Rozeznejte příznaky stresu u vašeho dítěte

„Pocity stresu jsou zřídka bez příčiny: Obvykle jsou reakcí na určité události nebo okolnosti.“ — Doktorka Lilian G. Katzová

JAK může pilot za letu tmavou, mlhavou nocí vědět, kam směřuje? Od startu do přistání se spoléhá na signály. Na palubní desce velkého letadla je více než sto přístrojů a každý z nich signalizuje životně důležité informace a upozorňuje pilota na případné problémy.

Vyrůstat v našem světě plném stresu je jako letět bouří. Jak mohou rodiče podporovat hladký let dítěte od raného dětství do dospělosti? Mnohé děti o svých stresech nemluví, proto se rodiče musí naučit rozeznávat signály.

Tělo „mluví“

Dětský stres se často ohlásí tělesnými problémy. Psychosomatické reakce, mezi které patří žaludeční potíže, bolesti hlavy, únava, poruchy spánku a problémy s vyměšováním, mohou být signálem, že něco není v pořádku.a

Období hluboké osamělosti u Sharon vyvrcholilo ztrátou sluchu. Když Amy šla do školy, byly její žaludeční křeče vyvolány strachem z odloučení od matky. Zácpa, kterou trpěl John, byla následkem toho, že byl svědkem ostrých sporů mezi svými rodiči.

Sexuální zneužití mělo u desetileté Ashley tělesné následky. „Pamatuji se, že jsem [po znásilnění] nechodila celý týden do školy, protože jsem byla nemocná,“ vzpomíná si. Kniha When Your Child Has Been Molested (Když někdo necudně obtěžoval vaše dítě) to vysvětluje: „Břemeno zážitku plynoucí z necudného obtěžování může zatížit dítě do té míry, že je nemocné.“ Mezi možné tělesné signály takového otřesu patří zdravotní poruchy, bolesti při vyměšování, opakující se bolesti žaludku, bolesti hlavy a bolesti v kostech a ve svalech bez zjevné příčiny.

Rodiče musí brát signály vážně, jestliže se zdá, že nemoc je psychosomatického původu. „Není důležité, zda dítě potíže předstírá, nebo ne,“ říká dr. Alice S. Honigová. „Důležitý je problém, který se za tím skrývá.“

Skutky mluví hlasitěji než slova

Náhlá změna chování je často voláním o pomoc. V knize Giving Sorrow Words (Vyjádřit smutek slovy) se uvádí: „Když začne dobrý student dostávat nedostatečné, zaslouží si to pozornost a totéž platí, když dítě, které bylo dříve problémové, se začne chovat vzorně.“

Sedmiletý Timmy náhle začal lhát poté, co jeho matka začala věnovat všechen svůj čas zaměstnání. Hrubé chování šestiletého Adama mělo kořeny v tom, že se cítil ve škole nedostatečný. Návrat k nočnímu pomočování u sedmiletého Carla zrcadlil jeho touhu po zájmu rodičů, když se zdálo, že se věnovali pouze jeho mladší sestře.

Zvláště znepokojivé je sebezničující chování. Časté nehody, které zažívala dvanáctiletá Sára, nebylo možné připsat pouhé neobratnosti. Ubližovat si se u ní stalo po rozvodu rodičů podvědomým způsobem, jak se snažila získat náklonnost otce, který s nimi nežil. Agresivita, jež se projevuje sebeničícím chováním, je znamením intenzívního stresu, ať již jde o prostá drobná zranění, které si dítě přivodí, nebo o jednání tak závažné, jako je pokus o sebevraždu.

Promluvit si od srdce

„Z hojnosti srdce mluví ústa,“ řekl Ježíš Kristus. (Matouš 12:34) Zda v srdci dítěte převládají negativní pocity, se obvykle pozná z toho, co dítě říká.

„Děti, které přicházejí domů se slovy ‚nikdo mne nemá rád‘, vám v podstatě sdělují, že nemají rády samy sebe,“ říká dr. Loraine Sternová. Totéž může platit o vychloubání. Ačkoli děti zdánlivě projevují opak nízkého sebevědomí, vychloubání skutečnými nebo vymyšlenými úspěchy může být určitou snahou, jak překonat pocity hluboké nedostatečnosti.

Je pravda, že všechny děti bývají nemocné, občas mají špatné chování a čas od času zažívají zklamání ze sebe sama. Když však tyto problémy vytvářejí určitý model jednání, který zjevně nemá bezprostřední příčinu, měli by rodiče zvážit význam těchto signálů.

Mary Susan Millerová prozkoumala, jak se v dětství chovalo šest dospívajících, kteří se dopustili mimořádně násilného přepadení, a říká: „Byly zde všechny známky. Po léta je bylo možné pozorovat na způsobu života těchto chlapců, ale nikdo tomu nevěnoval pozornost. Dospělí to viděli, ale krčili nad tím rameny.“

Nyní více než kdy dříve musí být rodiče ve střehu, aby rozeznali známky stresu u dětí a reagovali na ně.

[Poznámka pod čarou]

[Rámeček na straně 8]

Stres v děloze?

Dokonce již plod může zaznamenat stres, strach a úzkost, které mu jeho matka sděluje pomocí chemických změn v krevním řečišti. „Vyvíjející se plod cítí každý náznak napětí, které prožívá těhotná žena,“ píše Linda Bird Franckeová v knize Growing Up Divorced (Vyrůstání po rozvodu). „Přestože nervový systém plodu a ženy nemají přímé spojení, existuje mezi nimi jednostranný vztah, který nelze přerušit.“ Podle časopisu Time to může vysvětlovat, proč odhadem 30 procent nemluvňat do 18 měsíců trpí potížemi, které souvisejí se stresem. Jsou to problémy od neschopnosti navázat hluboký citový vztah až po záchvaty úzkosti. „Děti, které se narodí nešťastným a usouženým ženám, jsou často samy nešťastné a usoužené,“ je závěr Lindy Franckeové.

[Rámeček na straně 9]

Když se dítě snaží se vším skoncovat

„Co by se stalo, kdybych spala sto let?“ ptala se Lettie svého otce. Dětská otázka, pomyslel si. Lettie se však neptala bezdůvodně. Několik dnů poté byla hospitalizována, protože spolykala celou lahvičku prášků na spaní.

Co byste měli udělat, jestliže vaše dítě uvažuje o sebevraždě nebo se o ni skutečně pokouší? „Okamžitě hledejte odbornou pomoc,“ zdůrazňuje se v knize Depression—What Families Should Know (Deprese — Co by měla rodina vědět). „Léčit potenciálního sebevraha není záležitost pro amatéry, dokonce ani v tom případě, když ten, kdo je v depresi, je někdo, na kom jim velmi záleží. Možná si myslíte, že jste vašemu příbuznému sebevraždu vymluvili, zatímco on o tom jen přestane mluvit a všechny své pocity si nechává pro sebe, dokud nevybuchnou s hrůznými následky.“

Pro dítě, které chce se vším skoncovat, je při správném léčení naděje. „Většina lidí, kteří se pokoušejí o sebevraždu, se v podstatě nechce zabít,“ prohlašuje se ve výše citované knize. „Chtějí jenom ukončit utrpení. Tyto pokusy jsou jejich voláním o pomoc.“ Rodiče, kteří si nevědí rady se sebevražednými sklony u dětí, mohou dostat v křesťanském sboru milující podporu a od starších dobré rady z Písma.