5. Mojžíšova
32 „Naslouchejte, nebesa, budu mluvit
a země ať slyší slova z mých úst.
2 Mé poučení bude padat jako déšť,
má slova se budou snášet jako rosa,
jako jemný déšť na trávu
a jako vydatné spršky na zeleň.
3 Budu totiž oznamovat Jehovovo jméno.+
Mluvte o velikosti našeho Boha!+
Nejsou jeho dětmi, je to jejich chyba.+
Pokřivená a zvrácená generace!+
Není snad tvým Otcem, který tě vytvořil,+
tím, kdo tě udělal a upevnil?
7 Pamatuj na dávné dny,
uvažuj, co se stalo v minulých generacích.
Zeptej se svého otce a poví ti o tom,+
svých starších a řeknou ti to.
8 Když Nejvyšší dával národům jejich dědictví,+
když rozmísťoval Adamovy syny,*+
stanovil hranici národů+
s ohledem na počet synů Izraele.+
11 Jako orel vystrkuje mláďata z hnízda,
plachtí nad nimi
a roztahuje křídla, bere je
a nosí je na svých perutích,+
Nebyl s ním žádný cizí bůh.+
Krmil ho medem ze skaliska
a olejem z křemenné skály,
14 kravským máslem a ovčím mlékem,
nejlepšími ovcemi,*
bašanskými berany, kozly
A pil jsi víno, krev* hroznů.
15 Když Ješurun* ztučněl, začal kopat.
Ztučněl jsi, ztloustl jsi, nafoukl ses.+
Opustil Boha, který ho udělal,+
a pohrdl Skálou své záchrany.
17 Obětovali démonům, ne Bohu,+
bohům, které předtím neznali,
novým, kteří nedávno přišli
a o kterých vaši předkové nic nevěděli.
22 Svým hněvem jsem zažehl oheň,+
který se propálí do hlubin hrobu*+
a stráví zemi a její úrodu
a rozpálí základy hor.
23 Navrším na ně neštěstí,
vystřílím na ně své šípy.
Vydám je zubům divokých zvířat+
a jedovatým hadům, kteří se plazí v prachu.
26 Mohl bych říct: „Rozeženu je
a způsobím, že se na ně nebude vzpomínat“,
27 kdybych se nebál reakce nepřátel.+
29 Kdyby byli moudří,+ zahloubali by se nad tím.+
Přemýšleli by, jak to s nimi dopadne.+
Jedině tak, že je jejich Skála prodala+
a Jehova je vydal nepřátelům napospas.
Jejich hrozny jsou plné jedu,
jejich plody jsou hořké.+
33 Jejich víno je hadí jed,
krutý kobří jed.
Den jejich pohromy je totiž blízko,
to, co je čeká, přijde rychle.‘
36 Jehova bude soudit svůj lid+
a slituje se nad svými sluhy,+
až uvidí, že vyprchala jejich síla
a že zůstali jenom bezmocní a slabí.
37 A řekne: ‚Kde jsou jejich bohové,+
skála, na kterou spoléhali,
38 ti, kteří jedli tuk jejich obětí*
a pili víno jejich tekutých obětí?+
Ať vám přijdou na pomoc.
Ať vám poskytnou útočiště.
Já usmrcuji i oživuji.+
40 Pozvedám totiž ruku k nebi
a přísahám: „Jakože žiji věčně“,+
41 až naostřím svůj blýskavý meč
a připravím se vykonat rozsudek,+
pomstím se svým protivníkům+
a oplatím těm, kdo mě nenávidí.
43 Radujte se, národy, s jeho lidem,+
protože pomstí krev svých sluhů,+
oplatí svým protivníkům+
a vykoná smíření pro* zemi svého lidu.“
44 Mojžíš a Hošea,*+ syn Nuna, tedy šli a přednesli lidu všechna slova této písně.+ 45 Pak Mojžíš celému Izraeli 46 řekl: „Vezměte si k srdci všechna slova, kterými jsem vás dnes varoval,+ a přikazujte svým synům, aby se pečlivě řídili všemi slovy tohoto zákona.+ 47 Nejsou to pro vás prázdná slova. Závisí na nich váš život+ a díky nim můžete dlouho žít v zemi za Jordánem, které se jdete zmocnit.“
48 Jehova ještě ten den promluvil k Mojžíšovi: 49 „Vyjdi na tuto abarimskou horu,+ horu Nebo,+ která je v moabské zemi naproti Jerichu, a podívej se na kananejskou zemi, kterou Izraelitům dávám do vlastnictví.+ 50 Na hoře, na kterou vyjdeš, pak zemřeš a budeš připojen ke svému lidu,* tak jako na hoře Hor+ zemřel tvůj bratr Áron a byl připojen ke svému lidu, 51 protože jste mi oba byli nevěrní. Když jste totiž byli s Izraelity u vod Meriba+ u Kadeše v pustině Cin, neukázali jste jim, že jsem svatý.+ 52 Zemi, kterou dávám izraelskému lidu, zdálky uvidíš, ale nevejdeš do ní.“+