William Tyndale překládá Bibli pro lid

STALO se to jednoho dne v květnu roku 1530.a Svatopavelské náměstí v Londýně bylo plné lidí. Nepovstávali před knihkupeckými stánky ani si nesdělovali poslední novinky jako obvykle. Dav byl zřejmě zachvácen vzrušením. Uprostřed náměstí planul oheň. Nebyl to však obyčejný oheň. Do tohoto ohně sypali nějací muži plné koše knih!

A nebyly to obyčejné knihy. Byly to Bible — „Nový zákon“ a Pentateuch od Williama Tyndala. První, jež byly vytištěny v angličtině. Je podivné, že tyto Bible byly páleny na příkaz londýnského biskupa Cuthberta Tunstalla. Věnoval značnou částku peněz na koupi všech výtisků, na které přišel. Co asi bylo na těchto Biblích nesprávného? Proč je Tyndale vydal? A proč šly úřady tak daleko, že je dokonce daly zničit?

Bible — zavřená kniha

Ve většině částí světa je dnes poměrně snadné opatřit si Bibli. Ale nebylo to tak vždy. Ještě v 15. století a začátkem 16. století byla v Anglii Bible považována za vlastnictví církve, za knihu, ze které se má předčítat pouze při veřejných bohoslužbách a kterou smějí vysvětlovat pouze kněží. Četlo se však obvykle z latinské Bible, a tomu prostý lid nerozuměl a ani si ji nemohl opatřit. A tak znali z Bible jen příběhy a mravní poučení, které předkládalo duchovenstvo.

Nedostatečné poznání o Bibli však neměl pouze prostý lid. Jeden biskup z Gloucesteru zjistil v době vlády krále Edwarda VI. (1547–53), že z 311 duchovních neumělo 168 duchovních nazpaměť odříkat desatero přikázání a 31 duchovních nevědělo, kde je mají hledat v Bibli. Čtyřicet z nich neumělo nazpaměť Pánovu modlitbu a asi 40 nevědělo, od koho pochází. John Wycliffe sice vydal v roce 1384 Bibli v angličtině, a také existovaly v angličtině parafráze různých částí Písma, například evangelií a žalmů. Bible však byla ve skutečnosti zavřenou knihou.

Takové poměry vedly Tyndala k rozhodnutí zpřístupnit Bibli lidem mluvícím anglicky. Napsal: „Bylo mi jasné, že je nemožné upevnit laiky v pravdě, pokud nebudou mít Písmo zřetelně před očima ve své mateřštině.“

Ale svým překladem Bible do angličtiny vyvolal Tyndale hněv vrchnosti. Proč? Již v roce 1408 se sešli duchovní na synodu v anglickém městě Oxfordu, aby rozhodli, zda může být prostým lidem dovoleno mít exempláře Bible ve svém vlastním jazyce pro osobní použití. V rozhodnutí stálo mezi jiným: „Proto rozhodujeme a nařizujeme, že od této chvíle nesmí žádná nepověřená osoba překládat žádnou část Svatého písma do angličtiny ani do žádného jiného jazyka . . . pod trestem vyobcování z církve, dokud nebude dotyčný překlad schválen buď biskupem diecéze nebo podle okolností provinciálním synodem.“

Více než o století později uplatnil biskup Tunstall tento výnos, když dal spálit Tyndalovu Bibli, ačkoli předtím Tyndale žádal Tunstalla o schválení.b Podle Tunstallova mínění obsahoval Tyndalův překlad asi 2 000 chyb, a byl proto „zhoubný, pohoršující a svádějící prostou mysl na scestí“. Opravňovalo to však onoho biskupa k pálení Biblí? Byl Tyndale opravdu tak špatný překladatel a měl skutečně tak nedostatečné znalosti hebrejštiny, řečtiny a angličtiny? Jak dalece byl Tyndal dobrým překladatelem?

Tyndale — špatný překladatel?

Ačkoli poznatky v hebrejštině a v řečtině tehdy nedosahovaly dnešní úrovně, byly Tyndalovy znalosti těchto jazyků srovnatelné se znalostmi většiny učenců jeho doby. Tyndalovo dílo vyniká tím, že nepřihlížel pouze k latinské Vulgátě a Lutherovu německému překladu. Šel zpět k původnímu řeckému textu, který vydal poprvé v roce 1516 Erasmus. Tyndale také nezapomínal na svůj cíl: Učinit Svaté písmo tak snadným, aby je mohl číst prostý laik, ano dokonce i „chlapec od pluhu“. Jeho sloh a způsob vyjadřování je jednoduchý a jasný, ale mocný. A z živého rytmu jeho řeči je bezpochyby patrná radost, kterou pociťoval při plnění svého úkolu.

Právem lze tedy říci, že „Tyndale byl překladatel s mimořádně dobrým úsudkem. Pracoval za neobyčejně nepříznivých okolností, v mezích tehdejších znalostí biblických jazyků, a vytvořil překlady, které se staly vzorem pro všechny další překladatele do angličtiny.“ — „Vznik anglické Bible“, od Geralda Hammonda, angl., str. 42, 43.

Přesný překlad

Tyndale také stanovil vysoké požadavky na přesnost. Například při překládání z hebrejštiny se snažil o překlad co nejvíce doslovný, přičemž měl být zachován snadný a plynulý sloh v angličtině. Dokonce i pečlivě reprodukoval plnost hebrejského popisu, v němž se často opakuje slovo „a“ spojující jednotlivé věty v souvětí. (Viz 33. kapitolu 1. Mojžíšovy v „Překladu krále Jakuba“, kde je téměř zcela převzato Tyndalovo znění.) Dával bedlivě pozor na souvislost textu a vyvaroval se dodatků k původnímu textu i jakýchkoli vynechávek, ačkoli se většina překladatelů v jeho době uchylovala k volnému podání.

Tyndale také pečlivě a přesně vybíral slova. Užil například slova „láska“ místo „dobročinnost“, „sbor“ místo „církev“ a „starší“ místo „kněz“, kdykoli to bylo na místě. Kritikové, jako byl například Sir Thomas More, zuřili, protože byla změněna slova, která byla předtím posvěcena tradicí. Kdykoli originál vyžadoval opakování nějakého slova, Tyndale je pečlivě opakoval. Například v 1. Mojžíšově 3:15 uvádí jeho překlad dvakrát výraz „rozšlapat“, jednou v souvislosti se „semenem“ ženy a jednou v souvislosti s hadem.c

Tyndale také uvedl do anglické Bible Boží osobní jméno, Jehova. Autor J. F. Mozley poznamenává, že ho Tyndale použil v překladech „svého Starého zákona více než dvacetkrát“.

V jednom novodobém hodnocení, které bere v úvahu dalekosáhlé a trvalé účinky Tyndalových snah, je jeho dílo výstižně shrnuto slovy: „Tyndalova poctivost, upřímnost a svědomitost, jeho prostá přímost, působivá jednoduchost vyjadřování, jeho neokázalá libozvučnost, to vše poskytlo jeho znění autoritu, která se projevila i na všech pozdějších překladech . . . Devět desetin Autorizovaného Nového zákona [„Překladu krále Jakuba“, angl.] je stále ještě Tyndale, a to nejlepší je stále jeho.“ — „Bible ve starých a anglických překladech“ (angl.), str. 160.

Tyndalova práce nebyla marná

Tyndale chtěl uniknout pronásledování ze strany úřadů, a proto prchl na evropský kontinent, aby pokračoval ve své práci. Nakonec však byl zatčen. Byl obviněn z kacířství a v říjnu 1536 byl uškrcen a upálen na kůlu. Jeho poslední modlitba zněla: „Pane, otevři oči anglického krále.“ Nemohl vědět, jak rychle se změní situace. V srpnu roku 1537, necelý rok po Tyndalově smrti, dal král Jindřich VIII. královské povolení k vydání Bible, která je všeobecně známa jako „Matthewova Bible“. Vydal výnos, že má být v jeho říši volně prodávána a čtena.

Co byla tato „Matthewova Bible“? Profesor F. F. Bruce o tom píše: „Zkoumání ukazuje, že je to v podstatě Tyndalův Pentateuch, Tyndalův překlad historických knih Starého zákona až po 2. Paralipomenon . . . Coverdalův překlad ostatních starozákonních knih a Apokryfů a Tyndalův Nový zákon z roku 1535.“ Tento autor dále říká, že „tím bylo mimořádným způsobem učiněno zadost spravedlnosti . . . když první anglická Bible, která měla být vydána s královským povolením, byla Tyndalova Bible (pokud Tyndalův překlad stačil), ačkoli tehdy ještě nebylo radno spojovat s ním veřejně Tyndalovo jméno“.

Po několika dalších letech se měla situace úplně obrátit. V roce 1541 byl vydán překlad známý jako „Velká Bible“ (angl.) — což byla revize „Matthewovy Bible“ — a bylo přikázáno, že má být umístěna v každém kostele v Anglii. Na titulní stránce bylo napsáno: „Na příkaz Jeho královského Majestátu prohlédli a prozkoumali nejdůstojnější otcové v Bohu, Cuthbert, biskup z Duresme, a Nicholas, biskup z Rochesteru.“ Ano, tento „biskup z Duresme [Durhamu]“ nebyl nikdo jiný než Cuthbert Tunstall, bývalý biskup londýnský. Ten, který kdysi tak rozhořčeně odporoval Tyndalově práci, dával nyní schválení k vydání „Velké Bible“, díla, které bylo v podstatě Tyndalovo.

Konečné uznání

Dnes snad může vyvolávat překvapení, když čteme o takových sporech o Bibli a o nenávisti k jejím překladatelům. Ale ještě pozoruhodnější je to, že navzdory svému úsilí nemohli odpůrci zabránit, aby se Boží slovo nedostalo k prostým lidem. Prorok Izajáš řekl: „Zelená tráva uschla, květ zvadl; ale slovo našeho Boha, to potrvá na neurčitý čas.“ — Iz. 40:8.

Nad Tyndalem a jinými se při jejich práci vznášel stín smrti. Ale tím, že zpřístupnili mnoha lidem Bibli v jejich rodném jazyce, otevřeli před nimi vyhlídku, nikoli na smrt, ale na věčný život. Ježíš Kristus řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, kterého jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ (Jan 17:3) Proto si važme Božího slova a pilně je studujme.

[Poznámky pod čarou]