Pomozte svým dětem, aby se vyrovnaly se stresem

„Mnohé děti nemají nikoho doma — doslovně nebo citově —, když si potřebují povídat.“ — Depression—What Families Should Know.

RODINU lze vhodně označit jako laboratoř na city. Je to výzkumné středisko, ve kterém si dítě ověřuje to, čemu věří, pozoruje výsledky a začíná si vytvářet určité názory na život. Jak se mohou rodiče ujistit, že takové životně důležité zkoumání děti vedou v prostředí, které je zdravé, a ne plné napětí?

Naslouchejte

V knize The Child in Crisis (Dítě v krizi) se zdůrazňuje: „Nepřestaňte si s dítětem povídat.“ Jako záchranné lano, tak je důležitá rozmluva mezi rodičem a dítětem, zvláště, když došlo k nějaké bolestné události v rodině. Nikdy nepředpokládejte, že to na dítě nepůsobí nebo že se s tím vyrovnalo, když o tom nemluví. Může jednoduše potlačovat pocity úzkosti a tiše trpět stejně, jako trpěla jedna sedmiletá holčička, která po rozvodu svých rodičů ztloustla během šesti měsíců o patnáct kilogramů.

Slovo „rozhovor“ vyjadřuje, že spolu mluví nejméně dva lidé. Neměli by tedy mluvit jen rodiče. Rick a Sue hledali radu, když jejich šestiletý syn začal doma projevovat nezvládnutelné divoké chování. Při setkání s celou rodinou si poradce něčeho všiml. „Rodiče příliš intelektualizovali, dlouze a často příliš moc vysvětlovali,“ řekl. „Rodiče měli navíc sklon ovládnout konverzaci a viděl jsem, jak u dítěte rostl neklid.“ Je prospěšné nechat dítě, aby se vyjádřilo. (Srovnej Joba 32:20.) Pokud se dítě nemůže ze svých problémů vypovídat, když vzniknou, může je později vyjádřit svým chováním. — Srovnej Přísloví 18:1.

Rozhovor je důležitý, jestliže je potřeba ukáznění. Co si dítě myslí o výtce? Chápe, proč je káráno? Spíše než abyste dítěti prostě řekli, co by mělo cítit, zjistěte, co má v srdci. Uvažujte spolu s ním, aby tak mohlo dojít ke správným závěrům. „Poskytněte dítěti podklady k přemýšlení,“ píše Elaine Fantle Shimbergová, „ale dejte mu možnost je strávit.“

Berte vážně jejich pocity

Někteří rodiče umlčí rozhovor poznámkami jako: „Přestaň brečet.“ „Nesmíš to tak brát.“ „Není to tak zlé.“ Je daleko lepší brát vážně pocity dítěte. „Vidím, že jsi kvůli něčemu smutný.“ „Vypadáš velmi rozčileně.“ „Chápu, že jsi zklamán.“ To pomůže, aby rozhovor pokračoval.

Velmi cenný postřeh v tomto ohledu je v knize How to Talk So Kids Will Listen & Listen So Kids Will Talk (Jak mluvit, aby děti chtěly naslouchat — Jak naslouchat, aby děti chtěly mluvit): „Čím více se budete snažit zahánět nepříjemné pocity, tím hlouběji v nich dítě bude vězet. Čím více pochopení pro negativní pocity projevíte, tím bude pro dítě snazší se jich zbavit. Dalo by se říci, že když chcete mít šťastnou rodinu, bude lepší, když budete připraveni tolerovat projevy mnoha trápení.“ — Srovnej Kazatele 7:3.

Snažte se vcítit

„Většina dospělých se dívá na svět dětí ze svého vlastního hlediska,“ píše Mary Susan Miller, „a proto je pro ně obtížné představit si, že by kromě jejich života mohl být i život jiných plný stresů.“

Ano, rodiče snadno zapomínají na bolesti a úzkosti, které prožívali, když vyrůstali. Často proto podceňují stresy, jež zažívají jejich děti. Rodiče si musí uchovat v paměti, jaké to je smířit se se ztrátou oblíbeného zvířátka, se smrtí přítele, s přestěhováním do nového prostředí. Měli by si znovu vzpomenout na své dětské strachy, i na ty, které nebyly opodstatněné. Uvědomit si to je klíčem ke schopnosti vcítit se.

Dávejte dobrý příklad

To, jak vaše dítě zvládá stres, závisí do značné míry na tom, jak zvládáte stres vy jako rodič. Snažíte se potlačit stres tím, že se uchylujete k násilí? Pak nebuďte překvapeni, jestliže vaše dítě vyjádří svou úzkost podobným způsobem. Tiše trpíte, jste-li hluboce rozrušeni? Jak tedy můžete od svého dítěte vyžadovat, aby bylo otevřené a svěřovalo se? Jsou pocity napětí ve vaší domácnosti tak skryté, že jsou spíše potlačovány, než abyste je připustili a řešili je? Nebuďte pak nepříjemně překvapeni tím, jakou tělesnou a citovou daň za to platí vaše dítě, protože jakýkoli pokus potlačit úzkost obyčejně sílu projevů úzkosti pouze zvyšuje.

Vychovávat děti ve světě plném napětí je pro rodiče zvláště těžkým úkolem. Studium Bible pomohlo mnohým lidem vyrovnat se s takovými problémy. To se také dá očekávat, protože Autor Bible je také Původce rodinného života. Ježíš řekl, že „Boží moudrost se prokazuje jako spravedlivá svými skutky“. (Matouš 11:19, The New English Bible) Používáním biblických zásad v praxi rodiče zjistí, že Písmo „je. . . prospěšné k vyučování, ke kárání, k urovnávání věcí, k ukázňování ve spravedlnosti.“ — 2. Timoteovi 3:16.

[Obrázek na straně 10]

Hodnotná rozmluva uvolňuje stres

[Obrázek na straně 11]

Chlapec rozlil mléko, bratr se mu posmívá, ale otec ho s pochopením utěšuje