Konec jednoho systému věcí
NENÍ to bezvýznamná událost, když je zničen systém věcí, který trval 1 582 let. A zvláště, je-li to systém věcí, který byl zaveden samotným Bohem. Systém, o němž mluvíme, je systém starověkého židovského národa. Proč skončil a co vedlo k tomu, že skončil tak hrozným způsobem?
Je všeobecně známo, že Bůh zavedl systém věcí pod smlouvou Zákona prostřednictvím zákonodárce Mojžíše v roce 1513 př. n. l. Tento systém měl mnoho znaků: různé sabaty, nařízení náboženské čistoty, dědická uspořádání, jeruzalémský chrám s kněžstvem a oběťmi a jiné věci. To vše bylo zcela zničeno v roce 70 n. l. A tím zmizela také naděje Židů, že král z Davidovy linie bude opět sedět na trůnu v Jeruzalémě a porazí utiskující pohanská vojska.
Největší z proroků, Ježíš Kristus, předpověděl, proč a jakým způsobem bude Jeruzalém rozbořen, a to několik dní předtím, než byl sám usmrcen toutéž mocí, která později zničila židovský systém věcí. A je paradoxní, že to byli právě Židé, kteří jej vydali této moci a kteří volali po jeho popravě.
HROZNÝ KONEC
Ježíš vyslovil své proroctví jako odpověď na otázku apoštolů. Právě mu ukazovali nádherné chrámové stavby. A když se na ně díval, odpověděl: „Nevidíte to všechno? Vpravdě vám pravím: v žádném případě zde nezůstane kámen na kameni, který by nebyl zbořen.“ — Mat. 24:1, 2.
Dva dny předtím Ježíš předpověděl, jakým způsobem bude zničeno město a jeho chrám. Oslovil Jeruzalém a řekl:
„Neboť na tebe přijdou dny, kdy tvoji nepřátelé vystaví kolem opevnění ze špičatých kůlů a obklíčí tě a ze všech stran tě budou utiskovat a srazí tebe a tvé děti v tobě k zemi a nenechají v tobě kámen na kameni, protože jsi nepoznalo čas, kdy jsi bylo zkoumáno.“ — Luk. 19:43, 44.
Tato slova znepokojila i Kristovy apoštoly, kteří byli obřezaní Židé. Ještě nerozuměli, že Kristus nebude vládnout z pozemského trůnu v Jeruzalémě, ale z nebe. Ježíšova slova naznačila, že Bůh již nebude dále jednat s pozemským Jeruzalémem, ale to ještě plně nechápali. (Skut. 1:6) Ježíšova slova dále znamenala, že kněží z Aronova domu ztratí své postavení. Proč?
Důvod, proč se přiblížil konec všeho, byl, že Jehova zamýšlel zavést něco lepšího prostřednictvím svého Mesiáše. Zvířecí oběti a jiné rysy Zákona společně s proroctvími poukazovaly věrným Izraelitům na Ježíše Krista a měly být neklamnými důkazy a znaky, že on je Mesiášem. Avšak přinášení zvířecích obětí nebylo to, co Jehova ve skutečnosti chtěl, protože jimi nemohly být odstraněny hříchy. (Žid. 10:5–10) Měly skončit. Kristova oběť je měla učinit zbytečnými.
Že přijde konec židovského kněžstva během skonávání židovského systému věcí, je podporováno slovy v Židům 9:26–28, která poukazují na to, že se Ježíš nemusí opětovně obětovat: „Jinak by byl musel často trpět od založení světa. Ale nyní se zjevil jednou provždy při skonávání systému věcí, aby odstranil hřích obětováním sebe sama.“ — Srovnej 1. Kor. 10:11.
Proč však přišel na Jeruzalém tak hrozný konec? Boží předsevzetí skončit Zákon Kristem nevyžadovalo tak drastický zákrok. (Řím. 10:4) Věrní křesťané nepovažovali od letnic (kdy byla Jehovou v nebi přijata Kristova oběť) za svou povinnost strhnout chrám nebo rozbořit město Jeruzalém. Považovali chrám za Boží nástroj, který splnil svůj účel. Nepohrdali jím. Avšak věděli, že Ježíš Kristus v nebi je jejich veleknězem, protože byla ustanovena nová smlouva, a proto nastala i změna kněžstva. (Žid. 7:11–14) Dokonce mnoho židovských kněží přijalo Krista jako pravou oběť za hřích, protože poznali, že jejich činnost v chrámu splnila svůj účel a stala se v Jehovových očích nepotřebnou. (Skut. 6:7) Proč tedy byly hlavní město a židovský chrám tak násilně zničeny?
Když byl Ježíš v chrámu, udal důvod slovy, která řekl Jeruzalému:
„Proto k vám posílám proroky a moudré muže a veřejné učitele. Některé z nich zabijete a přivedete na kůl a některé z nich budete bičovat ve svých synagogách a pronásledovat z města do města; aby na vás přišla všechna spravedlivá krev vylitá na zemi, od krve spravedlivého Abela pro krev Zachariáše, syna Barachiášova, jehož jste zabili mezi svatyní a oltářem. Vpravdě vám pravím: všechno to přijde na tuto generaci. Jeruzalém, Jeruzalém, jenž zabíjí proroky a kamenuje ty, kteří jsou k němu vysláni — jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli. Hle, váš dům je vám zanechán. Neboť vám říkám: Od nyní mne již v žádném případě neuvidíte, dokud neřeknete: ‚Požehnaný, který přichází ve jménu Jehovy!‘ “ — Mat. 23:34–39.
VĚCI, KTERÉ POUKAZOVALY NA KONEC
Toto Ježíšovo prohlášení vzbudilo pochopitelně v myslích apoštolů otázku: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ (Mat. 24:3) Ježíš vylíčil v odpovědi události, které měly vést ke zničení Jeruzaléma:
„Dejte pozor, aby vás někdo nesvedl; neboť mnozí přijdou na základě mého jména a řeknou: ‚Já jsem Kristus‘, a svedou mnohé. Uslyšíte o válkách a zprávy o válkách; hleďte, abyste se neděsili, protože se to musí stát, ale ještě není konec.“ — Mat. 24:4–6.
Povstanou Židé, kteří budou tvrdit, ne že jsou Ježíš navrácený v těle, ale budou se sami považovat za zaslíbeného Mesiáše neboli Krista. Povstání Židů proti Římanům v roce 66 n. l. bylo takovým mesiášským projevem. Ale to vše nebylo důkazem pro Kristovu „přítomnost“ neboli parousia (výraz, který byl používán v Řeckých písmech pro jeho návrat v královské moci).
Kromě toho bude v této době více válek, které ovlivní židovský národ. Kristovi učedníci se však nemají dát odstrašit a jednat překotně. Ježíš pokračoval a řekl o té době:
„Neboť povstane národ proti národu a království proti království a bude nedostatek potravin a zemětřesení na jednom místě za druhým. To všechno je počátek tísnivých bolestí.“ — Mat. 24:7, 8.
Tyto věci mají být pro křesťany neklamným znamením, že se blíží konec. Dále mají přijít ještě zvláštní věci na jeho učedníky, protože jej oznamují jako pravého Mesiáše a následují jeho příklad. Ježíš řekl:
„Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno. Potom také mnozí budou klopýtat a budou se navzájem zrazovat a navzájem se nenávidět. A povstane mnoho falešných proroků a svedou mnohé; a protože vzroste bezzákonnost, ochladne láska mnohých. Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn. A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ — Mat. 24:9–14.
To se splnilo, když přibývalo všeobecné bezzákonnosti a nedostatku lásky k Bohu. Všude, kde byli Židé roztroušeni, tvrdili, že slouží Bohu, když pronásledují Kristovy učedníky. Křesťané přesto kázali dobré poselství o království po celé obydlené zemi, zvláště národům, mezi nimiž byli rozptýleni Židé. — Kol. 1:6, 23.
ZNAMENÍ BLÍŽÍCÍHO SE KONCE
Pak Ježíš poukázal na něco zcela zvláštního, co mělo naznačovat, že konec židovského systému věcí je bezprostředně blízko. Řekl:
„Proto, když spatříte ohavnost působící zpustošení, o níž mluvil prorok Daniel, jež stojí na svatém místě (ať čtenář použije rozlišovací schopnost), potom ti, kteří jsou v Judsku, ať začnou utíkat k horám . . . , neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Mat. 24:15–22.
To mělo být pro křesťany spolehlivým varováním, aby nato vyšli z Jeruzaléma a judské provincie, v největším spěchu, bez zbytečných břemen a přímou cestou.
Co byla tato „ohavnost“ a jak stála „na svatém místě“? Když Židé v říjnu 66 n. l. , slavili svátek stánků, přitáhl ze Sýrie římsky vojevůdce Gallus, aby potlačil povstání Židů, a ‚oblehl Jeruzalém vojsky‘. Po boji vniklo jeho vojsko do města Jeruzaléma, ano dokonce podkopalo část chrámové zdi. To byl určitě útok na něco, co bylo Židům svaté. Avšak Gallus odtáhl náhle a zcela neočekávaně. Židé vyšli z města, pronásledovali a napadli jeho vojska. Ukořistili obléhací zbraně a vrátili se do Jeruzaléma s ještě větší důvěrou ve své bezpečí.
Sotva se Gallus stáhl, opustili křesťané, bydlící v Jeruzalémě, město a odebrali se do horské krajiny na druhém břehu Jordánu, do provincie Perea. Zůstali naživu, když vojevůdce Titus o čtyři roky později dobyl Jeruzalém.
NĚKTERÉ „TĚLO“ ZACHRÁNĚNO
V mezidobí od roku 66 do roku 70 n. l. byly v Jeruzalémě velké nepokoje, protože různé skupiny bojovaly o to, aby se zmocnily města. V roce 70 n. l. přitáhl konečně k městu vojevůdce Titus, syn císaře Vespasiana; obehnal je — jak Ježíš předpověděl — opevněním ze špičatých kůlů a způsobil obyvatelstvu hrozný hladomor. Kdyby bylo obležení trvalo déle, nebylo by „žádné tělo“ ve městě přežilo. Ale stalo se, jak Ježíš prorokoval o tomto „velkém soužení“, největším, které Jeruzalém kdy zažil: „Kdyby Jehova nezkrátil ty dny, nebylo by zachráněno žádné tělo. Ale pro vyvolené, které vyvolil, zkrátil ty dny.“ — Mar. 13:19, 20.
Prozřetelně trvalo obležení pouze 142 dny. Přesto skolily nemoci, mor a meč 1 100 000 lidí a 97 000 přežijících bylo buď prodáno do otroctví, nebo muselo bojovat v římských arénách jako gladiátoři. Jehovovi ‚vyvolení‘ uprchli z odsouzeného města, a proto nemusel Jehova prodlužovat dobu soužení, ale mohl provést pomstu v krátké době; tak bylo ušetřeno 97 000 osob, čímž bylo zachráněno alespoň nějaké „tělo“.
Touto událostí skončil židovský systém věcí. Židé již neměli chrám. Všechny rodové záznamy byly zničeny, takže dnes nemůže žádný Žid dokázat, že pochází z kněžské linie nebo z královského kmene Juda. Jedinou výjimkou je Ježíš Kristus, jehož původ od Judy přes Davida je dokázán. Pouze on je právoplatným králem. (Ez. 21:27) Zastává úřad velekněze pro celé lidstvo, protože byl dosazen přímo svým Otcem, Jehovou Bohem, „po způsobu Melchisedechově“, a ne proto, že by pocházel od Arona. — Žid. 7:15–17.
Avšak otázka apoštolů: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti a skonávání systému věcí?“ vyžaduje ještě důkladnější odpověď, protože Ježíšova parousia, jeho „přítomnost“ v královské moci nezačala v době zničení Jeruzaléma. Proto Ježíš mluvil o konci většího systému věcí a dal ještě více informací o „znamení“; o tom bude pojednáno v některém z příštích vydání.