Zůstat bez úrazu, zatímco tisíce padnou
„Tisíc jich padne po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici; k tobě se to nepřiblíží.“ — Žalm 91:7.
1. Která Mojžíšova slova ukazují, že žalmista vyjádřil Boží hledisko, když srovnává Jehovu s velkým ptákem?
KDYŽ inspirovaný pisatel 91. žalmu srovnával Jehovu Boha s ptákem, který roztahuje svá velká křídla, vyjádřil Boží vlastní hledisko. Po tom, co Bůh přivedl Izraelity k hoře Sinaj, vyzval Mojžíše, aby jim řekl: „Vy sami jste viděli, co jsem učinil Egypťanům, abych vás nesl na orlích křídlech a přivedl vás k sobě.“ (2. Mojž. 19:4) O čtyřicet let později zpíval Mojžíš pod božskou inspirací před Izraelity: „Stejně jako orel načechrává své hnízdo a vznáší se nad svými mláďaty, roztahuje svá křídla, bere je a nosí je na svých perutích, Jehova sám jej stále vedl a nebyl s ním žádný cizí bůh.“ — 5. Mojž. 32:11, 12.
2, 3. a) Jaké srovnání mezi Bohem a velkým ptákem nacházíme ve spojení s nebeskou „ženou“ ve 12. kapitole Zjevení? b) Na jakého ptáka můžeme myslet, když nyní čteme Žalm 91:4?
2 Když podle prorockého obrazu ve Zjevení 12:6, 14 Boží nebeská „žena“ zrodila mesiášské království a musela uprchnout do odloučení v „pustině“. Bůh jí dal prostředek k rychlému útěku: „Ženě však byla dána dvě křídla velkého orla, aby odletěla na své místo do pustiny, tam je živena čas a časy a půl času, daleko od hadovy tváře.“ Jak je vhodné srovnání Jehovy Boha a „velkého orla“, krále ptáků, pána nebes, vládce vzduchu!
3 Můžeme myslet na tohoto královského ptáka, když nyní čteme inspirovaná slova Žalmu 91:4: „Svými perutěmi uzavře k tobě přístup a pod jeho křídly najdeš útočiště. Jeho pravost bude velkým štítem a baštou.“
4. a) Co rozumíme perutěmi ptáka a co s nimi může dělat ptačí matka? b) Komu je uzavřen přístup Božími „perutěmi“, které jsou nad námi roztažené?
4 „Perutě“ jsou koncové části obou křídel ptáka, pod nimiž může pták zakrýt a chránit svá mláďata těsně u svého těla. Tak může bránit své mladé před všemi dravci. I my, jako bezmocná mláďata, můžeme najít úkryt pod roztaženými perutěmi ochraňujícího symbolického ptáka, Jehovy Boha, a tam se můžeme těšit z duchovní ochrany. Právě jako řekl žalmista David Jehovovi: „Všichni, kteří v tobě nalézají útočiště, se budou radovat, po neurčitý čas budou radostně vykřikovat. A ty uzavřeš k nim přístup a ti, kteří milují tvé jméno, budou v tobě jásat.“ (Žalm 5:11; 5:12, KB) Protože je k nám uzavřen přístup, nemohou nám nic udělat ti, kteří nám chtějí ublížit v duchovním ohledu. Nemohou nás vyrvat z Boží organizace. Velký „ptáčník“, satan ďábel, je držen v povzdálí.
5. Kde jsme bezpečni před satanovou organizací a jak je to vhodně znázorněno u Rut?
5 Podobni bezbranným mladým ptákům nemáme jiné místo, kam bychom uprchli do bezpečí, kromě k všemohoucímu Bohu. „A pod jeho křídly najdeš útočiště.“ (Žalm 91:4) Protože jsou pouze dvě organizace, Boží a satanova, musíme být uvedeni do Boží organizace, která nám nabízí duchovní bezpečí, abychom byli jisti před satanovou organizací. Jak je to krásně znázorněno v příběhu Moabitky Rut, která se odvrátila od moábských falešných bohů a odešla se svou ovdovělou tchyní Noémi do Izraele! Boaz, který se později oženil s Rut, jí řekl: „Kéž Jehova odmění způsob tvého jednání a ať je ti údělem dokonalá odplata od Jehovy, Boha Izraele, pod jehož křídla jsi přišla hledat útočiště.“ (Rut 2:12) Za odměnu ji Jehova vyvolil za manželku Boazovu a tak se stala předkem Ježíše Krista. — Mat. 1:5–25.
6. Pod jakými „křídly“ — kromě „křídel“ Jehovových — nacházejí Jehovovi ctitelé také ochranu?
6 Ježíš Kristus použil ptáka a jeho mláďat jako přirovnání, když řekl Jeruzalému, který jej zavrhl jako Mesiáše: „Jak často jsem chtěl shromáždit tvé děti, jako slepice shromažďuje svá kuřátka pod svými křídly! Ale vy jste to nechtěli.“ (Mat. 23:37) V knize Pláč (4:20) je řečeno o Jehovovu pomazaném neboli mesiáši: „Samotný dech našeho nosu, Jehovův pomazaný, . . . ten, o němž jsme říkali: ‚V jeho stínu budeme žít mezi národy.‘ “ Duchovní izraelité a jejich pozemští druhové, kteří se dnes společně utíkají pod Jehovova „křídla“, hledají zároveň ochranu u Jehovova Mesiáše, Pána Ježíše Krista, jako kuřátka pod křídly slepice. Jsou tam v útočišti, kde mají dostatek duchovní ochrany.
PROČ SE NEMUSÍ OBÁVAT DUCHOVNÍ ŠKODY
7, 8. Která Jehovova vlastnost je pro nás jako velký štít a jak jej to charakterizuje?
7 Když žalmista dále popisuje duchovní bezpečí, odvrací se nyní od světa ptáků do světa boje. Mluví dále o nejvyšším Bohu, když dodává: „Jeho pravost bude velkým štítem a baštou.“ — Žalm 91:4.
8 Boží pravost je spojena s jeho milující laskavostí. (Žalm 40:10, 11; 40:11, 12, KB; 57:3; 57:4, KB; 61:7; 61:8, KB; 86:15) Považuje za svou povinnost být pravý vůči těm, kteří jej uctívají a důvěřují mu. To charakterizuje jeho trůn. (Přísl. 20:28) Prokazuje se jako pravý ve svých slibech, které nám dává. Prokazuje se jako pravý ke svému jménu Jehova a stává se pro nás tím, čím pro nás musí být. Jeho pravost nám slouží jako duchovní ochrana. Je pro nás jako velký štít a zároveň je naším štítonošem. Jeho pravost se projevuje ve věrném, loajálním jednání v náš prospěch. Tímto způsobem nás chrání.
9. Jak nám slouží Jehovova pravost jako „velký štít“ a co je pro nás stejně důležité?
9 Štít božské pravosti zadržuje ohnivé šípy nebo hořící střely velkého odpůrce a také odvrací údery nebo bodnutí nepřátelského meče. Můžeme se spolehnout na Boží ochrannou pravost, musíme se na ni spolehnout a věřit v ni. Je pro nás stejně důležitá jako naše víra, která také má být jako „velký štít“ v „úplné výzbroji“, kterou nám Bůh opatřuje. (Ef. 6:11–16) Naše víra v „jeho“ (Boží) pravost, která se podobá štítu, nás osvobodí od strachu. — Mojž. 15:1; Žalm 84:11; 84:12, KB.
10. Jak je užitečná bašta ve válce a jak dalece je pro nás Boží pravost jako bašta?
10 Bašta poskytuje ve válce větší ochranu než štít. Je to ochranná hradba, která obklopuje strategicky důležité postavení. Blížícímu se nepříteli řekne: Až sem můžeš přijít, ale dále ne! Takovou baštou je Jehovova pravost. Zvláště v dnešní době, která je ve Zjevení popsána jako doba, kdy velký had, satan ďábel, vede válku s ostatkem „semene“ Boží nebeské ženy, je jeho pravost velmi nutná. Za takovou baštou můžeme vzdorovat útoku svých duchovních nepřátel a odrazit jej. Tato božská bašta je nedobytná, nepřekonatelná; zůstaňme tedy za ní. Pro svou pravost, loajalitu a věrnost nás Bůh nikdy neopustí v den duchovní bitvy. Jeho „bašta“ nám zaručuje vítězství!
11. V duchu jakého příkazu je zdůvodněno to, co žalmista nyní říká v Žalmu 91:5, 6?
11 Ve smyslu božského příkazu: „Neboj se!“ pokračuje žalmista logicky dále, když říká: „Nebudeš se bát ničeho děsivého v noci, ani šípu, který letí ve dne, ani moru, který chodí za soumraku, ani zničení, které hubí v poledne.“ — Žalm 91:5, 6.
12. Co kromě noční temnoty zvyšuje strach a která Jehovova vlastnost působí, že se nebojíme hrůz noci?
12 Noční tma zvyšuje strach, který cítíme v nebezpečném sousedství nebo v čase nebezpečí, protože v temnotě nemůžeme vidět číhajícího nepřítele či nebezpečný předmět. Ačkoli žijeme v období mravní temnoty a duchovní husté tmy pozemských národů, Jehova, jako strážce svého lidu, nikdy není ospalý a neusne. (Iz. 60:2; Žalm 121:4) Proto mu nic neujde ze všeho zla, které se snaží jeho nepřátelé dělat tajně, jako pod rouškou tmy. Nemusíme se bát hrůzných a děs nahánějících věcí, kterými se nepřítel pokouší poškodit a zničit naše duchovní smýšlení. Můžeme důvěřivě souhlasit s Davidovými slovy v Žalmu 64:1, 2; (64:2, 3, KB): „Slyš, Bože, můj hlas v mé starosti. Kéž ochraňuješ můj život před děsivým nepřítelem. Kéž mne skryješ před důvěrnou řečí činitelů zla, před hřmotem těch, kteří konají škodlivé věci.“
13. Co musíme dělat, ačkoli se nebojíme a stále důvěřujeme Bohu?
13 Můžeme být přesvědčeni, že se nepovedou děsivé plány, které nepřátelé tajně vymýšlejí při důvěrných rozmluvách a které pak náhle provádějí. Ačkoli se nebojíme v tajnosti vymyšlených věcí a stále důvěřujeme v Boha pravosti, nikdy bychom neměli být nepozorní.
14. Proč se nebojíme „šípu, který letí ve dne“?
14 Avšak jsme v nebezpečí i ve dne, kdy můžeme vidět škodlivé věci. Ačkoli je očekáváme a dáváme na ně pozor, nemáme být ochromení strachem. V době duchovního boje „nebudeš se bát ničeho děsivého v noci, ani šípu, který letí ve dne“. (Žalm 91:5) Proč? Protože jsme chráněni „velkým štítem“ Jehovovy pravosti, loajality a věrnosti, který může způsobit, že jsou neúčinné nepřátelské létající šípy. Ve dne je možno lépe šípy zaměřit.
15. Co jsou „šípy“, které letí ve dne, a kdo jsou lukostřelci?
15 V duchovním boji, který je proti nám veden, jsou těmito „šípy“ neopodstatněné ústní útoky, falešná obvinění, lživá propaganda, zlomyslné pomluvy, nepravdivé vylíčení, zastrašování hrozbami, nesprávné používání zákona před soudem, ano, zákonem zřetelně pronášená újma, „výnosem zřetelně pronášené nepříjemnosti“ proti nevinnému. (Žalm 94:20) Pomazaný David popisuje nepřátelské lučištníky v Žalmu 64:3–5 (64:4–6, KB) jako ty, „kteří naostřili svůj jazyk jako meč, kteří namířili svůj šíp, hořké řeči, aby stříleli ze skrytých míst na bezúhonného, náhle na něj střílí a nebojí se, přidržují se špatných řečí; mluví o skrytých pastích. Řekli: ‚Kdo je [pasti] vidí?‘ “
16. Jak se dařilo Jehovovým svědkům pod ochranou Božího „velkého štítu“, zatímco byli ostřelováni nepřátelskými „šípy“?
16 Přes symbolické „šípy“, které od roku 1919 létaly ve dne proti Jehovovým křesťanským svědkům, nepřestali ve svém uctívání jednoho živého a pravého Boha nebo v oznamování dobrého poselství o jeho mesiášském království po celém světě. Bylo tomu, jak Jehova řekl těm, kteří nyní patří k jeho organizaci: „Ať bude proti tobě vytvořena jakákoli zbraň, nebude mít úspěch, a každý jazyk, který proti tobě povstane v soudu, odsoudíš.“ (Iz. 54:17) Beze strachu před nepřátelskými „šípy“ pokračovali svědkové Jehovovi pod ochranou Jehovova „velkého štítu“ ve svém díle. Nepřátelští lučištníci se prokázali jako lháři, zatímco Jehovovi ctitelé byli ospravedlněni a zůstali duchovně živí.
17, 18. Kde vzniká „mor, který chodí za soumraku“, kdo jím má zvláště být napaden a kdo a jakým prostředkem se nedá uzdravit?
17 Žalmista opět staví proti sobě tmu a světlo s jejich nebezpečím, když říká: „Nebudeš se bát . . . ani moru, který chodí v soumraku, ani zničení, které hubí v poledne.“ — Žalm 91:5, 6.
18 „Mor“, o němž se mluví zde i ve 3. verši, není mor, který by poslal Jehova na své pozemské nepřátele nebo na ty, kteří jej neposlouchají. Je to mor, který je vyvolán v soumraku mravně a nábožensky nemocného světa. Má nakazit a přepadnout nejen lidi ze světa, ale především Jehovovy ctitele. Je průvodním zjevem soumraku, který vládne v mravním, sociálním, politickém a náboženském ohledu v dnešním světě, v němž nastala noc pro jeho budoucí zánik. Lidé ve světě nepřipouštějí, aby byl zaplašen morový soumrak „sluncem spravedlnosti“, které nese „uzdravení na svých křídlech“, to je, vysílá léčivé paprsky. (Mal. 4:2) Kromě toho čteme ve 2. Korintským 4:4, že „bůh tohoto systému věcí zaslepil mysli nevěřících, aby neprosvitlo osvícení slavného dobrého poselství o Kristu, který je obraz Boží“.
19, 20. Co máme rozumět tímto „morem“ a co podporuje jeho rozšíření?
19 Soumrak, který tím povstal, podporuje rozšiřování symbolického „moru“. Protože „mor“ přichází v nočním soumraku, to je v době, kdy jsou otupeny smysly a srdce lidí, pokud jde o pravého Boha a jeho osobnost i o jeho záměr a laskavé opatření, jsou hrůzy temnoty ještě horší. Proto mor vyvolává u zasažených smrtelně nemocný stav mysli a srdce. (1. Tim. 6:4) Je zřejmé, že symbolický „mor“ jsou mravní a náboženské nauky rozšiřované lidskými zřízeními a že jsou inspirované démony, které Efezským 6:12 označuje jako „světovládce této tmy, . . . zlé duchovní síly v nebeských místech“.
20 Apoštol Pavel upozorňuje, že tito démonští andělé, kteří mají nezdravý postoj, budou rozšiřovat chorobné nauky mezi tak zvanými křesťany. Napsal Timoteovi: „V pozdějších časových obdobích někteří odpadnou od víry tím, že budou věnovat pozornost klamným inspirovaným výrokům a démonským učením, pokrytectví lidí, kteří mluví lži.“ — 1. Tim. 4:1, 2.
21. Jak daleko se rozšířil „mor“ vyvolaný soumrakem?
21 Jak bylo předpověděno, mor mravních a náboženských nauk, inspirovaných démony, včetně lidských tradic odporujících Bibli, se rozšířil za hranice pohanů do celého křesťanstva. Příslušníci církví křesťanstva se tímto morem nakazili a v náboženském ohledu tak onemocněli, že je v nebezpečí jejich záchrana. Avšak nás Bůh osvítil v „soumraku“, který je živnou půdou moru.
22. Jak můžeme rozumně chápat „zničení, které hubí v poledne“?
22 Jak je tomu však se „zničením, které hubí v poledne“, jehož se nebojí praví křesťané pod ochranou „velkého štítu“ Boží „pravosti“? Poledne, nejjasnější část slunného dne, je pravým opakem soumraku noci. (Job 11:17) A přece ve světle a horku „poledne“ přichází „zničení“. Přichází současně se „šípem, který letí ve dne“. Toto „zničení“ není popsáno jako něco viditelného a hmatatelného, a přece hubí jako ničitelé, kteří útočí v poledne. (Jer. 6:4; 15:8; 20:16) Je rozumné si myslet, že to jsou velmi nakažlivé, epidemické rány, které napadají mnoho lidí a zbavují je života.
23. Co je myšleno „polednem“ a co je „zničení“, které v té době „hubí“?
23 „Poledne“ je zde myšleno ve světském smyslu. Jasné světlo je tak zvané „poznání“, které přinesl věk intelektualismu, štěpení atomů a pronikání do vesmíru. Nauky a propaganda tohoto věku oslavují lidský rozum a hmotařství. Lidé, kteří se jimi dávají poučovat, duchovně hynou, protože tyto nauky jsou namířeny proti Božímu slovu, uctívání Boha a proti jeho mesiášskému království. Proto působí jako mor a mnozí lidé jsou zmatení a ztrácejí víru pro „rozpory falešně nazývaného ‚poznání‘ “. (1. Tim. 6:20, 21) Nakonec se stanou obětí hořkého zklamání a dokonalé beznaděje. Svět sklízí dnes hořké plody oslavování intelektualismu. Jasně zářící vědci a politikové, pedagogové a sociologové pouze zvětšili „horko“ v lidské společnosti. Bezbožnými naukami poskvrnili duševní a mravní atmosféru, v níž žije moderní společnost.
24. Kdy bylo zvláště poukázáno na „zničení, které hubí v poledne“, a jako duchovní poznání bylo postaveno do protikladu k němu?
24 Duchovně smrtelné „zničení, které hubí v poledne,“ bylo zvlášť odhaleno „čtvrtou pohromou“, která je popsána ve Zjevení 16:8, 9. „Miska“ obsahující tuto „pohromu“ začala být vylévána na „slunce“ lidského intelektualismu v létě 1925 při kongresu svědků Jehovových v Indianopolis (USA). Ve stejném roce bylo objasněno na základě prorockého popisu ve Zjevení 12:1–13 také zrození Božího mesiášského království a vyhnání satana a jeho démonů z nebe. Tak bylo životodárné duchovní poznání Jehovových ctitelů postaveno do protikladu k modernímu, světsky moudrému poznání těch, kteří byli oloupeni o duchovní život „zničením“ ve své poledne.
I PŘES HROZÍCÍ NEBEZPEČÍ DUCHOVNĚ PŘEŽÍT
25, 26. Kdo je těch „tisíc“, který „padne přímo po tvém boku“, v jakém smyslu padnou a proč?
25 Lidé, kteří „bydlí ve skrýši Nejvyššího“ a „v samotném stínu Všemohoucího“, se nebojí věcí, které ohrožují jejich duchovní život. Na ně jako na třídu se obrací žalmista slovy, která posilují víru: „Tisíc jich padne přímo po tvém boku a deset tisíc po tvé pravici; k tobě se to nepřiblíží.“ — Žalm 91:7.
26 Ti, o nichž je řečeno, že jsou „přímo po boku“ oddaných Jehovových ctitelů, musí být lidé z křesťanstva a ze Židů, kteří údajně uctívají Boha Svaté Bible. „Padnou“ za oběť duchovní smrti, protože nejsou pod Jehovovou duchovní ochranou. Jejich duchovní život je proto vystaven smrtelným nebezpečím, která popisuje žalmista: děsivým věcem pozemské noci, „šípu, který létá ve dne“, „moru, který chodí za soumraku“, „zničení, které hubí v poledne“. Neučinili Boha svým jistým „útočištěm“.
27. Kdo je těch „deset tisíc“, kteří padnou „po tvé pravici“?
27 Jako kdyby nebylo dosti na velikém rozdílu tisíce k jedné, říká žalmista, že těch, co padnou, bude „deset tisíc po tvé pravici“. Jako u všemohoucího Boha je pravice i zde symbolem ruky nebo strany, která je silnější. (Žalm 98:1) To znamená, že obzvlášť ti nábožensky silní, jejichž duchovnímu odporu jsme museli čelit, padnou za oběť, protože nejsou odolní proti světskosti, modernismu, protináboženské propagandě, populární teologii a proti náboženským naukám a zvykům, inspirovaným démony. Nestali se odolnými pomocí Božího ducha.
28. Jak k tomu skutečně došlo, že padlo deset tisíc po pravici pomazaného ostatku, a koho Bůh vzbudil jako druhy ostatku?
28 Jestliže dnes srovnáváme počet těch, kteří patří k pomazanému ostatku (asi deset tisíc) s miliardami členů náboženského Velkého Babylónu, poznáme, že je skutečně pravda, že „deset tisíc“ padlo po pravici ostatku „semene“ Boží „ženy“. (Zjev. 12:17) Avšak namísto těchto deseti tisíců, kteří padli duchovní smrtí po pravici ostatku, vzbudil Jehova Bůh „velký zástup“ věřících podobných ovcím, kteří se mu oddali prostřednictvím Ježíše Krista, znamenitého pastýře. (Zjev. 7:9–17; Jan 10:16; Mat. 25:31–46) Zvláště od roku 1935 je Jehova vzbudil jako druhy ostatku. Dnes jde jejich počet do statisíců, ano, dnes jsou více než dva miliony křesťanských svědků Jehovových, kteří oznamují Boží království.
29. Komu se „přiblížil“ vliv světa ničící víru a komu se „nepřiblížil“?
29 K těm, kteří padli za oběť duchovní smrti, se „přiblížil“ vliv světa, který ničí víru. Avšak o těch, kteří stojí pod Boží duchovní ochranou, čteme: „K tobě se to nepřiblíží.“ Od poválečného roku 1919 se dal ostatek léčit v duchovním ohledu Jehovou Bohem, velkým Lékařem. (Žalm 103:1–3) Avšak křesťanstvo léčení nepřijalo, jak to odpovídá proroctvím u Izaiáše 6:9–12 a Matouše 13:14, 15. Proto více než miliarda členů křesťanstva podlehla špatnému duchovnímu vlivu nemocného světa. Ostatek a jeho křesťanské druhy, „velký zástup“, učinil Bůh odolnými a nepřipouští, aby se zkažený vliv světa přiblížil k místu jejich duchovní odolnosti. Protože poslušně zůstávají v Boží „skrýši“, jsou bezpeční a zdraví.
30, 31. a) Kdo nyní přijímá zaslouženou odplatu před očima těch, kteří „bydlí ve skrýši Nejvyššího“? b) Jak a proč přijímají tuto odplatu?
30 Pomazaný ostatek duchovních izraelitů a „velký zástup“ jejich spolusvědků již po léta důvěřivě bydlí „ve skrýši Nejvyššího“ a vidí, jak se potvrzují slova inspirovaného žalmisty: „Pouze očima se budeš dívat a uvidíš samu odplatu zlým lidem.“ — Žalm 91:8.
31 Je zřejmé, že nejvyšší Bůh nepočítá ty, kteří „bydlí v jeho skrýši“, ke „zlým lidem“, kteří jsou venku a jsou částí zlého světa. Lidé, kteří našli zalíbení ve způsobu života zlého světa, sklízejí nyní — krátce před koncem odsouzeného starého systému věcí — jako odplatu plody svého jednáni. Přijímají zasloužený trest, protože se očividně hromadí jejich politické, hospodářské, mravní, sociální a náboženské problémy. Sklízejí, co zaseli. Moderní společnost se svou „novou morálkou“ a „sexuální revolucí“ nemůže zabránit, aby sexuálně převrácení lidé ‚nepřijali sami na sobě plnou odměnu, kterou si zaslouží za své provinění‘. — Řím. 1:27; Luk. 21:25, 26.
32. Jak rozdíl vidí již před „velkým soužením“ ti, kteří „bydlí ve skrýši Nejvyššího“?
32 Světsky moudří padají za oběť svým vlastním plánům. Ti, kteří odmítli moudrost Božího slova a otevřeli se satanovým úkladům, budou podvedeni „každým klamem nepravosti pro ty, kteří hynou jako odplatou za to, že nepřijali lásku k pravdě, aby byli zachráněni“. (2. Tess. 2:9, 10) Již před blížícím se „velkým soužením“ dívají se Boží chráněnci a vidí „rozdíl mezi spravedlivým a zlým, mezi tím, kdo slouží Bohu, a tím, kdo mu neslouží“. — Mal. 3:18.