Zprávy a jejich hlubší význam

Po mši

● V „Národním katolickém zpravodaji“ napsal Clarence J. Walker o výsledcích svých rozhovorů s 300 katolíky, kteří se předtím zúčastnili mše v různých kostelích. Když pozoroval apatii při mši, kladl tyto otázky a dostal následující odpovědi:

„Myslíte, že dnes přednesl kněz dobré kázání?“ 100 procent odpovědělo ‚Ano‘. „Můžete nám říci, o čem to kázání bylo?“ 82 procent nemohlo.

„Můžete nám říci, o čem bylo první čtení a druhé čtení?“ Nemohl nikdo. „Můžete nám říci, o čem bylo čtení z evangelia?“ 80 procent nemohlo.

„Znal jste dnes v kostele někoho natolik dobře, abyste si s ním mohl promluvit?“ 98 procent neznalo.

„Čtete Bibli pravidelně?“ Nikdo. „Zajímalo by vás dozvědět se o Bibli víc?“ 98 procent řeklo ‚Ano‘. „Účastnili byste se biblického studia před mší nebo večer, kdyby to bylo možné?“ 94 procent řeklo ‚Ne‘.

Walker skončil ke svým katolickým druhům poznámkou: „Uvidíme se v kostele na 45 minut opět příští neděli. Pokud se ovšem neobrátíte k nějaké skupině, která vás učiní svou součástí.“

„Staré zlaté časy“?

● Jedny německé noviny říkají, že svět začíná být tak plný nepokojů a tak neovladatelný, že období, do něhož vstupujeme, učiní z období, jež zahrnovalo obě světové války, „staré zlaté časy“.

V sérii článků nazvaných „Začíná být svět neovladatelný?“ říká publikace „Welt am Sonntag“ (Svět v neděli): „Vystřelili jsme člověka na Měsíc a vyslali kosmická plavidla k jiným hvězdám, ponořili jsme se do hlubin oceánu a jsme na prahu stvoření umělého života; umíme rozštěpit atom a zničit lidstvo. Ale už si nejsme tak docela jisti, co je ‚dobré‘ a co je ‚špatné‘ . . . V každém případě začíná být svět stěží ovladatelný metodami, které by nám připadaly přijatelné. To neznamená, že se přestaneme točit. Ale znamená to, že nastalo období revolučních změn, proti nimž se prvních 80 let tohoto století včetně obou světových válek bude jevit jako staré zlaté časy.“

Ježíš přesně předpověděl podmínky, které vidíme v naší době, i skutečnost, že tyto těžkosti povedou k „velikému soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano jaké nikdy nebude“. (Mat. 24:21) V ten čas se Bůh ujme všech pozemských záležitostí prostřednictvím nebeského království, o které se křesťané už dlouho modlí. To připraví cestu novému světu, v němž „bude přebývat spravedlnost“. — Dan. 2:44; Mat. 6:9, 10; 2. Petra 3:13.

Problém ženatých kněží

● Když Vatikán oznámil, že anglikánští duchovní mohou být vysvěceni jako římskokatoličtí kněží, potěšilo to anglikány, kteří odstoupili od episkopální církve. Jedním důvodem je, že vatikánské rozhodnutí povolilo anglikánským duchovním, kteří se obrátí ke katolictví, aby byli vysvěceni jako katolické duchovenstvo a zůstali ženatí, jestliže v jiných ohledech vyhovují. Svobodní anglikánští duchovní budou muset zachovat celibát a žádný ženatý kněz se nemůže stát biskupem.

Takové rozhodnutí ovšem způsobilo problémy. Mnoho katolíků cítí, že je nespravedlivé nebo přinejmenším nedůsledné vyjít vstříc ženatým anglikánským kněžím, ale ne katolickým kněžím, kteří se chtějí oženit a zůstat kněžími. Ukazují na stupňující se nedostatek kněží a uvádějí rozšířený odpor k povinnému celibátu jako jeden z hlavních důvodů pro tento nedostatek.

Je však nutné mít v této věci nějaké problémy? Ne, vždyť Boží slovo říká podle katolického Nového zákona („Sýkora“): „Biskup tedy má býti bezúhonný, muž jedné manželky . . . takový, který dům svůj dobře spravuje, drže dítky v poslušnosti.“ (1. Tim. 3:2, 4) Tak Bible opravňuje k manželství a výchově dětí dokonce i biskupy. Mohou mít Boží požehnání nějaké lidské zákony, které odporují Božímu jasně vyjádřenému Slovu?