Odpustit a zapomenout — Je to možné?

OD KONCE druhé světové války v roce 1945 uplynulo více než půl století. Byla to zřejmě nejničivější a nejnákladnější válka celých lidských dějin.

Druhá světová válka trvala šest let a připravila o život asi padesát milionů lidí včetně civilistů. Nesčetné množství dalších lidí bylo zmrzačeno tělesně, duševně a citově. U mnoha lidí, kteří tyto nešťastné válečné roky zažili, se dosud nezahojily bolestné vzpomínky na spáchané krutosti a na jejich blízké, kteří přišli o život.

Jsou to vzpomínky na zvěrstva, kterých se dopustili nacisté v holocaustu, kdy zavraždili miliony nevinných obětí. Mnohá zvěrstva spáchali v Evropě i v Asii vojáci invazních armád, kteří zabíjeli, znásilňovali, drancovali a terorizovali civilisty. Navíc se mnozí lidé stali také obětí náletů, jež měly za následek zpustošení a způsobily zranění a smrt nesčíslného počtu nevinných mužů, žen i dětí. Otřesné věci prožily rovněž miliony bojovníků na různých bojištích po celém světě.

Duševní a citové rány

Výsledkem těchto hrozných událostí druhé světové války byly mnohé duševní a citové rány, jež trvale zůstávají v mysli obrovského počtu pamětníků. Tito lidé by všechny ty ohavné, hořké vzpomínky chtěli vymazat. Ale nedokážou to. Některé z nich stále znovu týrají obrazy těchto hrůz, které se vracejí jako noční můry.

Jiní lidé naopak zapomenout nechtějí — buď se chtějí pomstít, anebo nechtějí zapomenout na ty, kdo zahynuli. Navíc existuje velmi rozšířený názor, že minulá zvěrstva by se měla všeobecnému povědomí lidské rodiny připomínat v naději, že se již nikdy taková zvěrstva nebudou opakovat.

Před několika lety se slavilo padesáté výročí dvou událostí — v roce 1994 to bylo výročí dne D (vylodění Spojenců v Normandii v červnu 1944) a v roce 1995 výročí konce evropské fáze druhé světové války (v květnu 1945). Atmosféra kolem těchto oslav ukázala, že pro mnohé očité svědky těchto událostí je velmi obtížné zapomenout a odpustit. Často se stává, že nikdo z bývalých nepřátel nechce udělat smířlivé gesto. Britští váleční veteráni tudíž odmítli pozvat německé zástupce na slavnostní výročí vylodění Spojenců v Normandii.

O zvěrstvech, která nacisté spáchali ve druhé světové válce, a o tom, jak obtížné je odpustit a zapomenout, spisovatel Vladimir Jankélévitch napsal: „Při takovém odporném zločinu by se měl přirozený instinkt . . . vzbouřit a vášnivě bojovat za to, aby se nezapomnělo a aby byli zločinci stíháni — jak to slíbili soudci spojeneckého tribunálu v Norimberku — až do konců země.“ Tento spisovatel pokračuje: „Rádi bychom to vyjádřili obrácením pojmů v Ježíšově modlitbě k Bohu, která je v evangeliu podle svatého Lukáše: Pane, neodpusť jim, protože vědí, co činí.“ (Srovnej Lukáše 23:34.)

Žel, od roku 1945 až do dnešní doby stále dochází k dalším nesčetným zvěrstvům — například v Kambodži, Rwandě a Bosně, kde je země potřísněna krví. Tato zvěrstva mají za následek nejen miliony mrtvých, ale také obrovský počet vdov a sirotků, zničených životů a hrůzných vzpomínek.

Není pochyb o tom, že naše dvacáté století je dobou neslýchané krutosti. Biblické proroctví o tomto období dlouho dopředu přesně předpovědělo — lidé budou „suroví“ a „bez lásky k dobru“. (2. Timoteovi 3:1–5; Zjevení 6:4–8)

Co bychom měli dělat?

Lidé reagují na takové barbarství různě. A co my? Měli bychom si tyto věci pamatovat? Nebo bychom měli zapomenout? Znamená to, že pokud si člověk tyto věci pamatuje, má vůči bývalým nepřátelům chovat hořkou, hluboce zakořeněnou zášť a odmítat jim odpustit? A naopak, znamená to, že pokud jim odpustí, musí také zapomenout, a všechny bolestné vzpomínky úplně vymazat?

Co si o těchto hrozných zločinech, jež byly spáchány v naší době i v minulosti, myslí Stvořitel lidstva, Jehova Bůh? Odpustí těm, kdo je spáchali? A není příliš pozdě na to, aby Bůh lidem, kteří byli surově zabiti, nějak vynahradil jejich utrpení? Existuje nějaká spolehlivá naděje, že krutosti, k nimž dochází již tisíce let, někdy skončí? Jak vlastně Všemohoucí Bůh nakonec tyto složité problémy urovná?

[Obrázek na straně 4]

Děti těch, kdo byli zabiti v masakrech, jsou shromážděny v utečeneckém táboře

[Podpisek]

FOTO OSN 186797/J. Isaac

[Podpisek obrázku na straně 3]

Foto U. S. Navy