ONLINE KNIHOVNA Strážné věže
ONLINE KNIHOVNA
Strážné věže
čeština
  • BIBLE
  • PUBLIKACE
  • SHROMÁŽDĚNÍ
  • w78-B 2/1 str. 49-60
  • (3) Zaslíbení duchovního ráje

K vybranému úseku není k dispozici žádné video.

Omlouváme se, při načítání videa došlo k chybě.

  • (3) Zaslíbení duchovního ráje
  • Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1978 (vydáno v Československu)
  • Mezititulky
  • Podobné články
  • JÍST A PÍT TO, CO JE DOBRÉ
  • SMLOUVA O KRÁLOVSTVÍ
  • HLEDAT JEHOVU JAKO BOHA
  • Poselství naděje pro sklíčené zajatce
    Izajášovo proroctví – Světlo pro celé lidstvo (II)
  • Ti, kteří se dostávají do útočiště, musí jednat rozhodně
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1977 (vydáno v Rakousku)
  • (16) Jak probíhá „obnovení všech věcí“
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1971 (vydáno v Československu)
  • Co znamenalo pro lidstvo narození národa
    Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1983 (vydáno v Rakousku)
Ukázat více
Strážná věž hlásající Jehovovo Království – 1978 (vydáno v Československu)
w78-B 2/1 str. 49-60

Zaslíbení duchovního ráje

1.a) Z čeho poznáváme, že Ježíš ještě krátce před svou smrtí myslel na ráj pro lidstvo? b) Co o několik let později řekl sboru v Efezu o ráji? c) Mluvil v obou případech o stejném ráji?

JEŽÍŠ Kristus, mesiášský služebník Jehovy Boha, má velmi důležitou úlohu ve spojitosti s naší nadějí na dosažení ráje. Když byl Kristus před devatenácti sty lety „počítán k přestupníkům“, ve splnění slov u Izajáše 53:12, myslel dokonce i v tomto smutném dni na ráj pro lidstvo. Když mu jeden z obou lupičů, kteří byli přibiti na kůl po jeho obou stranách, řekl: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království,“ odpověděl: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ (Luk. 23:39–43; Mar. 15:25–27) O šedesát tři let později, když vzkříšený Ježíš mluvil ke křesťanskému sboru v Efezu v Malé Asii, řekl: „Tomu, kdo zvítězí, dám jíst ze stromu života, který je v ráji Božím.“ (Zjev. 2:7) Tyto sliby byly dány lidem různého druhu, první člověku, který nebyl křesťanem, a druhý vítěznému křesťanu, a proto zde musely být zmíněny dva různé ráje, první pozemský a druhý nebeský.. Jehovův „služebník“ má co činit s oběma.

2. Do jakého ráje, který předpověděl Izajáš, můžeme vejít dnes, aniž musím zemřít a být vzkříšeni?

2 V době, kdy Ježíš mluvil o obou těchto rájích, neexistoval ještě ani jeden z nich. Lidé také do nich mohli vstoupit teprve po své smrti a vzkříšení, které mělo přijít v Bohem určeném čase. Existuje však ráj, z něhož se těší lidé, kteří žijí na zemi nyní. Pozemské životní prostředí lidstva je stále více znečišťováno a povrch země dnes není rájem, a proto nynější ráj, z něhož se na zemi těší praví křesťanští svědkové Jehovovi, musí být symbolický, musí to být duchovní ráj. V Izajášově proroctví o Jehovově mesiášském služebníku je předpověděno zřízení tohoto duchovního ráje pro Jehovovy věrné ctitele.

3.a) Kdo měl podle Izajášova proroctví hrát důležitou úlohu při vzniku duchovního ráje na zemi? b) V jakém vztahu byl jako „Boží Syn“ k celé nebeské organizaci?

3 Podle Izajášova proroctví má mesiášský služebník co činit se vznikem duchovního ráje na zemi. Než začal na zemi plnit úlohu, která byla předpověděna v padesáté třetí kapitole Izajášově, byl členem Jehovovy nebeské organizace věrných „Božích synů“. (Job 1:6; 2:1; 38:7; Dan. 3:25) Podobně jako ve staré době izraelský lid, který byl v manželském svazku s Jehovou tak se stal obrazně řečeno, jeho pozemskou manželkou, když byl pojat do smlouvy Zákona zprostředkované Mojžíšem —, tak působí i nebeská organizace, skládající se z duchovních synů, jako „manželka“, která je v manželství s Jehovou, Stvořitelem. V tomto nebeském manželském spojení plní Jehova úlohu manžela. (Iz. 54:5; 50:1; Jer. 31:31–34) Nebeští „synové Boží“ jsou uznáváni za děti Boží nebeské organizace, protože jsou jejími členy, a proto je nebeská organizace, manželka jejich nebeského Otce, považována za jejich natku. Služebník, o němž se mluví u Izajáše 53:11, je jedním z jejích synů.

4. a) Jak Jehovova mateřská organizace vydala zaslíbeného Mesiáše? b) Jakou odezvu muselo v nebi vyvolat pomazání Ježíše a později jeho vzkříšení z mrtvých?

4 Jehova vybral hlavního ze svých nebeských synů, aby na zemi sloužil jako mesiášský služebník. (Iz. 52:13; 53:11) Jehovova mateřská organizace v nebi se tedy postarala o to, aby tento Syn byl hlavním obhájcem univerzální svrchovanosti jejího manžela. Když byl tento Syn na zemi pokřtěn Janem Křtitelem v řece Jordánu, Jehova, její manžel, vylil na pokřtěného Ježíše svého svatého Ducha a učinil jej tak Pomazaným, Kristem. Tak byl zplozen zaslíbený Mesiáš neboli Kristus. Jaká nevýslovná radost to musela být pro nebeskou matku i pro jejího manžela! Jestliže andělští Boží synové jásali při narození děťátka Ježíše v Betlémě Judově, museli mít ještě větší radost, když se stal zaslíbeným Kristem, mesiášským služebníkem jejich Boha Jehovy. (Luk. 2:10, 13, 14; Mat. 3:13–17; Jan 16:21) Když byl jeho život vzat ze země a on byl vzkříšen z mrtvých, mateřská organizace v nebesích jej opět obdržela jako „prvorozeného z mrtvých“ a radovala se, že jej opět má mezi svými nebeskými syny. (Kol. 1:18; Zjev. 1:5, 17, 18) Její radost byla předpovězena.

5, 6. a) Jaký důvod k radosti měla tato nebeská „žena“ podle Izajáše 54:1? b) Duchovní matkou kolika „synů“ se měla stát?

5 U Izajáše 54:1 o tom čteme: „‚Radostně provolávej, neplodná, která jsi nerodila! Rozvesel se s radostným voláním a pronikavě volej, ty, která jsi měla porodní bolesti, neboť synů opuštěné je více než synů ženy, které mají manželského vlastníka,‘ řekl Jehova.“

6 Křesťanský apoštol Pavel uplatňuje tento inspirovaný biblický výrok nikoliv na židovský národ po návratu z babylónského zajetí, ale na Jehovovu manželskou organizaci v nebesích. Podle Izajášova proroctví Boží nebeská organizace měla mít více dětí než Ježíše, Mesiáše, na něhož dlouho čekala, jako by byla neplodná. Měla se proto stát duchovní matkou 144 000 duchovních synů, kteří měli být spojeni s Ježíšem, Mesiášem. Ježíš měl být prvorozeným z těchto jejích duchovních synů. Měla se začít radovat, když zrodila neboli vydala prvorozeného, Mesiáše Ježíše, ale měla pokračovat a zrodit všechny, kteří mají s Mesiášem Ježíšem zdědit království. Apoštol Pavel byl jedním z těchto budoucích Kristových spoludědiců a právě on pod inspirací uplatnil výrok z Izajáše 54:1.

7–9.Jak apoštol Pavel uplatňuje slova z Izajáše 54:1 a jak přitom staví proti sobě židovský národ a Boží nebeskou organizaci?

7 Apoštol Pavel uvedl židovský národ, který byl v manželském vztahu k Jehovovi Bohu na základě mojžíšovské smlouvy Zákona (ale který zavrhl Ježíše Krista), jako protiklad Boží nebeské organizace podobající se manželce. Píše: „Je například psáno, že Abrahám obdržel dva syny, jednoho ze služebné [Egypťanky Agar] a druhého ze svobodné ženy [své manželky Sáry]; ale ten ze služebné [jménem Izmael] se ve skutečnosti narodil po způsobu těla [dříve než Abrahám ztratil plodivou schopnost], ten druhý [jménem Izák] ze svobodné ženy na základě zaslíbení [od Boha]. To tvoří symbolické drama, neboť tyto ženy [Agar a Sára] znamenají dvě smlouvy, tu z hory Sinaj [prostřednictvím Mojžíše], které rodí děti z otroctví, a to je Agar [otrokyně]. Tato Agar tedy znamená Sinaj, horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, neboť je se svými dětmi v otroctví. Jeruzalém nahoře je však svobodný a on je naše matka.“

8 „Je totiž psáno [u Izajáše 54:1]: Raduj se, neplodná ženo [Jeruzaléme nahoře], která nerodíš; vykřikni a hlasitě volej, ty, která nemáš porodní bolesti, neboť dětí opuštěné ženy je více než dětí té, která má manžela. A my, bratři, jsme děti, jež patří k zaslíbení, stejně jako patřil Izák. Ale jako tehdy ten [Izmael], který se narodil po způsobu těla, začal pronásledovat toho, který se narodil po způsobu ducha [Izáka], tak i nyní. Co však říká Písmo? Vyžeň služebnou a jejího syna, neboť syn služebné rozhodně nebude dědicem se synem svobodné ženy. Proto, bratři, jsme dětmi ne služebné, ale svobodné ženy.“

9 „Pro takovou svobodu nás Kristus osvobodil.“ — Gal. 4:22 až 5:1.

10, 11. a) Jak je patrné z Izajáše 54:13, že „Jeruzalém nahoře“ měl mít kromě Ježíše ještě další duchovní syny? b) Na koho uplatnil Ježíš Kristus tento biblický text?

10 Protože Jeruzalém nahoře, jehož manželským vlastníkem“ je Jehova, jeho „veliký Tvůrce“, měl mít mimo Ježíše, Mesiáše, svého prvorozeného, ještě další duchovní děti, je mu u Izajáše 54:13 řečeno: „A všichni tvoji synové budou vyučeni Jehovou a tvoji synové budou mít hojnost pokoje.“

11 Ježíš Kristus použil tohoto biblického textu na své vlastní učedníky, když řekl Židům: „V prorocích je psáno: A všichni budou vyučeni Jehovou. Každý, kdo slyšel od Otce a naučil se, přichází ke mně.“ (Jan 6:45) Ježíš měl být podle předsevzetí svého otce „prvorozeným mezi mnoha bratry“. (Řím. 8:29) „Jeruzalém nahoře“ je nebeskou matkou také všech těchto bratrů Ježíše Krista. Protože „Jeruzalém nahoře“ nakonec zrodil kromě Ježíše, Mesiáše, tolik duchovních synů, vyzývá Jehova, jeho „manželský vlastník“, právě tento „Jeruzalém nahoře“ — a nikoli Jeruzalém pozemský, který zavrhl Mesiáše —, aby se rozveselil s radostným voláním. — Iz. 54:1.

12. Jakým působivým povzbuzením pro tyto duchovní syny končí 54. kapitola Izajášova?

12 Těmto duchovním synům Bůh slíbil, že je bude chránit a opatrovat, jak je vyjádřeno ve slovech určených „Jeruzalému nahoře“: „ Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každý jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš. To je dědičné vlastnictví Jehovových služebníků a jejich spravedlnost je od mne, je Jehovův výrok.“ Těmito povzbuzujícími slovy k „Jeruzalému nahoře“ končí 54. kapitola Izajášovy knihy. — Iz. 54:17.

JÍST A PÍT TO, CO JE DOBRÉ

13.Jakým lákavým pozváním začíná další kapitola Izajášovy knihy?

13 Vzhledem ke všemu tomu dobrému, co mělo přijít ve splnění tohoto krásného proroctví, zaznívá výstižné pozvání, které může každý slyšet: „Hej, vy všichni žízniví! Pojďte k vodě. A vy, kteří nemáte peníze! Pojďte, kupujte a jezte. Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez kupní ceny. Proč, lidé, stále vydáváte peníze za to, co není chléb, a proč se lopotíte s tím, co nevede k uspokojení? Naslouchejte mi pozorně a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde své největší potěšení v samotné tučnosti. Nakloňte ucho a přijďte ke mně. Naslouchejte a vaše duše zůstane naživu a ochotně s vámi uzavřu neurčitě trvající smlouvu o projevech milující laskavosti k Davidovi, kterí jsou věrné. Hle, dal jsem jej za svědka národnostním skupinám a za vůdce a velitele národnostním skupinám.“ — Iz. 55:1–4.

14. a) Od koho přichází toto pozvání? b) Komu je určeno a proč?

14 Kdo jiný než Jehova Bůh, zdroj všeho života, mohl vyjádřit takové neobyčejné pozvání a zaslíbit něco tak podivuhodného? Mluví se zde o jeho mesiášském služebníku, kterého Jehova dává jako „vůdce a velitele národnostním skupinám“. Tyto národnostní skupiny by se měly zajímat o božské pozvání. Ale pozvání je v prvé řadě určeno Jehovovu lidu, který je s ním ve smluvním vztahu, ale nachází se v neuspokojivé situaci. Proč? Protože se lopotí a kupuje a jí a pije, ale dále umírá bez naděje. Vysvětlení o příčině této situace najdeme, vzpomeneme-li si na to, že prorok Izajáš předpověděl zničení Jeruzaléma, zpustošení judské země a vyhnanství Židů v pohanské zemi babylónské. Zpustošení země v době, kdy její domorodé obyvatelstvo bylo v zajetí, mělo trvat sedmdesát let, od roku 607 do roku 537 př. n. l.

15. Prostřednictvím koho měl být podle Jehovových prorockých slov osvobozen židovský lid a proč nás obzvláště zajímá, co tato osoba učinila?

15 Babylón se svými falešnými bohy a falešným uctíváním, se svým imperialismem a obchodním duchem nemohl židovským vyhnancům nic nabídnout. Neposkytoval naději na vysvobození ani možnost obnovit uctívání pravého a živého Boha v jejich vlasti: „Je to ten muž [babylónský král], který. . . neotvíral cestu domů ani svým zajatcům?“ (Iz. 14:16, 17) Kdo mohl zlomit panství této světové velmoci, Babylóna, a propustit jeho židovské zajatce, aby se vrátili do své vlasti a obnovili uctívání Jehovy v nově vystavěném chrámu opět vybudovaného Jeruzaléma? To mohl učinit sám Bůh, a měl služebníka, kterého k tomu použil. Tímto pozemským služebníkem byl Cyrus perský, jehož jméno Jehova předpověděl dlouho před jeho narozením. (Iz. 44:28 až 45:6). Tento starověký perský dobyvatel Babylóna nebyl pouze historickou postavou, ale byl také prorockým předobrazem Jehovova mesiášského služebníka, kterého Jehova použije k rozvrácení a zničení novodobého Velikého Babylóna, totiž světové říše falešného náboženství.

16. Které věci byly pro zajaté Židy v duchovním smyslu jako jídlo a nápoj?

16 Podle Jehovových slov mají i lidé, kteří nemohou nic zaplatit za to, co jedí a pijí, k dispozici vodu, chléb, víno a mléko, aby se mohli dosyta najíst a osvěžit. Nemluví o tom ovšem v doslovném smyslu. Mluví o tom, co těmto věcem odpovídá a co může člověka uchovat duchovně naživu, o věcech, které vedou ke skutečnému, věčnému životu, k životu, který bude mít skutečný smysl a účel a z něhož budou mít lidé potěšení. Ve staré době takovýmito životně důležitými věcmi byla opatření, která Jehova Bůh učinil pro osvobození svého zajatého lidu z Babylóna a pro to, aby se mohl znovu usadit ve své vlasti, kterou mu Bůh dal. V prvé řadě to bylo poselství o osvobození, naděje, kterou se mohli zajatci sytit. Potom to byl výnos Jehovy Boha prostřednictvím jeho pozemského služebníka; podle tohoto výnosu mělo být uskutečněno vysvobození. Když byly podniknuty nutné kroky, došlo k návratu do vlasti a k uskutečnění nádherných božských proroctví v milované zemi, kterou mohli znovu osídlit: radost, kterou to mělo s sebou přinést, měla být stejně velká jako radost z pití ušlechtilého vína. — Žalm 104:15.

17. Kdo jsou novodobí Babylóňané a čím se živí?

17 Dnes jsou miliardy obyvatel země pod náboženským, mravním, intelektuálním i sociálním útlakem Velikého Babylóna, nejen v takzvaných pohanských zemích, ale stejnou měrou i v křesťanstvu. Platí peníze za své náboženství do té míry, jak jejich náboženské společnosti a kulty obchodují s náboženstvím. Jejich náboženství je neučila, jak se mají oddělovat od tohoto světa, ale povzbuzovala je, aby byli činnou součástí tohoto světa, a schvalovala takové jednání. Jejich náboženství je neučila, že se nemají opírat o lidi a lidské instituce. Ani národy křesťanstva nemají jiné východisko, než dále doufat v to, že člověk vyřeší světové problémy a opatří pomoc. Jsou to v podstatě novodobí Babylóňané a to, čím se nábožensky živí, je neuspokojuje a nepřináší jim skutečnou úlevu.

18. a) Na základě jaké smlouvy má dnes Jehova lid, který je k němu ve zvláštním vztahu? b) Kdo věrně zachovává tuto novou smlouvu?

18 V šestém století př. n. l. byli mezi babylónskými „zajatci“ lidé, kteří ve skutečnosti mohli být ušetřeni tohoto údělu, protože Jehova Bůh s nimi uzavřel prostřednictvím Mojžíšovým smlouvu Zákona. Kdyby byli z lásky plnili své smluvní povinnosti, nemuseli se stát zajatci pohanského Babylóna a nemusel žít daleko od své zpustošené vlasti. Také dnes existuje lid, který je ve smluvním poměru k Jehovovi. Tato smlouva byla uzavřena v roce 33 n. l. prostřednictvím Jehovova služebníka, který je větší než prorok Mojžíš, a tato smlouva nahradila smlouvu mojžíšovskou. Je to nová smlouva předpověděná u Jeremiáše 31:31–34. Když Ježíš Kristus zavedl večeři na památku své obětní smrti, řekl, že jeho krví je tato smlouva zpečetěna a učiněna právoplatnou. (Mat. 26:26–30; Luk. 22:19, 20; 1. Kor. 11:2–26) Jehovovi křesťanští svědkové poslušně slaví každoročně tuto Památnou večeři. Věrně dodržují Jehovovu novou smlouvu.

19. Jak se Velikému Babylónu podařilo zmocnit se během první světové války Jehovových křesťanských svědků a jakou měli vyhlídku, že se tato situace změní?

19 Veliký Babylón, světová říše falešného náboženství, neustále odporoval Jehovovým křesťanským svědkům. Během první světové války (1914–1918) se jich skutečně zmocnil prostřednictvím svých světských milenců. Veliký Babylón pronásledoval tyto Jehovovy ctitele prostřednictvím politických, vojenských a soudních úřadů. Byly například zakázány jejich náboženské spisy, které jim sloužily jako pomůcka ke studiu Bible. Jejich organizace, která měla veřejně rozšiřovat dobré poselství o Bibli, byla téměř ochromena, obzvláště když byli členové vedoucího sboru Jehovovy viditelné organizace uvěznění na základě obžalob, které byly po válce zamítnuty a jednání o nich bylo zastaveno. Vyhlídky na změnu situace byly zcela nepatrné a s rezignací a ochotou podřídit se Jehovově vůli bylo očekáváno nejhorší. Působením božského vedení byl dále dvakrát měsíčně vydáván časopis Strážná věž a hlasatel Kristovy přítomnosti, a tak mohli být i přes válečnou situaci duchovně vzděláváni ti, pro něž byl dostupný.

20, 21. Proč byl vzhledem k situaci Jehovových ctitelů čas po první

20 První světová válka však náhle skončila. Nepřešla ve světovou revoluci, jak to očekávali badatelé Bible, ani v anarchii nebo armageddonskou bitvu. A Jehovovi upřímní ctitelé, kteří s ním byli v nové smlouvě skrze jeho prostředníka Ježíše Krista, byli stále ještě v těle na zemi. Stále však byli v zajetí Velikého Babylóna a jeho politických, vojenských a soudních milenců. Otevřela se před nimi neočekávaná poválečná doba s možností znovu začít kázat dobré poselství z Božího slova a v tomto díle pokračovat. Pro Boha, jehož uctívali, ačkoli Veliký Babylón proti nim bojoval a utlačoval je, to byl právě vhodný čas, aby pro ně něco učinil a zasáhl v zájmu svého jména. Byl to pravý čas pro šíření poselství, které odpovídalo oživujícímu poselství Izajášovu:

21 „Hej, vy všichni žízniví! Pojďte k vodě. A vy, kteří nemáte peníze! Pojďte, kupujte a jezte. Ano, pojďte, kupujte víno a mléko dokonce bez peněz a bez kupní ceny. Proč, lidé, stále vydáváte peníze za to, co není chléb, a proč se lopotíte s tím, co nevede k uspokojení? Naslouchejte mi pozorně a jezte, co je dobré, a ať vaše duše najde své největší potěšení v samotné tučnosti.“ — Iz. 55:1, 2.

22. Co bylo pro novodobý lid jako voda, chléb a víno a mléko?

22 Takové poselství skutečně přišlo od Jehovy Boha prostřednictvím jeho mesiášského služebníka, Ježíše Krista. Mělo pozvednout jeho lid z jejich sklíčeného, negativního myšlenkového rozpoložení a mělo do nich vlít život a naději. Co tedy mělo být jako voda, která by utišila jejich krutou žízeň po pravdě a spravedlnosti? Jako chléb, který by nasytil a posílil jejich upřímně míněnou oddanost Bohu? Jako víno, jímž se zdravě rozveselilo jejich srdce? Jako mléko, aby se dobře cítili ve svém vztahu k živému a pravému Bohu a aby tento jejich vztah byl podpořen a obohacen? (Žalm 104:15) Bylo to biblické poselství o osvobození z Velikého Babylóna prostřednictvím Božího mesiášského království, jež bylo zřízeno. Bylo to poselství o jejich osvobození, aby již nebyli v otrockých poutech tohoto světa, který je „přítelem“ Velikého Babylóna, aby bojovali za svobodu uctívání a po celém světě aby ohlašovali dobré poselství o Božím království, jež přinese požehnání celému sklíčenému lidstvu.

23. Jak se ukázalo, že uvedené věci bylo možno skutečně získat „bez peněz a bez kupní ceny“?

23 Utlačovaní Jehovovi ctitelé nemuseli nic platit za toto poselství o osvobození. Nemuseli si vykoupit vysvobození ze zajetí a otroctví Velikého Babylóna. Poselství jim bylo poskytnuto zdarma a statečně a s přesvědčením museli podle něj jednat. Potom pro ně bylo jako osvěžující voda, jako posilující chléb, jako víno poskytující radost a jako výživné mléko. „Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“ — Jan 8:32.

24. Co se stalo na jaře roku 1919 jako zřejmý důkaz osvobození?

24 Zřejmým důkazem tohoto vysvobození v prvním poválečném roce, na jaře 1919, bylo propuštění členů vedoucího sboru Jehovových křesťanských svědků z vězení ve federální káznici v Atlantě ve státě Georgia [čti: džordžia] v USA. Krátce nato byly zrušeny federální obžaloby proti těmto obviněným křesťanům a později bylo jednání o nich zastaveno. Tak byli členové vedoucího sboru Jehovových křesťanských ctitelů osvobozeni od falešných obžalob, tvrdících, že jsou bezzákonnými občany a že ohrožují bezpečnost země. S vděčností za křesťanskou svobodu, kterou jim Jehova daroval prostřednictvím svého služebníka, Ježíše Krista, začali intenzivněji studovat Svaté písmo, aby poznali, co je v této neočekávané poválečné době Boží vůli vhledem k jeho lidu.

25. a) Co bylo podniknuto v roce 1919, aby byli Boží služebníci povzbuzeni k odvaze? b) Znamením čeho bylo oznámení o tom, že bude vydáván časopis Zlatý věk?

25 Studiem Bible jasně poznali, co má být podle Boží vůle vykonáno. Na základě tohoto studia neklamně pochopili, že Jehovovi ctitelé, kteří přežili pronásledování a těžkosti první světové války, mají vykonávat dílo ve spojení s královstvím. Měla jim být dodána odvaha, a proto ve Strážné věži z 1. a 15. srpna 1919 (angl.) vyšly dva články o námětu „Požehnaní jsou nebojácní“. To byl také základní námět mezinárodního hlavního shromáždění, které bylo uspořádáno od 1. do 8. září v Cedar Point [čti: sídr point] v Ohio [čti: ouhajou] v USA. Na znamení toho, že pro ně bylo připraveno ještě více duchovního pokrmu a že je také čeká více práce a větší práce, pronesl 5. září 1919 prezident Biblické a traktátní společnosti Strážná věž před 6 000 účastníky vzrušující oznámení. Co se dověděli? Že Společnost začne vydávat kromě časopisu Strážná věž ještě jiný časopis. Tento nový časopis, který měl vycházet každý druhý týden, se měl nazývat Zlatý věk a měl být doplňkem oficiálního časopisu Jehovových křesťanských ctitelů. Také tento časopis měl oznamovat Boží království.

26. Proč měl být vydáván časopis Zlatý věk, jak to bylo vyjádřeno v článku jeho prvního vydání?

26 1. října 1919 vyšlo první číslo tohoto nového časopisu. Z výňatku z úvodních slov poznáváme, jaká byla tehdy světová situace:

Jeho účelem je vysvětlovat ve světle božské moudrosti význam nejdůležitějších věcí, které se dnes dějí, a nezvratně a přesvědčivě dokazovat uvažujícím myslím, že je nyní blízko čas větších požehnání pro lidstvo. Má sloužit jako hlas v pustině zmatku a oznamovat nadcházející zlatý věk.

V dnešním světě je více smutných srdcí než kdy v minulosti. Národy byly postiženy pustošící válkou, v níž se rozdrásaly a krvácely. Ruku v ruce s válkou přišla jako morová nákaza chřipka, která si vyžádala dvojnásobný počet obětí, než kolik jich padlo ve válce. V minulých několika letech zemřely milióny lidí a další milióny truchlí nad ztrátou svých drahých.

Všude nesmírně vzrůstají životní náklady a mnozí lidé trpí bídou a hladem. Lidé téměř ze všech povolání na světě stávkují nebo hrozí stávkami, a tím ohrožují hospodářství. Všude panuje neklid.

Nevědí si rady ani odborníci v oblasti financí.

ZLATÝ VĚK přinese do domácností lidí vytoužené poselství, které může uklidnit rozrušenou mysl a potěšit sklíčené srdce. Neočekáváme, že bychom toho dosáhli lidskou moudrostí, protože to již lidé zkusili a nepodařilo s jim to a taková moudrost je pošetilostí v očích Jehovových. Chceme však lidem poukazovat na jasné a neklamné důkazy ve světle dnešních událostí a ukazovat jim na božský lék, jímž budou nově vybudovány lidské záležitosti a jímž bude splněna tužba všech národů, neboť lidem bude zajištěn život, svoboda a štěstí. Zveme všechny lidi, kteří milují pořádek, dbají zákona a bojí se Boha, by pomohli předávat dál toto poselství útěchy všem, kteří po útěše touží.

27, 28. Na jakou podivuhodnou naději poukazoval tento časopis, ale co se předtím ještě mělo stát

27 Tento zcela nový časopis nebojácně poukazoval na to, že bude na zemi obnoven ráj, že se rozšíří po celé zemi a že v něm budou žít zástupci všech ras, všech barev pleti a všech národů. Ale dříve, než mesiášské království obnoví pro lidstvo tento doslovný pozemský ráj, měl být mezi Jehovovými křesťanskými ctiteli, kteří nyní byli opět v Boží přízni, zřízen duchovní ráj. Proto je v 55. kapitole Izajášově nejdříve pozvání, aby lidé využili Božích životodárných opatření, a potom je řečeno:

28 „Nakloňte ucho a přijďte ke mně. Naslouchejte a vaše duše zůstane naživu a ochotně s vámi uzavřu neurčitě trvající smlouvu o projevech milující laskavosti k Davidovi, které jsou věrné. Hle, dal jsem jej za svědka národnostním skupinám, za vůdce a velitele národnostním skupinám.“ — Iz. 55:3, 4.

SMLOUVA O KRÁLOVSTVÍ

29. a) Jaký účinek měli pocítit ti, kteří naklonili své ucho výzvě z Izajáše 55:3, 4 a přišli k Jehovovi? b) Jaké spojení je mezi těmito požehnáními a projevy „milující laskavosti k Davidovi, které jsou věrné?“

29 Duchovní život všech lidí, kteří v poválečném roce 1919 n.l. naklonili své ucho a přišli k Jehovovi, měl být obnoven a zachován duchovními statky, z nichž si Jehovův lid na jeho výzvu měl brát a jichž měl užívat. Jejich duše má zůstat na živu a mají se těšit z duchovního zdraví. Všechna tato požehnání spojená s obnovením měla být udělena věrným křesťanským ctitelům prostřednictvím mesiášského království, které se v nebesích zrodilo v roce 1914, kdy skončily „ časy národů“. (Luk. 21:24; Dan. 4:16, 23, 25, 32; Dan. 4:13, 20, 22, 29, KB; Zjev. 12:1–10) To byl smysl Jehovova slibu; uzavřít se zvěstovateli království smlouvu trvající na neurčitý čas a vztahující se na „projevy milující laskavosti k Davidovi, které jsou věrné“. Projevy milující laskavosti znamenají, že právo na království zůstane v rodové linii Davidově, který byl králem v Jeruzalémě, a to až do jeho nejslavnějšího potomka, zaslíbeného Mesiáše, a tomu že potom bude m nesiášské království patřit navždy.

30, 31. a) Do jaké míry byly spolehlivé projevy milující laskavosti, které byly slíbeny Davidovi? b) Na koho uplatnil apoštol slib u Izajáše 55:3 ve své řeči, kterou pronesl v pisidské Antiochii?

30 Tyto projevy milující laskavosti k Davidovi byly „věrné“, protože byly trvale, pevně založené. (2. Sam. 7:11–16) v Žalmu 89:28, 29 (89:29, 30, KB) To bylo vyjádřeno slovy: „Na neurčitý čas k němu zachovám svou milující laskavost a má smlouva vůči němu bude spolehlivá. A jistě dosadím jeho semeno navždy a jeho trůn jako nebeské dny.“ (Viz též Jeremiáš 33:19–21) Tyto projevy milující Boží laskavosti, jež byly slíbeny králi Davidovi, se projevily jako spolehlivé, neboť vyvrcholily v osobě Mesiáše, který měl být věčným králem. Není pochyb o tom, kdo to byl, neboť apoštol Pavel uplatnil slib z Izajáše 55:3 na Ježíše Krista.

31 V židovské synagóze v pisidské Antiochii v Malé Asii řekl Pavel svým posluchačům: „Tak vám oznamujeme dobré poselství o zaslíbení daném předkům, že je Bůh úplně splnil nám, jejich dětem tím, že vzkřísil Ježíše; právě tak jak je psáno ve druhém žalmu: Ty jsi můj syn, já jsem se tohoto dne stal tvým Otcem. A skutečnost, že jej vzkřísil z mrtvých, aby již nebyl určen k návratu do porušení, vyjádřil slovy: Dám vám milující laskavosti přislíbené Davidovi, jež jsou spolehlivé. Proto také v jiném žalmu říká: Nepřipustíš,aby ten který je ti věrně oddán, viděl porušení. Na jedné straně David sloužil ve své vlastní generaci výslovné Boží vůli a usnul smrtí a byl uložen k svým předkům a skutečně viděl porušení. Na druhé straně ten, jehož Bůh vzkřísil, neviděl porušení.“ — Sk. 13:32–37.

32. Na kom se splňuje Izajáš 55:4?

32 Mesiášské království, které bylo v roce 1914 zřízeno v nebesích v rukou vzkříšeného, neporušitelného Ježíše Krista, působí nadále dodnes a bude vládnout ještě tisíc let k požehnání lidí žijících v pozemském ráji. Když Jehova Bůh dále řekl slova zapsaná u Izajáše 55:4: „Hle, dal jsem jej za svědka národnostním skupinám, za vůdce a velitele národnostním skupinám“, nemluvil o Davidovi, který je ještě stále mrtvý. Mluvil o Ježíši Kristu, Davidovu zaslíbeném potomku, na němž se splní smlouva s Davidem o věčném království.

33. Koho se zastává jako „svědek národnostním skupinám?

33 Pro koho vystupuje Ježíš jako „svědek národnostním skupinám“? Pro toho, který jej dal za svědka —, pro Jehovu. Když byl Ježíš Kristus na zemi, byl jeho svědkem — svědkem Jehovovým. Podle slov u Izajáše 43:9 vybízí Jehova všechny bohy národů, aby dokázali, že žijí a že mohou pravdivě předpovědět budoucnost. Tito falešní bohové mají vystavit své svědky, aby lid prostřednictvím těchto svědků uslyšel, co jejich bohové předpověděli, a aby potom mohli říci: „Je to pravda.“ Tito falešní bohové to však nemohou učinit. Ale Jehova jako pravý a živý Bůh může vystavit své svědky. A jeho největším svědkem, který kdy byl na zemi, byl jeho jednozplozený syn, Ježíš Kristus. Byl tělesným členem národa, jemuž jsou určena slova u Izajáše 43:10: „Vy jste moji svědkové,“ je výrok Jehovův, ano, můj služebník, kterého jsem vyvolil.

34. a) Před kým Ježíš v prvé řadě vystoupil jako svědek, když byl na zemi? b) Kdo měl rovněž podle proroctví slyšet jeho svědectví a jak toho bylo dosaženo?

34 Když byl Ježíš Kristus na zemi jako dokonalý člověk, opětovně prohlašoval, že vydává svědectví o svém nebeském Otci, Jehovovi Bohu. Tento svědek vystoupil tehdy obzvláště před židovským národem. Ve Zjevení 1:5 jej apoštol Jan jmenuje jako „Ježíše Krista“, věrného svědka, prvorozeného z mrtvých a vládce králů. Podle Zjevení 3:14 se vzkříšený, oslavený Ježíš Kristus představil sboru v maloasijské Laodiceji slovy: „Tak říká Amen, věrný a pravý svědek, počátek Božího stvoření.“ Ale Jehova chtěl dát Ježíše, Mesiáše, nejen jako svědka pro židovský národ, ale také pro „národnostní skupiny“. Svědectví, které dal Ježíš o Bohu, jehož je mesiášským služebníkem, platí všem lidem bez ohledu na to, z jakého jsou lidu nebo rasy nebo jakou mají barvu pleti. Dnes působí, aby toto dobré svědectví vydávali na zemi jeho věrní spolusvědkové. Jehovovi křesťanští svědkové mají velkou radost, že smějí „národnostním skupinám“ vydávat totéž svědectví jako Ježíš Kristus, a činí to ve více než 200 zemích a na ostrovních územích.

35, 36. a) Co je zaručeno tím, že Ježíš projevil věrnost jako svědek? b) Jakou obdobu pozorujeme u Davida ve srovnání s Ježíšem, který je „vůdcem a velitelem“?

35 Nejprve musí být vydáno pravdivé a spolehlivé svědectví, a teprve potom může být něco podniknuto vůči těm, kteří toto svědectví dostali. (Mat. 24:14) Ježíš Kristus byl na zemi věrným svědkem božské pravdy. (Jan 18:37) Dokonce pro tuto pravdu zemřel.

36 Můžeme si být jisti, že jako Boží zplnomocněnec v nebi bude stejně věrný. Jeho Bůh jej dává „národnostním skupinám“ nejen jako „svědka“, ale také jako „vůdce a velitele“. Jehova učinil Davida, který působil v Betlémě Judově jako pastýř, „vůdcem“ svého lidu. (2. Sam. 7:8) David pocházel z kmene Juda, a když se stal králem nad celým Izraelem a posadil se na královský trůn, „velitelská hůl“ byla umístěna mezi nohama Judova potomka. (1. Mojž. 49:10) Od té doby měla zůstat v majetku Judova kmene, dokud nepřijde Mesiáš, Sílo, ten, „jehož je“.

37. Jakým „vůdcem a velitelem“ měl být Ježíš Kristus?

37 Ačkoli zaslíbený Mesiáš neboli Sílo byl potomkem krále Davida, měl být větší než on. Měl být dokonce pánem krále Davida. (Žalm 110:1, 2) To znamenalo, že Mesiáš bude „vůdcem a velitelem“, ale nejen pro Izrael, jako David, ale i pro „národnostní skupiny“. Všechny národy potřebují „vůdce a velitele“, kterého určí Jehova a který jej skutečně bude zastupovat. Lidé si mohou být jisti, že je tento mesiášský „vůdce a velitel“ povede v souladu s Boží vůlí a bude je řídit tak, aby to sloužilo k jejich věčnému blahu. Takového „vůdce a velitele“ budou mít ve vzkříšeném, oslaveném Ježíši Kristu, který se v nebesích posadil po Boží pravici. Proto je nyní jako vládce v nebi srovnán se lvem, když je o něm řečeno: „Lev, který je z kmene Juda, kořen Davidův, zvítězil.“ — Zjev. 5:5.

38. Jak můžeme mít stále užitek z „milující laskavosti“, které jsou zaručeny Mesiášovým poddaným?

38 Všichni, kteří přijímají svědectví Ježíše, Mesiáše, podrobují se jeho vedení a poslouchají jeho příkazy, mají požehnání. Proto „neurčitě trvající smlouva“, kterou Jehova uzavřel s králem Davidem o věčném království, bude působit také pro ty, kteří se ochotně stávají poddanými Mesiáše, Ježíše. Nad nimi je zřízeno toto mesiášské panství. Mají proto velký užitek z toho, že Jehova věrně trval na svých slíbených projevech „milující laskavosti Davidovi“ až do příchodu zaslíbeného Mesiáše, ano až do konce časů národů na podzim roku 1914. Tak byly tyto milující laskavosti zaručeny smlouvou pro Mesiášovy poddané. Také těmto poslušným poddaným patří velkolepá požehnání mesiášského království, která budou způsobena na základě projevu Boží milující laskavosti —, obzvláště v případě duchovních Izraelitů, kteří budou Kristovými spoludědici nebeského království.

39. a) Kdo dostal požehnání nejdříve a jak? b) Kdo se dnes rovněž účastní duchovní hostiny?

39 Požehnání království, které se v nebi zrodilo v roce 1914 n. l., přicházela v první řadě těm, kteří přijali v roce 1919 božské pozvání a přišli, aby si vzali z duchovních statků — vody, chleba, mléka a vína —, jež opatřil Jehova. (Zjev. 12:1–6, 14) Podřídili se nově zrozenému mesiášskému království, a to pro ně znamenalo osvobození z Velikého Babylóna, světové říše falešného náboženství. První, kteří přijali Jehovovo srdečné pozvání, aby se na svobodě účastnili duchovní hostiny v podobě požehnání království, byli na zemi žijící členové duchovního izraele — ostatek, který se během první světové války dostal do zajetí Velikého Babylóna. Od jara 1935 se spolu s ostatkem duchovních izraelitů účastní velkolepé duchovní hostiny také „velký zástup“ — příslušníci všech národů, kteří touží být osvobozeni z Velikého Babylóna a uctívat pravého Boha. (Zjev. 7:9–17) Z toho můžeme poznat, jak pozvání k této hostině, jež má uspokojit srdce i mysl, souvisí s zřízeným mesiášským královstvím.

HLEDAT JEHOVU JAKO BOHA

40. Jak je v Písmu svatém předpověděno, že poroste počet Jehovových ctitelů, kteří nepatří k duchovnímu izraeli?

40 Ve Svatém písmu je předpověděno, že počet lidí, kteří budou uctívat Jehovu jako Boha Bible, poroste a že zde bude „velký zástup“ lidí, kteří budou patřit k duchovnímu Izraeli. (Zjev. 7:1–8) U Izajáše 55:5 je řečeno: „Hle, povoláš národ, který neznáš, a ti z národa, kteří tě neznali, přiběhnou dokonce k tobě, kvůli Jehovovi, tvému Bobu, a kvůli svatému Izraele, protože on tě okrášlí.“

41. a) Když byli duchovní izraelité v zajetí Velikého Babylónu, věděli něco o shromažďování těchto jiných ctitelů? b) Ke komu přicházejí tito ctitelé, kteří nepatří k duchovnímu izraeli?

41 Jaké příjemné překvapení je naznačeno tímto slibem! Když byli členové ostatku duchovních Izraelitů v babylónském zajetí, netušili, že povolají cizí „národ“. Podle jejich porozumění Bible takový neexistoval. V době jejich zajetí se zdálo, že něco takového s nemůže stát a že to nepatří k Božímu předsevzetí. Ale v ustanoveném čase měli povolat neboli pozvat „národ“, a to jakýkoli národ mimo duchovní Izrael. Této výzvě však mohli dát zaznít teprve v době, kdy byli sami osvobozeni z otroctví Velikého Babylóna. Uposlechne někdo tohoto volání, které platí všem národům? Uslyší je obzvláště lidé „z národa, kteří tě neznali“, — lidé, kteří do té doby neuznávali ostatek duchovního Izraele tak, jak měli? Duchovnímu Izraeli je podle Izajáše 55:5 řečeno, že „přiběhnou dokonce k tobě“. Ano, spěšně přijdou k ostatku duchovních Izraelitů, který přežil první světovou válku.

42. Ke komu se měli cítit přitahováni tito lidé, jak o tom mluví proroctví?

42 Ale jak se to mohlo stát, jestliže ostatek duchovního Izraele měl být „předmětem nenávisti všech národů“? (Mat. 24:9) Mělo se to stát „kvůli Jehovovi, tvému Bohu“. Pro tyto lidi měl být přitažlivý nikoli nenáviděný ostatek duchovních izraelitů sám o sobě, ale „Jehova, tvůj Bůh“. Jehova chtěl něco učinit pro ostatek, protože se jeho členové nepřiklonili k falešným Bohům Velikého Babylóna, ale nadále uctívali jej, pravého Boha. Co však učiní pro ostatek? Vyplývá to ze slov: „. . .kvůli Svatém Izraele, protože on tě okrášlí.“

43. a) Jak Jehova „okrášlil“ své duchovní izraelity, takže působí přitažlivě na čestné lidi? b) Do jakého stavu tím Bůh uvedl své pozemské ctitele a proč?

43 Tito duchovní Izraelité neměli být již zajatci Velikého Babylóna, neměli být sklíčeni, špatně živení a oblečení, ale jejich krása měla nyní působit přitažlivě. To neznamená, že již neměli být „předmětem nenávisti všech národů“, ale měli být duchovně svobodným lidem pro Krista. Svatý Izraele jim měl propůjčit duchovní krásu, neboť jim umožní účast na duchovní hostině, která pro ně nyní byla připravena a na níž se mohou dosyta najíst. Propůjčí jim duchovní krásu tím, že jim svěří úkol, aby zastupovali nově zřízené království jeho Mesiáše. Čestní lidé poznají, že jsou lidem, který uctívá pravého Boha, a že tento Bůh je uprostřed tohoto lidu. Duchovní Izraelité budou mít jeho pravdu a všem národům na svědectví budou oznamovat dobré poselství o království. Za své nedávné selhání projevili Bohu pokání a čas Boží nepřízně pominul, a proto vejdou do duchovního ráje, který je pravým opakem Velikého Babylóna. Tak bude duchovním Izraelitům, kteří jsou mezi národy nenávidění, poskytnuta přitažlivá duchovní krása, což poslouží ke chvále Jehovovi.

44. a) Jak ostatek duchovních izraelitů povolal „národ“. který předtím neznal? b) Jak tím členové ostatku náležitě zdůraznili jméno svého Boha? c) Co přimělo jiné, aby přispěli k ostatku duchovního izraele a stali se křesťanskými svědky Jehovovými?

44 Od roku 1919 n. l. začal ostatek duchovních Izraelitů volat „národ“, který předtím neznal, neboť oznamoval „toto dobré poselství o království“ ve stále větším počtu zemí. (Mat. 24:14) Členové ostatku se nebáli, že se jim lidé budou vyhýbat, když se nazvou Božím jménem. Mnoho let o něm vydávali svědectví v celém světě a potom přijali vhodné jméno „svědkové Jehovovi“. Považovali se za jeho křesťanské svědky. Toto jméno přijali v neděli 26. července 1931 na mezinárodním sjezdu, který se konal v Columbus [čti: kolambas] (Ohio, USA). Přesto, že i v křesťanstvu existoval předsudek proti božskému jménu, začali k ostatku duchovního Izraele přicházet mnozí lidé, kteří hledali Boha. Objevili na něm duchovní krásu, kterou nevidělo nebo nechtělo vidět křesťanstvo a pohanský svět. Od jara 1935 začaly k němu přicházet stovky lidí. Přáli si vejít do budoucího ráje, v němž byli členové ostatku od doby, kdy se znovu začali těšit z Jehovovy přízně. Beze strachu před pohanou přijali také oni jméno „[křesťanští] svědkové Jehovovi“.

45. 46. a) Jak vzrostl počet Jehovových ctitelů, ačkoli byla druhá světová válka? b) Z jakých požehnání se těší již dnes a na co ještě mají vyhlídku

45 Od té doby přicházejí k ostatku členové všech národů. Tito lidé, kteří touží po uctívání pravého Boha a po tom, aby mu sloužili, nepřestali přicházet k ostatku ani během druhé světové války, která byla ještě horší než první. Protože podporovali ostatek, zaznívalo „volání“ ve stále větším počtu zemí. Další tisíce lidí byli upozorněny na duchovní hostinu v duchovním ráji výzvou: „Hej, vy všichni žízniví! Pojďte!“

46 K ostatku přišlo tolik lidí, že již je možno mluvit o „velkém zástupu“, jehož konečný počet ještě není známý. (Zjev. 7:9, 10) Byli v duchovním smyslu oživeni, protože vzali k srdci výzvu z Izajáše 55:3: „Naslouchejte a vaše duše zůstane naživu.“ To může také znamenat, že budou zachováni naživu v nadcházejícím „velkém soužení“, v němž bude odstraněn Veliký Babylón a celý přítomný svět. Duchovní ráj se svými šťastnými obyvateli přetrvá přes tuto dobu, což bude ke chvále a cti Jehovovi a jeho mesiášskému království. — Mat. 24:21, 22; Zjev. 7:14.

světové válce vhodný pro novodobé vyjádření výzvy z Izajáše 55:1, 2?

co se předtím ještě mělo stát?

    Publikace v češtině (1970-2026)
    Odhlásit se
    Přihlásit se
    • čeština
    • Sdílet
    • Nastavení
    • Copyright © 2025 Watch Tower Bible and Tract Society of Pennsylvania
    • Podmínky použití
    • Ochrana osobních údajů
    • Nastavení soukromí
    • JW.ORG
    • Přihlásit se
    Sdílet