Shromažďování všech národů k uctívání v jediném chrámu
1. Jak učinil Jehova Ježíše duchovním knězem a která duchovní svatyně již tehdy dostávala podobu?
NYNÍ již dostával podobu velký duchovní svatostánek Jehovy Boha. Proč? Protože začala existovat protiobrazná „Svatá“ Božího duchovního chrámu. Bylo to proto, že Bůh vylil svého svatého ducha na Ježíše a učinil Ježíše duchovním knězem. Bůh zplodil Ježíše svým duchem, aby jej učinil Božím duchovním Synem, oděl jej slávou vyššího kněžství, než měli pozemští velekněží z Áronovy rodiny.
2. Do jakého stavu se Ježíš dostal, do které části Jehovovy duchovní svatyně mohl vstoupit a co tam mohl dělat?
2 Proto Pavel píše: „Nikdo také nebere tuto čest sám od sebe, ale jen když je povolán Bohem, právě jako byl i Áron. Tak také Kristus neoslavil sám sebe tím, že se stal veleknězem, ale oslavil jej ten, jenž o něm mluvil: ‚Ty jsi můj syn; dnes jsem se já stal tvým otcem.‘ Jak říká i na jiném místě: ‚Ty jsi kněz navždy po způsobu Melchisedechově.‘“ (Žid. 5:4–6) Tak se Ježíš dostal do stavu duchovního zplození, i když byl stále ještě v těle. V tomto stavu mohl vstoupit do protiobrazné „Svaté“ Jehovova duchovního chrámu. V této „Svaté“ mohl přinášet Bohu modlitby, chválu a službu jako kadidlo.
3. a) Který další oddíl Jehovova duchovního chrámu dostával podobu a jakými rysy se vyznačoval? b) Od kdy byl tedy Jehovův duchovní chrám v činnosti?
3 Nyní také dostávala podobu Nejsvětější Božího duchovního chrámu, totiž určitá oblast nebe, kde Jehova Bůh osobně sídlí nad nebeskými cherubíny jako nad „slitovnicí“. (Žalm 80:1; 4. Mojž. 7:89; Žid. 9:4, 5) V této nebeské oblasti, která nyní na sebe vzala všechny rysy Nejsvětější čili nejvnitřnější místnosti, trůní Jehova jako nad slitovnicí truhly nové smlouvy, připraven a ochoten, aby se dal na vrcholu velkého protiobrazného dne smíření usmířit, uspokojit a obměkčit přijatelnou obětí za hřích, dokonalou lidskou obětí svého velekněze Ježíše Krista. (3. Mojž. 16:1–37) Tak začal existovat velký protiobrazný duchovní chrám Jehovy Boha, s protiobraznou Nejsvětější a Svatou a nádvořím s obětním oltářem. Od Ježíšova křtu v řece Jordánu roku 29 n. l. byl Jehovův skutečný chrám v činnosti a celé lidstvo čekala mnohá požehnání.
4. a) Kdy uvedl Jehova Ježíše Krista za „oponu“ do skutečné Nejsvětější a jak? b) Kdy skončil protiobrazný den smíření a jak?
4 Jediná věc, která oddělovala Ježíše Krista jako velekněze od Jehovovy skutečné Nejsvětější, byla symbolická „opona“, překážka tělesného organismu. „Tělo a krev nemohou zdědit Boží království.“ (1. Kor. 15:50) Proto Ježíš Kristus dokončil svou dokonalou lidskou oběť na Božím „oltáři“, když zemřel jako nevinná oběť v den pasach, 14. nisana roku 33 n. l. Avšak třetího dne po Ježíšově smrti, 16. nisana, přivedl všemohoucí Bůh svého velekněze Ježíše Krista za oddělující „oponu“, když jej vzkřísil z mrtvých, ne jako velekněze z masa a krve, ale jako duchovního velekněze, který byl účasten „božské přirozenosti“ a oděn nesmrtelností. (1. Petra 3:18; 1. Kor. 15:42–54; 2. Petra 1:4) Chrámová „opona“, znázorňující tělesnou přehradu, již pro vzkříšeného Ježíše Krista neexistovala, a tak mohl čtyřicátého dne po svém vzkříšení vstoupit do nebe a objevit se před osobou Boha s drahocennou hodnotou své krve, která smiřuje hříchy, aby ji předložil u Božího smírného trůnu k prospěchu všeho lidstva. Tímto předložením skončil velký protiobrazný den smíření.
SBOR DUCHOVNÍCH NIŽŠÍCH KNĚŽÍ
5, 6. a) Kdy začal stavět Ježíš Kristus svůj sbor na sobě jako na skále? b) Jak se stali členové sboru duchovními nižšími kněžími a co je o tom řečeno v 1. Petra 2:5, 9?
5 Ve světle předcházejících myšlenek je zcela jasné, že stánek zbudovaný Mojžíšem a chrámy vystavěné Šalomounem, Zorobábelem a Herodem v Jeruzalémě neznázorňovaly sbor Kristových učedníků. Křesťanský sbor začal existovat teprve padesátého dne po Ježíšově vzkříšení a tudíž po tom, co vstoupil Ježíš do nebe a objevil se v ‚samém nebi‘ před osobou Boha v jejich prospěch. Když mluvil o sobě jako o symbolické skále, Ježíš řekl svým apoštolům: „Na tom skalním masivu postavím svůj sbor a brány hádu jej nepřemohou.“ (Mat. 16:18) Začal stavět svůj duchovní sbor o slavnosti letnic, deset dní po svém vstoupení do nebes v roce 33 n. l. Dostal od Boha svatého ducha a vylil jej dolů na zemi na své čekající učedníky v Jeruzalémě. Tak byli zplozeni duchem a stali se Božími duchovními syny. Tentýž duch je rovněž pomazal, aby se stali duchovními nižšími kněžími pod svým veleknězem Ježíšem Kristem. (Skut. 2:1–36) Apoštol Petr o tom říká:
6 „Jste i vy sami budováni jako živé kameny v duchovní dům, pro účel svatého kněžstva, abyste přinášeli duchovní oběti přijatelné Bohu skrze Ježíše Krista. Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid ke zvláštnímu vlastnictví, abyste oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy, ve své podivuhodné světlo.“ — 1. Petra 2:5, 9.
7. Do jakého protiobrazného místa a kterého oddílu duchovního chrámu byli přivedeni jako duchovní nižší kněží a co tam měli dělat?
7 Tento „duchovní dům“ je vystavěný z ‚živých kamenů‘, nižších kněží Ježíše Krista. Bylo jim řečeno: „Proto, svatí bratři, účastníci nebeského povolání, pozorujte apoštola a velekněze, kterého vyznáváme — Ježíše.“ (Žid. 3:1) Jako dům nižších kněží mají „přinášet duchovní oběti přijatelné Bohu skrze Ježíše Krista“. (1. Petra 2:5) To znamená, že byli přivedeni do protiobrazného nádvoří, kde je umístěn Boží protiobrazný „oltář“, aby tam obětovali „duchovní oběti“ na základě Boží „vůle“. Znamená to také, že ve svém stavu duchovního zplození Božích duchovních synů byli přivedeni do protiobrazného prvního oddílu neboli „Svaté“ Božího duchovního chrámu. Radují se z duchovního osvícení jakoby ze zlatého sedmiramenného svícnu, jedí duchovní potravu jakoby ze zlatého stolu s chleby a přinášejí modlitby, chválu a službu Jehovovi Bohu, jako by stáli u zlatého oltáře s kadidlem, který byl před vnitřní oponou.
8. a) Co tedy znázorňovala Svatá stanu nebo chrámu? b) Co znázorňovalo nádvoří kněží?
8 Z tohoto stanoviska Svatá chrámu znázorňovala či předobrazovala stav duchem zplozeného Božího duchovního kněžstva, jehož členové jsou ještě stále v pozemském, masitém těle. Je to zvláštní duchovní příbuzenství s Bohem, které je odděleno od vně stojících jakoby oponou, takže ti je nemohou poznat ani pochopit. Kněžské nádvoří, kde byl umístěn měděný oltář, znázorňuje jejich zvláštní lidské postavení před Bohem. Dívá se na ně nikoli jako na nedokonalé, odsouzené hříšníky, kteří nejsou hodni sloužit u jeho duchovního „oltáře“, ale jako na kajícné, obrácené a pokřtěné učedníky Ježíše Krista, které považuje za spravedlivé a bezhříšné pro jejich víru v Boha a pro usmiřující krev velekněze Ježíše Krista. (Řím. 5:1, 9; 8:1; 3:24–26) Tak chrámové nádvoří s měděným oltářem znázorňuje neboli předobrazuje spravedlivé postavení Božích duchovních nižších kněží vzhledem k jejich masitým tělům.
9. a) Jak se dostanou duchovní nižší kněží do protiobrazné Nejsvětější a přinášejí tam smírčí oběť? b) Jak budou sloužit v této Nejsvětější?
9 Protože ‚tělo a krev nemohou zdědit Boží království, ani porušitelnost nemůže zdědit neporušitelnost‘, musí tito duchem zplození nižší kněží pod Kristem také překročit tělesnou překážku, znázorněnou vnitřní chrámovou „oponou“. To dělají, když slouží až do své smrti na zemi jako duchovní kněží. Pak v určeném čase je Bůh vzkřísí z mrtvých Kristovým vzkříšením, totiž jako duchovní tvory s božskou přirozeností, obohacené nesmrtelností a neporušitelností. Jak čteme: „Rozsévá se [ve smrti] tělo tělesné, je vzkříšeno tělo duchovní.“ (1. Kor. 15:42–44; Řím. 6:4, 5) Tak jsou přivedeni do osobní přítomnosti nejvyššího Boha, ale ne proto, aby mu přinášeli nějakou smírčí oběť. To již vykonal Jehovův velekněz Ježíš Kristus v protiobrazném dnu smíření. (Žid. 10:19–22) Ale když potom budou spojení v nebesích se svým veleknězem, budou moci sloužit jako „kněží Boží a Kristovi a budou s ním vládnout jako králové tisíc let“. — Zjev. 20:4, 6.
10. S jakou „stavbou“ srovnává Pavel křesťanský sbor podle 1. Korintským 3:9, 16, 17? Co tím však není myšleno a proč ne?
10 Ve svém pozemském stavu jsou srovnáváni s mnoha věcmi. Podle 1. Korintským 3:9 jim říká například apoštol Pavel: „Vy jste Božím polem k obdělávání, Boží stavbou.“ Ptáme se: Jakou „stavbou“? Dostaneme odpověď v 16. a 17. verši: „Nevíte, že jste Boží chrám a že ve vás přebývá Boží duch? Ničí-li někdo Boží chrám, zničí jej Bůh; neboť Boží chrám je svatý a ten chrám jste vy.“ To neříká ani neznamená, že jsou chrámem, který byl znázorněn nebo předobrazen stanem zřízeným Mojžíšem a chrámy vystavěnými v Jeruzalémě. V chrámu, o němž mluví Pavel v dopise Židům, bydlí Bůh osobně, protože tam je osobně přítomen. Ale v chrámu, o němž Pavel říká, že to je křesťanský sbor, není Bůh osobně přítomen. Pouze Boží duch sídlí v tomto symbolickém chrámu. Bůh tam dlí pouze svým duchem, protože jeho členové jsou v těle na zemi.
11. Jak ukazují základy chrámu rozdíl mezi křesťanským sborem a Jehovovým chrámem v nebesích?
11 Boží chrám v nebesích není vystavěn na základech křesťanských apoštolů a proroků. Ale křesťanský sbor jako chrám je vystavěn na křesťanských apoštolech a prorocích. V Efezským 2:20–22 apoštol Pavel píše: „Byli jste vybudováni na základě apoštolů a proroků, přičemž Ježíš Kristus sám je základním úhelním kamenem. V jednotě s ním roste celá harmonicky spojená stavba ve svatý chrám pro Jehovu. Vy též v jednotě s ním jste budováni v místo, kde Bůh přebývá duchem.“
12. a) Co sídlí ve sboru na zemi, takže může být přirovnán k chrámu? Kde však je sbor na zemi v Božím velkém duchovním chrámu? b) Co nesmí sbor jako „chrám“ pravého Boha na zemi trpět ve svých řadách?
12 Protože Boží duch sídlí v tomto harmonicky organizovaném sboru duchovních nižších kněží Krista, je tento sbor nazýván „chrámem“ Jehovy Boha. V nebeské Nejsvětější svého velkého duchovního chrámu je Bůh přítomen osobně. V oddílu nazývaném „Svatá“ velkého duchovního chrámu je chrámová třída, pokud je na zemi. Protože duchem zplozený sbor je přirovnáván k chrámu na zemi, v němž sídlí Jehova svým duchem, nesmí trpět ve svých řadách žádnou modloslužbu nebo uctívání falešných bohů. „V jakém souhlasu je Boží chrám s modlami?“ ptá se apoštol Pavel a pak dodává k vysvětlení: „Neboť my jsme chrám živého Boha; jak Bůh řekl: ‚Budu přebývat mezi nimi a procházet se mezi nimi a budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘“ — 2. Kor. 6:16.
CHRÁMOVÁ NÁDVOŘÍ PŘEPLNĚNÁ CTITELI
13. Který stav (znázorněný určitým chrámovým oddílem) přestane, až duchem zplozený sbor opustí pozemskou scénu?
13 Tento duchem zplozený sbor, přirovnaný k chrámu, musí být považován za svatý. V určitém čase opustí pozemskou scénu. Tím přestane stav duchovního zplození duchovních nižších kněží (znázorněný Svatou jeruzalémského chrámu). Duchovní nižší kněží svou smrtí v těle a vzkříšením v duchu překročí tělesnou překážku (znázorněnou vnitřní oponou chrámu) a vstoupí do nebeské Nejsvětější.
14. Jak je ve Zjevení 21:1, 2 znázorněn sbor 144 000 nižších kněží v nebeské Nejsvětější?
14 Jaká to bude svatá přednost pro 144 000 nižších kněží Jehovova duchovního chrámu být v jeho Nejsvětější před samotnou osobou Jehovy Boha! To nebylo symbolizováno nižšími kněžími, kteří sloužili v jeruzalémském chrámu, ale je to výstižně znázorněno v poslední knize Bible. Tam je sbor 144 000 nižších kněží, kteří slouží pod Jehovovým veleknězem, přirovnán k jeho nevěstě v den sňatku. Líbeznými slovy popisuje křesťanský apoštol Jan tuto kolektivní nevěstu: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi; neboť dřívější nebe a dřívější země pominuly a moře více není. Viděl jsem také svaté město, Nový Jeruzalém, sestupující z nebe od Boha a připravený jako nevěsta, okrášlená pro svého manžela.“ — Zjev. 21:1, 2.
15. Jaký je rozdíl mezi starým pozemským Jeruzalémem a nebeským Novým Jeruzalémem, pokud jde o chrám?
15 Pamatujme si, že starý pozemský Jeruzalém měl nádherný chrám až do doby svého zničení římským vojskem v roce 70 n. l. Co však říci o nebeském Novém Jeruzalému, který viděl apoštol Jan ve vidění asi dvacet šest let po zničení chrámu starého Jeruzaléma v roce 70 n. l.? Jan pokračuje ve svém krásném popisu Nového Jeruzaléma slovy: „A neviděl jsem v něm chrám, neboť Jehova Bůh, Všemohoucí, je jeho chrámem, a též Beránek. A město nepotřebuje slunce ani měsíc, aby na ně svítily, neboť je ozářila Boží sláva a jeho lampou je Beránek. A národy budou chodit v jeho světle.“ — Zjev. 21:22–24.
16. Kde je 144 000 nižších kněží, takže není zapotřebí, aby byl v Novém Jeruzalémě chrám, a jak je sám Jehova chrámem?
16 Proč by měl být v nebeském novém Jeruzalémě chrám, zvláštní stavba, v němž by sloužilo 144 000 nižších kněží a tak nepřímo přinášelo Bohu svatou službu? Proč, když jsou před samotnou osobou Boha a „uvidí jeho tvář“? (Zjev. 22:4) Sám Jehova Bůh je chrámem Nového Jeruzaléma. Nebeský nový Jeruzalém není chrámem. Ne, Jehova Bůh, Všemohoucí, je chrámem. Zaujímá místo chrámu v nebeském městě. Protože tam není pouze duchem, ale osobně, není zapotřebí zvláštní budovy, v níž by ho obyvatelé Nového Jeruzaléma, 144 000 nižších kněží, nepřímo uctívali a jemu sloužili. Přinášejí mu pod velekněžstvím Beránka, Ježíše Krista, přímo svatou službu.
17. Jak je také Beránek společně s Jehovou Bohem chrámem Nového Jeruzaléma?
17 Proto je Beránek společně s Jehovou chrámem Nového Jeruzaléma. Ve Zjevení 21:22 čteme: „Jehova Bůh je jeho chrámem, a též Beránek.“ Beránek, totiž Kristus, je osobně v Nejsvětější Jehovova duchovního chrámu. Již přinesl přímo Bohu smírčí oběť protiobrazného dne smíření. Jako Jehovův velekněz podle podobnosti Melchisedecha sedí po Boží pravici.
18. Na kterém místě Jehovova duchovního chrámu bude poskytnuto lidem požehnání dne smíření a pro koho byla ve dni smíření přinesena smírčí oběť, jak to bylo naznačeno?
18 I když potom nebude stav duchovního zplození 144 000 nižších kněží, který byl znázorněn chrámovým oddílem nazvaným Svatá, budou dále trvat pozemská nádvoří Jehovova velkého duchovního chrámu. Budou tam lidé na zemi, kterým bude poskytnuto požehnání Jehovova dne smíření. To se shoduje se skutečností, že smírčí oběť dne smíření nebyla přinesena pouze za rodinu kněží, ale i za všechny ostatní příslušníky lidu, kteří uctívají Jehovu v jeho chrámu.
19. a) Kdo se podle slov proroka Zachariáše „v tom dni“ připojí k Jehovovi a bude ‚obměkčovat Jehovovu tvář‘? b) Jaké nádvoří měl jako opatření pro to Herodův chrám v Jeruzalémě a za které Neizraelity se modlil Šalomoun při zasvěcení chrámu?
19 Když Boží prorok Zachariáš prorokoval ve spojení se znovuvystavěním chrámu v Jeruzalémě v šestém století před naším letopočtem, byl inspirován ke slovům: „A mnohé národy se jistě připojí k Jehovovi v tom dni a skutečně se stanou mým lidem; a já budu sídlit uprostřed vás.“ „A mnoho lidí a mocných národů skutečně přijde do Jeruzaléma hledat Jehovu vojsk a obměkčit Jehovovu tvář.“ (Zach. 2:11; 8:22) V souladu s tímto proroctvím, že přijdou Neizraelité uctívat Jehovu do jeho chrámu, měl chrám zbudovaný králem Herodem, který nahradil chrám vystavěný za času proroka Zachariáše, nejen nádvoří kněží s oltářem a též nádvoří Izraele a nádvoří žen, ale též nádvoří pohanů a Neizraelitů. Již staletí předtím, když král Šalomoun zasvěcoval první chrám v Jeruzalémě, modlil se za cizince, kteří přijdou z dalekých zemí, aby konali pobožnost v Jehovově chrámu. — 1. Král. 8:41–43; 2. Par. 6:32, 33.
20. Od kdy se zvláště splňuje Zachariášovo proroctví a proč od té doby?
20 Před dlouhou dobou vyslovené Zachariášovo proroctví splňuje se již v našich dnech, zvláště od roku 1935 n. l., zatímco je ještě ostatek duchovních nižších kněží na zemi a slouží v oddílu Jehovova duchovního chrámu nazvaném Svatá. Proto „velký zástup“ cizinců, kteří proudí ze všech částí země k nádvořím Jehovova duchovního chrámu, má spojení a společenství s duchovními nižšími kněžími, kteří jsou ještě na zemi. Od roku 1935 n. l. bylo možné vidět „velký zástup“ nekněžských Jehovových ctitelů přicházet k chrámu, protože v tomto pamětihodném roce bylo vysvětleno podle současných událostí proroctví ze Zjevení 7:9–17 o „velkém množství“ neboli „velkém zástupu“. (Strážná věž z 1. a 15. srpna 1935, angl.) Pozorujeme-li vidění popsané apoštolem Janem ve Zjevení, jako bychom viděli mezinárodní „velký zástup“ ctitelů, který slaví v Jehovově chrámu protiobrazný svátek stánků.
21. Jak popisuje Jan „velký zástup“ ve Zjevení 7:9–15?
21 Jan nám říká, co vidí: „Hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, že všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem a byli oděni v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, jenž sedí na trůnu, a Beránkovi.‘ . . . ‚To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v krvi Beránkově. Proto jsou před Božím trůnem; a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu a ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan.‘“ — Zjev. 7:9–15.
22. a) Kde v Božím duchovním chrámu slouží „velký zástup“ Bohu dnem i nocí? b) Jak vysvítá z Janova vidění, že duchovní chrám přečkal „velké soužení“ a jaká požehnání tam přijímá „velký zástup“?
22 Toto krásné vidění ukazuje mezinárodní „velký zástup“, jak slouží Jehovovi v jeho chrámu, to je na pozemských nádvořích určených pro ty, kdo nejsou duchovními izraelity, jako by byli na „nádvoří pohanů“. Ano, ve vidění apoštola Jana přečkal Jehovův velký duchovní chrám „velké soužení“ posledních dnů, protože „velký zástup“ přežil „velké soužení“, je v Jehovově chrámu a mává palmovými ratolestmi, které připomínají tradiční a slavnostní palmové větve (hebr. lulab), kterými lid mával při slavnosti stánků. Připisuje svou záchranu Jehovovi Bohu a jeho obětnímu Beránkovi, Ježíši Kristu, a nyní je na cestě k nekonečnému šťastnému životu a k službě Bohu v jeho novém světě na rajské zemi. (Zjev. 7:16, 17) Vděčně uznává požehnání výkupní oběti, která byla přinesena v Jehovův velký den smíření. — 3. Mojž. 16:1–34.
23. a) Proč nebudou členové ‚velkého zástupu‘ jediní, kteří budou proudit do pozemských nádvoří duchovního chrámu během tisíce let Kristova velekněžství? b) Co budou muset společně slavit, aby získali věčný život na zemi?
23 Přežijící ‚velkého soužení‘, kterým skončí přítomný svět, nejsou jediní, kteří budou proudit do nádvoří záchrany. Během tisíce let, v nichž Beránek Ježíš Kristus společně se svými 144 000 duchovních nižších kněží bude vykonávat svůj velekněžský úřad v nebeském obvodu Jehovova duchovního chrámu, bude „vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých“. (Skut. 24:15; Zjev. 20:4, 6, 11–14) Ti všichni musí přijít do nádvoří Jehovova duchovního chrámu, musí se mu také dát do služby a také radostně slavit protiobraznou slavnost stánků. Není jiná možnost k záchraně a k věčnému životu na rajské zemi. Zdá se, že posledních šest veršů Zachariášova proroctví to naznačuje. Všichni vzkříšení, kteří touží po věčném životě na zemi, musí přijít k duchovnímu chrámu, „aby se poklonili Králi, Jehovovi vojsk,“ a „aby slavili svátek stánků“. Jaký to bude čas nepopsatelné radosti pro všechny, kteří to budou činit! — Zach. 14:17, 18.
24. a) Který chrám uznává Jehova Bůh a ke kterému chrámu musí všichni přijít, aby získali život v Božím spravedlivém světě? b) Jaké poselství mají dnes přednost předávat druhým všichni, kteří jsou již na nádvořích?
24 Obšťastňující je také vyhlídka nás všech, kteří jsme nyní v nádvořích Jehovova duchovního chrámu, ať již jsou někteří z nás ve vnitřním nádvoří kněží, nebo většina z nás na nádvořích nekněžských ctitelů nejvyššího Boha, Jehovy vojsk. Je to jediný chrám, který Bůh záchrany uznává. Je to jediný chrám, ke kterému lidé všech národů musí přijít, aby se účastnili čistého uctívání a tím získali věčnou záchranu v Božím spravedlivém novém světě. Chrám je nyní otevřen ke shromáždění všech, kdo hledají jediného živého a pravého Boha. To je opravdu nesmírně důležitá zpráva, poselství, které je spojeno s událostmi naší podivuhodné doby. My všichni, kteří sloužíme na nádvořích Jehovova duchovního chrámu, máme nádhernou přednost předávat druhým toto životodárné dobré poselství, než přijde „velké soužení“.