AIDS a falešný pocit bezpečí

ŽENA, která měla pozitivní zkoušky na virus AIDS, napsala, jak citují The New York Times ze 16. června 1990: „Jsem šestatřicetiletá šťastně vdaná běloška, která nikdy neměla syfilis, kapavku ani chlamydii, nikdy neužívala crack, nikdy si nepíchala drogy, nikdy neměla transfúzi krve.“

Dodává: „Protože jsem od svatby neměla styky s nikým kromě svého manžela, znamená to, že jsem nejméně pět let pozitivní bez příznaků.“ Je tato žena výjimkou? Rozhodně ne, protože poznamenává: „Znám nejméně dvacet žen z podobného společensko–hospodářského prostředí s podobným životním příběhem.“

Jak se tedy takoví lidé nakazili AIDS? Žena vysvětluje: „Virus syndromu získané imunitní nedostatečnosti jsem zjevně získala heterosexuálním kontaktem [před manželstvím]. . . Stejně jasné je, že ten muž by dnes byl řazen mezi riskantní sexuální partnery, ale tehdy mi to nebylo jasné.“

AIDS byl často uváděn jako choroba téměř výlučně omezená na muže homosexuály a ty, kteří nitrožilně užívají drogy. Tato žena však na základě vlastní zkušenosti a informací z první ruky trvá na tom, že tento názor „dává bělošské společnosti středních vrstev falešný pocit bezpečí“.

Dochází k závěru: „AIDS se volně rozšíří do celé populace, jestliže o něm budeme dále uvažovat v pojmech rizikových skupin, totiž tak, že jej dostane ten druhý, a ne já. Všichni jsme ohroženi. Jestliže jsem se mohla stát pozitivní [na AIDS] já, může se to stát kterékoli ženě (nebo muži).“

Jinými slovy, říká, že každý muž nebo žena, který pěstuje předmanželský sex — dopouští se smilstva — se může nakazit. Jak moudré proto je řídit se biblickou radou: „Utíkejte před smilstvem. Každý jiný hřích, kterého se snad člověk dopustí, je mimo tělo, ale kdo smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.“ — 1. Korinťanům 6:18.