Pozorujeme svět

Pochybné prvenství

Spojené státy se v roce 1990 staly největším dodavatelem výzbroje pro rozvojové země a poprvé od roku 1983 v tomto ohledu předčily Sovětský svaz. Podle jedné zprávy Výzkumné služby amerického Kongresu jsou Spojené státy také největším dodavatelem zbraní pro Střední východ, kam směřovala více než polovina všech zbraní zakoupených během posledních osmi let. V letech 1983 až 1990 zakoupily rozvojové země zbraně v ceně 301,7 miliard dolarů. Minulý rok prodaly všichni dodavatelé zbraně v hodnotě celkem 41,3 miliard dolarů. Spojené státy z toho prodali zbraně za rekordní sumu 18,5 miliard dolarů — což je více než dvojnásobek oproti roku 1989 — zatímco obchodní transakce Sovětského svazu poklesly na 12,1 miliard dolarů. Tato studie předpovídala, že po úspěšném nasazení amerických zbraní ve válce v Perském zálivu po nich bude stálá poptávka. Za Spojenými státy a Sovětským svazem jsou největšími prodejci zbraní Čína a Francie.

Státy prosí: Zastavte obchod se zbraněmi

„Vlády v Latinské Americe a v Karibské oblasti naléhají na Spojené státy, aby zastavily obchod se zbraněmi, který se za posledních deset let stal tak rozsáhlým a tak dobře organizovaným, že skupiny pašující zbraně nyní mohou zákazníkům kdekoli na světě nabídnout ty nejvýkonnější zbraně,“ uvádí list The New York Times. Tyto zbraně se používají při pokusech o státní převrat, pro narušení voleb, při úkladných vraždách kandidátů a pro únosy. Zisky plynoucí z obchodu se zbraněmi jsou prý druhé největší hned za obchodem s drogami. „Máme pověst hlavních dodavatelů zbraní na západní polokouli a zřejmě si tuto pověst plně zasloužíme,“ říká ředitel Amerického výboru pro alkohol, tabák a střelné zbraně, Stephen E. Higgins. „Zjistil jsem, že většina zemí, s nimiž jednáme, uplatňuje na střelné zbraně mnohem striktnější omezení než Spojené státy.“

Podnět pro skoncování s kouřením

V časopise Science News čteme: „Rakovina plic, infarkt, mrtvice. Výzkumy ukázaly, že pro některé lidi, kteří vyhledávají nebezpečí, jsou cigarety ještě přitažlivější právě proto, že kouření je smrtelně nebezpečné. Avšak dvě nové zprávy, které se zabývají těmi účinky kouření, které nejsou smrtelné, by mohly být dokonce i pro takovéto hazardéry mocným podnětem, aby se osvobodili od svého návyku na nikotin.“ První ze zmíněných zpráv zdůrazňuje, že jedna třetina všech žen, které trpí tím, že neudrží moč, by mohla nalézt souvislost mezi svým problémem a tím, že byly nebo stále jsou zvyklé kouřit. Druhá studie zjistila, že jak u kuřáků, tak u kuřaček se ve větší míře objevují vrásky v obličeji a že předčasných vrásek přibývá s tím, jak tento zvyk přetrvává a jak roste počet vykouřených cigaret. U silných kuřáků je téměř pětkrát větší pravděpodobnost zvýšené tvorby vrásek než u nekuřáků. „Pro mnoho kuřáků, zvláště mladých, jsou důkazy, že kouření způsobuje například vrásky, páchnoucí dech nebo žluté zuby, závažnější než důkazy, že kouření zabíjí,“ říká Thomas E. Kottke z kliniky Mayo v Rochesteru ve státě Minnesota.

Čeho si váží Evropané

Londýnský týdeník The European uspořádal průzkum v šesti evropských zemích a dal si za cíl zjistit, co lidé ve svém životě považují za nejdůležitější. „Mezi prvními třemi údaji vede ve všech šesti zemích pojem rodiny a lidských práv,“ uvádí tento týdeník. „Téměř všude se považuje za důležitou také svoboda a rovnoprávnost.“ Ačkoli Evropané mají své rodiny rádi, „po manželství tolik nedychtí“ a „čím jsou mladší, tím méně lnou k manželství“. Dotazovaným záleží na práci, mají strach z nezaměstnanosti, ale zároveň kladou peníze na soupisu svých hodnot nízko. „Zarážejícím zjištěním,“ uvádí tento týdeník, je to, že „z hodnot, jichž si Evropané váží nejvíce“, je náboženství na samém konci.

Zabíjet nebo nezabíjet

‚Křesťan může zabíjet,‘ tvrdí římskokatolický kardinál Giacomo Biffi. Při nedávné audienci s těmi, kteří v Itálii z důvodu svědomí odmítají vojenskou službu, se podle madridského listu El País vyjádřil: „Je možné být křesťanem, a přitom zabíjet [a] válčit, jestliže to poslouží k záchraně dalších životů.“ Ačkoli je neústupným odpůrcem potratů, prohlašoval, že „mír a pasivní rezistence nejsou absolutní hodnoty“, a dokonce ani „křesťanské hodnoty“. Tento prelát svým užaslým posluchačům sdělil, že odmítat vojenskou službu opravdu „nemá význam“, protože mír „je naivní představa a bylo by utopií očekávat její splnění na této zemi“.

Imigrace Nežidů do Izraele

„Plníme Izrael nežidovským obyvatelstvem,“ stěžuje si rabín Yitzak Peretz, izraelský ministr pro imigraci. Odhaduje, že 35 procent ze 186 000 osob, které sem loni imigrovaly ze Sovětského svazu, a také mnozí z 300 000 lidí, jejichž příchod se očekává letos, jsou ve skutečnosti pohané, kteří způsobí, že židovský stát bude časem méně židovský. Rabína šokovalo, když při své nedávné návštěvě Moskvy viděl, že mnoho uchazečů o imigraci do Izraele má křesťanské křížky na krku. Podle ministra vnitra Arye Deriho využívají mnozí lidé možnosti imigrovat do Izraele (občanství je nabízeno příbuzným Židů, a mezi sovětskými imigranty jsou velmi častá smíšená manželství) aby unikli hospodářským problémům v SSSR a též proto, že tak mohou mít prospěch z 30 000 dolarů, které Izrael postupně vydává na usídlení každého imigranta ze Sovětského svazu. Předpokládá, že po vyčerpání této subvence odejdou. „Dokonce ani ryzí sovětští Židé, kteří do Izraele přijíždějí, nejsou příliš zbožní,“ uvádí časopis Newsweek. „Většina z nich — 72 procent podle jistého průzkumu veřejného mínění — se za nábožné nepovažuje, a ani se nesnaží tuto skutečnost nějak omluvit.“

Pohled na Zem zastřen

V dubnu podali astronauti z paluby raketoplánu Atlantis, který byl tou dobou na oběžné dráze kolem Země, zprávu o hustém oparu obklopujícím Zemi tak, že ji celou zastíral. Uvažovali, zda není příčinou popílek z nedávných sopečných erupcí na Filipínách a v Japonsku a také hustý dým z hořících ropných vrtů v Kuvajtu. Astronauti řekli, že vzhled zemské atmosféry se od předešlých letů výrazně změnil. Velitel letu plukovník John E. Blaha při pohledu z kosmu na hořící ropná pole v Kuvajtu řekl: „Je to smutná podívaná.“

Objevení nových druhů zvířat

„Kathryn Fullerová, předsedkyně ochranářského fondu World Wildlife Fund, objevila vědě dosud neznámé, světle žluté mravence,“ říká časopis National Geographic, „aniž by hledala mimo svou kancelář, kterou má ve Washingtonu, D.C.“ Ukázalo se, že mravenci, které přivábily ke stolu drobky z jejího oběda, žili v květináči. Několik vzorků bylo odesláno odborníkovi na mravence, Edwardu O. Wilsonovi z Harvardovy univerzity, který zjistil, že tito mravenci patří do rodu Pheidole. Má v plánu pojmenovat je na počest Kathryn Fullerové. „Když můžete nalézt nový druh v kanceláři ve Washingtonu,“ říká paní Fullerová, „počet druhů, jež se vyskytují volně v přírodě a čekají na to, až je někdo objeví, musí být opravdu mimořádný.“

Živočich, který byl objeven v Tichém oceánu v blízkosti Peru, by se dal zařadit na opačný konec stupnice velikosti. Po 28 letech byl objeven nový druh velryby. Jedná se o nejmenšího člena skupiny nazvané vorvaňovci. Dospělý samec měří kolem 4 metrů. Zahlédnut byl pouze několikrát, takže to vědcům trvalo 15 let, než nalezli dostatek vzorků, aby potvrdili existenci nového druhu nazvaného Mesoplodon peruvianus. Velryba se zřejmě živí olihněmi. Noviny The New York Times poznamenávají: „Bez ohledu na to, že se jedná o relativně malý druh velryby, zůstává záhadou, jak mohla po tak dlouhou dobu unikat pozornosti.“

Aramejština vymírá

Aramejština je zjevně jedním z jazyků, kterými mluvil Ježíš Kristus, když byl před dvěma tisíci lety na zemi. Nyní tento „Pánův jazyk“ vymírá, jak sděluje časopis Der Spiegel, vydávaný v Hamburku (Německo). Stále jej sice používají lidé v několika odlehlých horských vesnicích v Sýrii, ovšem pomalu jej vytlačuje arabština. Souvisí to s rostoucím počtem mladých vesničanů, kteří získávají vzdělání a nastupují vojenskou službu. Po celá staletí neměla aramejština žádné písmo. Damašský arcibiskup François Abu Mukh, který sám pochází z jedné z těchto vesnic, se snaží čelit tomuto vývoji snahou o vytvoření aramejského písma a organizováním hodin aramejštiny pro vesničany.

Drahý odpad

„Brazílie vyhodí každý rok 596 146 869 dolarů.“ Taková je totiž hodnota 32,8 miliónu tun odpadu, jak to uvádí João Tinoco Pereira Neto, koordinátor Střediska pro biologické zacházení s organickými reziduy při Státní univerzitě ve Viçose (Minas Gerais). Odhaduje, že ‚by se zpět dalo získat 10,9 miliónů tun papíru, plastů, skla a kovů, kromě značného množství hadrů, gumy, kůže a dřeva‘. A recyklací odpadu by se dalo získat „15 miliónů tun organických hnojiv“, čímž by se snížila vysoká cena umělých hnojiv. Přesto list Jornal da Tarde cituje tento výrok profesora Pereiry: „Pociťuji zklamání, když zjišťuji, že by se recyklací odpadu dalo dosáhnout mnoho dobrého, a pak musím dojít k závěru, že se na to nepohlíží jako na důležitou službu pro veřejnost.“