‚Starat se o svou domácnost‘ — Nesnadný úkol v rozvojové zemi

„JESTLIŽE se někdo nestará o ty, kteří jsou jeho vlastní, a zvláště o ty, kteří jsou členy jeho domácnosti, jistě zapřel víru a je horší než člověk bez víry.“ To řekl apoštol Pavel. (1. Timoteovi 5:8) Živit rodinu v bohatých zemích je stále těžší, ale v zemích rozvojových je to úkol přímo obrovský.

Například v Africe jsou hospodářské těžkosti spíše pravidlem než výjimkou. Je nedostatek pracovních míst, a pokud jsou, musí pracovat manžel i manželka, a přitom vydělají jen na jídlo. Otcové možná musí daleko cestovat, aby našli práci, a nechávají tak svou manželku a děti samotné po dobu mnoha měsíců nebo i let. I přiměřené bydlení se hledá těžko. V Africe je mnoho velkých rodin; bydlí ve stísněných prostorách a postrádají základní bytové vybavení. Často žijí v nezdravých podmínkách.

Kromě toho místní zvyky, zakořeněné tradice a všeobecně rozšířené názory mohou být v rozporu s Božím slovem, Biblí. Například některé převládající postoje k manželství a dětem. Někteří otcové věří, že jsou povinni platit pouze nájemné a povinné poplatky za školní docházku. Jejich manželce — a někdy dokonce i starším dětem — pak nezbývá nic jiného než pracovat, aby si opatřili takové základní věci, jako je jídlo a oblečení.

Mimoto někteří manželé mají názor: „Moje peníze jsou moje, ale tvoje peníze jsou taky moje.“ U výdělečně činných manželek to často vyvolává nelibost. Jedna žena z Tanzanie si posteskla: „Peníze utratí za pití, a ne za nás nebo za děti. I my pracujeme, a třeba i víc, ale on si je všechny vezme s tím, že jsou jeho — že si je vydělal.“

Křesťané však před místními společenskými zvyky či veřejným míněním dávají přednost Božímu slovu. Bible nám poskytuje užitečné vedení v tom, jak se o rodinu starat. Například říká, že „děti by neměly ukládat pro své rodiče, ale rodiče pro své děti“. (2. Korinťanům 12:14) Proto bohabojní muži, kteří mohou pracovat, nebudou z lenosti nechávat odpovědnost zajišťovat pro rodinu jídlo a oblečení na své manželce nebo na starších dětech; to je povinnost, která leží výhradně na otci. (1. Korinťanům 11:3)

Je pravda, že otcův příjem možná na všechny potřeby jeho rodiny nestačí. Když však peníze vydělává také manželka, neponese to křesťanský muž nelibě. Bude jí naopak respektovat jako „partnerku“. (Malachiáš 2:14) Nebude tedy tak bezcitný, že by jí bral její těžce vydělané peníze a mrhal jimi bez ohledu na její pocity. Naopak, on a jeho manželka se ‚spolu poradí‘ a rozhodnou, jak své peníze použijí co nejlépe pro blaho celé rodiny. (Přísloví 13:10) Je-li to možné, dovolí manžel své manželce ohledně peněz jistou míru svobodného rozhodování, z které se v biblických dobách těšila „schopná manželka“. (Přísloví 31:10, 11, 16) Když se v těchto věcech bude manžel a manželka řídit biblickými radami, přispěje to ke štěstí a spokojenosti rodiny.

Vyrovnat se s nezaměstnaností

Uvažujme chvíli o problému nezaměstnanosti. Když je nedostatek pracovních míst a mzdy jsou nízké, hledají otcové mnoha afrických rodin práci daleko od domova — v dolech, v továrnách, na farmách a na plantážích. Kdyby byl v této situaci křesťanský muž, mohl by být odloučený od spoluvěřících a vystaven tlaku velmi špatné společnosti. (Přísloví 18:1; 1. Korinťanům 15:33) I kdyby se jeho rodina snažila takovou situaci překonat, pravděpodobně by utrpěli újmu, protože by jim chyběl otec, který by je duchovně vedl a citově podporoval. Ironií je, že otcova dlouhodobá nepřítomnost může vést k tomu, čemu se rodina chtěla vyhnout: k finančním těžkostem.

Jedna matka říká: „Můj manžel odjel dolovat zlato. Plánoval, že se vrátí za měsíc nebo nejdéle za dva. Nakonec z toho byl celý rok! Sama jsem se musela starat o šest dětí. Také jsem musela platit nájem. Byla jsem nemocná, a musela jsem tedy platit nemocniční poplatky. Potřebovali jsme oblečení a každý den jsme museli jíst. Neměla jsem práci. Bylo to těžké. Nejtěžší bylo starat se o děti po duchovní stránce — o rodinné studium, chodit na shromáždění a do kazatelské služby. S Jehovovou pomocí jsme se nějak protloukli.“

Podobně i některé matky byly kvůli práci přinuceny odejít od své rodiny na měsíce nebo déle. Některé z nich vydělávají jako cestující obchodnice a bývají doma zřídkakdy. Starší děti jsou tak přinuceny převzít úlohu rodiče: musí vařit, uklízet, a dokonce vychovávat mladší sourozence. To bývá na újmu duchovním činnostem. Ano, tlak na rodinu může být obrovský!

Když jsou hospodářské podmínky otřesné, je pochopitelné, že rodič, který se chce o svou rodinu postarat, nemá jinou volbu než hledat zaměstnání daleko od rodiny. V biblických dobách museli Jákobovi synové zjevně odejít od své rodiny, aby v Egyptě mohli získat zásoby. (1. Mojžíšova 42:1–5) Když tedy podobná situace vyvstane dnes, musí otcové zvážit, zda hmotný užitek z práce na vzdáleném místě vyváží duchovní a citové škody vzniklé dlouhým odloučením. Mnoho rodin dává přednost hospodářským těžkostem, než aby byla na delší dobu rozdělena rodina. Mají na paměti Pavlova slova, která nacházíme v 1. Timoteovi 6:8: „Máme-li tedy obživu a čím se přikrýt, budeme s tím spokojeni.“ (Srovnej Přísloví 15:17.)

Kromě odjezdu bývá často ještě nějaká další možnost. Někteří iniciativní a vynalézaví lidé našli práci tak, že začali poskytovat užitečné služby.a (Srovnej Přísloví 31:24.) Nebo je možné přijmout práci, kterou lidé považují za podřadnou. (Efezanům 4:28) Sám apoštol Pavel ‚pracoval s úsilím a lopotou nocí i dnem‘, aby druhé lidi finančně nezatěžoval. (2. Tesaloničanům 3:8) Dnešní křesťanští muži se mohou řídit jeho příkladem.

Problémy se vzděláváním

Jiný problém se týká vzdělání. Na některých odlehlých místech je běžné, že rodiče posílají své děti kvůli patřičnému vzdělávání na delší dobu ke svým příbuzným. Když jsou tyto děti od svých rodičů odloučené, často je pro ně těžké chodit na shromáždění nebo se podílet na kazatelské službě. Jsou připraveny o potřebné ukázňování, a tak snadno podlehnou špatné společnosti. Následkem toho mnoho z nich opustilo křesťanský způsob života.

Není pochyb o tom, že světské vzdělání má své klady. Ale podle Bible má větší hodnotu duchovní vzdělání, a Bůh dal rodičům odpovědnost se o takové školení starat. (5. Mojžíšova 11:18, 19; Přísloví 3:13, 14) Když však rodiče pošlou dítě na dlouhou dobu pryč, pravděpodobně tím podkopou své úsilí vychovat ho „v kázni a v Jehovově myšlenkovém usměrňování“. (Efezanům 6:4)b

Tam, kde jsou podmínky ke vzdělání nedostatečné, nemají rodiče jinou volbu než udělat to, co sami mohou, aby své děti naučili základním dovednostem. Pomoc poskytuje také „Vznešený učitel“, Jehova. (Izajáš 30:20) Místní sbory svědků Jehovových mají dost vzdělávacích opatření. Mnoho sborů vede kurzy čtení a psaní. Podobně je i škola teokratické služby užitečným opatřením, které může vytříbit schopnost dítěte číst a jasně se vyjadřovat.

Vyrovnaný názor na množství dětí

Starat se o děti může být obzvlášť těžké, když jich je hodně. Afričtí rodiče často říkají, že mají rádi děti, a proto jich mají, kolik jen mohou! Na děti je možné pohlížet jako na jakési hmotné zajištění, ale mnoho rodičů není schopno se o velký počet dětí dostatečně postarat.

Jistě, Bible říká, že „synové jsou dědictví od Jehovy“. (Žalm 127:3) Povšimněme si však, že tato slova byla napsána v období, kdy v Izraeli byly příznivé podmínky. V pozdějších dobách, kdy byl krutý hladomor a válka, bylo náročné se o děti postarat. (Nářky 2:11, 20; 4:10) Zodpovědní křesťané by měli vzhledem k obtížné situaci, která v mnoha rozvojových zemích je, vážně přemýšlet o tom, kolika dětem mohou opravdu zajistit jídlo, oděv, bydlení a výchovu. Mnoho manželských dvojic si spočítalo náklady a rozhodlo se, že bude lepší neřídit se tradicí a mít méně dětí.c (Srovnej Lukáše 14:28.)

Je jasné, že žijeme v ‚kritických časech, s nimiž je těžké se vyrovnat‘. (2. Timoteovi 3:1–5) Tento systém věcí nevyhnutelně spěje ke svému konci a tlaky na rodiny v rozvojových zemích porostou. Když se však otcové pevně přidrží zásad Božího slova, může se jim péče o tělesné i duchovní potřeby jejich rodin dařit, protože Jehova dal těm, kdo mu věrně slouží, tento slib: „Rozhodně tě nechci opustit, rozhodně tě ani nezanechám.“ (Hebrejcům 13:5) Ano, dokonce i v chudých zemích se křesťané mohou o svou rodinu úspěšně starat!

[Poznámky pod čarou]