Jan

5 Potom byl svátek*+ Židů a Ježíš vyšel do Jeruzaléma. 2 V Jeruzalémě je u ovčí brány+ rybník, označený hebrejsky Betzata,* s pěti sloupořadími. 3 V těch leželo množství nemocných, slepých, chromých a lidí s uschlými údy. 4* —— 5 Byl tam však nějaký muž, který měl svou nemoc osmatřicet let. 6 Když ho tam Ježíš viděl ležet a uvědomil si, že je již dlouho [nemocný],+ řekl mu: „Chceš se uzdravit?“+ 7 Nemocný mu odpověděl: „Pane, nemám nikoho, kdo by mě dal do rybníka, když se čeří voda; ale zatímco jdu, sestupuje přede mnou jiný.“ 8 Ježíš mu řekl: „Vstaň, zvedni svá nosítka a choď!“+ 9 Ten člověk se na to ihned uzdravil, zvedl svá nosítka a začal chodit.

A v ten den byl sabat.+ 10 Proto Židé začali říkat vyléčenému: „Je Sabat a není zákonné,+ abys nesl nosítka.“ 11 Odpověděl jim však: „Ten, kdo mě uzdravil, mi řekl: ‚Zvedni svá nosítka a choď.‘“ 12 Ptali se ho: „Kdo je ten člověk, který ti řekl: ‚Zvedni je a choď‘?“ 13 Uzdravený však nevěděl, kdo to byl, neboť Ježíš odbočil, protože na tom místě byl zástup lidí.

14 Potom ho Ježíš našel v chrámu a řekl mu: „Podívej se, uzdravil ses. Již nehřeš, aby se ti nepřihodilo něco horšího.“ 15 Ten člověk odešel a pověděl Židům, že to byl Ježíš, kdo ho uzdravil. 16 Kvůli tomu Židé Ježíše pronásledovali,+ protože to dělal během Sabatu. 17 Ale odpověděl jim: „Můj Otec stále pracuje až dosud, i já stále pracuji.“+ 18 Proto se Židé skutečně tím více začali snažit ho zabít,+ protože nejen porušoval Sabat, ale také nazýval Boha svým vlastním Otcem+ a tak se činil rovným+ Bohu.

19 Ježíš* proto přikročil k tomu, aby jim v odpověď řekl: „Vpravdě, vpravdě vám říkám: Syn nemůže dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy,* ale jenom to, co vidí dělat Otce.+ Vždyť cokoli On dělá, to dělá podobně i Syn. 20 Otec má totiž náklonnost k Synovi+ a ukazuje mu všechno, co sám dělá, a ukáže mu skutky větší než tyto, abyste se divili.+ 21 Vždyť právě jako Otec budí mrtvé a oživuje je,+ tak i Syn oživuje ty, které chce.+ 22 Vždyť Otec nesoudí vůbec nikoho, ale svěřil všechno souzení Synovi,+ 23 aby všichni ctili Syna,+ právě jako ctí Otce. Kdo nectí Syna, nectí Otce, který ho poslal.+ 24 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mě poslal, má věčný život+ a nepřijde na soud, ale přešel ze smrti do života.+

25 Vpravdě, vpravdě vám říkám: Přichází hodina, a je [již] nyní, kdy mrtví+ uslyší hlas+ Božího Syna a ti, kdo na to dbali, budou žít.+ 26 Vždyť právě jako má Otec život sám v sobě,*+ tak dal i Synovi, aby měl život sám v sobě.+ 27 A dal mu autoritu soudit,+ protože je Syn člověka.+ 28 Nedivte se tomu, protože přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách+ uslyší jeho hlas 29 a vyjdou, ti, kdo činili dobré věci, ke vzkříšení života,+ ti, kdo prováděli podlé věci, ke vzkříšení soudu.*+ 30 Nemohu dělat ani jedinou věc ze své vlastní iniciativy;* právě jak slyším, soudím; a soud, který vykonávám, je spravedlivý,+ protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli+ toho, který mě poslal.

31 Jestliže o sobě vydávám svědectví+ jen já, mé svědectví není pravé.+ 32 Svědectví o mně vydává jiný, a vím, že svědectví, které o mně vydává,+ je pravé. 33 Poslali jste lidi k Janovi, a on vydal svědectví pravdě.+ 34 Já však nepřijímám svědectví od člověka, ale říkám to, abyste byli zachráněni.+ 35 Ten člověk byl hořící a zářící lampou a vy jste byli po krátký čas ochotni velmi se radovat v jeho světle.+ 36 Ale já mám větší svědectví než Janovo, neboť právě ta díla, která mě pověřil můj Otec dovršit, ta díla sama, která dělám,+ vydávají svědectví o mně, že mě poslal Otec. 37 Také Otec, jenž mě poslal, sám o mně vydal svědectví.+ Nikdy jste neslyšeli jeho hlas ani neviděli jeho podobu;+ 38 a jeho slovo ve vás nezůstává, protože nevěříte právě tomu, koho poslal.

39 Zkoumáte Písma,+ protože si myslíte, že jejich prostřednictvím budete mít věčný život; a právě ta vydávají svědectví o mně.+ 40 A přece nechcete přijít ke mně, abyste měli život.+ 41 Nepřijímám slávu od lidí,+ 42 ale dobře vím, že v sobě nemáte Boží lásku.+ 43 Přišel jsem ve jménu svého Otce,+ ale mě nepřijímáte; kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho byste přijali. 44 Jak můžete věřit, když přijímáte slávu+ jeden od druhého a nehledáte slávu, která je od jediného Boha?*+ 45 Nemyslete si, že vás budu žalovat u Otce; je někdo, kdo vás žaluje, Mojžíš,+ v něhož jste vložili svou naději. 46 Kdybyste vskutku věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože ten o mně psal.+ 47 Ale jestliže nevěříte jeho spisům,+ jak uvěříte mým výrokům?“