Pozorujeme svět

Děti — partyzáni

Je stále běžnější, že v partyzánských oddílech všude na světě jsou děti. Podle listu International Herald Tribune se děti rychle naučí zabíjet, protože jejich smysl pro to, co je správné a nesprávné, není tak silný jako jejich touha být přijímané. Vůbec nezáleží na tom, která vojenská skupina se stala jejich rodinou. „Ve Rwandě i na jiných místech byly někdy pachateli těch nejhorších zvěrstev právě děti,“ řekl jeden mluvčí OSN. „Chtějí někam patřit a být chválené, a schválení svých druhů si mohou získat pouze tím, že budou ještě udatnější nebo barbarštější než dospělí.“ Při jednom africkém konfliktu byli už osmiletí chlapci cvičeni a nuceni páchat zvěrstva, například zastřelit své vlastní rodiče a podřezat je. Dívky, které byly uneseny, musely vařit, uklízet a poskytovat mužům sexuální zábavu. „Odhaduje se, že válčení se nyní účastní 50 000 až 200 000 dětí ve 24 konfliktech,“ uvádí časopis Newsweek.

Bezpečnost cykasu

Mnoho botaniků považuje cykas Encephalartos woodii za nejvzácnější rostlinu světa. Když se tedy Jižní Afrika vloni rozhodla, že pošle zástupce tohoto tropického druhu, podobného palmě, na londýnskou Chelsea Flower Show, bylo přijato jisté opatření proti krádeži. Do kmene cykasu byl ukryt mikročip obalený v antibakteriální masti. Všechny cykasy, které se v Jižní Africe přepravují, jsou nyní takto chráněny, informuje časopis New Scientist. Jihoafričtí ochránci přírody bojují proti zlodějům tím, že podobně chrání i cykasy rostoucí v přírodě a využívají družicový sledovací systém.

Chybějící poklopy kanálů

List Economic Daily informuje, že v roce 1994 více než dvě stě obyvatel Pekingu spadlo do otevřeného kanálu. Proč? V tom roce zloději ukradli z ulic hlavního města Číny přes dva tisíce poklopů. Většinu prý ukradli migranti, takzvaná kočovná populace Číny. Za posledních deset let spolu s počtem migrantů ve městě stoupl i počet těchto krádeží. Šedesátikilový poklop se dá prodat za více než sto jüanů (12 dolarů). Mezi zraněnými byli chodci i cyklisté.

Nové překlady Bible

„Na pulty knihkupectví se dostává záplava nových vydání Bible v moderní angličtině,“ uvádí časopis U.S.News & World Report. Vydávají se Bible pro děti, sportovce, staré lidi, matky v domácnosti, otce a jiné skupiny. Jeden z překladů Bible, Black Bible Chronicles, „používá slang a dramatický jazyk, aby oživil biblické příběhy pro mladé černé Američany“. Jiný překlad, The New Testament and Psalms: An Inclusive Version, se pokouší o jazyk, který je neutrální z hlediska pohlaví. Bůh je nazýván „Otec-Matka“ a ze „Syna člověka“ se stal „někdo lidský“. Aby se nedotkli leváků, překladatelé nazývají Boží pravici Boží „mocnou rukou“ a kvůli rasovému podtextu již není temnota spojována se zlem. A třetí překlad, New International Reader’s Version New Testament, popisují vydavatelé jako „nejjednodušeji psanou Bibli, jaká je na trhu“. Článek končí: „Celkem je jen v angličtině více než 450 překladů Bible. Když se na trh dostávají všechny ty nové překlady, je pravděpodobné, že Bible jen tak neuvolní své trvalé místo na seznamu bestsellerů všech dob.“

Problémy se jmény

Čína, která má přes 1,2 miliardy obyvatel, má stále méně příjmení. Podle výzkumníků se tam dnes používá jen 3100 příjmení, kdežto v minulosti jich bylo 12 000. Asi tři sta padesát milionů lidí — zhruba tolik, kolik obyvatel mají Spojené státy a Japonsko dohromady — se dělí o pět nejužívanějších příjmení: Li, Wang, Žang, Liu a Čen. Kromě toho se běžně používají i stejná křestní jména. Například ve městě Tchien-ťin se více než 2300 lidí jmenuje Žang Li a píše se stejnými písmeny a ještě mnoho dalších lidí vyslovuje své jméno také tak, ale píší je jinak. Následkem toho dochází k záměnám. Mnoho lidí bylo omylem zatčeno, byly vybrány nesprávné bankovní účty a v nemocnicích byly na některých pacientech provedeny nesprávné operace. Korejská republika má podobný problém. Průzkum v roce 1987 ukázal, že každý pátý člověk má příjmení Kim. Aby nebylo možné uzavřít manželství s blízkým příbuzným, byly sňatky mezi osobami s tímtéž příjmením zakázány. To způsobilo, že tisíce dvojic spolu žily, aniž uzavřely manželství. Pak se na ně ale nevztahovalo pojištění a jiné výhody. Avšak nejvyšší soud této země nyní rozhodl, že sňatky osob se stejným příjmením budou považovány za platné, pokud se tyto páry nejprve dají oddat v zahraničí.

Rwandské ženy obviněny

Organizace Africa Rights se sídlem v Londýně tvrdí, že odpovědnost za povraždění nejméně 500 000 osob ve Rwandě v roce 1994 musí nést ženy stejně jako muži. „Tisíce žen bylo zabito jinými ženami,“ uvádí zpráva. „Ženy se aktivně účastnily zabíjení v rozsahu, jaký nemá obdoby. To není náhodné. Strůjci holocaustu se do vraždění snažili zapojit co nejvíce obyvatelstva — muže, ženy, a dokonce i děti, třeba teprve osmileté. Rozhodli se vytvořit národ extrémistů, který je spojen krví genocidy.“ Mnoho žen, které se do vraždění zapojily, bylo v odpovědném postavení — členky vlády, správkyně kraje, jeptišky, učitelky a ošetřovatelky. Některé se aktivně účastnily zabíjení mačetami a střelnými zbraněmi, jiné zastávaly podpůrnou úlohu tím, že povzbuzovaly muže, kteří vraždili, pouštěly je do domů a nemocnic, drancovaly domy a svlékaly a okrádaly mrtvé.

Přírodní čistidla

Londýnský list The Times uvádí, že některé kvetoucí rostliny vykazují podivuhodnou schopnost čistit a regenerovat pouštní půdu, která byla znečištěna ropou. Vědci zjistili, že tam, kde je ropy méně než deset procent váhy písku, se může těmto rostlinám dobře dařit a jejich kořeny zůstanou naprosto čisté. Proč? Protože v okolí kořenů žijí miliony baktérií, které ropu vstřebávají a rozkládají ji na neškodné složky. Tyto rostliny patří k rostlinné čeledi složnokvětých, do které patří i sedmikrásky, astry a mnoho druhů plevele. Vědci doporučují, aby tyto rostliny byly zasety v Kuvajtu a urychlily očišťování tamní pouště. Čtyři roky po válce s Irákem je stále ještě znečištěno padesát čtverečních kilometrů pouště.

Používají hlavu

„Africké ženy chodí kilometry s těžkými džbány s vodou nebo hrnci s jídlem, jako by nenesly nic,“ píše se v časopise Discover. „Výzkumníci zjistili, že ženy mohou nosit ohromné náklady a přitom nepotřebují žádnou zvláštní energii.“ Některé keňské ženy mohou bez mimořádného úsilí nést až dvacet procent své váhy. Jak to dělají? Nosí „svá břemena mnohem efektivněji než ti, kdo nosí těžké batohy, nebo jiní lidé, kteří nebyli trénováni, aby používali hlavu,“ odpovídá časopis New Scientist. „Vědci se domnívají, že tajemství spočívá v kyvadlovém pohybu těchto žen.“ Když jdeme, podobáme se kyvadlu, které je v pohybu. Část energie z jednoho kroku přeneseme na druhý. U Evropanů účinnost tohoto přenosu energie klesá s tím, jak roste zatížení. Ale u Afričanek, které nosí náklad na hlavě, tato účinnost ještě stoupá, takže se jejich svaly nemusí nijak mimořádně namáhat. Avšak než si člověk tuto techniku dokonale osvojí, trvá to léta.

„Jeruzalémský syndrom“

Je to „postižení turistů, kteří — přemoženi silnými náboženskými emocemi, jež v nich toto město vyvolalo — začali být přesvědčeni, že jsou Spasiteli či jinými biblickými postavami nebo že od Boha dostali zvláštní poselství či pověření,“ píše časopis Time. „Většinou měli již dříve psychické problémy.“ Vousatý Ital, který se potuloval v kopcích kolem Betléma oblečen v pytlovině, tvrdí, že je Ježíš. Nahý muž mávající mečem běží Starým městem a říká, že má pověření, aby léčil slepé. Mohutný Kanaďan říká, že je Samson a „dokazuje“ to tím, že vytrhne železnou mříž z okna svého nemocničního pokoje a uteče. Lidé, kteří jsou tímto syndromem postiženi, jsou obvykle převezeni do jeruzalémské psychiatrické léčebny Kfar Shaul — ne proto, aby se léčili, ale aby se zklidnili a mohli se vrátit na léčení domů. V nemocnici je takových pacientů ročně asi padesát a většinou pocházejí ze západní Evropy a Spojených států.