Někteří to považují za plevel

Od dopisovatele Probuďte se! v Japonsku

MOŘSKÉ řasy — už samotný název v člověku vyvolá pocit, že jde o něco nepříjemného, co nám spíše překáží. Pro většinu lidí jsou totiž mořské řasy pouze něčím slizkým a odporným, co jim překáží při plavání a znepříjemňuje zábavu na pobřeží moře. Jsou však skutečně tak bezcenné?

V Japonsku se na ně pohlíží zcela jinak. Japonské ostrovy jsou obklopeny jak teplými, tak studenými oceánskými proudy. Z tohoto důvodu se v okolních vodách vyskytují spousty mořských řas různého druhu. Během let Japonci objevili mnoho způsobů využití těchto mořských rostlin.

Více než deset tisíc druhů

Jeden z důvodů jejich rozmanitého využití spočívá ve velké rozmanitosti — bylo nalezeno více než deset tisíc druhů. Dobře se jim daří ve vodách ledových polárních oblastí i v teplých tropických mořích. Souhrné označení pro tyto nejjednodušší formy rostlinného života je mořské řasy, přičemž název „mořská chaluha“ se všeobecně vztahuje na větší zástupce řas. Jejich „kořeny“ slouží pouze k zachycování. Řasy přijímají povrchem celé rostliny vodu a minerální látky. Listy se stonky, správně zvané vějířovité listy, jsou měkké a ohebné; mohou se pohupovat na vlnách, aniž se zlomí, takže to vypadá jako půvabný balet. Některé druhy řas mají na vějířovitých listech malé měchýřky, podobné balónkům, jež jim umožňují udržet se na vodní hladině.

I když jsou si řasy v rámci své čeledi všeobecně podobné, existuje rozmanitost, pokud jde o jejich vzhled. Jsou řasy, které svým vzhledem připomínají měkké listy hlávkového salátu, mech nebo krásné červené korály. Obrovské množství hnědých chaluh, plujících v Sargasovém moři severního Atlantiku, dokonce dalo vznik mnoha legendám o hrůzostrašných mořských příšerách a ztracených lodích, jež kdysi naháněly hrůzu námořníkům.

I když mořské řasy mohou být hnědé, červené nebo zelené, obsahují chlorofyl, což je látka, která podmiňuje proces fotosyntézy, a tak mohou řasy produkovat vlastní výživu. Odhaduje se, že tyto jednoduché mořské rostliny s mikroskopickými řasami se podílejí na celkovém počtu fotosyntetických procesů desetkrát více, než všechny suchozemské rostliny dohromady. Není tedy divu, že spousty mořských živočichů mají svůj oblíbený úkryt v houští řas, které jsou navíc bohatou zásobárnou kyslíku a výživných látek.

Nejen pro ryby

Mořské řasy nejsou oblíbené pouze u ryb. V Japonsku je každoročně podáváno na jídelní stůl okolo 200 000 tun mořských řas. „Mořská zelenina je nízkokalorická, vysoce výživná potrava, jež přispívá k lepšímu zdraví a dlouhověkosti,“ říká kniha Vegetables From the Lea, kterou napsali japonští autoři Seibin a Teruko Arasaki. Autoři zvolili název „mořská zelenina“ místo „mořské řasy“, čímž jasně naznačili, že si těchto rostlin velmi váží. A proč ne? Pokud jde o obsah bílkovin, minerálních látek a vitamínů, jen málokterá jiná strava může konkurovat těmto mořským rostlinám.

Uvažuj například o jedné z oblíbených řas zvané nori. Po zpracování vypadá tato řasa jako listy suchého zelenočerného papíru a má vynikající aroma. Každým rokem se konzumuje asi 8,5 miliardy těchto lístků, což představuje asi 70 listů papíru na osobu. Co je na nori tak pozoruhodného? V suché váze této řasy je z 35 až 40 procent obsažena výborná bílkovina, která je lehce stravitelná. Dále obsahuje mnoho vitamínů. Ve srovnání se špenátem má nori 8x více vitamínu A, 9x více vitamínu B₁, 15x více vitamínu B₂, a 1,5x více vitamínu C. A navíc je to jedna z mála potravin bohatých na vitamín B₁₂ a obsahuje šest dalších vitamínů skupiny B.

Mořské řasy jsou bohatší na obsah minerálních látek, než téměř jakákoli jiná potrava. Bylo vypočítáno, že v suché váze řasy je obsaženo 7 až 38 procent „minerálních látek potřebných pro lidský organismus, včetně vápníku, sodíku, hořčíku, draslíku, fosforu, jódu, železa a zinku“. Například wakame, další oblíbená řasa, obsahuje 13x více vápníku než mléko. Lidi trpící anémií bude jistě zajímat, že jedlé mořské řasy obsahují 2x až 10x více železa než vaječný žloutek nebo špenát. Obsah jódu v řasách je zřejmě příčinou toho, že Japonci jen zřídka trpí onemocněním štítné žlázy.

Existují však ještě jiné výhody. Vlákna mořských řas jsou jemnější než vlákna jiné zeleniny. Proto napomáhají regulaci trávení. Japonští vědci objevili v mořských řasách látku zvanou laminin, která zabraňuje tvorbě vysokého krevního tlaku. Zkoumají také určité látky obsažené v mořských řasách, u nichž bylo pokusně na zvířatech zjištěno, že snižují hladinu cholesterolu a jiných lipidů v krvi.

Další přednosti

I když si myslíš, že nebudeš moci nikdy spolknout mořskou řasu, můžeš to udělat právě tak, jako polykáš zmrzlinu, jogurt nebo sirup, naléváš si oblíbenou limonádu nebo ochutnáváš svůj oblíbený sýr. A pokaždé, když používáš pleťovou vodu, zubní pastu nebo polykáš jakoukoli rychle rozpustnou tabletu, můžeš mít rovněž užitek z této všední mořské řasy.

Je to proto, že buněčné stěny ve většině hnědých řas obsahují látku zvanou algin nebo alginát. Tato látka má mnoho zvláštních vlastností, díky nimž ji lze nalézt v širokém sortimentu spotřebního zboží. Je dobrým stabilizátorem emulzí a suspenzí. Proto se jí též používá při výrobě rychle se kazících potravin, kosmetických přípravků a léčiv. Další použití alginátu je při výrobě vodových barev, tkanin, papíru atd.

Fermentací chaluh se může vyrábět metan. Výzkumní pracovníci se domnívají, že tento zdroj může pokrýt až 10 procent potřeby energie v Japonsku. Výrobci zemědělských chemikálií zkoumají látku v červených řasách, která je vysoce činným insekticidem a přitom je zcela neškodná lidskému organismu. Japonská biotechnologie vyvíjí nový biopapír z alginátu, jehož se dá využít k různým účelům v lékařství nebo jako umělé kůže. Krmivo pro zvířata, hnojiva, antibiotika a velké množství dalších výrobků se získává z mořských řas.

Tak až příště uvidíš na mořském břehu tu nepříjemnou, odpornou rostlinu nebo až se ti zamotá okolo nohou, vzpomeň si, že v těchto obyčejných mořských rostlinách je skryto mnoho dobrého, co teprve čeká na výzkum a využití. Je tedy zřejmé, že řasy nejsou tak bezcenné, aby se jim říkalo plevel.

[Rámeček na straně 29]

Chutné pokrmy z mořských řas

Různé druhy mořských řas lze koupit v prodejnách potravin, obchodech zdravé výživy nebo dokonce na některých větších trzích v Japonsku, Koreji a Číně. Obyčejně se prodávají v balíčcích se sušenými lístky. Některé obchody je prodávají marinované v sojové omáčce. Nejběžnějšími druhy jsou wakame, nori a kombu.

Nejjednodušší způsob úpravy wakame spočívá v tom, že se přidávají do salátu nebo polévky. Prostě se namočí do vody, omyjí od soli, nakrájí na malé kousky a zamíchají. Marinované řasy lze podávat s dušenou rýží nebo s jinými pokrmy.

Velmi oblíbené suši je jednoduše rýže obalená v nori, s přílohou okurky, vajíčka nebo různých mořských pokrmů jako je například tuňák, losos, garnát nebo humr. Komu syrová ryba příliš nechutná, může vyzkoušet okořeněné plátky nori, do nichž se zabalí sýr nebo kousky okurky.

Dětem chutná křupavé smažené kombu. Z řasy se omyje sůl a ponoří se do středně rozehřátého oleje asi na jednu až dvě sekundy nebo se prostě opékají malé kousky do křupava.

[Obrázky na straně 28]

Nahoře: Temaki (ručně svinutá řasa) suši s mořským ježkem uprostřed

Vlevo: Nori neboli jedlá mořská řasa se hojně užívá k přípravě suši, oblíbeného japonského jídla