Jak rozsáhlá je tvá láska?
ŽALUDOVEC je malý živočich s kuželovitou skořápkou, který žije ve vodě. Málokdo mu věnuje větší pozornost. A přitom má žaludovec jednu pozoruhodnou schopnost: umí se k něčemu pevně přichytit. V čem tkví jeho tajemství? Vytváří lepivou látku, která je tak pevná, že její film o síle 0,00762 milimetru má pevnost v tahu 493 kilogramy na čtvereční centimetr. Pevnost této silně lepivé látky potvrdí každý, kdo se někdy pokusil odstranit žaludovce z místa, které si jednou vybral.
Křesťané znají velmi dobře něco podobného. Jehovova organizace na zemi sestává z lidí všech národů, jazyků, ras a sociálních vrstev. A přece jsou pevně sjednoceni. V čem tkví tajemství? Vyznačují se sjednocující silou, která je mnohem silnější než lepivá látka malého žaludovce. Apoštol Pavel nám sděluje, co je touto sjednocující silou, když píše: „Oblékněte [si] lásku, neboť je dokonalým poutem jednoty.“ — Kol. 3:14.
K jednotě jistě nenapomáhá všechno, co se označuje jako láska. Mnoho válek bylo vedeno ve jménu „lásky k vlasti“. Sobecká láska může vést k žárlivosti. „Láska k penězům je. . . kořenem škodlivých věcí všeho druhu.“ (1. Tim. 6:10) A dnešní kritické časy jsou do jisté míry důsledkem toho, že mnozí lidé ‚milují sami sebe‘. — 2. Tim. 3:1, 2.
Jaký druh lásky sjednocuje křesťany? Nesobecká, rozsáhlá láska.
Co je zdrojem této lásky?
Tuto otázku lze zodpovědět třemi krátkými slovy, která napsal apoštol Jan: „Bůh je láska.“ (1. Jana 4:8) Jehovova láska se projevuje dobrotou, kterou nám prokazuje. Všechno dobré, co máme, pochází v podstatě od něj. „Vše dobré, co dostáváme, a každý dokonalý dar je shora.“ (Jak. 1:17) To platí na hmotné věci, které nám působí radost, a především na duchovní požehnání, jež dostávají v tak hojné míře vděční křesťané.
Ježíš Kristus obrací naši pozornost na další pozoruhodný důkaz Jehovovy lásky, když říká, že „[Jehova] působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé“. (Mat. 5:45) Jehovova láska k celému lidstvu je ještě dalekosáhlejší. Poskytuje mu nejen hmotná požehnání, ale jak říká Ježíš: „Bůh. . . tak velice miloval svět, že dal svého jednozplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zničen, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Mohla by existovat rozsáhlejší láska?
Takovou lásku projevuje Jehova lidstvu, a tím vyjadřuje lásku, která spočívá na zásadách. V řečtině je tato láska označena slovem agapé. Jehova projevuje tuto lásku i křesťanům. Jeho láska k nim však v sobě zahrnuje ještě více. Jestliže někdo opětuje Boží lásku, dává Jehova najevo filía, což je řecké slovo, jež znamená „přátelství“ nebo „náklonnost“. Ježíš nás ujišťuje: „Sám Otec je vám nakloněn, protože jste měli náklonnost ke mně.“ — Jan 16:27.
Napodobuj Boží lásku
Láska, která je pro křesťany jako sjednocující pouto, se zakládá na Jehovově vlastním znamenitém příkladu. Apoštol Jan řekl: „My milujeme, protože on nejprve miloval nás.“ (1. Jana 4:19) Tato láska je charakteristickým znakem pravého křesťana a je ovocem Božího svatého ducha. — Jan 13:34, 35; Gal. 5:22.
Křesťanova láska musí být v první řadě zaměřena k jeho nebeskému Otci. Pak by měl projevovat lásku svému bližnímu. (Mat. 22:37–39) Boží láska jde velmi daleko, a proto musí být i naše láska ke spoluvěřícím rozsáhlá, ano ‚široká‘. V souladu s tím řekl apoštol Pavel křesťanům v Korintě: „Naše ústa se před vámi otevřela, Korinťané, naše srdce se rozšířilo. . . Rozšiřte se i vy.“ — 2. Kor. 6:11–13.
Jak můžeme napodobovat Boží rozsáhlou lásku? Uvažujme o některých příkladech.
‚Rozšiř se‘, pokud jde o lásku v rodině
Pavel varoval před tím, že v „posledních dnech“ bude chybět „přirozená náklonnost“. (2. Tim. 3:1–3) Křesťanská rodina by se měla naproti tomu vyznačovat láskou — láskou, která spočívá na zásadách (agapé) a láskou, která spočívá na přátelství a náklonnosti (filía). — Mat. 10:37; Ef. 5:28; Tit. 2:4.
Není vždy snadné pěstovat lásku. V rodině často vzniká napětí v důsledku finančních problémů. Jeden z manželů snad má někdy špatnou náladu, protože druhý manželský partner má velmi málo času. Žena se snad cítí zanedbávaná nebo si myslí, že se to, co dělá, přijímá jako samozřejmost. Mnozí mladí si myslí, že by jim rodiče nerozuměli. Jak je možné řešit tyto i jiné problémy?
Řešení tkví v podstatě v tom, že mají všichni napodobovat Boží příklad a ‚rozšířit se‘ v lásce. „Vy, manželky, buďte podřízeny svým manželům, jak se to sluší v Pánu. Vy, manželé, neustále milujte své manželky a nebuďte vůči nim rozhořčení. Vy, děti, poslouchejte své rodiče ve všem, neboť je to příjemné v Pánu. Vy, otcové, nedrážděte své děti, aby nepodléhaly sklíčenosti.“ — Kol. 3:18–21.
Modlitba, ve které prosíme, abychom uměli prokazovat lásku, i když vzniknou problémy, je rozhodně účinná. Dobře také působí živá výměna myšlenek a pravidelné rodinné úvahy o Bibli. (5. Mojž. 6:4–9) Mnohé rodiny shledávají, že velice dobrým základem pro láskyplnou výměnu myšlenek jsou zvláštní články ve „Strážné věži“ nadepsané „Boží slovo je živé“ a články „Mladí lidé se ptají“ v „Probuďte se!“.
Rozsáhlá láska ve sboru
Je smutné, jestliže se rodiče a děti navzájem nemilují. Podobně je hodné politování, jestliže si křesťané neprokazují lásku. Apoštol Jan nás nabádá: „Kdo totiž nemiluje svého bratra, kterého viděl, nemůže milovat Boha, kterého neviděl.“ — 1. Jana 4:20.
Láska nás podněcuje k tomu, abychom přáli svým duchovním bratrům to nejlepší. (1. Kor. 13:4, 7) Snad si povšimneme, že některý bratr bojuje s problémy — možná, že na základě svého dřívějšího nemoudrého jednání ‚sklízí to, co rozséval‘. (Gal. 6:7) A přece nám láska pomůže, abychom k němu měli dobrý postoj. Vyvarujeme se myšlenek jako: „Vždycky jsem měl o něm jakési pochybnosti.“ I když je náš bratr slabý ve víře, můžeme přemýšlet o tom, jakou trpělivost má Jehova se slabými, a můžeme se pokusit napodobovat jeho láskyplné milosrdenství. — 2. Petra 3:9.
Láska mezi Jehovovými služebníky pomáhá mladým křesťanům v těžkých letech dospívání, aby byli pevnější. Když dostala jedna africká dívka otázku, co jí pomohlo lpět na pravém uctívání, řekla: „Myslím, že nezáleželo jen na tom, co jsem poznala z Bible, ale že na mne nejvíce působila láska, která mi byla projevována při křesťanských shromážděních, a to, že mne přijímali.“
Ano, rozsáhlá láska může pevně spojovat sbor. Neměli bychom však zapomínat na to, že se Jehovova láska vztahuje na celé lidstvo. Jak jej v tom můžeme napodobovat?
Milovat lidi, které neznáme
Ježíš zdůraznil vynikající možnost, jak projevovat lásku k lidem, které neznáme. Řekl: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Mat. 24:14) Ano, svědkové Jehovovi projevují jiným lidem lásku tím, že káží dobré poselství těm, které vůbec neznají.
Láska k lidstvu všeobecně podněcuje křesťany, aby pomáhali cizím lidem i jiným způsobem. Jako Samaritán v Ježíšově podobenství se také oni snaží — často s nečekaně radostnými výsledky — být dobrými „bližními“, kteří ‚činí dobro všem‘. (Gal. 6:10; Luk. 10:29–37) Například jedna mladá dívka na Aljašce, která pracovala v evangelizačním díle asi 260 kilometrů daleko od domova, potkala jednu rodinu, která byla ve finanční tísni a měla automobilovou nehodu. Když se o této tísnivé situaci dověděl otec děvčete, ujel 520 kilometrů, aby mohl poskytnout pomoc. Tak se naskytla příležitost vyprávět této rodině o Božích předsevzetích a o království. Muž i žena začali studovat Bibli a pak symbolizovali svou oddanost Jehovovi. Nyní prožívají i oni radost z toho, že mohou mluvit s jinými o dobrém poselství. — Sk. 20:35.
Můžeš milovat lidi, kteří tě nenávidí?
Křesťanská láska však zahrnuje víc než jen lásku k cizím lidem. Ježíš vyzval své učedníky: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kteří vás pronásledují, abyste se prokázali jako synové svého Otce, který je v nebesích, neboť on působí, aby jeho slunce vycházelo nad zlými lidmi i nad dobrými a dává déšť na spravedlivé i na nespravedlivé.“ — Mat. 5:44, 45.
Je vůbec možné milovat své pronásledovatele? Za druhé světové války byli svědkové Jehovovi v nacistickém Německu brutálně biti a byli nuceni vykonávat těžkou práci při velmi skromné stravě. Je zřejmé, že nemohli pociťovat vůči svým pronásledovatelům velkou náklonnost nebo přátelství (filía). A přece jim projevovali tutéž lásku věrnou zásadám (agapé), kterou prokazuje Jehova celému lidstvu. Svědkové svým pronásledovatelům podle možnosti vyprávěli o životodárném poselství pravdy. A někteří z těchto nepřátel se nakonec stali křesťany.
Mnozí z těch, kteří pronásledují Boží služebníky, jednají z nevědomosti jako Saul, z něhož se později stal apoštol Pavel. (Gal. 1:13, 14) Když si uvědomíme, že jsou tito pronásledovatelé vlastně obětí satanovy lživé propagandy, pomůže nám to pociťovat lásku i vůči nim. — 2. Kor. 4:4.
Jehova Bůh, který se vyznačuje vřelostí a citem, odměňuje s radostí ty, kteří projevují v rodině, ve sboru, vůči cizím lidem, a dokonce i vůči nepřátelům rozsáhlou lásku. Tato láska pevně spojuje členy rodiny a sboru, podobně jako lepivá látka žaludovce působí, že je tento živočich pevně přichycen na skále. Kromě toho povzbuzuje láska i lidi vně, aby přišli a podíleli se na křesťanské jednotě. Nemáme snad důvod vděčně opětovat Boží lásku tím, že budeme sami projevovat lásku ještě ve větším rozsahu? Jistě k tomu máme důvod. Rozhodněme se, že to budeme chtít ‚dále dělat ještě v plnější míře‘. — 1. Tes. 4:9, 10.