A přesto mi řekl: ‚Vydej se na cestu, protože tě vyšlu ke vzdáleným národům.‘“+

22 Naslouchali mu až k tomuto slovu a pozvedli své hlasy a řekli: „Pryč ze země s takovým [člověkem], neboť se nehodí, aby žil!“+ 23 A protože křičeli, házeli kolem sebe své svrchní oděvy a vyhazovali do vzduchu prach,+ 24 vojenský velitel* nařídil, aby ho odvedli do kasáren, a řekl, že ho mají vyslýchat a přitom mrskat, aby se plně dověděl, z jaké příčiny proti němu tak křičeli.+ 25 Ale když ho natáhli k bičování,* Pavel řekl důstojníkovi,* který tam stál: „Je zákonné, abyste mrskali člověka, který je Říman+ a není odsouzený?“ 26 Jakmile to důstojník slyšel, šel k vojenskému veliteli, podal zprávu a řekl: „Co zamýšlíš udělat? Vždyť ten člověk je Říman.“ 27 Vojenský velitel tedy přistoupil a řekl mu: „Pověz mi: Jsi Říman?“+ Řekl: „Ano.“ 28 Vojenský velitel odpověděl: „Koupil jsem si ta občanská práva* za velký obnos [peněz].“ Pavel řekl: „Ale já jsem se [s nimi]* dokonce narodil.“+

29 Okamžitě od něho tedy ustoupili ti, kteří se ho chystali vyslýchat mučením; a vojenský velitel dostal strach, když zjistil, že je Říman+ a že ho spoutal.

30 Příští den tedy, protože toužil s jistotou vědět, proč ho vlastně Židé obžalovali, dal ho rozvázat a přikázal předním kněžím a celému Sanhedrinu, aby se shromáždili. A přivedl Pavla a postavil ho mezi ně.+

23 Pavel upřeně pohlédl na Sanhedrin a řekl: „Muži, bratři, choval jsem se před Bohem s dokonale čistým svědomím+ až do tohoto dne.“ 2 Na to velekněz Ananiáš nařídil těm, kteří u něho stáli, aby ho udeřili+ přes ústa. 3 Pavel mu potom řekl: „Bůh udeří tebe, ty obílená+ stěno. Sedíš tu, abys mě soudil podle Zákona,+ a současně přestupuješ Zákon+ tím, že přikazuješ, abych byl udeřen?“ 4 Ti, kteří u toho stáli, řekli: „Spíláš Božímu veleknězi?“ 5 A Pavel řekl: „Bratři, nevěděl jsem, že je veleknězem. Je totiž napsáno: ‚Nebudeš urážlivě mluvit o vládci svého lidu.‘“+

6 Když si Pavel všiml, že jedna část jsou saduceové,+ ale druhá farizeové, přistoupil k tomu, aby zvolal v Sanhedrinu: „Muži, bratři, jsem farizeus,+ syn farizeů. Jsem souzen pro naději na vzkříšení+ mrtvých.“+ 7 Protože to řekl, vznikl mezi farizey a saducey rozkol+ a množství se rozštěpilo. 8 Saduceové+ totiž říkají, že není vzkříšení+ ani anděl ani duch, ale farizeové to všechno* veřejně oznamují. 9 Vypukl tedy hlasitý jekot+ a někteří ze znalců Zákona ze strany farizeů vstali a začali se zuřivě přít a říkali: „Neshledáváme na tomto člověku nic nesprávného;+ jestliže totiž k němu mluvil duch nebo anděl —.“+ 10 Když rozkol velice vzrostl, vojenský velitel dostal strach, že Pavla roztrhají na kusy, a přikázal oddílu vojáků,+ aby šli a vychvátili ho z jejich středu a přivedli do kasáren.+

11 Následující noc však u něho stál Pán+ a řekl: „Buď odvážný!+ Jak jsi totiž důkladně svědčil+ o mně v Jeruzalémě, tak budeš vydávat svědectví i v Římě.“+

12 Když se rozednilo, Židé zosnovali spiknutí,+ zavázali se kletbou+ a řekli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí.+ 13 Těch, kteří zosnovali to zapřisáhlé spiknutí, bylo více než čtyřicet mužů; 14 a šli k předním kněžím+ a starším mužům* a řekli: „Slavnostně jsme se zavázali kletbou, že si nevezmeme ani kousek jídla, dokud Pavla nezabijeme. 15 Společně se Sanhedrinem tedy objasněte vojenskému veliteli, proč by ho měl k vám přivést, jako byste zamýšleli rozhodnout přesněji v záležitostech, které se ho týkají.+ Ale než se přiblíží, budeme přichystáni ho usmrtit.“+

16 Avšak syn Pavlovy sestry uslyšel, že budou číhat v záloze,+ přišel, vstoupil do kasáren a podal o tom Pavlovi zprávu. 17 Pavel tedy k sobě zavolal jednoho z důstojníků a řekl: „Odveď tohoto mladého muže k vojenskému veliteli, neboť mu má o čem podat zprávu.“ 18 Ten muž ho tedy vzal, dovedl ho k vojenskému veliteli a řekl: „Zavolal mě k sobě vězeň Pavel a požádal mě, abych k tobě dovedl tohoto mladého muže, protože ti má co povědět.“ 19 Vojenský velitel ho+ vzal za ruku, poodstoupil a soukromě se začal dotazovat: „O čem mi máš podat zprávu?“ 20 Řekl: „Židé se dohodli, že tě požádají, abys zítra přivedl Pavla do Sanhedrinu, jako by zamýšleli dozvědět se o něm něco přesnějšího.+ 21 Především se jimi nedej přesvědčit, neboť na něj číhá v záloze více než čtyřicet jejich mužů+ a zavázali se kletbou nejíst ani nepít, dokud ho neodstraní;+ a jsou nyní přichystáni a čekají na tvůj slib.“ 22 Vojenský velitel tedy mladého muže propustil, když mu nařídil: „Nevyžvaň nikomu, že jsi mi to objasnil.“

23 A předvolal si nějaké dva důstojníky a řekl: „Přichystejte na třetí hodinu* v noci dvě stě vojáků na pochod až do Cesareje, rovněž sedmdesát jezdců na koních a dvě stě kopiníků. 24 Opatřete také soumary, aby Pavel mohl jet a aby ho dopravili bezpečně k místodržiteli Felixovi.“ 25 A napsal dopis tohoto znění:

26 „Claudius Lysias Jeho Excelenci, místodržiteli Felixovi:+ Pozdravy! 27 Tohoto muže se zmocnili Židé a chystali se ho usmrtit, ale náhle jsem přišel s oddílem vojáků a vyprostil jsem ho,+ protože jsem se dověděl, že je Říman.+ 28 A protože jsem si přál zjistit příčinu, proč ho žalují, přivedl jsem ho do jejich Sanhedrinu.*+ 29 Shledal jsem, že ho žalují kvůli otázkám svého Zákona,+ ale neobviňují ho z jediné věci, která zasluhuje smrt nebo pouta.+ 30 Ale protože mi byl odhalen úklad,+ který se proti tomu muži chystá, ihned ti ho posílám a žalobcům přikazuji, aby proti němu mluvili před tebou.“+

31 Tito vojáci+ tedy vzali Pavla podle svých nařízení a v noci ho přivedli do Antipatridy. 32 Příští den dovolili jezdcům na koních, aby s ním jeli dál, a vrátili se do kasáren. 33 [Jezdci na koních] vjeli do Cesareje,+ předali dopis místodržiteli a také mu představili Pavla. 34 Přečetl ho tedy a dotazoval se, z jaké je provincie, a zjistil,+ že je z Kilikie.+ 35 „Důkladně si tě vyslechnu,“ řekl, „až přijdou také tvoji žalobci.“+ A přikázal, aby ho střežili v Herodově pretoriánském paláci.

24 O pět dnů později přišel velekněz Ananiáš+ s několika staršími muži* a veřejným řečníkem, jistým Tertullem, a poskytli místodržiteli+ informace proti Pavlovi.+ 2 Když byl Tertullus zavolán, začal na něj žalovat a řekl:

„Vidíme, že se tvým prostřednictvím těšíme z velkého pokoje+ a že v tomto národě dochází tvou prozíravostí ke zlepšením, 3 a přijímáme to vždy a také všude s největší vděčností, Excelence+ Felixi. 4 Abych tě však již dále nezdržoval, naléhavě tě prosím, abys nás ve své vlídnosti krátce vyslechl. 5 Shledali jsme totiž, že tento muž je jako mor+ a popuzuje k povstáním+ mezi všemi Židy po celé obydlené zemi a je vůdčím bojovníkem* sekty*+ Nazarejců, 6 tím, kdo se také pokoušel znesvětit chrám+ a kterého jsme se zmocnili. 7* —— 8 Od něho se můžeš sám výslechem dozvědět o všem, pro co jej žalujeme.“

9 Na to se k útoku připojili i Židé a tvrdili, že je to tak. 10 A když mu místodržitel pokynul, aby mluvil, Pavel odpověděl:

„Poněvadž dobře vím, že jsi soudcem tohoto národa mnoho let, pohotově o sobě mluvím na svou obhajobu,+ 11 jelikož máš možnost zjistit, že to není víc než dvanáct dnů, kdy jsem přišel uctívat+ do Jeruzaléma; 12 a nenašli mě ani v chrámu,+ jak se s někým dohaduji, ani že bych působil, aby se srotil dav+ buď v synagógách, nebo po městě. 13 Ani ti nemohou dokázat+ to, pro co mě právě žalují. 14 Opravdu ti však přiznávám, že podle té cesty, kterou nazývají ‚sektou‘, tímto způsobem prokazuji posvátnou službu* BOHU svých praotců,+ poněvadž věřím všemu, co je předloženo v Zákoně+ a napsáno v Prorocích; 15 a mám naději+ v Boha, naději, kterou tito [muži] také sami chovají, že bude vzkříšení*+ spravedlivých+ i nespravedlivých.+ 16 V tomto ohledu se opravdu trvale cvičím, abych měl vědomí,+ že jsem se nedopustil žádné urážky vůči Bohu a lidem. 17 Po značném počtu let jsem tedy přišel, abych přinesl dary z milosrdenství svému národu a oběti.+ 18 Zatímco jsem se [zabýval] těmi záležitostmi, našli mě v chrámu obřadně očištěného,+ ale ne se zástupem nebo s vřavou. Ale byli tam nějací Židé z [oblasti] Asie, 19 kteří by měli být přítomni před tebou a žalovat mě, kdyby snad proti mně něco měli.+ 20 Nebo ať ti [muži] zde sami řeknou, co nesprávného shledali, když jsem stál před Sanhedrinem, 21 kromě toho jednoho výroku, který jsem zvolal, když jsem stál mezi nimi: ‚Dnes jsem před vámi souzen pro vzkříšení mrtvých!‘“+

22 Felix,+ který však znal docela přesně záležitosti týkající se té Cesty,+ začal ty [muže] oddalovat a řekl: „Jakmile přijde vojenský velitel* Lysias,+ rozhodnu o těchto záležitostech, které se vás týkají.“ 23 A nařídil důstojníkovi,* aby byl ten muž hlídán, měl nějaké ulehčení [ve vazbě] a aby nikomu z jeho lidí nezakazoval ho obsloužit.+

24 O několik dnů později přišel Felix+ se svou manželkou Drusillou, která byla Židovka,+ poslal pro Pavla a naslouchal mu o víře v Krista Ježíše.+ 25 Ale když hovořil o spravedlnosti+ a sebeovládání+ a budoucím soudu,+ Felix se polekal a odpověděl: „Pro tentokrát odejdi, ale až si najdu příhodnou dobu, opět pro tebe pošlu.“ 26 Zároveň však doufal, že mu Pavel dá peníze.+ Proto pro něj posílal ještě častěji a rozmlouval s ním.+ 27 Ale když uplynula dvě léta, nastoupil po Felixovi Porcius Festus; a protože Felix toužil získat přízeň+ Židů, nechal Pavla spoutaného.

25 Proto Festus, když nastoupil+ [vládu nad] provincií,* odešel o tři dny později z Cesareje do Jeruzaléma;+ 2 a přední kněží a židovští přední muži mu poskytli informace+ proti Pavlovi. Začali ho tedy snažně prosit 3 a vyžadovali si jako [projev] přízně proti tomu [muži], aby pro něj poslal, aby přišel do Jeruzaléma, jelikož nastražili zálohu,+ aby ho cestou usmrtila. 4 Festus však odpověděl, že Pavel má být držen v Cesareji a že on sám se tam záhy odebere. 5 „Ať jdou tedy se mnou ti, kteří mají mezi vámi moc,“ řekl, „a žalují ho,+ je-li na tom muži něco nepřístojného.“

6 Když tedy mezi nimi strávil ne více než osm nebo deset dnů, odešel do Cesareje, příští den se posadil na soudcovský stolec+ a přikázal, aby přivedli Pavla. 7 Když přišel, postavili se kolem něho Židé, kteří přišli z Jeruzaléma, a vznášeli proti němu mnohá a vážná obvinění,+ která nebyli schopni doložit.

8 Ale Pavel na obhajobu řekl: „Nedopustil jsem se žádného hříchu proti židovskému Zákonu ani proti chrámu+ ani proti césarovi.“*+ 9 Festus, který toužil získat přízeň+ Židů, Pavlovi odpověděl a řekl: „Přeješ si jít do Jeruzaléma a být tam přede mnou kvůli tomu souzen?“+ 10 Pavel však řekl: „Stojím před césarovým+ soudcovským stolcem, kde mám být souzen. Židům jsem vůbec neukřivdil,+ jak také sám zcela dobře shledáváš. 11 Jestliže jsem na jedné straně skutečně provinilcem+ a dopustil jsem se něčeho, co zasluhuje smrt,+ nedoprošuji se, abych nezemřel; jestliže na druhé straně neexistuje nic z toho, pro co mě tito [muži] žalují, nikdo mě jim nemůže vydat jako [projev] přízně. Odvolávám se k césarovi!“+ 12 Když si Festus promluvil se shromážděním rádců, odpověděl: „K césarovi ses odvolal, k césarovi půjdeš.“

13 Když uplynulo několik dnů, přijeli na zdvořilostní návštěvu k Festovi do Cesareje král Agrippa* a Bereniké.* 14 Protože tam trávili více dnů, Festus tedy předložil králi záležitosti týkající se Pavla a řekl:

„Je tu jistý muž, kterého Felix zanechal jako vězně, 15 a když jsem byl v Jeruzalémě, informovali+ mě o něm přední kněží a židovští starší muži* a žádali pro něho odsuzující rozsudek. 16 Odpověděl jsem jim však, že to není římský postup, aby jako [projev] přízně byl kdokoli vydán dříve, než se obžalovaný člověk setká tváří v tvář se svými žalobci+ a dostane příležitost mluvit na svou obhajobu ohledně stížnosti. 17 Když se tu tedy sešli, neotálel jsem, ale příští den jsem se posadil na soudcovský stolec a přikázal jsem, aby přivedli toho muže. 18 Žalobci vystoupili, ale nepředložili žádné obvinění+ z ničemných věcí, které jsem u něho předpokládal. 19 Měli s ním prostě určité spory ohledně svého vlastního uctívání+ božstva* a ohledně jistého Ježíše, který je mrtev, ale o kterém Pavel tvrdil, že je naživu.+ 20 Protože jsem byl ze sporu o těch záležitostech na rozpacích, přistoupil jsem k tomu, abych se zeptal, zda by chtěl jít do Jeruzaléma a tam být souzen ohledně těch záležitostí.+ 21 Ale když se Pavel odvolal,+ aby byl držen, než Vznešený* rozhodne, přikázal jsem, aby byl držen, dokud ho nepošlu k césarovi.“

22 A Agrippa [řekl] Festovi: „Sám bych také rád slyšel toho člověka.“+ „Zítra ho jistě uslyšíš,“ řekl. 23 Agrippa a Bereniké tedy příští den přišli s velkou okázalostí+ a vstoupili do audienční síně spolu s vojenskými veliteli* i vznešenými muži města, a když dal Festus příkaz, Pavla přivedli. 24 A Festus řekl: „Králi Agrippo a všichni muži, kteří jste s námi přítomni, hledíte na toho, kvůli němuž se na mne společně obrátilo celé množství Židů v Jeruzalémě i zde a křičeli, že již nemá žít.+ 25 Uvědomil jsem si však, že se nedopustil ničeho, co zasluhuje smrt.+ Když se tedy tento [muž] sám odvolal+ ke Vznešenému, rozhodl jsem se ho poslat. 26 Ale nemám nic určitého, co bych o něm [svému] pánovi* napsal. Přivedl jsem ho tedy před vás, a zejména před tebe, králi Agrippo, abych měl co napsat, až dojde k soudnímu vyšetřování.+ 27 Zdá se mi totiž nerozumné posílat vězně a ani neuvést obvinění proti němu.“

26 Agrippa+ řekl Pavlovi: „Je ti dovoleno, abys mluvil ve svůj prospěch.“ Nato Pavel vztáhl ruku+ a přistoupil k tomu, aby řekl na svou obhajobu:+

2 „Králi Agrippo, počítám se za šťastného, že se dnes mohu hájit před tebou ohledně všeho, z čeho jsem Židy obžalován,+ 3 zvláště proto, že jsi znalcem všech zvyků i sporů mezi Židy.+ Prosím tě tedy, abys mě trpělivě vyslechl.

4 Vskutku, pokud jde o způsob života+ od mládí, který jsem vedl od počátku ve svém národě a v Jeruzalémě, všichni Židé, 5 kteří se se mnou dříve znali, od začátku vědí, jestliže si jen přejí vydat svědectví, že jsem žil jako farizeus podle nejpřísnější sekty+ našeho způsobu uctívání.*+ 6 A přesto jsem nyní povolán k soudu pro naději+ na slib,+ který dal Bůh našim praotcům; 7 zatímco našich dvanáct kmenů doufá, že dosáhne splnění tohoto slibu tím, že mu vřele prokazuje posvátnou službu* nocí i dnem.+ Z této naděje mě Židé obžalovali,+ králi.

8 Proč se mezi vámi považuje za neuvěřitelné, že Bůh budí mrtvé?+ 9 Ve svém nitru jsem si totiž skutečně myslel, že bych měl vynaložit hodně odporu proti jménu Ježíše Nazaretského, 10 což jsem opravdu dělal v Jeruzalémě a mnoho ze svatých jsem zavřel do vězení,+ poněvadž jsem od předních kněží obdržel autoritu;+ a když měli být popraveni, odevzdával jsem svůj hlas* proti nim. 11 A trestal jsem je mnohokrát ve všech synagógách+ a tím jsem se pokoušel je přinutit, aby odvolali; a poněvadž jsem proti nim nadmíru šílel, šel jsem tak daleko, že jsem je pronásledoval i ve vzdálených městech.

12 Uprostřed těchto snah, když jsem cestoval do Damašku s autoritou a pověřením od předních kněží,+ 13 viděl jsem v poledne na cestě, králi, světlo jasnější než záře slunce, jak vyšlehlo z nebe kolem mne a kolem těch, kteří se mnou cestovali.+ 14 A když jsme všichni padli k zemi, slyšel jsem hlas, který mi v hebrejském jazyce řekl: ‚Saule, Saule, proč mě pronásleduješ? Vzpíráním proti bodcům si to ztěžuješ.‘+ 15 Řekl jsem však: ‚Kdo jsi, Pane?‘ A Pán řekl: ‚Jsem Ježíš, kterého pronásleduješ.+ 16 Ale vstaň a postav se na nohy.+ Proto jsem se ti totiž učinil viditelným, abych tě vyvolil jako sloužícího a svědka+ toho, co jsi viděl, i toho, co ti dám vidět ohledně sebe; 17 přičemž tě osvobozuji od [tohoto] lidu a od národů, ke kterým tě posílám,+ 18 abys jim otevřel oči+ a obrátil je ze tmy+ ke světlu+ a z autority Satana+ k Bohu, aby přijali odpuštění hříchů+ a dědictví+ mezi těmi, [kdo jsou] posvěceni+ [svou] vírou ve mne.‘

19 Králi Agrippo, proto jsem se nestal neposlušným nebeského vidění,+ 20 ale přinášel jsem poselství nejprve těm v Damašku+ i těm v Jeruzalémě+ a po celé judské zemi a národům,+ že mají činit pokání a obrátit se k Bohu tím, že budou konat skutky, které přísluší pokání.*+ 21 Kvůli tomu se mě Židé zmocnili v chrámu a pokusili se mě zabít.+ 22 Protože jsem však obdržel pomoc,+ která je od Boha, dodnes stále vydávám svědectví malým i velkým, ale neříkám nic kromě toho, o čem prohlašovali Proroci+ i Mojžíš,+ že se stane, 23 že KRISTUS má trpět+ a jako první, který bude vzkříšen*+ z mrtvých, bude zvěstovat světlo+ tomuto lidu a národům.“+

24 Když to říkal na svou obhajobu, Festus silným hlasem řekl: „Šílíš,+ Pavle! Velká učenost tě dohání k šílenství!“ 25 Ale Pavel řekl: „Nešílím, Vaše Excelence Feste, ale pronáším výroky pravdy a zdravé mysli. 26 Král, k němuž mluvím s volností řeči, o tom ve skutečnosti dobře ví; jsem totiž přesvědčen, že ani jedna z těchto věcí neuniká jeho pozornosti, neboť se to nedělo pokoutně.+ 27 Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“+ 28 Agrippa však řekl Pavlovi: „Zakrátko bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“* 29 Pavel na to řekl: „Přál bych si před Bohem, abys zakrátko nebo zadlouho nejen ty, ale také všichni, kdo mě dnes slyší, se stali takovými, jako jsem i já, s výjimkou těchto pout.“

30 A král vstal, též místodržitel i Bereniké a muži, kteří s nimi seděli. 31 Když se však vzdálili, začali mezi sebou hovořit a říkat: „Ten člověk neprovozuje nic, co zasluhuje smrt nebo pouta.“+ 32 Agrippa mimoto řekl Festovi: „Ten člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal+ k césarovi.“*

27 Nyní, jelikož bylo rozhodnuto, abychom se plavili do Itálie,+ přistoupili k tomu, aby předali Pavla a některé jiné vězně důstojníkovi* z oddílu Augustova, jménem Julius. 2 Nastoupili jsme na loď z Adramyttia, která se chystala plout do míst na pobřeží [oblasti] Asie, vypluli jsme a byl s námi Makedonec Aristarchos+ z Tesaloniky. 3 A příští den jsme přistáli v Sidonu a Julius zacházel s Pavlem s lidskou laskavostí*+ a dovolil mu, aby šel ke svým přátelům a těšil se z [jejich] péče.+

4 A vydali jsme se odtamtud na moře a plavili se pod [ochranou] Kypru, protože vanul protivítr; 5 a propluli jsme otevřeným mořem podél Kilikie a Pamfýlie a dostali se do přístavu v Myře v Lykii. 6 Důstojník tam však našel loď* z Alexandrie,+ která plula do Itálie, a přiměl nás, abychom se na ni nalodili. 7 Potom, když jsme pomalu pluli značný počet dnů a připluli jsme s obtížemi do Knidu, protože vítr nám nedovoloval pokračovat, pluli jsme pod [ochranou] Kréty u Salmony 8 a podél jejího pobřeží jsme s obtížemi dopluli do jistého místa zvaného Pěkné přístavy, blízko něhož bylo město Lasea.

9 Jelikož uplynul značný čas a nyní bylo riskantní plout, protože již minul i půst [dne smíření]*+, Pavel jim doporučil 10 a řekl: „Muži, uvědomuji si, že při plavbě dojde ke škodě a velké ztrátě nejen nákladu a lodi, ale také našich duší.“*+ 11 Důstojník však dbal na kormidelníka a na majitele lodi spíše než na to, co řekl Pavel. 12 Protože přístav nebyl pohodlný k přezimování, většina radila odplout odtamtud, aby se vidělo, zda by se nějak mohli dostat do Fénixu, krétského přístavu, který se otvírá k severovýchodu a k jihovýchodu,* [a tam] přezimovat.

13 Když navíc mírně vál jižní vítr, mysleli si, že téměř uskutečnili svůj záměr, zvedli kotvu a vypluli těsně podél pobřeží Kréty. 14 Zanedlouho se však na [ostrov] přihnal bouřlivý vítr+ zvaný Euroaquilo.* 15 Protože loď byla prudce uchvácena a nebyla schopna čelit větru, vzdali jsme se a byli jsme unášeni. 16 Dostali jsme se pod [ochranu] jistého malého ostrova zvaného Kauda, a přesto jsme byli sotva schopni zmocnit se pomocného člunu+ u zádi. 17 Ale když ho vyzvedli na palubu, začali používat pomocné prostředky, aby loď podpásali; a jelikož se báli, že najedou na mělčinu na Syrtě,* spustili výstroj, a byli tedy unášeni. 18 Protože jsme však byli prudce zmítáni vichřicí, začali následující [den] odlehčovat+ loď; 19 a třetí den vyhodili vlastníma rukama lodní lanoví.

20 Když se mnoho dnů neobjevovalo slunce ani hvězdy a doléhala na nás nemalá vichřice,+ veškerá naděje, že budeme zachráněni, se nakonec začala rozplývat. 21 A když se dlouho zdržovali jídla, Pavel se pak postavil uprostřed nich+ a řekl: „Muži, určitě jste měli přijmout mou radu a nevydávat se z Kréty na moře a neutrpěli byste tuto škodu a ztrátu.+ 22 A přesto vám teď doporučuji, abyste měli dobrou náladu, neboť ani jedna duše* z vás nebude ztracena, pouze loď. 23 Tuto noc stál totiž u mne anděl+ BOHA, kterému patřím a kterému prokazuji posvátnou službu,*+ 24 a řekl: ‚Neměj strach, Pavle. Budeš stát před césarem,+ a pohleď, Bůh ti velkoryse dal všechny ty, kdo se plaví s tebou.‘ 25 Muži, mějte tedy dobrou náladu; neboť věřím Bohu,+ že to bude přesně tak, jak mi bylo řečeno. 26 Musíme však být vrženi na břeh nějakého ostrova.“+

27 Když nastala čtrnáctá noc a byli jsme zmítáni sem a tam po Adriatickém [moři],* o půlnoci námořníci začali tušit, že se přibližují k nějaké zemi. 28 A změřili hloubku olovnicí a zjistili dvacet sáhů;* tak pokračovali na krátkou vzdálenost, opět měřili olovnicí a zjistili patnáct sáhů. 29 A protože jsme se báli, že bychom někde mohli být vrženi na skály, hodili ze zádi čtyři kotvy a začali si přát, aby se rozednilo. 30 Když se však námořníci začali snažit, aby unikli z lodi, a spustili na moře pomocný člun pod záminkou, že zamýšlejí shodit kotvy z přídě, 31 Pavel řekl důstojníkovi a vojákům: „Pokud tito muži nezůstanou na lodi, nemůžete být zachráněni.“+ 32 Vojáci pak přesekli lana pomocného člunu+ a nechali ho odpadnout.

33 Těsně před příchodem dne Pavel všechny do jednoho začal povzbuzovat, aby si vzali nějaké jídlo, a řekl: „Dnes je to čtrnáctý den, co jste ve střehu a stále bez jídla, protože jste si nic nevzali. 34 Proto vás povzbuzuji, abyste si vzali nějaké jídlo, neboť je to v zájmu vaší bezpečnosti; nezanikne totiž ani vlas+ z hlavy jediného z vás.“ 35 Když to dopověděl, také si vzal chléb, přede všemi vzdal díky+ Bohu, rozlomil ho a začal jíst. 36 Všichni se tedy rozveselili a sami si začali brát nějaké jídlo. 37 Všech dohromady nás bylo na lodi dvě stě sedmdesát šest* duší.* 38 Když se nasytili jídlem, přistoupili k tomu, aby odlehčovali+ loď tím, že vyhazovali pšenici přes palubu do moře.

39 Když se konečně rozednilo, nemohli zemi poznat, ale pozorovali nějaký záliv s pláží a na ni se rozhodli najet lodí, bude-li to možné.+ 40 Odřízli tedy kotvy, nechali je padnout do moře a současně uvolnili uvazovací lana kormidelních vesel, a když vytáhli přední plachtu na vítr, zamířili ke břehu. 41 Když narazili na písčinu omývanou z obou stran mořem, nechali loď najet na mělčinu, příď uvízla a zůstala bez hnutí, ale záď se začala prudce lámat na kusy.+ 42 Na to se vojáci rozhodli zabít vězně, aby žádný neuplaval a neunikl. 43 Důstojník však toužil Pavla zachránit a zabránil jim v jejich záměru. A přikázal těm, kdo dovedli plavat, aby skočili do moře a jako první doplavali k zemi, 44 a ostatní aby to udělali také, někteří na prknech a někteří na něčem z lodi. A tak se stalo, že se všichni dostali bezpečně na zem.+

28 A když jsme se dostali do bezpečí, tehdy jsme se dověděli, že se ten ostrov nazývá Malta.*+ 2 A lidé mluvící cizím jazykem* nám projevili mimořádnou lidskou laskavost,*+ neboť zapálili oheň a ujali se nás všech, protože pršelo a bylo chladno.+ 3 Ale když Pavel nasbíral nějakou otýpku chrastí a položil ji na oheň, žárem vylezla zmije a zakousla se mu do ruky. 4 Když lidé mluvící cizím jazykem zahlédli jedovatého tvora, jak mu visí na ruce, začali říkat jeden druhému: „Ten člověk je jistě vrah, a ačkoli se dostal z moře do bezpečí, mstící se právo mu nedovolilo dál žít.“ 5 Setřásl však jedovatého tvora do ohně a neutrpěl žádnou škodu.+ 6 Oni však očekávali, že oteče zánětem nebo náhle klesne mrtev. Když už dlouho čekali a viděli, že se mu nic škodlivého nestalo, změnili svůj názor a začali říkat, že je bohem.+

7 V sousedství toho místa měl pozemky přední muž ostrova jménem Publius; a pohostinně nás přijal a dobrotivě nás hostil po tři dny. 8 Stalo se však, že Publiův otec ležel stísněný horečkou a úplavicí, a Pavel k němu vešel, pomodlil se, vložil na něj ruce+ a uzdravil ho.+ 9 Když se to stalo, ostatní lidé na ostrově, kteří měli nemoci, také k němu začali přicházet a byli vyléčeni.+ 10 A také nás poctili mnoha dary, a když jsme vyplouvali, naložili nám věci pro naše potřeby.

11 O tři měsíce později jsme vypluli na lodi z Alexandrie,+ která přezimovala na ostrově [a měla] galionovou figuru „Synové Diovi“.* 12 A dostali jsme se do přístavu v Syrakusách a zůstali jsme tři dny, 13 odtamtud jsme pluli kolem a dorazili do Rhegia. A o den později se zvedl jižní vítr a druhý den jsme dopluli do Puteoli.* 14 Zde jsme našli bratry, kteří nás snažně prosili, abychom s nimi zůstali sedm dnů; a tak jsme se přiblížili k Římu. 15 A když bratři slyšeli zprávu o nás, přišli nám odtamtud vstříc až k Appiovu tržišti* a Třem krčmám,* a jakmile je Pavel zahlédl, poděkoval Bohu a sebral odvahu.+ 16 Když jsme konečně vstoupili do Říma, bylo Pavlovi dovoleno,+ aby zůstal sám s vojákem, který ho střežil.

17 O tři dny později však svolal ty, kteří byli židovskými předními muži. Když se shromáždili, přistoupil k tomu, aby jim řekl: „Muži, bratři, ačkoli jsem neudělal nic proti lidem nebo zvykům našich praotců,+ byl jsem vydán jako vězeň z Jeruzaléma do rukou Římanů.+ 18 A ti, když provedli výslech,+ přáli si mě propustit,+ poněvadž u mne nebyla příčina k smrti.+ 19 Ale když Židé stále mluvili proti tomu, byl jsem nucen odvolat+ se k césarovi,* ale ne jako bych měl z čeho obžalovat svůj národ. 20 Proto jsem skutečně snažně prosil, abych vás [mohl] vidět a promluvit s vámi, neboť kvůli naději+ Izraele mám kolem sebe tento řetěz.“+ 21 Řekli mu: „Neobdrželi jsme z Judeje o tobě dopisy, ani žádný z bratrů, kteří přijeli, nepodal zprávu ani nemluvil o tobě nic ničemného. 22 Považujeme však za vhodné slyšet od tebe, jak smýšlíš, neboť vpravdě, pokud jde o tuto sektu,+ je nám známo, že se všude mluví proti ní.“+

23 Domluvili si s ním den a přišli k němu do jeho ubytovacího místa ve větším počtu. A vysvětlil jim tu záležitost tím, že jim vydal důkladné svědectví o Božím království+ a od rána do večera je přesvědčoval o Ježíšovi z Mojžíšova+ zákona i Proroků.+ 24 A někteří začali věřit+ tomu, co bylo řečeno; jiní neuvěřili.+ 25 Protože tedy byli mezi sebou v neshodě, začali odcházet, zatímco Pavel učinil tuto jednu poznámku:

„Svatý duch vhodně mluvil prostřednictvím proroka Izajáše k vašim praotcům, 26 když řekl: ‚Jdi k tomuto lidu a řekni: „Slyšením uslyšíte, ale rozhodně neporozumíte; a hleděním budete hledět, ale rozhodně neuvidíte.+ 27 Srdce tohoto lidu se totiž stalo nevnímavým* a ušima slyšeli bez odezvy a zavřeli oči, aby nikdy neviděli očima, neslyšeli ušima, neporozuměli srdcem a neobrátili se zpět a já abych je neuzdravil.“‘+ 28 Ať je vám tedy známo, že tento prostředek, kterým Bůh zachraňuje,* byl poslán národům;+ budou tomu jistě naslouchat.“+ 29* ——

30 Zůstal tedy celé dva roky ve svém vlastním najatém domě+ a laskavě přijímal všechny, kdo k němu přišli, 31 kázal* jim Boží království a vyučoval je o Pánu Ježíši Kristu s největší volností řeči, bez zábrany.+