„Dozorce. . . musí být. . . se sebeovládáním“
„Dozorce. . . musí být. . . se sebeovládáním.“ — TITOVI 1:7, 8.
1, 2. Jaký příklad sebeovládání dal Vilém Oranžský a k jakým užitečným výsledkům to vedlo?
V DĚJINÁCH nacházíme velice pozoruhodný příklad ovládání citů. V polovině 16. století byl mladý holandský princ Vilém Oranžský na lovecké výpravě s francouzským králem Jindřichem II. Král prozradil Vilémovi plán, který připravil společně s králem španělským. Podle plánu měli být vyhlazeni všichni protestanté ve Francii a v Nizozemí — vlastně v celém křesťanstvu. Král Jindřich měl dojem, že mladý Vilém je oddaný katolík jako on sám, a proto vyzradil plán do všech podrobností. Vilém byl úplně zděšen tím, co slyšel, protože mnozí z jeho nejbližších přátel byli protestanté. Své city však nedal najevo, a velmi se naopak zajímal o všechny podrobnosti, které mu král říkal.
2 Jakmile to však bylo možné, začal Vilém uskutečňovat plány ke zmaření tohoto spiknutí, a to vedlo nakonec k osvobození Nizozemí od španělské katolické nadvlády. Když Vilém poprvé uslyšel o spiknutí, dokázal se ovládnout, a proto začal být známý jako „Vilém Mlčenlivý“. Vilém Oranžský dosáhl takových úspěchů, že se o něm říká: „Byl skutečným zakladatelem nezávislosti a velikosti holandské republiky.“
3. Komu to prospívá, jestliže křesťanští starší projevují sebeovládání?
3 Zdrženlivost přinesla velký užitek jak Vilémovi Mlčenlivému osobně, tak i jeho lidu. Podobně by dnes měli sebeovládání jako ovoce svatého ducha projevovat křesťanští starší neboli dozorci. (Galaťanům 5:22, 23) Projevování této vlastnosti přináší užitek nejen jim samotným, ale také sborům. Jestliže naproti tomu neprojevují sebeovládání, může to způsobit nesmírnou škodu.
Sebeovládání — nezbytný požadavek pro starší
4. Která rada apoštola Pavla zdůrazňuje, že je nutné, aby starší projevovali sebeovládání?
4 Pavel, který sám byl starším, si byl dobře vědom toho, jak důležité je sebeovládání. Když radil starším, kteří k němu přišli z Efezu, řekl jim: „Dávejte pozor na sebe a na celé stádo.“ K tomu, aby dávali pozor sami na sebe, patřilo mimo jiné to, že museli projevovat sebeovládání, dávat pozor na své chování. Když psal Pavel Timoteovi, poukázal na totéž: „Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování.“ Z takové rady bylo patrné, že Pavel si byl vědom lidského sklonu, který mohou někteří mít, totiž víc se zabývat kázáním než uplatňováním toho, co káží. Proto zdůraznil, že především mají dávat pozor sami na sebe. — Skutky 20:28; 1. Timoteovi 4:16.
5. Jak jsou jmenováni křesťanští starší a kde jsou v Písmech zaznamenány požadavky, které mají splňovat?
5 Během let se biblická úloha starších postupně objasňovala. Dnes vidíme, že postavení starších je postavení, do něhož jsou dosazeni jmenováním. Starší jsou jmenováni vedoucím sborem svědků Jehovových nebo jeho přímými zástupci. A tento sbor zastupuje „věrného a rozvážného otroka“. (Matouš 24:45–47) Předpoklady pro to, aby se někdo mohl stát křesťanským dozorcem neboli starším, uvádí především apoštol Pavel v 1. Timoteovi 3:1–7 a Titovi 1:5–9.
6, 7. Ke kterým výslovným požadavkům na starší je nutné sebeovládání?
6 V 1. Timoteovi 3:2, 3 Pavel vysvětluje, že dozorce musí být umírněný v návycích. Tato podmínka a skutečnost, že dozorce musí být pořádný, vyžadují sebeovládání. Muž, který je způsobilý být dozorcem, není rváč a není útočný. Tyto podmínky také vyžadují, aby se starší uměl ovládat. A jestliže dozorce nemá být opilý výtržník a nemá se oddávat vínu, musí projevovat sebeovládání. — Viz též poznámky pod čarou k 1. Timoteovi 3:2, 3.
7 V Titovi 1:7, 8 Pavel výslovně prohlásil, že dozorce musí mít sebeovládání. Povšimněme si však, kolik z ostatních požadavků uvedených v těchto verších zahrnuje sebeovládání. Dozorce musí například být bez obžaloby, ano bez výtky. Starší by rozhodně nemohl splňovat tyto požadavky, kdyby neprojevoval sebeovládání.
Při jednání s druhými
8. Které vlastnosti, jež potřebují starší při udělování rad, jasně ukazují, že je nutné sebeovládání?
8 Dozorce však musí být trpělivý a shovívavý i při jednání se spoluvěřícími, a to vyžaduje sebeovládání. Například v Galaťanům 6:1 čteme: „Bratři, i když někdo udělá nějaký chybný krok, dříve než si to uvědomí, pokuste se vy, kteří jste duchovně způsobilí [především starší], usměrnit takového člověka v duchu mírnosti, zatímco každý hledíš sám na sebe, abys také nebyl pokoušen.“ K projevování ducha mírnosti je nutné sebeovládání. Ostatně sebeovládání je nutné i k tomu, abychom dávali pozor sami na sebe. Také když někdo, kdo je v tísni, požádá staršího o pomoc, je velice nutné sebeovládání. Bez ohledu na to, co si snad starší o tomto člověku myslí, musí být laskavý, trpělivý a musí pro něj mít pochopení. Starší nesmí dávat radu ukvapeně, ale musí ochotně naslouchat a zjistit, co asi toho člověka opravdu trápí.
9. Na kterou radu mají pamatovat starší, když jednají s velice rozrušenými bratry?
9 Rada v Jakubovi 1:19 je vhodná především při jednání s velice rozrušenými osobami: „To vězte, moji milovaní bratři: Každý člověk má být rychlý k slyšení, pomalý k mluvení, pomalý k zlobě.“ Ano, zejména když se starší setká s hněvivými nebo prudkými reakcemi, musí dávat pozor, aby nereagoval stejným způsobem. Je třeba sebeovládání, abychom na vzrušená slova neodpovídali vzrušenými slovy, abychom ‚neopláceli zlé zlým‘. (Římanům 12:17) Odpovíme-li stejně, špatná situace se ještě zhorší. Boží slovo dává v této věci starším opět znamenitou radu, protože jim připomíná, že „odpověď, když je mírná, odvrací vztek“. — Přísloví 15:1.
Sebeovládání při schůzkách starších a při vyslýchání právních případů
10, 11. Co se někdy stává při schůzkách starších a jak je z toho vidět, že je při takových příležitostech nutné sebeovládání?
10 Další oblast, v níž musí křesťanští dozorci dávat pozor, aby projevovali sebeovládání, je při schůzkách starších. Někdy je nutné velké sebeovládání, je-li třeba klidně se zastat pravdy a spravedlnosti. Sebeovládání je nutné také k tomu, aby se nikdo nesnažil mít v rozpravě hlavní slovo. Kdyby k tomu měl některý starší sklon, bylo by projevem laskavosti, kdyby mu jiný starší poskytl radu. — Srovnej 3. Jana 9.
11 Při schůzkách starších však také může být některý příliš zaujatý starší v pokušení nechat se unést city a dokonce začít mluvit zvýšeným hlasem. Takové jednání opravdu svědčí o nedostatku sebeovládání! Takový člověk vlastně dvojím způsobem podkopává své záměry. Na jedné straně čím více ztrácí sebeovládání, tím více oslabuje své argumenty, protože připouští, aby city zatlačily do pozadí logiku. Na druhé straně čím více se vzrušuje, tím spíše může ostatní starší vyvést z míry nebo může vyvolat jejich odpor. A pokud starší nejsou dost opatrní, mohou kromě toho příkré názorové rozdíly způsobit mezi nimi rozdělení. To škodí jim i sboru.— Srovnej Skutky 15:36–40.
12. V jakých situacích musí starší dávat pozor, aby projevovali sebeovládání?
12 Starší také velmi potřebují sebeovládání k tomu, aby nebyli straničtí nebo aby nezneužívali svou moc. Je tak snadné podlehnout pokušení a nechat se ve svých slovech nebo činech ovlivnit nedokonalými lidskými úvahami! Znovu a znovu se stává, že starší nejednají rozhodně, když se některé z jejich dětí nebo některý jiný příbuzný proviní nesprávným jednáním. V takových situacích je nutné sebeovládání, aby jim pokrevní svazky nezabránily jednat podle práva. — 5. Mojžíšova 10:17.
13. Proč je nutné, aby starší projevovali sebeovládání zejména při výslechu právních případů?
13 Další situace, ve které je velice důležité sebeovládání, je výslech právního případu. Starší musí projevit velké sebeovládání, aby se nedali nepatřičně strhnout city. Nesmí se nechat příliš snadno ovlivnit slzami. Zároveň musí starší také dávat pozor, aby se nedal vyvést z míry, když je obviňování vzájemné a když je očerňován, což se může stát při jednání s odpadlíky. Zde velmi dobře platí Pavlova slova: „Pánův otrok. . . nepotřebuje bojovat, ale potřebuje být ke všem jemný.“ Je třeba sebeovládání, jestliže máme být jemní, i když jsme vystaveni tlaku. Pavel dále ukazuje, že „Pánův otrok“ se musí „ovládat. . . za zlých okolností“ a musí „s mírností poučovat ty, kteří nejsou příznivě nakloněni“. K tomu, abychom projevovali mírnost a tváří v tvář odporu zůstávali zdrženliví, je nutné velké sebeovládání. — 2. Timoteovi 2:24, 25.
Sebeovládání vůči druhému pohlaví
14. Kterou znamenitou radou by se měli starší řídit při jednání s osobami druhého pohlaví?
14 Starší musí dávat dobrý pozor, aby projevovali sebeovládání, když mají jednat s osobami druhého pohlaví. Není vhodné, aby starší konal sám pastýřskou návštěvu u nějaké sestry. Měl by s ním jít jiný starší nebo služební pomocník. Pavel si byl pravděpodobně této otázky vědom, když radil Timoteovi, který byl starším: „Snažně pros. . . starší ženy jako matky, mladší ženy jako sestry se vší cudností.“ (1. Timoteovi 5:1, 2) Bylo vidět, jak někteří starší jakoby otcovským gestem pokládají ruku na nějakou sestru. Mohli by však klamat sami sebe, protože by je k takovému gestu mohl také vést romantický podnět místo čisté křesťanské bratrské náklonnosti. — Srovnej 1. Korinťanům 7:1.
15. Jak je z určité události vidět, jaká pohana může být uvedena na Jehovovo jméno, jestliže starší neprojevuje sebeovládání?
15 Již tolik škody bylo způsobeno pravdě, protože někteří starší nepěstovali sebeovládání při jednání se sestrami ve sboru! Před několika lety byla odňata pospolitost jednomu staršímu, protože se dopustil cizoložství s křesťanskou sestrou, jejíž manžel nebyl svědek. Téhož večera, kdy bylo oznámeno, že tomuto bývalému staršímu byla odňata pospolitost, vešel do sálu království poškozený manžel s puškou v ruce a vystřelil na oba provinilce. Žádný z nich nepřišel o život, muž byl ihned odzbrojen, ale druhý den se objevila na titulní straně jednoho z rozšířených deníků zpráva o ‚střelbě v kostele‘. Starší neměl dost sebeovládání, a sboru i Jehovovu jménu byla způsobena taková hanba!
Sebeovládání v jiných směrech
16. Proč musí starší dávat pozor, aby projevovali sebeovládání, když mají veřejné přednášky?
16 Starší také velmi potřebuje sebeovládání, když má veřejnou přednášku. Veřejný řečník by měl být vzorem jistoty a vyrovnanosti. Někteří se snaží bavit své posluchače mnoha vtipnými poznámkami, jejichž jediným účelem je rozesmát posluchače. To může být známkou, že řečník podlehl pokušení zalíbit se posluchačům. Ano, jestliže někdo podlehne jakémukoli pokušení, stane se to z nedostatku sebeovládání. Dá se dokonce říci, že i překročení času při proslovu je známkou nedostatečného sebeovládání, a také nedostatečné přípravy.
17, 18. Jakou úlohu má sebeovládání, má-li starší udržovat v rovnováze své různé úkoly?
17 Na čas a energii každého pracovitého staršího jsou kladeny nejrůznější nároky a on je musí udržovat v rovnováze, což je náročný úkol. Potřebuje sebeovládání, aby nepřecházel z jednoho extrému do druhého. Někteří starší se natolik věnovali potřebám sboru, že zanedbávali své rodiny. Tak se stalo, že jedna sestra vyprávěla manželce jistého staršího, jak pěknou pastýřskou návštěvu u ní vykonal, a manželka staršího si posteskla: „Kdyby tak jednou vykonal pastýřskou návštěvu u mne!“ — 1. Timoteovi 3:2, 4, 5.
18 Starší také potřebuje sebeovládání, aby udržoval v rovnováze čas, který tráví osobním studiem, a čas věnovaný kazatelské službě nebo pastýřským návštěvám. Lidské srdce je zrádné, a proto se může snadno stát, že starší stráví tím, co považuje za velice příjemné, více času, než by měl. Má-li rád knihy, lehce stráví osobním studiem více času, než by měl. Zdá-li se mu služba dům od domu dosti obtížná, pak ji možná zanedbává s omluvou, že to je kvůli pastýřským návštěvám.
19. Která povinnost starších ukazuje, že je nutné sebeovládání?
19 Povinnost nesdělovat důvěrné informace také vyžaduje, aby starší obezřetně pěstoval důsledné sebeovládání. Platí zde rada: „Nezjevuj důvěrný hovor jiného.“ (Přísloví 25:9) Zkušenosti svědčí o tom, že tento požadavek možná patří k těm, které starší nejčastěji porušují. Jestliže má starší moudrou a milující manželku a rád s ní rozmlouvá, může mít sklon mluvit s ní o věcech důvěrného rázu nebo se o takových věcech alespoň zmínit. To však je nesprávné a velice nemoudré. Především to zklame něčí důvěru. Duchovní bratři a sestry přicházejí ke starším a svěřují se jim, protože se spoléhají, že věc zůstane přísně důvěrná. Svěřovat důvěrné věci své manželce je nesprávné, nemoudré a není to projevem lásky také proto, že ji to zbytečně zatěžuje. — Přísloví 10:19; 11:13.
20. Proč je tak důležité, aby starší projevovali sebeovládání?
20 Sebeovládání je bezesporu velice důležité, a to především pro starší! Byla jim svěřena přednost ujímat se vedení mezi Božím lidem, a proto mají větší zodpovědnost. Bylo jim mnoho svěřeno, a proto se od nich bude mnoho vyžadovat. (Lukáš 12:48; 16:10; srovnej Jakuba 3:1.) Je předností a povinností starších, aby dávali druhým znamenitý příklad. A kromě toho mohou jmenovaní starší vykonat ve svém postavení více dobrého než druzí, a mohou také způsobit větší škodu než druzí, což často závisí na tom, zda pěstují sebeovládání, nebo ne. Není divu, že Pavel řekl: „Dozorce. . . musí být. . . se sebeovládáním.“
Vzpomínáš si?
◻ Které biblické požadavky na starší ukazují, že starší musí projevovat sebeovládání?
◻ Proč starší potřebují sebeovládání, když jednají se spoluvěřícími?
◻ Jak by mělo být projevováno sebeovládání při schůzkách starších?
◻ Proč není pro starší snadné nesdělovat nikomu důvěrné věci?
[Obrázek na straně 20]
Při schůzkách starších je nezbytně nutné projevovat sebeovládání
[Obrázek na straně 23]
Křesťanští starší musí projevovat sebeovládání a nemají nikomu sdělovat důvěrné věci