Když pomáháme lidem, kteří mají AIDS

„DUCHOVNÍ našel dveře zavřené, když ho postihl AIDS“ byl titulek jednoho článku v The New York Times. Noviny popisovaly příběh jednoho baptistického duchovního, jehož manželka a dvě děti se nakazily virem AIDS z krevní transfúze, kterou žena dostala v roce 1982 (děti se nakazily v děloze). Kvůli nemoci byli on i jeho rodina odrazováni, aby se neúčastnili ani různých baptistických pobožností. Duchovní byl zklamán, přestal navštěvovat církev a vzdal se úřadu.

Zklamání, které tento muž zažil proto, že jeho církev selhala, vyvolává několik otázek: Zajímá se Bůh o nemocné lidi, včetně těch, kteří mají AIDS? Jak jim lze pomoci? Jaká opatření je nutné udělat, když poskytujeme křesťanskou útěchu těm, kdo mají AIDS?

Boží láska k trpícím

Bible ukazuje, že Všemohoucí Bůh projevuje hluboké pochopení těm, kdo trpí. Ježíš za svého života na zemi projevoval upřímný soucit s lidmi, kteří byli nemocní. Bible popisuje, že mu Bůh dal moc léčit lidi z jejich nemocí: „Tehdy k němu přistoupily velké zástupy a měly s sebou lidi, kteří byli chromí, zmrzačení, slepí, němí a mnozí jinak [postižení], a takřka mu je házeli k nohám, a on je léčil.“ — Matouš 15:30.

Dnes samozřejmě nikdo na zemi nedostal od Boha moc, aby zázračně léčil lidi stejně jako Ježíš. Biblické proroctví však ukazuje, že brzy v Božím novém světě „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný‘“. (Izajáš 33:24) Bible slibuje: „A setře jim [Bůh] každou slzu z očí a smrt již nebude a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.“ (Zjevení 21:4) Bůh ve své velké lásce k lidem připravil trvalý lék na všechny nemoci, včetně AIDS.

Žalm 22:24 říká o Bohu: „Neopovrhl totiž trápením ztrápeného, ani se mu nehnusilo; a neskryl před ním svůj obličej, a když k němu volal o pomoc, slyšel.“ Lásku Boha může získat každý, kdo k němu upřímně volá o pomoc.

Kdo může dostat virus AIDS?

AIDS je nemoc, která převážně souvisí s určitým způsobem života. Při pohledu zpět mnozí nakažení lidé souhlasí s Žalmem 107:17, kde se říká: „Ti, kteří byli pošetilí kvůli cestě svého přestupku a kvůli svým proviněním, si nakonec způsobili trápení.“

Jestliže nějaký člověk opustí Boží měřítka a má pohlavní styk mimo Boží uspořádání, kterým je manželství, vystavuje se skutečnému nebezpečí, že AIDS dostane nebo že jím nakazí druhé. Když si lidé vstřikují do žíly drogy a používají k tomu společnou jehlu, mohou rovněž dostat AIDS a mohou virus přenést na druhé. Navíc mnozí lidé dostali AIDS z transfúze krve od nakažených dárců.

Je však tragické, že virem AIDS byl nakažen ohromný počet nevinných lidí. Došlo k tomu několika způsoby. Například mnoho věrných manželských partnerů, aniž si to sami nějak zavinili, dostali AIDS při pohlavním styku s nakaženým manželským partnerem. Dále také existuje — zvláště v některých zeměpisných oblastech — zneklidňující počet malých dětí, jež jsou nakaženy svými matkami. Novorozené děti s AIDS tak patří k těm nejtragičtějším obětem. Rovněž zdravotnický personál a další lidé dostali tuto nemoc nedopatřením při manipulaci s nakaženou krví.

Ať již člověk dostal AIDS jakoukoliv cestou, Bible jasně ukazuje, že Bůh nenese odpovědnost za přenášení této smrtelné nemoci. Ačkoliv většina lidí, kteří jsou dnes nakaženi, si přivodila AIDS vlastní vinou a nakazila druhé lidi tím, že jednali v rozporu s biblickými zásadami, přesto procentuální zastoupení nemocných lidí se mění a ukazuje se, že roste počet nevinných obětí, jako jsou malé děti a věrní manželští partneři.

Světová zdravotnická organizace uvádí, že celosvětově jsou ženy nyní nakaženy virem AIDS skoro stejně často jako muži a že v roce 2000 se bude většina nových případů nákazy týkat žen. Afričtí pracovníci ve zdravotnictví říkají, že osmdesát procent případů AIDS zde „je přenášeno heterosexuálním pohlavním stykem a skoro všichni ostatní, kteří onemocní, jsou nakaženi při přenosu viru z matky na dítě během těhotenství a porodu.“

Ačkoliv Bůh je proti jakémukoli přestupování svých zákonů, včetně přestoupení, jež mají za následek takové utrpení, přesto ochotně podává svou milosrdnou ruku všem, kdo jsou takto postiženi. Dokonce i ti lidé, kteří dostali AIDS v důsledku nesprávného jednání, mohou mít z Božího milosrdenství prospěch, jestliže činí pokání a už nedělají to, co je špatné. — Izajáš 1:18; 1. Korinťanům 6:9–11.

Co je v současné době známo

AIDS je celosvětový zdravotní problém. Vědci sice tvrdí, že „HIV patří k virům, které se nepřenášejí snadno“, ale to je slabá útěcha pro milióny lidí, kteří již AIDS mají, a pro nesčetné milióny těch, kdo ho v příštích letech dostanou. Fakta ukazují, že AIDS se šíří po celém světě.

Jedna publikace shrnula běžné způsoby přenosu slovy: „Prakticky všechny HIV infekce jsou přenášeny pohlavním stykem nebo infikovanou krví.“ Jako reakci na závěry, ke kterým dospěla většina lékařů, zpráva uvádí: „Aby došlo k infekci, musí se do těla nenakaženého člověka dostat tělesná tekutina (téměř vždy krev nebo sperma) z nakažené osoby.“

Nicméně slovní spojení „prakticky všechny“ a „téměř vždy“ ukazují, že jsou možné výjimky. Takže, ačkoliv je dnes odborníkům v oblasti medicíny mechanismus přenosu AIDS ve velké většině případů známý, je velmi malé procento případů, kde způsob, jak došlo k infekci, může být neznámý. Je tedy stále nutné být opatrný.

Jak budete reagovat vy?

Na světě je již asi dvanáct až čtrnáct miliónů lidí nakaženo virem AIDS. Podle odhadů bude na konci století nakaženo mnoho dalších miliónů lidí. Proto jste se pravděpodobně již dostali — nebo se možná brzy dostanete — do blízkosti těch, kdo mají tuto nemoc. V jakémkoli velkém městě můžete být běžně s takovými lidmi ve styku například na pracovišti, v restauracích, v divadlech, na sportovních stadiónech, v autobusech, v metru, v letadlech a vlacích a při dalším veřejném styku.

Křesťané tedy mohou v rostoucí míře potkávat lidi nakažené virem AIDS a mohou se zajímat, jak pomoci těm z nich, kteří si přejí studovat Bibli, navštěvovat křesťanská shromáždění a směřovat k oddanosti Bohu. Jak by křesťané měli reagovat na tyto potřeby u nemocných s AIDS? Jsou nějaká praktická opatření, ze kterých by měli užitek nemocní i členové křesťanského sboru?

Všeobecný názor je ten, že při běžném styku nelze na nikoho AIDS přenést. Je tedy zřejmě rozumné, aby člověk nebyl přemrštěně bázlivý ohledně toho, že je ve společnosti lidí s AIDS. Nemocní s AIDS mají výrazně oslabený imunitní systém, a proto bychom měli být opatrní, aby oni nedostali běžné virové infekce, které máme my. Tyto běžné nemoci mohou jejich tělo těžce poškodit.

Nemoc AIDS ohrožuje život, a vzhledem k tomu je moudré — jsme-li v osobním kontaktu s člověkem, který má AIDS, nebo přichází-li takový člověk do našeho sboru — mít na mysli některá rozumná opatření. Především, tato věc se nemá veřejně oznamovat, a tak bychom měli o situaci informovat jednoho ze starších ve sboru, a ten bude připraven, aby poskytl laskavou a přiměřenou odpověď každému, kdo se bude na tuto záležitost ptát.

Virus se může přenášet krví infikované osoby, a je tedy možná rozumné, aby se při uklízení záchodů a utírání potřísněných míst — zvláště skvrn s krví — dodržoval ve sboru postup, který se označuje jako obecná hygienická opatření. „Obecná hygienická opatření“ je pojem, který lékaři zavedli, aby popsali soubor zásad platných za okolností, kdy krev některé osoby je pokládána za nakaženou a potenciálně nebezpečnou, a je proto potřeba zacházet s ní zvláštním způsobem. Sál Království je veřejné zařízení, a proto bude moudré mít mezi úklidovými prostředky k dispozici gumové rukavice, aby v případě potřeby bylo možné zajistit vhodnou péči a úklid. Obecně se k odstranění kapek krve doporučuje použít tříprocentní roztok desinfekčního prostředku (CHLORAMIN).

Při jednání s druhými lidmi, včetně nemocných na AIDS, jsou křesťané vybízeni, aby jednali podle příkladu Ježíše. Měli bychom napodobit Ježíšův soucit s lidmi, kteří byli postižení, ale upřímně se chtěli líbit Bohu. (Srovnej Matouše 9:35–38; Marka 1:40, 41.) V současné době ale neexistuje žádná léčba na AIDS, a proto je vhodné, aby křesťané podnikli rozumná opatření, jestliže poskytují účastnou pomoc lidem, kteří trpí nemocí AIDS. — Přísloví 14:15.

Nemocní s AIDS také mohou spolupracovat

Je-li nemocný s AIDS rozumný, uvědomuje si, že druzí lidé jsou citliví, pokud jde o tuto nemoc. Chce-li brát ohled na pocity těch, kdo chtějí nemocnému pomáhat, bude pro něj lepší, zdrží-li se veřejných projevů náklonnosti, jako je objímání a líbání. Pravděpodobnost, že by se těmito projevy mohla nemoc přenést, je malá nebo není vůbec žádná, ale nemocný dá takovým omezením najevo, že bere na druhé lidi ohled, a vytváří tak základ pro to, aby byl podobný ohled brán na něho.a

Pokud si člověk s AIDS uvědomuje, že mnozí lidé mají strach z toho, co je neznámé, neměl by se urazit, jestliže ho lidé ve sboru nezvou hned k sobě domů nebo jestliže má pocit, že rodiče svým dětem brání být s nemocným v blízkém kontaktu. A pokud probíhá některé sborové studium knihy v sále Království svědků Jehovových, je možná moudré, aby se ten, kdo je postižen AIDS, rozhodl navštěvovat studium spíše zde než v soukromé domácnosti. V soukromé domácnosti by se mohl účastnit studia, pokud by situaci probral s majitelem bytu.

Nemocní s AIDS by měli také pozorně brát ohled na druhé, mají-li například silný kašel a ví se, že mají tuberkulózu. Měli by pak být ochotni použít obecné hygienické zásady, které platí v této situaci a týkají se izolace nemocného vzhledem k okolí.

Další situace, kdy může nevinný člověk dostat AIDS, je, když vstoupí do manželství s někým, kdo je nositelem viru AIDS a neví o tom. Zvláštní opatrnost je nutná tehdy, když jeden nebo oba manželští partneři předtím, než přišli k přesnému poznání Božího slova, střídali partnery nebo si vstřikovali do žil drogy použitými jehlami. Vzhledem k tomu, že roste počet lidí s asymptomatickou infekcí HIV (to znamená dosud bez viditelných příznaků), nebylo by nepřiměřené, aby ten, kdo chce vstoupit do manželství, nebo jeho starostliví rodiče, požádali před zasnoubením nebo uzavřením manželství budoucího partnera, aby si nechal udělat krevní zkoušku na AIDS. Vzhledem k tomu, že nemoc má ničivé, smrtící účinky, by se budoucí manželský partner neměl urazit, když je od něho takové vyšetření požadováno.

Jestliže se test prokáže pozitivní, nebylo by vhodné, aby nakažený partner naléhal na partnera, kterého si hodlal vzít, a chtěl ve známosti pokračovat, nebo aby chtěl být dále zasnouben, pokud si druhý partner nyní přeje vztah ukončit. A bylo by moudré, aby každý, kdo dříve žil vysoce rizikovým způsobem života, střídal partnery nebo si píchal drogy, se dobrovolně rozhodl nechat se vyšetřit předtím, než nějakou známost začne. Mohl by se tak vyhnout citovému zranění.

Jako křesťané tedy chceme jednat soucitně a nechceme se stranit lidí, kteří mají AIDS, nicméně si uvědomujeme, že pocity jednotlivců se mohou v této ožehavé otázce lišit. (Galaťanům 6:5) O nemoci, jako je AIDS, není vše známo, a tak jsou možná někteří lidé rozpačití, pokud jde o to, jak v těchto záležitostech jednat. Máme-li nemocné s AIDS dále přijímat v křesťanském sboru a projevovat jim lásku a vřelost, a přitom podniknout rozumná opatření na ochranu sebe a své rodiny, potřebujeme mít na věc vyrovnaný názor.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 13]

Bylo mi jí líto

Jednoho dne jsem ve zvěstovatelské službě oslovila mladou ženu, které bylo asi dvacet let. Její velké hnědé oči se dívaly nesmírně smutně. Chtěla jsem s ní začít rozhovor o Božím Království, a tak jsem jí nabídla, aby si vybrala jeden z traktátů, které jsem držela v ruce. Bez váhání si vybrala traktát Útěcha pro sklíčené. Podívala se na traktát, potom na mě a suše řekla: „Moje sestra právě zemřela na AIDS.“ Než jsem stačila projevit soustrast, dodala: „Já také zemřu na AIDS, a to mám dvě malé děti.“

Bylo mi jí líto, a tak jsem jí z Bible přečetla, jakou budoucnost Bůh lidstvu slíbil. Vyhrkla: „Jak by se teď Bůh mohl o mě zajímat, když já jsem se nikdy nezajímala o něho?“ Řekla jsem jí, že pokud bude studovat Bibli, může na základě toho poznat, že Bůh přijímá každého, kdo cítí upřímnou lítost a začíná spoléhat na něho a na výkupní oběť jeho Syna. Žena odpověděla: „Vím, kdo jste. Jste ze sálu Království tady v ulici — ale přijali byste ve vašem sálu Království takového člověka, jako jsem já?“ Ujistila jsem ji, že přijali.

Když nakonec odcházela s knihou Bible — Boží, nebo lidské slovo? a se svým traktátem, pomyslela jsem si: „Doufám, že najde tu útěchu, kterou může poskytnout jenom Bůh.“