‚Vybízení na základě lásky‘

ASI v letech 60–61 n. l. opustil jeden uprchlý otrok Řím a vydal se na cestu dlouhou 1 400 kilometrů domů do Kolos, města v jihozápadní části Malé Asie. Nesl s sebou ručně psanou zprávu pro svého majitele. Napsal ji sám apoštol Pavel. Dnes je ten dopis částí Bible a nese jméno svého příjemce, Filemona.

Dopis Filemonovi je mistrovské dílo vyznačující se taktní, přesvědčivou argumentací. Důležitější však je, že obsahuje celou řadu praktických poučení pro dnešní křesťany. Jedno z nich se vztahuje na hodnotu vzájemného vybízení na základě křesťanské lásky. Prozkoumejme pozorně tento krátký, ale působivý dopis.

Uprchlík se vrací

Filemon byl křesťan, velice milovaný člen koloského sboru. (Filemonovi 4, 5) Vždyť tamější sbor používal jeho domu pro shromáždění. (Verš 2) A Filemon se s Pavlem osobně znal; je možné, že mu apoštol pomohl, aby se stal křesťanem. Pavel ovšem naznačuje, že v Kolosech nekázal osobně. (Kolosanům 2:1) Strávil však dva roky v Efezu a kázal v takovém rozsahu, že „všichni, kteří obývali oblast Asie [do níž patřily i Kolosy], Židé i Řekové, slyšeli Pánovo slovo“. (Skutky 19:10) Filemon byl pravděpodobně mezi posluchači, kteří vnímavě naslouchali.

V každém případě byl Filemon, jako mnozí bohatí muži v tehdejší době, majitelem otroků. Ve starověku nebylo otroctví vždy ponižující. Prodat sám sebe nebo členy rodiny do otroctví bylo mezi Židy přijatelným způsobem placení dluhů. (3. Mojžíšova 25:39, 40) O římském období se v The International Standard Bible Encyclopedia uvádí: „Velké množství lidí se prodalo do otroctví z nejrůznějších důvodů, především proto, aby mohli žít životem, který byl snadnější a lépe zabezpečený než život chudých lidí narozených jako svobodní občané, a také proto, aby mohli dostat zvláštní druhy práce a mohli se společensky povznést. . . Mnozí lidé, kteří nebyli Římané, se prodali do otroctví římským občanům a oprávněně očekávali, pečlivě se řídíce římským zákonem, že po propuštění z otroctví se sami stanou římskými občany.“

Problém však vznikl, když jeden z Filemonových otroků, Onesimus, od Filemona zběhl a uprchl do Říma, přičemž snad dokonce Filemonovi ukradl peníze, aby se na útěk finančně zajistil. (Verš 18) V Římě se Onesimus dostal do styku s apoštolem Pavlem, který tam byl jako vězeň.

Otrok, který „dříve nebyl užitečný“ a jenž uprchl z otroctví, se nyní stal křesťanem. Dal se k dispozici Pavlovi a prokázal uvězněnému apoštolovi užitečné služby. Není divu, že Onesimus nalezl místo v Pavlově ‚vlastní něžné náklonnosti‘ a stal se pro Pavla ‚milovaným bratrem‘. — Verše 11, 12, 16.

Apoštol Pavel by byl rád, kdyby Onesimus mohl zůstat u něho, ale Filemon měl zákonná práva jako Onesimův majitel. Onesimus byl tedy povinen vrátit se do služby ke svému zákonnému pánovi. Jak ho Filemon přijme? Bude rozhněvaně uplatňovat své právo vyměřit mu přísný trest? Bude pochybovat o tom, zda je Onesimovo tvrzení, že je rovněž křesťanem, upřímné?

Jak řešit věci v lásce

Pavel cítil, že Filemonovi musí o Onesimovi napsat. Napsal dopis vlastní rukou, ne prostřednictvím svého tajemníka, jak měl ve zvyku. (Verš 19) Věnuj několik minut a přečti si ten stručný dopis Filemonovi vcelku. Povšimneš si, že po krátkém úvodu, v němž se Pavel zmínil o sobě a popřál Filemonovi a jeho domácnosti „nezaslouženou laskavost a pokoj“, pochválil Filemona za jeho ‚lásku a víru, kterou má k Pánu Ježíši a ke všem svatým‘. — Verše 1–7.

Pavel se mohl snadno dovolávat své autority, kterou měl jako apoštol, a mohl ‚Filemonovi nařídit, aby udělal to, co je správné‘, ale Pavel spíše ‚vybízel na základě lásky‘. Pavel potvrdil, že se Onesimus skutečně stal křesťanským bratrem, který byl Pavlovi užitečný. Apoštol připustil: „Rád bych si [Onesima] ponechal pro sebe, aby místo tebe dále sloužil mně, který nosím vězeňská pouta kvůli dobré zprávě. Ale,“ pokračoval Pavel, „nechci nic dělat bez tvého svolení, aby tvůj dobrý skutek nebyl jako z donucení, ale z tvé vlastní svobodné vůle.“ — Verše 8–14.

Apoštol tedy nabádal Filemona, aby přijal svého dřívějšího otroka zpět jako bratra. „Přijmi ho laskavě, jako bys přijal mne,“ napsal Pavel. Ne že by Onesimus nutně musel být propuštěn z otroctví. Pavel nepropagoval změnu tehdejšího společenského řádu. (Srovnej Efezanům 6:9; Kolosanům 4:1; 1. Timoteovi 6:2.) Vztah mezi otrokem a pánem se však bezpochyby zmírnil křesťanským poutem, které nyní bylo mezi Onesimem a Filemonem. Filemon měl považovat Onesima za „více než otroka“, za „milovaného bratra“. — Verše 15–17.

Co však s dluhy, které si možná Onesimus udělal, snad následkem krádeží? Pavel se opět dovolával svého přátelství s Filemonem a řekl: „Jestliže ti. . . udělal něco nesprávného nebo ti něco dluží, zatěž tím můj účet.“ Pavel vyjádřil důvěru, že Filemon projeví schopnost odpouštět a že udělá více, než Pavel požadoval. Pavel doufal, že bude zanedlouho propuštěn, a dokonce si vyjednal, aby mohl v blízké budoucnosti užít Filemonovy pohostinnosti. Pavel pak vyřídil ještě další pozdravy, popřál Filemonovi ‚nezaslouženou laskavost Pána Ježíše Krista‘ a dopis ukončil. — Verše 18–25.

Poučení pro dnešní křesťany

Kniha Filemonovi obsahuje mnoho praktických poučení pro dnešní křesťany. Mimo jiné nám připomíná, že musíme umět odpouštět, i když nám některý spoluvěřící vážně ukřivdí. „Jestliže. . . odpustíte lidem jejich přečiny,“ řekl Ježíš, „odpustí váš nebeský Otec i vám.“ — Matouš 6:14.

Z knihy Filemonovi mohou mít užitek především ti, kteří mají v křesťanském sboru odpovědná postavení. Je pozoruhodné, že Pavel nevyužil své apoštolské autority a nepřikázal Filemonovi, aby udělal, co je správné. Pavel také nevyžadoval, aby Onesimus směl zůstat v Římě a sloužit mu tam. Pavel respektoval vlastnická práva druhých. Také si uvědomoval, že autoritativní přístup by sice vedl k tomu, že by Filemon vyhověl, ale že bude lepší, když bude Filemon jednat ze srdce. Dovolával se lásky, aby vyvolal reakci vycházející ze srdce.

Křesťanští starší by proto dnes neměli nikdy ‚panovat nad těmi, kteří jsou Božím dědictvím‘, neměli by totiž zneužívat své moci ani by při jednání se stádem neměli jednat drsně nebo despoticky. (1. Petra 5:1–3) Ježíš řekl: „Víte, že panovníci národů se nad nimi vypínají jako páni a že velcí muži nad nimi vykonávají autoritu. Mezi vámi to tak není.“ (Matouš 20:25, 26) Dozorci obvykle zjišťují, že členové stáda daleko více reagují na láskyplné výzvy než na příkazy. Ti, kteří trpí depresemi, si váží dozorců, kteří si laskavě najdou čas, aby vyslechli, jaké mají těžkosti, a aby jim s pochopením poskytli rady.

Pavlův dopis dále připomíná starším, jakou cenu má pochvala a takt. Začíná slovy uznání, že Filemonovým prostřednictvím byla ‚občerstvena něžná náklonnost svatých‘. (Verš 7) Tato upřímná pochvala bezpochyby vyvolala ve Filemonovi vnímavější rozpoložení. Podobně můžeme často i dnes radu změkčit upřímnou, vřelou pochvalou. A taková rada by neměla být necitlivá ani netaktní, ale měla by být bohatě ‚okořeněná solí‘, aby byla pro posluchače přijatelnější. — Kolosanům 4:6.

Apoštol Pavel dále vyjádřil důvěru, že Filemon bude jednat správně. Řekl: „Důvěřuji, že mi vyhovíš, a píši ti, protože vím, že dokonce uděláš více než to, co říkám.“ (Verš 21) Starší, vyjadřujete svým spolukřesťanům stejnou důvěru? Nepomáhá jim to jednat správně?

Je zajímavé, že i rodiče často pozorují dobrý účinek, když svým potomkům projeví důvěru. Jestliže rodiče uznají cenu dobrovolné poslušnosti — touhy vykonat více, než jen co se požaduje — mohou tím dopřát svým dětem určitou míru důstojnosti. Rodiče by měli své příkazy nebo požadavky vyjadřovat pokud možno laskavě, láskyplným tónem hlasu. Měli by dávat najevo, že se umějí vžít do pocitů svých dětí, a měli by také vysvětlovat důvody. Rodiče by měli své děti vřele chválit, kdykoli si děti pochvalu zaslouží, a měli by dát pozor, aby je příliš nekritizovali, zejména ne před druhými.

Stejně mohou i manželé projevovat vlastnosti jako rozumnost a laskavost, a měli by pohotově své manželky chválit. Pro manželku se pak podřízenost stane něčím příjemným a bude zdrojem osvěžení a radosti. — Přísloví 31:28; Efezanům 5:28.

Není uvedeno, jak vlastně Filemon na Pavlův dopis reagoval. Neumíme si však představit, že by se Pavel ve své důvěře v něj zmýlil. Kéž i dnešní starší, rodiče a manželé dosáhnou ve svém jednání úspěchu ne donucováním, přikazováním nebo nátlakem, ale tím, že budou ‚vybízet na základě lásky‘.

[Obrázek na straně 23]

Pavel se nedovolával své autority, kterou měl jako apoštol, ale vybízel Filemona na základě křesťanské lásky